Můj porod aneb když se rodí podruhé...

Valaška  Vydáno: 08.05.10

Poté, co jsem coby prvorodička přivedla na svět svoji dceru, přísahala jsem, že nikdy nevyslovím větu, že porod může být krásný zážitek. Druhého porodu jsem se strašně bála. Ale nepředbíhejme…

Druhé těhotenství přišlo nečekaně rychle. Doma jsme měli skoro dvouletou cácorku, když jsme se s manželem dohodli (tedy, byl to hlavně můj nápad), že je na čase zapracovat na sourozenci. Počítala jsem s tím, že se mi podaří otěhotnět až za několik měsíců a o to víc jsem byla překvapená, když se mi už po měsíci snažení na testu ukázaly //.

Těhotenství jsem nijak zvlášť neprožívala. Moc jsem se těšila na miminko, ale zárověň jsem měla tolik práce a k tomu starosti o malou, že jsem neprožívala takové to euforické těšení, jako tomu bylo poprvé. Taky jsem se hrozně bála porodu. Během devíti měsíců čekání na našeho drobečka jsem si dvakrát poležela v nemocnici. Poprvé, ve 28. týdnu, jsem při úklidu v koupelně ukouzla a spadla břichem na vanu. Miminku se naštěstí nic nestalo, po třech dnech pozorování jsem mohla domů. Podruhé, ve 37. týdnu, jsem byla hospitalizována s vysokým tlakem a hrozící preeklampsií. Hodně jsem se tenkrát nabrečela. Byl prosinec, blížily se Vánoce, stýskalo se mi po malé a hlavně jsem nevěděla, jestli se do porodu ještě dostanu domů. Jako správný zdravotník nesnáším pozici pacienta a špatně jsem pobyt v nemocnici snášela. Nakonec mě po týdnu pustili „na podmínku“ domů s tím, že kdybych měla jakékoliv problémy, okamžitě musím zpátky. Konec těhotenství pak naštěstí proběhl bez komplikací.

Termín jsem měla 19.12. Říkala jsem si, že bych do Vánoc mohla porodit, abychom je strávili doma ve čtyřech. Ale náš malý (měli jsme z UTZ slíbeného chlapečka) to chtěl jinak. 18. prosince mě můj gynekolog v poradně vyšetřil, ujistil mě, že na porod to ještě v žádném případě není a řekl mi, že 25. prosince mám jet do porodnice na monitor a domluvit se tam, jestli mi porod vyvolají. Původně mě chtěl na indukci poslat už 21.12., ale pak řekl, že když nemám žádné potíže, mám být přes svátky ještě doma a pak se uvidí. Na první svátek vánoční jsem tedy dojela do porodnice, sestřička mi natočila monitor, který byl ukázkový, doktorka mě vyšetřila a opět mi potvrdila, že se malému na svět ještě nechce. Devět dní po termínu, CS 1, čípek vysoko, porodní cesty nepřipravené. Domluvily jsme se, že v pondělí 28.12. se mám už s věcmi hlásit na porodním sále a že mi další den porod vyvolají. Nebyla jsem z toho nadšená, ze zkušeností známých jsem věděla, že vyvolávaný porod je snad horší než ten normální, ale co se dalo dělat… Užila jsem si tedy ještě poslední 3 dny doma v klidu se svou rodinou, přičemž jsem vyzkoušela všechny možné recepty na popohnání porodu, ale bezúspěšně, no a 28.12. dopoledne jsem s plnou polní vyrazila do porodnice.

Během dne mi PA několikrát natočila monitor, měla jsem zakázáno jíst, kdyby se náhodou musel dělat akutní císař, ale nakonec, když PA i doktorka viděly, že je všechno v pohodě, dostala jsem v 16 hodin odpoledne oběd. Ta úleva! Potom se za mnou stavily 3 kolegyně z práce, kterým jsem napsala, že už jsem na sále, tak to do večera uteklo celkem rychle. Kolem 19 hodin přišla mladá paní doktorka, aby mi zavedla Prostin s tím, že mi nemůže porod vyvolat, že pouze připraví čípek a ráno se začne s indukcí. Poradila mi, abych šla brzy spát, protože jak to tak vypadá, můžou mi porod vyvolávat i několik dní. No potěš, řekla jsem si, to mám fakt super vyhlídky. Když jsem rodila Nikolku, trvalo to 18 hodin, byla jsem tenkrát totálně vyčerpaná a teď by to snad mělo být ještě horší? Došla jsem si do sprchy, zalehla, pustila si televizi (měla jsem jako zaměstnanec nadstandart) a přemýšlela o tom, co mě čeká. Pak se mi došla představit noční služba, moc hodná mladinká PA a s ní staniční ze sálu, obě byly moc milé. Popovídaly jsme si, pak mi popřály dobrou noc a odešly s tím, ať dlouho neponocuju. No dobře, i když se mi spát vůbec nechtělo, zhasla jsem, ještě jsem napsala manželovi SMS, ať je zítra připraven, a šla jsem spát.

Asi po deseti munutách (bylo kolem 22. hodiny) jsem si uvědomila, že mě slabě pobolívá podbřišek. To bude z toho Prostinu, napadlo mě. Bolest byla slabá, jako při menstruaci, ale zato pravidelná, každé 3 minuty. Snažila jsem se usnout, rodit stejně ještě nemám, tak co, ale spát nešlo. Hodinu jsem si bolesti měřila, byly pravidelné a pak mi došlo, že tohle jsou opravdové kontrakce a že se začíná něco dít. Ve 23 hodin se na mě přišla podívat PA, měla jsem totiž rozsvícenou lampičku, přišla se zeptat, proč nespím, tak jsem jí řekla, že mám bolesti. Nezdálo se jí to, ale napojila mě na monitor a tam se ty mršky opravdu ukazovaly pěkně jedna za druhou. Pak mě vyšetřila a zjistila, že jsem otevřená na 2 prsty. Paráda. Protože se kontrakce už docela stupňovaly, nechala jsem si přinést balón a další hodinu strávila na něm. Hrozně mi to pomáhalo, při kontrakcích jsem se houpala ze strany na stranu a to mi přinášelo úlevu.

O půlnoci jsem byla otevřená na 4 prsty a PA mi nabídla vanu. Měla jsem štěstí, na celém sále jsem byla sama a box s vanou byl prázdný. Bolesti už byly velké, ale PA mi poradila, jak je mám správně prodýchávat (z prvního porodu jsem si dýchání nepamatovala) a to mi pomáhalo. Napsala jsem manželovi, ať raději přijede, že už asi budu rodit, a šla jsem se naložit do vany. Pouštěla jsem si na břicho horkou vodu, dýchala a hlavně jsem si pořád opakovala - nesmíš panikařit! Soustředila jsem se na nádech-výdech, říkala jsem si, že jakmile se upnu na bolesti, bude to konec. Kontrakce jsem měla vždy 3× hned za sebou bez přestávky a vždy po třetí kontrakci přišla asi minutová pauza, kdy jsem se vzpamatovávala.
Byla 1 hodina ráno, když za mnou přišel manžel. Vypouštěl mi z vany vodu, aby nepřetekla, a podle mých strohých pokynů ve stylu „přidej teplou, zrychli proud…“ řídil tok vody. Chtěl si povídat, divil se, jaktože se to tak rychle rozběhlo, ale já neměla sílu s ním mluvit. Měla jsem zavřené oči a vždy v pauze mezi kontrakcemi jsem upadala do jakéhosi mikrospánku. O půl druhé mě ve vaně PA znovu vyšetřila to už jsem byla na 7 prstů! Super! Pomohla mi vylézt z vany, řekla, že bude lepší, když už se přesunu na porodní lehátko, tak jsem šla. Cestou z jednoho boxu do druhého (asi 10 metrů) jsem si ještě prodýchla 2 kontrakce a pak vylezla na „kozu“. Dostala jsem kyslík, znovu monitor a pak že mi píchnou vodu. Bolesti byly fakt velké, ale tím, jak jsem se snažila vnímat jen dýchání, se mi nezdály nesnesitelné. Hlavně jsem se bála toho, že budu hysterčit. Pracovala jsem na oddělení, které bylo hned vedle porodních sálů, a častokrát jsme na noční, když byl klid a ticho, poslouchaly s kolegyněmi, jak maminky u porodu křičí. Tomu jsem se chtěla vyhnout, nechtěla jsem, aby celá ortopedie měla můj porod v přímém přenosu.

Došlo na píchnutí vody. Jestliže předtím byly kontrakce silné, tak nevím, jak mám nazvat ty, které přišly teď. To už jsem si párkrát pořádně hekla a prodýchávání přestalo fungovat. Naštěstí jsem uslyšela větu, na kterou jsem čekala jak na smilování: „Můžete tlačit“. Ani nevím, kde se kolem mě vzaly kromě asistentek ještě doktorka a sestřička z novorozenců, jejich příchod jsem nepostřehla. Zatlačila jsem - a nic. „Musíte víc, ze všech sil“ radila mi PA. „Počkejte si na kotrakci a zatlačte jak nejvíc to půjde“. Jo, jenže kontrakce byla podstatně slabší než ty předtím. Řekla jsem to asistentce a ta prý, že to nevadí, miminko už má hlavičku skoro venku a je potřeba ho vytlačit co nejdřív. Pak už to šlo. S manželem u hlavy, s jednou PA tlačící mi na břicho a s druhou chytající miminko jsem zabrala co to šlo… a najdenou obrovská úleva! Miminko bylo venku. „Máte kluka“ slyšela jsem a pak mi Pavlíčka položili na břicho. Tehdy jsem si uvědomila to obrovské štěstí. Pak doktorka odstřihla pupeční šňůru, sestřička si Pavlíka odnesla na ošetření a já rodila placentu. To už bylo v pohodě. Nepříjemné bylo jen to, když mi PA prohmatávala břicho. Pak mě čekalo ještě šití, sice jsem nebyla nastřižená, ale malý mě trochu potrhal. I to se dalo vydržet. Už mi to bylo jedno, hlavně že jsem měla porod za sebou a těšila jsem se, až mi Pavlíka přinesou. Další dvě hodiny na sále už byly poporodní klasika - chvilku nám malého nechali, přiložili mi ho k prsu, pak ho odnesli na novorozenecké a manžel odjel domů. Asi ho ten porod taky vyčerpal. Já jsem si potom došla do sprchy, za pomoci PA si pobalila věci a přestěhovala se na šestinedělí.

Pavlíček se narodil 29.12.2009 ve 2:38, tedy necelých 5 hodin od začátku porodu, s váhou 3810 gramů a délkou 50 cm. A já dodneška na porod vzpomínám jako na krásný a rychlý zážitek. Všem nastávajícím maminkám bych chtěla říct - nebojte se porodu, každý je jiný, vím to ze své zkušenosti. A ta odměna za to stojí!

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 5.0 bodů
 Váš příspěvek
 
jitka 11
Neúnavná pisatelka 16766 příspěvků 4 inzeráty 08.05.10 22:41

Ahoj Valaško,
máš krásný deníček, vypsala si to bezvadně.
Já jsem měla taky takový skvělý porod, dneska je už Ondrovi 6 měsíců.
Jitka :mavam: :kytka:

 
rybkabezvody
Ukecaná baba ;) 1950 příspěvků 08.05.10 23:57

krásně napsané! :potlesk: Za tu poslední větu díky, podpoří to! Malému hodně zdraví!!! :kytka:

 
Babáč
Povídálka 21 příspěvků 09.05.10 16:35

Ahojky hezky jsi to popsala. Doufám ,že budu mít taky tahle rychlý druhý porod. Čeká nás to příští neděli. :jazyk:

 
majavcelka28
Nováček 2 příspěvky 09.05.10 18:21

ahoj,jsem tu nová.krásný článek,jsem sic zkušená mamina-4lumpy už mám ale teď ležím ve 33tt v nemocnici na udržování.můžu řict,že i já mám strach z toho co bude.přeji tobě i ostatním vše s krásným koncem.Mája

 
Peta+2XX
Povídálka 15 příspěvků 10.05.10 10:49

Ahoj, také jsem se druhého porodu bála, první byl vyvolávaný a hlavně hrozně dlouhý 22 hodin a bolestivý, druhý byl snad za odměnu, trval necelé 4 hodinky a to jsem si ty první tři stále nebyla jistá, že to nejsou poslíčky, málem jsme to nestihli do porodnice. Na žádný balón, vanu atd…jsem neměla čas, stihli mi natočit monitor, přičemž, když jsem dorazila nevěřili mi, že mám kontrakce po třech minutách a jdu tam s úsměvem. Jen druhá doba poradní jednu chvíli při prostupu hlavičky byla opravdu hoodně bolestivá, ale pár vteřin na to bylo moje druhé slunííííčko na světě. Po porodu jsem nebyla vůbec unavená a byla jsem plná energie až euforie.
Gratuluji k miminku a přejeme hoodně štěstíčka.

 
alenkas
Kecalka 160 příspěvků 27.05.10 10:02

Ahoj,
moc krásně jsi popsala svůj porod :-) - trochu se zpožděním, ale přece, Ti gratuluji ke zdravému chlapečkovi :potlesk: .
Podobně rychlý druhý porod jsem si prožila i já před 17 dny 10. 5. 2010, kdy se nám narodil druhý chlapeček Tomášek necelé 3 hodiny od začátku pravidelných kontrakcí po 5 minutách. Porod byl opravdu super rychlý - když jsme přijeli do porodnice, byla jsem už na 4 prsty a za hodinku už byl náš Tomášek na světě :-).
Sice jsem teď rodila skoro o 3 týdny dřív, porod se rozběhl pro mě dost nečekaně, ale na druhou stranu je to tak dobře. Když mi totiž doktorka na příjmu píchla vodu, tak zjistila, že je zkalená. Navíc malému při kontrakcích dost slábly ozvy srdíčka - to proto, že měl prý kolem krku omotanou pupeční šňůru.
Naštěstí se ale narodil v pořádku s váhou 2780 g a délkou 47 cm.
Tak vám přeju hodně zdravíčka a štěstíčka, pa

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele