Můj porod a začátek šestinedělí

xangel87  Vydáno: 22.10.10

Popis mého porodu a pár postřehů o prvních dnech s miminkem aneb jak ze mně šestinedělí udělalo pravou blondýnu :-)

2.den po porodu
2 komentáře

2.den po porodu

s tatuldou

můj koutek v ložnici

Moje těhotenství probíhalo relativně dobře. Neminuly mě sice ranní nevolnosti a od sedmého měsíce mi díky otevření na prst, poslíčkům a bolesti spony hrozil předčasný porod, ale co se týče vyšetření malého, bylo vše v absolutním pořádku. No jak to tak bývá, ti, co jim vyhrožují půlku těhu předčasným porodem, nakonec přenášejí.

14 dní před prvním termínem jsme se s manželem a psem sbalili a odjeli 200 km daleko od domova, k mým rodičům do Středních Čech, kde jsem se chystala v hořovické porodnici rodit. Že budu rodit tam jsem věděla od začátku, je to zaprvé jedna z nejlepších porodnic a za druhé jsem chtěla, aby moje máma viděla svého vnuka jako jedna z prvních, přece jen, první vnouče.

Manžel to chápal a celý rok si nevzal dovolenou, aby si jí pak mohl při této příležitosti vybrat najednou. 15. září jsme tedy vyrazili, manžel nemá řidičák, takže jsem si to pěkně i odřídila. Auto narvaný, náš 40kilovej pesan se tam už sotva vešel :-) Dorazili jsme a já byla hnedka objednaná na první kontrolu do špitálu.

Na gynekologické ambulanci mě prohlédl doktor, prohlásil, že jsem otevřená na prst (ehm, vím,už dva měsíce), že na porod to nevypadá, poslal na monitory a ať se objednám na příští týden. No, nepotěšil mě. Takhle to vypadalo i další týden. Manža se mezitím kousal nudou, protože jsme si celou dobu mysleli, že sotva dorazíme, půjde malej ven. Tak nic no.

Utekl první termín a dole se nic nedělo. Zkoušela jsem všechny babské rady na vyvolání porodu, nic samo nezabralo. No, další týden, v den druhého termínu, jsem se s doktorem domluvila na vyvolání porodu v pátek (byla středa), protože manželovi končila dovolená a já si nemohla dovolit dál zůstat. Vyvolávaný porod mě děsil, ale nedalo se svítit.

8. října, dva dny po posledním termínu jsem v 5 ráno vstala s tím, že do půl osmé mám být v porodce na vyvolání. No, co se nestalo - praskla mi v tu chvíli voda :-) Aspoň jsem tím pádem nemusela mít výčitky, že malého vyháním dřív, než sám chce. V klidu, bez nervů, jsme v 7 dorazili do porodnice, kde mě poslali se převlíct, že půjdu na monitory.

Přišel primář, vyšetřil mě přímo na těch monitorech s tím, že teď budu trochu krvácet. No, trochu, lítalo to ze mě neskutečně. Natočil se monitor, já vstala a už mi tekla krev po nohou, manžel nestíhal podávat vložky. Poté jsme se i s manžou přesunuli na porodní sál - to je v Hořovicích spíš obývací pokoj s vlastní koupelnou, kde si člověk prožije první, druhou i třetí dobu porodní.

Přinesli mi konvici s čajem a čekalo se na kontrakce. Šla jsem si lehnout, manžel vyndal noťase a hrál si nějakou hru :-) To bylo 8 hodin. Občas někdo přišel nás zkontrolovat a natočit monitor, jinak jsme měli svatej klídek. V jednu konečně začli nějaké bolesti, nebyla jsem si ani jistá, že to jsou kontrakce, nebyly dvakrát pravidelné.

Kolem 15:00 už pravidelné byly, po 5 minutách a bolest se zintenzivňova­la.Pořád jsem si říkala - pohodaaaa, proč u toho ty ženský tak řvou?? :-D V 16:30 přišel doktor, jestli nechci něco na bolest. Odmítla jsem s tím, že o tom ale začínám uvažovat :-) Epidurál jsem původně nechtěla.

No, v 17:30 už jsem zvonila na sestru, ať mi dají okamžitě epidurál :-D Udělali se tedy testy krve a já čekala na doktorku z ARA jak na smilování. To už jsem sotva stála bolestí a únavou, ale pořád jsem se snažila chodit a chodit, jak doporučil doktor. Otevřená jsem byla jen na 4 prsty, takže nic moc. Chodila jsem tedy tam a zpátky po pokoji s kapačkou antibiotik v ruce.

Při kontrakci naběhl manžel a snažil se mě udržet ve stoje, jinak bych lezla po zemi. Míč nepomáhal, naopak kontrakce přivolával, sprcha taky nic. No, konečně přišla doktorka z ARA a napíchla epidurál.To mi bylo najednou krásně,hodinku jsem div netancovala radostí :-)) No, ale jen hodinku.

Přišel doktor, tak se ho ptám, jestli mi EDU nechaj i na tlačení a on odpověděl, že ne, že by to šlo špatně. Říkám,COŽE?, to vědět,tak si ho nedávám, to pak bude hroznej šok po téhle pohodičce. No nakonec nebyl. Přišel primář, to jsem měla kontrakce co 2 minuty a epi už nefungovala, sáhnul do mě a oznámil mi, že ty kontrakce stojí za prd, že EDU už nedáme. Na to jsem mu odpověděla, že když za prd, ať si sem sakra na chvilku lehne.:-)Málem jsem mu jí natáhla, vždyt jsem se během hodky otevřela o dva prsty, tak jak stojí za prd?

No, nasadili tedy další kapačku na popohnání a zesílení kontrakcí.To byla teprv síla. Už ani pořádně nevím, co se dělo, porod mám zas z vyprávění manžela :-) Začla jsem mít tendenci tlačit, tak proběhlo několik kontrakcí, přiběhla porodní asistentka, sáhla do mě a prej, ať jdu na záchod, sednu si, opřu se a tlačím.

Přiběhl doktor, stáli oba ve dveřích záchodu a čučeli na mě, fakt super zážitek :-)) Pak mě přesunuli na postel, že rodíme. Pak už jsem jen tlačila a tlačila, bez hlásku, bez dechu, jediné, co jsem vnímala, byl křik porodní asistentky JEŠTĚ JEŠTĚ JEŠTĚ. Nebýt ní, takhle dlouho bych na jedno zatlačení nevydržela, jako bych jí chtěla vyhovět :-)

Na chvilku jsem otevřela jedno oko a zjistila, že pokoj je plný lidí, podle manžela jich tam bylo 8. Tak jsem ho radši rychle zavřela :-) Dál mi manžel vyprávěl, že jakmile na chvilku vykoukla hlavička, začala děsná šeptanda po sále. Nevěděl chudák, co se děje. Já to díkybohu nevnímala. No druhej den jsem se dozvěděla, že malej vylezl obličejíčkem nahoru, což jsem pochopila, že není úplně standartní a dobrá poloha.

Nástřih jsem nevnímala. Pak jsem ucítila strašné pálení, to jsem se natrhla. To už mi skákala porodní asistentka na břicho. Konečně ze mě vylezla hlavička, zas jsem uslyšela JEŠTĚ, tak jsem se do toho opřela a to už ze mě vylezlo něco teplého, bylo to jak chobotnička :-) No, vylezlo, vylítlo.:-) Malej měl prej děsnej otok hlavičky, to taky ani nevím, přinesli mi ho už s čepičkou.

Byl nádhernej, měl hnedka krásnou barvičku, čistou pleť, nebyl oteklej, no jak týdenní miminko. Přiložit jsem si ho nenechala, hodně jsem krvácela, takže doktor musel honem rychle šít naživo, takže síla. Držet malého na sobě bych nezvládla. Popoháněla jsem doktora s tím, že šití nevydržím, na což mi odpověděl, že šije, až se z něj kouří :-) Jakmile bylo došito, přijeli moji rodiče. Pustili je na sál, ti si tam pobrečeli a zas šli :-)

Pak jsem teprve zavolala sestru, že přiložíme. Malej ležel, koukal, celou ručku nacpanou v puse a dudal :-) Narodil se ve 22:42 a měl 3,67 kg a 52 cm :-) V jednu mě odvezli na pokoj, řekla jsem, že malého přes noc nechci, neměla jsem na to. Na pokoj mi přivezli véču, nejedla jsem, protože jsem vůbec nemohla dýchat. Pokusila jsem se usnout, ale nešlo to, každé brečení miminka mě probudilo, chtěla jsem vstát a jít si přeci jen pro syna.

V 5 mi ho přinesli a už u mě zůstal po celý pobyt v nemocnici :-) Díky tomu jsem se hnedka rozhejbala, i přes pořádné šití, vnitřní i vnější, prostě jsem se musela o ten svůj uzlíček postarat a ne se bát si sednout :-) S dýcháním to bylo hrozné, ale taky jsem to překonala.

Ted už je malému 14 dnů a jsme konečně doma. A jako správná vyklepaná matka začínám být pořádnej zmatkář.:-) Včera jsem nechala malého doma manželovi a jela vyřizovat úřady, no samozřejmě jsem poprvé v životě bourala! To je tak, když člověk pořád myslí na své dítě a nečumí na cestu. Díkybohu to nebyla vážná autonehoda.

No a dneska jsem malého uspala, vzala psa vyvenčit a zabouchla si klíče v bytě! Takové zoufalství jsem nezažila. Letěla jsem k sousedovi a brečela, ať vykopne dveře. To neudělal, raději mi podal svůj telefon, a tak tchýně letěla za manželem do práce pro klíče a rychle k nám.

Já mezitím stála pod oknem, ve větru a dešti a poslouchala, jestli neřve monitor dechu s tím, že kdyžtak vysklím okno. Malej začal brečet, no nepřála bych to nikomu, skácela jsem se a začla řvát taky :-( No, dopadlo to dobře, tchýně dorazila, já vlítla dovnitř, malej už zase spinkal.

Tak jsem zvědavá, co nás čeká zítra :-))

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 5.0 bodů
 Váš příspěvek
 
ixa
Kecalka 222 příspěvků 22.10.10 20:29

Gratuluju k mimínku :kytka: :kytka: :kytka: .
S těmi klíčemi to muselo být hrozné 8-o , radši si to ani nepředstavuju. Hlavně že vše dobře dopadlo :-) .

 
Caty  22.10.10 21:00

No, gratuluji k miminku a upřímně musím říct, že jsem se i trochu zasmála, ale muselo to být hrozné s těma klíčema, nedovedu si to představit, ale pobavilo mě, jak je to super napsané. :potlesk:

 
momi33
Nadpozemská drbna 25322 příspěvků 3 inzeráty 22.10.10 21:07

Ahoj,gratuluji k mimi,s těma klíčema to muselo být strašné 8-o

 
lemaz
Závislačka 3017 příspěvků 22.10.10 22:00

Gratuluji k miminku. Mám podobnou zkušenost se zavřenýma dveřma. Seděli jsme s kámoškou na balkoně, vevnitř spal její 3měsíční syn a byla tam i babička. Najednou, že jde nakupovat. A zabouchla balkon. Ještě jsme jí zamávali. Najednou začal malej brečet. kámoška chtěla jít dovnitř a ejhle - babka otočila klikou. Okno jsme neměly čím rozbít, tak jsme řvali na lidi z balkonu, ať zavolají hasiče. Dojeli, otevřeli - kluk v pořádku. Babča si to přifrčela za 3 hodiny s půlkou chleba a se spoustou drbů :dance:

 
Bronny
Ukecaná baba ;) 1342 příspěvků 23.10.10 10:29

:mrgreen: :mrgreen: :mrgreen: :mrgreen: :mrgreen: :mrgreen:
Tak jsem zvědavá na sebe, až za pár dní porodím a malinkou si přivezu domů!!! Konečně budu 100% blondýna!!!

Blahopřeji!!!!! :hug:

Příspěvek upraven 23.10.10 v 10:29

 
ankasz
Kelišová 6267 příspěvků 23.10.10 12:03

Taky blahopřeji k mimískovi. :kytka:
No nedovedu si představit tu hrůzu, mít zabouchnuté dveře a nedostat se hned k miminku - ale všechno nakonec u vás dobře dopadlo a to je dobře :mavam:

 
xangel87
Kelišová 6555 příspěvků 23.10.10 15:15

Díky za gratulace…
No můžu říct, že to byla opravdu nejhorší půlhodina v mém životě, poslouchat přes okno pláč svého dítěte a nemoct k němu jít… :-(

 
careynka
Neúnavná pisatelka 19493 příspěvků 23.10.10 21:16

Xangel87, gratuluju k uzlicku, mas se, ja to mam pred sebou, presne za tyden termin, ale doufam, ze uz v tydnu to na me prijde :-)
Opravdu jsem se zasmala, jak to bylo hezky napsany a s tema klicema - asi bych si nafackovala :-D jeste ze to dobre dopadlo :palec:

 
Lomnacka
Kecalka 310 příspěvků 24.10.10 14:41

Moc moc gratuluji k miminku…
Chtěla jsem tady taky něco napsat o mém porodu a koukám, že už ani nemusím. Jako bych to byla já:-)
Takže soucítím s Tebou :-D
A s klíčema jsem si zažila taky něco podobného… a blondýna nejsem :jazyk:

 
xangel87
Kelišová 6555 příspěvků 26.10.10 21:26

Careynka - taky jsem si nafackovala, zbytek dne jsem pak nosila malého v náručí a říkala - To je ta maminka kráva, vid? Už tě nikdy nenechám samotného.. :-)
lomnacka - to jsem ráda, že v tom nejsem jediná, jak v tom porodu, tak v tom zmatkářství :-)

 
DanMaj
Echt Kelišová 8410 příspěvků 27.10.10 09:55

Gratuluju k miminku. A ty zmatky…někdy to k těm počátkům patří :mrgreen: :wink:

 
Liviettka
Stálice 81 příspěvků 27.10.10 21:05

Moc tě obdivuju, že jsi zvládla už 14 dní po porodu řídit auto, to já si nebyla ještě schopna po 3 týdnech ani sednout :pocitac: . Dokonce jsem šla na gynekologickou pohotovost, že mám pocit, že mě špatně zašili :think: načež mi ustřihli asi 10 cm nit, která pokaždé, když jsem se pokusila si sednout, pořádně zatáhla za všechny stehy. No děs :-? . Svým deníčkem jsi mi úplně připomněla to, jak pro mě byl porod děsivý :mrgreen: . Taky to, jak jsem poprvé brečela strachy, když jsem malého dala do postýlky a jen se otočila pro plínku k přebalovacímu pultu a malému tekly blijanečky z pusy. Vynadala jsem si, propadla hysterickému breku a od té doby jsem matka ustrašená :D Jinak MOC hezky napsaný deníček, v některých pasážích se úplně vidím :lol: :mrgreen: . Ahojjj :mavam:

 
xangel87
Kelišová 6555 příspěvků 31.10.10 03:20

No já řídila auto 14dní před porodem :-) Po týdnu po porodu jsme jeli domů, to jsem sice neřídila, ale sedět v tom autě jsem musela, tři hodky v kuse :-) Mě teda nástřih přestal bolet hodně brzo, prostě jsem ho rozseděla - i přes bolest jsem si v porodnici sedala jak praštěná, abych si zvykla a netrpěla pak cestou domů…Nikdy nezapomenu na takovou plastovou rovnou sedačku ve špitále na pokoji, ta byla auuuu :-) No ale po 4 dnech už bylo po bolesti a to jsem měla šití fakt velký :-)
Jinak asi jsme na tom my prvorodičky všechny stejně,ze všeho vyklepané…S tím blinkáním to znám, poprvé jsem se taky hrozně lekla :-)

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček