Můj nesnadný vyvolávaný porod

Dagimon  Vydáno: 26.07.12

Jak se malé nechtělo na svět a jak jsme se následně trápily kvůli jaterním testům. Měla jsem naprosto pohodové těhotenství, které jsem si opravdu užívala, tak jsem se porodu ani moc neobávala. Říkala jsem si: „jsem zdravá a zvládnu to jako jiné“.


6 komentářů

Dva týdny před termínem mi na kontrole v poradně doktor řekl, že je plod velký a nebude se čekat na spontánní porod, ale budou mi to vyvolávat. Tak jsem nastoupila do nemocnice na zátěžový test, který to měl spustit. Pak jsem dostala postupně nějaké pilulky do pochvy, ale stále nic. Další den mě tedy propustili s tím, že se to během pár dní spustí. Doma jsem pila maliník, byla aktivní apod. a dělala všechny ty věci, aby se to „spustilo“, a nic. Další týden jsem tedy opět nastoupila do nemocnice a dostala jsem injekci, pak zase pilulku a já už ani nevím, co všechno. Stále nic nezabíralo. Nakonec mi další den „protrhli“ plodovou vodu a už se to pomalu ale jistě rozeběhlo.

Kontrakce sílily a konečně vše směřovalo k porodu. Jenže po cca 7 hodinách na sále, kdy už jsem byla v té tlačící fázi, se jim to nějak nezdálo, prý tam pořád zůstával nějaký kousek lemu a ne ne se uvolnit. Zavolali lékaře a i ten řekl, že se mu to nezdá. Tlačila jsem v dřepu, i na všech čtyřech, prostě vyzkoušelo se leccos. Byla jsem hotová, trpěla jsem hrozně. Prosila jsem o epidural, ale to mi nedoporučovali, že prý už to bude a epiduralem by se to mohlo zastavit. Kontrakce jsem ale měla příliš časté (i po minutě) a strašně mě to vysilovalo, prý se mi „zbláznila děloha“, což se po vyvolávačkách bohužel prý někdy stane. Nakonec se rozhodli pro sekci :-( při lokálním umrtvení.

Nakonec měla malá omotanou šňůru kolem krku, což mohla být příčina toho, že hlavička nakonec nerotovala správně a nepostupovala, jak měla a nepřekonala ten lem. Ale máme zdravou holčičku, měla 53 cm a 4,02 kg.

První dny po sekci jsou očistec, bývala bych dala nevím co za to, abych porodila „normálně“ obzvlášť po tom všem utrpení to byla fakt smůla. Vlastně jsem zažila obě verze.

Protože dcerka měla žloutenku, zůstaly jsme v porodnici déle, ale nakonec to bylo dobře, protože se mi dělalo hůř a hůř, bolelo mě břicho a měla jsem teplotu. Udělal se mi pod jizvou zánět, takže přesně týden po porodu jsem byla na sále znovu, tentokrát mi už v plné narkóze provedli revizi dělohy. Nakonec jsme byli v porodnici 10 dní, a když jsme šly domů, tak jsem měla ještě týden tu drenáž (hadičky z břicha) a musela jsem denně dojíždět na průplach (ambulantně). Nešlo nám ani moc kojení :-(

Domů jsem se těšila moc, ale musím se přiznat, že to bylo náročné. Kojení se doma trochu zlepšilo, už jsem si myslela, jak to zvládám. Ale na druhé kontrole u pediatra (chodím nakonec k paní Jančové) jsem dostala studenou sprchu :-( Prý neprospívá a navíc se zhoršila ta žloutenka. Tak se odebrala krev a odpoledne jsem měla přijet do porodnice pro výsledky a na kontrolní kojení. Nakojili jsme dost, ale bilirubin dopadl špatně. Takže nás zase hospitalizovali, tentokrát ale na pediatrii. Byli jsme tam 3 dny, malá se „solárkovala“ a já jsem tam byla samozřejmě s ní + na kontrolní kojení. Taky se zjistilo, že má zvýšené jaterní testy.

Nakojené dávky pomalu klesaly a klesaly, začala jsem na 70 a skončila na 20, takže museli dokrmovat. Jen nás pustili domů, tak mi mléko teklo proudem. Ta psychika fakt funguje! Když mi konečně dren z břicha vytáhli, už mě nic nebolelo. Pořád ale zůstávala ta záhada s jaterními testy u malé. Zase nás hospitalizovali na 3 dny, aby se provedli kompletní vyšetření. Mohlo to mít několik příčin, ale všechna vyšetření měla negativní, takže se vše postupně vyloučilo. Já jsem viděla zdravou spokojenou holčičku, lékaři viděli problém :-( Bylo to strašně frustrující, pořád lítat po doktorech, nechat jí dokola odebírat krev apod., a přitom pořád nevědět, co jí je.

Nakonec doktorku napadlo vyšetřit mé mléko. A záhada byla vyřešena, v mléce našli cytomegalovirus (infekční mononukleózu). Tímto virem jsem jí opakovaně infikovala, a proto měla pořád zvýšené jaterní testy. Tento vir také způsobil, že nám nechtěla ustoupit novorozenecká žloutenka. Také to mohla být příčina toho mého zánětu dělohy po sekci. Takže jsem ze dne na den ve 2,5 měsících přestala kojit, což jsem obrečela, ale nedá se nic dělat. Nakonec to byla ta nejpravděpodobnější varianta ze všech možných, která mohla mít za následek ty zvýšené jaterní testy.

Občas si říkám, že vše mělo být jinak, občas mě mrzí, že jsem neporodila normálně a ani nemůžu kojit. Strašně je mi to líto, chci pro svou dceru to nejlepší. Už jsem se s tím smířila, ale občas se mi vrací myšlenky, jak jsem jako matka spíš selhala. Ale hlavně, že je malá zdravá. Jsem šťastná, že ji mám, je úžasná a už si to opravdu užívám. Dokonce už si i připouštím, že bych někdy (za dva roky – dříve nemůžu) našla odvahu na další dítě :-)

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.5 bodů
 Váš příspěvek
 
Ivuska23
Závislačka 3619 příspěvků 26.07.12 08:58

Vůbec kvůli tomu nebuď smutná, vůbec si jako matka neselhala! Já jsem měla taky porod vyvolávaný, když už se konečně vyvolání podařilo (po třech dnech - měla jsem 14 dní po termínu), tak jsem měla kontrakce po půl minutě 7,5 hodiny v kuse..nakonec sme skončili na císaři.. kojila jsem přesně dva týdny, pak už nebylo mlíko.. říkám si, že je jedno, jak malá přišla na svět, je jedno zda kojím nebo ne, hlavní je, že malá je zdravá a roste, je spokojená a šťastná!

 
petule250
Kecalka 189 příspěvků 26.07.12 09:03

Ahoj, ty jako matka si neselhala spíš doktoři při vyvolávaném porodu. Přeju ti abys sis s malou užila jen krasné chvilky.

 
zzuzzinda
Kecalka 264 příspěvků 26.07.12 09:32

Ahoj, taky jsem první dítko rodila podobně. 14 ndí po termínu ho vyvyolávali a nakonec jsme po 14 hodinách kontrakcí skončili taky na sekci a malý měl pupečník kolem krčku a hlavy. Po sekci to bylo šílené, ale nakonec jsem se dala do kupy. Malý byl naštěstí v pořádku. Druhé dítko pro změnu odmítalo otočit se hlavičkou dolů, tak jsme měli plánovaného císaře vzhledem k předchozímu. Bála jsem, že budu zase celá bolavá jako při prvním, ale musím říct, že plánovaný cisař bez předchozích kontrakcí je „pohoda“ :) Zvládly jsme to a narodila se nám Barunka. Adámkovi teď byly 4 a Báře bude rok. Jsi statečná a neboj, bude dobře, určitě jsi neselhala, jste obě v pořádku a malá je spokojená.

 
verciceek
Ukecaná baba ;) 1227 příspěvků 26.07.12 09:35

Stalo se mi to samé. Normální porod nepostupoval ani po 20 hodinách, kdy jsem trpěla jak kůň. Děloha se mi taky „zbláznila“, takže kontrakce po minutě a silné jak prase.
Nebuď smutná, že to tak dopadlo, už to nezměníme…hlavní je, že miminka jsou v pořádku :srdce:

Příspěvek upraven 26.07.12 v 09:36

 
wildcherry
Neúnavná pisatelka 17208 příspěvků 26.07.12 10:11

Gratuluji k malinke, je krasna a podobna moji, vlasata baculka:-).ten pocit selhani, ze jsem neporodila prirozene, ale CS znam, i to s tim kojenim, ale casem to preboli.mala ma 8.mes a uz jsem z toho venku, ne uplne ale jsou to jen chvilkove myslenky! dzim palce at krasne mala roste a ty at si uzivas materstvi:-).

 
Vermilion
Kecalka 305 příspěvků 26.07.12 16:50

Materstvi je i o necem jinem, nez jen porodit a odkojit. Prece tvoji malou konejsis, nosis v naruci, krmis, oblekas, koupes, hrajes si s ni, tak jak bys pak mela byt selhavajici matka?? Ja myslim, ze nejvetsi zkouska materstvi je mit na toho bezbranneho tvorecka vzdycky dost trpelivosti, vydrzet s nedostatkem spanku, byt zaprazena 24 hodin denne… a vzdy s usmevem a s laskou se o to miminko postarat, za to si matky zaslouzi metal!

 
Dagimon
Nováček 4 příspěvky 26.07.12 17:57

Holky moc díky za reakce. Máte pravdu! Markétka je úžasná - zdravá, hodná a krásná holčička a jsem šťastná, že ji máme. Dopadlo to vlastně dobře a nějaké pocity selhání si nesmím připouštět. Mám bezva rodinu, co si člověk může přát víc.

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček