Můj první porod

ZuzkaLj  Vydáno: 09.11.15

Můj porod od prvních minut hrůzy, kdy jsem si myslela, že už mi praskla voda a místo toho jsem šupajdila na rizikové oddělení.


4 komentářů


1 komentář

Musím říct, že celé těhotenství mi probíhalo opravdu famózně a bez problému. Žádné pocity na zvracení, žádné nechutenství, ani otoky… Jen ke konci bolesti zad (což je asi normální). Ale kromě zad jako bych o těhotenství opravdu nevěděla.

Termín porodu mi byl stanoven na 3. 2. 2015. Jiný jsem neměla, oba termíny podle ultrazvuku a menstruace jsem měla ve stejný den.

Měla bych dále připomenout, že jsem se snažila, abych neměla vyvolávaný porod, ze kterého jsem měla opravdu hrůzu. Takže chůze do schodů, uklízení, ricinové koktejly, sex… Jmenujte cokoliv, vyzkoušela jsem to. Nic. Holčička prostě ven nechtěla.

Ještě 4. 2. ráno se nic nedělo, takže jsem mohla ještě nakupovat, řídit, řešit poslední pracovní povinnosti, manikúru, pedikúru… No parádní středeční den. Večer jsem si s manželem šla lehnout kolem 22:30. Manžel usnul jako zabitý a já si ještě četla. Zhasla jsem asi po půlhodině a už skoro usínám, když v tom jsem pod sebou ucítila strašné teplo.

Říkám si: „No konečně! Plodová voda! Budu rodit spontánně.“

Opatrně jsem vstala a šla jsem na záchod, opravdu potichu, abych nevzbudila manžela. Z chytrých knížek jsem přeci věděla, že do porodnice se jezdí až, když jsou kontrakce po 5 minutách.

Došla jsem na záchod a rozsvítila. V tu ránu jsem dostala absolutní histerický záchvat. Nebyla to plodová voda, nýbrž krev. A hodně krve. S prominutím… jako z vola.

Manžel vylítnul jako postřelený, během minuty se oblékl a běžel pro auto. Já mezitím přes veliký pláč, kdy jsem myslela na nejhorší, brala do ruky čisté prádlo, hygienické prostředky a šla jsem opatrně dolů.

Cesta autem byla pro mě nekonečná, strašně jsem brečela. Tolik krve nebylo dobré znamení.
Dorazili jsme do Podolské porodnice v Praze asi za 15 minut. Na příjmu mě hned dali na monitor. Hned, jak jsem uslyšela srdíčko, uklidnila jsem se.

Doktor mi řekl, že miminko a placenta jsou v pořádku. A i když si nemohli vysvětlit to krvácení, dali mě na porodní sál. Nic se ale nezměnilo, takže jsem ráno šla na rizikové oddělení. Byl čtvrtek.

Přes den jsem se cítila skvěle, krvácení stále bylo, ale když jsem už byla pod dohledem, byla jsem klidná. V pátek ráno mě chtěli pustit domů. Z toho už jsem nervózní byla. Ale po chvíli změnili názor a řekli mi, že radši až v sobotu. Manžel měl šichtu, a tak mě v sobotu ráno měla vyzvednout sestra. Pokud bych do čtyř dnů neporodila, porod mi vyvolají.

Měla jsem už sbalenou tašku a šla jsem na poslední kontrolu. Doktor mi řekl, že mám málo plodové vody a že mě nikam nepustí a dal mi vyvolávací tabletku. Tu, které jsem se chtěla vyhnout. Bylo 8:30.

Takže jsem se vrátila zpátky na pokoj a čekala. Až kolem třetí odpoledne jsem začala cítit něco jinak. Bříško pobolívalo, ale tak „příjemně“. Večer přišel manžel s mojí sestrou. Dali jsem si večeři. Odcházeli kolem 22. hodiny.

Pak přišla sestřička s tím, že mi dá na noc čípek, abych se ještě vyspala. Že to bude asi na dlouho. Ale bolesti jsem už měla. Pořád ale nebyly extra bolestivé. Měla jsem si přijít ve 23:00 pro čípek. Ve 22:50 jsem pod sebou ucítila teplo, tak jsem se vylekala. To už byla plodová voda. :) Sestřička mi čípek už tedy nedala a říkala, že se už nevyspím.

Problém byl, že bolesti mi sílily, ale vůbec jsem neotvírala a ani nijak „nepřipravovala“. Kolem půl 1 v noci mi udělali klystýr. Akorát, když jsem šla na záchod, přišel manžel - komická a pro mě velmi trapná situace. Teď se tomu směju. :)

Po klystýru mi dopraskli vodu, to bylo asi čtvrt na dvě. To začalo pravé peklo. Tak často jsem chodila do sprchy, že jsem tam potom už zůstala… seděla… a brečela. Míč mi už nepomáhal, sprchy pak také ne. Stále jsem volala na sestřičku, že chci epidurál (který jsem zásadně odmítala). Ale čekalo se na kontrakce po minutách. Já je měla „jen“ po dvou.

Už jsem nemohla ani dýchat. Pořád jsem zvonila na zvonek, chtěla jsem skočit ze 4. patra, nebo se oběsit ve sprše. V 5 ráno mi řekli, že se uvidí v 7 hodin. Vidina dalších 2 hodin mě skoro odrovnala. V 7:15 přišel tedy anesteziolog a píchl mi epidurál. Vůbec nic jsem necítila, takže doktor byl skvělý.

Ptala jsem se, za jak dlouho to zabere. Prý tak 15-20 minut. Já ale po 5 minutách cítila tlaky na konečník. A sestřička jenom: „No, tak jdeme tlačit!“

Na řadu přišel můj muž, který mi držel záda a nohu, stlačoval k sobě. Já už neměla sílu. Když mi sestřička řekla, že vidí hlavičku a že je malinká, takže nebudeme nastřihávat, tak jsem se naprosto uvolnila a malá byla venku.

Nepopsatelný zážitek. Bylo 8:20, neděle ráno. Měla 49 cm a 3330 gramů. Krásná velká očička a dlouhé řasy.

Hned mi ji dali na bříško a ona se hned přisála. :) No bylo to nádherný. Pak jsem ještě jednou zatlačila kvůli placentě. Akorát mě museli vycévkovat, protože jsem byla nateklá a nebyla jsem schopná se vyčůrat.

Když mě po hodině chtěli dát do sprchy, tak jsem omdlela - díky epidurálu. Všechno se točilo. Na nohou jsem stát nemohla. :( Takže na sále jsem byla další 3-4 hodiny. Manžel pak odjel domů se trochu vyspat. A mě odvezli na pokoj, abych si také odpočinula. Ale nutkání vidět malou bylo silnější. Nechtěli mi ji dát, dokud nebudu sama schopná si dojít na záchod a do sprchy. Já to s pomocí sestřičky trénovala asi hodinu. A kolem 15. hodiny odpoledne jsem ji už měla u sebe.

Pak přišla odpoledne moje sestra, moji rodiče a tchyně. A od té doby se jenom kocháme.
Je neuvěřitelná. Za 4 dny jí bude 9 měsíců a dělá nám jenom radost. :)

I když ji miluju nadevše, tak u mě ještě nefunguje hormon zapomnění. Respektive ho asi nemám. Plánovali jsme druhé dítko 2 roky po Kristýnce. Ale odložíme to. Už se cítím psychicky lépe, ale není to ještě ono. Poporodní deprese to nejsou. Ale z porodu mám trauma do teď.

Každopádně vím, že se toho zbavím. Kristýnka za to všechno stála!

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 3.8 bodů
 Váš příspěvek
 
Anonymní  09.11.15 03:04

Ahoj, vcera me pustili z porodnice. Tri dny vyvolavali porod. Bolesti ty falesne po tablete jsem mela od prvniho dne. Epi jsem nemela bo nestihli. Nase dite melo pri porodu pres 4 kg. Potrhana jsem vcetne konecniku, cevku jsem mela sva dny po porodu, do ted mam inkontinenci a asi uz mi to zustane. Nekolikahodinove kontrakce jedna za druhou. Po porodu me zachranovali pro velkou ztratu krve. Mohla bych takto jmenovat dalsi hodinu co vse bylo „nahovno“. Chteli jsme 3 deti…ano trauma mam taky a hormon zapomneni nefunguje a fungovat asi ani nebude. Ve stredu jdu na presiti spodku bo mi popraskaly stehy. Takze tak. Zustavame u jednoho ditete a pokud dalsi tak jedine adopcatko. Tohle peklo uz nikdy. Doufam, ze je jasny anonym. Nepotrebuju ahy znami vedeli, ze jsem sesite vcetne zadku atd. Takze nejsi sama u koho tocnefunfuje tak, jak vsichni maluji ruzovyma barvama na bilou zed.

 
umea
Ukecaná baba ;) 1289 příspěvků 09.11.15 05:45

Gratuluji k mimcu. Me by zajimala ta pricina predporodniho krvaceni, rekli k tomu neco? Zni to jako abrupce placenty.

Jestli jsem to dobre pochopila, krvaceni dite neohrozilo, dostala jste tabletu na vyvolani a porodila spontanne bez nastrihu… mohu se zeptat na priciny toho traumatu z porodu? Bolesti? Prostedi? Nejistota?

Příspěvek upraven 09.11.15 v 07:29

 
Anonymní  09.11.15 05:45

Jinak koukam ze jdem barbarsky zapomnela pogratulovat. Takze gratuluji ke krasnemu miminku a at se dari :kytka:

 
miruska11
Ukecaná baba ;) 1491 příspěvků 09.11.15 08:24

Moc gratuluji k miminku a opravdu me mrzi te mate takove trauma z porodu, i anonymni co psala komentar, fakt me to mrzi.pro me byl potod nejkrasnejsi zazitek co jsem mela a ihned po porodu jsem se s doktorkou smala ze chci rodit klidne hned dalsi protoze to nic nebylo. Nedokazu si predatavit ze by to bylo jinak, ze bych potom nebyla schopna vstat a sama se osprchovat a hlavne ze bych nemela malou u sebe.snad to trauma nekdy prijde a toho dalsiho miminka se dockate.

 
Anonymní  09.11.15 09:53

Ahojky v prví řadě gratulace k miminku…každé trauma se dá překonat a zapomenout na ně…o miminko jsme se snažili 1,5 roku…povedlo se… já při prvním porodu rodila 14 hodin s dvěma kapačkami oxitocinu, s šílenými křížovými bolestmi, pořád do mě něco píchali na zrychlení porodu pak zase na tu bolest zad…pak malou chtěli tahat ven vexem /pumpou/ a nakonec mě tady jen nastřihli pač natržená už jsem byla…malá šla ven s ručičkou u hlavičky a navíc se zasekla ramínkama…nakonec jen skončila s verdiktem ruptura 3 stupně a vyhředlí konečník…šili mě hodinu…chodit a sedět děs…ještě 6 měsíců po tom jsem se bála sexu…pak už to bylo jen lepší…když malé bylo 13 měsíců zjistila jsem, že jsem znovu těhotná no šok…dělala jsem vše proto aby druhý porod byl co nejlepší…ještě v 35 tt mi tvrdili, že půjdu na císaře pač se malí pořád neotočil hlavičkou dolů / byl příčně/…tak jsem to obrečela, jedno šití dole a druhé na břiše…nakonec se malí narodil v 37 tt s mírami 48 cm, 3350 g, hlavička 35 cm, úplně přirozeně bez nástřihu a poranění jen jeden kosmetický steh pro jistotu…po dvou hodinách jsem mohla jít do sprchy a odešla na pokoj po svých…mohla jsem si malého užívat naplno…krásný pocit si sednout…na všechno se dá zapomenout nebo přejít jako zkušenost…

 
Rakosnicek1983
Ukecaná baba ;) 2376 příspěvků 09.11.15 10:10

Poslední anonymní: všechno se zapomenout nedá a zvlášť když mas následky, denodenni. Autorce gratuluju k mimcu, taky mam kamaradku, co po porodu nechce o druhem slyšet a uz je to devět let.

 
TYKY
Stálice 51 příspěvků 09.11.15 11:56

Ahoj, tak já měla děs vyvolaný porod r.2012 v 41tt potrhaná sem byla dost šili mě 90 min. Až za dva dny mi dali transfuzy..páč mi bylo pořád mdlo a po odběru krve mi teprve zjistli větší ztrátu krve(nechápu)­..nemohla jsem bolestí sedět, stát, ležet xxxx dní..mimi mělo 4300g..oxitocin jsem dostala cca v 10.30 a za pár min.se mi rozjely kontrakce+kříž na plný pecky a mimi se narodilo až ve 20.30 :zed: :zed: no hezká vzpomínka to rozhodně není, ale za co jsem moc ráda, že mám za týden termín porodu a strach nemám,,,tak pevně doufám, že tentokrát to bude víc v klidu a ne takové peklo..jinak těsně po porodu jsem na sále řekla, že už nikdy více :lol: Výsledek, ale rozhodně za to stojí :mavam:

 
Anonymní  09.11.15 12:11

@Rakosnicek1983 já mám také nějaké následky…/to že když jdu ještě ted na velkou musím pomoct vytlačovat přes pochvu/…ale budou se operativně řešit…a nikdy nelituji toho, že je mám protože mám dvě krásné a zdravé děti…v dnešní době se dá opravit cokoli…

 
reinkarnace
Závislačka 3756 příspěvků 6 inzerátů 09.11.15 13:50

No měla jsi štěstí v neštěstí a asi ten porod dopadl ještě relativně dobře..čekala jsem větší masakr když jsi napsala, jak brzo ti píchli plodovku..a pak ten epidurál dokáže udělat mnohem větší paseku než jen to, že po porodu omdlíš. Tad hodně zdraví, malá je krásné miminko :kytka:

 
Uživatel je onlinepe-terka
Echt Kelišová 8224 příspěvků 09.11.15 14:30

@umea Myslím, že při abrupci placenty by byly jiný fofry :think:.
Zakladatelko gratuluji ke Kristýnce. Při těch forkách jsem si vybavila svůj poslední porod. Ty čerstvě vylíhlý mláďata jsou si hrozně podobný :lol:.

 
umea
Ukecaná baba ;) 1289 příspěvků 09.11.15 17:22

Prubeh abrubce muze mit klidne tenhle klinicky prubeh @pe-terka

 
Uživatel je onlinepe-terka
Echt Kelišová 8224 příspěvků 09.11.15 18:06

@umea skrytý či nevýrazný průběh mít může, to nezpochybňuji. Ovšem pokud ji lékaři zjistí, nastávají fofry ;) Jde o život - matky i dítěte.

Příspěvek upraven 09.11.15 v 18:07

 
ZuzkaLj
Zasloužilá kecalka 840 příspěvků 10.11.15 14:57

@umea
Bohužel mi k tomu neřekli nic, protože to sami nevěděli… Ale placenta dle jejich názoru byla ok. Miminko ohrožené nebylo. Řekli mi jen že to mohla být nějaká cévka…
Jinak sama nechápu, proč mám trauma. Jsem celkem od rány, takže mě samotnou to překvapilo. Byla jsem vždy ok, z ničeho jsem si nic nedělala, na porod jsem se i těšila, protože maminky kolem mě mi říkaly, jak silný a krásný zážitek to je.
Když mi jí dali na bříško, byla jsem v sedmém nebi. Ale na porod jsem prostě nezapomněla. Ostatní kamarádky kolem mě mi hned po porodu řekly, ano, bolelo to, ale už o tom nevím…
Já bohužel ano. A chtěla bych se toho zbavit, ale nevím jak…

 
ZuzkaLj
Zasloužilá kecalka 840 příspěvků 10.11.15 15:01

@TYKY
To ano, stojí to za to… Já bych druhé strašně chtěla, ale mám z toho hrůzu. A bojím se, že to bude ještě horší. Existuje něco, co mi pomůže zapomenout? Nebo mám jít k psychologovi? Jinak Kristýnka je to nejhezčí, co mě zatím potkalo. Tak mě strašně mrzí, že jiné maminky v pohodě zapomenou a mně se to pořád vrací. Jediné, co mě teda nepotkalo, byl nástřih… takže aspoň něco pozitivního…

 
ZuzkaLj
Zasloužilá kecalka 840 příspěvků 10.11.15 15:03

@reinkarnace
Děkuji moc. Plodovku mi píchli brzo… A psychicky jsem byla připravená jít domů, asi i proto to bylo tak náročné… ale někdy čtu mnohem horší příběhy. Proto mě trápí, že i takové maminky dokážou zapomenout… a já si připadám jako totální trotl.

 
TYKY
Stálice 51 příspěvků 10.11.15 15:32

Jeste gratuluji vsem maminkam k miminku

 
jagus
Zasloužilá kecalka 920 příspěvků 10.11.15 22:28

Gratuluji k holčičce. Já mám 5 měsíčního syna a rodit znova taky nechci. Porod až tak hrozný nebyl. Sice 7 hodin křížových bolesti po 3 minutach, ale prezila jsem to. Jen ten personál mě totalne odrovnal. Tak protivne a nesnasenlive sestry bych nikomu nepřála. Díky nim se na další vůbec necítím. Doslova mě probodavali pohledy. Bylo to hrozný. Ještě že mám Honzíka ten za to stál.

 
umea
Ukecaná baba ;) 1289 příspěvků 10.11.15 22:50

Vim, jak probiha pece o placentarni abrupci a jakymi riziky je spojena @pe-terka a klidne mohou rodicku pouze ulozit na luzko a pozorovat, zalezi na nalezu. Nemusi byt zadne „fofry“, je to pripad od pripadu.
PS: Jsem lekar.

Příspěvek upraven 10.11.15 v 22:51

 
umea
Ukecaná baba ;) 1289 příspěvků 10.11.15 22:57

Myslim, ze by hodne prospelo o tom mluvit @ZuzkaLj proste to v sobe nedrzet a „pustit“ vsechny ty emoce ven. At uz strach, nebo jakekoli jine. Myslim, ze i tenhle denicek je velmi potrebny krok pro tebe. Neni zadna ostuda byt z porodu vystresovana, vystrasena, navic po tom zazitku s krvacenim… to podle me taky hodne prispelo.

Je zajimave, ze zdroj nebyla placenta (nejpravdepodob­nejsi zdroj v tomhle obdobi tehotenstvi), neumim si moc predstavit, co jineho by to bylo… hlavne, ze je mimco v poradku, a myslim, ze i cas pomuze to trauma prekonat.

 
Uživatel je onlinepe-terka
Echt Kelišová 8224 příspěvků 10.11.15 23:30

@umea Vím, že se v některých případech vyčkává, zvlášt pokud ještě není plod zralý k porodu či je abrupce pouze mírná a plod i matka klinicky v pořádku. Ale o vyčkávacím postupu v termínu porodu při silném krvácení rodičky (pokud je průkazně způsobeno odloučením placenty) jsem ještě neslyšela. Zdá se mi to hodně rizikové.

 
Uživatel je onlinepe-terka
Echt Kelišová 8224 příspěvků 10.11.15 23:36

@ZuzkaLj Já se většinou traumatu ze špatného zážitku zbavím tak, že ho přebije zážitek pozitivní. Navíc věř, že druhý porod ve velké většině případů mívá daleko hladší průběh než první.
Ale pokud je trauma opravdu hluboké, tak asi otevřená komunikace v podstatě s kýmkoli, kdo porozumí. Pokud nepomůže laik, klidně i psycholog :think:. To není ostuda :hug:

 
ZuzkaLj
Zasloužilá kecalka 840 příspěvků 12.11.15 19:43

@pe-terka
Děkuji. Už příští týden mám povídání s psycholožkou, která chodí i do porodnic… Já si další miminko opravdu přeji, dokonce bych chtěla děti čtyři. Ale paní mi po telefonu řekla, že se toho brzo zbavím… Tak jsem už pozitivně naladěná :D

 
Uživatel je onlinepe-terka
Echt Kelišová 8224 příspěvků 12.11.15 22:42

@ZuzkaLj Určitě to přejde, to překonáš :hug: Já mám dětí pět, takže v tom Ti fandím :palec: A žádné trauma z porodů nemám, i když přístup zdravotníků hlavně u těch prvních dvou taky nebyl ideální. Později už jsem věděla a uměla si prosadit, co chci a co ne, takže i ráda vzpomínám…Zkušenost dělá hodně.

 
babunka81
Povídálka 31 příspěvků 13.11.15 21:43

@TYKY Zážitek z porodu mám skoro stejný jako ty, jako bys popisovala můj porod, jen pár detailů se liší. Na sále od 14 h, porod ve 22:20, šití 70 min, po porodu zavedený dren do druhého dne. Bez nafukovacího kruhu jsem si nesedla měsíc po porodu… Z porodnice jsem odcházela s tím, že druhé dítě určitě chci - termín mám v květnu a zatím se porodu nebojím. Může to sice být i tím, že mám dost času, ale žádné trauma z prvního porodu naštěstí nemám. Přeji za týden hodně štěstí :-)
Autorce deníčku gratuluji k miminku :-)

Příspěvek upraven 13.11.15 v 21:44

 
Klanel
Kecalka 221 příspěvků 11.12.15 13:40

Pěkný deníček :-) Moc gratuluji ke krásné zdravé holčičce..
Jinak jak jsi psala, že jsi od rány a jen tak Tě něco nerozhodí :-)… k tomu musím komentovat, že já jsem skoro opak.. Dělá se mi špatně z odběrů krve, očkování, dokonce i cytologie mi je velmi nepříjemná :-D, ale kupodivu těhotenství, všechny odběry a kontroly atd jsem absolvovala naprosto v pohodě, bez jakéhokoliv omdlení či něčeho jiného a porod i když trval 16 hod jsem také zmákla, takže ono se to podle toho moc soudit nedá ;).. Jinak na kontrole po šestinedělí se mi zase udělalo blbě z cytologie :D
Zvládla jsi to bravurně :-) :kytka:

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček