Můj potratový deníček, aneb jak Lacenka rodila potřetí...

Lacenka  Vydáno: 21.05.09

Předem mého vylití si srdíčka na stránky Emimina, chci poděkovat všem maminkám tady, které mě drželi ve chvílích nejhorších, drželi pěstičky a posílali na dálku moře opory a síly. Jsou to jednak holky z mé pravidelné diskuze  „Září 2009" , ale i jednotlivé maminky které zde kompletně vyjmenovat by bylo asi obtížné tak snad se nebudou zlobit když zmíním jen oporu největší  " farska" a srdíčko nejupřímější  " Kamiš" .

Těhotenství
A teď samotný příběh. Když jsem na začátku letošního roku objevila na testu //, dost mě to překvapilo, měla jsem jiné plány (o kterých by mohli vyprávět holky z " Hubneme nejenom s dvojčátky"), doma dva raubíře (v té době 2roky a 3,5 ) a manžela co chodil v té době do práce 12hodin denně 7 dní v týdnu…Podmínky pro další plánované dítě tedy nic moc, ale děti chceme i 4, tak jsme byli rádi že se naplánovalo bez potíží samo. První měsíce byli standartně nepříjemné, jako u většiny těhotenství, nevonosti, šílená únava, podrážděnost, spavost, ale když je vás víc nebojíte se vlka nic všechny radosti a strasti jsme probíraly s holkama na „září 2009“ a bříška pomalu rostla, radovali jsme se s každé kontroly, s každého negativního testu (krev), ultrazvuku, skvělých výsledků triplů a amniovek. A pak nastalo další krásné období " velké UTZ" nádherná podívaná pro rodiče, ze které si mnohé z nás odnášeli krásné fotečky a DVD se svými drobečky v bříšku a ve většině případů jsme se i dozvěděli copak to té které mamince plave v bříšku zda holčička či chlapeček… Já až „fanaticky“ chtěla holčičku, dva kluky už doma máme a tak jsem se těšila na UTZ jak malá, že se konečně dozvím že nám plave v bříšku Liduška..

Problém
UTZ(21tt) byl krásný, paní doktorka nám vše nahrávala na DVD, srdíčko jak dostihový koník, nohy dlouhé po tatínkovi a pořád mimčo cpalo hlavičku k sondě jako by se i ono na nás chtělo podívat…A pak došlo na řadu pohlaví. Trochu to vázlo a tak se manžel zeptal, jestli je nějaký problém že se popřípadě (s bolavým srdíčkem  ) bez této informace obejdem a počkáme si na překvapení. Prý problém není, je to určitě chlapeček, ale paní doktorka nevidí penis a tak má možná drobnou kosmetickou vadu Hypospadii (rozštěp močové trubice), ale že bude lepší když se objednáme ke specialistovi a ten se na to za týden ještě podívá…Doma jsem si o této vadě našla na inetu dostupné inf. a opravdu by to nebyl zas tak zá:,–(ní hendikep do života, kvůli kterému by se brouček nemohl narodit… Fajn za týden jsem se uklidnila a v „klidu“ šla na kontrolní UTZ (22tt), kde mi to pan doktor měl potvrdit nebo vyvrátit… To co se ovšem dělo na v ordinaci bylo jak hodně zlý sen… Pan doktor diagnozu potvrdil a bohužel našel ještě mnohem zá:,–(nější postižení… Extrakci močového měchýře - pro srozumitelnost naše miminko mělo v bříšku díru, ze které mu vyhřezl močový měchýř, který nebyl uzavřen. Chyběla stydká kost a pohlaví bylo natolik poškozeno, že nebylo patrné, zda je to chlapeček či děvče…Diagnosa byla jasná… teď co s tím…

Získávání informací a nejtěžší rozhodnutí v životě
Okamžitě jsem volala manžela a jeli do dětské nemocnice k primáři urologie, který nám ukázal obrázky takto postižených narozených dětí, vysvětlil jaké jsou možnosti operací a jaký je jejich další život. To už jsme byli s manželem rozhodnuti, že je to sice vada slučitelná se životem, ale rozhodně ne s důstojným, plnohodnotným a radostným životem děťátka i celé naší rodiny. To byla středa, v pátek jsme měli konzultaci s genetičkou, kde jsme byli „donuceni" srozumitelně vyslovit, že miminko umře „ ano půjdeme na potrat" Nezdá se to, ale těžší větu jsem snad v životě neřekla. Schválila naše rozhodnutí a snažila se nám to ulehčit jak to jen šlo. Ještě ten den jsem podstoupila amniocentézu (aby se mohla vyloučit infekce v plodové vodě) a rozjeli jsme se do porodnice domluvit si termín zákroku. Naivně jsem doufala že nám to ulehčí a už si mě tam nechají… Omyl, nejprve nás nechali čekat 2hodiny v příjmové čekárně, abych se po té dozvěděla že nemocnice praská ve švech a přijmou mě až za týden v pátek. To jsem nevydržela… v záplavě slz a bezmoci jsem se skácela „k zemi" s tím, že jestli mě bude miminek ještě týden okopávat tak se zblázním…Doktorka pochopila a namáčkla mě na příjem „už" v pondělí odpoledne. Dostala jsem domů sedativa a víkend prožila v mlze částečně zíráním do prázdna, částečně „tlacháním" s holkama na emimi. Bohužel i to mi bylo v neděli odepřeno, neb se mám pos.alo připojení na internet…

Nástup do nemocnice
V pondělí jsem v jednu nastoupila do porodnice, Opět jsme s manželem strávili 1,5 hodinu v příjmové ambulanci (plné maminek s novorozencama, malými dětmi a obrovskými bříšky…) Po té co jsem byla v ambulanci asi 2 minuty jsme byli posláni na lůžkové oddělení. Bohužel lůžko volné nebylo a tak nás čekala další hodina a půl v čekárně než propustili pacientku, která mi uvolnila postel. Nadstandart jsem odmítla, nesnesla jsem pomyšlení že budu sama mazi 4 zdmi a nic mě ani na chvilku nerozptýlí… Na pokoji byla maminka s bříškem (34tt) a maminka po císařském řezu bez miminka (to bylo v inkubátoru). V pondělí se nic nedělo jen večer mi pan doktor zavedl tyčinky na přípravu porod. cest. Po celou dobu hospitalizace jsem dostávala silná sedativa, takže mě tak nějak bylo vše jedno… Pořádně jíst jsem nemohla už týden, takže ani tam jsem nic nejedla.

Porod
V úterý ráno jsem šla na UTZ, kde konzilium lékařů (3 doktoři) potvrdilo zjištěnou vadu. Injekcí do břicha mi byla vpravena látka, která měla vyvolat stahy děložní a já byla převezena zpět na normální pokoj, kde jsem byla po celou!!! dobu porodu, včetně závěrečné fáze… Kontrakce se mi po té látce nerozběhly a tak následovala kapačka s oxytocinem, nic, druhá, nic, třetí začli slabé kontrakce. PA chodila kontrolovat, a protože už naštěstí byly doby návštěv obě maminky se na celé odpoledne vytratily. Upřímně, taky bych si takový zážitek nechala raději ujít… Stahy se dostaly do obrátek docela rychle, takže chvíli sprcha a pak jsem si došla na sesternu pro PA že je to teda už dost silný kafe, ať mi dá něco od bolesti. Ta se mnou došla na pokoj s tím že jsem sotva vylezla na postel aby mě vyšetřila. Na kolik jsem byla otevřené nevím, ale tlaky na konečník jsem neměla… Nicméně PA do mě sáhla a (pořád mi říkala co dělá, byla absolutně úžasná a citlivá, jak jen to šlo) takže do mě sáhla a při mém současném zatlační protrhla rukou plodové obaly, odtekla plodová voda. Na druhé zatlačení jsem vytlačila miminko… PA nevěřila vlastním uším, když jsem jí řekla, že ho chci vidět. Dost mi to rozmlouvala, ale ten pohled nikdy nezapomenu. Miminko bylo maličké, ale strašně krásné trochu sebou cukalo (prý doznívání nervové činosti, neb už bylo mrtvé) a já si sama rozdělala nožičky, abych se přesvědčila, že bolístku opravdu mělo a podívala se co to vlastně je. Poškození bylo opravdu velké (ale ne hnusné, jen takový uzlíček, který tam nepatřil), takže jen podle ještě jednoho takové váčku o kousek níž usuzuji, že to byl asi opravdu chlapeček. Hned po porodu jsem volala manželovi (musel zůstat doma s klukama…) a už mě vezli na sál k revizi dělohy (se divím že to drsňáci taky neudělali na tom pokoji  No když už tak už, ne? Narkóza byla sladká, zdálo se mi o našich broučcích a skoro mě bylo líto že mě probudili  Po návratu na pokoj jsem pomalu ještě v narkóze volala manželovi a mámě a posílala SMS kamarádům a známým (myslím že je fér těm kterým bych v září po porodu psala, že máme miminko, napsat ať už na to září nečekají…).

Oklepání se a opuštění porodnice
Večer jsem už byla v kondici, takže WC, sprcha a u Ordinace v růžové zahradě dokonce i povečeřela.(roh­lík a čaj…) Na noc jsem si vzala poslední půlku antidepresiva (dali mi celé, ale já se cítím dobře…) a teď (středa večer) jsem již prášků prostá… Z pokoje mě vyšoupli hned ráno po vizitě (8hod.) a do 11hod jsem čekala na chotbě na propouštěcí zprávu a fakturu na regulační poplatek…(škoda to jakkoli komentovat!!!)

Závěr a poděkování
Takže tak jsem rodila potřetí já. Holky já už vážně neberu žádné léky (možná ještě doznívají ty mega dávky ze včerejška), ale cítím se fyzicky i psychicky v pohodě. Jak to??? Já toho našeho drobka viděla. Na rozdíl od nejasných úmrtí, nebo skrytých vad srdce (atd.) mi měli vadu viditelnou, já se hned po porodu přesvědčila o tom, že naše miminko by nemělo hezký život, nebylo by zdravé, nebylo by šťastné, prožilo by si spoustu bolesti, ponížení a kdoví jak dlouho by to peklo po narození přežilo…Pak je tu moje rodina, kdy se doma vlastně nic nezměnilo, kluci se perou a hádají jako dřív, manžel za celé tři dny pořád něco kutil na zahradě a snažil se je krotit a psovi, obludě jedná příšerné, už zase asi došly baterky v protištěkacím obojku a tak celé odpoledne řve a řve…No a v neposlední řadě jste tu vy!!! Snažilky, těhulky a maminečky s Emimina, které mi pořád posíláte sílu stavět se k tragedii čelem a jít přes překážky dál. Třeba se jednou k té naší vysněné Lidušce, nebo tomu raráškovi Vítkovi taky dopracujem.
Děkuji manželovi, dětem, mojí mamince, vám holky emimiňačky za podporu a bohu za velmi krutou, ale poučnou lekci do dalšího života…

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.4 bodů
 Váš příspěvek
 
Lesina
Echt Kelišová 9857 příspěvků 21.05.09 11:09

Tohle noční můra každé z nás. Držím palce, abyste měli sílu být v budoucnu šťastní a jít dál. Bolí to a bolet bude, to musí. Držím prostě palce!!!!

L.

 
Pavlička
Kelišová 5055 příspěvků 21.05.09 11:22

Lacenko, kočičko, dočetla jsem a bulím jak želva, nevím, co na to říct, protože tohle by se nemělo stát NIKOMU!!! Přeju Ti, jen, co to půjde držet v náručí zdravý malý uzlíček a dalšího sourozence pro Tvé dva rošťáky.

 
kamiŠ
Generální žvanilka 23522 příspěvků 21.05.09 11:22

Lacenko, jsi silná ženská! Nejen v tom  že jsi se zvládla na miminko podívat… Způsob a jednání v porodnici raději nekomentuji… :-(((((((((( Myslím na tebe pořád…

 
Lesina
Echt Kelišová 9857 příspěvků 21.05.09 11:23

Ještě chci dodat, že vím, jak se žije v rodině s handicapem, znám tu bolest, bezmoc, ale i radost, které k tomu patří. A prostě ti rozumím. Sama vím, jak moc to v dobrém i zlém rodinu zasáhne. Neříkám, jak bychom se rozhodli my, i když já osobně v tom mám jasno, jen s pokorou děkuji osudu, že jsme to řešit nemuseli.

L.

 
anlea
Ukecaná baba ;) 2475 příspěvků 21.05.09 11:27

Lacenko,přez slzy nevidim ale napsat ti musim,víš,já našeho chlapečka co umřel při porodu neviděla,do dnes mě to moc mrzí i když mi všichni tvrdí že je to tak pro mě lepší,nevěřim jim,beruško,jsi statečná ženská,určitě jste se rozhodly správně a všichni jste to skvěle zvládly a té holčičky se určitě brzy dočkáš,budu moc držet palce,obdivuju tě jak jsi to zvládla,já tak statečná nebyla

 
Smilla
Zasloužilá kecalka 549 příspěvků 21.05.09 11:37

Lacenko, tvuj pribeh jsem sledovala, a je mi to strasne moc lito. Vubec si neumim predstavit, jak se asi citis. Je skvely, ze uz doma mas dva chlapecky, urcite je to velka podpora. Jen doufam, ze cas bude milosrdnej a ze to trochu preboli.
 Smilla

 
Judycum
Kelišová 5003 příspěvků 21.05.09 11:48

Lacenko, jsem ráda, že už jsi doma…věřím, že teď už bude lépe a brzy zůstane jen nebolavá vzpomínka na těch 22tt, co jste spolu s miminkem prožili…rády Tě uvidíme zase u nás v Hubneme…, ale ještě radši Ti zase brzy napíšu do tabulky nové přáníčko k těhotenství…je moc dobře, že jsi našla sílu se s maličkým rozloučit, myslím, že je to moc důležité…
 Jiřina

 
Miňulka
Závislačka 2902 příspěvků 21.05.09 12:33

Lacenko, je dobře, že už to máte za sebou, je to šílený kam nás občas život zavede, s vámi se nemazlil, jsi statečná holka, máš můj obdiv. Víc ze sebe nedostanu, stejně na to ani nevidím…

 
Jitulinda
Ukecaná baba ;) 1748 příspěvků 21.05.09 12:49

Lacenko, jsi silná a statečná ženská. je určitě dobře, že jsi se s miminkem rozloučila a mohla ho vidět. držím pěsti, aby jsi se dala brzy dokupy a věřím, že se Lindušky dočkáš.
 Jitul

 
Ditta77
Závislačka 4156 příspěvků 21.05.09 12:52
 

Lacenko.....chtěla bych napsat něco oduševnělého, ale vždycky mi v těchto situacích docházejí slova.....Tvůj příběh jsem sledovala od začátku, kdy se vyslovilo to podezření…každý den jsem na Tebe a Tvé miminko myslela.....vždycky mě takové příběhy srážejí na kolena, život je někdy opravdu krutý:-((((( je toho tady poslední dobou na Emimi moc, co mě rozplakává při každém pomyšlení.A bohužel takové příběhy mě naučily-že si má člověk vážit každého obyčejného dne, kdy jsme všichni zdraví a můžeme se radovat z obyčejných věcí.Dál nemůžu psát, protože už jsem se uklidnila a znovu a znovu se mi spouštějí slzy.........­.............

 
NiKina
Závislačka 3933 příspěvků 21.05.09 13:25

Lacenko, tak něco takového jsem nečekala. Čekala jsem litování, plakání… a ty jsi silná. Ano, viděla jsi mimi a myslím, že to je ten důvod, proč ses nezhroutila v sebelítosti a věčných „proč zrovna já?!“  

Držím ti palce, tohle je zážitek, který nikomu nikdo nepřeje, ale tuším, že pro TEBE byl osudový, aby tě z nějakého důvodu posílil - a to se povedlo.
Ve vzpomínkách miminko zůstane, bude jiné, jeho zrození bylo jiné… ale v srdci zůstane. A je dobře, že na něj budete vzpomínat v krásném…
NiKina
P.S. Mě snad víc šokovalo to, že jsi rodila na pokoji, pomalu v přítomnosti dalších spolunocležnic!!!

 
DuantNefret
Extra třída :D 14597 příspěvků 21.05.09 13:50

Lacenko,

klobouk dolů, jsi opravdu strašně silná osobnost a moc ti přeju, ať už je jen lépe…

Lucka

 
asha
Nadpozemská drbna 29457 příspěvků 21.05.09 14:18

Lacenko, ted jsem ti psala v diskuzi…je mi to hrozne lito :( Drz se, myslim na tebe!
 Lenka

 
Lacenka
Neúnavná pisatelka 18643 příspěvků 21.05.09 14:55

Děkuji moc za krásná slovíčka, budu se opakovat, ale tahle sekta ( jak padlo v jiném deníčku :-)  )  je to co mě drží nad vodou… Manžel, děti, rodina jsou nesmírně důležitý článek v tomto období, ale pohled zvenčí ostatních maminek s různýma zkušenostma je prostě k nezaplacení (na cokoli). Vždy jsem tu našla radu, pochopení, pomoc a někdy i velice důležité dloubnutí k zamyšlení, jestli je můj názor, který tady prezentuji opravdu v pořádku, říká se tomu konstruktivní kritika. Je až neuvěřitelné jaký prostor dává „anonymita“ internetu.Jak moc si člověk troufne veřejně a úplně „cizím“ lidem otevřít své srdíčko… Já vám ho víc už otevřít nemůžu a za nahlédnutí do těch vašich upřímně děkuji…

 
harpyje
Extra třída :D 10099 příspěvků 21.05.09 15:45

Ahoj lacenko, přečetla jsem tvůj deníček, a je mi moc líto, že vaše miminko mělo tak vážnou nemoc. často už jsem přemýšlela, co by bylo, kdybychom se dostali do podobné situace. Některé věci mám rozhodnuté, jiné ne. ale jsme ráda, že jsi sem napsala o tom, jak ses rozhodla se  na miminko podívat a rozloučit se s ním. To je myslí jedna z mála věci v kterých mám jasno, že kdyby mi miminko z jakéhokoli důvodu zemřelo , chtěla bch ho vidět a rozloučit se. a četla a slyšela jsem už víc maminek, které byly zpětně rády, že měly možnost se s miminkem rozloučit, či naopak jak je mrzí, že tu možnost neměli.  jak to, že to personál neví?????  i ta  sestra, která byla u tvého prodou? co si to vůbec dovoluje? Neměla by spíš maminkám, které jsou v tak hrozné situaci, že  nemohou  samy rychle zhodnotit, co se kolem nich děje, nabídnout, at se na své mminko  podívají?  případně jim nějak citlivš říct, že spoustu  maminek pak  lituje že miminko neviděly a dát jim třeba i čas aby se rozhodly?  Prostš mne ten přístup hrozně zaráží. nevím, znáte někdo maminku, která by zpětně byla ráda, že miminko neviděla? že byto zpětně hodnotila jako lepší řešení?

har.

 
ZelvaVeruna
Závislačka 4242 příspěvků 21.05.09 16:00

Lacenko,
radila/psala jsem Ti jednou ohledne hypospadie, kdyz bylo jeste jen podezreni. Pak jsem nahodou videla u tveho podpisu na diskuzi zpravu o VVV miminka ;o( Je mi to moc lito, je to smutne, ale vidim, ze jsi silna zenska a ze s neprizni osudu dokazes bojovat..
Jak jsem denicek cetla, hodne me to dojalo, ale „nejhezci“ mi prislo, ze jsi miminko chtela videt a vlastne se s nim rozloucit… Drzim pesti, at je vse ted v poradku.
Veronika

 
E.lina
Zasloužilá kecalka 717 příspěvků 21.05.09 16:48

Teda, já ani nedutám. Strašně krásně napsané. Lacenko jsi statečná a myslím, že tvůj článek dodá moc síly maminkám, které by potkalo to samé. Já na začátku četla co se ti přihodilo (na zářijovkách), ale nečekala jsem, že budeš mít tolik síly a odvahy a podělíš se s ostatními  o celý průběh. Je  dobře, že jsi to napsala. Pro Tebe, protože to v sobě nedusíš a pro ty ostatní, kterým se také může tahle noční můra všech těhulek stát.
Určitě strašně pomůže, když se s tím maminka srovná psychicky a ve tvém případě, když jsi viděla to postižení, to jistě pro tebe byla v tu chvíli veliká útěcha. Ohledně té nemocnice, věřím, že takové to čekám, přítomnost jiných maminek, čekání na lůžko atd. určitě nepůsobí nejlíp. Je ale otázka, jestli speciální zacházení a porodní sál by neumocnilo ten nešťastnej prožitek ještě víc.  Takhle když se oni chovají  „jako že nic zvláštního se neděje“ je to možná lepší. Nevím. Já jsem byla ušetřená takovýho prožitku, takže to nedokážu posoudit. Navíc pracuju taky na lůžkovým oddělení a je tam velkej nával pacientů na výkony, taky musíme „vyhánět“ z postele brzo a většinou taky čekají na propouštěčky i hodiny, protože ošetřující nebo primář, kterej to musí podepsat jsou na sále atd. V každém případě máš můj obdiv a z celýho srdce ti přeju, aby ses dala do kupy a  (pokud ještě budete s manželem chtít), aby se vám brzy narodila už jenom ta zdravoučká holčička.

 
prdísek
Kecalka 388 příspěvků 21.05.09 20:13

Lacenko, klobouk dolů, jsi opravdu silná ženská. Obdivuji, že jsi se ds tím dokázala tak vyrovnat. Mě jednu chvíli hrozilo stejné rozhodování a bývala bych se rozhodla stejně jako ty. Ale nejsem si jistá, že bych se s tím dokázala tak vyrovnat. Je dobře, že jsi dovolila ostatním nahlédnout do tvého srdíčka , třeba to mnohým maminkám v tíživé situaci pomůže a podrží je tvoje zkušenosti. Přeji ti ze srdce jen to nejlepší a brzy malou princeznu, která ti sice nenahradí toto ztracené miminko, ale srdíčko potěší.  

 
Danylea
Ukecaná baba ;) 1852 příspěvků 21.05.09 20:54

Lacenko, berusko......­...nebooj se, Liduska bude..... !! Musel to byt hrozny zazitek........ale na druhou stranu je moc dobre, ze jsi drobecka videla.......... Ze vis, ze to pro neho bylo nejlepsi....... Drzim palecky, at ta holcicka brzy prijde… !!

 
anděla1
Povídálka 45 příspěvků 21.05.09 22:05

Milá Lacenko, nevím jestli si na mě pamatuješ, ale byla jsi jedna z těch, která se mnou prožívala poslední týdny před porodem mého Filípka. Už jsou to 4 měsíce, co se narodil a protože u mě ještě perfektně fungujou těhotenské hormony, tak tady brečím a brečím a nejde mi to zastavit, neboť po porodu si vůbec nedovedu představit tu bolest, kterou sis teď prošla. chci ti napsat, že mě to bolí s tebou a je mi to tak strašně moc líto. JSI NEUVĚŘITELNĚ STATEČNÁ HOLKA a tvůj maličký chlapeček ti určitě pošle tvou vysněnou Lidušku za odměnu, za tvojí statečnost a lásku. Přeji ti, ať už tě v životě potkávají samé krásně a veselé věci. Držím pěsti - Anděla.

 
suvik
Generální žvanilka 24543 příspěvků 22.05.09 09:05

Lacenko to je fakt drsný, co život občas připraví :-(. Taky ti moc přeju nějakou kompenzaci v podobě dalšího miminka, třeba tu Lidušku, i když je mi jasný, že ani další chlapeček by nebyl nevítán viď :-). Ten porod ale, to je strašný…je mi z toho dost smutno…

 
TinaH
Zasloužilá kecalka 687 příspěvků 22.05.09 10:08

Lacenko,
je mi nesmírně líto,co se vám stalo.Ale děkuju za lekci statečnosti a důstojnosti.A kdyby ta lítost někdy přece jen na tebe padla jak neprodyšná deka,pořád tu pro tebe budem…Tina

 
Evalu
Zasloužilá kecalka 852 příspěvků 22.05.09 13:07

Lacenko,
holky tu napsaly snad všechno, těžko bych hledala slova, abych to napsala nějak jinak. Tak možná jen jedna věc , na kterou jsem si vzpomněla, když jsi psala, jak jseš teď na tom psychicky dobře. Mám jednu kamarádku, je silně věřící, která přišla o mimi asi tak jako ty - ono tedy zemřelo z nezjištěné příčiny v děloze a musela ho mrtvé porodit. Byl to samozřejmě strašný šok, byla to mimo všechno jiné vytoužená holčička po třech klukách, navíc to umocňovalo prý naprosto bezohledné až surové jednání nějakého dr. (vyprávěla mi to jen takhle, neptala jsem se na podrobnosti),
Pak ale říkala, že když už si myslela, že to prostě horší být nemůže a že z toho nevyjde se zdravým rozumem, něco se v ní psychicky zlomilo a ona zažila jedny z nejhezčích chvil v životě - ona je tedy samozřejmě zá:,–(ně ovlivněná svojí vírou, takže to popisovala, jak do ní vstoupil najednou absolutní nadpozemský klid a jak cítila, jak jí (Bůh ) drží v náručí, zalévá láskou a konejší. Já si o tom myslím, že prostě lidská psychika má mechanismy, jak se vypořádat s tím, co je přes únosnou míru a jak se zahojit, jako se hojí nemocné tělo, a je to tak dobře a člověk by to hojení měl s povděkem a úlevou přijímat, jako když začne ustupovat ošklivá chřipka.
Doufám tedy, že nepíšu bludy od věci, protože jsem nic takového neprožila a nemám o tom co plkat, já jen, že jsem si na tenhle příběh několikrát vzpomněla, když jsem postupně četla ten tvůj. Mimochodem - ta kamarádka je teď zase těhotná (skoro ve 40, nejmladšímu synovi je 11 let), poněkud tedy neplánovaně, protože tvrdila, že to tenkrát považovala za znamení a že už to pokoušet nebude, ale tohle je tedy asi taky znamení, ne (chybí mi smajlík)?  

S přáním všeho dobrého  

Eva      

 
harpyje
Extra třída :D 10099 příspěvků 22.05.09 17:45

člověče Evo, jestli je to tvá dobrá kamarádka, tak se k ní chováš dost … řekneme nevhodně. Popisovat  jeji zážitek tak dehonestujícím způsobem se shozením toho co ona považuje za duležité ??? no, jak myslíš.

No co už, já když jsem potratila, tak jsem to taky řekla pár nevěřícím kamarádům a někteří měli také hloupé řeči. podruhé jsme jim neřekla nic a mám svatý pokoj.
 har.

 
Kamča.dalmatinka
Hvězda diskuse 46984 příspěvků 22.05.09 18:14
  • lacenko hned jak jsem se dozvěděla co se Vám stalo tak jsem ti chtěla napsat jak strašně mě to mrzí,ale nenašla jsem vhodná slova a ani tet je nenecházim,ale moc ti držím palce a smekám před tebou jaká jsi statečná .Posílám ti hodně síly ale myslím že ty jsi tak vyrovnaná osoba že to ani nepotřebuješ.Moc ti-vám držím palce!kamča a Matyas 
 
Kamča.dalmatinka
Hvězda diskuse 46984 příspěvků 22.05.09 18:18

Ano znám dokonce dvě maminky které se tak rozhodly a byli později rádi že se tak rozhodli.Je to věc každého já bych miminko nejspíš vidět nechtěla,proto že pak bych ho měla stále před očima,ale třeba né,těžko tet o tom přemýšlet.

 
kamiŠ
Generální žvanilka 23522 příspěvků 22.05.09 19:55

Já jsem ráda, že jsem se na svoje miminko nepodívala. Někdy si sice říkám, že jsem měla, ale nevyčítám si to! Myslím, že s tou bolestí nad ztrátou bych se mnohem hůř vyrovnávala, kdybych věděla, jak bylo moje miminko krásné… Nemělo viditelnou vadu, mělo postižené srdíčko, takže bych se jen trápila, že jsem zabila zdravé dítě… Ona každá věc má dvě strany pohledu…

 
harpyje
Extra třída :D 10099 příspěvků 22.05.09 20:04

KAMIŠ. A KDYZ JSI SVoJE MIMINKo NEVIDELA, TAK SE NAD TIM TRÁPÍŠ MÍŇ? (sorry caps lock) nepřipadá mi, že to má souvislost… Nicméně díky  za reakce -  skutečně jsem dosud  četla  jen několik opačných zkušeností, proto se na to tady ptám…

 
kamiŠ
Generální žvanilka 23522 příspěvků 22.05.09 21:34

Netrápím se míň, ale můžu si to miminko představovat jak chci…Normální velké krásné mimino. Neuvidím ho pořád takové jaké bylo… Malinké, ...... Neumím slovy popsat pocity a to co cítím přesně…

 
Ajjaa
Závislačka 3492 příspěvků 22.05.09 21:52

Lacenko, je mi to upřímně velice líto. Já jsem se nedokázala podívat. Je to přes pět let a dodnes na moji holčičku myslím a chtěla bych se podívat. Už to nikdy nevrátím. Tehdy jsem tu sílu neměla. Byla jsem na dně. Absolutně na dně. Dneska mám taky dvě děti, které miluju. Jsou moje štěstí, ale v srdci mám děti tři a ty to budeš mít asi stejně. Budu se opakovat, ale opravdu je mi líto co vás potkalo.  

 
lexxie
Kelišová 6330 příspěvků 24.05.09 10:46

Lacenko, co se ti stalo je strašné, moc mně to mrzí. Tohle by se nemělo stávat. Posílám hodně sil a doufám, že ti radost z kluků alespoň pomůže zmírnit bolest.

 
Demi
Závislačka 3743 příspěvků 25.05.09 11:31

Harpy,  

mám podobnou zkušenost, s přáteli i se zdravotníky… A jinak naprostý souhlas s tím, co jsi napsala.  

Demi.

 
alenava
Nováček 1 příspěvek 18.07.09 14:21

Lacenko ,jste velice silná žena. Já bych se nedokázala podívat ,i kdyby mě to asi lákalo. Smekám před Váma.

 
pilcanda
Ukecaná baba ;) 1101 příspěvků 14.12.09 11:04

Přeju ti aby tě taková situace už nikdy nepotkala je to noční můra každé ženy. Držím pěsti ať se zadaří krásná zdravá holčička

Příspěvek upraven 14.12.09 v 11:05

 
Taminka
Extra třída :D 13377 příspěvků 05.01.10 18:31

Tohle je asi nocni mura kazde zeny ale ty ses s tim popasovala a vidim ze za par tydnu budete mit doma krasnou holcicku.
Preji hodne stesti a radosti.

 
láďa1
Kecalka 113 příspěvků 06.02.10 21:37

Lacenko,

tak jak jsem psala…bulím jak želva. Tohle je opravdu noční můra každé z nás. Moc mě mrzí čím sis musela projít. O jednání v nemocnici ani nemluvě…je to fakt silné kafe co se někde děje.
Víš co Ti závidím? Že jsi Vašeho broučka mohla vidět, mě ani nechtěli říci pohlaví, hned ho odnesli a vlastně se ani nikdy nedovím, proč musel umřít, jestli měl nějakou skrytou vadu. Člověk osudu neporučí, ten máme asi všichni napsaný. Jsem moc ráda, že i přesto špatné čím jste si museli projít se nakonec dočkáte vytoužené Lidušky.
Moc Vám holky držím palce, ať jste obě v pořádku a hlavně zdravé :srdce:
 Lada

 
petullle
Generální žvanilka 20506 příspěvků 22.04.10 12:33

Lacenko moc tě obdivuji že si to takto skvěle zvládla, muselo to bolet strašně, já si nedovedu představit že bych tedka o naší anetku přišla, každopádně si byla strašně statečná a věřím jestli už nečekáte další dítko že brzičko přijde, a věř že ten prdolka se má tedka v dětském nebíčku moc dobře a kouká se na tebe zhora společně i s mým dětátkem které jsem potratila ve 12 tt v unoru 2009 :hug: opatrjte se

 
petullle
Generální žvanilka 20506 příspěvků 22.04.10 12:35

tedka jsem koukala pozpátku a už tři týdny máte doma zdravou holčičku tak strašně moc gratuuji moc sis ji přála :hug:

 
Lacenka
Neúnavná pisatelka 18643 příspěvků 25.04.10 19:58

Petu Jj je to tak zítra bude mít naše Liduška 4 týdny a je to naše sluníčko. Přeji i vám zravé a krásné děťátko :kytka: :mavam:

 
teredes
Kelišová 6266 příspěvků 27.04.10 22:53

Ahoj Lacenko, narazila jsem na tvuj pribeh az ted, stale me mrazi. Je to opravdu nocni mura kazde mamy. To, ze jsi se s miminkem dokazala rozloucit, urcite nebylo lehke, ale byl to dulezity okamzik. Moje maminka doted neprekonala pocit, ze ona se se svym synem nerozloucila.
A pak jsem si konecne na metriku vsimla, ze Lindusku uz mate doma !! Moooc gratuluju, at vam prinese hodne radosti. Preji uz jen same stesti a hlavne hodne zdravi tobe i tve rodine.

 
veverka-andy
Závislačka 3127 příspěvků 29.04.10 22:29

Opravdu nemám slov. Po dočtení tvého porodu jsem musela přestat, protože to je tak neuvěřitelně otřesný příběh, který zamává i s tou nejotrlejší z nás. :cry:

 
Freyaa
Extra třída :D 10052 příspěvků 29.04.10 22:58

Lacenko, klobouk dolů jsi strašně silná ženská, máš můj obdiv jak jsi všechno zvdála, přeju moc moc síly do dalšího života

 
Kebinka
Extra třída :D 11201 příspěvků 23.06.10 18:04

Lacenko tvůj příběh mě rozplakal. Je mě líto že jste tím vším museli projít, ale jsi strašně statečná že jsi o tom napsala příběh který třeba pomůže i jiným maminkám v podobné situaci. Smekám před tebu klobouk jsi silná a přeju ti aby ti ty tvý dětičky dělali jen samou radost :hug: :hug:

 
Silvi.100
Extra třída :D 12692 příspěvků 23.06.10 18:18

Lacenko :hug: je mi to moc líto..co dodat…dobře, že je to za Vámi a přeji do života už jen a jen dobré :kytka:

Vložit nový komentář