Můj porod a poučení pro příště

kerrankin  Vydáno: 28.05.12

Rozhodla jsem se sepsat deníček o svém porodu, protože bych si tu vzpomínku ráda uchovala a už teď, po třech měsících, je pro mě ta událost hrozně vzdálená. Opravdu jsme někdy neměli miminko? A co jsme proboha celé dny dělali? :-)

Těhotenství probíhalo bez komplikací, a přestože podle mého gynekologa a jeho prehistorického kolečka, které počítá termín porodu podle prvních pohybů, jsem měla rodit v půlce ledna, také ultrazvukový termín 12. února přešel bez jakýchkoli známek blížícího se porodu. Do poradny k Apolináři jsem začala docházet obden, stále zavřená, takže nešel provést ani Hamilton, a nakonec jsem se dostala i k populárnímu dr. Kouckému. Moc se mi líbila jeho věta, že „porod si řídí miminko“. V pátek udělali zátěžový test a předběžný plán byl ve středu na vyvolání. Že by miminko nakonec nebylo ten hlavní šéf? Vyvolání jsem si nepřála, ostatně kdo ano, tak jsem zapojila dostupné vyháněcí metody. Ty, které zahrnovaly můj pohyb, bohužel nešly použít, protože poslední měsíc jsem měla zablokovaná záda. Tak jsem si nalakovala nehty a s hrníčkem svařáku se začetla do nové detektivky. Daleko jsem se nedostala.

V sobotu v sedm ráno mě budí kontrakce, kouknu na hodinky a spím dál. V 7:10 mě budí další kontrakce, kouknu na hodinky a spím dál. V 7:20… atd. V osm si říkám, že to asi fakt bude ono. Upozornila jsem manžela a začala časy zapisovat, kontrakce přicházely po 9–11 min, byly slabé a nebolely. Během dopoledne odešla hlenová zátka, kterou jsem už týden vyhlížela. Intervaly se nezkracovaly a v poledne přišla na řadu vana, kontrakce dočasně zrychlily, ale poté, co jsem vanu opustila, se vrátily na 8–9 minut. Odpoledne před námi, co budeme dělat? Naštěstí se, čirou náhodou, na mém počítači vyskytovalo několik dílů britského pořadu Top Gear, tak jsme se pustili do koukání. Za skřípění pneumatik a šustění suchého anglického humoru jsem se válela po míči a hlásila kontrakce manželovi, který je zapisoval. Intervaly se pomalu krátily a bolest mírně zintenzivněla.

Z předporodního kurzu jsem byla poučená, že do porodnice máme jet, až budou kontrakce dvě hodiny po pěti minutách. Něco podobného nastalo po osmé, podle zápisu byly intervaly 4–6 min a my jsme se rozhodli, že pojedeme. Zkontrolovala jsem tašku, odlakovala si nehty, umyla hlavu a oholila se. Ve 21:48 byla poslední kontrakce doma a vyrazili jsme. Teď už kontrakce celkem bolely a cesta autem byla strašná! Doma jsem se mohla vlnit a pohupovat podle potřeby, k čemuž auto ale moc prostoru neskýtalo. Otevřela jsem si tedy okénko a kontrakce prodýchávala. Manžel se ukázal jako pravý matematik (a necita) a říká: „Cesta bude trvat 25 minut, takže ještě čtyři kontrakce.“ Za chvíli hlásí: „Za minutu přijde další.“ A co byste řekli? Byla tam.

Dorazili jsme k Apolináři a vydali se na porodní sál vlevo. Doktorka byla pryč, takže mě vyšetřila PA. Podle onoho předporodního kurzu jsem s dvouhodinovými pětiminutovými kontrakcemi měla být otevřená „na pět“. PA ovšem moje nadšení zchladila, když oznámila, že jsem „skoro na dva“ a že už si mě tam nechají. Představa, že podle jejího tónu dokonce připadalo v úvahu, že by mě ještě poslali domů, mě vyděsila a v hlavě se mi nalistovaly ty deníčky, kde porod v šílených bolestech trval několik týdnů. Převlékla jsem se do rodícího a při točení monitoru dovyplňovala dotazníky, o epiduralu jsem se totiž chtěla rozhodnout podle situace. No, situace byla jasná – jestliže s těmito bolestmi jsem otevřená sotva na dva cm, tak ho chci!

Pustili mě na chodbu za manželem, ale za chvíli zase volali, že přišla paní doktorka a vyšetří mě. Doktorka měla lépe seřízená měřidla a říká, že jsem otevřená na pět cm a že mě mají vzít na přípravu. Juchů! Pak jsem dostala míč a pokyn jít do sprchy, aby se mi ulevilo. Pokyn jsem nesplnila, neulevilo se mi. Navíc už jsem začínala cítit nutkání na tlačení. Poučená internetem jsem „věděla“, že zpočátku se tlačit nesmí, abych se nepotrhala, tak jsem vylezla ze sprchy a snažila se tlačící kontrakce profunět psím dýcháním. Pořád mi nejvíc pomáhalo stát, opírat se rukama o zeď a kroužit pánví. Přišla moudrá PA a řekla, že takhle dýchat nemám, neb se mi bude točit hlava, prý mám dýchat zhluboka.

Když přišla další kontrakce, chtěla jsem jí udělat radost, že se jako zhluboka nadechnu – v tu chvíli se ve mně všechno sevřelo a naprosto nekontrolovaně jsem zatlačila. Takže jsem se na tuto radu vykašlala a začala zpívat. Hrozně jsem se snažila netlačit, ale nešlo to a navíc to byla pokaždé taková úleva, když jsem se poddala! Opět dorazila moudrá PA a řekla, že takhle hlučně by to na porodním sále nešlo. V tu chvíli mi to bylo jedno, protože jsem věděla, že pravdu (mě) neumlčí. Přišla další kontrakce a já jsem vydala takový sten, že se trochu vyděsila a odešla pro jinou PA, která mě vyšetřila a řekla, že jsem „na sedm“ a půjdeme na porodní box.

Tam konečně pustili i manžela, který celou dobu čekal na chodbě. Možná to pro něj bylo lepší – normálně jsem spíš tišší typ a dost se kontroluji, takže moje hlučnost ho mohla pěkně vyděsit. Přišla se na mě podívat doktorka s přesnějšími měřidly a – neuvěřitelné – byla jsem „na devět“ a mohla konečně tlačit! Napolohovali porodní lehátko do lehu, neboť je to pro rodičku nejlepší, zastrčili nohy do držáčků, naštelovali manžela k hlavě a doktorka teprve teď praskla vodu. Tlačení se mi moc nedařilo. Jednak mi prostě nešlo sevřít hlasivky tak, aby ze mě nešel žádný zvuk, takže mě moudrá PA upozornila, že takhle se mi tlačí hůř, což jsem sama nevěděla. Za druhé vleže kontrakce hodně zeslábly – ve srovnání s tím, jak strašně moc tělo chtělo tlačit předtím. Na moje slabé pípnutí, jestli by lehátko nešlo trochu víc posadit, nikdo nereflektoval, zřejmě to není pro rodičku nejlepší.

Co ovšem pro rodičku nejlepší je, je nástřih. S tím jsem však počítala a nebyla jsem proti. Moudrá PA si vzala nůžky a šmik. Nic. Při další kontrakci, podle mě spíš ke konci, protože už jsem to dost cítila, další šmik a další nic. Nůžky si vzala doktorka, další kontrakce, další šmik a Anička je venku! Je neděle 1:30, tři hodiny po příjezdu do porodnice. Ukazují nám ji a někam nesou, manžel jde s nimi. Jak všichni víme, je pro rodičku nejlepší, když své dítě hned po porodu nedostane k potulení, aby se neumazala. Pak se manžel vrací s naší očištěnou a zabalenou dcerou, takže se můžeme bez obav seznamovat, zalévání bezmeznou láskou se nekoná. Vyzvídám, co že se to tam dole dělo, protože v mých představách jsem nastřižená do tří stran, což je mi ale v tu chvíli úplně jedno. Manžel mě uklidňuje, že to akorát moudrá PA napoprvé ani napodruhé nedokázala nastřihnout. Přece jen se mi ulevilo, zas tak jedno mi to nebylo.

Mazlím se s miminkem, které smrdí dezinfekcí, a čekáme, až se odloučí placenta. To se ovšem neděje navzdory popotahování a tlačení na břicho. Moudrá PA navrhuje píchnout do pupečníku oxytocin, že se to tak v Jihlavě dělá, no, u Apolináře naštěstí ne. Někdo bere Aničku do ruky a rve její hlavu na moji bradavku, aby se přisála, což nečiní. Placenta se neodlučuje, tohle Anička moc nedomyslela. Miminko odnášejí, manžela odvádějí, mě uspávají a placentu vyndávají ručně. Když se proberu, přichází manžel a můžeme být konečně jenom spolu – skoro devět měsíců jsme se na to těšili! Miminko se mezitím někde nahřívá, protože je to pro ně nejlepší. Poté, co se s manželem sebe navzájem nabažíme, odchází domů a já s moudrou PA do sprchy zkusit se vyčurat. Naštěstí se daří, ale klesá mi tlak, takže mě nakládají na vozík, odvážejí na pokoj, a tím příběh mého porodu končí. Nahřátou Aničku ráno přivážejí a začíná příběh mého šestinedělí, což je však spíš horor, takže na těchto vzpomínkách nijak nelpím.

Na závěr bych ráda poděkovala Aničce, že svůj porod zařídila tak příjemně a hladce, se skutečnými bolestmi sotva tří hodin. Až na tu věc s placentou, to se trochu nepovedlo. A taky bych ráda slíbila Aniččiným sourozencům, že až budu rodit je, nenechám cizí lidi rozhodovat o tom, co je pro koho nejlepší, a pokud to bude jen trochu možné, nenechám je v prvních chvílích na našem světě samotné v žádné rychlovarné konvici ani mikrovlnné troubě a budu je zahřívat nedostatečným teplem svého těla a láskou, kterou žádný dosud vynalezený spotřebič nedokáže simulovat. Je mi neskutečně líto, že jsem byla ochuzena o tyto chvíle se svojí dcerou, ale pravda je, že jsem se sama nijak nehlásila. Až teď, když svoji holčičku vidím a cítím, jak moc ji miluju, mi dochází, o co jsme obě přišly. Domnívám se, že i šestinedělí by probíhalo jinak. Pozitivem je, že jsem poučená, příště budu vědět, co chci, a protože to já ani manžel asi nebudeme umět prosadit, jsem rozhodnutá využít služeb duly.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.6 bodů
 Váš příspěvek
 
evick2
Závislačka 3539 příspěvků 28.05.12 07:34

Dobře popsáno, jako bys psala o mě.. taky mě mrzí že jsem se o to nechala připravit a jsem přesvědčená že by šestinedělí bylo o něčem jiném.. nu což můžeme se jim to snažit vynahradit a do budoucna být průbojnější což doufám že budu!

 
slunicko200
Zasloužilá kecalka 697 příspěvků 28.05.12 08:09

Taky jsem rodila u Apolínáře - 08 a 10 - rodila jsem v polosedě podle svého přání, děti jsem dostala na břicho IHNED a zamazané, následně samozřejmě i umyté (otřené)a zabalené. Nástřih napoprvé ano, ale dlouho s tím čekali, na podruhé ne. Je fakt, že šestinedělí není Interkontinentál ani luxusem ani přístupem, ale s trochou nadhledu se to zvládnout dá :) Ale chápu, že ne každý je spokojený tam, kde ten druhý..

A´t to vyjde příště podle tvých představ a gratuluju k holčičce! :)

 
milena13
Závislačka 4133 příspěvků 28.05.12 08:20

krásně napsáno jako kdyby jsi psala o mě já jsem rodila císařem 26.4.2012 a rodila o 3tydny driv a maly byl v inkubatoru a videla jsem ho az za 2dny bylo to pro me to nejhorsi co mohlo byt :,(

 
Veveří
Ukecaná baba ;) 1490 příspěvků 28.05.12 09:07

Krásný deníček :palec:

 
Vesmilka
Neúnavná pisatelka 17247 příspěvků 28.05.12 09:20

to se ještě někde děje :cert: , já myslela, že se to dělo naposledy před 16 ti lety, když jsem rodila dceru. Já musím říct, že můj poslední porod byl fajn. :hug:
Tak ti přeju aby to příště bylo lepší než teď :kytka:

 
Camosh
Zasloužilá kecalka 572 příspěvků 28.05.12 09:53

V Jihlavě se Oxytocin do pupečníku nepíchá, aspoň jsem si toho po dobu své praxe nikdy nevšimla ;)

 
Gladys
Vesmírná mluvilka 31606 příspěvků 28.05.12 11:00

No jo, měla jsi u porodu krávu PA, já zase krávu dr, bohužel se občas najde blbec, který pokazí normální porod tím, že přeci ví, jak se rodí a prvorodička to netuší.
Uvidíš, příště už budeš vědět, co chceš a že to opravdu chceš, aspoň já měla druhý porod přesně dle sebe a byla jsem nadmíru spokojená ;)
Tobě přeju, ať si v tom celém najdeš svůj smysl, člověka to zpětně mrzí, ale já jsem si v tom nakonec našla přínos - posílilo mě to jako matku, umím se za svoje děti prosadit a neohlížím se moc na to, že nějaký zdravotnický personál to vidí jinak, zkrátka pokud vidím, že to jde líp, tak si to prosadím a tečka

 
Alenaxxxx  28.05.12 12:06

Krásně jsi to popsala, podobné dojmy jsem měla z prvního porodu. Dlouho jsem se nemohla vzpamatovat z toho, že se mnou jednali, jak je to pro ně nejlepší…
Druhé jsem jela rodit do Vrchlabí a připadala jsem si jako v ráji nebo na luxusní dovolené, opravdu obrovský rozdíl.

 
helbell
Kecalka 463 příspěvků 28.05.12 13:29

Zajímavý deníček jen mi příjde, že je z jiné porodnice než jsem rodila já :think: , protže se mi nechce věřit, že na porodním sále 1 v pravo s rodilo úplně skvěle (teda podle mě) :potlesk: . Ale jinak veliká gratulace :D

 
Saroya
Neúnavná pisatelka 17592 příspěvků 28.05.12 20:19

gratuluju k dcerce a hezky popsanému, i když z mnoha hledisek problematickému porodu, tyhle rutinní věci mě hrozně štvou

věřím, že ti to je líto, i mně by bylo :hug: a dula je skvělý nápad! já s jednou rodila a mám tu o tom deníček, v Praze rozhodně doporučuji s dulou Podolí, u Apolináře je neradi :roll:

a jen mě napadá, že dula za vás nic vyjednávat nemůže, ale udělá jistě vše pro to, abyste si svá práva dokázali uhájit sami. navíc v Podolí respektují porodní přání, tak by to mělo klapnout ;)

 
zelvarka
Ukecaná baba ;) 2011 příspěvků 28.05.12 22:43

já sem rodila na podzim v Mělníce a dcerku ze mě vymáčkli jak zubní pastu, přidušenou, s nástřihem i natržením a ukázali mi jí jen v mžiku a odnášeli do inkubátoru (nar.36+6) a do dnes mě strašně mrzí, že nemohla být se mnou a že mi jí nedali na hrudník.Doktorka říkala, že dávaj na hrudník jen vyjímečně když je dítě úplně v poho.. škoda :-( no a k prsu mi jí přiložili po 8 hodinách :-( do dnes když vidím video dcery v inkubátoru co natočil manžel, tak je mi to z toho úzko :,(

 
kari75
Povídálka 29 příspěvků 28.05.12 22:54

Je mi líto, že jste si prošli takovými zbytečnými zásahy, a přeji, aby další porod byl přesně podle Tvých představ! :hug:

 
mystery  28.05.12 23:04

Moc pekne napsány deníček a po pravdě obdivuji všechny které dovedou svůj porod popsat …ač jsem ho měla takřka bez komplikaci tak je to pro me tabu jinak moc gratuluji miminku a užívejte si spolu těch nejkrásnějších chvil

 
Krrysa
Extra třída :D 13918 příspěvků 29.05.12 09:02

je blbý to takhle napsat,a le jsme ráda, že seš schopná to takhle popsat. většina maminek se s takovými postupy smíří, protže to je přece pro zdraví miminka, že…takže co na tom hledat za mouchy…

 
kerrankin
Závislačka 3160 příspěvků 29.05.12 10:59

@slunicko200 Tím hororovým šestinedělím jsem myslela to období, ne to oddělení. Jen aby bylo jasno :)

@Camosh Určitě to takhle říkala a ta druhá PA na ni docela zírala, co je to za blbost. Bůhví koho tam ke mně pustili :mrgreen:

Myslím, že kdybych byla průbojnější a víc věděla, co chci, tak jsem si to taky prosadit mohla. Ale zřejmě když si člověk sám neřekne, jede se podle jejich standardu. Já jsem si i dopředu ověřovala, že miminko ihned přiloží, dokonce i na předporodním kurzu to potvrdili. Jenže mně to v tu chvíli bylo celkem jedno, byla jsem ráda, že je konec, pak jsem zas byla ráda, že si ji odvezli a můžu se vklidu vyspat :nevim: Což je samože blbost - jednak je člověk plný dojmů a pak na pokoji s dalšími dvěma maminkami/miminky. Mrzí mě to až teď a to si chci zapamatovat pro příště.

Příspěvek upraven 29.05.12 v 11:00

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček