Můj porod

bashra  Vydáno: 24.07.08

Velmi brzy tomu bude rok, co jsem na svět přivedla zdravou dceru, v den propuštění z porodnice jsem si slíbila, že napíšu své zážitky pro všechny nastávající maminky, které třeba také každým dnem očekávají narození svého potomka, třeba také svého prvního potomka a hltají, jako tehdy já každé slovo a poznatek těch, které to už mají za sebou. Velmi jsem se bála, bála jsem se fyzické bolesti u porodu a myslela jsem jen na to, alespoň poslední měsíc před stanoveným termínem jsem 24hod.denně myslela na průběh porodu, měla jsem přečtenou veškerou dostupnou literaturu a všechny články na internetu a představovala si, jaké to asi budu mít já a moje děťátko.

Připravila jsem si porodní plán, všechny věci byly nabalené v taškách, dle seznamu z předporodního kurzu, teď už jen mohla nastat ta chvíle.....a bylo velké teplo, okolo 30st.C a blížil se stanovený termín porodu, byl stanovený na jednu neděli a já šla ve čtvrtek, čtyři dny před termínem na prohlídku ke své známé ženské lékařce, vzpomínám si, že ještě tam jsem se svěřila se strachem z porodu, uklidnila mne, vyšetřila a zjistila, že se stále nic neděje. Šla jsem si opatřit běžné věci kolem domácnosti a už po cestě jsem cítila tvrdnutí bříška s mírnými bolestmi a to nepřestávalo až do večera a zdálo se, v pravidelných intervalech ale s většími odstupy. Po ulehnutí vše skončilo, spala jsem jako miminko, druhý den po probuzení vše začalo nanovo, asi jsem zpanikařila, necítila jsem pohyby miminka, bylo šílené teplo, šla jsem na monitor do porodnice, kterou jsem si vybrala k porodu, byli moc vstřícní, monitor natočili, měla jsem mírné kontrakce, které byly na monitoru zcela zřetelné, ale mladá paní doktorka je nazvala,,poslíč­ky,,a poslala mě domů, že mám přijít zase v pondělí.

Večer vše zase ustalo a spala jsem opět velmi dobře a dlouze. Další, třetí den od začátku ,,poslíčků,,po probuzení kontrakce opět začaly, byly mírné, vše se u toho dalo dělat, ale cítila jsem je. Jela jsem tramvají k mamině na terasu, společně jsme pojedly, večer jsem měla jet sama domů a protože tatínek mé holčičky nebyl doma, bylo domluvené, že se mnou bude mamina, údajně měla být jen na telefonu, ale nedala jsem a přemluvila ji, aby přespala u mne doma. Těšila jsem se do postele, protože přeci jen poslíčci zesilovali na intenzitě a já byla za celý den unavená, očekávala jsem, že vše zase zaspím. Mamina usnula brzy ve vedlejší místnosti a já už spát nemohla…nešlo to…bylo 22hod., sobota a já se převalovala ze strany na stranu, chvíli jsem seděla, chvíli pochodovala po místnosti…stále jsem si říkala, že nesmím být zbrklá a nesmím jít předčasně do porodnice, že mi řeknou, že jsou to poslíčci a pošlou mě domů…tak jsem zase ulehla…napadlo mě, že si kontrakce změřím na stopkách u mobilu…někdy po půlnoci byly po 5ti minutách. Ale bolest jsem necítila, bolest je něco jiného, alespoň u mne. Měla jsem zánět okostice nebo spazmu v křížové oblasti, že jsem se nemohla doplazit na WC - to byla bolest, ale porodní bolesti jsem neměla. Přirovnala bych to, k silnějším menstruačním bolestem v pravidelných intervalech, nejsilnější byl nástup, pak vše povolilo, nedá se přesně popsat, co jsem cítila, ale fyzická bolest to nebyla. Bylo to trochu nepříjemné, nedalo se usnout, tak jsem chodila, šla jsem i do sprchy, ale nedělalo mi to dobře, na WC se mi zdálo, že trochu špiním, tak jsem v 5hod.ráno zavolala do porodnice, popsala příznaky, odpověď byla zřejmá, že mám přijet.

Než jsem probudila maminu, oblékla se, uběhla chvíle a já nakonec kolem 6.30hod.dojela do porodnice. Nezapomenu, jak mi v předsíni mého bytu v porodních bolestech mamka položila otázku, jestli si ještě rychle nechci umýt vlasy, že se zdají být mastné…tak to bylo to poslední, co jsem v tu chvíli chtěla dělat…V porodnici natočili monitor, kontrakce po 3 minutách, já stála, nemohla jsem sedět, ani při monitoru, ale nekroutila jsem se bolestmi, jako v tu chvíli ve stejné místnosti jiná maminka - podle toho mohu vydedukovat, že každá máme práh bolesti někde jinde nebo zkrátka každá má bolesti jiné, někdo silnější, někdo mírnější…jak si to jinak vysvětlit?!? Vyšetřil mne lékař konající sližbu a to bylo to poslední, co udělal, protože v 7hod.končil noční službu. Byl mladý, ale velmi zkušený, je to největší porodnice ve městě a tedy probíhá mnoho porodů. Lékař zjistil, že kontrakce odpovídají svými intervaly rozbíhajícímu se porodu, ale cesty nebyly připraveny, nebyly otevřeny. Po jeho důkladném vyšetření odstranil plodovou zátku a zeptal se, zda chci zůstat a jít do jednoho z porodních pokojů, nedovedla jsem si představit, že bych dělala něco jiného a přikývla.

Byla neděle, něco kolem 7-8hod.ráno a já měla na tento den přesně stanovený termín porodu. Porodní asistentka se mnou sepisovala příjem, musela jsem si zajít do vedlejší místnosti pro občanský průkaz a jakmile jsem vstala, začala odtékat plodová voda, pak už šlo vše ráz na ráz. Již dlouho před porodem jsem se rozhodla pro epidurální analgezii, vše jsem nahlásila ,,své,,porodní asistence, ta mi ještě před odchodem na porodní pokoj odebrala krev. Zeptala se, zda-li si přeju klyzma, bylo už kolem 9hod., svolila jsem, měla jsem to připravené v porodním plánu, ale ten jsem nakonec nevytáhla, na všem jsem se s porodní asistentkou domlouvala na místě, v ten okamžik, o všem mě informovala, byla skvělá, zkušená, profík každým coulem, přesto lidská a já si myslela, že v ten okamžik, když rodím jsem sama jen pro ni a ona pro mne na světě. Byla moc milá. Po klyzma jsem se osprchovala, voda mi nebyla příjemná, raději jsem si lehla, byla jsem po probdělé noci velmi unavená, na pokoj za mnou chodila krom ,,mé,,porodní asistentky ještě studentka porodní asistentky na praxi a krom jiného mne na pár chvil zabavila, byla jsem jinak sama, chtěla jsem mít vše za sebou…myslela jsem hodně na moji holčičku, stále jsem sledovala monitor a poslouchala pravidelný tlukot jejího srdíčka. Bolesti byly o něco silnější, cesty byly otevřené již na 5cm a stále vše postupovalo k porodu.

Kolem 11hod.přišla anestezioložka, bezva doktorka se setrou a zavedly mi epidurální analgezii, ještě mě pochválily, že jsem statečná, při porodních bolestech, kontrakce po 2minutách a já se při zavádění, poloze na boku ani nehla, neskučela jsem bolestí…Zabralo to do 10ti minut, najednou bolesti ustaly, ohromně se mi ulevilo, bylo mi fajn…jedna nevýhoda, byla jsem připoutaná k lůžku a nemohla pochodovat po místnosti, ale to jsem ani nepotřebovala, chtělo se mi spát. Problém nastal až v okamžiku, kdy při vyšetření porodní asistentka oznámila zastavení porodu, rozbíhající se porod ustal. Bylo to po půl hodině zavedení epidurálu. Mezitím se jako překvapení objevila mamina, že by chtěla být se mnou u porodu, nebylo to domluvené, ale nakonec jsem to uvítala. Bylo kolem 12hod. Nálada se stupňovala…porod ustal, snažili se mi pomoci vyvolat porod propíchnutím plodové vody, mezitím se objevil tatínek mé holčičky - nechala jsem to na něm, být u porodu se necítil a nakonec přišel, porod chtěli vyvolat látkou Oxytocin zavedenou nitrožilně, museli mi zrušit epidurál.analgezii a po podání Oxytocinu vše zase nabralo obrátky, Oxytocin zavedli kolem 13hod., děťátku bylo dle monitoru stále dobře, ale nutili mě zavést Oxytocin co nejdříve, stále jsem váhala a očekávala, že se porod rozběhne sám, ale pro děťátko to mělo přijít co nejdřív. Při podáním Oxytocinu jsem změnila polohu z leže do sedu vedle postele na velký nafukovací míč a skákala jsem na něm, po půl hodině mě porodní asistentka vyšetřila a řekla, že můžu konečně tlačit, že rodím.

Ztratila jsem přehled o čase, ale mohlo být kolem 13.45hod., kdy jsem začala tlačit moji holčičku na svět. Jednu nohu jsem měla zapřenou o jednu porodní asistentku, druhou o druhou, brada k sobě a jednou, dvakrát, třikrát, měla jsem to teoreticky nacvičené, ale v praxi mi to moc nešlo, další a ještě další kontrakce, já tlačila a holčička stále nikde, vzpomínám si na pocit pálení a pocit bezmoci, kdy to jako už bude, přišel lékař, tlačil mi na bříško a po další kontrakci jsem cítila a viděla cosi mokrého, teplého, fialkového na svém břiše, byla to moje holčička, začala plakat až po 5ti sekundách, pak mi ji porodní asistentka odnesla vedle mého lůžka na stůl, řekla, že jsme se nikdo nepřesvědčili, zda-li je to předpovídaná holčička, ale nezmílili se, potvrdila holčičku, zabalila ji a pak, než jsem si ji opět mohla přitisknout k sobě uplynulo nekonečných 55minut a ta pro mne nejhorší fáze porodu, fáze zašívání, protože i když u mne neprovedli nástřih, bylo co spravovat, jak vnitřně, tak zevně a to nebylo vůbec příjemné, ale s odstupem času musím uznat, že to bylo to poslední, moje holčička byla na světě, putovala z náruče tatínka do náruče babičky a celou tu dobu se dívala na svět, byla krásná a hlavně zdravá a tím končím svůj příběh, jsem šťastná maminka skoro roční holčičky, která se má čile k světu a podobný, krásný a bezbolestný zážitek z porodu přeju všem nastávajícím maminkám.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.0 bodů
 Váš příspěvek
 
Demi
Závislačka 3743 příspěvků 24.07.08 22:38

Ahoj Bashri,  

na to, že je to už rok, si docela dobře pamatuješ všechny detaily. To já tedy nejsem tak dobrá, pamatuji si jen, že když jsem rodila, svítilo sluníčko do mého porodního pokoje :-))… ale snad bych si na vše pomalu povzpomínala, kdybych se do toho dne zpětně víc ponořila.
Každopádně gratuluji k bezproblémovému porodu a k roční princezničce. Jak se vlastně jmenuje?  

Demi z Jesliček.

 
bashra
Povídálka 27 příspěvků 16.08.08 23:30

Ahoj Demi,  

promiň, stále někde cestujeme a k internetu a na tyto stránky se dostanu zřídka......já to napravím za dlouhých zimních večerů........máme chatu na Vysočině a tam jsme s malými přestávkami stále......
díky za komentář, myslím, že všechny detaily z porodu si budu pamatovat celý život, to nejde zapomenout. Moje zlatíčko se jmenuje Veronika. A Ty, máš děvčátko nebo chlapce a jak se jmenují?!?......
Demi, nemáš zkušenost s ohrádkou?!? Někdy si nevím s Veru rady, to když vařím a Verunka mi stojí u nohou nebo chci jít na toaletu a Veru se mnou…ale není Verunka na ohrádku už příliš stará?!? Už skoro sma chodí, je to na spadnutí a mám obavu, že v ohrádce se jí nebude líbit, vždyť chce neustále chodit a být svobodná v pohybu…
Pá Bára            

 
Demi
Závislačka 3743 příspěvků 17.08.08 13:04

Ahoj Bashri,  

no já mám dva kluky :-), Honzík (3r) a Daniel (1r). Bydlíme v Ostravě. Ohrádku mám síťovanou, Danečka do ní umístím v nouzi nejvyšší a dám mu tam oblíbené hračky, ať tam chvíli vydrží. Jinak tam moc rád není, nesnáší omezený prostor, snad jako každé dítě v jeho věku. Honzík už si do ohrádky vleze sám :-).  

Zatím zdraví tebe i Verunku
Demi a spol.

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček