Plánovat se nevyplácí

Ajinka91  Vydáno: 11.02.13

Mám ráda, když mají věci svůj řád a všechno ráda plánuji. Nevím, jestli bych ale neměla použít již minulý čas. Všechno jsem s porodem přehodnotila. Nic se nedá naplánovat, protože, pak je člověk, když to nedopadne dle jeho očekávání, jen v šoku, tedy alespoň já to tak nyní cítím. Žiji vždy tím dnem, který právě probíhá, nikoli tím, co v příštích dnech bude.

A teď k mému porodu, ten nadpis s tím vlastně hodně souvisí. Bylo 14. 1. 2013, den po mém termínu porodu. Nic nenasvědčovalo tomu, že by ten den měl být dnem D. Ráno po probuzení jsem si, jako obvykle, došla na toaletu, to bylo asi kolem půl osmé. Vrátila jsem se zpět do postele a chtěla se přitulit k příteli, který ještě spal (měl v té době dovolenou), a najednou mi cosi „luplo“ v břiše. Je to to pověstné „lupnutí“ o kterém maminky píší, problesklo mi hlavou, zkusím tedy, jestli to bude ono. Tak jsem zase vstala a šla na toaletu, než jsem stihla usednout, něco ze mě vyšplouchlo, říkám si: „To bude asi plodovka“, podívám se pod sebe a ano, byla, ale byla tak zelená, jako voda v rybníce, hotový brčál. Strašně jsem se vyděsila, čapla vložku, dala sprchu, v tom se vzbudil přítel, říkám: Honem jedeme, praskla mi plodovka a je zkažená. Chudák nevěděl, co má dělat, já jsem byla jako splašená, čapli jsme kufřík s oblečením a vyjeli.

Do porodnice jsme přijeli po půl deváté a hned mě napojili na monitor. S každou kontrakcí mi odtékala plodová voda, tak jsem se styděla, že pod sebou zanechávám kaluže. Pak mě přesunuli na hekárnu, to už jsem měla kontrakce po 3, 5 a 10 minutách, tak mě vyšetřili, prý jsem otevřená na 2 prsty a ještě dnes porodím. Bolesti se daly zvládat, tak jsem si říkala, co na tom všichni vidí tak hrozného, když to nic není, jó kdybych věděla, co mě čeká, za hodinu další monitor a vyšetření, to už mi udělali přípravu a potom další vyšetření, prý jsem otevřená na 3prsty, to už byly nějaké dvě hodiny odpoledne. Zdálo se mi to hrozně dlouhé, tak jsem zavolala příteli, aby přijel, že je mi smutno a potřebuji podporu.

Po klystýru jsem dostala na zpravidelnění kontrakcí kapačku oxytocinu. Najednou vše nabralo jiný směr, kontrakce sílily a bolest se stupňovala, snažila jsem se „nehekat“, ale zatínat zuby a prodýchávat. PA mě napojila na další monitor, to už kontrakce přicházely po 2–3minutách. Po dokapání jsem šla na další vyšetření, stále jsem byla otevřená málo, jen na 4 prsty, tak mi šoupli tabletu, a čípek na bolest. Bylo to vyčerpávající. Zanedlouho přišla PA s další kapačkou oxytocinu, najednou už bylo sedm večer, už jsem prosila, aby to bylo za mnou, zkusila jsem sprchu, míč, ale nic nezabíralo, pak mi PA nabídla vanu s aromaterapií, že mě potom znovu vyšetří.

Ve vaně mi bylo ještě hůř, kombinace kontrakcí a horké vody mi nedělala dobře, cítila jsem, jak mi blbne tlak. Tak jsem asi po 30 minutách vylezla ven, přítel byl samozřejmě po celou dobu u mě. Další vyšetření ukazovalo stejný nález, byla jsem otevřená na 4 prsty, chtělo se mi brečet, mně, která šla k porodu statečná a připravená, jak to zvládnu. Pak jsem jen myslela na to, až mi ten uzlíček přistane na břiše, poprvé ho spatřím a uslyším jak pláče. A ono to dostalo takový spád.

Vrátila jsem se tedy na hekárnu a nacvakli mi další kapačku, již třetí v pořadí, to už jsem mezi kontrakcemi usínala a říkala, že až dojde na tlačení, že už nebudu mít sílu. Byla jsem moc vysílená a hodiny ukazovaly 22:00. Chtěla jsem, aby už bylo po všem. Najednou přišel dr., s tím že mě už přehodí na porodní sál, a že uvidí, jestli se to někam pohnulo, vzápětí přišel ještě jeden dr., že jestli se to nepohne, udělají mi CS. To už mi bylo jedno, a modlila jsem se, aby se to nehnulo, aby mi ho udělali, hlavně, aby už byl konec. Celou dobu na porodním sále sledovali tlak, ten začal být dost vysoký, ale měli ještě přede mnou dva porody a jednu komplikaci, takže jsem si musela počkat. Hlídala mě PA, a pak mě přišli vyšetřit, odpojili oxytocin, a konstatovali, že se to nikam nehnulo a že je třeba udělat CS. Dovezli mě na sál, přikurtovali a dál už si nic nepamatuji.

Probudila jsem se na JIP se strašlivou bolestí, dostala jsem analgetika, a jakmile jsem se probrala, chtěla jsem vědět, kde mám dítě a jestli je v pořádku. Obvykle se na JIPu leží 24hodin, já ale tak moc chtěla za svou holčičkou, že jsem se 13 hodin po operaci rozhodla za pomocí sestry posadit a potom i postavit a projít. Bolest to byla obrovská, ale pro mé dítě bych udělala všechno. Dovézt mi ji nemohli, jelikož byla karanténa, kvůli chřipkové epidemii). Trošku jsem se rozchodila, a pak mě převezli na šestinedělí, to už mi přivezli i naši milovanou, byla překrásná, vlasatá, a naše. Nemohla jsem se jí nabažit…

Pak mě čekal další šok, a to absolutně neodborné jednání a chovaní sester na novorozeneckém oddělení. Dva dny jsem nemohla kojit, pak se mi nalila prsa, dost to bolelo, zachlazovala jsem otoky, a nahřívala, aby se spustilo mléko, ale malá se nechtěla přisávat, tak mi sestry přinesly dokrm. Já jsem stále přikládala, ale jakoby to bylo marné, ona pořád spala, vůbec se nebudila, a když měla sát, nesála. Byla jsem zoufalá, půjčily mi klobouček, s tím že mám blbé bradavky, že normálně nikdy kojit nebudu.

Nikdo mi neukázal, jak kojit, když dítě nemá snahu se přisát, o odsávačku jsem si pomalu musela říci, protože se prsa nalila, a já jsem neměla kam to mléko dávat, brečela jsem, sestry byly neochotné, přišly dvakrát a tím to zvadlo, byla jsem unavená, nevyspalá, bez návštěv, každý den mi jiná sestra říkala něco jiného, jedna že mám kojit a dokrmit, další, ať často přikládám, další mi zase vynadala, že všechno dělám špatně, že mám jednou nakojit a podruhé dokrmit. Šílené, fakt, kdo to nezažil, nepochopí.

Dostala jsem deprese a nepřestávala brečet, najednou mléka ubývalo, malá se přisávala sice přes klobouček, ale stále jsem nenakojila víc jak 30–40ml. Dokonce jsem se tam s jednou sestrou pohádala, neboť jsem slyšela, že mě pomlouvá za zády, to už jsem nevydržela a vylítla na ni. V den propuštění se mi uráčily sestry říct, že jestli nemám doma na malou váhu, abych věděla, kolik nakojím a kolik mám dokrmit, a kloboučky na kojení, tak že nás nepustí domů, takovou úzkost jsem už dlouho nezažila. Zasloužily by si, aby tuhle práci nesměly vykonávat.

Abych to shrnula, váhu jsem po telefonu a obvolání všech známých sehnala, kloboučky koupila, ale doma jsem je ani nepotřebovala. Přišla máma a ukázala mi techniku, kterou mimochodem u nás v nemocnici zakazují, prý je to špatný úchop prsa, ale malá se mi na něj krásně přisála. Bohužel po vydeptání místními sestrami mám stále málo mlíčka, takže neustále dokrmujeme, ale co, hlavně že je malá spokojená.

Takže, porod byl úplný opak (16hodin + CS), než o jakém jsem snila a jaký jsem si naplánovala – přirozený. A mojí zásadou bylo i plně kojit, ani to se mi bohužel nesplnilo. Ale stále to nevzdávám, věřím, a dělám proto maximum. Proto také říkám, že od této doby si absolutně nic neplánuji. Ale hlavně, že je malá zdravá a prospívá.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 3.8 bodů
 Váš příspěvek
 
Jiti88
Kelišová 5941 příspěvků 11.02.13 01:16

Tak chování na šestinedělí byla asi opravdu síla, ještě že už jste teď doma a relativně v pohodě :hug:

 
hanak  11.02.13 02:24

Tak předně gratuluji k miminku :hug: :kytka:
Kojení jako takové nevzdávej, z vlastní zkušenosti už vím, že rozkojit se můžeš i mnohem déle. Já jsem nikdy nebyla „kojivý typ“, první dítě jsem kojila 2 týdny a pak se mléko vytratilo, u druhého dítěte se pro změnu neudělalo vůbec a u třetího nic extra, bylo hoo pramálo a ve finále po týdnu mi kojit stejně zakázaly, neb malá měla fenylketonurii.
Teď u čtvrtého dítka - porod CS (otevřená na 10 cm, ale prcek šel ven čelíčkem a ve finále se sekl za ramínka v porodních cestách, přes 2h tlačení a nehnul se ani o cm, takže nebylo jiné východisko, než akutní CS).. první týden byl malý prakticky jen na UM, ze mě nedostal de facto nic a já už se smiřovala s faktem, že i čtvrté dítě vyroste na UM. Nedalo mi to ale a pořídila jsem si vakuovou el. odsávačku Medela a začala intenzivně odsávat s tím, že malý to bude dostávat z flašky, ať vím, zda vůbec něco a kolik toho vypije - nemusím se tak nervovat, jestli malej náhodou nehladoví. Od kamarádky jsem byla poučená, ať se neplaším, když prvních pár dnů budu odsávat jen pár ml, všechno prý chce svůj čas. Takže první týden odsávání = druhý týden prckova života jsem z prsou odsála (spíš prsa doslova vyždímala) vždy maximálně 50ml, malej byl ale papkavej, tudíž dalších takřka 50 ml dostal jako UM. Ale pravidelné odsávání po 2-3h začalo nést ovoce, laktace se pomaličku začala rozjíždět a od konce třetího týdne prckova života je maličkej už jen plně „kojenej“ = odstříkám mlíčko a dostává to z lahvičky. Dokonce už mám i přebytky, které mrazím - budou se hodit, až bude malej přecházet na pevnou stravu. Teď jsou mrňouskovi čerstvě 2 měsíce, papá velmi dobře a z původních 3,36kg má 6kg čisté váhy.. a vše jen z MM :)

Držím palce, ať je vše v pohodě i u tebe.. a hlavně si pamatuj, žádné stresy, tím bys o mlíčko přišla velmi rychle! :hug:
Podřizuj se rytmu miminka i jeho přáním, už je tady jeden moc pěkný deníček o „zásadách“, můj maličkej taky se mnou chrupká v posteli a je nám to oběma příjemné, uspávám jak kdy - v náručí či že si lehnu vedle něho, cítí mě tak a usíná s úsměvem :).. a v noci tím, že je vedle mě, vůbec nepláče, jen se vzbudí na jídlo, dostane napapkat a obratem hned usíná, jen očkem občas loupne, jestli tam opravdu jsem :srdce:

Příspěvek upraven 11.02.13 v 03:15

 
LuciTau  11.02.13 07:46

Jsi a budeš úžasná maminka, malá je nádherná :hug:  :hug:

 
Ajinka91
Echt Kelišová 9512 příspěvků 11.02.13 09:39

Holky moc vam dekuju :hug: @hanak taky se mnou spinka v posteli, uz pro muj klid, že slysim jak dycha a vubec, je to prijemne kdyz se tuli, mozna ze si na sebe siju bic, ale kazda to mame nastaveny jinak, a nam je takhle obema dobre. Nam budou 4.tydny a stale kojim a dokrmuju, vcera jsem dostala novou lepsi vahu na vazeni, tak uvidim kolik si milacek vytahne, ona je tak trosku lenoska spava, ale ono se to casem poda..Jinak jasne ze ji neodstavim, porad doufam ze se plne rozkojim a nebudu sebou muset tahat jeste flasku s UM ;)

 
triada
Kelišová 5963 příspěvků 11.02.13 11:00
:hug: :hug: :hug:
 
Saroya
Neúnavná pisatelka 17592 příspěvků 11.02.13 11:19

Gratuluju k miminku. je to opravdu tak, plánovat si to není možné. přeju hodně zdaru s kojením či bez něj.

 
Vermilion
Kecalka 305 příspěvků 11.02.13 11:22

A co zkusit zrusit UM a prikladat co nejcasteji jen k prsu? Kdyz bude mala „najezena“ z UM, tak z toho prsu tolik nevytahne, a mleko se tvori podle poptavky, kolik vytahne, tolik se vytvori, kdyz mimi vytahne malo, vytvori se malo… Takze dokrmujes UM a je to jak zacarovany kruh.
Ja te chapu, asi nechces riskovat placici a hladove dite, ale pokud je spravne prisata a saje, tak bych to zkusila, davat jen prso, behem par dnu se produkce prizpusobi „zvysene poptavce“ a mela by si se rozkojit, jak bys chtela. Kdyz uvidis, ze to nepujde, vzdycky se muzes vratit k UM…

 
Janinka1983
Kelišová 6011 příspěvků 1 inzerát 11.02.13 11:41

Ahoj, moc gratuluju k malé a přeju vám hlavně pevné zdraví!!! Na to rozkojení zkus homeopatika, mně zabraly, taky Čarou nebo meltu, hodně pít, čaje pro kojící matky s jestřabinou, ale hlavně musíš být v klidu a v pohodě. Držím pěstičky, ať kojíš co nejdéle :hug: :kytka:

 
Těhullle
Kecalka 384 příspěvků 11.02.13 12:55

Ahoj, gratulace, a kde jsi vlastně rodila???

 
lucka83
Hvězda diskuse 45847 příspěvků 112 inzerátů 11.02.13 15:41

Gratuluji k male, skoda jen ze se k tobe zachovali takhle, me v porodnici ukazali akorat jak kojit na boku a s klobouckama, nic vic, kojila sem s klobouckama i doma a potom sem kojila i bez kloboucku, porad kojim.
Hlavni je aby byla mala spokojena a ty taky :hug:

 
lenama18
Zasloužilá kecalka 862 příspěvků 11.02.13 20:41

Gratuluju k miminku, nelezela jsi nahodou v Litomericich :lol: tam to bylo podobne, kazda sestra mi rikala neco jineho, kojit mi neslo az kdyz mi jedna z mala hodnych a milych sestricek ukazala polohu kojeni na fotbalistu a ejhle zadarilo se a mala bumbala jak zbesila. nechali me trapit 5 dni kvuli tomu kojeni a ja byla tak nestastna ze jsem furt brecela a brecela.Pres noc mi mala pribrala 130g a po 6 dnech jsme sly konecne domu. :palec:

 
marca46
Neúnavná pisatelka 19497 příspěvků 11.02.13 23:05

Hlavně hodně zdraví. Pěkně napsané. :)

 
Ajinka91
Echt Kelišová 9512 příspěvků 12.02.13 12:19

@lenama18 Rodila jsem presne tam :pocitac:..Hele vim ze je to takhle dost neojektivni, ale uz jsi asi 8ma maminka od ktery to slysim, domlouvame se ze podame stiznost na jejich chovani, čím víc maminek tim líp

 
koblizek8
Závislačka 4671 příspěvků 12.02.13 14:19

Gratulace k miminku.
hrozné, když se tak chovají.
všechno zvládneš, neboj se

 
kjhui
Ukecaná baba ;) 2188 příspěvků 12.02.13 14:56

@Snazilka2010 @lenama18

Nechte si udělat výpis hrazené péče, to budete teprve koukat kolik tahle šestinedělní „péče“ stojí v porovnání s tím kolik platí pojišťovna za genetické testy v těhotenství nebo cukr.. nebo apgar test a jiné životně důležité úkony při porodu (výpis má smysl cca 3 měsíce po porodu nejdřív jinak tam nebude ještě zahrnut).

Já měla podobně „laskavé“ dámy na šestinedělním, které koštovalo za mě a prcka mezi 15-20tisíci a jmenované testy kolem 150Káčé za kus. Tolik k tomu kolik stojí důležité věci.

Vložit nový komentář