Můj první porod

KlarkaK  Vydáno: 03.04.13

Porod se nedá naplánovat a psát si nějaký porodní plán mne také ani ve snu nenapadlo. Přesto asi každá ke konci těhotenství přemýšlíme, jak asi ten můj porod bude probíhat. Když ta chvíle přijde, asi nemáme čas přemýšlet absolutně o ničem. Hlavou se nám nejspíš honí myšlenka, že už nikdy rodit nechceme. Zpětně si tedy vybavuji, jak vlastně proběhl ten můj očekávaný příchod potomka na svět.

Myslím si, že z porodu má každá maminka strach. Některá větší, jiná menší, ale určitě se bojíme všechny. Ačkoli se zároveň těšíme že už brzo budeme mít u sebe to naše malé štěstíčko, vykoupené někdy značnou bolestí.

Já osobně jsem byla na miminko materiálně nachystaná, jak chytré knížky píšou měsíc před plánovaným datem porodu, které bylo stanovené na 10.3. Manžel mne provokoval s datem 13.3.2013 až jsem se na něj utrhovala, že kvůli jeho zálibě v blbých datech budu tak určitě přenášet. Sbalená taška pro mne i pro miminko, sepsané instrukce pro manžela a dokonce nakoupená svačina pro tatínka na ty hodiny strávené se mnou v porodnici před naší velkou premiérou.

Dokonce i dotazník se jménem jsme paní matrikářce odevzdali předem, to abych případné pochybnosti o volbě jména už po dlouhých měsících konečně hodila za hlavu. Porodu jsem se příliš nebála. Spoléhala jsem na to, že budu mít stejně hladký průběh jako moje mamka. Navíc jsem si říkala, že ačkoli po třicítce nemám dle přírody ten úplně ideální věk jako prvorodička, příliš komplikací jsem si nepřipouštěla. Se svojí vrozenou hypermobilitou jsem byla přesvědčena, že to půjde jako po másle a také jsem to všude vesele a nahlas hlásala.

A jak to bylo doopravdy? Ani poslední dny mne narozdíl od většiny maminek netrápily žádné těhotenské problémy. Cítila jsem se dobře a dělat jsem mohla v podstatě cokoliv, aniž bych cítila nějaké omezení. Přesto jsem si s blížícím se datem předpokládaného data porodu přála, že už by to mohlo být. Dny se vlekly, abych se nějak zabavil, a musela jsem si práci vyloženě vymýšlet. U televize ani knížky jsem dlouho nevydržela, nedokázala jsem u ničeho udržet pozornost.
Výsledky z těhotenské poradny zněly stále stejně. Na monitoru miminko spí, já otevřená na špičku prstu, tuhý čípek, miminko je ještě dost vysoko – zatím to vypadá, že se nic nechystá maminko. Tak přišlo i ono magické datum 10.března a den proběhl jako každý jiný. Datum, o kterém jsem byla skálopevně přesvědčená jako o datu narození svého syna.

Při další návštěvě poradny stejný nález, pan doktor mi pravděpodobně udělal Hamiltonův hmat (po něm otevření na jeden prst) a napsal žádanku na zátěžový oxytocinový test. Těhotenství mne přestávalo bavit. Večer volal manžel, jak to s námi vypadá a zda může jít po badmintonu na pivo. Otráveně jsem pronesla, že klidně může, že já budu rodit tak za 14 dní.

Někdy kolem desáté večer jsem si šla lehnout – 40+2. O půlnoci mne vzbudily bolesti břicha – na hodinách svítí 0:08. Bolesti jsou silnější než obvykle, bez jakékoli pravidelnosti. Zkrátka bolestivější stahy mezi 2 a 8 minutami. No bezva tak to budou ti bolestivý poslíčci, říkám si. Přeci jen si ale zkouším psát časy, zda neobjevím nějakou pravidelnost. Neobjevím. Jdu si ale napustit vanu a nahřát polštářek. Rozespalý manžel se ptá, co se děje – nic, bolí mě břicho, hledám mazlíka. Otočí se tedy na druhý bok a spí dál.

Ve vaně se bolesti ještě vystupňují…sakra, to je divný. Potřebuju, aby mi odtekla voda, jinak fakt nevím, jestli se něco děje. Jdu na záchod a zjistím, že jsem začala mírně krvácet. Hm, v pokynech bylo, že při krvácení do porodnice ihned… bloumáním po pokoji opět vzbudím manžela. „Tak co je“. Nevím, krvácím – tak asi pojedeme. Ptá se, jestli se má tedy oblékat. Já nevím, tak ještě ne, já tam nechci trávit hodiny na 4lůžkový hekárně. Už poněkud rozmrzele se opět přetočí a snaží se usnout. Pochoduji mezi vanou a obývákem, bolesti bez jakéhokoli náznaku pravidelnosti už jsou docela silné. Prodýchávám, nutí mě zastavit se v předklodu, bolest vystřeluje do beder – ale ještě se to dá. Pak znovu cítí, že ze mě něco teče. Kéž by voda – ne zase krev. Tak jedeme.
V porodnici jsme někdy po 2 hodině ráno. Je tam relativně nával. Na chodbě asi 4 tatínci.

Mladá doktorka mne vyšetří se závěrem, že nález je shodný s poslední poradnou. Otevřená na prst, miminku se daří dobře, voda neodtekla a miminko prý rozhodně nevypadá, že by se chystalo ven. Sestra mne připojuje na monitor s tím, že ti poslíčci jsou někdy stejní jako kontrakce. Pomyslím si, no bezva, jsou to poslíčci a já trubka jela do porodnice. Vydržet vleže na monitoru bylo s těmi poslíčky opravdu peklo – naštěstí to mám za sebou. Doktorka mne znovu vyšetří, vše ok, nic se nikam nepohnulo – nerodím a doktorka mne posílá domů. Nicméně na mou otázku, zda jsou to tedy poslíčci odpovídá, že ne, že jsou to kontrakce. Zoufale se na ní podívám, že už ale teda opravdu nevím, kdy mám přijet. Až budete mít kontrakce po 5 minutách, aspoň 2 hodiny. Vytřeštím na ni oči, že kontrakce po třech až 5 minutách už 2 hodiny mám. Až prý budou silnější, budou mne nutit se zastavit v předklonu a prodýchávat.

Teď už jsem trochu nasupená, že to mne nutí už od půlnoci. Až vám praskne voda. Uííí – já to ale nepoznám, vždyť ze mne pořád něco teče!! (doktorka píše do zprávy mírné krvácení – já, zvyklá při menstruaci používat pouze slipové vložky mám pocit, že ze mě teče jak z vola). Poslední záchrana – když to do 2 hodin nepoleví, ale spíš se to ještě vystupňuje – hurá, tak tomu jedinému rozumím.
Poslušně tedy beru svou průkazku, tašku a jedeme domů. Domů posílají i maminku, která přišla se stejným nálezem jako já. (Mimochodem maminka, se kterou jsem byla den předtím v poradně – nicméně ta se vzpírá, že to má daleko a že chce zůstat a zůstává). My to máme 10-15minut a já chci zůstat doma, co nejdéle.

Ještě u vrátnice další kontrakce, paní vrátná když mne vidí, je trochu překvapená, že bereme roha. Ještě před porodnicí opět cítím, jak ze mě něco teče – no nic, jedeme domů, jsou 4 hodiny ráno.

Po příjezdu už bolesti nemohu označit za snadno snesitelné. Pendluju mezi horkou vanou a obývákem, při kontrakcích nadávám, vzývám Ježíše nebo jen kvílím – manžel sice nic neříká, ale je mi jasné že mne považuje za mega hysterku – poslíčci – co bude dělat, až bude rodit. Je asi 5 hodin, ozve se plesknutí a krev vyteče na koberec – to byla asi voda. Manžel kupodivu příliš nenadává a jde vyčistit koberec. Mě už je všechno jedno. Nejvíc mne pobavila jeho rada (získaná na předporodním kurzu). Tak se neunavuj, máš mezi kontrakcema relaxovat. Chci říct něco hodně sprostého, ale udržím se a jdu opět skočit do napuštěné vany a zakvílet. Už chci jet zpět do porodnice, hledám skulinku mezi kontrakcemi, abych se zvládla obléknout, jenže se mi to nedaří. „Jak často máš kontrakce?“ FURT zařvu. Při zjištění, že po 1 až 2 minutách už manžel poněkud znejistí. Začínám cítit silný tlak na konečník. Sakra. Vybavují se mi zkušenosti sestry žákyňky z praxe na porodnici. Jdu na záchod, nutí mne to tlačit. Nesmíš, nesmíš tlačit. Přemůžu se navléct kalhoty – kontrakce – ponožka – kontrakce – druhá ponožka. JEDEME! Další kontrakce a cítím prořezávající se hlavičku.

A sakra – vidím před sebou velmi živě porod a prořezávající se hlavičku – to, že se pletu je bohužel dost nepravděpodobné. Ještě narychlo zvažuji možnosti. Za jak dlouho tu bude sanitka? Kdo s ní přijede – doktor, co rodil naposledy na medicíně a za jak dlouho budeme v porodnici? Jedeme do porodnice, to zvládnu. Ještě se v koupelně podívám do zrcadla – jsem bílá jak stěna a sníh, co mezitím opět napadal na auto. Manžel startuje auto, já cestou prodýchávám další dvě kontrakce, tisknu půlky a stehna k sobě – musím vydržet, hlavně netlačit. Lehám si na zadní sedadla v autě a vyrážíme. Je po 6 hodině ráno.

Porodnice – už jen kousek – vydrž. Zvoním na porodní sál – jdu k porodu, hlásím. Odpověď, tak chvilku vydržte není zrovna to, co chci slyšet, obzvlášť když s ní přichází další kontrakce a tlak hlavičky. Konečně se otevřou dveře a já zoufale oznamuji sestřičce, že mám pocit, že už mám vážně hlavičku mezi nohama. Bere mě dál a podává košili. Manžel za mnou říká, že jde na záchod – už ho nevnímám. Svléknu svetr a kalhoty, napůl přehodím košili a další kontrakce. Doteď nevím, zda porodní asistentka tak bleskově zareagovala pouze na základě mého postoje při kontrakci. Letí ke mě a křičí netlačte!! To se snažím už půl hodiny sestři. Sahá mi mezi nohy a volá na kolegyně, jdeme rovnou na box a běžíme (no spíš cupitáme spolu chodbou, ruku mi stále drží mezi nohama.

Zvedají stůl až na něm mi setřička sundavá kalhotky a pronáší, no hezký, tak jdeme rodit maminko. Ještě prosím dětskou sestru, aby zavolala manžela. Bleskově se vrací se zoufalým výrazem, že na chodbě není, že šel asi čůrat. Hm, šel, říkám a všem je jasné, že tatínek u porodu nebude. Další kontrakce. Nejsem si jistá, zda mi už povolily tlačit nebo ne, ale já cítila obrovskou úlevu, že už jsem na porodním sále, kolem mne porodní asistentky, že s úlevou, kterou přináší zatlačení tlačím – tlak poleví. To je snad hlavička??? Další kontrakce – ramínka – a šup. Sestra mi ukazuje miminko. Ani nevím, zda mi řekla, jestli je to kluk nebo holka, koukám na něj jako na cizí, je to vůbec možný? To už je všechno? Já porodila???

Sestřička vykoukne na chodbu a volá – vy jste pan Jaček? Tak honem pojďte, máte tady miminko. Manžel se ptá, zda nespletla jméno, že my jsme teď přijeli :-) Probíhá kolem boxu a zastaví se (já už rodím placentu). Pojďte, pojďte, tady už nic, miminko je na termoboxu. Usměju se – no nic, on u porodu stejnak moc být netoužil. Za pár minut se vrací s uzlíčkem zabaleným do plenky a modré deky a usmívá se. Máme prcka – už to tak je :-)

Je mi strašná zima, celé tělo se mi klepe, jak při záchvatu a nemůžu zastavit drkotání zubů. To jsou nervy, usmívá se na mne porodní asistentka a běží pro druhou deku. Jsem unavená a ubitá. Manžel vyřizuje papíry, které mám pečlivě nachystané v tašce. Při předávání souhlasu s epidurálem se zarazí se slovy „to už asi ne, že?“ Sestřička se směje, že to už opravdu potřebovat nebudeme. K porodu placenty dorazí i doktorka, která mne před 2 hodinami poslala domů. Ptá se sestry, s jakým jsem přišla nálezem. Sestřička se na ní otočí, lehce se usměje a odpoví „paní přišla s hlavičkou na hrázi“.

Doktorce klesne brada. Pomyslím si, jojo taky by mi klesla brada - kdybych porodila na zadní sedačce naší 3dveřové fiesty – tak bych jí asi něco řekla. Na sále jsem skoro 3 hodiny – dostala jsem snídani a vedle na boxu začala rodit maminka, kterou se mnou posílali domů. Teprve její porod stíhám „prožít“ a s pláčem miminka se rozbrečím. Já jsem si ten svůj porod tak nějak nestihla „užít“. Náš drobeček se narodil 13.3.2013. V pro­pouštěcí zprávě z porodnice stojí: Příjem na porodní sál: 6.38hod. Čas porodu: 6.40hod. :-)

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 5.0 bodů
 Váš příspěvek
 
Elusa2
Závislačka 2520 příspěvků 03.04.13 02:20

Juuu hezky deniček :D :hug: Prekvapilo me ze te poslali domu a pak ty chudatko prichazis do nemocnice uz s hlavickou ditete venku 8o Aspon to vsechno dobre dopadlo a nemela jsi dlouhy porod :palec: at vam miminko prinasi jenom radost :hug: :hug:

 
iveta kotrcova
Závislačka 3477 příspěvků 03.04.13 07:16
:hug: :potlesk: :palec:
 
beruska03
Kelišová 7470 příspěvků 03.04.13 07:23

Teda to byl fofr :-) gratuluji :-) :-)

 
e-lili
Echt Kelišová 9310 příspěvků 03.04.13 07:46

Krasny porod i manezlovi to vyslo :-)

 
petronek
Kecalka 365 příspěvků 03.04.13 08:00

Krásný deníček, aj jsem uronila slzičku :) Moc gratuluju k miminku a přeji hodně štěstí :hug: :hug:

 
Devany
Kecalka 375 příspěvků 03.04.13 09:23

Hezky napsané, máme holčičku jen o den starší, moc gratuluji :potlesk:

 
poppaea
Závislačka 3248 příspěvků 1 inzerát 03.04.13 09:55

No tak to nakonec šlo jako po másle, ne? :palec: Moc pěkné :)
Jen jedna věc na adresu doktorů - to už je xtý deníček, kde čtu, že prvorodičce řeknou, že nic není připravené, a ona pár hodin na to porodí - tak si říkám, že snad už by si z toho mohli vzít nějaký ponaučení :cert:

 
cari  03.04.13 10:05

Gratuluju k miminku, krásný deníček, až jsem si sama vzpomněla na narození naší holčičky :-) teda nee že by to šlo takhle rychle :lol:

 
Renatt
Extra třída :D 14582 příspěvků 03.04.13 10:07

Krása, se mi chce zase brečet, ach ty hormony ;) :kytka:

 
Miche-elle
Nováček 1 příspěvek 03.04.13 11:49

Krásně napsáno :potlesk:

 
Alllla
Kecalka 378 příspěvků 184 inzerátů 03.04.13 11:56

Moc hezký a dost rychlý porod:-)A datum je moc hezký a manželovi to vyšlo:-)Tak ať Vám malý dělá jen a jen samou radost :srdce:

 
Spajee  03.04.13 11:58

Páni, krásně napsané :potlesk: Ale té doktorce bych asi něco řekla… (i když chápu, že jsi měla úplně jiné starosti) Bylo to fakt na mále. Hlavně že to dopadlo dobře a že jste všechno nakonec stihli :palec:

 
vercara
Závislačka 3332 příspěvků 03.04.13 12:12

Krásný :hug: to byla ale rychlovka. Veká gratulace k mimískovi :kytka:

 
Cuarentena
Echt Kelišová 8068 příspěvků 03.04.13 12:20

To mě teda rozčílilo. Jak si mohli dovolit poslat tě domů? Moje babička takhle zadržovala porod třetího dítěte, protože nemohli honem sehnat asistentku. Výsledkem bylo přidušené dítě s celoživotním postižením. V takovém případě bych asi příště nic nezadržovala a radši porodila doma na záchodě…

 
chatwenna  03.04.13 12:25

Mam husinu az na řiti…

Klobouk dolu. :)

 
KlarkaK
Závislačka 2696 příspěvků 03.04.13 12:48

Jeee vsem dekuju za komentare :-) jinak ohledne doktorky…ja bych se na ni zase nezlobila…chapu ze proste maji posilat vsechny rodicky domu, protoze proste nemaji poradnou hekarnu a maminek u apolinare se kazdy den asi sejde fakt hodne, takze ta doktorka to tak ma urcite nerizene…a ja nevim na kolik porodu prrocentuelne pripadne prekotny porod.. ale to se fakt neda odhadnout…takze jsem stastna, ze to dobre dopadlo, i kdyz malej mel trochu hypoxii (ale urcite ne vic, nez je zase u protrahovanych porodu) je pravda, ze nevim co bych delala kdyby to dobre nedopadlo…asi bych chtela ze zoufalstvi stinat hlavy a hledat vinika, ale tezko rict, jestli doktorka na vine byla… ale btw jsem rada ze to k porodu to nestihla a mela jsem uzasnou a milou porodni asistentku :mrgreen: :srdce:

 
bacorka
Závislačka 4709 příspěvků 03.04.13 12:58

Fakt krasne napisane :) taky mam z toho na krajicku :mrgreen: gratulace k mimcu, zvladli ste to paradne :pankac:

 
Skytafka
Závislačka 4164 příspěvků 03.04.13 13:34

Téda to muselo být o fous :D Gratuluji :kytka:

 
Korčulka86
Ukecaná baba ;) 1886 příspěvků 03.04.13 13:45

Tak to je pecka :) Supr deníček :potlesk:

 
MargotkaZlin
Nováček 1 příspěvek 03.04.13 14:38

Haha :-D tak to je hodně vesele drsný :-D no kdyby to u nás byl fofr, tak se asi zlobit nebudu :-)

 
Dr. Čarodějka
Kecalka 118 příspěvků 03.04.13 16:21

To je moc pěkný příběh, jen škoda, že to pořádně paní doktorka neodhadla. Ještě, že to dopadlo dobře. Gratuluju!!!

 
Terulisekk
Kelišová 6962 příspěvků 03.04.13 16:57

Tak přesně takový porod měla moje mamka se mnou…:D kéž bych ho měla taky.. úžasná propouštěcí zpráva!!

 
lebudik
Ukecaná baba ;) 1850 příspěvků 03.04.13 17:24

Gratuluju k miminku, krásný - rychlý porod i krásné datum :hug:

 
katerina2095
Ukecaná baba ;) 2082 příspěvků 03.04.13 18:26

Super deníček :potlesk: ještě že jste to stihly :palec: :potlesk: a moc gratuluji :kytka:

 
lilia81
Extra třída :D 14677 příspěvků 1 inzerát 03.04.13 19:14

Krásný deníček, ještě bych si to s tím druhým cvrčkem rozmyslela, aby sis ten „porod“ stihla užít ty i Martin ;)

 
handulinda
Echt Kelišová 9378 příspěvků 03.04.13 19:52

Velká gratulace..úplně mi to rozbrečelo.. :palec:

 
lucka83
Hvězda diskuse 45850 příspěvků 112 inzerátů 03.04.13 20:16

Gratuluji k miminku a k rychlymu porodu :kytka:

 
Krrysa
Extra třída :D 13918 příspěvků 03.04.13 20:32

Takhle se to dělá, já se s tím crcala 15 minut :)))

 
Inuska.pv
Kecalka 410 příspěvků 03.04.13 21:21

Krásný deníček - pěkný fofr 8o skoro se mi chce říct, že bych takový průběh taky brala (ale jen skoro :mrgreen: )

 
ikyki  03.04.13 22:00

Gratuluju k miminku, moc hezky napsaný deníček :kytka:

 
KlarkaK
Závislačka 2696 příspěvků 04.04.13 08:34

@Terulisekk no moje mamka ho prave mela taky… takze ja s tim tak trochu pocitala…takze dost mozna te takovy fofr ceka taky… ps…nenech podslat domu :-D

 
Terulisekk
Kelišová 6962 příspěvků 04.04.13 10:24

@KlarkaK nenechám!! díky za radu!!:-D:-) to mamka když vyprávěla první porod s mým bratrem, tak jsem nechápala… To nešla do porodnice a ještě se šla ke tchýni najíst a pak se plazila po přechodu jak šnek:D prý pán nechápal než se zvedla a viděl ten ohromný pupek :D

 
bahbouhi
Stálice 83 příspěvků 04.04.13 14:09

Ach jak ja ti zavidim za takovou rychlovku…krasny denicek:)

 
smoulinka0809  13.04.13 17:58

Moc gratuluji k miminku a tak rychlemu porodu :)

 
Nikys139
Kelišová 6684 příspěvků 06.05.13 22:19

Sice už jsem to od tebe slyšela, ale stejně mě to nepřestává fascinovat…a moc krásně napsané :hug:

 
Mayali
Ukecaná baba ;) 1009 příspěvků 07.05.13 21:44

:potlesk: :lol: :lol: tak to je teda něco;) nejlepší deníček jakej jsem četla, výborně napsaný, i když tobě v tu chvíli nejspíš do smíchu nebylo, já sem se řehtala díky tvému popisu od začátku do konce :P Moc gratuluju a tajně si přeju ať je to u mě jednou stejně tak rychlý…:) Mimiskovi hlavne zdravíčko a ať vám dělá jen samou radost… :kytka:

 
laducha
Neúnavná pisatelka 18376 příspěvků 31.05.13 18:32

Měla jsem to podobné…poslali mě domů, zpátky mě vezla rychlá, čas příjmu: 12.50, čas porodu: 12.56. Ani já jsem si TO neužila.
Moc hezky jsi to napsala :palec:

Vložit nový komentář