Můj první porod

Sluníčkonesvítí  Vydáno: 08.03.13

Aneb nikdy bych nevěřila, že slova, že každý porod je jiný, jsou až tak pravdivá…

Rodila jsem celkem dvakrát. Obě svoje děti jsem rodila v chomutovské porodnici. A porody se od sebe liší, jak intenzitou bolestí, tak délkou.

Když jsem očekávala prvního syna, bylo mi čerstvých 19 let. Jako prvorodička jsem se porodu hodně bála, ale čím víc se blížil, tím strach paradoxně mizel. Věděla jsem, že se tomu nevyhnu, tak proč se zbytečně stresovat? Můj tehdejší muž (dnes již ex) byl dobrovolným hasičem. 12. 8. 2006 jel do nedaleké vesničky na hasičskou soutěž a přehlídku techniky. Žili jsme u jeho rodičů a já od nich měla slíbeno, že se tam za ním pojedeme podívat. Ten den byla sobota. Když jsem se ráno probudila, manžel už tam nebyl. A já zjistila, že mám pravidelné bolesti po hodině. Věděla jsem ale, že tchýni ani tchánovi nesmím nic říct. Jinak bychom za manželem nejeli. Naštěstí bolesti byly slabé a já je dokázala skrýt. Když jsme dopoledne dojeli na místo určení, bolesti krapet zesílily a hupsly z hodinovky na půlhodinovky.
Stále jsem se snažila je udržet v tajnosti. Jenže vzhledem k jejich silnější intenzitě jsem občas hekla, občas se chytla za břicho. Muž se starostlivě ptal, co mi je. Lhala jsem, že malý hodně kope. Jenže on již tušil ( plánovaný termín byl na 15. 8. ), že to nebude pohyby. Tak abych to já nevěděla, vždy při zjištění „kopnutí“ se podíval na čas a za chvilku zjistil, že je to přesně v intervalech 30 minut.,,Ty máš bolesti!" řekl. Nemělo smysl lhát.,,Jo, ale neříkej to rodičům. Chci být u tebe. Stejně, do porodnice se má jet až když je to po deseti minutách!" Manžel byl ale rozumnější než já.,,To sice jo, ale ono se klidně může stát, že ti to z půlhodiny skočí rovnou na pět minut a je to v pr…" Utíkal to říct rodičům. Po vyslechnutí výčitek, že jsem měla být rozumná a ráno hned bolesti nahlásit, jsme s tchánem a tchýní jeli domů.

Chvíli po tom, co jsme dojeli domů se stahy stáhly na dvacet minut a opět nabyly na intenzitě. Manželovo rodiče již zvažovali volání sanitky, ale já je moc prosila, aby ještě sečkali, že se chci dočkat manželovo návratu domů. Souhlasili, ale musela jsem slíbit, že budu rozumná a pokud se interval zase sníží, okamžitě to nahlásím a sanita se zavolá. Manžel se domů vrátil asi v půl osmé večer. Bolesti se objevovaly stále po 20 minutách, ale byly už dost silné. Manžel řekl, že jde shánět odvoz. V tu chvíli mě opět přepadl strach a prosila jsem, ať ještě počká, že si půjdu na chvíli lehnout, že to třeba přejde. Také souhlasil, ale sám řekl, že bude opravdu čekat jen chvíli.

Chvíli po tom, co jsem si lehla se interval zkrátil a bolesti opět zesílily. Až v tu chvíli jsem si připustila, že je to už opravdu tady! Zvedla jsem se z postele, že půjdu manželovi ohlásit, aby tedy zajistil odvoz. Akorát v tu chvíli vešel do ložnice, aby zjistil co a jak. Šel tedy volat kamarádovi, aby nás do porodnice odvezl. Přijel během chvíle ještě s jedním kamarádem, kterého měl zrovna u sebe na návštěvě.

Na vrátnici nemocnice mi udělali super ostudu. Vrátný nás nechtěl v autě pustit. Prý když nekrvácím, mohu dojít do porodnice po svých a není nutné vjíždět do areálu autem. Kamarád, jež řídil řekl, že mám bolesti a nenechá mě jít pěšky. Vrátný pokrčil rameny:,,Když vás je v tom autě tolik! Kdyby jel jen otec dítěte, tak budiž…" Do toho se vložil kamarád našeho taxikáře jo, jenže my nevíme, čí to je! To byl takovej bouřlivej mejdan…My právě čekáme, komu to bude podobný." Já byla rudá až na zadku. Chudák vrátný byl vykolejený, ale konečně nás pustil.

Po vyšetření lékařem mě poslali na pokoj a manžela domů, že se sice porod blíží, ale tak rychlé to nebude, a že až to ne mě přijde, zavolám mu. Celou noc jsem nespala. Bolesti byly stále po deseti minutách, ale hodně silné. Pochodovala jsem po pokoji. Ležet jsem nemohla, měla jsem jak břišní, tak křížové bolesti. Přišla za mnou sestra, že mi píchne injekci. Ptala jsem se, na co je. Prý pokud je bolest k porodu, tak mi ho vyvolá a pokud se jedná jen o poslíčky, tak mi bolesti utiší. Po aplikaci mě bolela celá zadnice, ale porod nepřicházel a ani bolesti neustaly.

Následující den jsem skoro celý prospala, akorát mě vždy jednou za deset minut probudil stah. Když utichl, zase jsem usnula. Další noc byla opět probděná. Bolesti stále po deseti minutách, ale o mnoho silnější. To už mi tekly mlčky slzy. Přišla sestra a nabídla mi téže injekci, kterou jsem dostala předešlé noci. S díky jsem ji odmítla. Sestra se na mě soucitně podívala a řekla mi, abych šla do sprchy a na břicho si pustila co nejvíc teplou vodu snesu, že se mi uleví. Zkusila jsem to a opravdu to pomáhalo. Asi po dvou hodinách ve sprše za mnou přišla sestra. Obávala jsem se vynadání, že plýtvám vodou. To se ale nekonalo. S úsměvěm mi řekla, že jde jen zkontrolovat, zda jsem v pořádku, a že jestli chci, abych byla ve sprše klidně celou noc. Což jsem také udělala.

Druhý den ráno se mě na vizitě ptal lékař, proč jsem odmítla injekci. Vysvětlila jsem mu to. Řekl, ať se pokusím opět spát mezi kontrakcemi, abych nasbírala síly na porod. Sestra mu ale řekla, že jsem bolesti měla už opravdu silné, a jestli by mne nemohl vzít na sál na vyšetření. Řekl, že to tedy zkusí. Na vyšetření se mnou šla ještě jedna těhulka, kterou vyšetřil jako první a poslal ji zpět na pokoj, že ještě nerodí. Očekávala jsem to samé u sebe. Ale ne. Doktor s překvapením konstatoval, že jsem otevřená na deset prstů a již zůstávám na sále (to bylo 9 hodin ráno).

Bolesti byly stále po deseti minutách, ale už tak silné, že jsem nemohla chodit, ležet, ani sedět. Nicméně stále jsem je dokázala trpět mlčky, jen mi tekly slzy. V půl desáté mi sestra udělala klistír a poslala mě na toaletu, a že z ní mám zavolat manželovi, že už budu rodit. Manžel dorazil v deset hodin. Ležela jsem na hekárně. Bolesti už začaly být po pěti minutách. Chytla jsem manžela za ruku a plačtivě ho poprosila, ať mi od bolesti pomůže. Bezradně mi řekl, že by rád, ale nejde to. Přišla sestra a vyšetřila mě. Tím mi vyvolala bolesti bez přestávky. Řekla, že mi za chvíli přijde píchnout plodovou vodu. Byla jsem už vyčerpaná. Probdělá noc, vyčerpávající bolesti. Sestra mi píchla vodu a ihned převedla na sál.

Měla jsem strach, že kvůli vyčerpání nebudu mít sílu na vytlačení miminka. Poprosila jsem lékaře, zda by nebyl možný císařský řez. Zeptal se proč a já mu sdělila své obavy. Usmál se a řekl, ať nemám strach, že to zvládnu. Sedl si ke stolu a řekl, že jak budu mít nutkání tlačit, mám mu říct. To přišlo během minutky. Navlékl si rukavice a šlo se na věc. Zeptala jsem se doktora, zda mě bude nastřihovat. Řekl, že to se pozná až později. Zatlačila jsem dvakrát a doktor hlásil, že už vidí hlavičku. V tom se z jeho úst ozvalo:,,Pane bože…" Já i muž jsme se hodně lekli. Je snad něco v nepořádku?,,Co se děje?!" zeptala jsem se vyplašeně.

Doktor jen s údivem:,,Máte hodně vlasatý miminko." (byla jsem tam v tu dobu raritou, rodila se převážně plešatá miminka a my pak sloužili jako atrakce pro sestřičky a jiné maminky, chodily se dívat na to vlasaté mimi :-D ). Zatlačila jsem a synkovi vylezla ven půlka hlavičky. Doktor chválil, jak hezky tlačím. Mně v tu chvíli ale opustily síly, a tak jsem tlačit přestala.,,Maminko, proč netlačíte?" ptal se lékař. Řekla jsem, že nemám sílu. S klidem řekl:,,V pořádku. Tak odpočívejte a až přijde další kontrakce, zatlačte znovu." Sotva to dořekl, stah přišel a já tlačit musela. Bolelo to hodně, ale kromě funění jsem nevydala ani hlásku. Hlavička konečně vylezla celá. Měla jsem povcit, že mě roztrhla snad až k pupíku. V duchu jsem se zlobila na lékaře, že mě nechal natrhnout a neusnadnil mi to nastřihnutím. Zatlačila jsem znovu a to vylezla ramínka, což už nebolelo, bylo to spíš jen nepříjemné. Zatlačila jsem naposledy a zbytek tělíčka ze mě vyšel, už jsem o tom ani nevěděla. Zjistila jsem to až tím, když mi doktor s úsměvem ukazoval syna se slovy:,,maminko, máte krásného chlapa."

Zbytek už byla hračka. Odrodila jsem placnetu a pak už jen odpočívala. Akorát mě jako prvorodičku zarazilo, že jsem cítila, jak ze mě něco ve velkém množství teče. Oznámila jsem to doktorovi a ten mi v klidu vysvětlil, že je to krev, jak se čistím. Pak už jen zkontroloval, zda je nutné šití. Protože jsem byla přesvědčená, že vytlačením hlavičky jsem se natrhla, očekávala jsem bůh ví kolik stehů. Doktor oznámil, že bude jen jeden uvnitř. Překvapeně jsem se zeptala:,,Já se nenatrhla?" Doktor mi opět s úsměvem odpověděl, že ne, že jsem se s tím statečně poprala v celku."

Šití jsem necítila, jen když dělal lékař uzlík, nepříjemně to zatahalo a já se zašklebila. Doktor se zarazil a zeptal se, zda mě to bolí. Odpověděla jsem, že ne, že je to jen nepříjemné. Potom, co mě zašil, šel rodit další ženu ležící vedle mě. Na tu již tak příjemný nebyl, ale ani jsem se nedivila. Křičela a nadávala mu (dost sprostě!) a zakazovala mu, aby na ní sahal. Když ji šil, skučela tam, jak ji to bolí a ať ji už nechá na pokoji. To ji už napomenul, ať nehysterčí, že jsem tam já a chci mít klid. Když měl už nás obě odrozené a zašité, jen nás ve zkratce poučil, jak se chovat v šestinedělí. Pak se na mě ještě jednou usmál a řekl, že bych měla jít příkladem ostatním rodičkám, a že jsem byla vzorná tím spíš, že jsem byla prvorodičkou.

Mrzí mne, že tento lékař v naší nemocnici již nedělá. Byla jsem s ním hrozně spokojená, i když od ostatních maminek jsem na něj slyšela spíš nadávky. Povídala jsem si o tom ale se svou gynekoložkou, která mi řekla, že je to moc dobrý a hodný doktor. A že ty maminky si neuvědomují, že porod je pro doktora též vyčerpávající, protože ručí za maminku i miminko. A pokud má doktor za sebou v jeden den porodů několik, může být pak už unavený a nevrlý k hysterickým maminkám.

Příště vám popíši svůj druhý porod, který už tak pohodový nebyl a já se nejspíš zařadila mezi maminky hysterky :-)

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.3 bodů
 Váš příspěvek
 
Ariadne
Echt Kelišová 8368 příspěvků 08.03.13 08:58

Hezký :-) pobavila mě ta historka z parkoviště. Nechápu toho hlídače, to byl nějaký nerudný dědek. Nebyl to náhodou ještě mladý Lochovský? tedy ne ten hlídač, ale dr. :lol:

Příspěvek upraven 08.03.13 v 09:42

 
bini851
Kecalka 327 příspěvků 08.03.13 09:41

Hezký deníček i jsem se nasmála :mavam: :mavam:

 
Sluníčkonesvítí
Kecalka 356 příspěvků 08.03.13 09:50

@Ariadne ne, on měl takový jazyklámající jméno. Nějak jako Jan Wolgemut.

 
Ariadne
Echt Kelišová 8368 příspěvků 08.03.13 09:59

@Sluníčkonesvítí haha :mrgreen: tak ten je teď u nás v porodnici v Žatci. Chceš mi teda říct, že když na něj budu mít štěstí a budu békat na celé oddělení, tak mi řekne, že jsem hysterka bláznivá :-D s 15 dioptriema 8o

 
Sluníčkonesvítí
Kecalka 356 příspěvků 08.03.13 10:12

@Ariadne fakt odešel k vám? Tak to jsem naštvaná, protože když jsem šla rodit druhý dítě, máma mě furt překecávala, ať rodím u ní v Žatci! A já to odmítla. Vědět, že je tam on, tak bych tam rodit šla. I když já už u druhýho porodu taky vyváděla :-D Myslím, že ani tak nezáleží na tom, jak moc ta maminka vyvádí jako spíš na tom, kolik porodů bude mít rodiček před tebou. Ale slyšela jsem, že je rasista. Nevím, jestli je to pravda, ale říkala mi to jedna cikánečka (slušná holka) co na něj narazila, když přijela do nemocnice s krvácením v těhotenství a on jí údajně chladně řekl, že potratila a když se mu tam složila, tak jí prý řekl ať nehysterčí, že si stejně jako každá tmavá udělá brzy další. ALE MOŽNÁ JE TO JEN POMLUVA, JÁ U TOHO NEBYLA, ZNÁM JEN Z VYPRÁVĚNÍ.

 
Ariadne
Echt Kelišová 8368 příspěvků 08.03.13 10:14

@Sluníčkonesvítí no ty kráso :roll: ale to si moc nepomohl Žatec - Chomutov :-D jj asi taky hraje roli, jestli člověk přijede na začátku směny, uprostřed, v noci :-D ale na druhou stranu by měli být profesionálové. Dělám ve škole a taky si nemůžu dovolit někoho srážet kvůli barvě pleti :think:

Ale teď v porodnici je, i Lochovský, tak netuším, co se mohlo dít za personální změny :nevim:

 
Sluníčkonesvítí
Kecalka 356 příspěvků 08.03.13 10:20

@Ariadne ale třeba to není ani pravda… nevím.

 
Ariadne
Echt Kelišová 8368 příspěvků 08.03.13 10:22

@Sluníčkonesvítí Uvidíme, možná udělám vlastní zkušenost a nebudu muset mít tmavou pleť.

 
Sluníčkonesvítí
Kecalka 356 příspěvků 08.03.13 10:25

@Ariadne jak říkám, já si na něj stěžovat nemůžu! Pro mě zlatej doktor. Ale přeci jen je to už skoro sedm let. On byl tehdy mlaďoučkej, takže možná pár let po škole. Teď už může bejt úplně jinej.

 
Sluníčkonesvítí
Kecalka 356 příspěvků 08.03.13 10:26

@Ariadne Tak pokud ho chytneš, dej mi pak vědět :-)

 
Ariadne
Echt Kelišová 8368 příspěvků 08.03.13 10:27

@Sluníčkonesvítí možná ho ta praxe v CV semlela a řekl, že v Žatci jich bude míň. No každopádně, pokud sem budu psát zoufalý deníček na hnusného dr. tak připíšu odkaz na tvůj deníček :mrgreen:

 
Skytafka
Závislačka 4164 příspěvků 08.03.13 12:50

Téda, obdivuji ženy co u porodu ani neceknou. Já taková nebyla :twisted: :jazyk:

 
Mišanila  08.03.13 15:47

Tak historka s příjezdu do porodnice mě pobavila :)

Ale přístup doktora by mě naštval a nedivím se, že na něj ostatní nadávají, asi si potřebovaly u porodu zařvat a zahysterčit a nezvládaly to jako vzorné rodičky ;)

Já bych chtěla vidět jeho, jak by rodil a ani by necek :), ono je to strašně individuální, někdo má bolesti opravdu hrozné, jiný práh bolesti nebo křížové bolesti a i na nadávky, hysterčení a podobné věci by měli být doktoři trochu zvyklí a brát to s rezervou, vždyť jde o velmi bolestivý a psychicky náročný zážitek. Takový nevrlý doktor pak může zkazit mamince celý zážitek z porodu a způsobit i psychické problémy, zas by si měl uvědomit, že zatímco on vidí desítky matek a je to pro něj rutina, tak pro tu ženu je to jedinečný zážitek, který se už opakovat třeba ani nebude.
No nic, to jsem se rozepsala, ale mě takový přístup doela štve, naštěstí jsem na něko takového nenarazila.

I když mě by teda taky pochválil :), protože jsem nekřičela vůbec. Ale já nejsem „křičivý“ typ a bolesti jsem měla relativně malý a porody velmi rychlé.

 
Bodlinka 09
Zasloužilá kecalka 678 příspěvků 08.03.13 16:23

Hezké, taky sem se musela smát té historce z parkoviště. Já rodila čtyřikrát a ty tři sem rodila také bez nadávek a křiku, potichu, ale u čtvrtého sem měla takové bolesti že sem u porodu brečela a nešlo to nijak ovlivnit a kdyby na mě ještě nějaký doktor křičel tak bych ho možná v tu chvíli asi klidně někam poslala. Naštěstí sem na nikoho takového nenarazila.

 
Sluníčkonesvítí
Kecalka 356 příspěvků 08.03.13 16:47

@Skytafka Víš, každej porod bolí vážně jinak. Já ten první přečkala mlčky ( když pomenu pazvuhy-heky při tlačení), i když to bolelo, ale prostě vydržet se to dalo. U druhého porodu, o kterém napíši někdy příště, jsem už řvala taky, protože bolesti fakt neskutečný, a proto se už bojím jít do dalšího děcka, protože ten třetí by prý bolel ještě víc.

 
Sluníčkonesvítí
Kecalka 356 příspěvků 08.03.13 16:50

@Mišanila Nemůžu soudit porody ostatních maminek, co mi to vyprávěly, ale u té paní vedle mě se ani nedivím, že byl nepříjemný, protože ho titulovala ty kokoe, čůáku nesahej na mě atd. Vás by to nechalo v klidu? :-D

 
Zlobísek:))
Kelišová 5957 příspěvků 08.03.13 19:50

Wau, taky bych chtěla bejt pohodová maminka co ani necekla :D no já sem tedy nenadávala ikdyž sestra mi oznámila, že klidně můžu 8o, ale nebyla síla, za to sem pištěla docela dost. a přesně bojim se třetího porodu že to bude ještě horší, protože to mám skoro stejné ten první jak ty. :hug:

 
evick2
Závislačka 3540 příspěvků 08.03.13 21:50

Já jsem tedy taky byla jedna z těch co nekřičí. Ale, jen a pouze, protože jsem měla za 3hodiny odbyto. A v jednu chvíli kdy mi nejprotivnější PA na světě zakázala tlačit a tělo si tlačilo samo jsem hodně zpanikařila a kdyby mi dr to tlačení nepovolil a musela bych s těma křížovejma bolestma ležet třeba hodinu tak taky ječím jak siréna.
Bojím, bojím dalšího porodu :oops:

 
Gladys
Vesmírná mluvilka 31606 příspěvků 09.03.13 17:34

Zasmála jsem se teda dvakrát, jednou od srdce, to při té historce u vrátnice a jednou dost posupně, to při argumentaci, jak je pro doktora ten porod vyčerpávající.
Jinak teda dělat nálev na deset, to byli celkem kaskadéři, bych se bála, že mimino skončí v záchodě :mrgreen:

 
Gladys
Vesmírná mluvilka 31606 příspěvků 09.03.13 17:37

@Sluníčkonesvítí já se paní nedivím, že nadávala, ono taky nevíš, co jí tam ten doktor dělal :nevim: Jestli jí třeba manuálně roztahoval branku nebo tlačil na břicho, tak bych řvala taky a dost nevybíravě.
Jinak druhý porod bolel jak ďas a třetí porod až na tlačení nebolel vůbec :mrgreen: Každý je jiný a ne nutně vždycky horší 8)

 
Mondík
Závislačka 4497 příspěvků 09.03.13 21:24

Krasny denicek i porod :potlesk: :potlesk: :potlesk:.

 
Ťulda.bix.nood
Povídálka 17 příspěvků 13.03.13 13:27

Ten hlídač :D :D :roll: chtěla bych vydět jeho Jinak gratulace :potlesk: :potlesk:, a začínam se porodu bát :,(

 
Kamča Kamí
Povídálka 20 příspěvků 16.03.13 18:12

Pěkný deníček :palec: Docela jsem se zasmála u toho, jak jsi psala o té scénce s vrátným :lol:

 
DenisaW
Kecalka 158 příspěvků 10.09.13 22:43

Pěkně napsané :D

Vložit nový komentář