Strašlivý porod

lluuccii  Vydáno: 31.10.11

Ráda bych, aby nastávající maminky to, co si přečtou, neodradilo. Můj porod byl strašlivý, v okolí neznám nikoho, kdo by to měl až takhle zlé a s tak strašnými následky. Také mi dva doktoři řekli, že tohle je jeden případ z tisíců porodů. Nenechala jsem se odradit a v květnu začneme pracovat na dalším miminku.

Daniel pár minut po porodu
4 komentářů

Rozhodla jsem se, že i já napíši o svém prvním porodu. Miminko jsme počali o svatební noci. Jako ve filmu :)

Celé mé těhotenství probíhalo naprosto ukázkově. Na začátku mi nebylo vůbec špatně a dobře jsem se cítila po celou dobu. Termín porodu mi byl stanoven na 2. března 2011. Už od začátku jsme věděli, že pohlaví miminka si nenecháme říct. Chceme dětí víc, takže bylo jedno, zda to bude holka nebo kluk. Ale tak nějak jsme oba celou dobu cítili, že se narodí chlapeček.

Termín porodu již dávno uplynul, ale miminku se na svět nechtělo. Poslední 3 měsíce těhotenství jsem pila maliníkový čaj, jedla lněná semínka. Celé těhotenství jsme si s manželem užívali hojně sexu (některé rady jsou, že mužské semeno prospívá tomu, aby se porod přiblížil). Jenže miminko nic. Chodila jsem na dlouhé procházky, myla auto, běhala po schodech… no prostě jsem zkusila všechno možné.

Celou dobu jsem byla moc spokojená s těhotenskou poradnou, ať už u svého gynekologa, tak poté v nemocnici. Nakonec, když jsem byla 15. března v 9 hodin ráno na kontrole v těhotenské poradně, tak mi bylo řečeno, že pokud se nic nestane dřív, musím nastoupit do nemocnice 16. 3. ráno. Pak přišlo vyšetření a doktor mi řekl: „Něco zkusím“… Pak jen bolest. Potom mi oznámil, že mi udělal Hamiltonův chvat. Skoro jsem z ordinace neodešla. Naštěstí tam byl se mnou manžel (čekal v čekárně). Poté jsme vyrazili na poštu vyřídit nějaké věci a já jsem začala cítit, že se něco děje.

Dojeli jsme domů a tak nějak jsem „něco“ cítila. Ale pořád jsem si říkala, že ty pravé kontrakce to prostě nejsou. Hledala jsem tady na webu, jak to popisují ostatní maminky. A většina odpovědí bylo: „to poznáte“, „silnější mentruační bolesti“ a tak. Cítila jsem sem tam tlak v podbřišku, ale nic moc výrazného. Pak jsem zavolala kamarádce, která měla ročního syna a popsala jí své pocity. Ta mi potvrdila, že to jsou opravdu kontrakce. Od 14 hodin to začínalo mít grády a pořád jsem si říkala, že jsem čekala něco víc a tohle je v pohodě. Jelikož máme fenku a tu mi měla hlídat kamarádka, tak jsem jí volala, že UŽ. A ona mi řekla, že z práce bude doma v půl sedmé, to bylo zhruba 5 hodin, a kontrakce se neustále zkracovaly. Pomalu jsem posouvala hodiny násilím.

V šest hodin jsme se vydali do porodnice, samozřejmě se zastávkou na vyložení psíka. Cestou tam jsem to vydýchávala na zadních sedačkách. V tu chvilku jsem si říkala, že teď už to je určitě to nejhorší, protože bolesti byly opravdu silné. Když jsem dorazila do porodnice, zjistila jsem, že mají napilno. Porodní asistentka konstatovala: „Ta pani to nějak prožívá“, když viděla jak prodýchávám kontrakce. Myslela jsem si své. Sepsali se mnou vstupní informace, při tom mě napojili na monitor. Poté následovala kontrola, kde mi doktor řekl, že jsem otevřená na 4 cm. Šla jsem se převléknout a čekala mě příprava. Při přípravě jsem měla moc milou a příjemnou mladou holčinu, asi studentku, co se učila na PA.

Kontrakce byly stále silnější a silnější a ve 21 hodin jsem už nemohla. Doktor mi řekl, že jsem otevřená na 6 cm a PA prohlásila, že do 23 hodin bude miminko na světě. Do té doby jsem kontrakce prodýchávala za veliké podpory manžela vestoje. Pak mi PA řekla, že si mám lehnout, že takhle miminku ven nepomáhám, nastavila mě do strašné polohy a napojila miminko na monitor. Pod nohami mi neustále ujížděla spodní část porodního křesla, trpěla jsem a stejně v poloze absolutně nemohla vydržet. Ve 23 hodin opět přišla s tím, že takhle to se mnou nejde, že tohle je o ničem a že hysterčím, jak malá holka, že prostě porod bolí.
Neměla jsem už sílu jí cokoliv říct. Na okolí jsem nereagovala. Poslouchala jsem co říkají, ale mluvit za mě musel manžel. Valila jsem oči a brečela, že tohle se fakt nedá vydržet. Ale můj manžel mě skvěle dál podporoval.

PA nám tedy doporučila polohu, kdy jsme s manželem stáli proti sobě a já do něj byla zavěšená. Po zhruba 30 minutách dorazila PA znovu, že mě prohlédne. Řekla, že je to super, že jsem otevřená na 8 cm a že mi píchnou vodu. Na internetu jsem nespočetněkrát čela, že to vůbec nebolí a i ona mi to říkala. Tak strašnou bolest jsem do té doby vůbec nepocítila, a to jsem si říkala, že víc bolet to už nemůže. Plodová voda byla krásně čirá, vůbec ne zkalená. Opět jsem si stoupla s manželem do původní polohy. Chtěla jsem si odskočit na záchod, ale bylo mi řečeno, že teď mě tam už nepustí. A že 10 kontrakcí a půjdeme na porod. Musím podotknout, že od této doby si už nic moc nepamatuji, znám to spíš z vyprávění manžela. Jen vím, že tech 10 kontrakcí bylo nekonečných.

Potom přišel doktor. PA mi řekla, že mi píchnou oxytocin. Jenže nemám vidět prakticky žádné žíly, takže mi to nakonec napíchli do palce u ruky, a to jsem si hned při další kontrakci vytrhla (ne schválně). A začal porod. PA řekla, v kontrakci tlačte… Zatlačila jsem a ona, že tohle je špatně, že mám tlačit DOLŮ! Další kontrakce, pak další a situace se opakovala, načež řekla, že tohle nemá cenu! V tu chvilku jsem si řekla, že dál už to nejde, že takhle ubližuji sobě i miminku a při další kontrakci jsem hodně soustředěně zatlačila. Doktor i PA řekli: „takhle rychle ne, to jste to zase vzala moc hopem“. Při této kontrakci jsem pocítila ještě větší bolest než předtím a když jsem to řekla, řekli mi, že to není možné. Následovala další kontrakce a pak ještě jedna a náš uzlíček byl na světě. Stalo se tak v 0:25 hodin. Nikdo mi nic neřekl, tak jsem se ptala, zda je to kluk nebo holka. Manžel řekl, že chlapeček. Položili mi malého na břicho. Miminko vážilo 2880 g a měřilo 48 cm.

V tu chvíli jsem si říkala, že je to za mnou a že teď už to bude jen lepší. Manžel se synem odešli s dětskou sestrou na kontrolu, vážení a tak. A doktor zkontroloval, jak to vypadá, vyšla placenta a začal mě šít… Byla jsem strašně vyčerpaná a na další bolest nepřipravená. Šití bolelo strašlivě a pokud se to dá říct, tak ještě víc než všechno předtím. Opravdu jsem brečela a drtila manželovi, který se vrátil se synem v náručí, ruku. Manžel se doktora zeptal, zda mi to nemůže nějak umrtvit, když mě to tak bolí a on řekl, že ne, že to nemá cenu a že to snad vydržím, když jsem zvládla porod. Následovala strašlivá hodina! šití.

Poté jsme zkoušeli miminko přikládat k prsu, to docela šlo. Po dvou hodinách mi řekli, že mě převezou a já se rozloučila s manželem i synem. Musím podotknout, že ty dvě hodiny jsem tam jen vyčerpaně ležela a koukala na šťastného manžela se synem. Převezli mě na pooperační pokoj. Samozřejmě jsem nespala a tak nějak se z porodu vzpamatovávala. V šest přišla vizita. Dozvěděla jsem se věty jako: „z poporodních zranění je vidět, že vy ani miminko jste ještě nebyli připraveni“, " oni vám nedali nic proti bolesti při porodu?" A podobně. Výsledek porodu byl: nástřih (s tím jsem bohužel tak nějak počítala) a vnitřní trhlina 12 cm dlouhá a prasklá až do druhé vrstvy svalu. To byla ta strašná bolest… Proto mě i tak dlouho šili. Ale byla jsem na sebe hrdá, že jsem si nenechala dát žádný utěšující prostředek. Nástřih se mi zhojil skvěle, ale vnitřní rána mě hodně bolela 4 měsíce, kdy jsem se nemohla ohnout, sednout si a podobně. Dodnes mě trápí a ještě dlouho bolet bude.

Můj gynekolog mi na prohlídce po šestinedělí po přečtení spisu z nemocnice řekl:" Vy už asi další miminko chtít nebudete"… Ale musím říct, že i po tomto zážitku jsem pár hodin po porodu věděla, že další miminko chtít budu. Jen jsem poučená. Nikdy ne Hamiltona, nenechat doktory cokoliv dělat, aniž bych s tím souhlasila, rodit v poloze, která mi vyhovuje. A také, že termín porodu je prostě orientační. U nás se potvrdilo, že se náš malý měl prostě narodit později a jelikož jsem měla čirou plodovou vodu, nebyl asi důvod porod vyvolávat, i přesto, že jsem 2 týdny přenášela. Myslím, že práh bolesti má každý jiný a někdo bolest snáší lépe, jiný hůř.

A co musím také podotknout, nevím, jak by to celé dopadlo, nebýt tam se mnou manžel, který mě strašně podporoval a celé to se mnou protrpěl. Všechny ty hodiny nepil, nejedl, nebyl na záchodě. A to jsem ho nikdy nepřesvědčovala, že se mnou u porodu být musí. Nechávala jsem to na něm. On u něho byl a jsem za to vděčná a vím, že u dalšího ho budu chtít zase.

Na závěr musím napsat, že máme úžasného sedmiměsíčního syna, který je zdravé, spokojené a neustále se smějící miminko.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.8 bodů
Stránka:  1 2 Další »
 Váš příspěvek
 
Cosmic
Kelišová 6095 příspěvků 31.10.11 07:24

Tak hlavne, ze to ve finale takhle dopadlo, a mas zdrave mimco! Gratuluji!

Ja jsem teda porod mela taky straslivy - trosku to prikladam k „recem personalu“… mela jsem tedy epidural, ten byl super, nic jsem necitila, ale pak uz prestal pusobit a druha doba porodni byla podle me bez nej… takze nejhorsi pro me asi tak pet minut, co sel maly ven.. a reci, ze uz musim, ze ted to musi vyjit, ze to vypada spatne.. ze budou muset prejit k sekci (a nekdo tam rekl, ze na sekci nemuzu, jelikoz jsou plne saly…).. nakonec to vyslo spontanne a mam take zdraveho mimiska:), 3280g, 50 cm… co se siti tyce, me vubec nebolelo, ale mela jsem na trikrat davane anestetikum…

Kazdopadne neni to tak, ze bych o druhem mimcu neuvazovala, i kdyz chvili po porodu jsem teda na to myslenky nemela:D … mozna ta bolest byla i tim, ze jsem mela hranicni miry panve, a „malej“ zase nebyl az tak malej…

Nebojte holky, je to bolest, to je jasny, jak bylo psano, kazda mame jiny prah bolesti, .. ale prezily to pred nami, prezily jsme to my, prezijete to i vy! Drzim vsem palecky a pokud muzete, vezmete si manzela/pritele jako oporu, mne to rozhodne moc pomohlo! :palec:

Příspěvek upraven 31.10.11 v 07:26

 
Emilie
Generální žvanilka 20284 příspěvků 31.10.11 07:33

Souhlasím. Co si holka na tom sále nevyřve, to nemá. První porod taky lahůdka (26 hodin, kvůli možnému kolapsu nakonec císař). U druhého jsem si operaci doslova vyřvala, vyhysterčila, prostě jsem byla velmi nepříjemná - chtěli scénář opakovat …

Ještě že jsi přes to všechno na druhé miminko nezanevřela :hug: :mavam:

 
Kalla  31.10.11 07:35

Mě osobně někdy fascinuje, když v nemocnicích sestry, někteří doktoři ( a samozřejmě i PA) vždycky tvrdí, jak „to musíte vydržet“ „to nic není“ Vy naděláte" „nepřehánějte“ a podobně. KAŽDÝ ví, že porod, zlomená ruka nebo vyhozené rameno bolí, ale co je doprčic na tom, když si při prvním porodu člověk uleví a „zavyvádí si“? Vnitřní natržení muselo nepředstavitelně bolet, je mi tě líto, moje švagrová, která měla taky podobně dobré instrukce jako ty, se chuděra natrhla komplet až po konečník. Malému je 7, má s tím potíže doteď.Taky vyvolávali. Myslím, že mimi se prostě narodí tak jako tak a u většiny maminek (když už je čas) to mytí auta, běhání po schodech, sex a pod. porod vyvolá :nevim: Gratuluju ke krásnému zdravému miminku a chuti na další :-)

 
Sali
Zasloužilá kecalka 942 příspěvků 31.10.11 07:41

Lluuccii,
gratuluji ke krásnému zdravému chlapečkovi. To je hlavní, že to dobře dopadlo.
S tím šitím jsem si vzpomněla na svůj první porod, celkem byl v pohodě, ale rovněž jako ty jsem si myslela, že tím mám vše za sebou. Pak teprv přišla hrůza, nekonečné šití v několika vrstvách. Píchli mi dolzin, abych prý to tolik nevnímala (umrtvit to nešlo), ale moc to nepomohlo.
Povzbuzující je, že se to nemusí opakovat. Při druhém jsem se na to psychicky připravovala, a ono nic - dva malé stehy! :-) Ty jsi to měla samozřejmě komplikovanější, s tou trhlinou.

Ještě jednou blahopřeji, užívej si malého a držím plečky, ať při dalším miminku je to více v pohodě.

 
Camp
Zasloužilá kecalka 537 příspěvků 31.10.11 07:52

Nemůžu si pomoct, ale nevidím na tomto porodu nic mimořádného. Porod prostě bolí jako čert a každá máme navíc práh bolesti postavený jinak, pisatelka zjevně je na bolest hodně citlivá. Hamiltona absolvovalo několik mých kamarádek a tak dramaticky to žádná nevnímala, takže se prvorodičky případně nebojte.

Přeji, aby další porod probíhal za většího pochopení personálu - proč mají pořád problém s tím, že si žena zasténá, zakřičí, zanadává, popláče, to nechápu - a lepšího vedení ze strany porodni asistentky - výběr polohy (já byla teda na zádech napojená na monitor, díky kterému mi dopředu manžel hlásil každou kontrakci, hodně spokojená), kontrola připravenosti tlačit atd.

 
Jitulevrtule
Ukecaná baba ;) 1450 příspěvků 31.10.11 08:03

milá Lluuccii, myslím, že rozdíly v prožívání bolesti jsou fakt velké. Některá ženská porodí a nic to pro ni není a jiná trpí jako zvíře. I já jsem byla ten druhý případ-měla jsem těhotenskou cukrovku, takže mi porod vyvolávali radši dřív, aby mimi nebylo moc velké. Když jsem nastoupila na vyvolání, tak mně primářka vyšetřila a chtěla poslat na císaře, že mám úzskou pánev a přirozeně neporodím. Já jsem to chtěla alespoň zkusit, „přeci nejsem žádná padavka“ řekla jsem si. 2 noci před porodem jsem skoro nespala, kvůli bolesti zad a tak jsem k porodu nastupovala už dost unavená a ještě hladová, kdyby náhodou museli dělat toho císaře (při cukrovce je hlad fakt za trest). Otevírala jsem se dobře ale mimi bylo špatně natočené a já musela 2 hodiny v nejhorších kontrakcích ležet na boku nebo stát, což bylo naprosto šílené. Dostala jsem na bolest vše co se dalo ale vůbec to nepomohlo, ba naopak jen mně to víc uspávalo. Když jsem pak řekla, že už dál nemůžu (strašně se mi chtělo křičet-pomáhá mi to od bolesti, tak se mnou mluvili jako s hysterkou, že to nemůžu a že to mám v klidu prodýchávat), tak mi řekli tak teda tlačte-po několika zatlačeních mimi vylítko, sice našikmo přes rameno ale bylo venku. Šnůru mělo 2× pevně kolem krčku ale podařilo se ho rozdýchat. Myslela jsem, že mám nejhorší za sebou ale nešla ven placenta a já byla další hodinu v bolestech, až to vypadalo na operaci ale pak přišla zkušená Dr a vyndala ji (rodila mně mladinká Dr která pořádně nevěděla co a jak, super), pak další půlhodina šití a potom jsem sebou málem sekla ve sprše, protože jsem měla nízkou hladinu cukru. Přístup PA mi taky vadil, myslím, že to že dávají najevo, že hysterčíme nám fakt nepomohlo. Jo a Hamiltona mi Dr udělala bez varování (porod to nevyvolalo) a bolelo to jako sv… Nicméně mám krásného zdravého chlapečka a možná půjdeme ještě do druhého mimi. Takže co dodat? Porod bolí a bolí hodně ale stojí to za to. A když má člověk štěstí na PA, tak to může hodně pomoct. Takže hodně hodně zdraví tobě i Danečkovi :kytka:

 
Katka86
Generální žvanilka 20660 příspěvků 31.10.11 08:04

Gratuluji k miminku,přiznám se,že podle nadpisu jsem čekala něco mnohem horšího :nevim: Taky jsem měla šílené poporodní poranění kvůli velkému dítěti,nemohla jsem malého vytlačit,šili mě přez hodinu,bylo to fakt peklo,nehojilo se to, v tu chvíli jsem si myslela,že jsem měla ten nejhorší porod na světě( to jsem si myslela hooodně dlouho :-P ),ale pak jsem si tady přečetla pár deníčků a uvědomila jsem si,že to mohlo být mnohem mnohem horší.Zůstalo mi v paměti, jak tady nějaká maminka psala,že musela mít po porodu vývod,jak měla šíleně potrahaný i konečník. Ale za to druhý porod byl prostě procházka růžovým sadem.Za dvě hodky od první bolesti byl prcek venku,jen maličký nastřih a 5 minut šití.Neboj příště to bude určitě lepší :wink:

 
wobludka
Extra třída :D 11364 příspěvků 31.10.11 08:08

No já na tom tedy taky neshledávám nic nenormálního. Tedy když pominu, že pro mě je porod strašlivá věc, co bolí jako prase - určitě největší bolest v životě. Moje sestra měla kontrakce jen pár hodin a dodnes (2 roky) se občas v noci budí hrůzou. Já po porodu všem vynadala, proč mi proboha neřekli, že je to tak hnusný. Ale někdo si to užívá a rád vzpomná :nevim: ale abych pravdu řekla, tak o takových porodech čtu jen na emiminu :mrgreen:

 
kamikaa
Kelišová 5251 příspěvků 31.10.11 08:10

po prvním porodu jsem říkala už NIKDY :mrgreen: ted mám za sebou třetí a ten nejlepší.Bolesti se daly v pohodě prodýchat až do konce,pořád jsem čekala,kdy přijde ta hrůza a ta se vůbec nekonala.Od přijetí do porodu 2 hodky.Krásnej porod,rychlej,­bolest se dala vydržet.Byl teda můj poslední,protože další dítě už néééé :mrgreen: .Přeju ti at je ten druhej mnohem lepší a rychlejší.kaž­dopádně bolet to bude,tak to prostě je :nevim:

 
lumáťa
Závislačka 2799 příspěvků 31.10.11 08:15

Gratuluji ke zdravému krásnému chlapečkovi. Obdivuji, že po tom všem sis ihned řekla, že chceš další miminko :-D
Já měla dva porody koncem pánevním, první dítě 3kg, druhé 4kg 8-o a to vše bez nástřihu a jakéhokoli lékařského zásahu. Vybrala jsem si porodnici, kde je úžasný personál i prostředí a umí rodit KP. Vrchlabí ! :palec: Porod nebyl procházka růžovou zahradou, KP bolí víc, jde to o hodně pomaleji, takže jsem si taky užila. Prodýchávala jsem šílené kontrakce snad do nekonečna. Proto jsem nemusela být nastřižená. Díky přístupu porodních asistentek a doktorů to byl pro mě ten nejkrásnější zážitek.
A proč to píšu ? Protože budoucí maminky by si měly vybírat porodnici a lékaře. Měly by chtít přirozený a kvalifikovaný porod v hezkém prostředí. Mají chtít rodit v poloze, jaká je pro ně nejlepší. Já první dítě porodila ve stoje.
A bohužel malým porodnicím, vč. Vrchlabí (kam jezdí maminky rodit i 300km dálky) hrozí zavření.

 
Bludicka
Zasloužilá kecalka 918 příspěvků 31.10.11 08:25

Camp, to, že na tomto porodu není nic až tak mimořádného, je pro mě skutečnost spíše děsivá než uklidňující. Já tedy měla štestí u dvou mých porodů rozbíhaných a urychlovaných oxytocinem z kapačky s omezenou polohou pro druhou dobu a se řízeným tlačením jsem neměla závažné poranění. Měla jsem jen bolavé nástřihy a s obtížemi ne/seděla. Dcera se v porodnici neuměla přisávat v leže a já nemohla sedět ani na tvrdé dřevené židli ani na posteli, která byla též tvrdá a ještě vysoká, takže s nohama nad zemí jsem to nedávala vůbec. Chodila jsem se doprošovat použití jediného křesla na sesterně, což taky kvůli jejich řečem stálo za to. Ale ty se celkem rychle a dobře zahojily, jenže po tlačení v polosedu jsem měla taky ještě několik měsíců velmi bolavé hemoroidy, každá velká stála za to. :roll: Ale nedošlo k mému vnitřnímu zranění, které fakt umí být pěkný hnus (což neznamená, že nejsou lidi, kterým se tohle zahojí „za hubičku“, jsou, ale nebude to většina). Při druhém porodu bylo ale v ohrožení zdraví mého syna, takže až to mě donutilo hledat, jestli by to nešlo jinak. Když teď mám zkušenost s porodem 4290g bez poranění kohokoliv a bez „hemoušů“, nejde mi čistě se radovat z porodů na zádech s nástřihy a to ani z těch, co dopadnou pro miminko a maminku jinak v pohodě, protože je mi líto bolesti té mámy, která není leckdy nevyhnutelná. Prostě po tom srovnání jakej je to rozdíl nemůžu zpátky. Pogratuluju, z miminka i z matčiny radosti z miminka mám úpřimnou radost, ale ten stín pochybností, jestli to fakt tak muselo být, tam prostě mám. :oops:
Jo a mám kamarádku (kdysi dělala v jedné větší porodnici na oddělení nedonošenců) a ta po prvním nástřihu přes rok kvůli bolesti při styku předstírala orgasmus dřív. Dodnes věří, že poloha v polosedu a nástřih jsou jediná nutná a bezpečná varianta.
Prostě je to složité, každý to má jinak a měl by mít informace a výběr bez manipulací. Protože jen ta rodina pak žije s výsledkem.

 
Bludicka
Zasloužilá kecalka 918 příspěvků 31.10.11 08:48

Taky znám dvě další holky co si při porodu samy zvolily polohu na zádech, jedna polosed a druhá dokonce úplný leh, a byla to ta správná poloha, protože miminko se dostalo ven v pohodě a šetrně. Na to prostě není pravidlo, je to o jediněčné kombinaci konkrétní matka, konkrétní dítě, konkrétní poloha dítěte. Na to pak matka intuitivně reaguje svojí polohou. Jen je k tomu potřeba čas, prostor a klid.

 
Camp
Zasloužilá kecalka 537 příspěvků 31.10.11 09:02

Bludicko: mas pravdu, kdyz hodnotíš negativně vedení (spíše tedy řízení) tohoto porodu, asi jsem četla jen rychle a spojila jsem si „porod byl strašlivý = strašně mě to bolelo“.
Samotnou mě překvapilo, že mi bylo na zádech nejlíp, nejdřív jsem se snažila o všechny možné doporučované úlevové polohy a metody, ale ulevilo se mi doopravdy, az kdyz mě napojili na monitor:-). Nástřih a několik natržení jsem neměla možnost vnímat, dceru uložili na jiném oddělení a já se soustředila jen na běhání mezi patry, přikládání každé tři hodiny bez možnosti výběru polohy, pěkně na tvrdé židli u inkubátoru..
Každá jsme jiná a po bitvě je každý generál.

 
maky
Zasloužilá kecalka 574 příspěvků 31.10.11 09:15

Chtěla jsem se rozepsat, ale všechno už za mě napsala Bludička: Ano, fakt, že tento porod není nic mimořádného, je věc spíš děsivá, než něco co by nám dovolovalo autorku kárat, že je citlivá a že porod prostě bolí. Podle popisu je skoro jisté, že ji tak moc bolet nemusel, pokud by personál netrval na klasických stádních úkonech…ale to je pořád dokola. Musíte to vydržet, porod prostě bolí, hlavně že máte zdravé dítě :roll: . Mám za sebou tři zkušenosti, první téměř takovou jako měla autorka, akorát, že já byla z domova naučená na „hrdinku“, zatnout zuby a být na to hrdá. Teď bych za to nafackovala sobě i personálu. Kdy už tohle české porodní údernictví skončí?! A to že ji dr. při takovém poranění ránu neumrtvil, to už je fakt :poblion: . :poblion: .

…jsem se zase rozčílila…

 
Bludicka
Zasloužilá kecalka 918 příspěvků 31.10.11 09:19

Camp, to je to, co nechápu vůbec, proč je proboha u inkubátoru tvrdá židle, když u většiny rodiček po porodu i posezení na měkkém bývá problém ke kterému je zapotřebí značná odvaha, prodýchávání a sebezapření. Ne že by to z lásky k miminu člověk neudělal, když nemá jinou možnost, ale něco měkčího na sezení po porodu by člověk určitě ocenil podstatně víc než výmalbu, barevně sladěné kachličky, nebo závěsy na sále :roll:
Tvé miminko přišlo dřív nebo mělo nějaké zdravotní omezení, že jste ten start měli těžší?

Příspěvek upraven 31.10.11 v 09:20

 
Camp
Zasloužilá kecalka 537 příspěvků 31.10.11 09:47

Dcera měla problémy s krví stejně jako já v těhotenství. K pobytu na intermediálce, přístupu, metodám atd. no comment, stačí tu tvůj příklad kamarádky, co pracovala na nedonošencích. Vím, že deníčky jsou o tom, aby se člověk vypsal a že jsou subjektivní. Jen jsem už slyšela a viděla spoustu příběhů a lidí, kteří na tom byli podstatně hůř, že se nechci rouhat a jen si stěžovat. Matky nedonošenců pod kilo by byly asi štastné i za řízený porod v podmínkách, které nejsou „mother a baby friendly“, kdyby se jim narodilo zdravé mimčo.

 
maky
Zasloužilá kecalka 574 příspěvků 31.10.11 09:57

Camp, já vím, jak to myslíš a v životě se taky snažím moc nebrblat na „úděl“, ale tohle je přeci něco jiného. Takhle se to nedá argumentačně stavět (nedonošenci x hrozný porod).

 
Bludicka
Zasloužilá kecalka 918 příspěvků 31.10.11 10:00

Camp tvůj pocit o nerouhání chápu, obzvlášť když sis na to tak trošku sáhla, protože během vašich potíží jsi u inkubátoru viděla jistě hodně a máš velikou pokoru před životem a víš, že nic není samozřejmost. Ale není o to horší, že ve světě, kde nic není samozřejmé a spousta věcí je k pláči krásných a jiná spousta věcí je k pláči těžkých, některé věci zbytečně komplikujeme neindividuálním přístupem a ještě to omlouváme tím, že to taky mohlo být horší?
Já jsem šťastná se všemi svými porody, byla to moje cesta a patří ke mně, jen bych teď některé věci dělala jinak. Ale kdyby lidi přede mnou z pokory mlčeli o svém štěstí a jiní ze stejné pokory mlčeli o svých problémech, protože jsou i potíže horší, nikdy bych neměla své dva druhé porody. Takže vděčím nejen sobě, porodním asistentkám, trpělivým a pokorným lékařům, rodině za podporu, ale i těm mámám co mi předaly své zkušenosti, abych si mohla najít svoji cestu. Porodů za život je tak málo, že se člověku jeho cesta jen z vlastních zkušeností hledá obtížněji, než když má možnost sdílet i zkušenosti jiných.

 
sisstin
Ukecaná baba ;) 1179 příspěvků 31.10.11 10:03

no hlavně mě fascinuje, jak někteří gynekologové udělají Hamiltnův hmat, aniž by to rodičce řekli!!! Což považuju za vrchol hnusu :poblion:

na mě to taky Dr. v rizikovce zkoušela (přenášela jsem týden), řekla mi: „ted se připravte a nadechněte se.“ No naštěstí jsem byla informovaná a ihned jsem řekla, že žádného Hamiltona nechci.

Dr. se pozastavila, zašklebila se a zeptala se, jesti jsem zdravotní sestřička (nejsem). Pak mi s odfrkem řekla, že jak chci, ale že neporodím ani za týden. Došla jsem domů a praskla mi voda :jazyk: takže tak…

celkově přístup v některých porodnicích je otřes, chovají se k ženským jak ke kusu dobytku..porod je pro ně jen další houska na krámě :roll:

 
Anonymní  31.10.11 10:06

Jako bych videla svuj prvni porod :zed: taky jsem byla naockovana vecmi typu „preziliy jiny prezijes i ty, nedelej z toho divadlo“
Jedinej rozdil byl v personalu, me nastesti nikdo nevykladal moudra typu „to prece vydrzite, vzdyt to nemuze byt tak hrozny“

Siti je pro me doted nocni mura - bolelo to vic nez cely porod a doktorka (gynekolozka od ktere jsem behem tehotenstvi odesla, protoze se ke me chovala jak k hadru na zemi) to celou dobu komentovala slovy „nehystercete, to vas nemuze bolet, nejecte mi tu, musim vas zasit“

U dalsich dvou deti jsem presne vedela co si libit dam a co ne a kdyz jsem to hned po prichodu do porodnice dala jasne najevo nemela jsem problem. PA me respektovaly a hodne asi udelala i pritomnost manzela. A u obou holcicek jsem jecela a rvala bolesti a bylo mi uz uplne jedno co si kdo mysli, me to pomahalo a ulevilo tak co :mrgreen:
Holt zadnej ucenej z nebe nespadl, natoz prvorodicka, ale pokud uz poucene predchozimy zkusenostmi budem v nemocnicich rvat a jecet tak se ten system jednou musi zmenit :wink:

 
prcek01
Kecalka 115 příspěvků 31.10.11 10:16

Vazne pred tebou smekam ze jsi to vydrzela. Me muj prvni porod teprve ceka takze si neumim predstavit co to muselo byt. Samozrejme sem pripravena na bolest jen doufam ze budu mit vice chapajici personal, protoze jsem velmi vybusne povahy co se tyce hloupych komentaru ze stran doktoru a sestricek. Moji kamaradce se stalo to ze po ni chteli aby tlacila i mimo kontrakce a kdyz to neslo zacali po ni kricet az zacala plakat a do papiru ji napsali ze nespolupracovala. Asi bych jim pri propousteni z nemocnice rekla sve. Kazdopadne tobe gratuluju ke krasnemu chlapeckovi, vazne na sebe muzes byt hrda ze i pres takovy pristup jsi to vse statecne vydrzela :wink:

 
JaLa
Závislačka 4340 příspěvků 31.10.11 10:41

Gratuluji k miminku! Je pravda, že přístup personálu dokáže neuvěřitelným způsobem změnit vnímání bolesti a pak samotné vzpomínky na celý porod. Třeba moje máma má šílené vzpomínky na porod, objektivně to neměla nic moc (zelená plodovka, křísili mě), ale chování personálu a moment, kdy ji zapomněli na porodním sále a objevila ji uklízečka, pro ni byl natolik děsivý, že další dítě už nechtěla ani náhodou - a přitom bolest nebyl ten hlavní důvod. Možná i u Tebe je důvodem špatných vzpomínek to nepříjemné prostředí a neochota personálu pomoci a zřejmě i neprofesionálně vedený porod. Dám opačný příklad z mého porodu - po 48 hodinách strávených v porodnici (před porodem) a z toho 16 hodin pouze na porodním sále jsem toho už taky měla plný kecky, obzvlášť po 3 probdělých nocích. Naštěstí jsem měla báječnou PA, vstřícného anesteziologa (nakonec jsem si užila jak epidurál, tak i klasickou narkózu kombinovanou s epidurálem) a šikovnou lékařku. Takže i přes komplikace jako: zakalená plodovka, špatné ozvy miminka, jediná strnulá poloha na křesle kvůli monitoru, veliká a špatně natočená hlavička, skákání po břiše, nástřih a natržení, velkou krevní ztrátu, vybavení placenty rukou, probuzení se z narkozy uprostřed operace a do toho výpadek elektřiny na 2 hodiny, mi to ve výsledku nepřišlo tak hrozné a dokonce si teď po 9 měsících říkám, že to byla pohoda - teda nebyla, ale jako „příšerný“ nebo „nejhorší“ porod bych to rozhodně nenazvala.
Vlastně mám nejhorší vpomínky na dobu po porodu, kdy se o nás staraly opravdu protivné a neochotné sestry a jedna opravdu protivná dětská doktorka a jejich zesměšňování prvorodiček a neochota pomoct při potížích. Takže z čeho mám do budoucna opravdu obavu není další bolestivý a dlouhý porod, ale další pobyt na oddělení šestinedělí.
Závěrem bych chtěla napsat, že Tvůj příští porod bude už lepší, rychlejší a snad narazíš na lepší personál a já se s dalším miminkem snad jako druhorodička vyhnu těm buzeracím na šestinedělí. Omlouvám se za román :-)

 
emami
Povídálka 30 příspěvků 31.10.11 10:42

No tak to je teda trapas… co je podle toho na tvým porodu až tak mimořádnýho a zvláštního? řekla bych, že ten můj probíhal ještě hůř, ale teda nemám potřebu po sedmi měsících tady s tím trapasit a psát o tom! každý porod je hrozný a bolí, ale snad máš za něj sladkou odměnu - své miminko ne? takže se na to dá rychle zapomenout… A např.já měla druhý porod ještě horší než první :mavam:

 
Bludicka
Zasloužilá kecalka 918 příspěvků 31.10.11 10:55

Emami nemáš potřebu o tom psát, protože se na to, jak sama píšeš, snažíš zapomenout. Máš své miminko s ním spokojený život a nechceš se trápit omíláním toho nepříjemného začátku. Proto je nepříjemné, si o tom číst i v deníčku o porodu jiných. Ale jsou nejmíň dva způsoby vyrovnávání se s takovou situací. Jeden neztrácet s tím čas, už se tím nezabývat, vytěsnit případné myšlenky tímto směrem. Druhý je vzpomenout si pořádně na každý detail, ulevit si sdílením, zjistit jestli jsem divná, nebo jestli to tak má i někdo další, když mám z tak radostné události, jako je porod, nějakej divnej pocit, promyslet souvislosti a zjistit jestli to nejde i jinak. Není lepší a horší způsob. Oba jsou to způsoby rovnocenné a na oba přístupy ke svému porodu (pokud z něj má nepříjemné zážitky) má každý právo i možnost ho použít. Každý si vybere ten, který mu sedí lépe. Jen pak občas jeden velmi obtížně chápe druhého, jak se na to může dívat tak odlišně. Přitom je obojí velmi logické a pochopitelné.
P.S. Ještě dodatek, já měla prvně tendenci se na své dva první porody dívat velmi pozitivně, když to byly příchody mých dětí, to nepříjemné jsem se velmi snažila vytěsnit a dokonce se mi o obou povedlo napsat velmi radostné a optimistické deníčky, kam jsem to, co jsem chtěla vytěsnit, nenapsala (jsou tu na emiminu). Jen mi to moc nepomohlo, nakonec jsem se v tom stejně musela pošťourat a ty souvislosti najít, až pak se mi ulevilo :oops:

Příspěvek upraven 31.10.11 v 11:10

 
Jankaxx
Závislačka 2868 příspěvků 23 inzerátů 31.10.11 10:58

Gratuluji k miminku :kytka: a přeji ti aby tvůj další porod byl naopak procházka růžovou zahradou (pokud to tak jde říci :wink: )… hodně zdravíčka a štěstíčka!

 
Simoncicak
Zasloužilá kecalka 584 příspěvků 31.10.11 11:17

ale chudero…úplně jsem to prožívala s tebou..ale máš to za seboiu a máš zdravýho syna to je hlavní..držím palce a hlavně at se brzy poštěstí to druhé miminko… :palec: :palec: :palec: :palec: :potlesk: :potlesk: :potlesk: :srdce: :srdce: :srdce:

 
helbell
Kecalka 463 příspěvků 31.10.11 11:30

Tak nevím ale i já si myslím, že se to prostě musí vydržet. Že porod není lehkej víme všechny předem tak proč se všichni pak tak diví? :nevim: Jasně perzonál by měl jednat šterně ale určitě nemá čas na každou hystrku (tím nemyslím autorku deníčku). Taky úplně nerozumím proč si nedat epidural a pak si hrát na hrdinku, podle mne to vše epidural usnední. Ale vše ji individuální ale hlavně o každé z nás. Porodnice není hotel a mít dítě není samozdřejmost, prostě něco za něco. :mrgreen: Gratuluji k miminku :potlesk:

 
evick2
Závislačka 3540 příspěvků 31.10.11 11:51

Není pravda že porod není nic mimořádnýho! Porod=bolest a každej to snáší nějak jinak, mě bolí píchnutí od včely a někomu příjde zlomenina jako píchanec od včely a neřeší to. Já jsem byla taky prvorodička chytla jsem dementní personál a neměla jsem taky umrtvovák zvládla jsem to, hned po porodu bych šla rodit zas pro mně nic tak šílenýho nebylo, ale nevím proč se nad někoho šklebit když to prožívá jinak.. Zvládla jsi to a jsi dobrá! Každá z nás je! Nevím proč dnes mají všichni porod jako banalitu.. Žena vydrží víc než obyčejný člověk! 8-) :palec: Na to je třeba pamatovat :kytka:

 
kufnerka
Zasloužilá kecalka 877 příspěvků 31.10.11 11:58

helbell myslím si, že je to o tom se svěřit, každá to máme jinak, ty možná o svém porodu nechceš psát, nikdo tě nenutí, když máme tu možnost se svěřit tak proč ne, od toho tady ta sekce Deníčky je, aby se tady psalo a maminky se mohly vypovídat a svěřit se. Jestli na to máš svůj názor,třeba ten, že se ti nelíbí tak proč ho prezentovat, maminka sem napsala, aby si ulevila a svěřila se a ty napíšeš musíme to vydržet. To je nám jasné, že se to vydržet má, ale svěřit se je také pomoc. Každá neměla lehký porod, proto se ráda svěří. Myslím, že je to obdivuhodné co my ženský zvládneme, to chlapy by takové akce nešli :lol: :lol: , protože při pohledu na těhotenském testu by omdlely a raději by si nechali vrtat zub než aby rodily. Proto nás ženy obdivuji a také to, že i přes negativní zkušenost chceme další děti. :lol:

 
Dujana
Zasloužilá kecalka 688 příspěvků 4 inzeráty 31.10.11 11:58

moc gratluju k miminku ;-)! ale i já musím přiznat, že po přečtení nadpisu jsem čekala mnohem větší masakr :-). asi to není uklidňující, ale tohle mi přijde jako vcelku normální porod - ten prostě bolí, a to hodně. ale každá má opravdu jinde práh bolesti, což je třeba respektovat - i od nemocničního personálu. taky mám za sebou hamiltona a píchnutí plodové vody, ale tak strašné mi to nepřišlo. skutečně je to individuální.

 
maltik2008
Kecalka 371 příspěvků 31.10.11 12:54

no po precteni tveho denicku me „dole“ boli vsechno…to je teda neco.....chuda­ku.urcite to doktor fakt zbytecne brzo vyvolal.....preju brzke kompletni uzdraveni :hug:

 
Anonymní  31.10.11 13:43

Pardon, rozklikla jsem deníček, ačkoliv to nedělám, v představě, že se stalo něco strašidelně strašlivého děsivého a neopakovatelného, co má skončit před soudem.
Pod tím si totiž představuju fakt nějakou život ohrožující situaci s ožralým doktorem a špinavýma rukama PA.

Strašlivé je, když matku špatně vyčistí a ona kvůli sepsi přijde o obě ledviny a dělohu, odkázaná na dialýzu.
Strašlivé je, že mou útlounkou sestřenici v Třebíčské nemocnici nechali rodit úzkými porodními cestami tak, že dítě tahali vakuově a ona byla uvnitř potrhaná, následně nedbale sešitá až téměř po třech hodinách po porodu vykrvácela dovnitř. Následovali trasfúze a tři hodiny na sále. Úmrtí matky při sekci, úmrtí donošeného plodu kvůli odbytí rodičky-hysterky .

Jediné pochybení při popisu tvého porodu je, že ti ránu při šití neumrtvili - to jsou opravdu prasata :cert:

 
LucaLuca
Závislačka 4435 příspěvků 31.10.11 13:45

Běhá mi mráz ne po zádech, ale zepředu po celých nohách. Celou dobu ti říkali, co děláš špatně! A kde je nějaká podpora, pomoc, rada, jak to tedy dělat? :cert: Bohužel asi zkušenost většiny z nás.
Podruhé už budeš připravená a proběhne to už určitě podle tvých představ. Štěstí přeje připraveným. :huban:
Máte nádherného chlapečka. Ať vám dělá jen radost.

 
doriang
Kelišová 5579 příspěvků 31.10.11 13:55

Porod rozhodně je něco mimořádného…

Každý má prah bolesti jinde a podle toho to taky každá musí vnímat jinak…
Proč by někdo nemohl napsat jak hrozně ho bolel porod, přestože měl vcelku standartní průběh. Každý se s následky porodu srovnává jinak, někdo potřebuje sdílet a někdo ne. Proč by mělo být sdílení toho, že to hrozně a nepopsatelně bolí trapné?

Nechápu jak dnes může někdo považovat věc jako porod za něco jako banalitu, nic mimořádnýho - je to velká věc a jen proto, že dnes máme prostředky jak ochránit zdraví matky i dítěte, přece nemůže nikdo říkat ani naznačovat, že je to banalita, kterou zvládne každá ženská a pak je totálně v pohodě.

 
maky
Zasloužilá kecalka 574 příspěvků 31.10.11 14:08

Anonymní 13:43,
tak určitě to neumrtvení nebylo jediným pochybením. Protože chování personálu tedy profesionální určitě nebylo. Nejde o to, jestli byli slušní nebo usměvaví, ale že ji místo pomoci sráželi až uráželi, což tedy porodnímu ději nepomůže. A zdůrazňuju, nejde o to, že se na mě někdo usmívá, ale že k porodu je nezbytně nutný pocit bezpečí, bez něj to jde taky, ale většinou blbě. Proto se taky ozývají hlasy po kontinuální péči (jedné) PA po celé těhotenství, porod i šestinedělí, jak je to běžné za našimi hranicemi. Ano, každý/á má práh bolesti jinde, ale tenhle deníček určitě není o citlivosti na bolest. A ano, stanou se věci daleko horší, což ovšem neznamená, že tenhle porod by měl být brán za normu a autorka ráda, že nedopadla hůř…

 
marra  31.10.11 15:53

No,tak hlavne,ze si odrodila :lol: Promin ale tohle mi jako hrozny porod neprijde,ale jak rikam,hlavne ze jste v poradku :wink:

 
berry4
Nadpozemská drbna 28051 příspěvků 31.10.11 16:35

:-D Nadpis i celý průběh mi budí lehký úsměv na tváři.
Promin´,ale tohle opravdu není hrozný porod,spíš je to celé o tvém vnímání jej.
Netvrdím,že lékaři postupovali zrovna košer,ale vlastně jsi prožila co do pocitů standartní první porod.
Důležité je,že se cítíš na další mimčo,člověk nemá házet flintu do žita,přeji další zdravé dítko a at´je to všechno už „jednodušší“ . :kytka:

 
Mondík
Závislačka 4497 příspěvků 31.10.11 17:09

Uf, to mi je hrozne lito, preji cele tve rodince hodne zdravicka a tobe hlavne lepsi a mnohem mene bolestivy porod! Ve tvem pripade bych i doporucovala balonek Epi-no. Ja jsem byla dost zuzena a diky nemu jsem porodila bez nastrihu a natrzeni, mela jsem jen drobne poraneni, ktere nepotrebovalo stehy a to jsem byla hodne natekla… Takze hodne stesticka!

 
Bludicka
Zasloužilá kecalka 918 příspěvků 31.10.11 17:49

Anonymní, případy které popisuješ jsou strašlivé, ale rozhodně to neznamená, že pochybení je jen to, když někdo umře.
Dvanácticenti­metrová trhlina vnitřku při porodu dítěte 2880 g a 48 cm rozhodně nesvědcí o zdařilém vedení porodu. Ano, pokud se k tomu nepřidá nějaká jiná komplikace,tak se na to fakt neumírá, ale vděčná bych za to rozhodně nebyla. Pokorně přijímat jakýkoliv přístup pokud/dokud to nezabije rodičku nebo dítě mi nepřijde jako pravé ořechové.
I když je mi jasné, že všechny co při/po porodu zemřely nebo přišly o dítě by ihned měnily s autorkou článku.
Je strašné, co se stalo sestřenici. :srdce:
Věřím, že za strohostí tvého příspěvku je tvoje bolest nad tím, co musela sestřenice prožít.
Za strohostí mého příspěvku je zas moje zkušenost, že můj syn byl v ohrožení kvůli blbě vedenému porodu i když to nakonec dopadlo velmi dobře. Vím, jak je ta hranice mezi nic se nestalo a stalo se všechno tenká.

Příspěvek upraven 31.10.11 v 17:59

 
helbell
Kecalka 463 příspěvků 31.10.11 19:03

Ano deníčky jsou od vypsání s ea taky nikdo nikoho neodsuzuje ale take komentáře jsou od toho aby se člověk podělil o názor.Já se ráda podělím.Rodila jsem 14hodin na začátku jsem byla v noci odeslána domu s tím že jde o horší poslíčky po 7 hodinách kontrakcí po 3-5 minutáchjsme ráno jeli znova to jsem byla otevřená na prst, bez odteklé vody.přijali mne dali ATB a skoro celý den si nme nikdo nevšímal je epidural mi dali (proč se stresovat a trpět když to jde jinak?).2hodiny mne nutili porodit normálně než jsem byla poslána na sekci syn se narodil 4485g a 54cm (nikdo mi odhad na hmotnost nedělal :zed: ).Přišla jsem o dost krve a hrozila mi transfuze a do dnes o jizvě vím při každém zvednutí čehokoliv.Každý jsme jiný člověk a to i lékaři i pacijenti.Pi­satelku obdivuji já o dalším mimču uvažuji ale až dýl a to jsem už téměř v pořádku.Přesto si myslím že s komplikacemi musí každá počítat.

 
AnastazieB
Kelišová 7364 příspěvků 31.10.11 19:52

Luci jak píšou holky, ten popis až tak strašlivý není, ale prostě ti to nesedlo. Příště bych určitě doporučovala přátelštější porodnici a porod trochu nastudovat - co lze, co kdy pomůže - změna polohy a tak…
Taky doporučuju sepsat porodní plán, kam se dá např. volba polohy, nepropichování vody atd. napsat a pak by se tím měli v porodnici řídit. Stejně tak i to umrtvení při šití, měla jsem něco podobného, nedokážu si představit, že bych to neměla umrtvené 8-o Chtěli mi dokonce dát epidural nebo celkovou anestézii na to šití, to jsem odmítla, tak jsem měla jen lokální. Šití mě bolelo jen trošku.
Bludičko bohužel i u tak malého dítěte je natržení možné, měla jsem dítě 2900g a rupturu II/III. stupně. A to porod byl veden nejpřirozeněji jak to jen jde :wink: PA mi říkala, že mi předtím hráz otekla a navíc jí mám dost vysokou…

Příspěvek upraven 31.10.11 v 20:18

 
lluuccii
Kecalka 213 příspěvků 31.10.11 19:59

Děkuji všem co mi pogratulovali k synovi :). Pro ty co mě soudí za nadpis… nevim zda vy jste nějaký deníček někdy psali. Můj nadpis byl „Můj první porod“, to že administrátor změnil nadpis neovlivním.
Přeji hodně zdravíčka všem vašim ratolestem :)

 
martast
Kecalka 301 příspěvků 31.10.11 20:18

Nechápu některé příspěvky. Prostě to máme každá jinak. Určitě je do nebe volající, že se vůbec takový přístup zdravotníků dnes ještě toleruje. Určitě si autorka představovala svůj porod jinak, proto to sem nejspíš takhle napsala. A něčí příspěvky typu - zkrátka to bolí, no a co. To snad nemyslíte vážně? Já porodila přirozenou cestou dítě 5350 g, prožila jsem si peklo, než vůbedc sestoupilo do porodních cest a už vůbec nemluvím o protlačení. Chlapečka mi tudíž zmrzačili (má ochrnutou pravou ručičku), protože ho nemohli dostat ven, když se zasekl na ramínkách a já teď mám být ke všemu ráda, že to nedopalo nejhůř jak mohlo. A to stačilo tak málo, aby buď udělali před porodem váhový odhad a provedli sekci nebo aby mě při tlačení hodili na bok a kluk by vyšel jedna báseň a hlavně bez poranění. A rozhodně nejsem žádná hysterka, můj první kluk měl 4500g a porodila jsem ho bez pípnutí, i když se taky zaseknul. Bohužel, od druhého porodu jsem skutečně alergická na tyhle doktorské matlaly a autorce tudíž věřím, že to pro ni byl příšerný porod :cert: . Přeji jí i miminku už jen hezké chvilky.

 
mmonica  31.10.11 20:42

tak za prve lekar mel o Hamiltonu informovat pred provedenim a pockat na souhlas pacientky,takze alespon po porodu bych mu rekla svoje a pokud by se neomluvil,uz by me nevidel
za dalsi pristup porodnice des,viz. poznamky o snaseni bolesti,personal ma rodicku psychicky podporit,ne ji jeste vice zdeptat

 
prcek01
Kecalka 115 příspěvků 31.10.11 20:49

lluuccii
nic si z toho nedelej no a tak te to bolelo vic od toho je to snad denicek aby jsi to sem napsala. Jak rikam ja jeste nerodila takze nevim jak to boli ale vim ze nekdo ani nevi ze rodi a nekdo zas citi strasnou bolest. Jak tu psali maminky mame kazda prah bolesti jinde. Kazdopadne priste si vazne vyber jinou porodnici s takovym personalem at se jdou vycpat. :wink:

 
Bludicka
Zasloužilá kecalka 918 příspěvků 31.10.11 20:49

Anastázie jasně že nic není 100% , ale to co se stalo tobě je poměrně vzácnost a ještě víš, že jste dělali co se dalo. Z popisu Lluuccii takový dojem moc nemám (ani že by takový přístup byl vzácný, ani že by byl vzácný ten důsledek). :nevim: Možná by na tom byla fyzicky úplně stejně i tak, ale rozhodně by měla pozitivní vzpomínky na podporu a neřešila by kdyby. Prostě v přístupu vnímám strašnej rozdíl. A nejde mi ani jen o přirozený porod (i když pro sebe jo, já po zkušenostech sama se sebou přirozeně a když by to nešlo tak SC), ale jde mi o to, aby rodička byla podporovaná pokud možno co nejmíň zásahově a ve chvíli, kdy itak něco nejde, tak aby bylo vyslyšeno, co preferuje, (to platí i pro nezvladatelnou bolest, přijde mi logické, když se nejdřív vyzkouší polohy, masáž, vana, ale když to rodičce nestačí, protože její bolesti jsou moc velké a chce epidurál, je mi proti srsti, když se někdy schválně manipuluje, tak aby ho nedostala (nejdřív se třeba tvrdí, že je moc brzo a pak moc pozdě). Když porod nepostupuje tabulkově, tak vzít ohled na to, jestli rodička preferuje vyčkávání, pomalé vyvolávání, sekci nebo co, taky jestli má sama se sebou nějakou zkušenost z minula (když nejde o prvorodičku). Hlavně dát tu podporu. Jestli jsi měla třeba svou PA asi znáš ten rozdíl, když tam pro tebe je a ví o tobě tolik, že bez dlouhýho řešení ve chvíli, kdy na to není čas, ví, která z možností je ta „tvoje“. Mám zkušenost i s tím, že nedostatek psychické podpory prostě brzdí porod a dělá ho obtížnější nejen co se týče toho pocitu, co si rodička odnese, ale že to i fakt objektivně ovlivňuje ten průběh. Nespasí to všechno, ale tam, kde je to na hraně, může vhodná podpora způsobit ten lepší výsledek.

Příspěvek upraven 31.10.11 v 20:52

 
prcek01
Kecalka 115 příspěvků 31.10.11 20:50

lluuccii
nic si z toho nedelej no a tak te to bolelo vic od toho je to snad denicek aby jsi to sem napsala. Jak rikam ja jeste nerodila takze nevim jak to boli ale vim ze nekdo ani nevi ze rodi a nekdo zas citi strasnou bolest. Jak tu psali maminky mame kazda prah bolesti jinde. Kazdopadne priste si vazne vyber jinou porodnici s takovym personalem at se jdou vycpat. :wink:

 
prcek01
Kecalka 115 příspěvků 31.10.11 20:50

lluuccii
nic si z toho nedelej no a tak te to bolelo vic od toho je to snad denicek aby jsi to sem napsala. Jak rikam ja jeste nerodila takze nevim jak to boli ale vim ze nekdo ani nevi ze rodi a nekdo zas citi strasnou bolest. Jak tu psali maminky mame kazda prah bolesti jinde. Kazdopadne priste si vazne vyber jinou porodnici s takovym personalem at se jdou vycpat. :wink:

 
prcek01
Kecalka 115 příspěvků 31.10.11 20:58

omlouvam se zasekl se mi pocitac a vlozilo se to vickrat :lol:

 
silvik.sk
Echt Kelišová 9776 příspěvků 31.10.11 21:51

:nevim: tiež sa orikláňam k názoru, že nič strašného na tom nevidím :nevim: ver, že sú i ďaleko horšie porody - ja som rodila 58 hodín a porod skončil kleštěma a ani nimi malú nemohli vytiahnúť!!! A roztrhaná som bola na 3 vrstvách! Rozhodne netvrdím, že som mala najhorší porod, viem, že sa stávajú ešte horšie veci, i keď to trauma bolo obrovské. Je to tiež o tom, čo kto vydrží…

Vložit nový komentář
Stránka:  1 2 Další »
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele