Můj porod u Apolináře - jak Barunka přišla na svět

Sylvii  Vydáno: 17.02.09

Jako spousta z vás jsem i já už dlooouho před početím miminka hltala všechny články o porodech.. Konečně mám možnost se taky podělit o svoji zkušenost :-) Je to dlouhé jak lovosice, ale já jsem strašný psavec.. Navíc začínám deníčkem, který si normálně píšu. Začátky porodu jsou tedy opravdu autentické, psané v reálném čase :-)

Deníček

Je vlastně už 19.12.2008, 1:13 ráno. A já sedím u počítače a rychle musím napsat, co cítím, než se mimčo narodí, protože pak už to nedokážu.. takhle objektivně. :-)Jsme přesně týden po termínu a já konečně cítím jakéž takéž kontrakce..:-)Tak se to snad rozjede a brzy už naši holčičku uvidím!!
Vlastně od té doby, co jsem otěhotněla, přemýšlím o tom, jaké to bude.. jak se budu cítit.. Jako máma. A dneska, zřejmě chvilku před porodem je to pro mě stejně nepředstavitelné, jako na začátku. Už dlouho s malou mluvím.. Vím o ní.. ono se nedá nevědět, když mi občas promasíruje vnitřnosti způsobem, za jaký by se nemusel stydět ani thajský masér:-). Zvykla jsem si, že jsem těhotná, ale pořád mi úplně nedochází, že za pár dní tady bude malý tvoreček.. jen můj a Pepy.. Naše Barunka. Vůbec si to neumím představit. Vlastně mi spíš připadá, že už budu navždycky těhotná:-). Ale že budu mít miminko??? Pořád to nechápu.
Nemůžu se dočkat, až ji uvidím.. Vlastně až TĚ uvídím..:-)Tenhle deníček přeci píšu Tobě. Jsem strašně zvědavá, jak budeš vypadat.. A taky jsem zvědavá, co je to vlastně ta mateřská láska:-).
Jestli se bojím? No, nebudu lhát. Bojím. Už teď mě některé kontrakce dost bolí, a to předpokládám, že to ještě není vůbec, ale vůbec nic. Nicméně jsem si naprosto jistá, že to za to stojí, a moje myšlenky se upínají jen a jen k okamžiku, kdy budu Barunku poprvé držet v náručí.. kdy ji poprvé uvidím.
Teď si půjdu zkusit asi lehnout, protože jestli vážně začíná porod, měla bych nabrat aspoň trochu sil.. i když nevím, jestli mi to nervozita a kontrakce dovolí:-)uvidíme..
3:25
Tak ne, spát už nepůjde.. :-(kontrakce sice ještě nejsou úplně pravidelné, ale chodí tak po 5-7 minutách. A musím říct, že teprve teď jsem se začala pořádně bát. Vím, že to nakonec zvládnu, ale jsem teprve na začátku, bude to ještě stokrát horší a já už mám teď s tou bolestí problémy a jakmile to přijde, chce se mi brečet. To jsem taková citlivka? :-(Už aby to bylo za mnou.. Samozřejmě se na to naše zlatíčko neskutečně těším.. ale porodu se teď prostě děsím…
4:35
Cítím se jako mrtvola. Porod začal tak nešikovně přesně v moment, kdy bych šla spát.. kolem půlnoci.. Ale to jsem o kontrakcích ještě skoro nevěděla a přemýšlela jsem, jestli poznám, kdy taková kontrakce začne a kdy skončí. Poznám. Teď už tady jen chodím ode zdi ke zdi a čekám. Mezi kontrakcemi už ani nemá moc smysl si sedat.. Stejně to není příjemný.. Jakmile pak přijde další, opřu se o Pepču a funím a chce se mi brečet a jsem zoufalá.. Moje klasická reakce na bolest. Bohužel se mi dělá i trošku špatně.. No ale na konci toho všeho bude moje malá holčička!!! Vydržím to, i když teď si neumím představit, jak.. Jestli mají být časem třeba po minutě.. no to se přeci nemůže dát přežít..:-)(tenhle úsměv je fakt jen na papíře, jinak se tvářím konstantně spíš jako umrlec)  

Psáno zase až doma :-)****
Tak. Jsem zpět:-)Vedle v pokoji spinká Barunka.. moje holčička. Jak se dalo z předchozího nedokončeného zápisu poznat, narodila se 19.12.2008, a tov 8.58.51 cm, 3680g. Prostě kus ženský.
Je to to nejnádhernější miminko na světě (no jasně.. jsem máma..)
A teď.. jaké to bylo…
Psát jsem přestala v půl páté ráno. Pak už to nešlo. Kontrakce přicházely nepravidelně, někdy po pěti minutách, někdy po třech, pak zase po osmi. Takže jsem čekala. Jet do porodnice se přeci má až když jsou kontrakce pravidelné po pěti minutách aspoň dvě hodiny, že.:-)Zkusila jsem si vlézt do vany.. teplá voda prý někdy uleví. Mně tedy ne. Jediný výsledek byl ten, že se intervaly mezi kontrakcemi zase prodloužily na sedm až osm minut.. Takže jsem hezky zase vylezla a funěla opřená Pepčovi o ramena. Hlásila jsem mu každou kontrakci a on poctivě bouchal do počítače. Na internetu jsem totiž našla bezva měřič kontrakcí, takže člověk nemusel nic zapisovat a počítat, jen jsme vždycky na začátku a konci kontrakce ťukli do klávesnice. Teda Pepča ťukl:-)a pak se mi hnal v ústrety, aby mě jako milující manžel podržel:-)Jen jednou se nehnal a to, musím se přiznat, jsem i přes tu bolest málem vyskočila z kůže. Já tam funím v bolestech a on upřeně kouká na hokej:-)Zaúpěla jsem něco v tom smyslu, že teď by snad hokej mohl aspoň na chvíli vynechat a za chvíli jsem mu už zase hekala na hrudi. Kontrakce pořád po pěti až sedmi minutách, něco po páté ranní. Pepča tu a tam navrhne, že bychom tedy jako jeli. Pořád se mi to nezdá.. přeci musím čekat na ty pravidelné pětiminutové stahy, ne?! A tak si mezi kontrakcemi dobaluju tašku, dokonce jsem si i umyla vlasy, ale to byl téměř nadlidský výkon:-).
Okolo půl šesté najednou přicházejí kontrakce co dvě tři minuty a bolest už je fakt docela ošklivá. Říkám si: prodýchávat, prodýchávat.. a místo toho se kroutím v křečích, zatínám zuby a přemáhám se, abych nebrečela. Vydrž, prťka, vydrž, za pár hodin máš v náručí svoji holčičku. No jo.. ale za kolik???? Tohle se přece dlouho vydržet nedá.. Nebo jo??
Na několikátou výzvu teď už trošku nervózního manžela konečně kývu, ať tedy volá tu sanitku, asi už bychom fakt měli jet. Marně přemýšlím, kde tedy byly ty pravidelné kontrakce po pěti minutách. Tuhle fázi jsme nějak přeskočili. Nu co, aspoň jsem moudřejší. Rodit se nemusí vždycky podle příručky. Sanitka i taxík přijely tak za čtvrt hodinky. Ani trošku se mi nelíbilo, že mě Pepča musí opustit, ale nedalo se nic dělat. Prodýchávat kontrakce v sedě v jedoucím autě už nešlo vůbec, takže jsem zase jen poctivě zatínala zuby a přemýšlela, kolik těch stahů tak ještě vydržím. Určitě moc neJ. Po každém dalším jsem se snažila co nejbezstarostněji usmát na saniťáka a cítila se nadmíru trapně. Vyšel z toho vždycky takový zajímavý úšklebek.
Jelikož saniťák zapnul sirénu, dojeli jsme do porodnice dřív než Pepča. A šlo se rovnou na příjem. Obě sestřičky, které tam byly, jsem znala z předchozích dnů - ze zátěžového testu a kontrolního monitoru. Byly obě relativně příjemné, ale tak nějak profesionálně. Moc jsem jim nějakou účast nevěřila. Takový ten úsměv, co ho dělá jen pusa, kdežto oči zůstávají studené. :-(Doufala jsem, že se při porodu potkám z některých ze dvou doktorů, ke kterým jsem chodila do poradny. Bohužel.. samé cizí tváře.
Odtud mám celý průběh porodu tak trošičku v mlze.
Nejdřív mě vyšetřila mladá doktorka. Verdikt: otevřená na 4-5 prstů nebo palců nebo jak se to vlastně dneska počítá (taky by mě zajímalo, jak to poznají.. pravítko jsem nikde neviděla a že by ve mně někdo počítal palce, se mi taky nezdá:-)). „No, tak to už si vás tady necháme". V tu chvíli mě napadlo, jestli by mě jinak s dvouminutovými stahy posílali domů.. ta představa mě vyděsila.
Pak mě připojili na monitor.. moc příjemný zážitek - v kontrakcích, když vedle vás ještě pořád někdo chodí a přijímají se další maminky.. No ale ještě to jakžtakž šlo, i když jsem už cítila, jak mi začínají nebezpečně vlhnout oči. Hlavně jsem se tam totiž cítila strašně sama. Nikdo si mě nevšímal, pokud se mnou zrovna něco neprováděli. Když dotočili monitor, sestřička mě odvedla na přípravu. Musím přiznat, že tahle část porodu mě dřív strašně děsila. Klystýr byl pro mě synonymem hrůzy! Nicméně v současné situaci jsem byla tak nějak apatická, zkrátka „děj se vůle Boží„. No a, světe div se, ono to nic nebylo. Skoro nic jsem necítila a hlavně mi to opravdu bylo tak nějak jedno. Pak mě sestřička pustila vedle do sprchy se záchodem, odkud vyhnala jinou maminku, která ještě nebyla tak daleko, jako já (je to zvláštní, jak na příjmu, kde je vyšetřovna, přijímací místnost, šatna a dvě sprchy, všechno vedle sebe, téměř všechno průchozí, chodí nahaté maminky mezi sestrami a doktory.. prostě soukromí a pocit nějaké intimity v pr..:-)), s tím, že tam teď budu tak hodinku a ona se na mě tu a tam přijde podívat. HODINKU??? Tak to už mi bylo docela ouvej, ještě v sobě držet vodu, zavřená sama v místnosti metr a půl na metr a půl… bolesti už opravdu docela šílené. A ona si řekne „hodinku“. A pak přišla kontrakce, při níž moje tělo začalo samo od sebe tlačit. A to se konečně dostavila panika. Myslím, že jsem i vykřikla, jak mě to překvapilo a vyděsilo. Ruce zapřené o stěny, jako bych se bála, že upadnu, bolest, strach, samota. V tu chvíli jsem si říkala, že to musím někomu říct, ale nikdo tam nebyl.. Pepča někde na chodbě, v tu chvíli to bylo hrooozně daleko. Slzy už se propracovávaly ven na denní světlo..teda spíš přítmí sprchy.
Když konečně přišla sestřička, zakňourala jsem na ni, že už to tam dlouho nevydržím, že mám potřebu tlačit a jestli by aspoň nebylo něco proti bolesti. Na to, jak se o Apolináři proslýchá, jací jsou propagátoři epidurálu a že ho maminkám téměř nutí, se sestřička tvářila dost překvapeně, že o něco takového prosím. Nicméně s tím profi soucitným úsměvem řekla, že mě tedy za chvilku odvede na sál, kde se na mě podívá pan doktor a dá mi epidurál. Naštěstí za chvíli opravdu přišla, sbalili jsme moje věci a já se doplazila na sál, i když jsem musela každou chvilku zastavit a protrpět kontrakci.
Když přišel onen ne zrovna příjemný (ale ani nepříjemný, prostě nijaký) doktor, znovu jsem si řekla o epidurál a znovu se setkala s oním překvapeným výrazem. „Vy chcete epidurál?? Aha, no tak se na to podíváme.. Hm, hm.. otevřená na osm, tak to už epidurál nestihneme." „NESTIHNEME??????" v tu chvíli se mi vážně už chtělo brečet a v mém hlase to bylo jasně slyšet. Jak nestihneme??? S maličkatou nadějí jsem se zeptala, jak dlouho tedy myslí, že by to mohlo ještě trvat. „To vám nepovím.. tři, možná čtyři hodinky…" Tak to už byl fakt pocit beznaděje.. To prostě nemůžu vydržet! A v tom přišel Pepča.. Aspoň to.. Měla jsem ke komu upínat svůj zoufalý pohled a on mě držel za ruku.. víc toho pro mě udělat nemohl. Byla jsem hrozně ráda, že tam je, i když jsem ho pak zas tolik nevnímala. Ale BYL tam.
Další kontrakce a zase si tělo začalo jen tak samo tlačit.. a tentokrát už opravdu hodně. Další vlna paniky. Přišla se na mě podívat mladá blonďatá doktorka (ne ta, která mě přijímala, ta byla tmavovlasá:-)), tak jsem na ni hned vychrlila, že už tlačím a že se strašně bojím, že miminku ublížím, když ještě nesmím. „Tak se na to podíváme!" Konečně optimistický hlas a upřímný úsměv.. i v té nic moc chvíli balzám na duši. „No ale já už tam žádnou překážku necítím, takže jestli chcete, klidně si zatlačte". Zatlačte?? Tahle milá paní doktorka to říkala, jako když po mě chce, abych vyplázla jazyk:-). V tu chvíli mi to snad dokonce přišlo i vtipné:-)Ještě mě chválila, jak hezky mi to všechno jde, na což jsem ji musela oponovat, jaká jsem ufňukaná a že už nemůžu. Připadala jsem si trapně. A ona na to, že jsem šikovná a že to jde na prvorodičku naprosto skvěle.. No.. šikovná… To moje tělo se tak rychle otevřeloJ. Můj díl práce měl teprve přijít.
Během chvilky u mě byla i ta první paní doktorka a sestřičky, které stály ve vchodu boxu, který byl teď úplně otevřený, a se založenýma rukama čekaly, co bude.
Usměvavá paní doktorka mi poradila, abych si rukama chytila nohy, že se mi tak bude tlačit líp. Ať zavřu oči a až přijde kontrakce, ať ze všech sil zatlačím. Protože jsem nechodila na žádné kurzy, na internetu jsem zjišťovala, jak správně tlačit, protože jsem od spousty maminek slyšela nebo četla, že tlačily špatně. Zá:,–(ní informace, kterou jsem záskala, byla ta, že nemám tlačit do břicha nebo hlavy, ale jako když jdu na záchod:-)No, to by nemělo být tak složité, že. A taky ne. Je to přesně tak:-)!! Žádná věda.
Spousta holek říká, že tlačení už je nebolelo. Když přišla moje první tlačící kontrakce, překvapilo mě, jak moc to vnímám jinak.. Jestliže se v průběhu porodu bolest zvětšovala, tak jeho závěr byl taky její vrchol. Myslela jsem, že se snad rozlítnu na tisíc kousků, ale nepolevila jsem a tlačila, dokud jsem měla sílu. Když jsem ale pak povolila, uslyšela jsem se, jak křičím.. Tohle jsem strašně nechtěla.. Vždycky jsem si říkala: hlavně nekřičet!!! Byl to sice jen jeden výkřik, jak se moje tělo z té námahy uvolnilo, ale stejně jsem se za něj hrozně styděla. Nešlo to ale ovládnout. Ani po dalších kontrakcích ne. Vím, že jsem se tak pokaždé omlouvala, jaká jsem hrozná a hysterická, že jim tam takhle řvu a že to opravdu nedělám schválně:-).. Obě doktorky se jen smály a pořád mě trpělivě chválily, jak mi to krásně jde a jak výborně tlačím.. No a Pepča mi pak doma říkal, že to strašně přeháním, že jsem nijak moc nekřičela.. tak nevím. Člověk to nějak neumí posoudit:-). Navíc jsem strašně litovala maminky, které rodily se mnou:-)Jedna, která už byla v tu chvíli po porodu, mi pak na šestinedělí řekla, že se mnou ten porod probrečela (sama prý měla porod pohodový:-)). Jak já se styděla!
Důležité nicméně bylo, že se objevila hlavička:-)Blonďatá doktorka navíc se znalým výrazem pronesla, že by to možná šlo bez nástřihu. To mi udělalo radost (tedy jestli se vůbec v tu chvíli dal nějaký pocit takhle nazvat:-)) „Tak", řekla. „Teď počkáme na další kontrakci a hooooodně zatlačte!" Už jsem se nebála. Nemyslela jsem dopředu. Byla jsem prostě jen tak tiše zoufalá, ale připravená dát do toho všechno:-). Další kontrakce… nadechla jsem se a… byla pryč. Prostě to byl jen takový náběh a nic z toho. Nechápala jsem to a v tu chvíli mi připadalo, jako by mě ta zlá kontrakce podvedla. Doktorka se nicméně tvářila, že je to v pořádku, že prostě počkáme na nějakou pořádnouJDalší kontrakce mi ale udělala to samé. To už jsem fakt nechápala, co se děje a byla z toho špatná. Ale doktorka mě pořád s úsměvem podporovala, že to nevadí.
A pak konečně přišla!:-)Tlačila jsem jak o život a cítila ten neskutečný tlak, jak se Barunčina hlavička rvala ven. Uprostřed kontrakce najednou blonďatá doktorka přikázala: „Teďchvíli netlačit!„.. COŽEEEE? pomyslela jsem si. Hlavička byla napůl venku, já jsem byla šílená bolestí, a nemám tlačit, když tělo potřebuje a dělá si, co chce??? Sestřička spustila svoje „Prodýchývat, hezky prodýchávat!“ Nešlo to.. tlačila jsem postě dál. A najednou se začaly dít věci. Někdo rozsvítil, sestřičky, které měly do téhle chvíli ruce založené, je vyložily a začaly kmitat. V doktorčině ruce jsem uviděla obrovské nůžky, pak jsem ucítila nástřih a řekla au. Prý že to není cítit.. Hmmmm. V průběhu tohoto dění jsem pořád tlačila a najednou byla hlavička venku.. „Tak a teď ještě pořáááádně zatlačte". A tak jsem ještě jednou pořádně zatlačila, ucítila cosi teplého a slizského mezi nohama a o vteřinku později uslyšela pláč.. ten nejkrásnější pláč na světě..:-).
Tenhle okamžik jsem si tak dlouho představovala.. Hrozně mě trápilo, že mi miminko vezmou, že ho půjdou někam mýt, že mi ho pak odnesou na dvě hodiny pryč. A najednou jsem tam ležela, byla jsem vyčerpaná a tak trochu zmatená, že jsem si ještě ani pořádně neuvědomovala, že už je to moje vytoužené miminko opravdu na světě. Barunku mi ukázali a já ji akorát na chvilku chytila za nožičku. Pak už ji nesli pryč na omytí, zvážení a změření a Pepčovi museli připomenout, že má jít fotit:-).
Porod placenty byl rychlý, hodně jsem krvácela a doktorka chtěla začít hned šít, takže sestřička si na mě lehla a paní doktorka ze mě placentu prostě vytáhla. Nechala jsem si ji ukázat a jak všechny překvapuje, jak je velká, mě překvapilo, jak je malá:-). Pak přišel Pepča a sestřička s malou, která bečela, až se hory zelenaly. Sestřičku napadlo strčit jí prst do pusy a byl klid:-). A od té chvíle byla v porodnici známá jako „ta Barča", co potřebuje mít pořád něco v puse, takže nám pak na šestinedělí taky hned dali dudlík:-). Na chvilku mi Barušku dali a zkusili jsme ji přiložit k prsu. Moc jí to nešlo, ale snažila seJPořád mi to všechno úplně nedocházelo - že mám za sebou porod, že mám holčičku:-). Byla jsem tak nějak mimo, ale šťastná. Pak ale paní doktorka řekla Pepčovi, ať si malou vezme, když mě bude šít.
Ani šití nebylo nic příjemného. Nakonec nejen že to nebylo bez nástřihu, ale hlavně jsem byla hodně potrhaná uvnitř, takže mě šili skoro hodinu a bolelo to až až. Zpočátku jsem se s jehlou instinktivně prala. Zatínala jsem svaly a ucukávala. Paní doktorka mi vynadala, že to nesmím, že mě musí rychle zašít.. No jo, ale copak jsem to dělala schválně?! Nicméně tohle všechno už se dalo docela pěkně přežít. Vedle mě totiž seděl Pepča a držel v náručí naší Barunku.
Když mě konečně došili, nechali nás tam samotné a tak jsme si jen užívali jeden druhého a třetího:-). Pak Barušku odnesli. Vůbec mi to nevadilo. Těšila jsem se, že až mi ji zase přinesou, budu už v přijatelnějším stavu. Když jsem pak sama slezla z porodního lehátka, byla jsem překvapená, jak špatně mi je. Břicho bylo pořád tam, co předtím, jen bylo měkké a klimbalo se sem a tam. Paradoxně mi přišlo těžší než před porodem:-). Ve sprše, kam jsem se tak tak dobelhala, se mi několikrát příšerně zamotala hlava a musela jsem se hodně soustředit na to, abych neomdlela.. Zase tam byl člověk sám, takže zase trošku panika. Ale zvládla jsem to. Sestřička mi řekla, ať se pokusím vyčůrat, jinak že mě bude muset vycévkovat.. další hrůza, ze které jsem měla vždycky strach. Nicméně na to nakonec došlo a já jsem se sestřičky ptala „To je všechno???" Zkrátka to zase vůbec nic nebylo:-).
Nakonec mě konečně s gratulacemi vyprovodili ze sálu a já se přeplazila na oddělení šestinedělí.. a odtud už začíná další pohádka o tom, jak se Barunka na světě rozkoukávala:-)
Pro spoustu maminek je porod ten nejkrásnější zážitek. Pro mě tedy rozhodně ne. Dva dny po něm jsem si naprosto nedovedla představit, že to podstoupím ještě jednou nebo dvakrát. Ale už třetí den se začaly vytrácet přesné vzpomínky na bolest, všechno zlé se začalo tak nějak rozmazávat a dneska vím, že do toho samozřejmě půjdu zase, protože přeci Baruška nebude jedináček!:-)
Porod není procházka růžovým :,-(em a pro mě to zkrátka příjemný zážitek nebyl.. Ale to co z toho vzešlo, TO je to nejkrásnější na světě! Porod trvá „chvilku", ale Barunka tady bude už vždycky.
Takže těhulky nebojte, všechny to zvládneme. Stojí to za to..milionkrát:-)No a navíc, dneska, dva měsíce po porodu, už si vážně nedokážu vybavit, co že to na tom bylo tak hrozné:-). Takže doufám, že Barušce brzy přibude bratříček nebo sestřička..

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 5.0 bodů
 Váš příspěvek
 
zuzanasinova
Kelišová 5697 příspěvků 17.02.09 11:28

No krása!!! Moc hezky napsáno… a těšíme se na BAruščina sourozence ;-)
Zuzka + Terka + pupík 19tt

 
Nafteta
Ukecaná baba ;) 1154 příspěvků 17.02.09 11:44

Hmm, nebyla jsi náhodou u mého porodu? Skoro to tak vypadá. Úplně jsem dostala kontrakce, jak jsem si přečetla popis porodu.
Ale přeju Tobě i Barunce hodně štěstíčka, pohody a pusinek, jako mi už tři roky sype na tvář moje Kačenka.
Nafteta

 
Sylvii
Závislačka 3953 příspěvků 17.02.09 11:50

hihi, ne ne, přísahám, že tohle je můj vlastní porod :-)
Mávám Tobě i Kačence! :-)

 
Maru
Závislačka 3427 příspěvků 17.02.09 14:13

Sylvii krásně napsané......­.............­... četla jsemt o jedním dechem a prožívala to znovu s Vámi a vzpomínala na ten náš porod :-O Kouokám, že jsi měla stejné pocity, že jsi nechtěla na sále za nic na světě zakřičet, já taky ne, ale mě porodní asistentky skoro vynadaly, řekly ať poslouchám miminko a klidně funím, kříčím..... co se mi v té chvíli bude chtít,ž e je to pro miminko to nejlepší. A tak jsem nakoenc funěla, vzdychala a styděla se, že dělám rotiku. Ale pan doktor byl spokojený, že je miminku podle monitoru dobře, takže to asi nějkaý smysl má .-D Ale bylo mi trapně ještě potom a pořád jsem se manžela ptaal jestli jsem moc nevyváděla, páč jsem si to nepamatovala :-DDDD  

Opatrujte se holčinky moje a přeju moc moc zdravíčka a ať Barunka hezky roste papa Maru a Míša 24.týdnů    

 
Lacenka
Neúnavná pisatelka 18642 příspěvků 17.02.09 19:38

No kdyby můj první porod netrval o chvilku dýl(33hodin), tak ta část z porodnice je o nás… I s tím křičením i s tím málem omdlíváním ve sprše, i s tím šitím, klystýrem, taháním placenty násilým… Naskočila mě husí kůže, ale jako „zasloužilá“ matka tě můžu uklidnit, že ten druhý porod je úplně jiný a už tě tak nepřekvapí. Jsem zvědavá čím překvapí ten třetí mě:-))) Lacenka, Honzík(6/05), Tomík (1/07) a miminko 9tt

 
Žolik
Nováček 1 příspěvek 18.02.09 00:32

Je hrozné, že se takhle dnes ještě u nás rodí…
Je mi smutno z toho, jak Sylvie popisuje svoje setkání s něčím tak nádherným a přirozeným, jako je porod dítěte.
Je mi smutno z přístupu zdravotníků v porodnicích.
Je mi smutno z toho, jak tam rodičky berou jako kus neosobní části jejich práce. Kde jinde by jednali s člověkem tak nedůstojně, jako právě v porodnici? Jak je možné, že nechají chodit nahaté maminky mezi vyšetřovnami a cizími lidmi? Co na tom, že jsou to zdravotníci?
Proč nemá rodička při porodu podporu od zdravotníků i v době mezi vyšetřeními, monitory, klystýry?
Proč tady panuje všeobecné povědomí, že právě porodníci nejlépe vědí, jak se žena cítí a jak má tlačit, netlačit?
Proč chtějí, aby byly všechny porody téměř stejné? Vždyť každá žena to má nastavené úplně jinak! Na co jedné stačí hodina, na to druhá potřebuje čtyři.
Proč nenechají rodičky poslouchat své tělo, na co se již cítí a na co ne? Myslím, že to tu Sylvie naprosto přesně popisuje, jak se sama cítí, ale má strach, co tomu řeknou doktoři…
Proč jí hned po narození dcerky nechají pouze letmo sáhnout na nožičku a odnášejí ji pryč?
Proč ji potřebují tak nutně koupat? Vždyť se koupala celých devět měsíců a není jí nic přednějšího, než vlastní maminka! 
Proč nenechají miminko na břiše maminky, na tom jediném místě, kde po opuštění známého prostředí cítí bezpečí a jistotu? Co zažívá maminka, které jí dítě odnesou? Snaží se sama sobě namluvit, že jí to nevadí, že se to tak prostě dělá… Co asi zažívá v této situaci dítě? Taky si říká, že se to takhle prostě dělá? Že mu to nevadí? Jak se cítila Sylvie, když se ocitla sama např. ve sprše? A to je dospělá žena, která si to dovede nějak odůvodnit.

Milá Sylvie, přeji Ti do budoucna, aby Tvé další porody už nešly touto cestou a abys nasbírala ty správné informace, aby s Tebou už v budoucnu nikdo nemanipuloval a nevystavoval Tě ponižujícím a nepříjemným zákrokům a zážitkům jen proto, „že se to tak prostě dělá“.
Abys jednou po svém dalším porodu mohla říct: "Bylo to nádherné, cítila jsem se jako člověk, protože se mnou jako s člověkem zacházeli. S respektem a prozuměním.

 
MIC-key
Nováček 1 příspěvek 18.02.09 01:11

To je něco strašnýho :( mrzí mě že sis tím vším musela projít, nemůžu tomu uvěři že je něco takovýho v dněšní době ve „vyspělé“  zemi možné :((

 
kote
Zasloužilá kecalka 925 příspěvků 18.02.09 08:41

Sylvii, mám slzy v očích. Je to jak píšeš… porod mi taky nepřišel jako nic úžasnýho ale ten výsledek… a navíc se stejným jménem :-) Taky jsem byla rozhodnutá, že druhé dítě nikdy mít nebudeme. Tento pocit trval u mě déle než u Tebe, možná i několik měsíců. Ale teď už vím, že o sourozence pro barču moc stojím. Třeba se do doby našeho druhého porodu ještě leccos změní a když si budeme zdravotní péči platit, budeme v sobě mít třeba dost kuráže říct, že takhle se nám to nelíbí a že bychom to chtěly jinak.

Kotě a prtě Barborka

 
Sylvii
Závislačka 3953 příspěvků 18.02.09 09:52

Holky, jak tady čtu některé reakce, přijde mi, že můj člínek vyzněl hůř než měl.. Já jsem opravdu jen popisovala, co jsem cítila.. neměla to být stížnost ani nic podobného… Je pravda, že až do příchodu na sál, tedy vlastně do momentu, kdy přišly ty dvě milé doktorky, které mě opravdu moc podpořily, jsem se cítila hodně mizerně a byla jsem zoufalá, že si mě nikdo nevšímá, nevěděla jsem, co mám dělat.. Ale porod samotný (druhá doba porodní), byl díky oběma usměvavým a chválícím doktorkám rychlý a atmosféra opravdu daleko lepší, pokud to tak můžu říct.
Bohužel jsem si porodnici vybrat nemohla, mám dost protivnou nemoc, která za určitých podmínek může ohrozit můj život a v prvních dnech i život miminka, když se nekontroluje. Je dost vzácná a jen u Apolináře jsou na ni specializovaní. Takže příště budu muset jít zase tam.. riskovat jinde se mi nechce…

Je pravda, že jsem vždycky toužila po tom mít miminko hned od narození pořád u sebe. Ale byla jsem tak vyčerpaná a zmatená, že v tu chvíli mi opravdu nevadilo, že ho na chvíli odnesou. Nějak jsem si ani nestihla uvědomit, že je pryč..

Zítra jsou Barunce dva měsíce. Porod už je za mnou, komplikace po něm taky (ještě čtrnáct dní jsem si nesedla a probrečela doma haldu kapesníků, když jsem se pokoušela dojít si na záchd a ono to nešlo, jen to děsně bolelo.. manžel lítam po lékárnách pro čípky, které bohužel nezabraly…) a já se těším na další miminko.. na porod tedy ale rozhodně ne.. :-(

Tak nějak jsem se smířila s tím, že to bude i příště podobné.. Už jsem na to připravená. Ale je pravda, že mě to rozčiluje.. Ten přístup a ta neosobnost… Moc bych si přála trochu víc soukromí a zájmu ze strany doktorů a sestřiček na příjmu…

Nicméně, abych taky chválila, pobyt na šestinedělí byl báječný!! Sestřičky strašně ochotné ve dne i v noci pomoct, poradit.. Takže tam směřuje můj velký dík :-)

Přeju všem maminkám, aby pro ně porod byl opravdu krásným zážitkem…

 
Sylvii
Závislačka 3953 příspěvků 18.02.09 09:55

Ahoj Kotě :-)
jj, je to jak píšeš, měly bychom se ozvat.. ale nejsem si jistá, že by to pomohlo :-( já, kdybych mohla, bych asi příště volila jinou porodnici. Na druhou stranu už vím, že i takhle to vydržím a nakonec je nejdůležitější to, že jsme teď s Barunkou spokojené doma :-)
Tvoje Barča už musí být velká, viď? :-) Ty děti rostou úplně před očima!! :-)
Mám toho teď moc, protože pořád studuju a pracuju (z domova) a zpívám, takže ani nestíhám chodit na zebřičky, ale určitě tam časem aspoň nakouknu.. zatím tam pozdravuj :-)
Tak se měj krásně..
 Sylvii

 
Sylvii
Závislačka 3953 příspěvků 18.02.09 09:56

To je fakt.. ale už je to za námi a to nejdůležitější je, že je Baruška zdravá a spokojená :-)

 
Sylvii
Závislačka 3953 příspěvků 18.02.09 09:59

33 hodin???? Teda máš můj obdiv… :-) to mě teprve naskakuje husina.. Já jsem vlastně od úplného začátku porodila za 10-12 hodin.. A to nejhorší - v porodnici - trvalo vlastně jen dvě hodiny.. a už tak to bylo hrozný.. No jak říkám, máš můj obdiv :-) Tak ať je třetí porod opravdu krásný!!! Taky bych ráda tři děti, tak jsem zvědavá :-)

 
Sylvii
Závislačka 3953 příspěvků 18.02.09 10:07

Máš samozřejmě pravdu..

dřív jsem tady přemýšlela o alternativních porodnicích, ale moje nemoc tomu uvažovaní udělala přítrž.. a musím přiznat, že i kdybych ji neměla, nakonec bych asi šla stejně do klasické porodnice (jen asi do Podolí, kde je více soukromí a manžel může být pořád se ženou). Od té doby, co jsem otěhotněla, pro mě bylo zkrátka na prvním místě zdraví miminka.. a tak jsem zkrátka chtěla opravdu odbornou péči.. kdyby se něco stalo.
Samozřejmě, že dřív se všechny děti rodily přirozeně, na druhou stranu, kolik jich také při porodu umřelo.. a kolik maminek.. Kdyby mě doktorka hned nezačala šít, taky bych na tom nebyla nejlíp..

Pro mě by bylo ideální, kdyby se v těchto porodnicích zkrátka naučili jinak chovat.. Ano, chtěla bych se cítit víc jako člověk, nebát se pípnout a moct mít miminko u sebe hned od začátku..

… ale kdy tohle se stane, to tedy opravdu nevím…

 
Sylvii
Závislačka 3953 příspěvků 18.02.09 10:09

Maru, moc děkujem :-)
Je to děs, viď, jak se člověk stydí za něco, co je asi fakt úplně přirozené :-) I když má mprostě i kamarádky, které nekřičely.. takže jsem prostě taky nechtěla.. :-) Ale co, hlavně, že jsou mimča na světě :-)
Pusu Míšánkovi :-) papa
 Sylvii

 
Šášule
Nováček 2 příspěvky 18.02.09 10:13

Sylvii, umíš krásně psát. Porodní příběh tak krásně začíná, ale ten konec… takhle se tedy rodí u Apolináře? Proč tam chce tolik ženských, když nerespektují ani něco tak primitivní­ho jako je intimita? Překvapuje mě, že ještě v roce 2009 to tam tak nějak funguje jako za socialismu… Na mě z toho příběhu jde trošičku smutno. Ano, narodilo se zdravé dítě, Tobě nijak výrazně neublížili, ale… jsem tak strašně ráda, že jsem tu svou registraci u Apolináře loni v listopadu zahodila! A bylo mi dáno porodit tak, že mi nikdo neříkal, kdy mám a nemám tlačit, protože žena to pozná nejlíp sama. A ten porod, ačkoli bolel úplně stejně jako ten předešlý, byl stejně jiný. Při tlačení jsem taky křičela. Nešlo to jinak, vždyť by mě ta neskutečná energie roztrhla. A co se mi vlastně u toho Apolináře nelíbí? Maminky chodí nahé mezi lékaři a sestrami… při tlačení halda „bab“ ve dveřích, úplně nesmyslné přikazování a zakazování tlačení a nástřih, dítě místo prsa dudlík nebo prst…

 
TinaH
Zasloužilá kecalka 687 příspěvků 18.02.09 10:31

Ahoj Sylvii,
taky tě moc zdravím ze Zebřiček.Napsalas to s talentem,brečela jsem od začátku do konce čtení :-)
Náhodou jsi to zvládla skvěle,nemusíš se za nic stydět.A vím,že Pepu máš skvělého,takže jste teď s Barunkou silná trojka :-)
Přeju vám všem hodně zdraví a štěstí co se vejde a jak sama píšeš-výsledek stojí za bolest i případné nepohodlí.Každá z nás prostě nemá to štěstí rodit tak,jak by bylo nejsprávnější a v rámci možností nejpříjemnější.
Za sebe můžu říct,že jako porodní asistentka jsem se vždycky moc snažila,abych pro maminky udělala co nejvíc,ale stoprocentně se do jejich pocitu taky vžít nedokážu.Navíc jsem tenkrát ještě neměla děti-ta zkušenost je podle mě nejvíc obohacující empatií.A taky,když na noční rodí 6 maminek a jsou jen 2 sestry,je  prostě nemožné to zvládnout a žádnou neošidit.Vždycky jsem se jim omlouvala,ale nevím,jak moc byly ve své situaci ochotné a schopné to prominout.
Mějte se moc hezky a někdy se ukaž v Zebřičkách,Tina

 
Sylvii
Závislačka 3953 příspěvků 18.02.09 11:12

Pravda, šášule… já jen děkuju „bohu“ za Ty dvě milé doktorky.. sice mi zakázaly tlačit, ale jinak mě opravdu po psychické stránce moc podpořily.. Pořád chválily, říkaly, ať si s křičením nic nedělám, že mi to jde skvěle.. Kdyby mě býval byl rodil onen pan doktor, asi bych měla z porodu opravdu trauma..

 
Sylvii
Závislačka 3953 příspěvků 18.02.09 11:15

Ahoj Tino :-)
vždyť já vím, že i personál to má leckdy těžký, že jsou unavení a tak.. ale leccos by se opravdu zlepšit dalo.. člověk je vyděšený, neví, co má čekat.. zkrátka v té sprše jsem si fakt prožívala takový malý horůrek, strašně jsem se bála a byla hrozně sama..
On je prostě problém se zdravotnictvím jako takovým.. málo peněz, málo lidí a už to jede..
Do zebřiček určitě nakouknu.. po zkoušce, kterou mám zítra :-) Papa! :-)

 
kajdula
Zasloužilá kecalka 852 příspěvků 18.02.09 14:08

četla jsem ani nedutala a přišlo mi to jak můj porod. Snad jen s tím rozdílem, že manžel byl celou dobu se mnou a a ni na vteřinu  mě neopustil - naštěstí. A s tím hokejem? Manžel zase koukal na motorky - bohužel na porodním boxu byla televize :-)
Přeji jen jen to nej s Barunkou

 
Filipina
Zasloužilá kecalka 614 příspěvků 18.02.09 14:41

Ahoj maminko, předem musím pochválit za krásný příběh, to určitě malé schovej, je to moc hezky napsáno, taky jsem naší Anetce svůj příběh schovala, ať si má co přečíst, až bude velká.
Myslím, že tvé pocity jsou naprosto přirozné, i ten strach. Já zase při porodu manžela pořád brala za ruku a naléhala na něj, ať mi slíbí, že nás nikdy neopustí a pořád dokola, bála jsem se, že mě tam třeba bude muset nechat a jít někam ven nebo tak něco.
Já měla to štěstí a měla krásný a rychlý porod, bohužel ale předčasný a miminko muselo do inkubátoru. A to nikdo nečekal, protože už měla 2560g. Chtěla bych se trošku zastat lékařů, kteří jistě vědí, co dělají. Na operaci jde také všechna intimita stranou, totéž u porodu. Je přece důležité,aby bylo miminko v pořádku, jsem přesvědčená, že lékař ví, kdy má maminka zatlačit a kdy ne, stejně tak ví co je nutné. Protože porodnice není rekreace, ale jde tam o život miminka, i když to tak často nevypadá a nepřipouštíme si to. Musím uznat, že některý přístup podrážděných sester je otřesný, ale nejdůležitější tady není maminka, ale to miminko.
Navíc si maminka po porodu jistě může vybrat, jestli chce dítě k sobě nebo ne. Pokud je dítě v pořádku, vyhoví vám. Ale pokud potřebuje např. nahřát nebo má jiný problém, je lepší, když je chvíli pod kontrolou.
Jinak jsem zamozřejmě přesvědčená, že tak, jako v celém zdravotnictví, je i v porodnicích co zlepšovat. Mamince i tatínkovi přeju ať holčička dělá jen radost. Je moc roztomilá.

 
Filipina
Zasloužilá kecalka 614 příspěvků 18.02.09 14:41

Ahoj maminko, předem musím pochválit za krásný příběh, to určitě malé schovej, je to moc hezky napsáno, taky jsem naší Anetce svůj příběh schovala, ať si má co přečíst, až bude velká.
Myslím, že tvé pocity jsou naprosto přirozné, i ten strach. Já zase při porodu manžela pořád brala za ruku a naléhala na něj, ať mi slíbí, že nás nikdy neopustí a pořád dokola, bála jsem se, že mě tam třeba bude muset nechat a jít někam ven nebo tak něco.
Já měla to štěstí a měla krásný a rychlý porod, bohužel ale předčasný a miminko muselo do inkubátoru. A to nikdo nečekal, protože už měla 2560g. Chtěla bych se trošku zastat lékařů, kteří jistě vědí, co dělají. Na operaci jde také všechna intimita stranou, totéž u porodu. Je přece důležité,aby bylo miminko v pořádku, jsem přesvědčená, že lékař ví, kdy má maminka zatlačit a kdy ne, stejně tak ví co je nutné. Protože porodnice není rekreace, ale jde tam o život miminka, i když to tak často nevypadá a nepřipouštíme si to. Musím uznat, že některý přístup podrážděných sester je otřesný, ale nejdůležitější tady není maminka, ale to miminko.
Navíc si maminka po porodu jistě může vybrat, jestli chce dítě k sobě nebo ne. Pokud je dítě v pořádku, vyhoví vám. Ale pokud potřebuje např. nahřát nebo má jiný problém, je lepší, když je chvíli pod kontrolou.
Jinak jsem zamozřejmě přesvědčená, že tak, jako v celém zdravotnictví, je i v porodnicích co zlepšovat. Mamince i tatínkovi přeju ať holčička dělá jen radost. Je moc roztomilá.

 
maky
Zasloužilá kecalka 574 příspěvků 18.02.09 17:30

Filipino,
nechci to tu nějak hrotit, ale dovolila bych si s tebou nesouhlasit. Mám za sebou tři porody. První, kdy jsem si říkala to co ty, „lékař ví“. No, bohužel nevěděl, na:,–(il mi oxytocinové injekce strašně strašně brzy (praskla mi voda bez kontrakcí, normálně se čeká až 48h, já i mimi bez komplikací, přesto se šlo na věc už několik hodin po příchodu do porodnice), nikdo se nenamáhal nastavit kapačku tak, aby byla opravdu účinná, takže to v reálu vypadalo asi tak, přišel jeden zdravotník „toto kape, radši to zpomalíme“, druhý „šak vám to vůbec nekape!“ atp. Neskončilo to žádným dramatem jen proto, že moje tělo to prostě vydrželo, ale určitě za to, že se mi narodilo zdravé dítě, nemůžu děkovat zdravotníkům.
Druhý porod byl díky dobré porodní asistentce lepší a třetí byl nejlepší, protože jsem měla dopředu dohodnutou PA, která  nechala rodit měa zbytečně nezasahovala; např. monitorovala jen pomocí doppleru, neprováděla zbytečná vnitřní vyšetření stylem „kdo přijde, ten si šáhne“…
Je fajn, že píšeš, že v porodnictví je co zlepšovat, ale co vlastně zlepšovat, pokud si myslíš, že dr. ví, kdy máš ty, rodička, zatlačit. Protože usmívající se PAtky jsou fajn, ale pokud ti přes ten úsměv ani nesdělí, že ti udělaly nástřih, nedejbože, aby se zeptaly předem, jak se to stalo u mého prvního porodu, tak, děkuji, nechci. Jo a mimochodem, i to nahřátí je dost sporné. Moje třetí dítě, které bylo naprosto ok (apgar 10-10-10), jsem též musela „bránit“ před aktiní dětskou sestrou, která měla pocit, že každá minuta na mém břiše nad jí stanovený limit, povede k podchlazení, což se samozřejmě nestalo… Nic, děti už to boří dům, končím. Markéta

 
Filipina
Zasloužilá kecalka 614 příspěvků 18.02.09 19:28

Maky, určitě s tebou souhlasím, jen k jednomu. Moje dcera měla taky apgar skóre 10:10:10. Po porodu sama dýchala, vyšetření bylo ok, doktorka to ukončila s tím, že máme zdravé dítě a gratuluje nám. Odnesli ji nahřát a právě tam jim zkolabovala. Mít ji u sebe, nevím, jestli bych to poznala a jestli bych něco nezanedbala. Nástřih je hrozná věc (teda spíše to šití) a taky mi nikdo neřekl, že se to chystá udělat, ale udělali to. Paní, která se mnou byla na pokoji, měla porodní plán, do kterého si zapsala, že nástřih nechce. Neudělali jí ho a roztrhla se až po konečník. Já tím jen chtěla říct, že někdy už je to fofr. Po své zatím jediné zkušennosti musím říct, že doktoři včasným zásahem zachránili mé dceři život, takže už teď nehledím na to, jak se ve které porodnici chovají ke mně, ale k miminku. Úplně s tebou souhlasím s tím odnesením dítěte. Jak se ten drobeček asi musí cítit, když jej zničehonic odnesou z jeho úzkého útulného prostředí, od maminky, do nějaké velké umělohmotné krabice, maminka nikde, ono je samo, opuštěné. To musí být strašný a tohle by se nějak změnit mělo. Jenže jak?
Ptala jsi se co chci ve zdravotnictví měnit, já myslím ,že stačí jedna příhoda. Ve 31tt nebo tak nějak jsem necítila pohyby. Jela jsem do Olomouce do porodnice, bylo něco kolem čtvrté odpoledne, takže v normálním čase, od pěti byla pohotovost. Ve čtyři mě přijali, sestra poslala učnici, ať mě napojí na monitor a zkontroluje ozvy. Učnice se třičtvrtě hodiny marně snažila zapojit monitor, stále chytala jen můj tep, ne miminka, až po třičtvrtě hodině dorazila sestra, napojila mi to napoprvé a šla pryč. V 17.05 dorazila doktorka, vyšetřila mě a řekla, že je to v pořádku a ať zaplatím 90Kč. Divila jsem se proč, prý protože jsem přišla v době pohotovosti. Normálně bych to zaplatila, ale teď jsem se naštvala, copak můžu za to, že mi to sestra natáčetla 45 minut? Já tam byla ve čtyři. A na to doktorka odvětila, že se to počítá od příchodu lékaře. Takže tenhle přístup bych určitě změnila.

 
keliska
Kecalka 273 příspěvků 19.02.09 18:03

tiez som pri tvojom pisanom porode rodila :)az na nastrih som prezivala presne to iste a teraz ako som si to citala..cakame dalsie babetko a trochu sa zas bojim.fakt ma to pri citani bolelo stebou.moc pekne

 
sopky
Kecalka 236 příspěvků 20.02.09 08:20

Ahojte vsichni,
precetla jsem vsechny prispevky - mozna ne uplne dukladne, ale hlavne bych chtela rict, ze po precteni Silvi denicku o porodu jsem si vzpomnela na svuj porod U Apolinare, ktery me uplne stejny prubeh (casove i stupnovanim kontrakci a postupem personalu), ale moje pocity byly veskrze pozitivni. Mozna me za to budete pranyrovat, ale me pripada, ze jadro problemu tkvi v tom, ze porod proste boli a kazdy mame prah bolesti nastaveny jinde a casto z te bolesti, kterou na sebe za nas nikdo nevezme, obvinujeme okoli. Nevidim v prubehu porodu nic, nad cim bych rekla: „to je strasny, nebo to neni mozny!“. Proc by melo byt spatne, ze se nekdo chova profesionalne? tzn. profesionalne se usmiva versus ocekavani empatickeho usmevu :-)). Myslim, ze kazdy mame proste jina ocekavani, me treba jejich profi pristup naprosto vyhovoval, empatii jsem cekala od sveho manzela, od nich jsem spise cekala podporu a informace a to jsme vzdy dostali. A to, ze jste si zakricela? No a co, myslim, ze to nikomu nevadilo, oni to tam urcite slysi kazdy den, nemela jste vubec duvod se za to sdydet. Nekomu to pomaha. S nastrihem je to individualni, ale necekala bych, ze to bude v jine klasicke porodnici jine, mozna pak zvolit nejakou soukromou, kde budou mit individualni pristup a budou se venovat pouze Vam, protoze si za to priplatite - jojo je to strasny, ale je to realita ceskeho zdravotnictvi, ne chyba konkretne Apolinare, kde se v porovnani s ostatnimi alespon snazi o zmenu pristupu k pacientum prave tim profi pristupem. Co se tyce odneseni miminka na vazeni…ja bych chtela jenom poopravit, ze oni mimi pouze zvazi a zmeri a asi tak za 3min ho mate zpatky, pokud tedy nemate nejake vazne problemy. Manzel byl celou tu dobu (ty 3min.) s mimi pritomen u vazeni a mereni a to se dela hlavne pro Vas, abyste taky vedela kolik mimi vazi a meri a jestli nema nejakou abnormalitu a samozrejme aby zmerili A.skore. Vy nechcete vedet, jak na tom mimi je? Neni pravda, ze by ho myli, oni jej pouze otrou a zabali to deky a hned nesou k prsu. Mimi se myji az po odchodu z porodniho salu, protoze on ten maz z delohy snad ma nejake blahodarne ucinky na kuzicku ditete. Plus Vy jste urcite mela zajem informovat sve blizke o tom, jak velike mate miminko.
Nevim, jestli to vyzni tak, jak to skutecne citim, chtela bych pouze napsat, ze jste mela uplne standardni, klasicky a podle me krasny porod, ktery ani netrval nijak dlouho a jeste byl zavrsen krasnym zdravym miminkem. Ten moment, kdy mimi vyleze ven, je proste k nezaplaceni a vzdycky brecim, kdyz o tom ctu nebo to vidim v TV. Myslim, ze to nejlepsi zavrseni te hrozne bolesti a vsechno to vykompenzuje. Uprimne ta bolest druhy, treti, ctvrty…den po porodu pro me byla hure snesitelna - to byla otazka dnu, ne hodin.
Moje sestra rodila v Podoli a sice si chvalila personal, ale s nastrihem, odnesenim mimi na delsi dobu, dele rodila, taky nestihla epidural atd…nedelala bych si iluze. A hlavne kazdy Vam bude rikat neco jineho, dle toho, jak to vnimal on sam. Ona by uz rodit nechtela…Jak na to kouka Vas muz? Pripadalo mu to taky takove jako Vam?
Barusce i Vam preji prijemne kojeni a hodne zdravi a hlavne hlavu vzhuru!!!

 
Sylvii
Závislačka 3953 příspěvků 22.02.09 22:41

Tak tady čtu Vaši reakci a říkám si, proč se mě ta paní tak vehementně snaží přesvědšit, že tohle a tamto není nic hrozného, když já přece nic takového netvrdím…
Tedy nevím nevím.. ale já jsem přece ve své odpovědi na některé reakce jasně napsala, že jsem si nechtěla na nic stěžovat.. (moje odpověď s fotkou)
Prostě jsem jen popsala, jak jsem se v danou chvíli cítila.. Nevadil mi ani nástřih, ani to, že mi o něm neřekli, ani to, že mi miminko na chvíli odnesli a jasně jsem psala, ženejdůležitější bylo zdraví miminka, že doktorky byly báječné, jen sestry zkrátka na mě trochu moc „profesionální“, takže jsem se cítila trochu sama.. ale že bych na něco žehrala? O Podolí bych stála  úplně nejspíš kvůli většímu soukromí a hlavně méně samoty před porodem, o nic jiného mi moc nešlo. Přečtete si možná moje příspěvky ještě jednou.. Určitě reagujete na názory, které tady zazněly, ale většinou od jiných maminek.. takže odpověď adresovaná jen mně? :-)
Také jsem nepsala, že mi přišel můj porod nějak komplikovaný nebo nestandartní.. Prostě to jen pro mě nebyl krásný zážitek. Krásné je pro mě moje miminko. A půjdu do toho znovu.
Co mi vadilo, bylo prostě to, že jsem byla v těch nejtěžších chvílích sama, v panice a nikdo si mě moc nevšímal. Toť vše…  Jinak jsem byla se všemi praktickými věcmi relativně spokojená, jen mi zkrátka nebylo do smíchu, tak jsem to napsala, jak jsem cítila.
Je mi trochu líto, když čtu věty typu VY jste nechtěla vědět, jak je na tom miminko? když jsem naopak v popisu svého porodu psala, že mi to nevadilo.. (tady musím jen uvést, že moje mimčo teda hned myli, což je vedlejší) A vůbec celá vaše reakce vypadá, jako bych si jen stěžovala na to, jaký jsem měla hrozný porod vinou porodnice. To pak člověk nějak přestane mít chuť se o své pocity dělit..
 Sylva

 
sopky
Kecalka 236 příspěvků 24.02.09 08:17

Sylvo, mrzi me, ze to vyznelo, jak pisete v posledni vete, protoze to je presne to, co jsem nechtela. Muj prispevek neni reakce pouze na Vas denicek, ale na to, jak vyznela diskuse pod nim. Uprimne jsem ten denicek cetla s pocitem, ze to vyjadruje aktualni pocity u porodu a spise jsem se nad tim usmivala. Prekvapilo me vyzneni diskuse, kde se prave objevila slova, jak je to strasny a co je mozne v dnesni dobe. Sama zminujete v reakci s obrazkem, ze to vyznelo hur nez jak to bylo. Neberte veci, ke kterym jsme se vyjadrovala, jako atak na svoji osobu. To, ze pisu, zda jste nechtela vedet miry Vaseho miminka, je reakce na nekterou pisatelku, ktera pise, proc je tak dulezite myt dite hned po porodu, kdyz se pak bude mit cely zivot. Nekdy psane slovo vypada hur nez by vyznelo, pokud by bylo receno. Svym prispevkem jsem chtela vyjadrit spise povzbuzeni, ze se neni proc litovat - nebo spise, ze nektere reakce vyjadruji politovani nad Vasim zazitkem, plus jsem take chtela rict, ze stejnou vec muze kazda rodicka vnimat odlisne, ale doufam, ze na tom neni nic spatneho. Maminky „cekatelky“, ktere si to cele prectou a chystaji se rodit k Apolinari, by se taky mohly vydesit a nabyt pocitu, ze volili porodnici spatne…proto jsem to take zlehcovala.

 
Sylvii
Závislačka 3953 příspěvků 25.02.09 13:31

Ok, chápu.. Já jsem si opravdu stěžovat nechtěla.. ale ani můj deníček mi takový nepřišel.. popisuju v něm jen svou bolest, svůj strach, svoji paniku.. proti porodnici jako takové ani způsobu porodu jsem nenapsala vlastně nic, krom poznámky o profi úsměvu sestřiček a ne moc příjemném doktorovi… porod  mi přišel dost standartní a hlavně byl rychlý.
Některé věci bych tedy docela ráda změnila, protože ta samota a panika před porodem ve sprše, kde člověka prostě nechají, nebyla ani trochu příjemná.. pro mě horší než bolest. Proto bych radši do Podolí, kde holt jsou samostatné pokojíky a sálky a člověk tam může být celou dobu s manželem.
Taky mě překvapilo, když byla spousta reakcí ve smyslu, že je to strašné, a právě proto jsem pak napsala, že to strašné nebylo :-) jen jsem si to zkrátka nijak neužila a z některých věcí jsem byla špátná. Jiné byly ale skvělé (doktorky, rychlost porodu, šestinedělí..)
Po pravdě bych samozřejmě byla radši, kdyby se k maminkám přistupovalo individuálně, bylo na ně víc času a prostoru, měly víc soukromí a mohly být s miminkem hned, kdy chtějí (i když tedy já jsem byla ráda, že malou prohlídly :-) Podle mě by stačilo, kdyby bylo více personálu a peníze na modernizaci porodnic, aby se tam člověk cítil útulněji.. přeci jen jsou to důležité okamžiky v životě..
Ale jak říkám, nejdůležitější je pro mě zdraví miminka a koneckonců i moje, takže Apolinář je pro mě dobrá volba, když nemůžu do Podolí :-).
A k tomu, jestli je porod krásný.. přemášlela jsem nad tím, a stejně si myslím, že i maminka, která řekne, že porod byl krásný zážitek, má na mysli hlavně to, že se jí narodilo miminko.. ten okamžik, kdy porod skončí tím nejkrásnějším.. to tedy krásné je.. ale ty hodiny bolesti před tím?? No nevím… je to, myslím, jen o tom, jak se to řekne :-)
Mějte se hezky. :-)

 
sopky
Kecalka 236 příspěvků 25.02.09 19:06

Je fakt, ze my jsme to v tech vecech, ktere Vam vadili, meli jine. Muj muz byl celou dobu se mnou - tedy krom pripravy a prohlidek, plus jsme meli predpokojik nez se slo na porodni sal s vlastni sprchou a zachodem a bylo tam naproste soukromi. Na porodnim sale pak byly zatazene dvere nez doslo na samotny porod - to pak dorazili s osvetlenim, za ktere by se nemusel stydet ani filmovy stab a lidi se seslo asi taky vice, ale uprimne jsem to v ten moment nevnimala…jakmile porod skoncil, tak opet dvere zatahli a meli jsme soukromi a mimi jenom pro sebe. Tak nevim, kde byl u Vas problem…:-(. Treba je nejaky rozdil mezi prvnim a druhym porodnim salem, nebo jste mela smulu a bylo tam hodne rodicek, tak nebylo tolik misto…nevim. Nechapu ani, proc jste tam nemela manzela - nezapomneli oni na nej? :-) Kazdopadne Vas uklidnim, ze to co byste si u porodu prala, je i U Apolinare realizovatelne, ale proc jste to tak nemela Vy, fakt netusim. Jeste jsem se bavila s holcinou od Apolinare, co tam dela PA, jak to je s tim mytim a ona mi vcera potvrzovala, ze fakt deti hned po porodu nemyji, jenom je otiraji…asi se nedopatrame, proc to u Vas bylo jak to bylo, ale treba to bude priste lepsi!

 
Sylvii
Závislačka 3953 příspěvků 01.03.09 16:53

No tak třeba to příště (a že chceme další mimi dost brzy :-) bude lepší :-)

 
kocunka
Echt Kelišová 9213 příspěvků 23.11.09 15:42

gratuluju a přeju hodně štěstíčka tobě i Barušce.. jsem si pobrečela.. fakt moc hezky napsaný..

 
Sylvii
Závislačka 3953 příspěvků 25.11.09 17:28

Tobě taky Kočunko hodně štěstí :-) já budu za chvíli už popisovat další porod a pak si za pár týdnů přečtu o tom Tvém :-)

a tady jedna aktuální Barufotka :-)

Vložit nový komentář