První a snad ne poslední porod

ahink  Vydáno: 28.06.11

Ráda bych se podělila o svůj zážitek z porodu. Už jsou to 2 měsíce, co se mi narodila dcera. Ale začnu pěkně od začátku. S manželem jsme se brali po 4leté známosti, rok jsme spolu bydleli. Řekli jsme si, že hned po svatbě se začneme snažit.

Tak tedy, byl duben a my jsme si řekli své ano, v květnu jsme odjeli na svatební cestu do zahraničí a v červnu ještě na jednu po Česku. Tak nějak jsem doufala, že se to tam povede, ale nic, v červenci už ve mně hlodal červíček pochybností, proč to nejde (i když vím, že do roka je to v pohodě). Najednou byl srpen a já jsem to nedostala, rychle jsem tedy šla pro těhu testy, napnutá, jak dopadnou. Udělala jsem si první a nic, počkala jsem ještě týden a zase nic. To už jsem měla zpoždění 14 dní.

Na 3. testu se objevil světlý proužek, ale až po půl hodině, kdy jsem nechala test v koupelně :-D Takže jsem naklusala na gynekologii a tam mi opravdu potvrdili 7. týden těhotenství, už bylo slyšet i srdíčko. Manžel byl nadšený (už měl taky pochybnosti, tak teď věděl, že je u něj vše v pořádku :-D). Těhotenství jsem si užívala, žádné nevolnosti jsem neměla. Ve 3 měsících jsem začala krvácet, kdo zažil, pochopí, jaký strach jsem měla. Naštěstí se vše srovnalo. Do konce těhotenství už jsem byla doma na neschopence. Pro mě strašný nezvyk, najednou jsem nevěděla co s volným časem a hlavně ty vycházky. No nějak se to všechno přehouplo, termín jsem měla 26. dubna.

Oslavili jsme výročí svatby a manžel odjížděl na týden na služební cestu. Tak nějak jsem doufala, že to do té doby stihnu, aby se mnou mohl být v porodnici. No ale nic :-( Termín porodu byl za mnou, další den a další den, 3 dny po termínu konečně přijel manžel, chudák už z toho byl na nervy. Ještě ten den jsem byla na monitoru, všechno v pořádku, otevřená na jeden prst (což už jsem byla měsíc :-D). Paní doktorka ještě podotkla, že zítra slouží, tak se třeba potkáme. Překvapilo mě, že jsem měla tlak 140 na 85, nikdy jsem víc než 120 neměla, ale cítila jsem se skvěle. S manželem jsem si došla do indické restaurace (prý zázvor pomáhá), vypila jsem maliníkový čaj a stihla jsem ještě výšlap na kopec.

Večer jsem celá šťastná zalehla do postele, pomalu jsem usínala, když tu ve mně něco dvakrát louplo. Vstala jsem z postele, že musím na malou, udělala jsem asi dva kroky a v tom ze mě vytekl snad kýbl vody. Manžel na mě zíral z postele a jelikož byla tma a nic neviděl, bylo mu divné, proč tam tak stojím. Začala jsem se šíleně smát a když manžel rozsvítil a uviděl tu pohromu pro změnu mu strnul usměv na tváři. Bylo čtvrt na 12, začala jsem počítat kontrakce, 5, 3, 2, 4 minuty. Zblblá z kurzu, že nejdříve to je tak 20 minut a do porodnice se jede po 5 minutách, jsem začala panikařit, že to do porodnice ani nestihnu. No stihla, zazvonila jsem na příjmu a začalo vyšetřování, sepisování, monitor. Kontrakce jsem měla po 4 minutách a otevřená na 4 prsty…

Odvezly mě na pokoj, ať si odpočinu (vtipné) a kdyby už se to nedalo vydržet, ať si někoho zavolám. V pokoji spaly dvě maminky s miminky, nechtěla jsem je budit, ale po chvíli už byly bolesti tak silné, že jsem sestřičku zavolala. Byly 2 hodiny ráno, já jsem se šla vysprchovat a zavolat manžela. Porodní asistentka byla přesvědčená, že do 4 hodin porodím. Po sprše mě připojili na monitor, hekala jsem, kroutila se a přála si, aby to už bylo. Nebylo, ve 4 hodiny, kdy se stále nic nedělo, mi porodní asistentka dala oxitocyn. Bolesti zesílily, ale interval se nesnižoval. Hlavička nesestupovala. Já potřebovala tlačit, ale nesměla jsem, děsné. Zkoušela jsem být na míči, ale byla jsem tak slabá, že by mě tam museli všichni držet. V 5 hodin přivezli do vedlejší boxu prvorodičku, no kvílely jsme tam jedna přes druhou, paní doktorka běhala od jedné k druhé. V 6 hodin jsme začaly závodit, kdo porodí dřív :-D

No vyhrála jsem, malá měla jednou omotanou šňůru kolem krku, párkrát jsem zatlačila, porodní asistentka mi skočila na břicho a malá byla venku. Ten konec už si moc nepamatuji, byla jsem tak vyčerpaná a soustředila se jenom na tlačení, docela mě to mrzí, že jsem si to nemohla vychutnat. Následovalo šití, které bylo horší než porod (nějak se to neumrtvilo a šili mě po hodině, čekalo se na placentu, no a navíc jsem předtím poslouchala paní vedle, která teda při šití řvala jak tygr). Následující hodinu jsem si s manželem užívala, malá byla krásná a já šťastná.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.6 bodů
 Váš příspěvek
 
Sýkorka2
Kecalka 457 příspěvků 28.06.11 15:58

Gratuluju k holčičce a přeju hodně zdraví a pohody! :kytka: :hug:

 
harpyje
Extra třída :D 10096 příspěvků 28.06.11 21:37

ahoj, pěkný porod :)

a mrzet tě to nemusí, nikdo si nemůže vychutnat každou chvíli porodu, přeci jen ta únava dělá svoje, že?
pa
 har.

 
Mondík
Závislačka 4497 příspěvků 30.06.11 22:00

Taky gratuluji a at se vam vsem dari!

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček