Můj porod

Mombree  Vydáno: 04.09.13

I já bych se s váma chtěla podělit o můj zážitek z porodu…TP jsem měla 19.7. a 25.7.2013. 11.7. jsem šla jako každý týden na ozvy a paní doktorka konstatovalan že budu ještě přenášet, že se miminko nechystá. Tak jsem smutná odešla domu a říkala si, že snad neporodím ani do vánoc, že se jí za náma moc nechce. Nějak jsem to přestala řešit a řekla si, že až bude chtít na svět, tak to přijde…

Vůbec jsem na to nemyslela, ale ty šílený vedra mě doslova ubíjely. Pátek 12.7. jsem šla večer v klidu spát s tím, že si ráno přispím a potom uklidím a že pojedeme na nákup. Pěkně jsem usnula kolem 22:00 a najednou se vzbudím strašným šokem, že ze mě něco vyletělo. Ten pocit nedovedu popsat a volám na přítele, který seděl u TV. Ten přiletěl s vyvalenýma očima (celý těhotenství říkal, že až to na mě jednou přijde, že to nezvládne). Říkám mu, asi mi praskla voda, stojím na prostředku ložnice, ospalá a nějak tomu nemůžu věřit, že by už fakt?

Zamyslela jsem se a říkám „Počkej, je možný, že jsem se počurala.“ :D V tu chvilku jsem si strašně přála, abych zjistila, že jsem se počůrala, nevím proč. :D Ale z ničeho nic ze mě vyletěl další proud vody. Přítel nevěděl absolutně co dělat. Slzy v očích a ptal se mě, co má dělat. Říkám mu, ať vezme telefon a zavolá mojí mamce, že budeme muset jet, že jsem se opravdu nepočůrala, ale je to plodovka.

Moji rodiče bydlí nad náma v bytě, takže za minutu byla mamka u nás. Oči vyvalený, byla víc ve stresu než já, protože věděla, co mě v porodnici čeká. Já pořád stála v ložnici a v hlavě se mi hodilo tolik myšlenek, jestli to vůbec zvládnu. Bude to tak bolet, jak mě všichni strašili? Ale byla jsem pořád v klidu. Mamka na mě volala, ať se obleču, že musíme jet. Než jsme odjeli z domu, musela jsem se třikrát převléct. Potom jsem si dala mezi nohy obrovskou osušku, abych byla aspon trošku suchá, než dojedem.

Cestou do porodnice jedna slabší kontrakce, ale pořád jsem se smála a říkala jsem si, že to zvládnu levou zadní. Mamka se mi smála a říká „Když to půjde dobře, odpoledne budeš mít porod za sebou.“ Do porodnice jsme dojeli, vypsala jsem papíry, sestřička mě prohlédla a řekla „Jste na prst a čtvrt, dáme vás na pokoj a pokud se to do rána narozběhne, dáme vám provokačku.“ Bylo 02:00, šla jsem se rozloučit s přítelem a s mamkou, že jdu na pokoj. Sestřička ať se vyspím a že uvidíme ráno. Kdyby to tak šlo, že? :D

Celý dvě hodiny jsem se převalovala na posteli a nic, žádná bolest. Byly přesně 4 hodiny ráno, kdy mi začaly bolesti. Bolelo to jako sv**, ale já si pořád říkala, že to bude ještě horší, tak že toto mě nemůže vůbec bolet. :D Paní, co byla se mnou na pokoji, měla porozeno a měla chlapečka u sebe. V 5 hodin už jsem to nezvládala a to ona poznala podle mého funění, tak mi řekla, ať jdu za sestřičkou, ať me prohlédne. Měla jsem bolesti už hodinu pravidelné po 5-6-7 minutách. Šla jsem za sestřičkou, ta mě prohlédla, řekla, že jsem na dva prsty, že si mám dát sprchu a v 6 mám dojít, že půjdeme na porodní sál.

V 6 jdu na sesternu, ani jedna sestřička, jako kdyby se všichni vypařili, tak tam sedím a čekám. Prošla kolem mě uklízečka, popřála mi, ať to mám brzo za sebou a povídala mi, jak když rodila ona, jaký to bylo hrozný. Já se tam svíjela v bolesti a zrovna to jsem potřebovala slyšet. :D Přišla sestra, že teda jdeme. Zazvonily jsme na porodních sálech a tam mě skoro vynadali, co tam dělám. „Slečno, jste prvorodička, to vás určite pošleme ještě na pokoj.“ Jako kdybych já za to mohla, že mě dala sestra příkaz na ni v 6 čekat.

Prohlídla mě a řekla „Jste na 4 prsty, to už si vás tu necháme.“ Měla jsem si jít odložit věci a šla jsem na klystýr. PA říkala, že až se dvakrát vyprázdním, mám jít na 20 minut do sprchy a pak mě prohlédne. Ve sprše jsem měla snad 4 kontrakce, silné jako prase. Seděla jsem tam na zemi a proklínala přítele, co mi to udělal, že on by to určitě nezvládnul. :D Po cca čtvrt hodině jsem vylezla ze sprchy, sestřička mě prohlédla, bylo 7:00. Podívala se na mě a říká „Jste na 10.“

Měla jsem si lehnout na bok, aby malá líp sestupovala do pánve. U nějakých kontrakcí jsem opravdu zakřičela, jak to bolelo, a pořád se ptala sestičky, kdy to bude, že už to nezlvádnu. Prý to záleží na mě, jak budu tlačit. Začala telefonovat, že rodíme, nevím komu, nejspíš asi doktorovi. :D Přítel u porodu být neměl, ale sestřička se mě ptala, jestli tam někoho budu chtít. V ten moment jsem si řekla jo, zavolám mu. Volám, ať si pohne, že ho tam prostě chci, ať sedne do auta a jede. :D Přítel přijel opravdu v tom nejlepším. Posadili ho podel mě, že si má udělat pohodlí. Potom musel teda odejít, jak byl bledej, seklo by tam to s ním…

Přišel pan doktor a řeklm že můžeme jít tlačit. To bylo snad to nejhroší z celého porodu, vůbec mi to nešlo, neměla jsem sílu, říkala jsem, ať tam zůstane, protože ten tlak byl děsnej. Bylo to fakt nekonečný, pořád mě povzbuzovali, jak mi to jde, ale musím tlačit prostě víc. Jak víc, když už prostě nemůžu. :D Cítila jsem nástřih a obrovkou úlevu. „Maminko, máte holčičku a je 8:00, váží 3100 g a měří 51 cm.“ Hned běželi pro přítele, že už je malá na světě, že už může dojít, že už je hotovo. :D Šití jsem vubec necítila, šil mě mladej pan doktor, tak jsme si povídali a ptala jsem se, jestli jsem moc vyváděla. Sestřičky prý, že na prvorodičku super, že kdyby byla taková každá, tak by to bylo dobrý.

Ani nijak nedokážu popsat, co jsem cítila. Četla jsem hodně deníčků o porodu, jak když maminka porodí, hned cítí k miminku obrovskou lásku, ale realita je úplně někde jinde a s tím jsem nepočítala. Celou dobu jsem si vyčítala, proč já nemůžu být jako každá a cítit to obrovský štěstí. Teď už vím, že jsem si neměla nic vyčítat, že je pouze málo žen, které to opravdu cítí.

První dny byly opravdu psychicky velmi náročné. Malá sice byla hodná, vůbec neplakala, ale nějak mi trvalo chvilku, než jsem to všechno přijmula. Teď už vím, že svoji dcerušku miluju nade všechno na světě a nedala bych ji za nic. <3 Po porodu jsem říkala, že už mě tam nikdo nikdy neuvidí, ale do budoucna bude určitě ještě bráška. Hrozný to je, ale to malinký stvoření za to stojí!!!

Omlouvám se za chyby. :)

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.5 bodů
 Váš příspěvek
 
Ninesen
Stálice 80 příspěvků 04.09.13 00:56

Krasne napsane/:-)

 
lloren
Zasloužilá kecalka 637 příspěvků 04.09.13 01:05

Moc hezký deníček při čtení jsem si tu úplně vybavovala :palec: at jste zdravý holky :hug:

 
gabka1988
Ukecaná baba ;) 1519 příspěvků 04.09.13 07:10

Ctu ted denicky o porodech kazdy den, protoze me to uz ceka kazdou chvili, uz totiz ctvrty den prenasim. bojim se, ze ten zacatek porodu nepoznam, ale pises, ze bolesti jsou to silene, tak to asi zrejme prehlednout nepujde. kazdopadne gratuluji k male, hlavne at jste zdrave :-)

 
Elessar  04.09.13 08:43

Hezký deníček :palec: to bylo vody, co? :D taky jsem nechápala :D a ten pocit, když už víš, že to bude…nepopsatelný :lol:
Tak ať se vám daří, holky :kytka:

 
acrab
Kelišová 5632 příspěvků 04.09.13 10:19

Hezký deníček a pěkný porod…na prvorodičku hezký :hug: Mě to čeká za 10 dní, tak jsem na sebe zvědavá :mrgreen:

 
Tableta
Ukecaná baba ;) 1927 příspěvků 04.09.13 11:38

Moc pěkný deníček! Je to vtipný a dojemný zároveň :kytka: Ať vám dělá dcerka jen samou radost ;)

 
Šary.Šary
Stálice 61 příspěvků 3 inzeráty 04.09.13 12:17

Nádherný deníček, ať je malá Princezna zdravoučká!!

 
Mombree  04.09.13 12:43

@Ninesen @lloren děkuju :)
@gabka1988 ničeho se neboj, taky jsem se bála, ale poznáš to určitě :) přeji ti taky rychlovku a hlavně zdravíčko :hug: @Acinore té vody bylo požehnaně, ale já jsem měla opravdu břicho, jako kdybych tam tewch dětí mela 5 :D a každý mě strašil tím, že budu mít 5 kiloví mimčo :roll: :lol: @acrab děkuju,též ti přeji rychlí porod a hlavně zdravíčko pro tebe i pro prcka :hug: @ne-snazilka @Šary.Šary děkuju holky :hug:

 
lenasek235
Stálice 98 příspěvků 04.09.13 13:47

Já k prvnímu synovi po porodu taky nic necítila a jak píšeš ty. Vyčítala jsem si to a nakonec to přišlo samo. U druhého jsem už na porodním sále věděla, že ho miluju nadevše ani jsem tam podruhé manžela nepotřebovala.

 
Randgrid
Závislačka 2869 příspěvků 04.09.13 18:56

Moc pěkné. Já si taky myslím, že chvilku trvá, než si zvykne maminka na něco nového. :) Sama jsem zvědavá, jak budu vyvádět já. :-) Na Vánoce budeme mít dáreček. :-) A bude to prý kluk, uvidíme, jestli nám za dva týdny pindíka potvrdí. :-)
Tak ať jste holky zdravé. :-)

 
berri
Kecalka 162 příspěvků 04.09.13 19:13

Moč pěkný a povedený deníček..přejeme zdravíčko mamince i prďolce :)

 
Mombree  04.09.13 21:22

@Randgrid jak jsem psala, četla jsem mraky deníčku a každý mamina psala jaká je to obrovská láska hned na porodním sále, takže že mě neco takového čeká jsem vubec nevěděla a ani by mě to nenapadlo…děkuju, taky přejeme hlavně zdravíčko :mavam: :hug:

 
Mombree  04.09.13 21:23

@lenasek235 taky jsem si to vyčítala ale ted už ne :)

 
Mombree  04.09.13 21:24

@berri děkujem :hug:

 
Randgrid
Závislačka 2869 příspěvků 04.09.13 21:30

@Mombree já jsem hrozně šťastná, že čekáme miminko a těším se na něj! Ale je pravdou, že na tu myšlenku, stav jsem si taky chvilku musela zvykat, co potom, až se malý narodí. To teprve bude změna. :) A to nemyslím tak, že bych snad měla malého nenávidět, jen než se rozkoukám, nevím, jestli budu roztávat horečnou láskou. :)) Ale to všechno přijde postupně, pokud ne hned. :) Tak uvidíme, nejde to tak dopředu odhadnout. ;) Jj, deníčky jsou krásná věc, ale pravda bývá mnohdy jiná. :)

 
Verull
Kecalka 110 příspěvků 08.09.13 18:19

Pěkně jsi to napsala :)

 
DenisaW
Kecalka 158 příspěvků 11.09.13 00:02

Gratuluji :kytka:

Vložit nový komentář