Můj porod, aneb jak se to všechno seběhlo.

Elina1  Vydáno: 02.12.04

Zdravím všechny maminky :o),
je to pár dnů, co jsem se připojila do vašich řad ? máme čerstvou zdravou holčičku. :-)

Rozhodla jsem se podělit s vámi o své zážitky z porodu i všeho co tomu předcházelo a pak i následovalo. Bylo toho dost, takže jsem zvolila podrobnější formu po jednotlivých dnech.
Nebyla to žádná legrace, ale teď, když už jsme s malou pár dní doma, tak to už nevidím tolik v tmavých barvách. Důležité je, že jsme obě zdravé a vše jsme přečkaly.
 Elina

>>>> Zde je můj příběh: --------------------------------------------------
1. den
Den po termínu porodu jsem společně s manželem šupajdila ráno do nemocnice na kontrolu plodovky (představovala jsem si, že to proběhne v pohodě a že se v poledne vrátíme ? neměla jsem totiž žádné kontrakce ani jiné příznaky, takže jsem byla v klídku). Sestra mě připojila na srdíčko a pak jsem šupajdila k dochtorovi ? plodovka prý byla čirá. Už jen zbýval UZ a pak hurá na obýdek s manžílkem…doktor však na UZ brejlil poněkud dlouho a pak se mě zeptal, zda mám s sebou věci, že si mě raději rovnou nechají v nemocnici ? docela ve mně hrklo, co že se děje…dr. mi ozřejmil, že podle UZ se jedná o velký plod (přes 4 kg) a že bych už neměla nikde rázovat, ale že si mě raději ohlídají (docela zajímavé, když uvážím, že 10 dní předtím mi můj obvodní gynekolog tvrdil, že plod má cca 3kg ? a navíc to prý měl být kluk
8-) A tak jsem skončila na RIZIKOVÉM odd. Příjem byl tak hektický, že jsem se sotva stačila dle instrukcí sester převlíct do ústavní košile s tištěným nápisem nemocnice a už mě hnali na 3D UZ. Byla jsem tak popletená, že mi vůbec nedošlo, že 3D UZ se nachází v ambulantní části nemocnice, kam chodí normálně lidi z venku ? a tak jsem strávila 30 min. čekáním v čekárně, oblečená pouze v té bílé ústavní košili, kde byly normálně nastávající maminy v normálním oblečení, pár mamin evidentně hospitalizovaných v nemocnici jako já (a oblečených spořádaně v županech, v rukou ručníky) si mě posměšně měřilo od hlavy k patě. V životě jsem se tak nespotila (div že jsem taky neporodila 8-) jako v té čekárně, kde s některými maminami čekali i budoucí tátové…největší děs mě přepadl pak až v převlíkací kabince, kde jsem zjistila, že ústavní košile, lety již vyčpělá, je navíc na zadku průhledná ? no skvělý! Doktorovi se mě naštěstí zželelo a tak jsem z UZ vypadla hlavními dveřmi ? mimo čekárnu. Uf!
Manžel mě zanechal na rizikovce a já osiřela v duetu na pokoji s holkou, která měla opačný problém než já ? zatímco já čekala na porod slůněte, ona tu už měsíc ležela a čekala, až její plůdek přibere alespoň přes 2 kila (byla v 7 měsíci), aby mohla jít domů. Byla to příjemná holka, dost upovídaná, takže jsme strávily valnou část večera a noci kecáním ? pravda, nějak jsem si nemohla pořádně lehnout, ale nepřikládala jsem tomu velkou váhu.

2. den
Ve 2 v noci jsem zjistila, že mám nějak pořád břicho jako beton ? kolegyně na pokoji mi hned doporučila, ať raději zavolám sestřičku (že prý její předchozí spolubydlící to takhle taky měla a hned z toho prý rodila) ? přivolaná sestra na mě koukla, znechuceně zívla a odbyla mě, co prej mám, že to nic není, mým domněnkám, že už je to k porodu, se s chutí zasmála, a odešla zpátky na sesternu ? prý ?to by vás nenechalo spát?. A tak se šlo spát. Ve 4 hodiny už to bylo neúnosný, tak jsem šla pochodovat na chodbu, abych nikoho nerušila (nedejbože třeba sestry, které měly taky půlnoc) - v půl pátý už mi to ale nedalo a zaťukala jsem na sestry ? samozřejmě jsem je vzbudila, takže byly strašně nevrlý ? když jsem dle jejich instrukcí vylezla na kozu kvůli vyšetření, praskla mi voda, což naštvalo jednu ze sestřiček ? evidentně měla po spaní, což nesla dosti nelibě. Otráveným tónem se mě zeptala, po kolika minutách mám kontrakce ? když jsem řekla, že asi po 20min. (vůbec jsem nevěděla), tak mě vyvedla z omylu, že podle přístroje prý po 3 ? 5 min. Tak jsem se šla zbalit a šupajdila se sestrou o patro výš na porodní sál. Ujala se mě postarší sestra, která mě (po převlečení, umytí, UZ a dalších procedůrách ? vždyť to znáš) zavedla na 1 z porodních boxů ? mezitím už před porodními sály čekal můj manžel ? sestra tvrdila, že ho vpustí…a tak jsem si v klídku pérovala na míči prodýchávala kontrakce (sestra mě napojila na kapačku provokačku) a čekala, že přijde manžel. Do toho mi pořád odtékala dost silně plodovka, takže když se zase zjevila postarší sestra, upozornila jsem jí, že tam je všude kolem kluzko, aby neuklouzla ? dostalo se mi neuvěřitelné grimasy, kdy mi sestra sdělila, že jsem velice laskavá, že jsem ji na to upozornila, s příšerným funěním tekoucí plodovku všude kolem mě na podlaze štítivě setřela nějakým hadrem a prohlásila, že jsem si to taky mohla utřít sama (jo, napíchnutá na kapačce, s kontrakcema). Po té, co jsem si ulevovala na porodním lůžku a sestra zjistila, že je znečištěné od krve, tak na mě houkla, že si mám příště laskavě brát vložky (ukázala mi na police v rohu místnosti), když to ze mě takhle teče! To už bylo na mě trochu moc a protože manžela stále nevpouštěla (už to byly 2 hodiny), vyjela jsem zase pro změnu já na ?příjemnou? sestru, ať okamžitě laskavě vpustí mého muže, že čeká venku a že ho tam chci. Babice se uchechtla, že porod může prý trvat až do večera, co že tam pak můj muž prý bude dělat ? na což jsem jí řekla, že to není její starost, že ho tam prostě chci.....babice už nepromluvila, odkvačila…a během pěti minut tam byl můj muž ? od toho okamžiku se také změnilo chování ?příjemné? babice, která se stáhla do ústraní a omezila od té doby pouze na rady.
S manželem jsme pak strávili na porodním sále 10 hodin, než se narodila naše dceruška. Musím říct, že manžel mi byl obrovskou oporou ? držel mě za ruku, dával napít, polohoval porodní lůžko ? mezi kontrakcemi jsme si povídali a tak nám to rychleji utíkalo. Byla jsem strašně ráda, že tam je se mnou a jsem mu za to nesmírně vděčná.
Až na porodním sále při první době porodní jsem zjistila, že všechny ty přípravné kurzy dechových cvičení jsou mi nakonec k ničemu ? byla jsem po probdělé noci unavená, nevyspalá ? prodýchávání mi tudíž pomohlo prvních 6 hodin, kdy jsem poctivě předýchávala ? po té mi doktorX, který mě přišel zkontrolovat, oznámil, že se vůbec neotvírám ? a od té doby mi nastaly krušné chvilky. Doslova jsem prosila o epidurál, který jsme si však nepředplatili a neměl mi ho kdo píchnout (nebyl po ruce žádný anesteziolog) a tak jsem si nechala píchnout alespoň oblbováka Nubain, díky kterému jsem mezi kontrakcemi pospávala a sbírala sílu. Babice mi na férovku řekla, že když si budu pořád ulevovat v úlevových pozicích, tak budeme rodit ještě v noci, takže mě :,-(isticky napolohovala do pozice, při které jsem viděla všechny svaté (při každé kontrakci), ale která skutečně pomohla a já se začala otvírat. V 16 hod. jsem byla na ?9 - 10?, když se doktorka rozhodla, že jdeme rodit. A opět nutno podotknout, že selhaly zase všechny mé nacvičené pozice ze cvičení…zkrátka když mimčo má přes 4 kg a má kolem krku pupeční šňůru, tak těžko pomůže dvojité zatlačení. Při cvičeních jsme vždy počítali do 8, při porodu já tlačila jako divá a počítala do 15 ? A nic! Pokusů bylo víc jak deset a malá pořád nebyla venku ? přede mnou stály do kruhu (doktorka a 4 sestřičky) a s pološíleným výrazem ve tvářích na mě synchroně řvaly, že tlačím málo a krátce.....když už to bylo neúnosný a doktorka začala říkat, že dítě už musí jít ven (manžel říkal, že mu na monitoru klesaly už ozvy ? a dítě se začínalo dusit), tak jsem se vykašlala na všechny ty hraběcí rady, otevřela hubu a s obrovským řevem (dvojitým) se mimčo narodilo ? spíš tedy vylítlo naráz ven. (Netuším, jak víc jsem mohla dle sestřiček a doktorky ještě tlačit ? když jsem se porodem celá roztrhala a huba mi otekla do nevídaných rozměrů, navíc jsem tím řevem ochraptěla a 2 dny jsem potom jenom šeptala. Myslím, že víc už to fakt nešlo.) Fakt, jak moc jsem potrhaná, mi hned po porodu ani nedocházel, i když mě doktorka šila docela dlouho. Větší problém nastal po té, co doktorka zjistila, že placenta je takřka normálně neporoditelná, že je v děloze hrozně daleko posazená a že tedy bude vyjmuta pod narkózou ? to už manžel odcházel domů, takže jsme se dohodli, že přijde příští den za námi na šestinedělí. Jenže člověk míní........po narkóze jsem se probudila na sále, v obou rukách zavedené 4 kanyly (nade mnou kapačky s krví, glukózou, plazmou a kdo ví čím dalším). U postele stála doktorka ještě s doktorem X, oba pohřební tváře a říkali něco o tom, že jsem se hrozně roztrhala a že byla velká ztráta krve. Doktor X se rozhodl, že zůstanu na porodním sále přes celou noc ? kvůli pozorování a odkvačil za jinými případy. Jenže v nemocnici jsou jen 4 porodní sály a samozřejmě přicházely další a další maminky rodit ? tak mě v noci v tichosti převezli (aby prý doktor X nevěděl ? bavily se o tom sestřičky šeptem) na gynekologickou­ JIPku.

3. den
V noci se ještě u mé postele zjevil trochu nakvašený doktor X, zkontroloval šití, s mračivým výrazem ve tváři prohlásil, že to strašlivě opuchlo, zmodralo ? a pak odešel. Noc byla k nepřečkání, protože jsem vůbec nespala a pořád jen myslela na to, kde je naše malá. Sestřička z ranní směny se při pohledu na mé nohy zasmála na celé kolo a prohlásila: ?Jé, vy máte ale bačkůrky!? (Tím komentovala mé příšerně opuchlé nohy ? od kolen dolů). Takové strašné konve jsem neměla ani v těhotenství. Pozn: Tyto konve mě provázely ještě několik dalších dnů.)
Ráno mi svitla naděje, že půjdu už na šestinedělí a že uvidím svou malou holčičku…jenže ranní testy krevního obrazu ukázaly, že jsem na tom víc než bídně, a tak mi oznámili, že půjdu na šestinedělí až druhý den. A další kapačky, krev, plazma, antibiotika, odběry krve (pro samé modřiny už ani neměli odkud odebírat krev.) To už mi pracovaly nervy na plné obrátky (malou mi pořád nenesli ? ani na přiložení ? od porodu jsem ji neviděla.) Jako strážný anděl se v té době zjevila u mé postele psycholožka a já se jí v slzách svěřila, že chci vidět své dítě, že mi ho nenosí…psycholožka mi zařídila, že mi holčičku přinesli ve čtvrtek odpoledne ukázat (na 5 min.). Byla nádherná, uspaná a když se probrala, tak plakala…bylo mi to líto ? když jsem chtěla přiložit, tak sestřička, která malou přivezla, prohlásila, že jí před půl hodinou nakrmili. Pak jí odnesla.....od té chvíle jsem nechtěla nic jiného, než se dát rychle do kupy, abych se dostala ke své holčičce. Byla jsem však pořád slabá jako moucha, krevní testy nebyly pořád nic moc, takže pozdě večer znova další kapačky (krev, plazma atd.) ? celkem litr a čtvrt nové krve (jsem teď jak znovuzrozená). Celou noc jsem opět civěla do stropu a myslela na malou.

4. den
Ráno u snídaně jsem už přes slzy na jídlo ani neviděla, když se přede mnou náhle zase zjevila jako anděl spásy příjemná psycholožka ? hned podotkla, že vidí, že jde tak akorát ? a slíbila mi, že se mě bude snažit dostat co nejdříve na šestinedělí k mimču. Před polednem jsem slyšela sestřičky mluvit o tom, že krevní obraz je pořád hroznej, tak jsem se vzdala už naděje…když před polednem konečně přijel zřízenec s postelí a já jela na šestinedělí. Za oknem se sypal sníh ? měli přijít na návštěvu moji rodiče s manželem- a já čekala, kdy mi přivezou malou…trvalo jim to neuvěřitelné 4 hodiny ? to už byli na pokoji naši i s manželem a já opět vyšilovala a brečela jako želva, proč jí už nenesou. Když mi jí konečně přinesli, vrhla jsem se na ní jako šílenec, z rukou se mi ještě táhly hadičky ke kapačkám a za sebou jsem táhla zavedenou cévku s pytlíkem (kvůli šití, které hrozně oteklo). Musela jsem vypadat jako uprchlý blázen z ústavu ? podle toho se taky tvářila sestra, co přinesla malou, mně to ale bylo jedno, jak vypadám. Konečně jsem malou po 2 dnech měla u sebe.
Ještě ten den jsem se přestěhovala na nadstandard, kde jsme se měly s malou jen samy dvě pro sebe ? tu noc mi jí odnesli ještě na tzv. ?dětský krček? (nevím, proč tomu tak říkají) ? prý bych se o ní ještě nemohla pořádně starat, že jsem ještě moc slabá.

5. den
Tak ? od dnešního rána mám malou plnohodnotně u sebe ? sestřičky mi jí chodí ještě přebalovat i koupat, ale je u mě a to je hlavní. Bohužel stále ještě do mě perou spoustu kapaček a léků, měří furt teplotu, tlak apod., takže jsem tím trochu omezená, přesto je to fajn. Problémy však na sebe nenechávají dlouho čekat. Zřejmě v důsledku nepřikládání a poporodních komplikací se mi stále nerozbíhá laktace ? ani žádné mlezivo, prostě nic. Malá se těžko přikládá (aby taky ne, když nic neteče) a brečí, sestry navíc razí dosti násilný způsob přisátí, což malou ještě více vždy rozlítí…jsem z toho docela smutná.

6. den
Laktace pořád na nule, tak se doktorka rozhoduje na:,–(it mi jestřabinu 3×/denně + oxytocin. Čaj jsem vypila jen ráno a v poledne, večer mi totiž příšerně otekly prsa a to tak, že nebylo vůbec možné odstříkávat. Doktorka mi další podávání čaje zakázala a uložila mi ledování.

7. den
Sestřičky ve snaze mi pomoci trpělivě přikládají malou (i přes její vzrůstající odpor).
A výsledek? Kromě oteklých prsou mi popraskaly bradavky a objevily se velké rajády. Jedna ze sestřiček se vyjádřila (když mě viděla), že by to na mém místě s kojením vzdala. Druhá mě ?podpořila? výrokem, že já nikdy kojit nebudu.
Doktorka mi na rajády předepsala řepíkové obklady. A tak nekojím ? malou dokrmuju 100% příkrmem, který mi dávají sestřičky, a leduju si otoky a řepíkuju rajády. Nechci to vzdát.

8. den .....A leduju a řepíkuju, a leduju a řepíkuju ? pořád dokola. Protože sestřičky vyžadují stále přikládání k prsu (ač jsem celá oteklá a krvavá ? a mlíko není), tak to kamufluju a hned, když přijdou, říkám, že jsme s malou kojily, ale asi nic nenakojily ? což se vždy potvrdilo vážením.A já pořád ledovala a řepíkovala. Večer mi náhle otoky splaskly ? byla jsem tak šťastná, že se mi spustilo mlezivo. :-)…před půlnocí mi sestřička oznámila, že nemám od půlnoci jíst ani pít, že půjdu druhý den na 3D UZ, protože se prý doktorovi něco nezdálo s dělohou a kdyby to bylo pořád stejný, tak že půjdu ráno na revizi (neboli čištění dělohy pod narkózou). V noci mě opanoval takový nekontrolovatelný strach, že jsem rázem měla horečku, zimnici a celou noc nezamhouřila oka. Pořád jsem si říkala, že 3D UZ dopadne dobře…

9. den …Nedopadl. Doktor mě doporučil na revizi. To už byl na pokoji manžel, takže jsme se dohodli, že mezitím zůstane u malé, aby jí nemuseli zase odnášet pryč na krček ? na revizi jsem kvůli přeplněným operačním sálům šla až před polednem. Zřízenec, který pro mě s předpotopní postelí přijel, byl mladej kluk ? cestou jsme u výtahů potkali nějakého jeho kamaráda, co tlačil jídelní skříně…hoši byli evidentně v dobré náladě, takže si svůj hořký úděl zaměstnanců nemocnice zpestřili závodem, který uspořádali ve spojovacím tunelu mezi jednotlivými pavilony. V divokém úprku mi jejich výkřiky: ?Pozor! Otevřený okno!? poněkud cuchaly nervy, neboť jsem neviděla, jestli je okno otevřený v úrovni mé hlavy…bylo to docela dobrodružný…
Na tzv. seťák (septický sál) mě zřízenec dopravil kupodivu v celku a odstavil mě i s vozíkem na chodbě s tím, že je přede mnou ještě nějaký případ. Na chodbě jsem strávila dobrou hodinu, neboť byla doba oběda a operatéři s zívajícími ústy kolem mě procházeli na oběd…já se svým žaludkem zcvrklým hlady jsem poslouchala po jejich příchodu detailní popisy jejich porcí a dokrmů (kdybych neměla v sobě injekci oblbovačku, tak jsem snad už odešla pryč). Když mě konečně vzali na sál, nervíky opět zapracovaly na plné obrátky ? doslova jsem se rozklepala strachy.....a­nesteziolog, který se nade mnou naklonil, mě vykolejil otázkou: ?Kolik vážíte?? Řekla jsem mu tedy váhu před porodem a pak už jsem se vznášela na obláčku narkózy.
Když mě převezli zpátky na pokoj, kmitaly kolem mě sestry jako čamrdy .....já měla v rukou opět další kanyly, nad hlavou kapačky…a ke mně se pozvolna donášela slova, že to snad ani není možný, že prý mám tlak 190/130. A tak nastala další fáze ? opět střídání kapaček (na srážení tlaku), neustálé monitorování tlaku, infuze, odběry krve…mé zamodřinové ruce už brečely a křičely: ?Ne! Už nechcem!? Večer mi tlak srazili na 140/90. Internista, kterého ke mně povolali, se vyjádřil, že by se mohlo jednat o pooperační stres.
Na noc mi zase vzali malou na dětský krček (prý abych se mohla vyspat).
A co pozitivního mi přetlak v těle přinesl? Splaskly mi konečně ty neuvěřitelný konve a spustilo trochu víc mlíko.

10. den
Ráno mi přinesli naší dcerušku ? celou opruzenou, ruce a nohy mrtvolně bílé s oloupanou kůží, na hlavě červené fleky. (Sestra při odchodu poznamenala, že miminka ráno koupou.) Malá mi celé dopoledne a část odpoledne probrečela, nebyla k utišení ? párkrát mi zabrala, ale pokaždé mi ji někdo vzbudil ? uklizečky, vizity (ženská, dětská). Odpoledne jsem byla už jako vyždímaný hadr, k vysokému tlaku se přidala ještě navíc teplota ? doktorka se vyjádřila, že když mám teploty, tak to hned tak domů nepůjdu. Od té chvíle jsem začala sklepávat teploměry.

11. den
Moje fóbie z pobytu v ústavní péči již dosahuje vrcholu. Laktace se trošičku rozjíždí ? něco málo odstříkávám, malou občas i úspěšně přisaju, což je pro mě velký úspěch, protože si skoro vypěstovala k mým prsům averzi (jak to odborně nazvala jedna ze sestřiček). Ranní tlak 120/80 a celou noc zklepávané teploty na teploměru (které jsem vracela sestřičkám) mi dával naději, že půjdu brzo domů. Dopoledne bylo však neuvěřitelně hektické ? 5× jsem uspala malou, 5× mi jí někdo probudil (opět kontroly, vizity, uklizečky, dodavatelky jídel apod. ? za dopoledne jsem napočítala 15 lidí, kteří se vystřídali v pokoji ? většinou vpadli do pokoje za velkého hřmotu, takže malá byla hned vzhůru). Malá byla opět neklidná a neuspatelná ? když jsem ji 2× úspěšně přisála, tak jsem v obou případech musela během 5 min. okamžitě na prohlídku, na UZ. Není tedy divu, že jsem v poledne měla tlak 150/90. Pak přišla doktorka, řekla, že by to takhle s tím tlakem nešlo a že domů ještě nepůjdu. A bylo vymalováno. Tak jsem z doktorky mačkala, kdy tedy ? prý možná za den dva, prý se uvidí. Měla jsem velké štěstí na milou sestřičku, která měla zrovna službu a které jsem se svěřila, že jsem hrozně vystresovaná, že chci už domů a že za daného provozu, který funguje na pokojích, se neuklidním, že budu mít pořád tak vysoký tlak (teploty jsem raději zamlčela). Sestřičce se mě zželelo, a tak mi vyjednala ještě odpoledne další kontrolní 3D UZ, který ukázal ještě pořád přítomné krevní koaguly v děloze, nicméně už ne tak závažné ? takže mi přes noc na:,–(ili méně drsnou kúru než je samotná revize, pro vypuzení přebytečných krevních sraženin.

12. den
Ranní kontrolní 3D UZ ukazuje, že děloha je konečně v normě ? takže zbývá ?už jen? ten zatrápený tlak ? pořád mi lítá nahoru dolu ? nasazují mi opět kapačky, zkouší i prášky.
Sestřičky co se týče kojení nade mnou již zlomily hůl ? ani už nenosí malou na vážení ? prý je to zbytečné (docela je chápu ? když je to u mě max. 30ml, tak při spotřebě malé 90 ml je to fakt zanedbatelné množství.) Nicméně se nevzdávám ? říkám si, každá kapka mateřinky dobrá. :-)
V noci mě totálně vytočí jedna ze sester, když na můj požadavek na dokrm mi řekne, že není dost mlíka (prý ho neobjednali dostatečné množství), že prý nejsem na oddělení sama ? že tam je prý další maminka, co nekojí ? a že si mám tu sterilizovanou láhev s dudlíkem po použití vypláchnout horkou vodou, že to musí stačit (prý jich není nazbyt). Závěrem mi naznačila, že jsme tam s malou už dlouho, že takhle velké (její výrok byl doslova?staré?) děti už tam nebývají (při našem ?stáří? a nemožnosti kojení jsme toho docela dost spořádaly). Přemýšlela jsem, co dělat ? stěžovat se mi nechtělo ? a tak jsem počkala čtvrt hodiny, pak zvedla telefon do sesterny a nahlásila diktátorským hlasem, ať mi laskavě donesou dokrmy na noc + sterilní flaštičky a dudlíky. Sestry se chvíli rozčileně dohadovaly na chodbě (bylo to slyšet přes dveře), načež mi jedna z nich s kyselým ksichtem přinesla dokrmy i celou várku sterilizovaných flašek s dudlíky. Najednou to šlo! Pomyslela jsem si: ?Už abych byla doma!?

13. den
Dnešní den začal příjemně, plný radostného očekávání ? neboť mi hodná sestřička, co mi zařídila páteční 3D UZ, sdělila, že doktor mi právě napsal propouštěcí zprávu. Hned po vizitě jsme tedy s manželem vše zabalili, malou dali do autosedačky (při rozsahu šití, které jsem ještě stále cítila a kdy jsem mohla sedět jen na nafouknutém plovacím kruhu, bych si netroufla vézt miminko v peřině) a vyrazili jsme konečně k domovu.
Marná sláva, doma je doma..... :-)
 (c)

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 1.0 bodů
 Váš příspěvek
 
Lenka27
Kecalka 326 příspěvků 02.12.04 21:39

Ahoj Elino,
teda ty sis fakt „užila“. Důležité ale je, že to nejhorší už máte za sebou a teď ti přeji, ať si mimiska jenom užíváš a aby se to dobře kojilo. Palečky drží
Lenka + Adélka (3,5 m)

 
hromix
Ukecaná baba ;) 2185 příspěvků 02.12.04 21:56

Elino, neda mi nez se pridat, ze sis fakt uzila. Kdyz jsem to cetla, tak jsem u toho brecela - no nevim o kolik hur ses pak musela citit ty. Jsi moc statecna a hlavne ze vse dobre dopadlo. A co kojeni - kojite plne? A kde jsi vlastne rodila?

Preji vam obema uz jen moc a moc zdravi a spolecnych chvil, ktere si zaslouzite snad vic nez kdo jiny!

Pa

Hromix a ANie, 3 mesice

 
Anonymní  02.12.04 22:18

Paneboze a to ja si myslela, ze jsem mela strasny porod. Eli gratuluji k male a k tomu, ze jsi tam ten personal neprizabila. Je to odporne, jak se v nekterych porodnicich k maminam chovaji. Skoda, ze jsi nenapsala jmeno te nemocnice, at si to pripadne tehulky jeste muzou rozmyslet, kam by chtely jit rodit v pripade, ze by mely vybranou porodnici tuto. Jeste jednou blahopreji at Ti mala krasne roste a mas z ni jen samou radost!!!!!
Eva a Sarah 5,5m

 
Radina  02.12.04 22:25

Tak to je doslova šílené! Chování sester a taky to tvoje trápení. Vůbec nechápu kolik se toho může při jednom jediném porodu sejít najednou. Doma vám už jistě je fajn. Přeju ti brzké zotavení, nejenom na těle, ale taky na duši a držím ti pěsti ať už do téhle porodnice nikdy nemusíš. Do jiné určitě =o))))))

 
Anulka
Ukecaná baba ;) 2235 příspěvků 02.12.04 22:59

Ahoj Elino,moc a moc tě lituji co se ti přihodilo,vždyť příchod děťátka má patřit mezi nejkrásnější chvíle,ale pro tebe je to nezapomenutelná událost. Nevím jak je to čerstvé ,ale doufám,že čas vše zahojí.Já sama mám děti 4,tři kluky 18, 16,5 a 14,5 let a Elinku 28.měs. a všechny porody šly jako po másle,jen Eli se zpozdila a revize mě taktéž neminula.Myslím ,že bys název a místo té porodnice neměla tajit,tak jako se v různých časopisech chválí,tak bys jim měla udělat antireklamu. Přeji ti ,ať už máš s malou jen a jen krásné zážitky ,ať se vám kojení rozběhne jak má(my se kojíme i přes počáteční problémy dodnes). Mimochodem jak byla malá velká a kdy se narodila a jaké to bylo překvápko pro vás,když jste očekávali chlapečka?Tak ať se vám vede a hodně štěstí přeje Anna+Eli.

 
Markina
Kecalka 401 příspěvků 02.12.04 23:42

Mila Elino,…smutny pribeh se stastnym koncem. hodne sis vytrpela, ale dulezite je, ze jste obe vporadku!
Personal se zachoval opravdu neuveritelne!! - osobne bych si stezovala na reditelstvi, nebo dokonce i na vyssim postu - ministerstva zdravotnictvi, protoze uz ted lituji vsechny maminky dopredu, nemajic s touto porodnici zkusenosti, co se chystaji v teto porodnici rodit!
Kazdopadne uverejni nazev porodnice, diky :).

Mejte se s beruskou krasne a brzske zregenerovani po porodu preji
Markina & Simonek -na ceste 26tt.

 
Anonymní  03.12.04 06:38

Ahoj Elino,
fakt ti nezávidím…moje skoro sestra si teď prožila něco podobného,ale ne tak hrozného-byla v poro díky konexím jen 6dní..a naštěstí kojí v poho…
S tou poporodní péčí,ale hlavně s „hodnými sestrami“ je to na draka…Člověk je oblblej hormonama a tak mu to přijde dvakrát tak líto,já si taky pobrečela…
Přeji ti už jen hodně štěstí a zdraví pro vás obě…mimískovi pusinku

Kokhi a Venoušek 8týdnů

P.S.Je obdivuhodné,jak si to pamatuješ..já toho polovinu zapoměla…

 
stefinka
Ukecaná baba ;) 2304 příspěvků 03.12.04 09:10

Ahoj Elino,
brečím, to se nedá. Hlavně že jste přežili, ale tam bych už podruhé nešla. Problémy mohou být, to se stává, ale ten personál si zaslouží pětku. Do života už jenom samé štěstí, hodně zdraví a lásky pro celou rodinku. Stefinka

 
Elina1
Povídálka 26 příspěvků 03.12.04 11:24

Milé maminky, těhulky, snažilky :-)

moc vám všem děkuju za podporu a milá slova, která hřejou u srdíčka. Dneska (po 4 dnech doma) jsem už klidnější a vyrovnanější a dokonce mi už ani ten pobyt v nemocnici nepřijde tak strašlivý ? i když nechtěla bych to znova zažívat. --------------------------------------------
Lenka27 ? Děkuju moc za povzbudivá slova. Hřejí na srdci. :-)

Hromix ? Děkuju za milou zprávičku. Nevím, jestli jsem tak statečná, jak píšeš ? spíš mě hnala neuvěřitelná vnitřní síla, abych už byla konečně s naší holčičkou a nic jiného mě v tu chvíli nezajímalo…až si teď i zpětně uvědomuju, že to muselo být dosti těžké i pro mé rodiče a manžela, kteří mě v tom stavu vlastně viděli a nemohli s tím nic dělat. S kojením je to o malounko lepší, nicméně nemám dost mlíka, takže musíme dokrmovat. I tak jsem ale hrozně šťastná ? vždyť bouráme všechny ty názory, že nikdy kojit nebudeme apod. Jsem ráda za to, jak to je. Ohledně té porodnice ? víš, nenapsala jsem jí záměrně, protože si nemyslím, že by byla až tak špatná a nechci jí dělat špatnou reklamu ? je to bohužel vždycky v lidech a když se sejde pár hlupáků (všimni si, že v mém příběhu se jedná skoro výhradně o sestričky) a přidá se stres a případně psychika šestinedělky, tak to pak všechno dohromady vychází hrozně. Na druhou stranu díky špičkově odvedené práci tamních lékařů jsem tady, cítím se dobře, rány se hojí a nic se (doufám) nezanedbalo. Moje porodní doktorka byla bezvadná, při šití odvedla špičkovou práci a díky ní si teď můžu i trochu sednout. :o) A když k tomu všemu připočtu, že ?naše? porodnice je spádová pro vícero oblastí a sjíždí se sem rodičky i od jinud (protože je to tady prý nejlepší), tak si říkám, že když je to tedy jinde ještě horší, tak to můžu být ještě ráda za to, jak jsem se měla. Omlouvám se tedy, že jméno nemocnice nenapíšu.

Eva ? Jak už jsem psala Hromix, jméno nemocnice jsem záměrně nenapsala, protože nechci uškodit kvalitní lékařské péči, které se mi tam dostalo (to, že tam nefungují citlivé přístupy některých sester k pacientům, je možná i kolorit českých nemocnic ? bohužel). Chtěla jsem popsat svůj příběh, ne potopit ke dnu dobré jméno nemocnice. Je dosti subjektivní, jak každý danou situaci vnímá ? já byla dosti ovlivněná tím, že jsem dlouho neměla malou u sebe a i tím, že byla plačtivější a byly jsme závislé na dokrmech…sešlo se toho tolik, že musím souhlasit s výrokem hodné sestřičky, která mi řekla, že se mě chytily snad všechny komplikace, které si lze představit ? a že jich už víc není ? jako útěchu mi pak sdělila, že jsme s malou jediné na oddělení, kdo nemá novorozeneckou žloutenku. Alespoň něco, že? :o)
Mimochodem, Sarah je moc pěkné jméno pro holčičku. :-)

Radina ? Taky by mě před porodem nenapadlo, kolik je možné si najednou projít komplikací a problémů. Za vším hledej psychiku, říkávala vždycky moje mamka a má pravdu. Jsem dost stresující typ člověka (což se nakonec odrazilo i v tom vysokém tlaku), takže mnohé potíže pramenily z toho (samozřejmě vyjma samotného aktu porodu ? neboť váhu a velikost mimča jsem psychikou ovlivnit, myslím, nemohla 8-). Teď doma (4 den po příchodu z porodnice) jsme už docela v pohodě a užíváme si plně domácího klídku, kdy nás nikdo neruší. :-) Je to hotový balzám na duši a i na malé je to znát ? déle spí, přisáváme líp a na včerejší prohlídce mi dětská doktorka říkala, že jsme přibraly. :-) Takže POHODA. :-)))

Anulka ? Jéé, čtyři dětičky ? tolik radosti. Ke všem Ti moc gratuluju a přeju, ať jsou zdravé, dobře prospívají a moc nezlobili ,o). Vzpomínky jsou v celku živé, neboť jsem 4.den po příchodu z nemocnice. Nemyslím si však, že bych na to nějak zvlášť myslela a trápila se tím. Vlastně jsem se tady na ?emiminu? z toho vypsala a teď je mi dobře … dokonce mi nepřijde tak hrozná představa jít znovu rodit. :-) Jen bych raději rodila alespoň trochu lehčí a kratčí mimčo (malá měla 4,2 kg a 52 cm 8-). Důvody, proč neuvádím název nemocnice, jsem už uvedla výše (viz ?Hromix? a ?Eva?).

Markina ? Děkuju za soucítící slova ? pohladí po duši a pomůžou. Díky. :-) Opětovně píšu, že se omlouvám, ale název nemocnice nenapíšu (viz výše ?Hromix? a ?Eva?). Podle podpisu to vypadá, že už víte, že to bude chlapeček :-)......a musím se přiznat, že kdybychom my měli kluka, tak by se zrovna jmenoval taky Šimonek, protože se nám tohle jméno hrozně líbí. :-)
Tak držím palečky, ať těhotenství probíhá jak má, ať se Ti narodí zdravý a krásný chlapeček ? a hlavně ať máš porod bez komplikací, hladký a rychlý. Držím palce!

Kokhi ? Jsi hodná, děkuju. :-) Nebyl to tedy med, ale teď už je nám fajn ? a navíc si teď víc vážím domova. ,–) Hodnoty se posunou trochu do lepších kolejí a člověk paradoxně procitne z nějaké takové zaběhnuté všednosti, díky níž usedá prach na důležité věci, které normálně nevidíme. Já mám pocit, že mi pobyt v nemocnici ten prach (alespoň na čas) odfoukl pryč.
Jinak s pamětí na tom nejsem nejlíp (když si mám pamatovat třeba něčí jméno), ale tohle bylo tak zarývající se do celé mojí osůbky, že všechny jednotlivé dny zůstaly jakoby obtisknuty na vnitřní straně mojí paměti. Nebylo těžké je nalézt. Přeju Ti, ať Venoušek se má k světu, dobře papá a dělá Ti jen samou radost. :-)

Stefinka ? Moc moc děkuju za povzbudivá slova a přeju to samé Tobě i celé Tvé rodině. :-)

 
lenculka
Kecalka 333 příspěvků 03.12.04 11:24

Ahoj Elino,
je to teda pěknej děs ale hlavně že už je to za váma. možná bys měla taky napsat o kterou porodnici se jednalo.
já si myslela že jsem měla blbej porod, ale jak čtu to tvoje tak byl docela v poho.
taky jsme měli problémy se sestrama, kdyz mala se nechtela prisat, uzaviraly tam sazky ktere se to podari, rvaly ji prso nasilim, mala rvala, od jedne sestry, jsem se dozvedela ze mam desny decko, a ze ona by ho teda fakt nechtela, ja byla na mrtvici, a nakonec mala skoncila na kapackach a uplnem dokrmu nutrilonem. ja teda mleko mela tak jsem odstrikavala - diky sestram zenskym, ktere byly fajn.
doma jsem pak v klidu zkousela kojit a ejhle, vsichni jsme se uklidnily a ted plne kojim - podarilo se nam cca po tydnu doma.
takze to nevzdavej, urcite se rozkojis. jo a na blby vzpominky zapomen, hlavne ze uz jste doma a jste obe v pohode.
drzim pesti do budoucna.

Lenka a Ema 7.t.

 
Elina1
Povídálka 26 příspěvků 03.12.04 11:34

Ahoj Lenko, píšeš o svých zážitcích se sestřičkama, které taky nejsou zrovna růžové. Víš, nechápu, proč se v porodnicích dělá z kojení (což má být zrovna pohodový kontakt matky s dítětem) taková stresová záležitost, že děti křičí, pláčou a matky se stresují, zda se miminka přisajou a zda si něco odsajou. Já sama to vnímala jako vysoce stresující záležitost (zvláště když jsem musela kojit, mlíko nebylo a sestra mi odmítla dát hned dokrm, že mám nejdřív nakojit - a malá brečela hlady). Tvůj popis je taky hrozný, ale se šťastným koncem, takže je všechno v pořádku. Moc Ti to přeju a gratuluju, že jste to s Emičkou tak hezky zvládly. :-) Já se snažím rozkojit, nicméně se k tomu zase příliš neupínám - nechávám tomu spíše volno, ať se to vyvrbí samo, jak má. Důležité je, že jsme v pohodě, že přisáváme a další ukáže čas. Děkuju za povbudivá slova ohledně rozkojení - dodaly mi sílu i víru. Fakt dík. Ahoj. :-)

 
evitka
Kecalka 409 příspěvků 03.12.04 14:13

Ahoj Elino,

tvůj příspěvek mi vehnal slzičky do očí a opět mi utvrdil v tom, že vše je o lidech a jejich chování… Gratuluji k holčičce a jsem ráda, že jste obě v pořádku a konečně doma!

Po přečtení tvého zážitku jsem si uvědomila, čeho se vlastně já na porodu bojím. Není to bolest jako taková, ta prostě k porodu patří, ale bojím se necitlivého přístupu personálu a mojí bezmocnosti na tom cokoliv změnit. Už teď v těhotenství pozoruji, že jsem na nějaké věci daleko citlivější, vše si víc beru a snáze mi zraní ošklivé slovo, takže si dovedu představit, jak při setkání s takovými „příjemnými“ sestrami se tam jednoduše rozbrečím jak želva a oni z toho ještě budou srandu, jak jsou na koni. Nejsem nijak průbojný typ a neumím dávat na hrubý pytel hrubou záplatu, takže bych si tam asi fňukala v koutku a vůbec ničemu bych tím nepomohla.
Je fajn, že ti navštívila psycholožka a že aspoň u některé ze sester jsi našla spřízněnou duši. Fakt je mi z toho smutno, jak může necitlivý přístup úplně pokazit dojem z toho úžasného okamžiku přivedení děťátka na svět.
Já jsem z Plzně, takže i když se mi moc líbí alternativní přístup ve Vrchlabí a třeba v Kadani, budu rodit prostě v Plzni. Už proto, aby za mnou mohl chodit manžel a rodiče a nijak je to neomezovalo, a taky vím, že jsou tu dobří porodníci. Váhám pořád mezi porodnicí na Slovanech, kde je sice špičková lékařská péče, ale horší prostředí a podle vyprávění pár drsných sester, a Vojenskou porodnicí, kde je to krásné, a kamarádky co tam rodily si nemohly stěžovat vůbec na nic, ani na žádnou sestru. Takže to vyhraje asi ta Vojenská, protože chování lidí je pro mě hodně důležité a nerada bych zde pak psala podobný příběh…

Přeji ti krásné chvíle s holčičkou a abys na to ošklivé rychle zapomněla.
 Evitka

PS: Přimlouvám se za zveřejnění jména porodnice, ať nějaká další mamča není zaskočena stejně jako ty.

 
schamka
Ukecaná baba ;) 1089 příspěvků 03.12.04 14:20

Ahoj Elina,
asi so mnou nebudes suhlasit, ale ja si nemyslim, ze v porodnici, kde si rodila, bola dobra odborna starostlivost. Dufam, ze sa nenahnevas, ked napisem, ze nemam rada, ked sa zlahcuje dolezitost psychickej pohody pre uzdravenie. Byt lekarom ci sestrou nie je podla mna len o tom, ze dokazem pichnut injekciu, rozoznat priznaky, stanovit diagnozu a nejako ju liecit. Byt lekarom znamena aj pochopenie pre pacienta, ktory je 1. chory a teda sa zle citi a 2. je v cudzom prostredi, co jeho nie prave najlepsi pocit este umocnuje.
Sucastou odbornosti a profesionality lekara alebo sestry ma byt aj empatia, pochopenie, ucta k cloveku a mily chapavy pristup.
Ako mozes povedat, ze nechces kazit dobre meno porodnice. Ake dobre??? Deptali ta tam takmer 2 tyzdne. Nepomohli ti s kojenim. Takmer ti odopreli pritomnost manzela pri porode. Boli na teba hrubi (napr. to o tom utierani plodovky pri kontrakciach). Ten mladik ta mal za formulu namiesto cloveka. Atd, atd.
Mimichodom - preco ti rovno nespravili cisarak, ked cakali velke dieta? Naco si ta tam nechavali teda? Nechali ta trapit sa a ako to dopadlo - cela si sa potrhala.
Vazne, nech sa na mna nik nehneva, moj nazor je, ze ta porodnica je smejd! Som na nich priserne nastvana za to, co tam na tebe tych 12 dni pachali.

Ja mam skusenosti s holandskou porodnicou, ale tam to teda vyzeralo uplne inak! Kazdy sa mne, manzelovi a mame (ktori boli so mnou) predstavil, kazdy nam k Dankovmu narodeniu zablahozelal. Ked hocikto zo zdrav.personalu vstupoval do izby, kde som lezala, tak zaklopal. Ked mama zavadzala lekarke, ta ju slusne poziadala, aby isla na bok. Ked som na sestricky v noci zvonila, ze potrebujem na zachod a bola som slaba, nevedela som ist sama, tak to brali ako normalnu vec, ze mi pomozu (mimochodom, tam sa v sluzbe, aj ked je nocna, nespi!). Ked mi prisli merat teplotu, pulz, zavinovanie maternice a ja som vtedy kojila, tak povedali, ze pridu neskor, ked dokojim. Ked prisli po maleho, ze mi ho prebalia tak si ho odo mna pytali „mozeme mu prebalit plienku?“ - to znamena, ze ja som bola ta jedina, kto o Dankovi rozhodoval, nas syn nebol ziaden nemocnicny majetok! A takto by som mohla pokracovat.
Isteze povies si, ze to je Holandsko. Ale co su ceske ci slovenske zeny ine od Holandaniek? Nezasluzia si vari slusne a uctive zabchadzanie? Nezasluzia si profesionalitu so vsetkym, co k tomu patri???

Takze ja som za to, aby si zverejnila meno porodnice. Nejde predsa o nepravdive ociernovanie, ale o skutocny pribeh, co sa tam odohral. Nech sa tehule, co sa tam chystaju rodit, aspon vyzbroja dvojitou davkou drzosti voci bezocivym osobam!

Elina, toto su take moje uvahy. Je mi jasne, ze si stastna, ze ste uz doma, ze ste to v zdravi prezili, ze je to za vami a kazdym dnom sa ten zazitok stava znesitelnejsim. Drzim vam palce, aby sa vam uz nikdy nic podobne nestalo. Aby ste, ak nahodou nedajboze budete potrebovat pomoc lekarov a sestier, narazili na skutocnych profesionalov, ktori maju svoju pracu radi a poriadne ju aj vykonavaju.

Nech ti mala rastie do krasy a nech ste obe zdrave! Opatrujte sa!
schamka a Danino z letnych miminiek

 
Mmiiaa
Zasloužilá kecalka 553 příspěvků 03.12.04 16:26

Ahoj Elí,
to jako příběh z minulýho století!!! Takovou poporodní péči zažívaly naše mámy! Řeknu ti, že se fakt divím, že tu nemocnici považuješ za „dobrou“, já bych psala stížnost za stížností, hlavně na tu sestru, která ti vpálila do očí, ŽE JSTE TOHO PŘÍKRMU HODNĚ SPOTŘEBOVALY A ŽE TAM „SMRDÍTE“ MOC DLOUHO!!! to by mě po tom všem, cos prožila, rozpálilo doruda!!!
Já o svém porodu psát nebudu, už jsem o něm psala v deníčku podzimního očekávání 37 (Porod Online), bylo to NESROVNATELNÉ!
Hlavně že už to máš za sebou.
A moc krásně jsi napsala, jak tě unavoval nemocniční režim (kolotoče personálu na pokoji, visity, úklid, jídlo…), mně totiž taky lezl na nervy a v noci, když už bylo trochu klidu, zase plakala miminka…
záviděla jsem při tom Schamce, která měla takový klídek v Holandsku…

Tfuj, tfuj, tfuj, Elí, posílám moc moc štěstí, ať se brzy zotavíš (ono to šestinedělí je docela naprd:-) ať malá roste a je zdravá a hodně optimismu do dalšího početí a porodu.
Ten můj byl fakt „sranda“.

Měj se moc krásně a svůj pokládek si opatruj…
Mia

 
gothic
Ukecaná baba ;) 1436 příspěvků 04.12.04 00:28

Ahoj Elina, je mi velmi luto, cim si si musela prejst. Ja som sa obavala niecoho podobneho, tiez som isla rodit do fakultnej porodnice, rodil ma podla netu najhorsi Dr., ale nakoniec vsetko dobre dopadlo. Bola som odhodlana pri zlom pristupe kedykolvek podpisat reverz a odist. Nastastie pristup bol super, vsetky sestricky boli anjeli. Ale ak by som bola s cimkolvek nespokojna, tak sa stazujem. Kym ludia nebudu pisat na vyssie miesta, tak sa nic nezmeni. Ja som o mojej pozit. skusenosti napisala na vsetky stranky , ktore navstevujem-vid moj porod na Kramaroch na e-mimine. Mne tiez dost odtekala voda a asi 5 hodin som pri kontrakciach hrozne kricala, ale nikto mi krive slovo nepovedal!!! A to je Slovenska porodnica, ktore maju horsiu povest, ako ceske. Podla mna keby si to meno zverejnila, tak tym tych, co su tam odhodlani rodit neodradis, akurat upozornis, na co si maju davat pozor. Viem, ze je toho na teba vela, ale netreba sa zmierit s tym, ze to nebolo take hrozne a ze je hlavne, ze ste v poriadku, ale stazovat sa. Mozno, keby mali tu odvahu vsetky maminy pred tebou, co tam rodili a boli nespokojne, tak by sa to uz tebe nestalo. Sama si videla, ze ked si im vynadala, tak zmenili pristup.
Sorry, ale som strasne vytocena aroganciou zdravotnickych pracovnikov a lekarov.
Zelam Vam, aby ste sa mali s krasnym dievcatkom uz len dobre a nejak sa s tym zazitkom vyrovnali. A je pravda, co pisali baby, ze si silna, fakt ta obdivujem. Dufam, ze sa coskoro plne rozkojite a odstranite napachane skody.
pa pa Gothic+Valerik v za 2 dni mesiac

 
lenculka
Kecalka 333 příspěvků 05.12.04 13:49

Ahoj Elino, urcite mas spravny pristup, ja taky sla domu s tim, ze kojit nebudem, ze to ma sva pozitiva atd… ale taky s tim ze to jeste zkusime a uvidime. No a vidime :-). Moc drzim pesticky at to zvladnete. nejdulezitejsi je abyste byly v pohode a pak to pujde samo.
 pa

 
Elina1
Povídálka 26 příspěvků 05.12.04 20:50

Ahoj Mio, :-)

Víš, asi by mě to taky rozpálilo natolik, že bych dokázala patřičně reagovat - kdybych nebyla oslabená všemi těmi léčbami, nezápasila s teplotama a kolísavým tlakem. Chtěla jsem mít klid a můj manžel mi i říkal, ať si raději při pobytu v porodnici nestěžuju, aby se mi ty sestry ještě nemstily. A teď už mám jiné problémy. Navíc se mi objevily teď další komplikace - horečky, zvracení, vyrážka - chtěli mě opět hospitalizovat v nemocnici, což jsem odmítla …na vlastní riziko jsem teď doma. Věřím, že až přejde šestinedělí, tak bude už mnohem líp. Díky za podporu! Ahoj. :-)
 Elina

 
Elina1
Povídálka 26 příspěvků 05.12.04 20:56

Ahoj Lenculko,
tak jako by nám osud moc nepřál …ohledně rozkojování a navíc toho ještě nebylo málo - v pátek večer jsem dostala vysoké horečky + zvracení + kopřivka. Na pohotovosti mě hned chtěli přijmout - odmítla jsem hospitalizaci…na vlastní riziko. Dostala jsem antibiotika, po kterých se nesmí 24 hodin kojit. Druhý den se mi ulevilo, zvracení i teploty ustoupily, bohužel kopřivka se rozšířila - na pohotovosti mi opět doporučili hospitalizaci - já opět odmítla - teď čekám, jestli zaberou kalciovky…a doufám, že malá se neosype po kojení, které jsme obnovily po dobrání antibiotik. Fakt už nevím, co ještě dalšího by nás mohlo potkat. Doufám, že to byla poslední ťafka, co nás zasáhla hned takhle na začátku. Už nějak ztrácím sílu je všechny odrážet.
 Elina

 
Elina1
Povídálka 26 příspěvků 05.12.04 21:08

Ahoj Evitko,
vidíš, já se, neznalá, vlastně vůbec nebála přístupu personálu, spíše trochu samotného porodu. Ohledně personálu jsem si vždycky říkala, že se dokážu případně ohradit a obhájit si svá práva. Jenže pak to proběhlo, já absolvovala všechny ty léčby a náhle jsem stála zbavená zdraví vůči těmto nástrahám zdravotnictví a jediné, co jsem jakžtakž byla v stavu zvládnout, bylo se snažit dát do kupy, abych fungovala pro malou. Víc už jsem fakt nezvládla. Tvou volbu porodnice Ti jistě chválím, ač ji neznám, protože je vidět, že jsi vybírala s velkou pečlivostí. Já sama prozradím, že jsem také tak vybírala, dokonce si i valnou část informací o nemocnici stáhla z internetu, takže jsem si byla jistá, že jdu do špičkové nemocnice. Bohužel jsem opět vystavena riziku, že budu hospitalizována v nemocnici, protože se mi vyskytly další komplikace - zvracení, horečky, vyrážka. Zatím jsem dvakráte odmítla hospitalizovat - nedovedla jsem si to vůbec představit. Doufám, že se vše dá dohromady a že hospitalizaci nebudu potřebovat. Děkuju za milou zprávičku, přeji Ti štěstíčko i zdravíčko, kterého se mi teď tak zoufale nedostává.
 Elina

 
lenculka
Kecalka 333 příspěvků 06.12.04 13:50

ahoj elino, urcite to bylo to posledni spatny ! a ted uz bude vse jen prima a fajn, uz sis to urcite vsechno vybrala. mala se urcite neosype, pry je to zarizeno tak, ze naopak z mlika pri nasi nemoci ziskava protilatky. takze pekne pokracuj. a kdyby to neslo tak se vubec nic nedeje. hlavne musis byt v pohode, ty male potvurky jsou jako barometr, vsechno na nas poznaji a kdyz my jsme spatny ony jsou dvakrat vic. to mam teda pekelne vyzkouseny. jo a zjistila jsi z ceho jsi mela tu koprivku ? hlavne se opatruj a drz se a mysli i na sebe, ty musis byt zdrava abys ses mohla o malou postarat.
tak drzim pesticky
 lenca

 
Anonymní  08.12.04 03:13

Ahoj Elinko ! Nevzdávej plné kojení - moje kamarádka po císaři kojila obtížně prakticky 24 hodin denně, ale vytrvala a nakonec kojila plně a kojí svého mazlíka doteď, když je mu již rok a půl.Chce to opravdu hodně pít, jíst hodně sladkého a čokolády nemáš-li cukrovku/mlíčko je pak sladší a mimi víc cucá a čímvíc cucá tímvíc je pak mlíčka/,minerálky-pozor na tlak ! , džusy,polévky, a taky čaje z meduňky,anýzu, fenyklu,kmínu a příp.jestřabiny -pokud jsi na tuto nezískala „averzi“… , mlíko a mléčné koktejly, jogurty a zakys.mléka, kompoty , ovoce - třeba i rozmixované s vodou … A jak jsem taky zjistila - hodně pohybu na čerstvém vzduchu,pokud už jsi schopná víc chodit - při tom se mi vždycky úžasně nalívají prsa . Kojím teď 2 děti - 11-ti týdenní Haničku,a dvouletou Aničku …a mlíka je pro obě dost ! Ale spořádám fakt „tuny“ čokolády / naposledy dnes večer obřího čokoládového čerta, co dostala Anička k Mikuláši … stejně nemůže tolik čokoládiček, a navíc si ho v tom mlíčku zas vezme / = recept mé další kamarádky : sníst naráz nejmíň dvě mléčné oříškové čokolády Milka a zapít 1,5 -2 litry minerálky -poté se jí prsa spolehlivě nalila .Ale jak říkám -nevím, jak jsi na tom teď s tlakem, a minerálky se při vys.tlaku musejí omezovat. A taky někomu může být z takového množství čokolády i pití špatně/mě ne /. Bolavé bradavky je prý dobré potírat mat.mlíkem - nemám os.zkušenost - dělám to preventivně, ale ragády / ne rajády / jsem neměla. Ale i na ty Ti můžu něco poradit,kdybys potřebovala. o))) Jinak co se týče Tvého příběhu - příšerné !!! Ještěže to bereš tak sportovně ! Jsi naštěstí asi dost pozitivní člověk. Nechci dělat chytrou, ale i když to třeba nechceš vědět, jsem přesvědčená, že za tak nešťastný průběh vašeho porodu lékaři můžou. A to hned z několika důvodů: 1) nevím o tom, proč by očekávání 4kilového děťátka mělo probíhat v porodnici na rizikovém odd., když vše ostatní je v naprostém pořádku ?????? !!!!!1 den po termínu vůbec nic neznamená ! Již samotný pobyt v nemocnici je pro každého takový stres, že to může zcela narušit samotný průběh porodu včetně dostatečného přizpůsobení tkání, kterými má děťátko projít a včetně závěrečného vypuzení placenty, které je také plnou součástí porodu,jehož narušením se tato fáze dá velice snadno zkomplikovat ! Neboť při porodu je nutná vyvážená hladina hormonů -těch,které způsobují stahy dělohy a těch, které tlumí bolest - a v průběhu přirozeného porodu se tyto hladiny neustále doplňují - čím více prvního, tím více druhého - a nakonec jsou oba dva nutné i k vypuzení placenty. 2/ A jestliže se do tohoto procesu hned zpočátku zasáhne stresem a „kapačkou provokačkou“ v Tvém případě dle Tvého popisu zcela zbytečnou - není divu, že vše tak dopadlo. Do kapačky se zpravidla dává Oxytocin -tj.hormon, který způsobuje děložní stahy - a tím se utlumí vytváření Tvého vlastního oxytocinu v Tvém mozku, a tudíž i endorfinů,tj­.Tvých vlastních hormonů tišících bolest,které se vytvářejí v Tvém těle. A tak cítíš větší bolest, potřebuješ léky proti bolesti, které Ti ale zase zeslabí děložní stahy, a tak se musí zrychlit kapačka, stahy jsou tedy silnější, a tím bolestivější, a Tvoje porodní cesty se tak dobře nepřizpůsobí, protože už to není přirozený proces, ale umělý - a už v tom jedeš. Nakonec rodíš vleže na zádech / ??? v jaké jsi byla poloze ??? /, takže Tě „musí "vydatně nastřihnout nebo se pěkně roztrhneš -v obou případech ztrácíš spoustu krve. To Tě zase oslabí, navíc při ztrátě krve porodník nechce déle vyčkávat na porod placenty, a už je tu narkoza a ruční odstranění placenty, které,jak vidíš, nemusí být tak dokonalé jako přirozené - jak nemají být v děloze koagula, když se placenta z dělohy doslova vyrve ? Jenže k porodu placenty je nutný oxytocin, a ten díky kapačkou uměle dodanému přestalo Tvé tělo vyrábět … " vysoko posazená placenta " se mi zdá být dost divný důvod k tomu, aby nevyšla sama ven-zdá se mi to jako důvod umělý. … a to ostatní už jsou jen důsledky.Když dostaneš " oblbovák ", dostane jej i miminko Tvou krví, a tak není divu, že se mu z toho oslabí ozvy.Atd. A tak si uvědom, že budeš chtít možná rodit znova, a že bude jednou rodit Tvá holčička,a budou rodit další z nás - a to vše se na nás bude opakovat, dokud se tomu nepostavíme. Proto bys opravdu měla zveřejnit místo porodnice a jít si tam stěžovat . Pokud je vše tak, jak jsi napsala. Protože Tvůj porod byl narušen minimálně dle doporučení WHO = světové zdravotnické organizace, jejíž doporučení k porodům podepsali zástupci našeho státu, ale lékaři jej zpravidla nedodržují ! Myslím, že leckdy o něm ani nevědí. Doporučení se dá najít na internetu - kdybys chtěla přesně vědět kde, najdu Ti to. Jde tedy o nás rodičky, o naše zdraví a životy, a o naše miminka, která mají nárok přinejmenším na slušné zacházení, ale každopádně na maminčinu "nepřetržitou“ náruč od chvíle,kdy vykouknou na svět. A dokud si nezačneme stěžovat, nic se nezmění . v té „Tvé“ porodnici si zajisté myslí, že pro Tebe udělali maximum a nebýt jich, tak tu nejsi.Ale na mě to dělá dojem, že je to přesně naopak. Zvaž tedy svoji situaci odpovědně. Své mateřství si ale nenech ničím zkazit ! Je to jedinečný zázrak, a minimálně půl roku je nejlepší hodit vše za hlavu. Na stížnosti je vždycky času dost i později, i když čím dřív, tím by to možná pomohlo více nastávajícím maminkám. Však nemusí jít o stížnost agresívní a ufňukanou, ale o konstruktivní protest na základě vlastní informovanosti. Profesionální porodnice a ředitel nemocnice takové připomínky rádi vezmou v potaz.A pokud ne, pak nejsou profesionální! Přeji Ti tedy šťastné a ničím nerušené mateřství a budu ráda, když se ozveš !! P.S. Taky mě chtěli 2 dny po termínu poslat do porodnice, ale odmítla jsem to a tak můj dr.souhlasil s ambulantním sledováním, taky mi vyhrožoval provokací porodu, ale ustála jsem to,nakonec se vše rozběhlo přirozeně až do překročení prahu porodnice-tam, ač jsem již přijela otevřená 8cm po 5 hodinách od začátku porodu,se porod okamžitě zastavil, protože porodní asistentka prohlásila, že dítě bude velké a kdoví, jestli mnou vůbec projde … a tak jsem rázem dostala hrozný strach a její slova se málem vyplnila …„vudu-vudu“.Výsledkem mj.byla zbytečně zlomená klíční kost miminka, a moje naprostá fyzická a psychická devastace.Takže vím, o čem mluvím.Šlo o porodnici v Praze na Bulovce .Taky se chystám napsat svůj příběh.A taky si s partnerem chceme jít stěžovat k řediteli nem.a šéfovi porodnice, protože nám vadí tento přístup v českých porodnicích a chceme, aby se změnil. Zatím pa Helena

 
Anonymní  08.12.04 15:13

Ahoj Elinko, jeste ted brecim jako zelva, je mi to strasne moc lito, ze jsi mela vsechny ty komplikace a ze se k Tobe takhle chovali, je to nehoraznost…nechces jmenovat tu hroznou porodnici ?? Fakt des. Doufam, ze je ti lepe a ze se brzo uzdravis. Tobe a holcicce uz jenom dny plne slunicka a radosti. ZASLOUZITE SI TO.
Kislice 37tt

 
Lea
Kecalka 207 příspěvků 08.12.04 15:31

Ahoj Heleno,

prosím te muzes mi napsat vic o tom, jak kojis dve deti najednou? Myslim, jak to delas prakticky. Chteli bychom mit dve deti blizko po sobe a s kojenim bych nerada prestavala. Diky moc za tvoji zkusenost.

Lea

 
Anonymní  08.12.04 19:09

Lenko, to je teda fakt hrozné - myslela jsem, že šílené zážitky jsou jen z porodů, ale takové cavyky kvůli kojení -to je hrůza! Přitom vše závisí jen na vyloučení stresu - jak porod , tak kojení …ach jo.V které porodnici jsi byla Ty ??? Popravdě, mě na Bulovce s kojením sice nic neradili, ale taky nechali úplně na pokoji - takže jsem ani netušila, že se miminka před a po kojení váží a dočetla jsem se to až doma z e-mimina, co ostatní matky a děti kvůli kojení zažily. Přijde mi to jak v KLDR. A navíc je to diskriminace slabšího pohlaví, protože na chlapy by si tohle prostě nikdo nedovolil. Tak co proti tomu uděláme ??? Pa Helena

 
Anonymní  08.12.04 23:40

Ahoj Leo, popravdě-nechávala jsem tomu volný průběh-taky jsem chtěla kojit prvorozenou Aničku nejmíň do 2 let, jak to doporučuje WHO. Když jsem znovu otěhotněla ve 14.měsíci Aničky, kojila,resp.při­kojovala jsem ji dál tak do 6-tého měsíce těhotenství,ale problém byl v tom, že se chtěla hodně kojit v noci, a to už mě dost unavovalo.Tak jsem si řekla, že budu pokračovat jen tehdy, když v tu noc přestane.A přestala najednou sama -takže jsem kojila dál, problémy jsem kvůli tomu žádné neměla,nakonec cucala prakticky jen ráno a večer,a byla s tátou i týden sama a na prso si ani nevzpomněla. Jakmile se ale přestala kojit v noci, mlíko během 3 týdnů zprůhlednělo a měla jsem skoro pocit, že už ani žádné nemám - nic jsem z prsů neodstříkla,ale Anička vždycky kývala hlavou, že tam mlíko je - a když jsem se ptala kamarádek a volala i na ligu kojení, všichni mi řekli, že určitě mám pořád mlíko a že může být takhle průhledné. Tak nevím,jestli koncem těh.bylo či ne.Raději jsem proto Aničce dávala pak i Sunar,mléčné kaše a jogurty. Haničku jsem pak porodila plánovaně doma s porodní asistentkou Ivanou Konigsmarkovou - rozhodla jsem se tak po neblahých zkušenostech s porodnicí na Bulovce a taky poté, co čtu o těch ostatních.A taky kvůli tomu, že Anička je ještě maličká, a chtěla jsem, aby z toho neměla šok, že je tu najednou sourozenec ,o kterém ani neví, kde jsme ho vzali/ myslím,že když přijde matka s dalším dítětem po 5 dnech z porodnice domů, musí to být zejména pro ty malé doma naprosto neúnosné a nepochopitelné /. Musím to zaklepat, ale vše se stalo jak jsem si přála ! Hanička se narodila do vody ve vaně, a táta hned přišel s Aničkou, která vykřikla " jé,miminko", museli jsme ji svlíknout do naha a šla za mnou do vany, okamžitě se přicucla k druhému prsu a hladila svoji několik minut starou sestřičku, která už cucala ze „svého“ prsu ještě ke mě připoutaná pupeční šňůrou…no neuvěřitelné se stalo skutečností. Holky se moc milujou,každá má jedno prso a pořád je dost mlíka …popravdě Anička mě i Haničce s kojením moc pomohla - úžasně brzy má prsa rozkojila jako zkušená„dojič­ka“,Hanička se jen vezla - nemusela se vůbec namáhat,potvůrka maličká.Pro mě navíc Anička fungovala jako odsávačka - zpočátku jsem měla nabitá megaprsa, se kterými by si miminko, a snad ani skutečná odsávačka ani neporadily.Teď má každá „svoje“ prso,které si"pěstuje"-to vzniklo náhodou, protože Anna byla nastydlá, a nechtěla jsem, aby miminko nakazila přes bradavku,a pak to tak už zůstalo. Anička chodí a říká : " to je moje, a to je miminka " -je s tím fakt legrace.Obě mají pořád mlíka dost,a když Anna není doma, musím „její prso“odstříkávat …Často je kojím i současně - malou v náručí na levém prsu, a větší ze strany zprava na pravém prsu -to Anna sedí či leží na pohovce, posteli či stojí, nebo je mám zprostředka v náručí obě -třeba když jsem na židli s opěradly.Je to velká sranda - když je obě často takhle uspávám, jsou tandem k popukání -visí každá na jednom prsu jako hrušky dokud neodpadnou.Přitom po sobě po očku koukají, a Anna drží Haničku za ručičku a hladí ji. Problém je jen 1 - a to, že Anna teď vyžaduje kojení v noci častěji než miminko .....to se kojí max 1× za noc -ale spíš až k ránu a ráno…zato Anička -někdy i 5× za noc ! Miminko se svým jedním nočním kojením se naštěstí vždy připojí hned za ní, takže mě nebudí extra.Ale kupodivu to v pohodě zvládám a nejsem unavená,zatím …sama se tomu divím.Teď ale zrovna pár dní můj partner není doma, tak chci zkusit Annu tomu nočnímu odsávání trochu odnaučit,tak mi drž palce-ale moc v to nedoufám.Myslím ale, že tak po roce bych to už asi i s Annou v noci nejspíš nezvládala.Takže uvidím -zase tomu nechám volný průběh. Každopádně - že mám spoustu mlíka vděčím betonově tomu, že kojím obě děti.A mám s čím srovnávat -už jsem kojila Annu samu. Takže se mi potvrdilo, co jsem se dočetla v knížkách - mlíka je vždycky tolik,kolik je potřeba. Je to fakt legrace - pomyslela jsem na to, když má někdo trojčata - říkala jsem si, že to bych musela mít ještě jedno prso nad pupkem… moje maminka se stejně řehtá, že holky jsou jak štěňata, když je takhle vidí - a můj partner mi říká „římská vlčice“ co odkojila Romula a Rema. Každopádně musím hodně pít -nejmíň 3 litry denně,a taky spořádám „tuny“ sladkostí,hlavně čokolády…přeháním, ale opravdu denně musím mít aspoň kousek něčeho sladkého.Jinak Hanička si zvykla na svoji stranu, a včera jsem zjistila, že druhé prso do její pusy prostě nedostanu -zuřila jako běs.Možná to byla náhoda - ale už předtím se z „Aniččina“prsu hůř kojila - možná je ta strana i jinak cítit ,když ji cucá její ségra.Někde jsem četla, že miminka někdy prostě mají svůj oblíbený prs a z druhého nechtějí,i když je mají oba jen pro sebe. Tak už mě nic víc nenapadá - jen to, že myslím, že je to tak dobře - vidím, že Anna nežárlí,má miminko ráda,pěstuje se tak vazba mezi dětmi i mezi mnou a Annou - ona se totiž
kromě kojení už ani moc nechce mazlit,potvůrka. Jen ještě -teď hůř jí - nacucá se mlíka a nechce často pořádně snídat, obědvat ani večeřet.Ale zas má mlíko se všemi živinami, tak si z toho moc nedělám-někdy jí a někdy ne. A další překvapení - říká se, že když se narodí další miminko, a staršímu je kolem dvou let, tak se začne znova chovat jako mimino, začne znova čůrat a kadit do plínek, aj. A u nás se stalo přesně naopak ! Byla jsem připravená na všechno, ale Anna po narození Hany začala chodit na záchod a i jinak neuvěřitelně vyspěla - jakoby se jí tím zvedlo sebevědomí coby staršímu a „moudřejšímu " -toť samo nadsázka, protože je to stále malý chytrý hlupáček. Takže závěrem -je to určitě náročnější než kojit jen 1 dítě, ale podle mě to má tolik jiných současných i budoucích pozitiv, že to předčí to zdánlivě pohodlnější odstavení.Když pominu prospěšnost mat.mléka, tak z psychologického hlediska rozhodně.Lékařů jsem se na jejich názory neptala - vím, že někteří gynekologové Ti v těhotenství okamžitě "zakážou“kojit. Jednala jsem dle své intuice a podle toho, jak jsem se cítila,a ev.si můžeš zavolat na ligu kojení a zeptat se na jejich názor na konkrétní situaci. Dokonce jsem nebrala ani žádné těhotenské vitaminy, ani železo, jen jsem jedla pokudmožno kvalitní biopotraviny, tj.pěstované bez chemikálií,včetně domácího masa, vajec atd. Měj se krásně a jestli to zkusíš, ozvi se se svými zkušenostmi. Papapa Hela P.S.ještě mě napadá - když je to starší dítě ještě mladší než naše -pak máš vlastně 2 mimina a je to podle mě opravdu jako mít dvojčata, ale tím spíš dle mého to starší„mimino“ to mat.mlíčko taky ještě potřebuje, a ty kontaktní citové vazby jakbysmet.

 
Anonymní  08.12.04 23:41

Ahoj Leo, popravdě-nechávala jsem tomu volný průběh-taky jsem chtěla kojit prvorozenou Aničku nejmíň do 2 let, jak to doporučuje WHO. Když jsem znovu otěhotněla ve 14.měsíci Aničky, kojila,resp.při­kojovala jsem ji dál tak do 6-tého měsíce těhotenství,ale problém byl v tom, že se chtěla hodně kojit v noci, a to už mě dost unavovalo.Tak jsem si řekla, že budu pokračovat jen tehdy, když v tu noc přestane.A přestala najednou sama -takže jsem kojila dál, problémy jsem kvůli tomu žádné neměla,nakonec cucala prakticky jen ráno a večer,a byla s tátou i týden sama a na prso si ani nevzpomněla. Jakmile se ale přestala kojit v noci, mlíko během 3 týdnů zprůhlednělo a měla jsem skoro pocit, že už ani žádné nemám - nic jsem z prsů neodstříkla,ale Anička vždycky kývala hlavou, že tam mlíko je - a když jsem se ptala kamarádek a volala i na ligu kojení, všichni mi řekli, že určitě mám pořád mlíko a že může být takhle průhledné. Tak nevím,jestli koncem těh.bylo či ne.Raději jsem proto Aničce dávala pak i Sunar,mléčné kaše a jogurty. Haničku jsem pak porodila plánovaně doma s porodní asistentkou Ivanou Konigsmarkovou - rozhodla jsem se tak po neblahých zkušenostech s porodnicí na Bulovce a taky poté, co čtu o těch ostatních.A taky kvůli tomu, že Anička je ještě maličká, a chtěla jsem, aby z toho neměla šok, že je tu najednou sourozenec ,o kterém ani neví, kde jsme ho vzali/ myslím,že když přijde matka s dalším dítětem po 5 dnech z porodnice domů, musí to být zejména pro ty malé doma naprosto neúnosné a nepochopitelné /. Musím to zaklepat, ale vše se stalo jak jsem si přála ! Hanička se narodila do vody ve vaně, a táta hned přišel s Aničkou, která vykřikla " jé,miminko", museli jsme ji svlíknout do naha a šla za mnou do vany, okamžitě se přicucla k druhému prsu a hladila svoji několik minut starou sestřičku, která už cucala ze „svého“ prsu ještě ke mě připoutaná pupeční šňůrou…no neuvěřitelné se stalo skutečností. Holky se moc milujou,každá má jedno prso a pořád je dost mlíka …popravdě Anička mě i Haničce s kojením moc pomohla - úžasně brzy má prsa rozkojila jako zkušená„dojič­ka“,Hanička se jen vezla - nemusela se vůbec namáhat,potvůrka maličká.Pro mě navíc Anička fungovala jako odsávačka - zpočátku jsem měla nabitá megaprsa, se kterými by si miminko, a snad ani skutečná odsávačka ani neporadily.Teď má každá „svoje“ prso,které si"pěstuje"-to vzniklo náhodou, protože Anna byla nastydlá, a nechtěla jsem, aby miminko nakazila přes bradavku,a pak to tak už zůstalo. Anička chodí a říká : " to je moje, a to je miminka " -je s tím fakt legrace.Obě mají pořád mlíka dost,a když Anna není doma, musím „její prso“odstříkávat …Často je kojím i současně - malou v náručí na levém prsu, a větší ze strany zprava na pravém prsu -to Anna sedí či leží na pohovce, posteli či stojí, nebo je mám zprostředka v náručí obě -třeba když jsem na židli s opěradly.Je to velká sranda - když je obě často takhle uspávám, jsou tandem k popukání -visí každá na jednom prsu jako hrušky dokud neodpadnou.Přitom po sobě po očku koukají, a Anna drží Haničku za ručičku a hladí ji. Problém je jen 1 - a to, že Anna teď vyžaduje kojení v noci častěji než miminko .....to se kojí max 1× za noc -ale spíš až k ránu a ráno…zato Anička -někdy i 5× za noc ! Miminko se svým jedním nočním kojením se naštěstí vždy připojí hned za ní, takže mě nebudí extra.Ale kupodivu to v pohodě zvládám a nejsem unavená,zatím …sama se tomu divím.Teď ale zrovna pár dní můj partner není doma, tak chci zkusit Annu tomu nočnímu odsávání trochu odnaučit,tak mi drž palce-ale moc v to nedoufám.Myslím ale, že tak po roce bych to už asi i s Annou v noci nejspíš nezvládala.Takže uvidím -zase tomu nechám volný průběh. Každopádně - že mám spoustu mlíka vděčím betonově tomu, že kojím obě děti.A mám s čím srovnávat -už jsem kojila Annu samu. Takže se mi potvrdilo, co jsem se dočetla v knížkách - mlíka je vždycky tolik,kolik je potřeba. Je to fakt legrace - pomyslela jsem na to, když má někdo trojčata - říkala jsem si, že to bych musela mít ještě jedno prso nad pupkem… moje maminka se stejně řehtá, že holky jsou jak štěňata, když je takhle vidí - a můj partner mi říká „římská vlčice“ co odkojila Romula a Rema. Každopádně musím hodně pít -nejmíň 3 litry denně,a taky spořádám „tuny“ sladkostí,hlavně čokolády…přeháním, ale opravdu denně musím mít aspoň kousek něčeho sladkého.Jinak Hanička si zvykla na svoji stranu, a včera jsem zjistila, že druhé prso do její pusy prostě nedostanu -zuřila jako běs.Možná to byla náhoda - ale už předtím se z „Aniččina“prsu hůř kojila - možná je ta strana i jinak cítit ,když ji cucá její ségra.Někde jsem četla, že miminka někdy prostě mají svůj oblíbený prs a z druhého nechtějí,i když je mají oba jen pro sebe. Tak už mě nic víc nenapadá - jen to, že myslím, že je to tak dobře - vidím, že Anna nežárlí,má miminko ráda,pěstuje se tak vazba mezi dětmi i mezi mnou a Annou - ona se totiž
kromě kojení už ani moc nechce mazlit,potvůrka. Jen ještě -teď hůř jí - nacucá se mlíka a nechce často pořádně snídat, obědvat ani večeřet.Ale zas má mlíko se všemi živinami, tak si z toho moc nedělám-někdy jí a někdy ne. A další překvapení - říká se, že když se narodí další miminko, a staršímu je kolem dvou let, tak se začne znova chovat jako mimino, začne znova čůrat a kadit do plínek, aj. A u nás se stalo přesně naopak ! Byla jsem připravená na všechno, ale Anna po narození Hany začala chodit na záchod a i jinak neuvěřitelně vyspěla - jakoby se jí tím zvedlo sebevědomí coby staršímu a „moudřejšímu " -toť samo nadsázka, protože je to stále malý chytrý hlupáček. Takže závěrem -je to určitě náročnější než kojit jen 1 dítě, ale podle mě to má tolik jiných současných i budoucích pozitiv, že to předčí to zdánlivě pohodlnější odstavení.Když pominu prospěšnost mat.mléka, tak z psychologického hlediska rozhodně.Lékařů jsem se na jejich názory neptala - vím, že někteří gynekologové Ti v těhotenství okamžitě "zakážou“kojit. Jednala jsem dle své intuice a podle toho, jak jsem se cítila,a ev.si můžeš zavolat na ligu kojení a zeptat se na jejich názor na konkrétní situaci. Dokonce jsem nebrala ani žádné těhotenské vitaminy, ani železo, jen jsem jedla pokudmožno kvalitní biopotraviny, tj.pěstované bez chemikálií,včetně domácího masa, vajec atd. Měj se krásně a jestli to zkusíš, ozvi se se svými zkušenostmi. Papapa Hela P.S.ještě mě napadá - když je to starší dítě ještě mladší než naše -pak máš vlastně 2 mimina a je to podle mě opravdu jako mít dvojčata, ale tím spíš dle mého to starší„mimino“ to mat.mlíčko taky ještě potřebuje, a ty kontaktní citové vazby jakbysmet.

 
Lea
Kecalka 207 příspěvků 09.12.04 12:56

Ahoj Heleno,

Díky moc za vyčerpávájící komentář a za sdílení zkušenosti. Úplně mě to nadchlo, hlavně jak si popisovala, jak se holčičky navzájem dotýkají. Fakt nádhera! Mému chlapečkovi jsou 3 měsíce a už pomýšlím na další děťátko, uvidíme, jak se to vyvrbí. Každopádně díky za inspiraci a taky za krásný popis porodu. Měj se krásně a ahoj Lea

 
Elina1
Povídálka 26 příspěvků 09.12.04 17:37

Ahoj Heleno,
děkuju Ti strašně moc za obšírnou odpověď - i za rady s kojením, co jíst - zkusím to, i když ztrácím naději, když už je to tak dlouho po porodu. Víš, úplně slzím a brečím, když čtu Tvé řádky o tom, jak jsem se mohla těch komplikací vyvarovat - najednou to vidím úplně jinak a máš úplnou pravdu - jsem naštvaná na sebe, že jsem se nedokázala vzepřít a nechala porod proběhnout tak, jak proběhl - asi si za to tedy nakonec můžu sama, jen já sama, když na to tak koukám. Ale nedokázala jsem se holt vzepřít - důvěřovala jsem doktorům. Heleno, napiš mi, prosím, jestli můžeš na email: 353Eli@seznam.cz. Nevím, jestli do toho půjdu, každopádně bych byla s Tebou ráda v kontaktu - to s tou pražskou porodnicí je taky hrozný - ráda bych se k Tobě připojila ohledně případného toho protestu. Díky předem. Jinak mé peripetie bohužel měly pokračování - vlivem špatné indikace léků (mám alergii na penicilin) mi lékaři naordinovali po propuštění domů brát antibiotika, které obsahovaly penicilin. V důsledku toho jsme nakonec s malou OPĚT skončily v nemocnici (já s kopřivkou po celém těle), aby po třech dnech doktoři zkonstatovali, že se jedná o alergickou reakci na lék, který mi sami naordinovali! (PS: Oni to totiž hned napopré nepoznali, z čeho ta kopřivka může být.) Fakt jsem už jak v Jiříkově vidění, co se může všechno stát - o to více se ale bojím zveřejnit jméno nemocnice - co kdybych tam zase „potřebovala“ jít. Když mi napíšeš email, řeknu Ti, kde se to dělo. Zatím ahoj. Elina PS: Tlak mám už normální, tak se vrhnu na ty čokolády. :-)

 
Elina1
Povídálka 26 příspěvků 09.12.04 17:44

Holky,
najednou si připadám jako strašpytel, když se bojím napsat jméno nemocnice - a přitom toho máme s malou fakt hodně za sebou. Takže jsem se teď zdravě naštvala, a píšu, že se jedná o Masarykovu nemocnici v Ústí nad Labem.
 Elina

 
Anonymní  10.12.04 00:45

Cheche,seš statečná holka ! Fakt mě těch pár řádků s prozrazením vaší mučírny zahřálo u srdce a upřímně rozesmálo. Právě jsem se vrhla na čokoládovou bonbonieru, kterou mi dnes přivezla maminka, co přijela na návštěvu …pozor, ať z té čokolády moc neztloustneš ! Pak mě bude pronásledovat Tvůj muž s pohrabáčem. Kromě toho taky takřka každý den cvičím - kalanetiku a svaly pánev.dna. A váhu doma nemáme … jenže holčičky už si brousí pusinky a tak se musím nachystat. Než Ti napíšu mail, tak ještě i pro info ostatních - když jsi psala o tom, že Ti radili vypláchnout si flašky a dudlíky teplou vodou - tak v IKEMu v Praze/to je tam, kde provádějí mj.transplantace srdce, takže by tam mělo být supersterilní prostředí/, tak tam před několika lety byla aféra, kdy několik pacientů na odd.onemocnělo závažnou chorobou , kterou způsobila bakterie jménem "Legionella pneumophilla " - ta způsobuje např.smrtelné zápaly plic - stalo se to i někde v záp.Evropě -onemocněli tam lidé, co byli na výstavě tuším květin -v Německu či Holandsku ? - a bacil se k nim dostal buď z ventilace nebo rozprašovačů vody . No a hádej, odkud se v tom IKEMu ten bacil vzal ? Z TEPLÉ VODY Z VODOVODU !!! A to proto, že sestry zalívaly pacientům myslím instantní polévky teplou vodou z vodovodu !!! místo, aby ji převařily !!! A Tobě radili vymývat flašky pro novorozence teplou vodou z vodovodu !!! Už jen za to by zasloužili -jánevím, poslat někam na tvrdou převýchovu.Kaž­dopádně se za to budou smažit v pekle. Protože v olomoucké fakultní nemocnici se prý skutečně před lety stalo, že zemřela novorozená dvojčata v inkubátorech právě proto, že se k nim ventilací dostala tahle smrtelná bakterie. Teď už tam mají nové vybavení, takže už by se to stát nemělo, byla to chyba starých inkubátorů. Takže tak. Ale jinak rodící žena nemůže vůbec za nic, protože vlivem stavu, který prožívá za porodu, se není schopna racionálně chovat a tudíž bránit, takže tím hůř z toho vychází veškerý personál včetně lékařů, který této situace defakto zneužívá. Rodičky jsou totiž něco jako děti pod zákonem, vyplývá to z fyziologie porodu. A taky rodička -laik,která si příp.ani předem nic nenačte-a proč by taky měla ? -jde do porodnice s plnou důvěrou, že vše bude tak, jak má být … jenomže není. Dá se tomu bránit mj.tím, že si s sebou vezme soukromou porodní asistentku nebo dulu jako doprovod k porodu, které vědí, jak má vypadat přirozený porod. Samozřejmě i včetně svého partnera. Ale ani to ji většinou neochrání , takže jedinou obranou je stěžovat si tam, kde narušují proces porodu,a tím ho ohrožují, a preventivně si vybrat takovou porodnici, o které vím, že to dodržují .U nás je to snad jediná porodnice ve Vrchlabí v Krkonoších. Rodičky se tam i ubytovávají předem v penzionu a tam čekají na svůj Den. Např.v Anglii se vztah porodnic k porodům změnil až poté, co rodičky všeobecně protestovaly, stěžovaly si, nárokovaly jinou péči atd.,prostě si to nenechaly líbit. Důležité informace se dají najít v sérii knih francouzského porodníka Michela Odenta,zejm.v jeho knize Znovuzrozený porod.Podle jeho poznatků taky postupuje porodnice ve Vrchlabí. Já jsem se ke stížnosti na Bulovku taky ještě neodhodlala, ale určitě to s partnerem uděláme. Mj.jsem se dozvěděla, že mezitím si tam nějaká nespokojená rodička dost ostře stěžovala, a údajně vzali její stížnosti v potaz a dokonce snad i vyhodili nějaký personál, přestavěli porodní boxy a udělali pořádek na novorozeneckém odd.-jestli je to pravda, to nevím. Ve Vrchlabí prý trvalo několik let, než získali dobrý personál -jakmile se někdo choval jinak, než přirozený porod potřebuje, tak ho prý vyhodili.Včetně uklízeček. Takže ještě jednou - rodička si nemůže absolutně nic vyčítat, nic není její vina,a taky nemůže a není fyziologicky schopna nic ovlivnit, ale jako ženy a matky se násilí na nás páchaném bránit musíme, nejlépe společnými silami. Zatím papapapa Helena

 
Anonymní  10.12.04 03:54

Leo,jestli chceš, pošlu Ti fotku " názorného kojení ve 2 " neboli " mateřské porno " jak tomu říkám. Napiš mail.adresu, chceš-li. A jestli někdy přece jen zkusíš to co já, doufám, že mě pak nebudeš proklínat …Pa Helena

 
Anonymní  27.02.05 17:28

Mila Elino, s hruzou jsem prave docetla Tvuj pribeh a jsem zdesena. Je hrozne, jak s Tebou v Tvem bezradnem stavu zachazeli. Ja bych si ,myslim, urcite az se das dohromady, stezovala. Jak si muzou dovolit Ti vynadat, ze si mas uklidit plodovku nebo ty nany, co byly ve sluzbe, ze se musely kvuli Tobe probudit. Nemam slov. Ja ocekavam svuj porod za 14 dni a uprimne jsem Te dnes behem cteni politovala. Preji Vam obema hodne stesti a zdravi. Daniela

 
Anonymní  27.02.05 17:43

Mila Elino, s hruzou jsem prave docetla Tvuj pribeh a jsem zdesena. Je hrozne, jak s Tebou v Tvem bezradnem stavu zachazeli. Ja bych si ,myslim, urcite az se das dohromady, stezovala. Jak si muzou dovolit Ti vynadat, ze si mas uklidit plodovku nebo ty nany, co byly ve sluzbe, ze se musely kvuli Tobe probudit. Nemam slov. Ja ocekavam svuj porod za 14 dni a uprimne jsem Te dnes behem cteni politovala. Preji Vam obema hodne stesti a zdravi.Prave jsem cetla, ze umyslne zamlcujes jmeno te nemocnice. Ja si naopak myslim, ze ty nemusis napadnout celou nemocnici,ale jen ty dotycne sestry, ktere vlastne Tvoji psychiku dokonale na zacatku znicily. Hlavne si myslim, ze by si i ostatni sestry komando, daly priste pozor.Ostatne muzes uprednostnit i tu hodnou sestricku a vybornou peci lekaru. Ale urcite by sis to nemela nechat jen pro sebe, protoze diky mlceni, se ty sestry budou chovat k rodickam jeste hur. Daniela

 
Elina1
Povídálka 26 příspěvků 02.03.05 16:37

děkuju za soucítění i milá slova. Já byla stejně rozčilená jako Ty, taky jsem si chtěla po uzdravení stěžovat, jenže má to vůbec cenu? Změní se vůbec něco, krom toho, že bych si tam udělala jen špatně do budoucna, když bych tam potřebovala znovu jít? Vždyť sestry zůstanou a pochybuju, že by změnily radikálně své chování. Víš, říkám si, že můžu být vlastně ráda, že jsme dopadly s malou, jak jsme dopadly, že je malá v pořádku a já nakonec taky. :-) Čas všechny rány zhojí a já se dneska tomu už jen usmívám, i když tenkrát mi do smíchu rozhodně nebylo. Asi jsi reakce nedočetla do konce - já tam nakonec tu nemocnici jmenuju (holky mě tady vyprovokovaly svými příspěvky ,o), takže jsem odhodila strach a pro sebe si to nenechala. Držím Ti moc moc palečky, ať máš porod pohodový a mimísek krásné KUK! na svět. :-) Doufám, že Tě můj příspěvek příliš nevystrašil - smyslem nebylo vystrašit další maminy, ale vypsat se z toho bolu, který jsem měla. A taky mi pak pomohly moc reakce ostatních maminek - vlastně i ta Tvá. Děkuju. Ať se Ti daří a sluníčko Ti svítí. :-))

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele