Můj první porod

TuLin  Vydáno: 26.12.12

Moje malá 3týdenní holčička spokojeně spinká v postýlce a já mám konečně čas napsat pár vět o tom, jak jsem poprvé rodila.

Nejspíš bych měla začít od začátku…S manželem jsme se vzali v roce 2010. Svatba proběhla šťastně navzdory tolika překážkám, které nám stály v cestě. Oba milujeme děti a finančně jsme na tom byli uspokojivě, dítě jsme neplánovali, ale nechali věci přirozený průběh.

Po roce jsem byla už nervózní, jak to, že ten čáp fůrt neletí. Okolí se už ptalo, kdy bude miminko. To je ta nejnevkusnější a dost osobní věta, pokud chcete dítě a ono nepřichází. V dnešní době, kdy má problém každý 5. pár, bych tu otázku zařadila mezi „zakázané“ otázky. Byla jsem ve stresu z těch neustálých otázek - zvlášť, když jsem přibírala po lécích (hormonech), které mě měly napomoct k otěhotnění. Moje gynekoložka vždy říkala, ať si počkám, že je mi pouze 22 let, mám čas, a ať se snažíme dál. Já se jí jednou s pláčem prosila, ať mě pošle už konečně na nějaké centrum, ale odmítla. :-(

Potom jsem dostala doporučení na jednoho gynekologa z nemocnice a začala jsem chodit k němu. Hned mě vyšetřil a vyslechl. Následovala laparoskopie. Propíchání cyst. A nasazení Clostibelgytu. Na laparoskopii jsem nastoupila v lednu 2012 a v březnu už jsem nevěřícně koukala na dvě čárky na těhu testu. Neumíte si představit tu radost a dojetí v té chvíli.

Začala jsem jíst zdravěji, pila jsem hodně. Relaxovala a zůstala jsem prakticky doma (i kvůli silným alergiím na pyl v letních měsících) a cvičila. Těhotenství bylo krásné, žádné bolesti zad, křečové žíly, žádné nepříjemnosti. Všechny testy v normě. Všichni chválili, že mi těhotenství svědčí. Za celé těhotenství jsem přibrala 14 kilo celkově.

Jak se blížil poslední měsíc, byla jsem nervózní a pročítala jsem deníčky porodů, které mi psychicky moc pomohly. Přála jsem si mít takový porod, jak mnohé maminky básní. Nikdy jsem nebyla průbojná, spíše bojácná. A k tomu z porodů, které vidíte ve filmech (mluvím o těch, kdy americké herečky rekordně křičí, div neprasknou uši), se mi mnohdy dělalo blbě.

Termín jsem měla 3. 12. 2012. Byla jsem přesvědčena o tom, že porodím dříve nebo až později. Psychicky se na vše připravovala, i na vyšetření v nemocnici. Bojím se totiž gynekologického vyšetření. Bojím se roztáhnout nohy, je mi nepříjemné jakékoliv vyšetření tam dole. Navíc když pokaždé ordinuje jiný gynekolog.

2. 12. 2012 jsem se ráno probudila a našla jsem stopy krve. Byla jsem vyděšená a hned jela do nemocnice. Byla neděle, takže si musela počkat na doktorku, než přijde. Po monitoru přišla mladá gynekoložka s dlouhýma gelovýma nehtama, která se netvářila moc dobře. Myslím, že zrovna měla něco lepšího na práci a já ji od toho vyrušila. Pokusila jsem se o vtip na zlehčení situace, ale asi jí moc do smíchu nebylo. Vyšetřila mě a já se na křesle třásla jak osika (to je ten můj strach z vyšetření). Nakonec řekla, že mi odešla hlenová zátka, ale to nic neznamená, a že doufá, že mě nebude mít u porodu (tohle mě trochu naštvalo, protože za svůj strach nemohu a ona mi moc na sebevědomí nepřidala). Porod prý může být až za týden. Odešla jsem domů a už jsem nekrvácela. Ve dvě ráno jsem nemohla spát a šla jsem na internet pročítat eMimino a najít nějaké informace o mladé doktorce, co mě v ten den vyšetřila. Po chvilce bolest jako při měsíčkách, ale nestupňovalo to. Říkám si „Asi za pár dní to už bude“. :D

Později asi ve 3 ráno (3/12) to začalo být v návalech pravidelné. Necítila jsem žádné tvrdnutí břicha, jen tu menstruační bolest. To nemohou být přece kontrakce, když to netvrdne, nebo ano? Jako prvorodička těžko poznáte, co to je kontrakce. Na poradně mi bylo řečeno, že moje malé tvrdnutí břicha jsou vlastně poslíčci. Od obou jsem čekala teda, že to bude víc. :D

Ve 4 ráno jsem začala měřit a bylo to každých 6 minut. Je to pravidelné, ale nebolí to až tak moc (zase jsem si představila řvoucí herečky ve filmech při kontrakcích), ale každopádně v 8 mám stejně jít do nemocnice na poradnu, tak to vydržím. :D V 6 naháním manžela, ať se obléká, že tam přijedeme přesně na 8 hodinu. Kontrakce nesílí, ale jsou pravidelné každých 5 minut. Manžel po včerejším dni, kdy jsem ho hnala do nemocnice a nakonec z toho nic nebylo, byl naprosto v klidu. Pomalu se nasnídal, oblékl. Já už oblečená čekala s třema taškama (1 do porodního, 1 na šestinedělí, 1 pro mimčo).

Cestou do nemocnice jsme ještě žertovali, že to je zas ten planý poplach. Do poradny jsem vtrhla a hned jsem vybalila, že nejdu na poslech, ale asi už rodím. :D Sestřička se na mě koukla a že mě vyšetří. Řekla jen „Na porodní sál“. V tu chvíli jsem ještě nevěřila. Řekla „Na 4 cm“. Hned jsem se oblékla nemocniční hábit a vyšla na chodbu za manželem, že rodím. :-))

Odešla jsem na porodní sál. Tam udělali nějaké vstupní papíry a napíchli mě na poslech mimina. Sem tam za mnou zašla sestřička a zkontrolovala. Byly tam ještě dvě mladé medičky v mém věku, takže jsem si pokecaly a já zas byla jak sluníčko. Které semtam muselo funět jako pes. :) Nechali mě ležet na lůžku a prodýchávat kontrakce. Vedle rodily dvě maminky. Postupně jsem slyšela, jak jedno miminko přichází. Druhé. A já byla nervóznější.

Přišla sestřička, že mi udělá přípravu. Já teda skočila z postele a kontrakce (menstruační bolest) byla delší, ale ne bolestivější. Byla jen delší. Sestřička udělala klystýr a já musela zadržovat na tři kontrakce. Pak jsem potřebovala tlačit. A sestřička nikde. Asi nečekala, že se to rozběhne tak rychle. Já se držela lůžka a prodýchávala. Nakonec přišla a já hned, že potřebuju tlačit. HNED! Zavolala si porodní asistentku a ta mě zkontrolovala hned v přípravně. Řekla, že zašla branka (doufám, že to píšu dobře) a že musím do porodního boxu.

Cítila jsem, jak je dole něco tvrdého. Já ale už nevstala. Padla jsem na zem a chtělo se mi tlačit. Ani osprchovat jsem se nestačila. Doktorka a porodní asistentka mě každá vzala za jednu ruku a vlekly mě do boxu. Jen slyším doktorku „Ty vole…ty vole“ Asi, že jsem těžká a tlačím se k zemi. :)

Nakonec jsme došly do boxu, já na postel a hned jsem tlačila. Vidím tam mnoho lidí v nemocničních pláští a skoro nepoznávám manžela, kdyby mě pevně nedržel za ruku. To je jediná známá věc, kterou znám, a věřím. To je můj bod, kterého se mohu chytnout, moje opora. Necítím bolest, ale jako takové pálení dole, neskutečný tlak.

Doktorka chválí, že tlačím dobře. „Píchnu vodu“ a najednou cítím vodu. :)) Jedno zatlačení. Cítím, jak je hlava venku. Teda…to ani nebolelo a asi díky té prasklé vodě to šlo lépe ven. Doktorka chválí dál. Nadechnu se a zatlačím podruhé. Cítím, jak celé tělíčko je venku. Hned mi jí pokládají na břicho. Je slizská, růžovoučká…ma­lá…nádherná. Koukám dolů a vidím cosi dlouhého (pupeční šňůra), ale v tu chvíli mě napadá jen slovo - „pinďour“. :)

Najednou taková úleva. Je to za mnou. Nebylo to nic tak strašného. Popravdě jsem čekala tooolik…a nakonec to bylo jen tohle? :)) Hned bych rodila znovu, pomyslím si. Manžel líbá moje čelo a já se usmívám. Sestřičky, jako by byly zvyklé, hned hnají tatínka, aby vyfotil malou a on zmateně hledá mobil. :))

Malou odnesou a doktorka v rychlosti říká „Ještě placenta“. Tu jen zatáhla, ani jsem nemusela tlačit, a byla venku. Pak následovalo šití - pro mě asi nejhorší část porodu. Nebolel, ale bylo to nepříjemné. Bohužel porod byl rychlý, že se nestihl nástřih, a já se sama potrhala i venku i vevnitř. Krvácela jsem a nešlo to moc zastavit. Prej jsem moc křehká, takže po dvou pokusech o zašití všech poranění mi řekla doktorka, že to raději necháme být. Další šití by bylo další krvácení. Byla jsem vyčerpaná ne z porodu, ale ze šití.

Do nemocnice jsem přijela v 8 hodin, Vodu praskli v 10:35, porod byl v 10:37, konec obou šití zhruba ve 14 hodin. Malou mi dětská sestřička přinesla zabalenou a nechala ji přicucnout k mému prsu. Byl to zvláštní pohled na toho malého človíčka, jak ze mě saje (zatím nebylo co). :) Na porodním boxu jsem ležela celkově 4 hodiny. Mezitím mi přinesli sestřičky, ať se vyčůrám do kbelíku. :) Nechaly puštěnou vodu, v tu chvíli mi nedošlo, že je to k navodění „nálady“ a furt jsem si lámala hlavu, proč nechaly puštěnou vodu, jestli ji nezapomněly. :)

Poté přišly a řekly, že jestli to nejde, tak mě vycévkují (zavedou hadičku), tak jsem se bála dalšího „zákroku“, že jsem se doslova počůrala strachy. :)A na vycévkování nedošlo. :D Později nás obě odvezli na pokoj a tam už jsem se nemohla vynadívat na ten malý zázrak…

I když šití nebylo příjemné, shrnula bych můj porod jako rychlý a bezbolestný. Hned bych mohla rodit znovu. :D Přála bych takový porod všem a zvlášť těm, které jsou jako já, velkými sraby. :D

Taky bych chtěla poděkovat všem sestřičkám, doktorkám z ústecké nemocnici, které měly službu v ten den, že mi tak pomohly. Od teď budu chválit tuto nemocnici na každém kroku a zvlášť o šestinedělí. V příštím dílu… :-)

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.6 bodů
 Váš příspěvek
 
beruska03
Kelišová 7474 příspěvků 26.12.12 07:32

Teda, o takovem porodu sni kazda z nas :-) moc moc gratuluji :-)
:kytka:

 
Andrella
Kecalka 258 příspěvků 26.12.12 10:34

Gratuluju k miminku a k suprovemu porodu :),za chvilec taky budu rodit, sice uz podruhe, ale cim se to blizi, blizi se i obavy, kez by to bylo tak v pohode a rychle jako u vas :)

 
luciee9  26.12.12 11:08

Wau, :) také bych chtěla mít takovej porod. Zítra mám termín a mám jetc taky ráno do porodnice. Tak třeba mě to chytne ještě přes noc, že by nemuseli vyvolávat. :think: Ale nádherný deník, moc a moc GRATULUJI :srdce:

 
Gloaming
Závislačka 3280 příspěvků 26.12.12 12:13

Krásný porod. Já to měla o něco delší, ale taky v pohodě. Taky jsem čekala, že to bude o dost hosrší. A taky jsem rodila v Ústecký nemocnici. :mrgreen:

 
Denpry
Závislačka 4280 příspěvků 26.12.12 15:10

Krásné!!! :potlesk:

 
kači31
Ukecaná baba ;) 2039 příspěvků 26.12.12 16:38

K takovému porodu gratuluju a příznám se, že závidím. Jen se mi nelíbí, jak píšeš o těch řvoucích herečkách, bohužel patřím asi k těm, co měly porod jako ony… Tři dny vyvolávaný, noci bez spánku, kdy člověk čeká, že UŽ to přijde a ono nic, pak v noci začly kontrakce, po 12 hodinách, kdy už jsem měla kontrakce po minutě a půl a byla otevřená na třičtvrtě prstu a nikdo mi kontrakce nechtěl věřit.. nakonec porod po 17 hodinách už brutus kontrakcí, samotný porod ve srovnání s jedinou kontrakcí byla brnkačka.. šitá jsem byla, ale o tom ani nevím, už jsem ani necítila, že mě šily, kdyby mi to neřekly, že mě šijí, nepoznala bych to.
nechtěla jsem rodit nikdy více, ale brzy to přešlo :lol: a v dubnu mě to čeká zas :mrgreen: Tak jen doufám, že se mi to tentokrát rozjede samo, a nebudou mi muset dítě násilím rvát..
tobě přeju, ať jste s miminkem šťastné, je to mateřství nádherné a je to velká radost!

 
monifix
Závislačka 2638 příspěvků 26.12.12 19:17

Parada, takovy pohodovy porod. Ja rodila 10 hodin ale hned jsem tvrdila ze bych rodila zas :) tak hrozny to nebylo a ten pocit stoji za to. Pro me mnohem horsi byli dny po, zzit se s malou a tak…

 
Prcíček
Ukecaná baba ;) 1677 příspěvků 26.12.12 22:34

Teda to je jak muj pribeh: v roce 2010 svatba, pak teda bohuzel 3 potraty:-( a v breznu 2012 // a 19.11 se nam narodila holcicka - sice o 3 tydny drive, ale vse ok:-) preju hodne radostnych chvil s mimcem :-)

 
misa1990
Ukecaná baba ;) 1828 příspěvků 26.12.12 23:12

Teda taky chci takový..čeká mě to každým dnem, termín máme 10.1., ale už to může byt kdykoliv..
Jsem taky srab.. jaký je ten klastyr? Booze..

 
Prcíček
Ukecaná baba ;) 1677 příspěvků 26.12.12 23:59

Ja jsem taky srab, bojim se i obyc prohlidky u doktora:-( klistyr neni nic, urco lepsi nez rodit bez nej. I kdyz ho clovek ma tak pri tom tlaceni jde ven i to co nema:-) nejdriv mi to bylo blby, ale co clivek nadela

 
TuLin
Kecalka 215 příspěvků 27.12.12 09:54

@misa1990 Jelikož jsem byla na laparoskopii.. tam mi taky dělali klystýr… věděla jsem do čeho jdu :D U porodu se dělá trochu „menší“ než u jiných operativních zákroků. Na přípravně tě oholí(pokud už nejsi) a u klystýru si lehneš na bok na lehátko. Napustí ti tam asi tak malou skleničku vody.

Jen jsem jako stydlivka poprosila, zda si mohu hadičku zavést já sama. Bylo mi to příjemnější než kdyby mi to tam zavedla sestřička. Záleží asi na člověku. Jinak napustí teplou vodu… většinou po troškách. Ty můžeš po chvilce říct „stop“ a trochu si zvyknout a pak říct, ať napustí dál. Není to nic hrozného. Větší neplechu dělá ten stud než, že by to bylo nepříjemné :-) Jinak u toho prodýcháváš i kontrakce, takže se to trochu těžko zadržuje. Jako bys měla velký průjem a musela počkat. Jinak tam máš hned záchod a sprchu… kdyby něco :D U mě sestřička napustila a hned odešla. Já zadržela 3 kontrakce a musela to ven. Většinou se obsahu nezbavíš napoprvé (při prvním vyprázdnění), ale spíše na 2 (druhý nutkání na záchod po pár minutách). Teda aspoň u mě a u mých známých to tak bylo. Sestřičky jsou zvyklé na to, takže i kdyby jsi to pustila dříve, tak se nemáš za co stydět… :D To je moje zkušenost… do podrobna :D Můj porod se po klystýru spustil docela rychle. Strach byl hlavně v hlavě a ten stud no :srdce:

 
lucka83
Hvězda diskuse 45851 příspěvků 112 inzerátů 27.12.12 19:08

Moc gratuluji k peknemu a rychlemu porodu :hug: :kytka:

 
Skytafka
Závislačka 4164 příspěvků 28.12.12 10:46

Gratuluji k miminku a tiše závidím tak krásný porod ;) :hug:

 
Evca22
Zasloužilá kecalka 754 příspěvků 31.12.12 22:04

Gratuluji k miminku a zavidim tak krasny a rychly porod

 
DenisaW
Kecalka 158 příspěvků 10.09.13 23:05

Gratuluji k miminku :kytka:

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček