Můj nejsilnější a zároveň nejkrásnější zážitek v životě

Chiřdlová  Vydáno: 07.01.13

Tak jsem se rozhodla, že také popíši svůj porod, dokud ho mám v živé paměti. Holky tady z eMimina ví, jak už jsem byla v posledních dnech nedočkavá a čekala, kdy ten den D přijde, jasně že jsem se nemohla dočkat miminka, ale hlavně kvůli tomu, že jsem měla dost silné a bolestivé poslíčky, sotva jsem se valila a bříško jsem měla hodně spadlé dole, dost dlouho mi odcházela hlenová zátka, nebo jsem si to alespoň myslela.

Na poradně 27. listopadu se mi udělalo hrozně zle, poslíčky zesilovaly a já jsem do ordinace sotva dolezla, a to v předklonu, sestra jen pronesla: Vám je asi hodně špatně co? No, bylo. Popravdě jsem myslela, že už si mě tam nechají, ale gynekolog řekl, že se zatím nic neděje, jsem otevřená na prst, ale že už se to chystá a že mi píše další poradnu za týden, tj. 4. prosince, ale že už to nejspíš nestihnu. Celá natěšená jsem myslela, že miminko budu mít už do týdne, navíc jsme ten den odpoledne šli s mamkou, bráchou a jeho přítelkyní na oběd a u stolu mě chytly tak silné bolesti, navíc pravidelně po 2 minutách, že jsem myslela, že pojedeme zase zpátky. Jakmile jsem se ale najedla, bolesti ustoupily a zase se nic nedělo.

A tak jsem 4. prosince zase napochodovala na kontrolu, nedočkavá, co mi doktor řekne. Při prohlídce jsem ucítila ostrou bolest, na křesle jsem se snažila doktorovi „utéct“ a on říkal, ať vydržím, že tomu pomůže, že už jsem otevřená na tři prsty. Takže mi došlo, že mi udělal Hamiltonův hmat. Pak mi řekl, že se teď bolesti budou zesilovat a že se ještě ten den vrátím zpátky. Tak jsme se rozloučili, já se doplazila z ordinace, protože to byla fakt ostrá bolest, to jsem si tedy myslela, teď po porodu vím, že to proti tomu vůbec nic nebylo :-), přítel se nedočkavě ptal, co mi doktor řekl, a když jsem mu řekla, že už podle doktora budeme mít dnes nebo zítra miminko, vyhrkly mu slzy dojetím. Ten den měl jít do práce na odpolední, tak jsme začali řešit, jestli vůbec má jít, ale nakonec jsme se domluvili, že bude na telefonu a že budu volat. Jó kdybych věděla… po příchodu domů bolesti postupně ustupovaly, sice poslíčky byly, ale nic pravidelného.

Večer jsem šla zklamaně spát a přítel mě chlácholil, že to třeba přijde v noci. Ráno jsem se vzbudila a nic, tak jsem se rozbrečela, protože už jsem měla dost velké bolesti. Řekli jsme si, že tomu zkusíme pomoct. Občas jsem si udělala trošku svařáčku, horké koupele, dlouhé procházky, s přítelem jsme se tulili a já chodila do schodů, uklízela, pak jsem si dokonce udělala ricinový koktejl, kterému jsem dávala velké naděje. Jenže jsem si ho udělala nejspíš malinko, protože neměl absolutně žádný účinek. Pak jsem ještě zkusila nálev ze zázvoru, skořice a verbeny, chodila jsem do schodů a nic. Maličká se mě držela jako klíšťátko. Já vím, říkala jsem si, miminko půjde ven, až samo bude chtít, jenže sám doktor mi říkal, že by nebylo dobré, kdybych přenášela, navíc jsem měla těhu cukrovku a už jsem se fakt necítila dobře. Všichni mi říkali, že to snad není možné, že už mám bříško hrozně dole a že si mysleli, jak porodím spíš předčasně. A ono nic.

6. prosince porodila moje švagrová. Byly jsme těhotné skoro nastejno, já měla termín 11. prosince, ona 26. Tak jsem měla velkou radost, samozřejmě, ale hormony dělaly své a bylo mi zároveň smutno, už jsem prostě chtěla taky. Ráno mě vzbudily pravidelné kontrakce, ale byly po 15 minutách, tak jsem si říkala zase poslíčci. Během celého dne zesilovaly čím dál víc, ale byly hrozně nepravidelné. Psala jsem si je a to bylo – 15, 7, 20, 5, pak třeba hodinu dvě nic, pak zase. Radila jsem se s holkama na eMiminu, co dělat, jestli jet do porodky nebo ne a nakonec jsem se rozhodla, že až večer přijde přítel z odpolední, že se tam radši stavíme. Tak přijel asi v půl 11, já se zvedla z gauče a zařvala jsem bolestí. To byla první opravdu hodně silná kontrakce. Říkám příteli: jedeme do porodnice. A on: teď jo? Tak mu říkám: jo teď, ty kontrakce zesilují. Tak jsem se oblékla, ještě chvilku jsme poseděli a čekali, co se bude dít, a když to bylo čím dál silnější a častější, vyrazili jsme. Do porodnice jsme dorazili kolem půlnoci. Bylo tam zamčeno, tak si říkám hm tak zase jedem domů, ale přítel objevil zvonek, tak nám paní z vrátnice přišla odemknout a říká: Porod, že? Tak jsem jí řekla, no nevím, asi jo. Paní řekla, ať chvilku vydržíme a volala nahoru na gynekologické oddělení. Za chviličku přišla porodní asistentka, zeptala se mě, jestli mi odtekla plodová voda, jak často mám kontrakce atd.

Na přípravně mě napojili na monitor a ptali se mě na nejrůznější věci, například kolik měří můj přítel – to jsem nechápala, k čemu to potřebují :-D, tak přítel říkal, že asi proto, kdyby sebou seknul na sále, tak aby věděli, kolik tam má být doktorů, aby ho zvedli :-D Jako na potvoru jsem napojená na monitor měla jen jednu slaboučkou kontrakci, takže tam nebylo nic moc vidět. Pak přišel doktor, prohlédl mě a řekl, že jsem otevřená na dva prsty. Tak jsem mu řekla, že to je divné, že jsem naposled na poradně byla už na tři, tak on pronesl, že se tedy nic nezměnilo. A že mě posílá domů. Že se může stát, že se doma otočím a vrátím se zpátky, ale že to zatím na příjem není. Doporučil mi dát si horkou vanu a zkusit se prospat. Haha.

Byla jsem zoufalá, že mě domů posílají, už jsem to chtěla mít za sebou. Domů jsme dorazili v 1 ráno, tak jsem si hned vlezla do vany. Tam se kontrakce zesílily, ale pořád nepravidelně. Vylezla jsem, protože už mi to nebylo příjemné a šla do postele. Tam jsem se cítila ještě hůř, tak jsem šla zpátky do vany. Tam už ty kontrakce nabíraly na obrátkách, byly ale pořád nepravidelné, akorát že už to bylo po 2, 3, 4 maximálně 5 minutách, víc ne. Mezi jednotlivými kontrakcemi jsem usínala a chudák přítel taky, byl stahaný z práce. Vždycky jsem se vzbudila, řekla příteli: další, nebo už, on to zapsal a pustil mi sprchu, kterou jsem si pouštěla na bříško. Když kontrakce skončila, vypnul sprchu, a usnuli jsme. A takhle to bylo několik hodin. Pak jsem zase vylezla ven a pokračovali jsme takhle v posteli. Oba jsme mezi kontrakcemi usínali, já už jsem u některých řvala a kroutila se, byly hrozně silné.

Nevěděli jsme, jestli jet do porodnice zpátky, všude říkali, že jet, až když jsou kontrakce pravidelné po 5 minutách alespoň hodinu, a to na mě vůbec nepasovalo. Ale bylo mi hrozně zle, začalo se mi chtít zvracet a vše jsem slyšela jakoby z dálky. Bála jsem se, že nás zase pošlou zpátky domů, ale byla jsem pevně rozhodnutá, že už se nedám, že jim tam prostě zůstanu, ať to stojí, co to stojí, už jsem nemohla. Přítel mi pomohl obléci se, já už jsem se nemohla ani hnout, ale při kontrakcích jsem naopak chodila sem a tam a řvala a řvala. Přítel mě uklidňoval, já si říkala, co na to asi sousedi, ale byla to tak šílená bolest, že jsem si nemohla pomoci. Věšela jsem se na přítele, křečovitě se ho držela, kousala mu do ramene. Pak jsme se nějak dotrmáceli do auta a jelo se. Křečovitě jsem se držela madla a v kontrakcích řvala bolestí. Přítel říkal: Miláčku, tady můžeš. Konečně jsme byli zase u porodnice, už tam byla jiná paní na vrátnici, zase říkala: porod, že? A já zase: nevím, snad jo. Zavolali na gynekologii a zase přišla ta samá porodní asistentka a slyšela jsem ji, jak se smála a říkala sestře: paní tu byla už jednou v noci a vrátila se. To mi moc nepřidalo, bála jsem se, že mě zase pošlou domů. To už bylo 6 hodin ráno.

Nahoře už ale příteli řekla, ať mi přinese z auta tašky, že si mě tu nechají. Zase mě napojili na monitor a to bylo utrpení, kroutila jsem se jak blázen. Ptali se mě na další a další otázky a pak přišel doktor, už mě ani nikam nepřemisťovali a podíval se na mě přímo na tom lehátku u monitoru. A pak povídá: tak počkáme na další kontrakci, píchneme vodu a jdeme rodit, souhlasíte? A zasmál se :-), já jsem byla vyjukaná, už jsem to chtěla mít za sebou, ale nečekala jsem, že bych šla takhle hned na sál. Pomohli mi zvednout se a pořád mi opakovali, jak jsem hrozně šikovná. Na porodním sále mi řekli, ať si lehnu na lehátko. Tak jsem jim říkala, že to asi nezvládnu, že mám fakt hrozné bolesti. Pomohli mi nahoru a já jsem si chtěla lehnout obráceně, hlavou tam, kde mají být nohy :-D, tak jsem si lehla, nohy nahoru a čekalo se. Kontrakce zesilovaly čím dál tím víc, vždycky jsem si trochu zařvala, doktoři a porodní asistentka mi říkali: dýchat!

Věděla jsem to, že se nesmím křikem vysilovat, ale vždycky mi to ujelo. Pak mi doktor prasknul vodu a ptal se: cítíte to teplo? Tak mu říkám jojo, cítím. A bylo to fajn, toho jsem se dost bála, ale vůbec nic jsem necítila. Pak se mě zeptali, jestli bude přítel u porodu, tak jsem jim řekla, že jo, tak pro něj zašli. Potom mi přítel popisoval, jak za ním sestra přiběhla, jestli jde k porodu, tak on že jo a ona tak honem honem, svlékat do trenek! A přítel byl překvapený, protože to nečekal, že budu rodit takhle rychle. Pamatuju si, že jsem se ptala, jestli může přítel fotit a doktor mi na to řekl: vždyť se převléká! Tak jsem mu řekla, že to vím, ale jestli pak může fotit. Tak mě utvrdili, že jo, v pohodě. Tak jsem se uklidnila :-) Pak přítel přišel a měl slzy v očích. Byla jsem šťastná, že ho tam mám. Porodní asistentka mu dala do ruky masku s kyslíkem, aby mi ho mezi kontrakcemi dával, abych se trochu uklidnila.

Mezi kontrakcemi měřili ozvy srdíčka Elišky a kontrolovali mě dole, jak se otvírám. Pak mě dostalo, když jsem slyšela, že kontrakce ještě nejsou dost silné a že ještě počkáme. Doktor řekl, že bude na lékařáku a šel pryč. To mě vyděsilo, říkala jsem si: bože, tohle že ještě nejsou ty silné kontrakce? Ono přijde ještě něco horšího? Pak jsem si musela lehnout na pravý bok a levou nohu položit nahoru na kozu, aby se dorotovala hlavička. To byla tak pěkná bolest. Přítel mi otíral čelo a rty mokrým hadrem, měla jsem ukrutnou žízeň. Potom mi něco píchli, že prý se ty kontrakce zhorší a zrychlí se to. Toho jsem se bála, ale nepřišlo mi pak zpětně, že by to bolelo víc. Naštěstí. Pak přiběhl doktor, nohy mi přikurtovali pásy a řekli mi, že teď už je to na mě. Až přijde kontrakce, že mám dát bradu na prsa a co nejvíc tlačit. Přišla kontrakce, porodní asistentka mi lehla na břicho a doktor byl tam dole. Všichni mě povzbuzovali a chválili mě, to mi pomohlo, nejvíc mi ale pomohl přítel, držel mě za ruku a povzbuzoval mě, jak jsem šikovná.

Pak mě doktor nastřihl, to byla minimální bolest. Přítel pak říkal, jak doktorovi vystříkla přes rameno moje krev, jak do mě střihnul, ale já prý nic. No fakt to bylo v pohodě. Jen takové štípnutí. Při třetí kontrakci jsem stihla zatlačit třikrát, přítel mi povídá: už vidím hlavičku, zatlač miláčku. A při posledním zatlačení se narodila naše kočička. Slyšela jsem, jak vytekl zbytek plodovky na zem, jako kdyby někdo vychrstl kýbl vody. Elišku drželi hlavičkou dolů, byla celá fialová a krásná, nádherná. Chytla jsem jí za nožičku, dotýkala jsem se svojí berušky. Položili mi ji na břicho a ona na mě mžourala těma svýma nádhernýma očičkama. Přítel mi dal pusu a řekl: Děkuji, miláčku. To bylo nádherné. Měl slzy v očích a já jsem cítila neskutečný pocit štěstí. Pak šli Elinku zvážit, změřit a tak, a přítel šel fotit. Já jsem mezitím porodila placentu, to bylo hned. Pak mi přinesli maličkou a přiložili mi ji k prsu, hned se přisála.

Sestřička nás všechny tři pohromadě vyfotila a doktor mě mezitím zašíval. Trošku to bolelo, ale to už bylo minimum oproti těm šíleným kontrakcím. Pak mi Elišku dali na dvě hodiny do inkubátoru, to prý dávají všechny miminka. A my s přítelem byli ještě dvě hodiny na sále, hodili přese mě deku a já odpočívala a užívala si ten pocit, že jsem maminka.

Přítel rozeslal zprávičky, že jsme rodinka a pak už mě odvezli na pokoj. Myslela jsem si, že se prospím, ale to nešlo. Byla jsem plná dojmů, a jakmile jsem zavřela oči, celý porod se mi odehrával v hlavě znovu. Byl to nádherný zážitek, obrovská bolest, ale na tu zapomenete, když držíte ten uzlíček štěstí v náručí. Miluji tě, holčičko naše, a vždycky tu pro tebe budu. Zvládli jsme to všichni tři i s tatínkem na jedničku :-) A už se těším, až ti s tatínkem uděláme sestřičku nebo bratříčka :-)

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 5.0 bodů
 Váš příspěvek
 
iveta kotrcova
Závislačka 3477 příspěvků 07.01.13 05:07

Krasny deníček at vám holčička dělá jen radost :potlesk: :!

 
3Lu
Extra třída :D 10496 příspěvků 22 inzerátů 07.01.13 09:35

Uplne slzim:-). Krasne napsano… Velka gratulace :mavam:

 
Skytafka
Závislačka 4164 příspěvků 07.01.13 11:37

Gratuluju k Elišce :) Hlavně ať je zdravá! ;) :hug:

 
červenec2013
Nováček 1 příspěvek 07.01.13 12:26

Nás to teprve všechno čeká, ale už teď mi ukápla slzička, jak je to krásné :hug:

 
jediný andílek
Ukecaná baba ;) 1032 příspěvků 07.01.13 13:59
:potlesk:
 
xsim
Kecalka 278 příspěvků 07.01.13 14:19

Moc krásný deníček :-)přeji moc štěstíčka :-)

 
handa30
Zasloužilá kecalka 882 příspěvků 07.01.13 14:32

Bulím jak želva. Krásný deníček.
Gratuluju k holčičce :hug:

 
CarollinkaElla
Kecalka 199 příspěvků 07.01.13 17:49

Moc pěkné napsané…závěr porodu jsem měla hodně podobný…taky mi přinesli naší malou Elišku… :D :hug: Takže velká gratulace a hodně radosti z Elišky… :kytka:

 
Chiřdlová
Kecalka 430 příspěvků 07.01.13 19:42

Holky všem moc děkuju za krásné komentáře, mám radost, že se vám deníček líbí a hlavně jsem ta nejšťastnější maminka na světě :srdce: :hug: ostatně jako každá správná ženská ;)

 
Borůvka12
Ukecaná baba ;) 2350 příspěvků 07.01.13 20:15

Gratuluji :hug: :hug: :hug:.Také máme doma Elišku :srdce: :srdce: :srdce:

 
kristyna92
Kecalka 192 příspěvků 07.01.13 20:35

Nádherně napsané, přeji vám jen samé štěstí a brzy opět // na testíku. :palec: Jo a jméno Eliška je krásné, také o něm uvažuji :kytka:

 
bedruška1
Závislačka 3758 příspěvků 07.01.13 20:47

Teda…ufff…nad­herne…asi mas dar psat :-) chvilkama jsem chytala zachvaty smichu a ted bulim jak zelva, opravdu :-) jsem ted ve 12tt a uz se bojim i tesim :-)kazdopadne tvuj denicek je nadherny :kytka:
Preji vam, at vam holcicka dela samou radost :-) :kytka:

 
Pajča26
Kecalka 462 příspěvků 07.01.13 21:02

Krásně dojemné, vyhrkly mi slzy:) Gratuluju k holčičce :kytka:

 
Leušátko
Povídálka 13 příspěvků 07.01.13 21:48

Moc jsi mě dojala..Krásný deníček, ať je malá zdravá a dělá rodičům jen samou radost :) :potlesk:

 
Leknínek
Kecalka 433 příspěvků 07.01.13 22:18

Moc pekne napsane! :potlesk: Gratuluji a preji vam vsem same takove krasne okamziky! :kytka:

 
medvidek  08.01.13 21:14

Ahoj, gratuluji Ti k miminku :kytka: :kytka: :kytka:.
Ale vůbec vůbec se mi nelíbí přístup personálu. Nejdřív tě „přišpendlí“k pos­teli, potom Ti rajtují po břiše. Je veliké štěstí, že jste v pořádku obě.

 
nemain  08.01.13 22:40

Krásné, řvu jak mimino. Ty hormony, za 6 neděl rodím druhého syna, tak jsem na to zvědavá, obavy jsou, ale to těšení se je silnější…Gratuluji k dcerce, hlavně zdravíčko.

 
Petra a Honzík  11.01.13 18:16

Krása :))) ;) já se u toho konce málem rozbrečela :D máme to totiž za pár :potlesk: a dělaj to semnou ty hormony nejspíš :))

 
Chiřdlová
Kecalka 430 příspěvků 11.01.13 18:45

Děkuju moc za krásný komentáře všem :)

 
Adaneli
Extra třída :D 14128 příspěvků 13.01.13 15:50

Tak jsem si konečně našla chvilku si tvůj deníček přečíst a nádhera, moc pěkně jsi to napsala, dodajo mě to. Jěště jednou dodatečně gratuluju :palec:.

 
Chiřdlová
Kecalka 430 příspěvků 13.01.13 18:55

@Ivča78 děkuju moc :)

 
Miry
Zasloužilá kecalka 637 příspěvků 14.01.13 10:38

Tak už jsem taky přečetla a povedlo se ti to krásně popsat a ještě jednou gratulace :kytka:

 
DenisaW
Kecalka 158 příspěvků 10.09.13 23:02

Gratuluji k miminku :kytka:

 
Chiřdlová
Kecalka 430 příspěvků 11.09.13 20:55

@DenisaW děkuju moc :)

 
lassa
Kecalka 232 příspěvků 26.02.14 22:07

NÁDHERNÝ DENÍČEK! Hezčí o porodu jsem ještě nečetla, pěkně dopodrobna :palec: :) :kytka:

Vložit nový komentář