Můj porod a pobyt v Podolí

Janajka  Vydáno: 02.02.04

Ahoj maminky, těhulky a čekatelky,
zdravím Vás po dlouhé době a všem narozeným i ještě nenarozeným mimískům přeji hodně štěstíčka. Koukám, že Jana ? Boule deníček, kam jsem přispívala, ukončila a tak svůj příspěvek posílám jako samostatný. Vrátím se v něm o půl roku zpátky a vylíčím Vám své zážitky z porodu a následného osmnáctidenního pobytu v ÚPMD v Podolí.

Tak hezky od začátku. Je pátek 8.8.2003 6:45 ( 10 dnů před prvním termínem ) a Petr mě veze do Podolí, mám naplánovaný monitor a poradnu. Protože v osm hodin k nám dorazí řemeslníci, nebude čekat se mnou a pojede domů. Jelikož jsem si sklerotička zapomněla mobil, domluvili jsme se, že pokud vše stihnu, budu v deset hodin čekat u vrátnice, jinak, že za mnou přijde do poradny.

Na monitoru jsem si pobyla půl hodinky, Matýsek byl líný a nechtěl se hýbat ani přes ruční domlouvání sestry.
V poradně vše proběhlo v pořádku, až na to, že mi sestřička nemohla změřit tlak, stále se jí ty hodnoty nelíbily, tak jsem asi 10 minut čekala a další měření už bylo v pořádku a hodnoty přijatelné. Na řadu u lékaře ( nevím, jak se jmenoval ), jsem přišla docela brzy, prohlídka proběhla v pohodě, i když jsem si v duchu říkala ?zlatej doktor Toman?. Výsledek prohlídky byl, vše v pořádku, CS 4, porod se zatím nechystá, poslechli jsme si srdíčko, vyplnili dotazník na dárcovství pupečníkové krve a mohla jsem se odebrat domů. Vlastně nemohla, ještě jsem byla odeslána na kontrolní monitor. Sestra mi tam dost dlouho vysvětlovala, že má zrovna dnes úplně obsazeno a vůbec neví, kam mě má šoupnout. Nakonec se jí mě zželelo a řekla mi, ať tedy přijdu kolem půl 12. Protože nebylo ještě 10 hodin, vyrazila jsem před vrátnici čekat na Petra. Tam jsem ? šlapala? chodník až do 11 a Petr nikde. Chudák, musel asi pěkně škytat, protože jsem pěkně zuřila a častovala ho ne zrovna lichotivými pojmenováními. V 11 jsem vyrazila zpátky s tím , že domů pojedu tramvají a Petr si to pěkně odskáče.

Otevřela jsem dveře do haly a koho to mé oči nevidí! Přede mnou stál Petr a hrozně se divil, kde že se toulám, že mě od deseti hledá po budově, už prý měl strach jestli nerodím. Ubezpečila jsem ho, že to bych mu určitě dala vědět. Vysvětlili jsme si, kde kdo a kdy měl čekat (Zlatíčko zapomnělo, že do deseti má čekat venku, přijel asi ve třičtvrtě, kdy jsem se já byla objednat na monitor a on čekal před ordinací v poradně.), a vyrazili na druhý monitor, který opět nedopadl dobře, i když se sestřička moc snažila a dokonce na Matýska zvonila zvonečkem. Po marném úsilí vyvolat nějakou větší odezvu mě odeslala na porodní sál, kde si prý záznamy prohlédne lékař a rozhodne, co dál. Na příjmu mi natočili další záznam a přitom jsme začali vyplňovat přijímací dotazník, protože mi PA sdělila, že s takovými záznamy už domu nepůjdu. V tuto chvíli mi ještě stále nedocházelo, že se něco děje, byla jsem pouze naštvaná, že do porodu budu muset ležet v nemocnici.

Pak přišla lékařka, zkontrolovala třetí záznam, vnitřně mě vyšetřila a po poradě s druhou mi bylo sděleno, že se miminku špatně daří a tudíž musí rychle ven, na vyvolání porodu není čas a tak bude proveden císařský řez. V tuto chvíli se mi zatmělo před očima, došlo mi, že ač se já cítím dobře , tak Matýsek asi ne a taky, že by se mohl narodit mrtvý. Byl to strašný pocit. Nebyla jsem vůbec schopna Petrovi vysvětlit, co se děje a už byl vykázán na chodbu a jen mu přinesli šperky a šaty. Všechno bylo hrozně rychlý snad po 5 minutách, co jsem se dozvěděla, že jdu rodit, jsem už ležela na sále a spala a spala ????

Bohužel mě neprobudil spanilý princ. Pamatuji si, že jsem se chtěla zeptat, co miminko, ale nemohla jsem promluvit, když se mi to konečně podařilo, bylo mi sděleno, že je v pořádku. Potom jsem v polospánku byla převezena na Jipku, kde jsem se probrala. Čekala jsem, že mi někdo sdělí pohlaví miminka, jeho míry a hlavně zdravotní stav, ale nikdo se nenamáhal. Na nočním stolku jsem později objevila kartičku, kde bylo uvedeno jméno a míry 3 050g a 50cm a čas 13 : 05.

Poprosila jsem sestřičku, zda by o Matýskovi nemohla něco zjistit a tak volala na dětské odd., kde jí přislíbili, že mě přijde pan doktor informovat. Pan doktor přišel, po dalších třech telefonátech, kolem 22 hodin a ani po jeho odchodu jsem nebyla moc moudrá, byl to totiž typ, který hovoří pouze latinsky a domnívá se, že mu každý rozumí. Pochopila jsem, že Matýsek se narodil přidušený a ještě teď potřebuje občas kyslík a tak leží na resuscitačním odd. a bude tam minimálně celý víkend, nikdo mi už ale nedokázal objasnit příčinu Matýskova stavu, pupeční šňůru neměl obtočenou a i placenta byla v pořádku. Druhý den ostatním maminkám začali vozit miminka na kojení a mě bylo hrozně líto, že já Matýska nemůžu mít u sebe. Naštěstí už dopoledne přišel Petr a mně bylo dovoleno na půl hodinky opustit Jipku a vyrazit za broučínkem.

Už od dveří jsem ho poznala, byl totiž celej tatínek pouze o 140 cm menší a o nějaké to kilčo lehčí. Byl nádhernej, i když mi srdce nad ním usedalo, chudinka byl samá hadička, ležel v otevřeném inkubátoru a tvářil se hrozně nešťastně. Vůbec se mi od něj nechtělo odejít, jak ráda bych ho vzala do náruče a pomazlila se s ním.

V neděli jsem byla propuštěna z Jipky na oddělení G2, kam už za mnou mohly návštěvy a tak mi bylo trochu veseleji. Tento den se mi nalila prsa a hrozně mě bolela, snažila jsem se odstříkávat, ale vůbec mi to nešlo a tak jsem poprosila sestřičky, zda by mi neporadily, co mám dělat. Neporadily, protože s tím prý nemají zkušenosti a poslaly mě na radu na oddělení, kde byl Matýsek, tedy na resuscitační. Tam jsem se rady dočkala, ale pouze té, že si mám zajít ( druhý den po císaři ) na porodnici, aby mi poradily sestřičky tam. Než jsem tak stihla učinit byla večerní vizita, které se účastnil pan primář. Řekla jsem mu o svých problémech a on pověřil sestřičky, aby na porodnici zavolaly a někdo za mnou přišel. A tak jsem čekala, až se objeví ?anděl? v bílém plášti a zbaví mě bolesti. Čekala jsem hodinu, dvě, tři, v devět mi sestřička přinesla prášek a tak jsem se jí zeptala, jak to vypadá. Pomalu se mi vysmála do očí: ? To za váma nikdo nepřijde. Víte, co maj na porodnici práce? To si tam musíte zajít vy sama.? Takže z toho vyplývá, že pokud porodíte císařským řezem a nemáte miminko u sebe, nejste zřejmě matka a nikdo na vás nemá čas.

V pondělí naštěstí nastoupila do služby staniční sestra, která byla fundovaná a poradila mi, jak provádět masáž a bylo naštěstí po bolesti. Na RESU jsem si vypůjčila odsávačku a každé tři hodiny jsem Matýskovi donášela mlíčko. Někdy jsem ho chudáčka slyšela už ode dveří, když plakal, nemohl totiž popadnout dech a zajíkal se, občas se i dusil a musel dostávat kyslík. Protože mlíčka moc nebylo, musel být ještě dokrmován sondou. V úterý byl přendán na Jipku a jeho stav se pomalu začal lepšit, já jsem stále trávila většinu času u něj, zvykla jsem si na hadičky a na zavádění sondy. V pátek ( týden po porodu ) mi bylo povoleno Matýska přiložit k prsu, přisál se hned a vytáhl celou čtyřicítku. Všichni jsme měli ohromnou radost a začali jsme přikládat nejdříve objedno krmení, abychom ho moc nezatěžovali a za dva dny už každé krmení. Už jsem si také mohla broučka přebalit a dokonce vykoupat.

Můj stav se pomalu lepšil, jizva se dobře hojila, ale protože jsem měla vysoký tlak, stále jsem zůstávala na oddělení G2. O svém pobytu se nebudu moc rozepisovat, ale žádná sláva to nebyla. Hygienické podmínky strašné ? sprchy byly ucpané, nebylo tam žádné místo, kam by si člověk mohl odložit věci, špína ??..Taky se mi stalo, že na mě zapomněli s večeří a asi dvakrát se mě přišla sestra zeptat, zda mi dala prášek.

Další úterý byl Matýsek na vyšetření v Motole, zda mu něco nebrání v dýchacích cestách a já jsem byla propuštěna z G2 na pokoj matek, kde jsem setrvala pouze jeden den, protože pak už mi konečně moje zlatíčko propustili z JIPKY a oba jsme přešli na oddělení K2, kde jsme měli za úkol se řádně rozkojit. Snažili jsme se oba dva, ale i přesto Matýsek potřeboval někdy ještě trochu dokrmit. Většina sestřiček byla velmi trpělivá a dávala mu mlíčko po lžičkách nebo po malých kapičkách z injekční stříkačky, ale také jsme narazili na jednu, kterou jsme asi vyrušili v době oběda a tak se snažila do Matýska narvat mléko co nejdříve, vzala velkou injekční stříkačku a do plačícího Matýska stříkala velké množství mlíka, ten samozřejmě nestačil polykat a začal se dusit a následně všechno vyzvrátil. Načež mi sestra velice vztekle sdělila, že určitě hlad neměl a já jsem se řvoucím Matýskem, který měl ručičku stále narvanou v pusince strávila další hodinu, než se mi udělalo trochu mlíka a mohla jsem ho trochu zasytit.

Po dobu mého pobytu na K2 jsem stále měla potíže s tlakem a musela jsem 3× denně docházet na porodnici na měření, což se mi samozřejmě taky nelíbilo, protože jsem musela Matýska nechávat samotného a i když jsem sestřičkám nahlásila, že odcházím, několikrát se mi stalo, že jsem se vrátila a Matýsek plakal tak, až lapal po dechu. Já jsem se samozřejmě snažila být co nejrychleji zpátky a tak se mi stalo, že jsem na čerstvě vytřené podlaze uklouzla a pěkně si namlátila. Měla jsem štěstí, taky jsem si mohla něco zlomit.

Většinou, když jsem přišla na porodnici na sesternu, tak tam byly minimálně tři sestry v družném rozhovoru u kávy před televizní obrazovkou. Nevím, co by jim udělalo, kdyby došla vždy jedna za mnou.

Na K2 jsem strávila pět dní, když nás propouštěli, byla jsem ten nejšťastnější člověk pod sluncem. Doma jsme ještě měli s kojením trochu obtíže, ale nakonec se zadařilo a Matýska kojím ještě teď v šesti měsících.

Tak to je vše o našem pobytu v Podolí a i přesto, že k němu mám spoustu výhrad, jsem ráda, že jsem si Podolí vybrala, protože Matýsek měl rychlou pomoc a bylo o něj velice dobře postaráno. Kdybych rodila v nějaké malé porodnici, nechci ani domyslet, co by se všechno mohlo stát.

Do Podolí stále jezdíme na kontroly k neurologovi a také na rehabilitaci, díky přidušení máme problémy s motorickým vývojem a tak cvičíme a cvičíme. Matýsek u některých cviků hrozně pláče, mě to rve srdce, ale snažím se to překonat, protože je to pro jeho dobro. Teď jsme byli na EEG, pan doktor říkal, že to vypadá dobře, že se nic závažného neobjevilo, ale podrobné výsledky se dozvíme až příští týden, tak nám držte palečky.

zdraví Vás Jana a Matýsek

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 5.0 bodů
 Váš příspěvek
 
Kristy
Zasloužilá kecalka 574 příspěvků 02.02.04 10:07

Ahoj Jani,
je mi líto že nemáš na pobyt v porodnici zrovna nejlepší vzpomínky. Mě to čeká v létě a mám strach právě z toho, že budu svým mateřstvím personál jen „obtěžovat“.
Nicméně nejdůležitější věc je ta, že jste oba dva v pořádku, motorický vývoj jistě doženete a pak už budete vzpomínat jen a jen na to krásné co jste spolu prožili!!! Říká se: Konec dobrý, všechno dobré! Tak hlavu vzhůru, co nejméně slziček při cvičení a hlavně co nejvíc zdravíčka, lásky a pohody!!!
Mějte se moc krásně, celá vaše rodina a radujte se že vše dobře dopadlo:-)
Zdraví Tě Kristy + Knedlíček (14+0)

 
letadlo
Závislačka 3592 příspěvků 02.02.04 10:38

Jani,

to je hrozné, jak se někteří zdravotníci dokážou chovat. Důležité je, že to všechno dobře dopadlo, Matýsek se má určitě čile k světu a prožíváte spolu spoustu pěkných chvil. Je moc dobře, že jste zvládli kojení. Napiš svoje hodnocení do vysvědčení pro porodnice, ať ostatní holky mají porovnání. Mně to moc pomohlo při výběru porodnice.

Mám 11 měsíční holčičku a na porod a pobyt v porodnici velice ráda vzpomínám.

Jana

 
Zajdulanek
Povídálka 47 příspěvků 02.02.04 12:45

Ahoj Jani,

no to je fakt hrůůůza! Nejhorší je, že se clověk v tu chvíli nedokáže bránit. Je zmatený, vyděšený a bohužel je na těch sestrách závislý a nechce si to s nima úplně rozhodit.
No ale máte to celé za sebou, jste všichni spolu a to je hlavní. Už na ty ee věci nemyslete.

Hóoodně štěstíčka a co nejméně auvíček.
Lenka

PS: kamarádka taky provádí s holčičkou nějaký rehabilitační cvičení, u kterých malá plakala, ale už se to o hodně zlepšilo a zvládají to jedna báseň. :o))

 
Anonymní  02.02.04 14:31

Ahoj Jano,

neměla jsi to při a po porodu vůbec jednoduché a nemáš ani teď (ale moc Ti držím pěsti). Jsi silná ženská, když popisuješ, co jsi musela vydržel a překonat, vůbec si neztěžuješ, a moc Tě za to obdivuju.
Já ještě miminko nemám a ani se na něj v blízké době s přítelem nechystáme…a když si čtu zážitky obdobného typu, jaké popisuješ Ty a jiné maminky, tak mám z toho čím dál větší strach. Nejde o to, že by to člověk nevydržel, bojím se přístupu zdravotnického personálu, který často postrádá lidskost a profesionalitu (jim by v takových situacích asi taky nebylo hej a určitě by je potěšilo „teplé“ lidské slovo a jednoduché vysvětlení novopečené prvorodičce a mamince, která nemá žádné zkušenosti a bojí se o život a zdraví svého miminka)…

Držím moc pěstičky Tobě i Matýskovi

Simona

 
Olinka02
Povídálka 33 příspěvků 02.02.04 20:11

Ahoj Jani,

pamatuju si na to jako včera…
Nevím, jestli si na mě vzpomínáš, taky jsem v těhotenství ?chodila" k Bouli.
Tenkrát byla Mahi na poradně a psala, že před porodním sálem seděl nějaký tatínek jak zmoklá slepice, protože tam vezli maminu na císaře. Já jsem na to odpovídala, jestli on to nebyl náhodou Petr od Jany.
Taky jsem chtěla rodit v Podolí a absolvovala jsem tam všechny poradny, ale…

Z deníčku od Boule jste už všechny odrodily a já pořád nic. A to jsem měla být jedna z prvních maminek. Bylo to hrozný, protože jak jste se stávaly maminkami, do deníčku už skoro nikdo nepsal :-(. Tak jsem v tom létě nakonec zůstala úplně sama těhotná :-).

A jak jsem tedy nakonec porodila?
V pondělí, 25.8., 15! dní po termínu jsem opět šla do poradny v Podolí. Tentokrát na mě vyšla paní doktorka, jejíž příjmění si nepamatuji, myslím, že končilo na -ičová, měla černé vlasy, hubená, tak kolem 35 let.
Když mě prohlídla a řekla, že se to k porodu nechystá, upozornila jsem ji, že jaksi začínám 43 tt. Ona na to, že podle ní ne. Až sestřička ji upozornila, že pravdu mám já. Ta doktorka mi řekla, že teda jestli chci, tak si můžu ve středu přijít lehnout tam na oddělění. Odpověděla jsem, že ona je přeci ta fundovaná, já ji nebudu přemlouvat, aby mě vzala do porodnice. Pak mi totálně vyrazila dech slovy: ?no já nevím, tak jestli chcete, můžete to probrat s mým konzultantem". Stáli jsem tam s manželem jak solní sloupi. Když jsme vyšli ven, řekla jsem manželovi, že pokud nesežene nějakou protekci, tak asi nikdy neporodím. Tak sháněl.

Pak nabrali věci rychlý spád. Ve dvě hodiny odpoledne mi volal manžel, že mám být ve tři hodiny u Apolináře, mrkne na mě nějaký doporučený doktor. Téhle porodnici jsem se chtěla za každou cenu vyhnout, rok předtím mi tam zemřela 3 dny po porodu kamarádka. Tentokrát jsem ani neprotestovala.
Doktor u Apolináře mě vnitřně vyšetřil, zeptal se: vy jste měla někdy operaci na čípku?, já že ano. Paní, vy jste už dávno k porodu. Jestli chcete, přijďte zítra v 7 hodin ráno, píchneme vodu a porodíme.

Je hrozný, když máte sbalenou tašku do nemocnice a čekáte, kdy už to přijde a pak se jeden den ráno probudíte a jedete prostě rodit ?na objednávku".

Tak mi v úterý, 26.8. v 7 hodin ráno píchli vodu, podali oxytocin (nevím, jak se to píše) a rodila jsem. Kolem 14:30, kdy už jsem byla otevřená na 7 cm, se ale naše malá začala na monitoru po každé kontrakci ztrácet. Tak porod zastavili, pak ho zase ?rozjeli", pak zase zastavili, sešlo se konzilium doktorů a bylo rozhodnuto - císařský řez. A fofrem. V 15:12 byla Ema na světě.

A co jsem se pak dozvěděla z operačního protokolu? Placenta jevila známky četných infarktů - samozřejmě, když musela tolik přesluhovat, plodová voda byla zkažená, Ema měla 52 cm a 2960gr - jak nám pak sdělil dětský doktor, už v bříšku hubla - co jí taky mělo vyživovat, že?, měla pupečník kolem krku a byla přidušená, kromě toho měla kůži jako stařenka, jak byla holka rozmáčená.

Jak jí vytlačovali zpátky z porodních cest, měla v hlavě dva ďolíčky, ale to už je pryč.

První, na co jsem se ptala, když jsem se probrala z narkózy, jestli je pořádku. Samozřejmě, která máma by se nezeptala. Naštěstí to Ema přestála bez újmy, alespoň zatím se zdá, musím zaklepat.

Ale ptám se, jak by to dopadlo, kdybych jí nosila dál a čekala na porod?????
Nechci ani domyslet. Porodnice v Podolí mě zklamala, u Apolináře to taky není zrovna med, o pobytu na JIPce snad ani nebudu psát. Některé sestřičky… například mě poslaly, abych se ani ne 24 hodin po císaři vysprchovala. Motala jsem se, nemohla jsem dýchat, viděla dvojmo a ta ženská mě nechala ve sprše samotnou. Ale ustála jsem to.

Stálo to za to :-)))), Emča teď vesele brouká v postýlce, asi je všechno zase vzhůru nohama, tak to jdu zkontrolovat.

Jani, přeji ti hodně štěstí a trpělivosti,

Olinka

 
Anonymní  03.02.04 01:04

ahoj jani,Drzim ti palce at ti to s matyskem dobre dopadne.Neni to poprve co nekde ctu jaky je personal v nemocnici .Ja mam ted 3 mesicniho klucinu a jsme vdecna ,ze jsme nerodila v cechach,ale v USA.Tady si mimco jen spatne skytne a je u nej 10 doktoru,diky bohu.Mam spoutu kamaradek co rodili v Cechach a maji strach mit druhy jen kvuli nemocnicni peci.Jedne me kamosce dokonce sestra rekla(pri porodu) co rves kdyz jste to delali tak si tak nervala co?) no proste hruza .Ja si tu nastesti nemuzu stezovat drzim ti palecky papa

 
Anonymní  03.02.04 11:11

Ahoj Jani,
chtěla jsem Ti jen říct k těm cvičením - nebuď frustrovaná z toho, že Matýsek brečí. Opravdu mu pomáháš a sama víš, že půl minuty po té, co docvičíte, už o tom neví. Já jsem takhle cvičila s oběma synky (dnes 3 roky a 11 měsíců), u toho prvního jsem trpěla tím, že ho musím trápit, u druhého už jsem sama objevila, že by mohl být problém a zašla za fyzioterapeutkou. Vojtovou metodou se jejich nedostatky výrazně spravily a já doufám, že jsem jim do jejich budoucího života dala možnost netrpět migrénami (jako já), bolestmi zad a různými bloky (jako oba rodiče). Ber to sportovně a říkej si, že tím, že to teď vydržíš, přestože Tvoje mateřské srdce to ničí, ušetříš jemu dlouhé a nikdy nekončící trápení do budoucna.. Pevné nervy a hodně štěstí
 Lisa

 
Anonymní  03.02.04 14:45

Ahoj Jano,

taky obdivuju jak jsi to vsechno zvladla - po fyzicke i psychicke strance. Ja se ted snazim cist ruzne prispevky a hodnoceni na porodnice - jsem v 29 tt. Musim rici, ze az do dnesniho dne jsem si svoje tehotenstvi vicemene „uzivala“ :chodim sice porad do prace, ale predchozi stresy se mi podarilo totalne hodit za hlavu a soustredit se jen na to, ze musim byt vpohode a to je to nejlepsi pro naseho maleho Medvidka (nebo Medvidkovou). Po precteni ruzne odborne literatury, hodnoceni porodnic na emiminu atd. jsem dospela k zaveru, ze bolest k porodu tak nejak patri, ale psychicky bych nezvladla pristup personalu, ktery je bohuzel ve vetsine porodnic jaksi beznou soucasti celeho procesu. Nakonec jsem se i pres (zpocatku) velkou neduveru mych nejblizsich rozhodla pro Vrchlabi. Byli jsme se tam i podivat a musim rici, ze se me tam moc libilo - PA s nami stravila asi hodinu a pul, odpovidala na vsechny moje vsetecne dotazy + nam sama rikala ruzne informace. Jsme sice z Prahy, ale mam moznost bydlet pripadne nejaky cas pred tim u pribuznych nedaleko Vrchlabi, tak uvidime. V zaloze jsem mela prave Podoli, protoze jsem na ne slysela samou chvalu - to kdyby nastala nejaka varianta predcasneho porodu nebo komplikace, co ja vim. Dnes jsem navstivila poradnu a kdyz jsme nahodou narazili na to, kde budu rodit, doktor se pokrizoval a zacal mi vykladat o hazardu s zivotem mym i ditete, o tom, ze ve Vrchlabi to je vlastne jen vsechno dobry byznys (pokud vim, plati se jen asi 500 Kc za pritomnost otce pri porodu, ale to neni vyjimkou ani v jinych porodnicich) a vubec nejake „nove“ metody jako je hopsani na mici a porody do vody je nesmysl…zacal vypravet o ruznych umrtich a hroznych pripadech. No, nechala jsem ho at si mluvi, i kdyz musim rict, ze jsem odchazela s dost tezkym srdcem. Vlastne hlavne proto, ze me nakonec ani nerekl „nashledanou“. Chapu, ze Vrchlabi je hodne diskutovana a urcite trochu kontroverzni nemocnice, na druhou stranu zijeme nastesti v demokracii a muzu se svobodne rozhodnout. Jsem rada, ze mi rekl svuj nazor, ale myslim, ze tim to melo skoncit. Pevne verim, ze nebudu muset (uz podruhe) behem tehotenstvi zmenit lekare jen proto, ze on nebude schopny uznat jiny nazor nez jeho. Pokud mate nekdo zkusenosti - samozrejme i negativni - z Vrchlabi, prosim piste, piste. Po precteni clanku Jany a Matyska mi Podoli zase tak super alternativa neprijde a Apolinare jsem zavrhla uz nazacatku. Vim, ze je to vsechno tak trochu o tom „kdo ma dnes sluzbu“, ale budu doufat za nas za vsechny, ze tehle pripadu bude mene a mene.

Vsem tehulkam i maminkam hodne stesti a zdravi.

Katka + 29 tt Medvidek (Medvidkova)

PS: dnes se moooooooozna dozvime, co to tedy vlastne bude, minule se schoval/ la.

 
Sulanek
Kelišová 5636 příspěvků 03.02.04 15:47

Ahoj KAtko a Medvidatko,

je mi moc lito co zazila Jana v Podoli, vim ze si nevymysli kdyz to tady pise a jsem jejim zazitkem zdesena … ja totiz taky rodila v Podoli a mam naopak velice pozitivni zkusenost (viz popis porodu Verunky Sulankovic z minuleho patku). Mozna jsem mela stesti, ze muj porod nebyl komplikovany, kdo vi … mozna jsem mela stesti na sestricky a okoli a mohu soudit, nebot jsem pobyla v porodnici 12 dni kvuli mym horeckam a nepribyvani Verunky … samozrejme ze nektere sestry mne taky iritovaly, navic hormony delaly sve, ale ja pujdu priste opet do Podoli … nebo do Vrchlabi pokud panbuh da:-) Myslim ze Vrchlabi je dobra volba, sama bych to chtela zkusit a ja tam nesla jenom kvuli komplikovanemu odvozu a taky ze jsem chtela aby za mnou melo pribuzenstvo blizko.

Hodne stesticka a pohodovy porod ti preje

Sulanek a Verunka (1R a 1t)

 
Anonymní  03.02.04 19:39

Ahoj, v Podolí jsem zažila něco obdobného s tím rozdílem, že jsem ležela od 29.týdne na rizikovém těhotenství, kde mě měli každý den monitorovat, často dělat ultrazvuky. Když na to sestry zapomněli, tak se nic nedělo, ale moje důslednost a stálé vyptávání kdy už půjdu na ultrazvuk atd. nakonec zachránilo mému Matýskovi život. Mimo to, den před císařským řezem mi doktor Hanáček sdělil, že půjdu domu a další den mě poslal z minuty na minutu na akutní císařský řez. Mimo to, že jsem zvolila epidurál, abych syna viděla a na sále mi ho pak ukázali jenom na chviličku a pak jsem o něm 24 hodin nic nevěděla.Pak pobyt na gynekoligii byl tou nejhorší noční můrou-nikdo nám neřekl nic o dětech, sestry štěkali, když jsme za nimi na res chodili,nikdo nám neřekl nic o kojení a když jsme se šli zeptat na porodnici, tak nám vynadali, sestry na gynekologii byli příšerné a vůbec nechápali, že jsme novopečené maminky plné strachu o naše nedonošence v inkubátorech na res a že to, že jim můžeme nosit alespoň to mlíčko nás drží.Ale z druhé strany péče o nedonošence je perfektní -sestřičky na res,jipce i k2 jseou užasné a výborný je i doktor Straňák.
Mů Matýsek je dneska 16-ti měsíční kluk, ve kterém by nikdo nepoznal nekojeného nedonošence, akorát je pořád poměrně hubený. Ale přes všechny útrapy radím všem maminkám na rizikovém těhotenství jít do podolí, protože za ten malý zachráněný uzlíček to stojí…

 
esterka
Ukecaná baba ;) 1622 příspěvků 04.02.04 11:22

Ahoj všem,
musím vám říct, že jsem z chování a přístupu doktorů a sester pořád víc „rozčarovaná“. A to je slušná verze toho, co bych chtěla opravdu napsat. Problém je, že si člověk asi nevybere nikde. Já rodila dvakrát v Motole. A vždycky se tam našlo několik naprosto příšerných sester a doktorů. Při posledním porodu jsem se dokonce chtěla jít hádat s doktorkou, která měla supervizi, v době kdy se mě manžel snažil vecpat na lůžko, protože jsem musela už bezodkladně rodit. Posléze jsem mu vyčetla, že mě nenechal si to s ní vypořádat, ale on si trvá na tom, že v tu chvíli bylo důležitější dokončit porod v klidu. Vím, že pokud o jednom doktorovi někdo řekne, že je super, tak se v zápětí objeví deset jiných lidí, kteří vám řeknou přesný opak. Ale v jejich případě by snad jejich práce a hlavně chování nemělo být ovlivněno tím, jak se zrovna vyspí!

Nejhorší je, že v době pobytu v nemocnici je na nich člověk vlastně absolutně závislý. Stěžováním by si myslím, člověk jenom přitížil, protože potom se začnou chovat hnusně i ti, kteří byli do té doby v pohodě. Ještě jsem se nesetkala s případem, že by doktor nepodržel doktora. A to i v případech evidentní chyby jednoho z nich. Dokážu pochopit, že jejich práce je náročná, ale to jejich chování rozhodně neomlouvá. Když už v nich není slušné chování, soucit a já nevím co ještě, co by mělo být na místě. Tak proč se nechovají slušně čistě aspoň z důvodu, že pacient je vlastně zákazník, který (sice zprostředkovaně) přináší peníze. Když po nich tolik pořád volají. Jsou to fakt evidentní žebráci, to se hned pozná podle aut, která stojí na parkovištích pro personál nemocnice.

V posledních dnech jsem se setkala s několika případy absolutně nekvalitní práce krevních laboratoří. Můj syn byl prohlášen za anemického, neteř za chodokrevnou, jedna holčička z našeho deníčku měla údajně pohlavní nemoc. Všechny tyto výsledky se posléze ukázaly jako chybné a nikdo neřekne ani pardon.

Ahoj Esterka + Honzík + Karel

 
Anonymní  05.02.04 15:19

Ahoj Jani,

moc me mrzi, co sis musela v Podoli vytrpet. Mne si tam nechali uz po tydnu prenaseni a kdyz se nepovedlo vyvolavani ani na podruhe a monitor ukazoval pokles srdecni cinnosti, tak jsem sla behem patnacti minut na cisare. Diky tomu se nase Alenka narodila zdrava a silna, v podstate bez komplikaci.

Na jipce se ke mne chovali v ramci moznosti hezky, dokonce jsem mohla par hodin po porodu i na chvili zavolat manzelovi (normalne se to nesmi, aby jim to nerusilo pristroje, ale na chvilku mi to dovolili).

Alenka se narodila 14:42 a v devet vecer mi ji poprve prinesli na kojeni. Pak v sest rano a pak uz jsem sla na poporodni. Tam si rozhodne nemuzu stezovat. Hlavne sestricky byly moc hodne, i kdyz mely spoustu prace, chovaly se vetsinou hezky. A kdyz jsem mela splin, tak za mnou prisla jedna starsi sestricka a utesovala me, ze to jsou jenom hormony…

Preju Ti, aby Tvuj pristi porod byl prijemnejsi a abys mela vetsi stesti na personal.

Martina

 
Janajka
Povídálka 42 příspěvků 11.02.04 23:26

Ahoj,

omlouvám se, že se ozývám až nyní, ale měli jsme rozbitý počítač.

Všechny Vás zdravím a moc děkuji za přáníčka, povzbuzení i za držení palečků.

A co je u nás nového? Konečně máme za sebou EEG, bylo to docela náročný. Přibližně půl hodiny pan doktor Matýskovi na hlavičku připevňoval asi dvacet drátků, poté mu hlavu zafačoval a na:,–(il takovou elastickou čepičku. Po celou dobu Matýsek řval jako o život, i sestřička z rehabilitace říkala, že ho slyšela a to má ordinaci na druhém konci chodby. Bylo mi ho tak líto, ale nemohla jsem mu nijak pomoci, jen jsem ho držela za ručičku a on se na mě díval takovým pohledem, jako by mi vyčítal, že to dovolím. Když byl napojený, čekalo se, až usne, naštěstí mu to moc dlouho netrvalo, protože už byl dost utahaný. Byl na něj takový smutný pohled, jak tam chudinka ležel v postýlce celý uplakaný a z hlavičky mu vedlo tolik drátků. Snímání trvalo asi třičtvrtě hodiny a teď to nejdůležitější - vyšetření dopadlo výborně!!!!!!!!!!­!!!, žádné abnormality se neobjevily a tak nám spadl velký kámen ze srdce. Jinak stále cvičíme, chodíme plavat a začínáme s příkrmy, zatím se na ně dost šklebíme.

Přejeme všem maminkám šťastná, krásná a hlavně zdravá miminka.

Jana a Matýsek

 
Janajka
Povídálka 42 příspěvků 11.02.04 23:31

Ahoj Oli,

koukám, že Tvůj porod byl taky docela horor. No hlavně, že to dobře dopadlo a jste s Emičkou obě v pořádku.

Přejeme oběma hodně štěstíčka

Jana a Matýsek

 
Janajka
Povídálka 42 příspěvků 11.02.04 23:37

Ahoj Katko,

i já jsem si plánovala porod ve Vrchlabí, ale neměla jsem možnost tam před porodem pobývat a cestu v porodních bolestech ve třicetistupňovém vedru jsem nechtěla riskovat.
Držím Ti palečky ať je Tvůj porod co nejlehčí a narodí se Ti zdravý medvíďátko.

Jana a Matýsek

 
Anonymní  14.04.04 11:19

ahoj jano matysku a petre,
cetla jsem vas neuveritelny zazitek porodu ktery urcite neprobehl tak jak jste si predstavovali, jasne je ze pri urcitem riziku tehotenstvi, to znamena kdyz nebylo CTG v poradku, ze doktori reaguji rychle a to vetsinou tim ze delaji sectio(cisarsky rez).jestli je to vzdy nutne a nebo jestli jde o nekompetencni doktory o tom se bohuzel diskutovat neda, v teto materii se asi moc nevyzname, ale myslim ze je smutne ze ti nikdo po porodu nepomohl mela jsem pocit ze si se citila docela sama .sakra na co je ten personal !!! myslim, ze je dobre o prozitem porodu otevrene mluvit/psat a takto to vlastne toto trauma zpracovat, je to hlavne nutne pro to, kdyz budete chtit mit jeste deti, nezapomen, kazdy tehotenstvi a porod probiha jinak a neni receno ze kdyz jsi matyska privedla cisarskym rezem na svet ze to u druheho ditete musi byt take tak.NEMUSI! mozna ze v cechach existuji porodni asistentky, ktery nekdy urcite poradi mnohem lepe nez doktori.preju vam trem krasne roky
ahojky RITA

 
Anonymní  24.05.04 20:54

Mila Jano,

musim ti napsat, ze z Podoli mam podobne zazitky, sestry se divaly na televizi, pokud jsem neco chtela, rekly mi, at maleho prinesu - to bylo dost tezky, kdyz jsem sotva chodila a na G2 silene dlouha chodba.
diky jejich nervozite a neochote sveho syna nekojim, protoze nikdy nikdo se mnou nemel trpelivost mi to vysvetlit, pouze mi nadavaly, ze maly vypije pouze 10-20ml.

Gabi + Adamek

 
Anonymní  16.06.04 19:42

taky jsem rodila v Podolí… poprvé a naposledy… me zkusenosti odtamtud totiz taky nejsou nijak nadsene.
drzim autorce clanku a jeji rodine hodne stesti a zdravi

 
Anonymní  02.12.04 00:31

Ahoj Katko, tady Helena . Už máte porod za sebou - zajímalo by mě, jak to s vámi tedy dopadlo ? Rady už vám dát nemůžu - jinak ve Vrchlabí jsem byla a taky na mě působilo dobře, jenže my jsme tam na náš porod nedojeli a skončili na Bulovce, kde mě děsně zklamali, mě zbytečně dořídili a mimískovi zbytečně zlomili klíční kost - a přitom to měl být tak krásný a lehký porod! tak napiš , co vy. pappa.

 
Anonymní  02.12.04 00:38

ahojky Esterko, stěžovat si má smysl !!!! Protože když si nikdo nestěžuje, vypadá to, že je vše vpořádku ! I já jsem byla nespokojená a na stížnost k řediteli nemocnice se s partnerem chystáme. Přeji hodně štěstí Helena s Aničkou

 
Anonymní  02.12.04 00:43

Ano, napr.porodní as.Ivana Konigsmarková,před­sedkyně ČAPA=české asociace por.asistentek, navíc může dát kontakty na jiné por.as., které poradí.

 
Anonymní  30.04.05 21:58

Milé maminky, vím, že nemám moc pravomocí k tomu, abych hájila naší porodnici, ale přesto se pokusí.Vše vezmu z pozice matky, která také měla tu možnost rodit jako vy a také v Podolí.

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček