Brečela jsem štěstím

MayaEma  Vydáno: 22.05.11

Ahoj, během těhotenství jsem pročetla spoustu příběhů o porodu a jako prvorodička jsem byla ze všeho vyděšená a zmatená, ale nyní mám krásnou dcerku a jsem hrdá, jak jsem to zvládla.

Pár hodin po narození
2 komentáře

Otěhotněla jsem ve 20, což jsem neplánovala, s přítelem nám to neklapalo, a já najednou zjistila, že jsem těhotná. Pevně jsem věřila, že si mimi nechám ať se děje, co se děje. Ale nátlak okolí byl silnější a já najednou seděla u gynekologa a psala žádanku na interupci, doktor mě ještě poslal na ultrazvuk, aby určil velikost plodu. Pamatuji si to, jako by to bylo včera, jak tam ležím na lehátku a doktor povídá, že zákrok musí provést dnes nebo už bude pozdě. Ležela jsem tam a najednou mi došlo, že ve mě roste nový život, malá bytůstka a já se toho chci „zbavit“. Rozbrečela jsem se a interupci jsem zrušila, a tak jsem byla oficiální těhulka. Od přítele jsem se ve čtvrtém měsíci odstěhovala, a těšila se na roli maminky. Těhotenství probíhalo v pořádku, neměla jsem žádné problémy, až do 8. měsíce jsem pracovala dál jako prodejní asistentka, bříško bylo skrz pracovní top vidět, ale byla jsem hrdá a pyšně jej nosila :-)

Až přišel den D, datum prvního termínu zněl 2. 8. 2010, ale stále nic, na ultrazvuku jsem se teprve v ten den dozvěděla, že to bude holčička. Poslali mě domů, s tím, že druhý termín je 9. 8. 2010. Opět nic, cítila jsem se stále stejně, ale lékaři usoudili, že malá musí ven. Na 11. 8. 2010 jsem byla domluvená na příjmu a na vyvolání porodu, což mě řádně vyděsilo. V úterý večer 10. 8. jsem uléhala a říkala si, jak to bude asi probíhat. Chvíli po půlnoci mě probudila bolest v podbřišku. Zavolala jsem mé mamince, která mi hodně pomáhala a pomáhá, přijela, uvařili jsme si kafe a v klidu seděli v kuchyni, když se kontrakce objevovaly po 7 minutách, už jsem byla nesvá a pomalu jsme se chystali k odjezdu, protože porodnice je 30 km daleko. V autě už se doba zkrátila na pět minut, ale plodová voda stále nepraskla. Bolest se ale dala vydržet, vůbec to nebylo tak strašné, jak jsem čekala. Jen mi bylo nevolno, a dvakrát za cestu jsem zvracela, pak zase ok.

V půl 4 jsme dorazili do porodnice, šla jsem na příjem, mamka čekala venku na chodbě než mě připraví na porod. Zklamal mě přístup personálu, cítila jsem se, že je otravuji, sestřička me posadila na natáčky, a ticho, na nic se neptala, nic neříkala, půl hodiny se nic nedělo, jen jsem seděla a čekala. Potom přišlo na řadu vyšetření, pan doktor zjistil, že už jsem pět centimetrů otevřená, následoval klystýr, převléknutí do andělíčka a dali mne na hekárnu. Tam už se mnou byla mamka a díky Bohu, že mám tak skvělou mamku, nebýt jí, nevím, jak bych to zvládla. Sestřička si mně nevšímala, a já stále po 20 minutách zvracela. Chodila jsem do sprchy, teplá voda pomáhala na bolest, doktor opět, už 7 centimetrů, ale plodová voda stále nic. Tak mi ji „praskli“, a najednou byly bolesti silnější a bolestivější. Už jsem jen ležela a bolestí jen zavírala oči a přitom se těšila na tu svoji holčičku.

Najednou jsem cítila, že je to tady, doktor ani sestřička nikde, tak mamka běžela pro doktora, ten se na mě podíval a ihned jsem šla na křeslo. Tedy šla, sotva se plazila, měla jsem hrozné nutkání tlačit, ale říkal, ať vydržím, sotva to šlo vylézt na kozu a doktor říká, že vidí hlavičku. Třikrát jsem zatlačila, bylo to hrozně rychlé a má Ema byla na světě v 7.48. Měla omotanou pupeční šnůru kolem krku a levé ručičky, rychle ji osvobodili, naštěstí byla v pořádku. Dali mi ji na břicho a já jsem zažila štěstí, které jsem dosud nepoznala, byl to nádherný okamžik. Malou odnesli do inkubátoru a mě čekal „porod“ placenty. Bylo to trochu nepříjemné, ale to co následovalo potom, bylo mnohem horší.

Aniž by se mě někde zeptal, zaučovala se na mne nová paní doktorka, asi 24letá slečna. Kvůli nastřihu následovalo šití a vetší bolest jsem nezažila. Vždy udělala steh ona, pak znovu pan doktor, který se s tím rozhodně nepáral. To jsem teprve brečela bolestí, on mi jen odvětil, že to už vydržím. Celé šití trvalo asi dvacet minut, pak mě odvezli na lehátku stranou a já okamžitě usnula. Za dvě hodiny mne vzbudila sestřička a odvezla na oddělení šestinedělek, následovala sprcha, celá jsem se klepala, jako kdybych uběhla maraton, a pak přivezli malou a já ležela vedle té malé osůbky a brečela štěstím. Na všechnu bolest jsem zapomněla, a nemohla se na ní vynadívat.

Ted je Emičce 9 měsíců a já jsem ta nejštastnější maminka na světě, vím, že ji miluji víc než cokoliv a vždycky bude moje holčička, kterou jsem si vybojovala a dál ji budu chránit a opratrovat.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.9 bodů
 Váš příspěvek
 
chica.p.
Kelišová 5813 příspěvků 22.05.11 10:18

Krásný deníček,jsi statečná maminka a držím Ti všechny prsty ať se vám daří :hug: :hug:

 
Simoncicak
Zasloužilá kecalka 584 příspěvků 22.05.11 10:58

nádherný deníček..:-) moje malá se nerodila taky v srpnu minulýho roku :wink: :wink: ..tak se holky držte a doufám že už brzy budete mít k sobě i hodnýho tatku tedy pokud už njákýho nemáte.. :mavam: :mavam: :mavam: :mavam: :palec:

 
Luciasek86
Kecalka 200 příspěvků 22.05.11 13:33

moc krásně napsané,přejeme vám hlavně zdravíčko :kytka: a at malá dělá jen samou radost :srdce:

 
S.maya
Závislačka 3784 příspěvků 22.05.11 14:50

Hezký deníček :-)

Jen se chci zeptat, oni to šití neumrtvují? 8-o

 
Spee
Závislačka 3528 příspěvků 5 inzerátů 22.05.11 19:36

Nádherný deníček :-) Hlavně buďte pořád takhle šťastný a zdraví,to je nejdůležitější :kytka:
btw: to šití jsem měla stejné,jenže mi ho ještě,blbouni,za­pomněli umrtvit a to jsem fakt řvala bolestí,porod je oproti tomu prd..

 
Alficek
Kelišová 5542 příspěvků 22.05.11 20:02

moc krásný deníček :-) :palec:

 
evka
Extra třída :D 10983 příspěvků 22.05.11 20:43

Krásný deníček :palec: :palec: :palec: :palec: :potlesk: :potlesk: …a pokud vím tak šití neumrtvují :cert: :cert: :cert:

Příspěvek upraven 22.05.11 v 20:44

 
al3da
Kelišová 5497 příspěvků 22.05.11 21:15

Mě teda šití umrtvovaly, nepříjemné to bylo stejně, tahalo to, z porodu to nejhorší ale já neměla nástřih jen mě malá trošku potrhala. Deníček je hezky napsaný… užívejte si holky :-)

 
Staninka30
Extra třída :D 10052 příspěvků 23.05.11 10:06

Moc krásnej deníček až mně nazačátku vlítly do očí slzy jak jsi se hned rozmyslela že si mimíska necháš.
A k tomu moc Gratuluji :srdce: .
malé přeji jen to veliké štěstí co má doma a to je maminka která se tě nikdy nevzdala :kytka: :kytka:

 
S.maya
Závislačka 3784 příspěvků 23.05.11 10:55

Evko, to jsi mě vyděsila. To přece není možný, aby zašívali za živa. To v dnešní době není normální. To by pak mohli zašívat třeba i kolena za živa…to nééé :poblion:

 
Veveří
Ukecaná baba ;) 1492 příspěvků 23.05.11 11:11

Prý dobře umrtvené šití nebolí, umrtvit se dá všechno. Ale nevím, já jsem cítila každý steh jako píchnutí. Pořád jsem nadzvedávala zadek a doktorka vrčela…

 
Marsi86
Zasloužilá kecalka 739 příspěvků 23.05.11 11:59

gratuluji k tvému rozhodnutí si mimiska nechat přeji Vám hodně zdraví :srdce:

to šití mě taky děsí sice jsem to ještě nezažila ale šili mi hlavu a to mi tvrdili že to umrtvili a bolelo to jako čert :cert:

 
Sine1
Zasloužilá kecalka 623 příspěvků 23.05.11 14:43

Emička je nádherná!! :srdce:
Jsi moc statečná a držím ti palce!! :palec:

 
Janule34
Závislačka 4747 příspěvků 23.05.11 17:03

moc hezky napsané a obdivuju tě. Přeju Vám oběma hodně štěstí a hlavně zdraví :-)

 
MayaEma
Povídálka 12 příspěvků 30.05.11 22:08

Moc vám všem děkuji za tak hezké komentáře, moc jste mě potěšily :potlesk:

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček