Můj porod u Apolináře

Lynette  Vydáno: 22.02.13

Tento deníček bude o rychlém porodu prvorodičky, který byl přesným opakem porodního plánu a přestože byl hodnocený jako rizikový, klidně bych si ho hned zopakovala. O stručnost se ani nebudu snažit.

Samá legrace a nakonec vážně rodím

Musím začít tím, jak jsem v úterý 29. 1. byla na první pořádné kontrole u Apolináře – pořádné proto, že mi dělali i monitor. Všechno bylo v pořádku a pan doktor Sosna se na mou prosbu podíval, jestli už se to chystá k porodu. Byla jsem ten den 38+1 a po vyšetření mi řekl, že se to k porodu vůbec nemá, že je ještě brzy a vidí to tak nejdříve za 2 týdny. Ten den se nedělo nic zvláštního, ale od tří hodin v noci jsem začala cítit bolesti v břichu. Radovala jsem se, že to jsou konečně ti poslíčci a že teda moje tělo už konečně ví, že jednoho dne přijde porod.

Ráno mi odešla hlenová zátka a celý den jsem poslíčky měla. Do toho jsem učila, takže vždy když to přišlo, jsem se odmlčela, studentovi se omluvila za pauzu a jelo se dál. Celý den jsem si dělala srandu, že asi rodím. Kolem šesté večer jsem si uvědomila, že si vlastně při bolesti vždy stoupám a nejsem schopná soustředit se na nic jiného a že už mě to bolí každou chvíli. Nebylo to ale vůbec nic strašného. Pak jsem si ale lehla a myslela jsem, že tou bolestí asi vylítnu z kůže – sezení bylo taky nepředstavitelné. Od sedmi jsem si kontrakce zapisovala a k mému překvapení byly po pěti až dvou minutách a začaly být i pravidelné po třech minutách. Začala jsem tedy dobalovat tašku do porodnice a přepisovat porodní plán a radši jsme jeli. V půl desáté v noci jsme dorazili do porodnice s tím, že asi rodím.

Otevírám se před očima, bude to rychlovka. Sláva!

Natočili mi monitor – to bylo krušné, protože jsem u toho musela ležet. Vyšetřili mě a byla jsem otevřená na jeden a půl prstu. Ptali se mě, jestli chci jet ještě domů nebo zůstat. Řekla jsem jim, že podruhé ten výjezd absolvovat nechci a že když už mám vše sbalené a s sebou, tak bych ráda zůstala. Poslali mě na chodbu, ať si tam hodinku chodím. To už jsem tam pochodovala v košili sem tam a funěla u toho jako mašinka. Měla jsem pocit, že to nevydržím a tu hodinu nezvládnu. Nakonec jsem na ně zvonila o deset minut dřív s tím, že deset minut sem deset minut tam, že to už je jedno. Podívali se na mě a byla jsem otevřená na dva a půl prstu.

Řekli mi, že už mě domů nepustí a dostala jsem dva čípky s tím, že pokud se přestanu tak rychle otevírat, pošlou mě na pokoj si lehnout – to byla má noční můra – ležet, to tedy ani náhodou! Vleže se ty bolesti stávají nesnesitelnými. Naštěstí jsem se zase o trochu otevřela, a tak byla hrozba postele zažehnána. Místo toho jsem šla na přípravu. Tam jsem dostala injekci na otevírání a klystýr. Klystýr jsem chtěla, těšila jsem se, jak se pročistím, ale ejhle! Na záchodě se sedí a vsedě jsou ty bolesti už taky nesnesitelné.

Bylo to utrpení a navíc jsem ze sebe tu blbou vodu nemohla dostat. Jakoby se mi těmi bolestmi všechno zaseklo, byla jsem plná vody, z toho jsem měla ještě větší křeče a ne to dostat ven. No hrůza. Pak jsem se na pokusy vykašlala a šla do sprchy. Porodní asistentka, která se o mě celou dobu starala, mi s sebou dala míč, že ať se na něj klidně posadím, že se mi uleví. Já blbec jsem si sedla – no vsedě jsem měla pocit, že umřu, takže úleva žádná. Hned jsem zase vstala a ten ošklivý míč ze sprchy vykopla. Kdepak, stát a chodit, to jediné se dá zvládnout, říkala jsem si, když mi bylo řečeno, že půjdeme na sál.

Nefunkční rajský plyn – rauš a tlumení bolesti přináší až miminko

Nadšeně jsem šla na porodní sál s tím, že za chvíli bude malý venku, ale mé nadšení opadlo, jakmile jsem uviděla tu postel. Jak jsem si lehla, byly bolesti pochopitelně zase horší. Porodní sál liduprázdný, všude klid, na nedostatek soukromí jsem si tedy stěžovat nemohla. Porodní asistentka mi praskla plodovou vodu a od té chvíle tály ty kontrakce teprve za to. Těšila jsem se na epidural. Už jsem měla problém ty bolesti udýchat, a tak jsem se zeptala kdy ho dostanu. Porodní asistentka se podívala, jak se situace tam dole vyvíjí a prohlásila, že jsem na něj už otevřená dost a že hned zavolá doktorku.

Doktorka přišla asi za dvě minuty a se smutným obličejem plným soucitu mi oznámila, že epidural nedostanu, neboť jsem už na 8 prstů a za chvíli budu rodit. No to byl pro mě vážně šok. Podle porodního plánu jsem nechtěla žádné čípky, injekce, prasknutí plodovky, ale epidural, ten jsem tedx chtěla. Nakonec jsem změnila názor co se čípků a injekce i té plodovky týkalo, ale epidural jsem chtěla pořád. Představa, že to budu muset zvládnout bez nějakých tišících prostředků, byla dost strašná. Začala jsem se dožadovat čehokoliv, co ty bolesti trochu zmírní – dostala jsem rajský plyn.

Rajský plyn jsem inhalovala jak zběsilá, ale bylo mi to houby platné. Ale jako placebo to alespoň trochu pomáhalo – už jen to, že máte v ruce něco, co to prý udělá celé snesitelnějším, je fajn. Když přišel čas na tlačení, zjistila jsem, že nepoznám kontrakci, bolelo mě všechno a pořád to bylo stejně nesnesitelné a už jsem chtěla, aby byl malý venku a aby bylo po bolesti. Jakmile mi bylo dovoleno tlačit, tak jsem do toho opatrně a soustředěně šla.

Snažila jsem se vyvíjet dlouhý, ale mírný tlak, abych prckovi neublížila. Když byly vidět vlásky a já jsem si je mohla pohladit, bylo to pro mě tou největší motivací k tlačení. Na druhou stranu, jakoby ty bolesti v tu chvíli úplně zmizely. Hladila jsem vlásky a až když mě doktorka napomenula slovy: „No, myslím, že to hlazení vlásků už stačilo, teď zkuste už zase tlačit.“, jsem si vzpomněla, že vlastně rodím. S nástřihem jsem souhlasila, a protože jsem nechtěla být roztržená až na prdelce, řekla jsem, aby mě nastřihli pořádně.

Najednou nastala potopa. Všude voda, snad jsem slyšela i šplouchání – přišla jsem si jak na moři. Vyděsila jsem se, co se to stalo, a vykřikla: Ježiši co to bylo?! Na to, jsem dostala odpověď, že je hlavička venku. Zatlačila jsem ještě párkrát a najednou potopa číslo dvě a malý byl na světě. Bylo půl třetí ráno a náš chlapeček byl venku. Takže od příjezdu do porodnice uběhlo jen 5 hodin. Pupeční šňůra byla tak krátká, že ho na mě nemohli položit a počkat s přestřižením až dotepe. Byl tedy hned přistřihnut. Pak ho zabalili a dali mi ho.

Malé, překvapivě těžké a to nejkrásnější miminko na celém světě mi najednou přistálo na prsou a řvalo jako tur. Zeptala jsem se, jestli mu můžu dát pusu a bylo mi řečeno, že je to přece moje miminko a že můžu. Tak jsem ho tam začala pusinkovat a něco mu tam povídat, už vůbec nevím co, a všechno mi bylo úplně jedno. Doktorka mi tam něco říkala a já jí vůbec nevnímala. Vnímala jsem jenom svého chlapečka a byla jsem štěstím bez sebe. Nějaké focení? To mě ani nenapadlo! A přítele taky ne.

Tři vlny euforie za jeden večer

Nastalo dlouhé šití – šili mě tři doktoři. Na otázku jakého rozsahu jsou poporodní poranění, mi nechtěli odpovědět, a když jsem se ptala, kolik stehů mám, vypadalo to, že se ani spočítat nedají. Bylo mi to fuk. Náš chlapeček je na světě, řve, počural půlku personálu a je zdravý. Odnesli mi ho s tím, že se dopeče v inkubátoru. Jen ať se dopéká. Nevadilo mi to. Na porodním sále nebylo zrovna vedro a on křičel asi zimou. Navíc se narodil dva týdny před termínem, a přestože to už nebyl předčasný porod, byla jsem radši, že bude pod dohledem doktorů. Jeden z nich, který mě šil, byl pan doktor Sosna, kterého jsem odhalila rouška nerouška. Se smíchem jsem mu připomněla, jak mi předchozí den říkal, že porod bude nejdřív za dva týdny.

Prcek měl přes tři a půl kila, a tak jsem byla ráda, že porod byl teď a ne později. Když skončili s tou výšivkou, musela jsem ještě ležet dvě hodiny na posteli, což byla pěkná nuda. Strašně jsem se už těšila na prcka, až si ho zase pochovám. Přítel jel už domů, prcek v inkubátoru, personál se zdejchl a já jsem tam ležela jako blbec. Nakonec jsem vstala už po hodině a půl, protože se mi chtělo strašně čurat a nějaké čurání do mísy na posteli, to mi tedy fakt nejde. K velkému štěstí jsem se konečně vyčuraná a vysprchovaná vrátila na porodní box a tam na mě čekal čaj a piškoty – už potřetí mě ten večer zavalila vlna euforie. Poprvé to bylo, když se moje láska největší narodila, podruhé to bylo, když jsem se vyčurala a potřetí, když jsem uviděla jídlo. Byla jsem ten nejšťastnější člověk na světě :-D

Oddělení šestinedělí

Po jídle jsem byla odvedená na oddělení šestinedělí, ale této části věnuji další deníček. Já i náš chlapeček jsme tam byli po pěti dnech profláklí jako nikdo. On jako miminko, které nikdo nevzbudí, a i když nejí třetí den, je furt spokojené a já jako masochistka, co si sedí na stezích a má nohy oteklé jako konve.

Slovo závěrem

Zpětně musím říci, že porodní plán byl úplně k ničemu. V danou chvíli jsem se rozhodla přesně naopak a to, co jsem v tu chvíli cítila stejně: epidural, nechat dotepat pupečník apod., mi zhatily okolnosti. Popravdě mi ale ani nevadí, že vše bylo jinak. Porod byl rychlý a s dobrým koncem: malý měl Apgara 10-10-10 a jak jsem ho dostala do náruče, strašně jsem se do něj zamilovala. Později jsem zjistila, že jsem měla rupturu třetího stupně a nejenže jsem se roztrhla až na prdelku, ale roztrhla jsem se i směrem nahoru až k močové trubici, o tom ale více až v dalším deníčku. Nebýt právě doktora Sosny a jeho vyšívání, nebylo by mi teď tak do smíchu.

Předpokládám, že právě kvůli tomu roztržení byl celý porod hodnocený jako rizikový. Co se Apolináře týče, všichni jsou tam velmi profesionální, příjemní, ochotní a vstřícní, a to od vrátné až po primáře gynekologicko-porodnické kliniky. Na nedostatek klidu a soukromí na porodním boxu jsem si nemohla stěžovat – porodní sál byl jen můj. Na celý porod vzpomínám moc ráda, a jestli někdy bude v mém bříšku k vylodění další miminko, tak půjdu zase k Apolináři.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.8 bodů
 Váš příspěvek
 
Jůlinka T.
Závislačka 4961 příspěvků 22.02.13 08:13

Moc hezky napsané :potlesk: :potlesk: :hug: :hug: :hug:

 
kar-maa
Echt Kelišová 9700 příspěvků 22.02.13 08:33

Moc hezky napsane :0))

 
Peťka111
Kelišová 5038 příspěvků 22.02.13 08:52

Moc pěkně napsaný deníček, těším se na pokračování :palec:

 
veverušák  22.02.13 08:54

Gratuluji ke krásnému a rychlému porodu. A k miminku. Já jsem rodila též u Apolináře za 5 hodin od prasknutí plodové vody. také mám na porod nádherné zážitky, ten druhý byl bohužel pro velké poporodní komplikace pravým opakem, ale dopadlo vše dobře. Hodně štstí z malého, at Vám dělá jen samou radost.

 
ZeLu
Neúnavná pisatelka 19860 příspěvků 22.02.13 09:22

No teda. Úplně mě čast s miminkem na bříšku rozplakala :,( jak já se těším na malého po tak dlouhé a trnite cestě. Moc krasny deníček.

 
Pekoni
Extra třída :D 13145 příspěvků 84 inzerátů 22.02.13 10:41

Krásný deníček :palec: Též jsem rodila u Apolináře a jak píšeš všichni moc milý od vrátnice přes sestry až po doktory ;) Mě dr v poradně dopoledne také říkal, že na porod to rozhodně není a to jsem měla den před termínem :) No a večer mě tam měli zpátky :lol: Také jsem rodila na noc na porodním sále 2 a byla jsem tam sama což bylo super :palec: Ten klídek a pohoda. Já tedy epidural stihla naštěstí 8) Od prvních bolestí jsem měla kontrakce po 3 minutách a jak mi praskli vodu tak po minutě. Vodu praskali proto, že se jim malý na monitoru při kontrakcích ztrácel. A voda byla zakalená :?
Užívej si malého a těším se na deníček z šestinedělí ;) Na jakém oddělení jsi ležela? já na P3 a až půjdu rodit po druhé, budu se modlit, aby jsem se dostala zase tam :)

 
Saroya
Neúnavná pisatelka 17592 příspěvků 22.02.13 11:46

Gratuluju k miminku :kytka: no pěkně se na tobě za těch 5h stihli vyřádit, přestože jsi se sama otvírala velmi rychle :nevim: ale už název deníčku to zaručoval.. bohužel. ale když jsi chtěla epidural i nástřih, tak ti určitě tento přístup vyhovoval a bereš to jako normální.
přeju rychlé uzdravení poporodních poranění a zdraví dítěti i celé rodině ;).

 
lajovka
Zasloužilá kecalka 955 příspěvků 22.02.13 12:55

…pekny, gratulace…ja hned po porodu rvala hlady, takze jeste na sale pristaly housticky, maslicko, suncicka, dzemicek, kaficko a dzusicek :pankac:…nekecam, fakt bomba a slava svycarskymu porodnictvi :mrgreen:…to si budu pamatovat i v duchodaku!

 
lajovka
Zasloužilá kecalka 955 příspěvků 22.02.13 12:56

…slovo pekny melo byt v uvozovkach…ale vlastne pekny, chlapecek o. k. a ty happy :kytka:

 
bjetuschka
Závislačka 3882 příspěvků 2 inzeráty 22.02.13 15:49

Dekuju za denicek, ja se tam chystam v lete vyloupnout mimca rovnou dve :D Jeste se tesim na denicek o sestinedeli. Jo a gratulace velika!

 
Tapeta
Echt Kelišová 8068 příspěvků 22.02.13 21:21

Za pár dní budu rodit, takže celkem příjemný deníček pro mě :) Až tedy na to strašidelné roztržení! Z toho mám noční můry..

 
marca46
Neúnavná pisatelka 19497 příspěvků 22.02.13 21:46

Krásné. Gratuluji k miminku, hodně zdravíčka. :kytka:

 
Lynette
Echt Kelišová 7585 příspěvků 1 inzerát 23.02.13 10:48

@Tapeta Noční múry neměj. Roztržení jsem vůbec necítila a od prvního dne jsem normálně seděla, normálně chodila. Vypadá to hůř než to třeba ve skutečnosti je. ;)

 
Šema
Echt Kelišová 9146 příspěvků 25.02.13 13:46

Moc pěkné napsané :) Já u Apolináře rodila taky :srdce:

K těm porodním plánům.. Proto jsem si je nepsala. Oni vědí co ddělají a člověk je potom sám proti sobě. :andel:

Příspěvek upraven 25.02.13 v 13:46

 
FreeLady12
Nadpozemská drbna 25994 příspěvků 05.03.13 02:19
:potlesk: :potlesk: :potlesk:
 
Alllla
Kecalka 378 příspěvků 184 inzerátů 22.03.13 14:15

Moc hezké. Gratuluji:-)

 
MartinaIrena
Echt Kelišová 8368 příspěvků 25.09.13 18:23

Jsem si vzpomněla, jak jsem porodila u Apolináře v 11.19 hodin, v poledne přistál oběd a když jsem viděla manžela, jak tam chudák stojí celej zpocenej, hladovej, tak jsem se o něj rozdělila :lol: ale byla to fakt mega porce, takže stačilo :lol:

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele

Inzeráty uživatele