Můj porod dvojčátek

Martin_a  Vydáno: 06.02.06

Ahoj, už jsou to dva měsíce a kousek, co se mi narodila dvě krásná a zdravá miminka. Porod byl dost těžký, ale nebudu předbíhat. Všechno pěkně po pořádku…
Porod mi vyvolávali, protože dvojčátka otočená hlavičkou dolů není nutné dále udržovat v donošeném 38 týdnu.

Ráno do růžova vyspinkaná (to bylo taky naposled :o)) ) jsem dostala tabletku do pochvy a pak se to po hodině rozjelo. Ze začátku to bylo dost ostré a bolesti po pul minutě. Asi až hodinu jsem je měla pravidelné po 5 minutách. Dostala jsem klystýr a měla jsem co dělat ho udržet nejdéle. Po vyprázdnění jsem volala manžu, že se tam bez něho bojím a at kouká přijet a dělat mi společnost. Kupodivu tam byl během 5 minut. Kolem 10 hodin mi doktor píchl plodovku a potom se mi bolesti malinko rozjely. V pohodičce jsem si chodila po „hekárně“ a smála se, že je mi ještě dobře a jsem připravená na daleko větší kontrakce. .....Ha haha, později jsem říkala pravý opak! Vyšetření ukázalo, že jsem otevřená na 2 cm. No co bych chtěla od 9 hodin do 12 h ujistovala jsem se. Jenže ouha!!! Kontrakce se mírnily a přibývaly málo na intervalech. Tak mi asistentka dala kapačku na posílení a opět další čekání na naše miminka.
Kolem 13 hodiny jsem byla připojena na monitor a já tak mohla Krásně sledovat srdíčka obou dětí a kdy mi začíná bolest a jaké je intenzity. Kontrakce sílily snad každých 10 minut. Šla jsem na vyšetření a děloha se mi málem rozlétla, když do mě strčil ruku. Otevřená na 2-3 cm. Tak to vypadá minimálně do 10 hodin tvrdil mi doktor. Tím mě pěkně naštval, protože už ted jsem měla všeho dost. Už jsem si ani neměla s manžou co říct. Jedinná naše komunikace byla ted je bolest… klesá bolest…ted je bolest…atd. No monitor mě asi po hodině odpojili, abych se trochu prošla, ale to jsem neměla dělat. Dalo mi velkou námahu ustát to za chůzi. Rychla jsem šupajdilado postele, kde se to dalo líp prodýchávat. Opět asistetka s monitorem…
Bylo 15:00 a všichni příbuzní nervozní, že už nepíšu. To už bych asi ani neviděla na displej. Doba mezi intervaly se postupně zkracovaly a já měla pouhou minutu na nabírání energie. Asistentka mě pobídla at si jdu dát sprchu, že to bude lepší. Ze začátku to šlo, ale pak už ani to mi nepomáhalo. Konečně jsem pochopila, proč se tomu místo říká hekárna. A to jsem si dala za úkol, že zuby nechty prostě hekat nebudu i kdyby mi řezali ruku. Ha haha…
16:30 h. jdu na vyšetření. Opravdu umění vylézt na kozu a snášet v sobě ruku. "Tak mladá paní už jste na 7-8 cm ". Ani nevíte, jak jsem byla ráda za tuto větu. Pan primář mi podal ruku a předal mě jinému doktorovi, protože mu skončila služba. Bylo mi to líto, protože přeci jen má ty nej zkušenosti a porod dvojčat je vždy rizikový. No popřál mi hodně štěstí a že se zítra ráno na prcky podívá. Ale to mi bylo už jedno, protože jsem se svíjela na posteli a drtila manžovi ruku. Jen kdybych tušila, co mě bude čekat za pár hodin. Asistentka mi dala další kapačku a říkala, že až bubu mít pocit na tlačení, tak at si trošku přitlačuju. Pocit tam byl, ale tlačit se mi moc nechtělo. Tak jsem jen tak sem a tam přitlačovala. Během mého pobytu na hekárně vedle porodily dvě ženy. Krásný jekot miminka mě udržoval nad vodou, ale i zklamání, že já ještě nic.
17:00 proklínám svoje děti a slibuju jim, že celý den nedostanou najíst. Pavlík mě otíral čelo a něco na mě blekotal. Ale já už byla mimo. Jen jsem se soutředila na bolesti a správné dýchání. Žádný kurz jsem neabsolvovala, ale i tak jsem si poradila sama. Jdu naposledy do sprchy osvěžit se studenou vodou, abych myslela jen na ten pocit chladu. Jenže to mi později nedělá dobře a jdu na vyšetření. Jak jsem tam vylezla ani nevím. Jen vím, že už jsem byla na 10 cm a šla jsem (tedy plahočila se) rovnou na sál. Zvolila jsem stoličku a tlačila, ale jen tak trochu. Ješte jsem měla přes hlavičku blanku.
Bylo asi 18:00 h. a blanka ustoupila. Asistentka mi stále monitoruje ozvy. Vše je v pořádku, ale miminko A se stočilo podélně a miminko B se přitlačilo na A, takže jsem měla pořádný kus před sebou. Z bolestí se mi zvedal žaludek a blindila žaludeční štávy. Už tak mi bylo hrozně a ještě tohle. Křeče ze zvracení a křeče z kontrakcí.
Po 15 minutovým tlačením přijel můj oblíbený a vždy vtipný pan doktor primář. Na sále byla legrace, ale jen vždy mimo kontrakce :o). Přesouvám se ze stoličky na porodní křeslo. Je 18:30 a jsem opravdu K.O. Miminko A se vůbec nepohnulo a já sílu měla jen na spánek. Řekla jsem doktorovi, že se mi dobře tlačí, když mám vevnitř ruku. Pomáhalo to jen trochu, ale i tak jsem byla ráda za každý drobný pokrok. Manža celej utrápenej, že neví jak mi má pomoct a na to jsem mu stačila ještě říct, at na mě radši nemluví, že ho stejně neposlouhám. jen jsem mu drtila ruku. Opět je tady šílená bolest a opět žádný pokrok v tlačení. Primář si něco dohadoval s asistentkou a kroutil hlavou. Natřihnutí necítim. Hrozně jsem se bála o miminka a ve tlačení jsem se opravdu polepšila. Primář radí asistentce, aby mi skočila vždy na břicho. Jenže je tady přece ještě jedno mimi. Prej bude opatrná. Je tady opět bolest a pořádný nádech. Hop na břicho, ruku do pochvy a mě málem prakal mozek. Při každý kontrakci třikrát tlačit a tři hodně rychlý nádechy. Potom jsem měla 20 sekund na vzpamatování a asistentka na ozvy obou miminek. Ach ta neuvěřitelná bolest při každém zmáčknutí břicha. Takhle to šlo 20 minut a já už začala mimi A cítit mezi nohama. Primář mě hecuje, at tlačím i mimo bolest. Tlačím, tlačím, tlačím a poprvé za celou dobu si pořádně zakřičím..... Kristýnka ze mě vylétla jako po másle. Byla celá fialová, ale tak krásná, že jsem řekla, že je tak ošklivá. Do dnes nevím, proč jsem to řekla. Jenže neuběhly ani dvě minuty a už je tady zase ta kontrakce, propichování druhé plodovky a hororové skákaní na břiše. To už jsem dvakrát zatlačila a v 19:02 Patriček byl taky na světě. Toho už jsem neviděla, protože jsem měla vedla sebe Kristýnku a koulela na mě kukadlama, vlásky měla samou kudrlinku. Kristýnka měla 2630 g a Patriček 2840 g.
Lůžka ze mě vyšla asi po 20 minutách, ale to už jsem odmítla tlačit a tak mi je vytáhl i bez toho. Už zase celá usměvavá jsem vtipkovala s primářem a manža choval naši prvorozenou dceru. Šití bylo dost nepříjemné. Hlavně umrtvování. Měla jsem tři stehy a tak jsem dlouho netrpěla. Najednou na sále jsem zůstala jen já, miláček a chudák zubožená asistentka.Děti byli v inkubátoru na ohřátí.
Ráno mi obě miminka přinesli. Tak krásný pocit spatřit něco, co bylo 9 měsíců součástí mého života a ještě k tomu dvojnásobně je k nezaplacení. Ta dřina se mi vyplatila a jíst jsem jim přeci jen dala :o)))). Dnes ráda vzpomínám a doufám, že tento pocit zažiju alespon ještě jednou. Děti jsou hodní a i když s nima je práce v noci a ve dne, tak bych nikdy neměnila.....Pa­vlík, Martina, Kristýnka, Patriček.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 5.0 bodů
 Váš příspěvek
 
E_vasek
Kecalka 436 příspěvků 06.02.06 19:59

Ahojky zasloužilá maminko, Kristýnko a Patričku,

to je opravdu moc hezký příběh, napsala jsi to hrozně hezky… A klobouk dolů.. Ten porod musel být opravdu obrovská fuška. Obdivuju tě, protože já mám sice taky dvojčátka, ale ta se narodila císařským řezem, kvůli jejich poloze. Rodila jsem normálně jen jednoho prďolku a i to byla fuška a to jsem rodila všeho všudy pět hodin…takže fakt pohodička a nedovedu si představit po té fušce vytlačit jednoho, tak se ještě nadechnout a jít do toho znovu…
Tak vám přejeme hlavně spoustu zdravíčka, usměvavá dítka a spoustu prospaných nocí…:o)))

Evásek, Monča a Terka 2 roky, Martínek 5 měsíců

 
Zdenik1
Ukecaná baba ;) 1652 příspěvků 06.02.06 20:01

Martino, gratuluju ke dvojčátkům, hodně zdraví, lásky, pohody a radosti vám přeju do života…

úplně jsem si vzpoměla na to naše štěstí ;-) akorát holky už mají 2,5r..jojo jako bych rodila včera a taaaak toletí… měla jsem porod cca o 1 hodinu kratší než ty a byl krásný i s těma mýma nadávkama a tak ;-)))…kde jsi rodila? a jak teďka jaké to je u vás doma? jak se cítíte? ale dost! jsem zvědavka neskutečná..

měj se s celou rodinou výborně

Zdenik a Martinka a Janička od ŠPUNTÍKŮ

 
IvaPe
Kecalka 157 příspěvků 06.02.06 21:46

Martino,
blahopřeji k narození děťátek a přeji celé rodině mnoho štěstí a zdraví.
Porod musel být opravdu zabíračka, úplně jsem si vzpomněla na tytéž pocity při čtení pasáže o praskání mozku :o) Taky jsem měla dojem, že se mi rozletí z toho tlaku hlava. a to jsem netlačila nijak dlouho, Tónina byla venku asi napočtvrté.
Mějte se všichni čtyři hezky.
IvaPe+Toninka­.14.měsíců

 
melsi
Ukecaná baba ;) 1257 příspěvků 06.02.06 23:39

nádhera,blahopřeji a přeji celé krásné rodince hodně štěstíčka a zdravíčka!!!!
Já neměla štěstí porodit ani jednoho z mých dvou kluků a to jsou od sebe o 16 let,takže smekám před váma,tak šikovná mamča a hned dvě děti najednou :)

 
KEIKO
Kecalka 290 příspěvků 07.02.06 08:56

Ahojky,
uplně se mi vybavil můj porod, ale naše holky byly hodně předčasně - malinkaté,takže až taková zabíračka to nebyla, skákat po břiše mi naštěstí taky nemuseli, nejhorší byl asi okamžik, kdy se ve mě B šprajclo a už pomalu připravovali císaře, myslela jsem, že mě omejou, že si musím užít všechno, ale nakonec se jim to odbornými hmaty povedlo narovnat.
Jééé mě už to přijde tááák dávno, to je hrůza jak to letí.......
Gratuluji ke krásným dětem - míry teda jsou ukázkový na dvojčata.
Jasně, že dvojčata jsou pěkný záhul, zejména snad první rok, ale pak už pociťuješ taky výhody a je to moc fajn.
Přeju ať tě moc nezlobí, pěkně papají a jste v pohodě. Jistě máte taky skvělého taťku, který musí holt pomoci - jako většina dvojtaťků :)
Mějte se moc krásně.

KEIKO + 2 zlobidla (21 měs)

 
Martin_a
Kecalka 267 příspěvků 07.02.06 10:02

Ahoj, moc děkuju za gratulace… No zvládám to v pohodě. Šestinědělí bylo dost hrozné. Člověk než si zvykne na jiný koloběh života. Dnes už je to dobrý. Holčička je pohádkově zlatá. Kam ji dám, tak tam je pěkně potichu. Dudá ten svůj dudák a pořád koulí s těma kukadlama. Chlapeček už je na tom o něco hůř. Jakmile se vzbudí, tak pláče. Pláče neustále, takže musím pořád chovat. Je mi to líto kvůli Kristýnce, protože jí se nemůžu moc věnovatV noci je to pohodička. Hned po koupání od 20 hodin do 4 h. ráno. Přebalím, nakrmím a spinkáme bez brečení do půl 8. Ted jsme teda nemocní. Rýma, kašel. Odsávám, ale to moc nepomáhá. Za chvilinku frkaj znovu. Už aby bylo léto…
Rodila jsem v Jilemnici. No Patrinek už je vzhůru, tak se mu jdu věnovat, nebo mi vzbudí i Kristýnku. Zatim papa

 
Martin_a
Kecalka 267 příspěvků 07.02.06 10:04

*od 20 hod spinkají do 4 ráno. Omlouvám se za chybu.

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček