Porod s preeklampsií a Hellp syndromem

zrofka  Vydáno: 17.04.12

Ráda bych se s vámi podělila o můj zážitek z porodu, který mi „zpříjemnila“ preeklampsie a Hellp syndrom. Ze začátku jsem nic netušila a bylo mi celkem dobře (naštěstí).

Vše to začalo týden před mojí očekávanou těhotenskou poradnou. V noci pocit jsem měla pocit, jako kdybych měla na hrudníku tunu kamení. Tyto stavy trvaly týden, volala jsem i doktorovi a sestřička mi řekla, že už jsem v pokročilém těhu, tak děloha utlačuje orgány. Věřila jsem tomu.

Dne 28. 3. 2012 jsem letěla na kontrolu. Ale jako kdybych cítila, že něco není v pořádku. Vůbec jsem se na ni netěšila. A to mě čekal první monitor. V čekárně jsem opět čekala hodinu. Bylo mi šílené vedro, takže když jsem se dostala na řadu, byla jsem opravdu ráda. Sestřičce jsem dala moč, ta do ní namočila proužek a odložila ho. Já jsem se mezitím zvážila (pěkných 14 kg nahoře). Pak mi ještě změřila tlak. Při výsledku jen vyvalila oči, nechápala jsem. Zeptala se mě, jak se cítím. Já jsem odpověděla, že utahaně. Tak jsme natočily monitor. Sestřička se mezitím podívala na proužek a řekla, hm, pěkné. A šla za doktorem. Nějak mě to neznervóznilo, poslouchala jsem tlukot srdíčka.

Po monitoru jsem šla k doktorovi, když jsem převléknutá v sukni čekala v čekárně, slyšela jsem sestřičku, jak o mém stavu mluví s doktorem. Od doktora jsem zaslechla jen: okamžitě hospitalizovat! Začala jsem brečet, i když jsem ještě pořádně nevěděla, o co jde! V ordinaci mi doktor udělal stěr, a pak si se mnou začal o mém stavu povídat. Měl velké podezření na preeklampsii, se kterou si prý není radno zahrávat. A bude lepší, když budu pod dohledem. Celou dobu jsem brečela. Nesnáším nemocnice a nikdy, kromě vlastního porodu, jsem v ní nebyla! Ale co se dá dělat! Musela jsem kvůli malému tvorečku v mém bříšku.

Venku jsem ihned volala příteli, ať není v práci přesčas, že potřebuji odvést do Chomutova do nemocnice, že je něco špatně. Ten ani nečekal do tří hodin a letěl domů. Já jsem se mezitím začala balit. Ale vůbec jsem nevěděla co! Mám sbalit i malému? Co kdyby náhodou. Radši jsem sbalila všechno. U toho jsem pořád plakala. Volala jsem mamce, která mě po telefonu utěšovala, že všechno zvládneme. Než jsme jeli do nemocnice, tak jsme sjeli do Globusu na oběd (abych měla něco v žaludku – vůbec jsem se netěšila na tu nemocniční stravu) a pořádně jsem se najedla. Před nemocnicí už čekala moje mamka. Takže jsem měla doprovod, jako kdybych už měla rodit :D

V nemocnici mě přijala moc příjemná mladá sestřička. Když viděla, kolik mi naměřili tlak, tak se mě jen zeptala, jestli mi ho měřili víckrát. A změřila mi ho znovu. Dokonce 3×! Opakovalo se to, co v poradně – vyvalené oči. Pak jsem jen slyšela, jak volá doktorku. Přišla moc příjemná paní, představila se mi a ještě jednou mi změřila tlak. Pak jen řekla: okamžitě hospitalizovat! Tak jsme sepsaly papíry. Ptala se mě, jak se cítím, říkám, že skvěle a že bych chtěla domů. Jen se zasmála a odpověděla, že se diví, že jsem přišla po svých a vnímám. Lidi s takovým obřím tlakem jim tam vozí přinejlepším záchranka. Po sepsání papírů mě ubytovali. Začala jsem brečet, protože jsem byla na pokoji s paní, která měla denní miminko. A navíc jsem tam nechtěla být!

Pak kolem mě začal frmol. Při výměně směn nastoupila hodně příjemná sestřička, která celou noc každou hodinu vstávala a měřila mi tlak. Ještě za mnou přišla paní doktorka. Jen mi řekla, že mi musí vzít krev kvůli testům a že mi dají tabletu na tlak, a nemám se bát, že to malému neublíží. Jestli mi to tlak sníží, je vyhráno. Bohužel, tlak zůstal stejný. Udělali mi ještě monitor. Výsledky testů byly katastrofa. Jaterní testy taky hodně špatné, játra odcházela. Dostala jsem kapačku.

Brzy ráno mě vzbudila mladá těhotná sestřička, ať jdu s ní. Vzala mi opět krev. Jenomže jak jsem byla nateklá, žíly nebyly vidět. Takže se netrefila. A mně se udělalo zle. Dostala jsem mokrý „hadr“ na hlavu a nohy mi držela druhá sestřička. Když mi bylo lépe, natočili mi opět monitor. Po natočení mě poslali zpět na pokoj. Šla jsem se vykoupat. Mezitím na mě čekala doktorka a řekla mi, že výsledky mám hodně špatné a že mi porod budou nejspíš vyvolávat! Takový ŠOK! Vždyť jsem teprve 35+2 tt! A že se o mně jde ještě poradit s primářem. Začala jsem strašně brečet. Ještě mě poslali na ultrazvuk, kde mě taky vyděsili. Dítě má větší hlavičku než hrudníček!

Na pokoji mě opět přepadla beznaděj a nevěděla jsem, co bude. Utěšovala mě paní, která tam ležela se mnou. Jak jsem já jí záviděla. Měla svoje miminko u sebe, zdravé a donošené, a jak dopadnu já? Pak přišel primář. Prohmatal mě a řekl, že bych mohla všechno zvládnout normálně, když se cítím dobře! Pak mě seznámil s mým stavem. Porod je prý jediná možnost! Můj stav není dobrý ani pro mě, ani pro malého. Ještě mi řekl, že hrozí růstová retardace (panebože retardace, to jsem začala brečet jako malá). Tak mi to vysvětlil, jenže já jsem nějak nevnímala. Jen mi řekl, ať si vezmu věci a jdeme na sál. Ještě jsem stihla zavolat příteli, ten nechápal, a napsala jsem mamce. Hlavně, aby jeden z nich byl se mnou. Nebo nevím, jak bych to zvládla.

Vybrala jsem si postel, kde mě napojili na monitor. Zavedli tabletu a čekalo se. Mezitím jsem si psala s mámou a přítelem. Takový porod jsem si sakra nepředstavovala! Ještě mi doktor řekl, že v mém stavu mi nemůžou dát epidural. Tak jsem vůbec netušila, jak to zvládnu! Ještě za mnou přiběhla moje teta, která dělá v laboratoři. Primář se mě zeptal, zda jí může říct informace o mém stavu. Souhlasila jsem a ona volala hned dědovi, a ten ostatním, že rodím. Pak přijel přítel. Docela mě v tom zeleném oblečku rozesmál :D Cítila jsem se skvěle, ne jako ta těhulka, která rodila vedle a řvala na celou porodnici. Pak se bolesti rozšířily do zad. Celou dobu jsem myslela, že potřebuji na velkou. Přišla ta příjemná doktorka a napíchla mi plazmu a něco na tlak. Byla jsem tak rozpíchaná. Už mě to ani nebolelo. Pak mi píchla vodu, byla docela teplá.

Čas ubíhal a já pořád ne a ne rodit. Tak přišel jiný doktor a řekl, že to ukončíme, že už nemůžeme čekat a budu rodit císařem. Tak přišla sestřička, oholila mi bříško a já jsem mezitím brečela. Pak jsem si sundala košili a odvezli mě na sál. Děs! Tam mi ještě něco píchli. Vím, že jsem jen prosila sestřičku, ať už mě nepíchá, že mě to bolí! Ale stejně mě píchla! Pak jsem viděla jen zelenou masku a spala jsem. Při probuzení jsem byla hodně zmatená. Jen jsem slyšela: máte chlapečka, a já jen: já vím, a víc si nepamatuji, jen přítele, který stál na chodbě.

Převezli mě na pokoj k nějaké staré paní, které pořád zvonil mobil. Mluvila jsem s přítelem a ptala jsem se pořád na Tadeáška. Říkal, že je nádherný a v pořádku. Pak mě začalo břicho nějak bolet. Ta paní se nám pořád pletla do rozhovoru a prý: ono to bolí, no! Jako kdybych byla nějaká „cíťa“. Večer jsem se probudila a stáli u mě dva doktoři, nechápala jsem. Prý jsem měla něco s dýcháním. Chtěla jsem hrozně pít, dali mi jen vodu s hadičkou, ale pro mě to v tu chvíli bylo jak vysvobození. Ani jsem nemohla pořádně koukat. Myslela jsem si, že mam slepené oči, jenže to byly otoky. Prsty jsem taky nemohla ohnout. Hrůza. Druhý den mi bylo o trošku lépe. Povídala jsem si s tou paní, i když mi lezla na nervy. Ale cítila jsem se nějak „prázdně“, už ve mně nebyly ty kopanečky! Při vizitě nakonec tu paní poslali na normální pokoj! Konečně!

Přišel přítel s mým tátou, bratrem a jeho přítelkyní. Gratulovali mi, a že prý viděli malého. Docela mě mrzelo, že jsem ho první neviděla já :-( Pak mi přišla dětská doktorka říci, že má malý žloutenku a je v inkubátoru. Tak jsem ji poprosila, ať se mi o něj dobře starají a že až se dostanu do formy, přijdu za ním. Na tom pokoji byla pak nuda, koukala jsem do zdi, děs. Neustále mi měřili tlak, pak mi dali i kyslík. Co ale bylo ze všeho nejhorší – vyndávání drenů! Jeden šel, ale ten druhý, který tam byl 20 cm, to byla bolest, zařvala jsem na celou nemocnici, jako kdybych rodila.

Dali mě na normální pokoj. Ptala jsem se, kdy mi dají malého. Jenže měl ještě žloutenku, takže musel být na novorozeneckém oddělení. A hlavně já jsem se musela dát do kupy. Malému naštěstí žloutenka ustupovala a mohli mi ho nosit na kojení, každé tři hodiny na 10 minut! Takový drobeček. Měl jen 1950 g a 46 cm. Bylo to nádherné! Přítel za námi jezdil každý den z Mostu do Chomutova:) Ještě aby toho všeho nebylo málo, zjistili mi chudokrevnost a ještě něco s krví, takže mi 2 sáčky dali. Už jsem chtěla domů, jinak by si na mně našli ještě něco :) S malým jsme tam spolu byli 13 dní. Na mě to bylo hodně dlouhé. Měla jsem toho plné zuby! Ale když jsem se podívala na synáčka Tadeáška, měla jsme hned lepší náladu:)

Teď jsme doma. A porod mi připomíná jen jizva na mém bříšku. Užívám si Tadeáška a mateřství :)

Moc děkuji Chomutovské porodnici za to, že jsme to tak zvládli, a hlavně skvělému personálu!

A vám taky, kdo jste si přečetl můj „krátký“ deníček :)

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.1 bodů
 Váš příspěvek
 
kaculkadraculka
Ukecaná baba ;) 2388 příspěvků 17.04.12 07:59

Přeji Tobě a tvému synovi hodně zdraví !!! Prožili jste si toho taky dost!

 
smon83
Ukecaná baba ;) 1244 příspěvků 17.04.12 08:20

Jsi moc statečná a gratuluji ke krásnému Tadeáškovi. Taky ti moc závidím takový skvělý personál… Když bych náhodou někdy rodila podruhé, přála bych si taky milý a starostlivý personál… :potlesk:

Příspěvek upraven 17.04.12 v 08:20

 
Škurpice
Extra třída :D 10119 příspěvků 17.04.12 08:34

Strašně moc gratuluji k Tadeáškovi a ke statečnosti! Chvilkama jsem měla oči zalité slzami a četla jsem vše jedním dechem. Užívejte si Tadeáška a ať vám dělá jen samou radost.

 
beruska03
Kelišová 7470 příspěvků 17.04.12 08:52

mooooc gratuluji k zdárnému konci :) a hlavně k zdravému miminku!

 
Genovesa
Extra třída :D 10723 příspěvků 17.04.12 09:51

Měla jsi štěstí! I když Ti to tak možná nepřipadá. Když jsem ležela v porodnici, na pokoji se mnou ležela maminka, jejíž stav gynekolog hrubě zanedbal. Do nemocnice se tak dostala pozdě a už se nedalo nic dělat. Musela rodit císařem ve 24. týdnu těhotenství. Miminko přežilo, ale mělo jen asi 640 g a 38 cm a jeho stav balancoval na hranici života a smrti. Paní měla taky zdravotní problémy, tlak jí neklesal a velmi kolísal. Rodila přede mnou a když jsme šly domů, ležela na JIPu. Myslím, že jsme jí bohužel přitížily my :( . Jak to s nimi dopadlo se už nedovím.
Takže blahopřeju, že jste to oba zvládli, že jste zdraví a šťastně doma! :kytka:

 
Miška 1991
Kecalka 183 příspěvků 17.04.12 10:35

Moc gratuluji k Tadeáškovi a přejeme vám s Honzíkem hodně zdravíčka :*

 
brisco
Ukecaná baba ;) 2462 příspěvků 2 inzeráty 17.04.12 12:36

Gratuluji, preeklampsie je svinstvo, ale zvládli jste to dobře. Taky jsem to měla, rodila jsem ve 29.týdnu.

 
byron  17.04.12 13:28

Moc ti gratuluji a at je Tadeášek zdravý.. Já měla také podezření ne Hellp syndrom, naštěstí to testy nepotvrdily. Když mi bylo sděleno, že by to mohl být tento problém, začala jsme hrozně brečet, měla jsme strašný strach o mimino, ani jsme necítila moc pohyby, byl to hrozný pocit. Přišel primář a vynydal mi, co jim tam hysterčím, hroznej zážitek.
Jsem ráda, že jste to takto zvládly! :hug:

 
zrofka
Závislačka 4208 příspěvků 17.04.12 16:37

Moc vám děkuji za komentáře :* Tadeášek je zlatíčko a přibírá a daří se nám skvěle..jsem moc ráda,že ho mam. :hug:

 
Hanule04
Závislačka 2625 příspěvků 17.04.12 17:30

Ještě jednou moc gratuluji. Muselo to být pro vás náročný, ale zvládli jste to skvěle a Tádík je nádherný.Hlavně hodně zdravíčka a pěkně si to spolu užívejte.
P.S.Ten dren už jsem taky zažila a je to příšerný. :(

 
Gabika83
Závislačka 3221 příspěvků 17.04.12 23:47

Všechno jen to NEJ do života a hlavmě zdravíčko to je nejdůležitejší :pankac: Jsi šikulka že jsi to tak krásně zvládla :srdce:

 
Jůlinka T.
Závislačka 4961 příspěvků 18.04.12 12:09

Já jsem taky musela v 34tt,ale malý byl o půl kila větší,tatínek je obr,nevím kolik by vážil v termínu :mrgreen: :mrgreen: :mrgreen: .Ale jste šikulky.Navíc s takovou nemocí.Konečně je to za vámi. :hug: :hug:
Byla jsem na císaři podruhé.Hlavně si tu jizvu maž,ať ji máš pěknou.

 
KvetinkaS
Kelišová 6954 příspěvků 18.04.12 15:30

Zrofko, opravdu sis „užila“! Ale hlavní věc je, že jste teď oba v pořádku a máš tu hrůzu za sebou! Pěkně si užívej mateřství. :hug:

 
jitulka-hel
Nováček 8 příspěvků 18.04.12 17:53

také gratuluji k Tadeáškovi, Tvůj deníček jsem přečetla jedním dechem, chvilkama jsem skoro až brečela a jde ti závidět příjemný personál :-) :potlesk: :D

 
animula  19.04.12 02:55

Gratuluji k synkovi, mela jsi velke stesti, ze to cele dopadlo takhle dobre… Drive se preeklampsii rikalo bozec (z s hackem), a bylo to a stale je nesmirne riziko. Takze jsem rada, ze se o tebe takhle dobre postarali.

 
Almondea
Echt Kelišová 8428 příspěvků 17 inzerátů 19.04.12 15:47

Zrofko :hug: :hug: tak jsem si opět pobrečela u tvého porodu. Jsem ráda, že jste oba v pořádku a všechno jste zvládli. :kytka: :kytka: :hug:

 
Popapip
Závislačka 3123 příspěvků 21.04.12 23:50

Moc gratuluji, ja nemela preklampsii, ale "jen " Hellp syndrom, no taky jsem byla vyklepana a dodnes se bojim druheho tehu, rodila jsem ale jeste dríve 32+2tt, kubik mela ale uzasnou vahu 2590g, vse jsem zvladli i pres to ze me pustily domu a ja za nim dojizdla presne mesic pak me prijaly k nemu a pustili domu, je to tezke clovek si mysli ze tehu bude vporadku ze u se nc stat nemuze.......preju hodne sil, a radosti s miminka:-)

 
petullle
Generální žvanilka 20506 příspěvků 23.08.12 13:59

Ahoj já rodila v 28 t. t. díky těžké preeklampsii, pobyla jsem si tyden na jipce a 4 dny na ARU, do porodnice jsem přišla po svých s tlakem 216/146 a jen se mi špatně dýchalo. O 5 dní později špatné ledviny, játra, vysoká bílkovina v moči, placenta už měla nulové průtoky a začala se odlučovat, okamžitě proveden akutní císař v celkové anestezii s intubací (byla jsem tak natekla že se bály že se jim udusím a potom by to do mě už nedostali a museli udělat tracheostomii) tlak ani po braní 11 prášků denně a plno kapaček se nepodařil snížit. čili moc dobře si dokážu představit jak si se cítila. Anetka začínala na váze 770g a 34cm, domů nás pustili po 70 dnech. Ještě dnes je to 2 roky a 2 měsíce po porodu mám problémy s tlakem, kolapsy a beru tabletky.

Gratulujeme k chlapečkovi a přejeme jenom samé zdravíčko, užívej si to hrozně rychle to utíká :)

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček