Můj první porod v břeclavské nemocnici

zabicka737  Vydáno: 23.09.16

Ráda bych se podělila o svůj první porod v břeclavské porodnici. Ač jsem studovala zdravotního záchranáře a nechápala jsem, proč některé matky hazardují se svým životem a životem miminka, když rodí doma, tak po mé zkušenosti s touto porodnicí je chápu… Jsem šťastná, že pan doktor Bambas a paní doktorka Bambasová mají výpověď, některé průšvihy se nedají tajit věčně…

Chtěla bych se podělit o moji zkušenost s porodnicí Břeclav. Měla jsem rodit koncem dubna, ale má dcera se rozhodla, že přijde na svět dříve. Poslíčky jsem neměla, protože jsem brala od 32. týdne hořčík, protože malá byla hodně nízko a měla jsem křeče. Přestala jsem ho brát v 36. týdnu sama (hodně maminek psalo, že že děti přenášely a pak měly problém s otevřením a dlouhý porod).

Ve středu ráno jsem se probudila a cítila jsem, že malá je dost nízko, tak jsem si říkala, že už se to blíží. Umyla jsem okna, vysála auto a přítelem jsme si zašli na večeři. Říkala jsem si, že po porodu jen tak někam nepůjdeme.

Navečer jsem začínala mít divný pocit a myslela jsem si, že to budou poslíčci. Ve 22:00 začala mít silnější bolesti. Snažila jsem se chodit a docela to pomáhalo a kolem půlnoci jsem vzbudila manžela, aby mě oholil pro jistotu a aby mi počítal kontrakce. Já si napustila vanu, manžel si udělal kafe a počítal. Přibližně kolem jedné ráno jsem ucítila lupnutí a bylo nám jasné, že dnes v noci asi bude malá na světě. Vzali jsme věci a jeli do porodnice.

Byla jsem na kurzu a prohlídce nemocnice, pan doktor Bambas nás ujišťoval, že každá žena umí porodit své dítě, že stačí věřit personálu a vše bude dobré. Já věřila, bohužel.
Měla jsem dobrý pocit z něho a jelikož jsem studovala předtím dálkově záchranáře, byla jsem v klidu.

Bohužel vše bylo jiné, než jsem si představovala. Nepočítala jsem, že porod bude bez bolesti a procházka růžovým sadem. Porod bolí, a hodně, a nikdo se na něj nepřipraví, tak to prostě je (je to, jako když si myslíte, že prasknete od lopatek po hrudník, alespoň u mě).

Po přijedu do nemocnice jsem došla pěšky z parkoviště do 1. patra na porodní (snažila jsem se co nejvíc chodit, aby urychlila porod).

Přede mnou byla jedna slečna, tak jsme chvilku počkali. Uvítala nás jedna starší černovlasá sestřička (porodní asistentka). Lehla jsem si na bok, přidělali pásy a sledovali jsme křivky. Za chvilku přišla ještě jednou a natočila graf znovu.

Šla jsem za doktorkou, bez manžela (byla jsem tak vyplašená, že jsem ani neodporovala, i když jsem si přála, aby byl se mnou), že mě vyšetří. Ale že asi rodit ještě nebudu, prý jestli mi praskla voda. Upřímně jsem řekla, že 100% nevím - byla jsem ve vaně s vodou a tak jsem necítila, že by ze mě vytekla voda. Řekli mi, ať se vysvleču a lehnu si. Doktorka udělala ultrazvuk (odhad holčičky na 3,4 kg) a pak mě ještě ještě vyšetřila vnitřně. Krve jak z vola a prý asi teda už rodíme. Asi?

Sestřička mě dovedla na pokoj, zeptala se mě, jestli mám nějaký porodní plán, ukázala, kde je sprcha, balon a že mi donese nahřívací polštářky. Sestřička byla úžasná. Souhlasila jsem s klystýrem. Řekla, že mi dá jen malý, že na to, že rodím poprvé, to jde hodně rychle, tak dáme 1/2 dávku.

Hrozně jsem se bála, ale ani nevím, že něco bylo a celou dobu si se mnou povídala. Předtím mě ještě vyšetřila, jak jsem roztažená, hrozná bolest, automaticky jsem se snažila ji zastavit. Uklidnila mě a vysvětlila mi, že to musí udělat během kontrakce a že ví, že mě to bolí. To mě hodně uklidnilo. (Jedna ze dvou osob, která byla ochotná mi všechno vysvětlit a pomoci).

Porod dále pokračoval, ve 3:30 jsem byla ve sprše a relaxovala s hromadou teplé vody a snažila se rozdýchávat kontrakce střídavě s vyšetřením, jak jsem roztažená. Sestřička mě nechala s manželem, kdyby cokoliv, tak je vedle, a nechala nás osamotě v šeru. Bylo to velmi příjemné.

Čas ubíhal a blížil se konec porodu (na prvorodičku velmi rychle). Sestřička zhodnotila, že už dojde pro doktorku. Se slovy: „Ne, že mi tu začnete ve sprše rodit.“ (Chtěla jsem jí říct, že tam asi štrikuju nebo rodím?) Byla hodná, ale občas musela být rázná, aby mě dostala, kam potřebovala. Pořád se na mě jinak usmívala a uklidňovala.

Čas 5:30. Přišla paní doktorka. Nevím, jak se jmenovala. Nepředstavila se ani manželovi, jen vím, že byla Slovenka a byla mladá. Mám si lehnout na postel a půjdeme na to. Tady už šlo všechno do kopru. Rozsvítila mi světlo přímo do očí, lekla jsem se, sáhla do mě. Všechno bylo rychle a ať tlačím.

Ze všech sil jsem tlačila, bylo to jako hodiny, ale za chvilku řekla, no nic, že už to mohlo být, že příště musím víc tlačit a odešla. Sestřička mě uklidnila, že už to bude určitě příště a ať si lehnu na bok. Od manžela jsem se dověděla, že maminka na druhém sálu začala rodit a silně krvácela a neměli žádnou krev a zůstali jsme tam s manželem JEN MY DVA!

Došla doktorka a ať tlačím. Necítila jsem žádnou kontrakci, ale jak ovce jsem poslechla. Už jsem si opravdu přála, aby byl konec a malá venku.

Začaly se střídat raní směny a přišly dvě silnější sestry. Když jsem je zahlédla, měla jsem špatný pocit (později oprávněný). Chytly mě a ruce a ať tlačím. Zatlačila jsem i přes své nekontrakce! Pak přišly konečně kontrakce, ale já sestry nedokázala pustit, vymanila se jedna sestra a dala mi madlo.

Chtěly, aby mě manžel pustil, ale manžel se jim snažil říct, že on mě nedrží, že já jeho. Nemohla jsem ho zrovna pustit, nešlo to, tak se mu snažili vymanit ruku násilím, nepovedlo se…

Po kontrakci jsem ho pustila a hned mi dali madlo a řekli mu, ať se nezakláním a ať mi tlačí hlavu na hrudník. Myslela jsem, že se roztrhnu, jako konzerva, ale říkala jsem si že to zvládnu, dali to jiní, tak i já. Manžel řekl, ať dýchám a tlačím, díky bohu, protože já měla v téhle chvíli úplně vymeteno, natož jak mám vůbec dýchat.

Po 3. zatlačení hlavička venku (velká úleva), prý ještě ramínka (opravdu?). Myslela jsem, že půjdu do mdlob a to nejsem posera. Vydržím hodně, ale tohle… A pak už jen cítím, jak země vytekl zbytek plodovky.

Miminko venku 6:06. Jupí, tak mi podali tu malou holčičku. Můj drobeček měl 3,88 kg a 53 cm. Cítila jsem se hodně bolavá a unavená, ale říkala jsem si, že to k porodu patří. Píchli mi oxytocin. Manžel nevěděl, vysvětlila jsem mu, co to je. Nic neřekli, jen píchli, kde je to, že se pacientovi řekne, že něco mu podáváme?

Chvíli jsem ji měla u sebe a pak jsem se bála, aby nenastydla, ať ji zabalí, vykoupou a donesou (mezitím jsem si myslela, že ze mě vyjde placenta a sešijí mě a já se pak budu moct ňunat s malou).

Malou odnesli a tma - nic nevím. Nevím, že asi uběhla max. půlhodina. Mezitím se pokusila doktorka vytáhnout placentu, nepovedlo se. Zkusila to znovu a tahala a tahala, bolest jak blázen, až jsem se chytla madel a zasténala a byla venku.

Pak přišel manžel s malou, a paní doktorka dala ještě pro jistotu jeden štych. Bolest… Dodnes nevím, kolik štychů jsem měla, ani kde, našla jsem 4 štychy a nenastřihli mi hráz, zaplať pánbůh). Manžel odešel s dcerou vedle.

Cítila jsem, že někdo kolem mě jde a otevřela jsem oči. Byla to sestra. Chtěla sundat madla a pak chytla levou rukou madlo a pak udělala něco jako Kristelovu expresi. Celou loketní hranou od konce hrudníku po sponu stydkou vší silou zatlačila. Cítila jsem hroznou bolest, jako by mě někdo zaživa rozříznul, jak se ze mě valí hromada krve… stejně jako plodovka, ale mnohem mnohem víc.

Chytla jsem jsem ji za ruku, zaryla se prsty a prosila, ať přestane, brečela jsem. Chytla mi ruku a řekla: „Povolte, povolte, musím to udělat!“

Dodnes to slovo nemůžu slyšet, natož říct. Opravdu jsem si myslela, že to musí udělat, i když jsem o tom nikdy neslyšela, věřila jsem jí! Udělala to ještě jednou a já prosila a brečela.

Řekla mi: „Jak chcete,“ a odešla.

Otevřela jsem oči a dostala třesavku (nešlo to zastavit, manžel zrovna došel a lekl se a ptal se sester, co se děje, prý je to normální po porodu. Já měla divný pocit, že to je ze šoku a něco není ok, přeci jen ve zdravotnictví nejsem první den).

Snažil se mě uklidnit, že mi dá malou. Jakmile jsem ji měla v náručí, postupně jsem se uklidňovala a přestávalo to. A za chvíli přišla dětská sestra a malou mi „přirazila“ k prsu a dobré a naschle.

Opět jsem se začala třepat a malou mi museli vzít, protože jsem i já měla strach, že bych jí mohla ublížit. Zarývala jsem si nehty do nohou, drkotaly mi zuby a prosila vlastní tělo, aby přestalo a já si ji mohla pochovat a mít u sebe. Na chvíli to přestalo, ale manžel upozornil sestry, že jsem hrozně bledá a pořád se třesu. Odpověď sester: „Je to prý normální a šup na záchod vyčůrat, jinak cévka.“ Při mých 163 cm je postel zde hodně vysoko a po porodu seskakovat - horor.

Sestra na mě: „Měli jsme tu těžší porody a víc šité baby, tak šup, nebo vás vycévkujeme.“

Pomalu jsem se dostávala z postele a dotkla se mě ta sestra, projel mnou mráz a odpor, ale nedokázala jsem mluvit, natož něco udělat, cítila jsem se neschopně a slabě. Všechno se se mnou motalo a sotva šla, manžel mě dovedl na záchod něco jsem ze sebe dostala a šla jsem si lehnout.

Na pokoji se leží maximálně 2 hodiny já jsem tam ještě o půl deváté ležela, tlak mi lítal nahoru a dolů a sestry: „To bude dobré, to je z porodu,“ a nechali mě odvézt na šestinedělí.

Tam byla moc hodná paní vrchní a jedna starší sestra. Položily mě do postele a řekly, že malou odvezou na novorozenecké. Plakala jsem, prý jak si odpočnu a budu mít tlak ok, tak bude u mě, že se nemám bát. Manžel odjel se domů vyspat.

Přibližně kolem půl desáté se mi chtělo čurat, ale sestry mi zakázaly jakékoliv vstávání a chtěly mi dát ženského bažanta. Bohužel po pádu z lyží nemůžu kvůli bolesti kyčle takto čůrat, už po pádu to zkoušeli, ale nešlo to. Tak mi ho daly na židli a sestra mě držela, nic prostě stydlivost a vyčerpání… nešlo to.

Znovu do postele, ať si odpočinu a jinak cévka. Už se mi z toho slova dělalo opravdu špatně, nemohla jsem zavřít oči a jen brečela ze zážitku se sestrou, která po mně rajtovala a bez dcery sama na posledním pokoji.

Znovu se mi chtělo, ale tentokrát jsem přemluvila vrchní, ať dojde se mnou na wc, že to zvládnu. Měla obavy, abych neomdlela, ale ujistila jsem ji, že to zvládnu. Pomohla mi na kraj postele a já se postavila. V tu chvíli ze mě začala valit čůrkem krev po nohách na zem. Omlouvala jsem se, protože jsem se opravdu cítila velmi trapně a bezmocně. Vypadala trochu vyděšeně, řekla, že vše je v pořádku, dovedla mě na záchod a rychle odběhla.

Udělali mi mi EKG a měřili pořád tlak. Jak se vrátila, řekla sestra, ať se osprchuji, že mě chce vidět Bambas (štěstí, že jsem je přemluvila na velké wc).

Došel, já ve sprše nahá a přivítal mě se slovy: „Tak nám někde tečete a nevíme kde, jak se osprchujete, tak ji doveďte, juknem na to. A kolik jste ztratila krve po porodu?“

Hlavou mě proběhlo, jak to mám sakra vědět? Sestřička mě posadila na kolečko a dovezla, opět jsem viděla tu silnější sestru s červenými vlasy a udělalo se mi zle. Musela jsem si vyhrnout košili (bože tolik lidí a já nahá, jsem stydlivá a všichni na mě zírali).

Udělal ultrazvuk a řekl: „No máme tam pěknou 500 ml sraženinu, to se jen tak nevidí.“

Nechal zavolat doktorku, která mě rodila a ještě jednoho doktora, ale ten bohužel rodil, tak jsem tam musela takhle čekat, než došli.

Pak mi řekl, že tu sraženinu zkusí vyndat ručně (opravdu jsem neměla páru, jak to chce udělat, unavená, bez malé, chtěla jsem cokoliv, abych byla už zpět). Měla jsem si lehnout na kozu a když jsem přecházela, tak ta sestra mi řekla: „Vidíte, já vám říkala, ať to vydržíte.“

Po tom, co jsem si lehla, mě vyšetřil, bolest, větší jak porod. Přestal, prý to zkusí ještě jednou, a to mě držely 4 sestry, neudržely a já se vzpírala a brečela. No nic, tak ještě vyšetříme rektum, jestli to neteče i sem a než to dořekl, tak bylo po všem (bože cítila jsem se jak zneužitá, alespoň trocha taktu…) a po porodu to dost bolelo. Řekl, že musím po narkózu a hned!

Prosila jsem, že ne, že chci kojit malou. Odpověď pana Bambase: „Však nemáte ještě mlíko!“

Ano nemám, ale chtěla jsem se rozkojit! A vím, že po anestezii se nesmí kojit a malá by to mléko nemohla, i kdyby tam byla kapka!

V tu chvíli začali všichni lítat, během pár minut došel anesteziolog a chtěli mě uspat. Něco mi píchli, nevím co, sundali prstýnek, to si pamatuji napůl v limbu a ještě se nám tady podepište, že vás uspáváme. Soustředila jsem se na podpis, hlava se mi motala, ale, já vůbec nevím, co jsem podepisovala (ať si myslí kdo chce co chce, byla jsem jak ovce a poslouchala na slovo).

Ujistili mě, že manžel o všem bude vědět. Zeptali se na váhu a já sotva odpovídala: „Asi 70 kg - nevím, kolik vážím po porodu.“

A usnula jsem. V půlce jsem se začala probírat, viděla jsem záblesky a sestry, sundala jsem si masku s kyslíkem. Snažila jsem se setře říct, že nemůžu dýchat, ale jediné, co jsem ze sebe dostala, bylo: „Těžké plíce.“ Ta to řekla anesteziologovi a zase tma…

O půl třetí jsem se postupně začala budit a vedle mě byla vrchní, řekla, že malá je v pořádku a šla se na mě podívat a že všechno bude dobré, ať si odpočinu. Spala jsem 3 hodiny. A tma. Probudila jsem se a snažila se sundat masku. Jak jsem to udělala, bylo mi zle, a tak jsem to už nezkoušela. Převalila jsem se na bok a nikde nikdo, byla jsem tam sama, přesně na tom pokoji, kde jsem rodila. Ležela jsem a nemohla jsem vstát, bez manžela, bez dcery nemohla jsem mluvit, pohnout se, nic.

Vedle začala rodit maminka a já jsem brečela a chtěla pryč, chtěla jsem být se svou dcerou. Vnímala jsem ji a žádné hormony, jako u mého porodu mi nepomohli zapomenout, jak jiná maminka řvala bolestí a tlačila své dítko. V tu chvíli, ač jsem nevěřící, jsem se modlila, ať to všechno zaspím s brekem.

Občas jsem otevřela oči a viděla projít sestru. Povídali si vedle na sesterně a smáli se a já jen tak tam ležela. Ve 14:45 jsem byla už docela fit a zkoušela jsem se pohnout, došla sestra a řekla, ať se zkusím vyčůrat, že mě pan doktor v anestezii vycévkoval, ale i tak to mám zkusit sama.

Bylo mi zle a cítila jsem se hrozně. Ze všech sil jsem zabrala a vyčurala se asi tak na 50×, ale povedlo se v polosedě, s bolestí kyčle, sama, jen přikrytá peřinou. Za chvíli došla primářka Bambasová se slovy: „Vy jste nám teda dala.“

Manžel došel ve tři, vyděšený výraz, neodpovídala jsem na smsky, tak doběhl, pokoj prý prázdný a na sesterně mu řekli, že malá je na jiném oddělení a já po anestezii. Chudák, nevěděl vůbec, co se děje, i když mě ujistili, že mu dají vědět.

Obejmul mě a mě vrátili zpět na šestinedělí. Plakala jsem. Řekli, že asi na večer budu mít malou, ale že teď ji můžu mít jen pod dohledem manžela, prý nejsem schopna se o ni postarat po anestezii.

Manžel šel pro dceru a byli jsme spolu, ona kňourala a já brečela, ale měla jsem všechny zlatíčka u sebe. Později dovezli tu slečnu, co rodila vedle, na můj pokoj. Byli jsme spolu do 6 hodin a pak malou odvezl a já si měla odpočinout. Těšila jsem se, že večer budeme už spolu, ale nebylo tomu tak. V 8 mi ji měli dovézt, abych se rozkojila, ale když už bylo půl desáté a oni nikde, šla jsem se zeptat na sesternu a prý se vedle rodí a nemůže mi nikdo dovézt. Vrátila jsem se zpět na pokoj.

O půl 11 mi ji dovezli na 15 minut s tím, že ji dostanu až v 5 ráno, prý nemají souhlas lékaře, že ji můžu mít (a to mi řekli, že ji budu mít už u sebe!). Do 5 hodin ráno byla dlouhá doba. Maminka vedle mě měla u sebe holčičku, celou noc plakala, já jí pomáhala, tak jsem alespoň měla jiné myšlenky. V 5 ráno jsem dostala malou zase jen na 15 minut a že po vizitě ji dostanu. Ta měla být v 7, tak jsem se těšila.

V 8 jsem byla nervozní a šla jsem se zeptat, prý jsem si pro ni mohla dojit, ale jasně mi řekli, že ji dovezou s ostatními miminky na kojení. Hned jsem si pro ni šla a byli jsme spolu. Už jsem se těšila, že teď už bude všechno dobré a já všechny špatné zážitky zaženu, ale ne.

V neděli zjistili malé žloutenku, měla jsem málo mléka a ať jsem dělala, co dělala, nemohla jsem se rozkojit. Po tom, co jsem si prožila, se nedivím, mám i hypotyreózu a lítající hladiny hormonu po porodu kojení také zrovna nepomáhají. Ani teď, 4,5 měsíce po porodu.

V sobotu jsem měla poprvé koupat dceru, viděli jsme, jak koupe sestřička jedno dítko, ale požádala jsem večerní směnu, zdali by mě nezkontrolovali, jestli dělám všechno dobře, přeci jsem byla prvorodička a nebyla si jistá v kramflecích. Sestřička se mi omluvila, že toho má hodně, ale že ranní směna mi určitě pomůže.

Poprosila jsem tedy ranní sestru a maminka vedle také. To jsme neměly dělat, vyjela na nás, že už jsme asi 4, co chtějí pomoct s koupáním a že jsme to snad včera viděly a že na nás všechny nemá čas. Prý jen jedna a když zbude čas. Maminka vedle řekla, že mám jít já, že kdyžtak poprosí svoji maminku, ta jí pomůže.

Když se o 3 hodiny sestřička zastavila, tak vešla se slovy: „Tak která?“ Řekla jsem, že já, tak řekla a na co čekáte? Malou jsem probudila a šla vybalit. Řekla, že se hned vrátí, ať si všechno nachystám. Všechno jsem si připravila a čekala. Došla rozladěná, že ještě nejsem hotová, tak šup napustit vodu.

Poprosila jsem, jestli může zkontrolovat teplotu, nemám moc cit v prstech a bála jsem se, že ji můžu opařit. Došla, sáhla prsty - dobrý, můžete - a stoupla si do dveří s rukama opět na prsou. Zatlačila jsem slzy a se strachem z prvního koupání jsem ji vykoupala.

Uprostřed umývání se mě zeptala: „A fakt vám to takhle ukazovala sestřička?“

Bože, měla jsem bobky: „Nevím, snad ano,“ tak mě opravila a já malou vyndala a začala balit. Otočila se a řekla: „Teď to už snad zvládnete, ne?“ a šla pryč. Chtěla jsem jen poradit, to jsem chtěla opravdu tak moc? Potřebovala jsem hlavně psychickou pomoc. Byla to stejná sestra jako po porodu. Bohužel.

V pondělí jsme měly jít domů i s maminkou vedle, šly jsme na kontrolní ultrazvuk, paní vrchní mi pomáhala celou dobu i psychicky a řekla, že už to bude určitě dobré. Na ultrazvuku mi pan Bambas řekl, že tak ještě něco zůstalo, takže opět na revizi, takže tu ještě jeden den zůstanu. Myslela jsem, že se rozbrečím.

Vydržela jsem to až ven, nechtěla jsem, ale upozornil mě, že je to lepší, než potom opět dojít. Chtěla jsem vypadnout co nejdřív, ale věděla jsem, že není radno si zahrávat. Ve 12 půjdete na uspání.

Vrátila jsem se zpět a dětská sestra mi oznámila, že malá má vysoké hodnoty a odvezou mi ji do Brna kvůli žloutence. To už bylo opravdu na mě moc. Prý ji odvezou před 12 - měla jsem hodinu být s ní. Hned jsem volala jsem manželovi, ať dojede, že je to akutní.

Čekala jsem na něj na chodbě a snažila se dozvonit na dětské. Viděla mě vrchní a ptala se, co se děje. Všechno jsem jí řekla. Nevěřila vlastním uším, že se zkusí zeptat. Bylo jí hrozně líto, že opravdu jsem si vyžrala porod a všechno kolem. Dohodla, že manžel bude u ní moct zůstat, když mě budou uspávat.

Snažila se mi pomoct i s mlékem na ostříkání, ale víc jak 20 ml z obou jsem nedostala, stres a všechno mě vyčerpal. Manžel dojel do 20 minut a kdo zná Břeclav a zácpy, je to přímo světelná rychlost. Oznámila jsem mu, že já jdu ještě na uspání a malou vezou pryč.

Naštěstí v jeho rodině je lékař a volal mu a sdělil, co se děje a ten zjistil, kam ji vezou a domluvil se s doktorem, že o ni bude 100% postaráno a bude v dobrých rukách.
Vrchní mě odvedla za malou, pohladila jsem ji, objala manžela a vydala se na další uspání s paní vrchní.

Myslela jsem, že tam ani nedojdou. Každou chvíli mi bylo na omdlení, když jsem viděla operační sál a všechny tam. Lehnout si, dát nohy do kozy, dítě odváží pryč, já polonahá, vzpomínky na porod, rozpíchané ruce od antibiotik, transfuzí, kanyl…

Se slzami jsem usínala a pak tma… Probudila jsem se až v posteli ve výtahu a tma. A pak v posteli na pokoji. Sama. Za 2 hodiny došel manžel a oba dva jsme plakali, vrátili mi její růžové rukavičky. Dala jsem jí je, protože se šmudlila ručičkama po obličeji. Jednu jsem dala manželovi a druhou si nechala. O půl 8 musel odejít pryč, já plakala celou noc jsem toho moc nenaspala a čichala k rukavičce od mé dcery, která po ní voněla.

Ráno si mě vyzvedl a jeli jsme do Brna, tak jsme se dozvěděli, že hodnoty sice byly hraniční, ale nemuseli ji vůbec odvézt, mohla prý jít se mnou domů. Přespala jsem s ní na pokoji a druhý den jsme jeli domů. Upozornili mě, že v propouštěcí zprávě skoro nebylo, co se dělo. V mé zprávě bylo toto: Porod proběhl spontánně záhlavím, podány ATB - a to bylo všechno.

Porod v nemocnici Břeclav, určitě NE sama, alespoň mít u sebe porodní asistentku, která zaručí, že se nestane nic takového, co mně!!! A jestli se ptáte, jestli jsem si šla stěžovat? Ne. Nemám jediný důkaz, co se opravdu stalo, gynekolog i manžel mi řekli, ať se snažím zapomenout a nic jiného mi nezbývá.

Uběhla velká doba a já jsem alespoň schopná o tom napsat. Ne, nemohu spát, sex pro mě není ani po fyzické stránce špatný, spíše po psychické.

Když vidím svoji dceru, vidím, co se stalo, když slyším o anestezii, nebo porodu, vidím těhotnou ženu, je mi úzko a mám sucho v krku a mám velmi na krajíčku. Své myšlenky se snažím zahnat tak, že si představím, že jsem na papíře a já ho zmačkám a hodím do řeky, která ho odnese pryč.

Snažím se každou noc a den nemyslet na to, co se stalo, ale už jednou jsem zkolabovala (začala jsem hyperventilovat a zkroutili se mi prsty na rukou) s dcerou v autě při řízení. Naštěstí jsem zastavila a jeden pán mi zavolal sanitku. Jízda sanitkou do nemocnice a v nemocnici byla šílená, snažila jsem se na ni dívat a nemyslet, kde jsem a co se stalo.

Ale svůj zážitek nikdy nedostanu z hlavy a proto doufám, že ostatní maminky budou mít lepší zkušenost a štěstí, než jsem měla já. Modlím se, ať žádná maminka nezažije to, co já.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 3.9 bodů
Stránka:  1 2 3 Další »
 Váš příspěvek
 
zolycka
Kelišová 6694 příspěvků 23.09.16 01:12
:hug: :hug: :hug: :srdce:
 
vbu
Povídálka 17 příspěvků 23.09.16 01:35

Já jsem taky rodila v Břeclavi a musím souhlasit, že některé zákroky mě také traumatizovaly. To vytláčení krve po porodu tlačením na břicho taky probíhalo - asi 3×. Doteď nevím, proč se to dělalo, neměla jsem nějak sílu se tehdy ptát. Na revizi jsem naštěstí nemusela, tak to asi pomohlo. Také je pravda, že informovanost co se týče třeba malého byla taky diskutabilní. Druhý den po porodu přišla sestra s mlékem a sdělila mi, že to předepsala doktorka, asi proto, že má antibiotika. Přišlo mi, že dětské sestry tam nestíhaly, protože jsem několikrát čekala na mléko, třeba hodinu, protože prostě sestra nebyla. Nejhorší bylo píchání antibiotik malému, ale zase bylo to potřeba a za to personál nemohl :) Jinak chování bylo až na dvě sestry velice empatické, jak od lékařek-lékařů, tak sester. Držím pěsti, ať se z porodu brzo vzpamatujete. Doporučila bych si o tom s někým promluvit, mně pomohlo sdílet ten zažítek s kamarádkami, které samy nebyly s porodem spokojené. Určitě to nepřebolí hned, ale časem ano ;)

 
Slečna Ferka
Echt Kelišová 8250 příspěvků 23.09.16 06:58

Mám jen jednu poznámku k tomu mačkání břicha po porodu. Já jsem to neabsolvovala (císař), ale na předporodním kurzu nám sestřička v Apolináři říkala, že se to dělá - a že je to sice nepříjemné, ale že to je potřeba pro zavinutí dělohy.

Jinak moc držím palec, aby ses z toho dostala. A za sebe, já jsem sice dost od rány, ale naprosto Tě chápu a myslím, že ve Tvojí situaci bych asi taky dělala, co „se mi řekne“, protože oni přece „vědí, co dělají“. Takže se určitě neobviňuj, myslím, že je to přirozené, že v tu chvíli nebojuješ, jak bys měla - což ale vidíš až zpětně. :hug:

 
ASAndrea
Kecalka 440 příspěvků 1 inzerát 23.09.16 07:05

Ono je horší, že po porodu máme i myšlení a vnímání zostřené a pak si věci víc pamatujeme. Věřím, že tě to přejde a budeš se na druhý porod třeba i těšit ;) Já mám za sebou z mého pohledu v pohodě porod, s úsměvem až do konce, ale v papírech mám horší věci, které jsem tenkrát tak nevnímala 8o

Porod máš za sebou, hlavně že máš dítě zdravé a živé! A tam rodit fakt nechci…

 
ASAndrea
Kecalka 440 příspěvků 1 inzerát 23.09.16 07:06

@Slečna Ferka

Mě říkala i máma, že si mám tak jezdit po břiše, abych urichilila zavinování, ale nesmí mě to tak bolet :roll:

 
vbu
Povídálka 17 příspěvků 23.09.16 07:43

@Slečna Ferka Jo, ja si myslela, ze to bude neco takoveho. Urcite si nemyslim, ze by to nekdo delal naschval, aby tyral rodicku. Jen je to teda krajne neprijemne - coz celkove ty poporodni zakroky jako siti a toto proste jsou :(

 
NapoleonovaDesire
Kecalka 192 příspěvků 23.09.16 08:21

No, presne tak, prejizdeni po břiše je pro to, aby se deloha lépe zavinula a nevytvarely se tam právě ty srazeniny!!! Dělala mi to sestřička už na porodnim sale při těch 2 hodinách, co se tam pak po porodu leží. A pak i sestřička na šestinedělí pár hodin potom. Bylo to bolestivé, ale dalo se to vydržet se zaťatými zuby. Proste at člověk chce nebo ne, porod není procházka růžovým sadem a navíc jízda hormonu je potom uzasna, takže cokoli člověk rozplace, rozlitostni apod. Velkou chybu bych viděla v nekomunikaci s vami. Ale já jsem osobně byla ráda, ze se me neptali, jestli chci pichnout oxytocin, aby se odloučila placenta…prostě to udělali a já jen byla rada, ze už je to vše. Buďte ráda, ze jste zdrava a mate zdravou holciccku. Myslím, ze těch deníčků, o opravdu zfušovaných porodech a zanedbané péči, kdy to nedopadlo dobre :,( je tu hodně. Držím palce, at jste brzicko fit!!! Čas to zahoji. :srdce:

 
peťka82
Zasloužilá kecalka 674 příspěvků 23.09.16 08:41

Já rodila dvakrát a nikdo mi tedy po břiše po porodu neskákal, ani jsem o tom neslyšela 8o a děloha se zavinula za pár dní, nám doporučovali ležet na břiše, ale to mě bolelo, tak jsem to nedělala a i tak se děloha krásně zavinula, přijde mi to neskutečně drastické, o přístupu personálu ani nemluvím :roll:
@zabicka737 co nějaká psychoterapie, nebylo by lepší to alespoň zkusit, ať se tolik netrápíš??

 
misicka3
Stálice 59 příspěvků 23.09.16 08:46

Je mi moc lito, ze jsi mela takovy porod. Ale jak tady nekteri psali, ze je normalni to mackani bricha kvuli zavinuti delohy, tak me teda nic takovyho nedelali. Ja jsem teda mela na prvorodicku rychly porod, za 3,5 hodiny bylo po vsem. Taky jsem vsechno delala jak ovce, ale v mem pripade to nebylo nic tragickyho a ocividne vsichni vedeli co delaji. Byli na me moc hodni a to si myslim, ze jsem byla docela na pest. Az budes rodit podruhe, tak ti preji pohodovy porod v jine porodnici :hug:

 
witwe
Stálice 68 příspěvků 23.09.16 08:54

Smutné, takže Ti způsobili posttraumatickou stresovou poruchu? Věřím, že po tom zážitku to není jednoduché. Zkus si to zracionalizovat a neboj se najít pomoc u psycholožky, která se traumaty po porodu zabývá.

 
Dominika2016
Stálice 63 příspěvků 23.09.16 09:12

:,( Držím pěsti ať se z toho dostaneš. Chápu je to hodně těžké. :srdce:

 
Simuleena
Kecalka 171 příspěvků 23.09.16 09:19

O svém prvním porodu v Břeclavi bych mohla také napsat román. Trval 26 hodin, rvali do mě vše možné, asistentky nepříjemné, Bambas mě otvíral ručně(bolelo to jak čert a ještě se divil, že se kroutím), tlačila jsem bez kontrakcí, manžel mě také nemohl držet, placentu také nemohli dostat ven (5 týdnu po porodu jsem skončila pod narkozou, nechali tam zbytky)…a celkově vše kolem a oddělení šestinedělí hruza :( Po těchto zkušenostech jsem teď rodila v Kyjově a srovnat se to absolutně nedá…

JInak moc gratuluji k malé princezne :) :srdce:

Příspěvek upraven 23.09.16 v 09:19

 
Simuleena
Kecalka 171 příspěvků 23.09.16 09:36

Jeste jsem ti chtela napsat, dej tomu vic casu..je to jen fraze, ale funguje :) Ja to nemela az tak hekticke, ale to vse mi take stacilo ke strasnemu traumatu po porodu :( Tohle by se stavat nemelo.
A rodinku Bambasu vyhodili??? Bylo nacase…treba se breclavska porodnice zlepsi…

 
Mataka.p
Povídálka 42 příspěvků 14 inzerátů 23.09.16 09:39

:mavam: :hug:
Milá zakladatelko.
Je to špatné pokud si napoprvé zažiješ takovýto porod.
Já jsem rodila podruhé a měla jsem to podobné. Lékař pospíchal na placentu a už se to vezlo. Potoky krve, neustálé kontroly a mačkání břicha vyústily v revizi po čtyřech hodinách od porodu.Bez anestezie a po sešití fakt horor. Třes jsem měla takový, že jsem si malého ani nepochovala. Cevkovaní jsem se z posledních sil ubránila.
Byl to nepěkný zážitek, ale musí se na něj zapomenout. Útěchou pro mě byl můj krásný a zdravý chlapeček.
Přeji Ti ať to překonáš, klidně i s odbornou pomocí, protože Tvoje holčička potřebuje silnou maminku. Neboj, bude opravdu líp ;)
PS:Moje zkušenost:poprvé se vše moc prožívá, podruhé bude líp a líp se snese i to horší :palec:.

 
Romilda
Kecalka 135 příspěvků 23.09.16 09:46

Tenhle deníček na mě působí dost hystericky - je vidět, že ty zážitky nemáte ještě úplně zpracované a cítíte se i po tolika měsících ukřivděná. Měla jste o porodu nějakou představu a ono bylo hodně věcí jinak a z Vašeho pohledu špatně. Porod a jeho komplikace jistě musely být nepříjemné a bolestivé, ale nemyslím si, že se doktoři dopustili nějaké významné chyby, aby se dalo jen uvažovat o jejich zažalování.

Pročetla jsem si tady už spoustu deníčků, kde byly po velmi komplikovaném porodu v přímém ohrožení jak matky, tak jejich děti. Opravdu, buďte ráda, že i přes komplikace to dopadlo dobře, máte zdravé miminko a můžete mít další děti. Zatrpklostí nic nevyřešíte.

V každé porodnici se najdou jak dobří doktoři, tak špatní. Nechci se jich zastávat, ale je fakt, že ani oni, ani zdravotní sestry to dnes nemají lehké. Porodnice praskají ve švech a jejich odpovědnost a prac. nasazení je opravdu velké. A věřte, že nejen v břeclavské porodnici se nestíhají věnovat rodičkám tak, jak by si to v danou chvíli zasloužily. Navíc v době internetu si každá maminka studuje spoustu věcí tady a pak má pocit, že svými znalostmi dosahuje úrovně lékařů a ví tak, co je v danou chvíli pro ni a dítě nejlepší. Ale vždycky to tak není, byť i já podléhám mateřským instinktům.

Několikrát zmiňujete, že máte zdravotní kurz, ale vyčítáte sestrám, že Vám neukázali takovou jednoduchou věc, jako je koupání miminka. Opravdu byste to při Vašich vědomostech nezvládla? :nevim:

Nechci, aby to, co jsem napsala, zněla jako zlá kritika, ale možná kdybyste změnila úhel pohledu na porod a vše kolem něj, neměla byste z dalšího takové trauma. Přeji Vám všechno dobré. Opravdu. :kytka:

 
Svecicka
Nováček 9 příspěvků 23.09.16 09:52

Hrozne… Mam za sebou treti porod, po tom druhem mne PA take takhle tahala za placentu a nasledne cele dve hodiny na por.sale chodila a mackala mi bricho, aby se mi pry zavinula deloha a ja tolik nekrvacela, takze jsem si misto radosti z miminka „uzivala“ dalsi bolesti. Myslim si, ze to normalni neni, ze kdyby tolik nespechali a v klidu pockali na odlouceni placenty, tak by pak nemuseli resit nadmerne krvaceni. Ted pri tretim se sice toto nedelo, ale kdyz si porod vybavim, take vidim jen PA, ktera me nutila do neceho, co jsem nechtela. Prijde mi smutne, ze tak dulezitou a krasnou udalost jako je narozeni ditete mame zkazenou kvuli pristupu cizich lidi. To jak se chovali k tobe je fakt hruza, i ta neochota sester po porodu z necim ti pomoci a naprosta neempatie… Takhle to opravdu byt nema… :( To, ze jsi jim duverovala, je normalni, asi to tak ma vetsina, a hlavne, kdyz mas bolesti, tak nemas vubec silu odporovat. Preji, aby ti tento zazitek aspon „vybledl“ a mohla sis naplno uzivat svoji dcerku.

 
Simuleena
Kecalka 171 příspěvků 23.09.16 09:53

@Romilda To, ze porodnice praskaji ve svech neznamena, ze se k rodickam budou chovat jak ke kusu dobytku a rychle rychle ukoncit.
Kdybyste to zazila, budete mluvit jinak. Ja si to tam zazila…nadavky, zachazeni jak s kusem hadru. A jelikoz mam s cim srovnavat ( a to v te druhe porodnici byl taky fofr), tak toto chovani opravdu neni normalni.

Příspěvek upraven 23.09.16 v 09:53

 
Zorbas
Ukecaná baba ;) 1111 příspěvků 23.09.16 09:54

Ufff, to jsem rada, ze jsem si vybrala 3× Kyjov, i kdyz je Breclav bliz :roll: to mackani bricha mi taky delaly, ale opatrne a vubec ne nejak drasticky :nevim:
Nejspis vyhledej psychologickou pomoc a snaz se zapomenout :hug: druhy porod budes mit urcite lepsi :hug:

 
lenulin85
Kecalka 237 příspěvků 2 inzeráty 23.09.16 10:07

Je mi to lito, ze mas špatnou zkušenost s porodem ani se ti nedivím, mely by to tam zavřít. Ja rodila 2× a take mi nikdo po porodu neskakal na břicho. Ted budu rodit po 3 tak snad to bude taky v pohodě

 
Lada84
Ukecaná baba ;) 1284 příspěvků 23.09.16 10:11

Mam za sebou dva porody a zadne tlaceni na bricho se nikdy nekonalo. Stejne jako nekterym z vas, tak i me to prijde dost brutalni. Muselo to silene bolet :,( Autorko, je mi moc lito, ze jsi zazila takovou hruzu. A ze s ditetem zijete neberu jako argument, aby byla rada, nebo aby se podivala, ze jini to maji horsi. Protoze jde taky porodit jinak, pekne, klidne, bez stresu. A to bych prala vsem.
Autorko, objimam a hladim na dalku. At se dusicce brzy ulevi… :kytka:

 
fenny
Závislačka 4631 příspěvků 23.09.16 10:35

:hug: Gratuluju k maličké. Škoda, že si nehodláš stěžovat, pak se toto bude dít dál dalším maminkám. Ale máš na to samozřejmě právo, přeju brzké zotavení (myslím psychické).
Neměla jsem první porod ani zdaleka tak dramatický jako ty, ale také jsem slepě důvěřovala personálu porodnice. Podruhé už bych to neudělala. Ano, oni mají zkušenosti a vědí, jak řešit komplikace. Ale absolutně netuší nic o normálním nekomplikovaném porodu, radši ty komplikace přivodí, aby měli co řešit :zed: Miminko mi taky sebrali bez jakéhokoliv důvodu a dost dlouho trvalo, než se ke mně dostalo. Následkem toho jsem měla samozřejmě pozdější nástup laktace, úplně zbytečně mimčo dostávalo dokrm… Při mém druhém porodu do něj nikdo nezasahoval, tělo samo vědělo, jak má rodit. Na placentu jsme čekali asi třičtvrtě hodiny, vyšla sama, nikdo nemusel tahat za pupečník ani podávat oxytocin. Děloha se zavinula sama, bez problému. Od miminka jsem se nehnula, jenom během sprchování ho měl v náruči manžel.

 
Anonymní  23.09.16 10:43

Tak to je tedy síla. Určitě na to zapomeneš. Jen to bude chtít čas. Já jsem takto měla špatné myšlenky asi 3 roky po porodu. Ne, tedy pořád, ale na narozeniny malého se mi to vždycky vrátilo. No a pak to nějak samo přešlo.
Radši anonymně, nemusí to každý vědět.

 
Jitusee
Echt Kelišová 7800 příspěvků 23.09.16 10:54

@Romilda souhlasím.
Ale tady se konstruktivní připomínky bez objimacich smajliku neodpousti.
Ono je to dost i o hlavě.

 
Mataka.p
Povídálka 42 příspěvků 14 inzerátů 23.09.16 11:06

@Romilda
To že je člověk zdravotník nemá s péčí o své prvorozené dítě co dělat, být mámou Vás ani zdravotní škola nenaučí. :zed:

 
84eva84
Kecalka 366 příspěvků 1 inzerát 23.09.16 11:12

Doktor v rodině, ty sama si dělala záchranáře, manžel u porodu a dopadlo to takhle? :oops: Hrůza..

Mě když se něco nelíbí-okamžitě chci vysvětlení (co mi pichaji, proč mi to píchají a k čemu je to dobry).Ne ze se něco necham pichnout a je to.. V dnešní době se lidi bojí zeptat a nebo se nechají odbít jednoduchou odpovědi

Přeji brzké uzdravení a raduj se ze zdrave holčičky :srdce:

 
Bonulinka
Zasloužilá kecalka 529 příspěvků 23.09.16 11:17

Rodila jsem 3× a ani jednou mi nikdo po porodu na břicho netlačil. Děloha se zavinovala krásně. Potřetí to bylo úplně nejlepší, proběhl plný bonding a možná ta masáž miminka, kdy se odstrkuje nožkami, aby se dostalo k bradavce, je tím nejlepším pomocníkem k zavinování dělohy a minimálním krevním ztrátám.
Autorce přeji, aby brzy na traumatizující porod zapomněla a pokud se nebude stále cítit ok, tak klidně ať vyhledá pomoc psychologa, aby jí pomohl prožité trauma zpracovat.

 
En.Joy
Kecalka 435 příspěvků 23.09.16 11:44

@Jitusee @Romilda Rozšiřuji zástup černých ovcí… Autorko ačkoli je mi upřímně líto, že jsi neměla snadný porod a odnesla sis z něj hluboké trauma, z tvého deníčku je cítit více hysterie a ukřivděnosti než objektivního zhodnocení reálné situace…prosím, než mi řekneš „ty jsi nic z toho nezažila, tak nesuď“, přečti si deníček o mém porodu neb já jsem si také prožila své a v jednu chvíli to se mnou bylo na hraně (když mě přepracovaná doktorka omylem poslala na sál pod narkózu s hodnotou krevního obrazu hluboko pod hranicí). Přesto na porod a vše kolem něj vzpomínám strašně ráda a byla to pro mě krásná zkušenost - minimálně proto, že jsem sama před sebou velmi stoupla. Vážím si teď sama sebe pro vše co jsem zvládla a respektuji své tělo za to, že mě nezradilo, když jiní dělali chyby. Ne, já se tu nechvástám a neříkám „hele jsem lepší!“ Já se jen snažím naznačit, že vše je v tvé hlavě. Ty se teď po tom všem cítíš jak zneužitý kus hadru, ale zkus si o tom popřemýšlet z té druhé strany - nejsi spíš sama pro sebe hodnotnějším člověkem za to co jsi vše zvládla..? Máš být přece na co hrdá! Doufám, že až si své jizvy z porodu v sobě zpracuješ, dojdeš k tomu samému. Moc bych ti to přála!! :srdce: :mavam:

 
IvetaZ27
Nováček 2 příspěvky 23.09.16 11:45

Autorky je mi skutečně líto, ale i ona by se měla kriticky podívat na svůj přístup. S mojí švagrovou jsme rodily měsíc po sobě a krásně se ukázalo, jak každá vidíme jiným okem. Ti samí lékaři a sestry, švagrová nešťastná, jak jsou na ni protivní za to já na pohodu a všichni ke mě moc milí.
Ale pravdou je, že by jak sestry tak doktoři měli více vysvětlovat co a proč dělají a občas se zdržet hloupých či nemístných poznámek.
Přeji hodně štěstí a brzké uzdravení na duši :hug:

 
shina
Ukecaná baba ;) 1385 příspěvků 3 inzeráty 23.09.16 12:01

Boze to je hruza! Sem tak rada, ze sem mela. v pohode asistentky - aspon co se tyce vysvetleni a mile. Jinak sem musela jit na plastiku, pze doktorka se na me ucila sit a taky to tak dopadlo.

Jinak k hyperventilaci ti poradim, nos u srbe sacek a uz nemusis do nemocnice! Mela sem to uz nekolikrat, v Praze na hlavaku tez dojela sanitka a nakonec mi poradili v jedne sanitce, ze kdyz sr mi to stane, mam si prilozit sacek pres noc a pusu a dychat a zabira to. Jinak sem mela skrivene jak prsty tak i pusu, des :/

 
eva mrazova
Kecalka 102 příspěvků 20 inzerátů 23.09.16 12:36

Jsem z Břeclavi, slyšela jsem o mamince, co zkolabovala v autě. Ale netušila jsem, co tomu u porodu předcházelo. Rodila jsem tam také. 2×! Některé detaily tam poznávám. Nevrlé sestry, co umí zpražit každou maminku, ten hrozný třas po porodu, cévkování. Ano, já se mu poprvé nevyhnula. Měla jsem těžký porod s přidušeným mimčem, tak mě pak odváželi na vozíku až k posteli. Celou dobu o mě mluvili jako o té z těžkým porodem. Podruhé jsem zase málem omdlévala, tak mě sestra podpírala. Pak mě hlídali i na poporodním. Nosili mi jídlo až k posteli. Já na nepříjemnosti u porodu zapomněla rychle. Druhý byl navíc rychlý.
Přeji ti, ať se brzo zotavíš i po té psychické stránce. :)

 
misicka0137
Ukecaná baba ;) 1625 příspěvků 23.09.16 12:41

Já si tedy porod v Břeclavské porodnici nemůžu vynachválit :) na břicho mi zatlačili taky a taky ze mě vyteklo hromady krve, ale přišlo mě to normální a při tom že malá měla 4 kg a já tedy hodně zvětšenou dělohu možná i nezbytné aby se vše dostalo ven, nedovedu si představit že by to ve mě zůstalo nebo teklo postupně. Až budu rodit příště tak taky jedině v Břeclavi ( rozhodně ne v Kyjově, z tama jsem už slyšela několik případů nehorázně zpackaných porodů ) a jak píšeš tak silnější porodní asistentky byly nic moc, ale vyjít se s nima jakž takž dalo- nikdy nezapomenu jak jsem ležela už na porodním sále a došla tam zmiňovaná asistentka ze sálu kde se dělal císař v ruce placentu, kydla to tam na váhu, zvážila a šla pryč, hleděla jsem na to jako puk :lol: A Dr. Bambas na mě působil arogantně ale jinak jsem s ním do žádného konflikty neměla, ale z doslechu vím že je pan doktor trochu problémový. Přeju ti aby ses ze špatných zkušeností brzo vzpamatovala a věř že časem na některé věci i zapomeneš úplně :kytka: :hug:

 
stiskoch
Kelišová 5009 příspěvků 23.09.16 12:57

Ježiš maminky, mačkání břicha rozhodně není normální!!! :zed: :zed:

 
annaei
Extra třída :D 12045 příspěvků 23.09.16 13:27

@Romilda evidentne bemate zkusenost jak to chodi na zapad od nas. Sester je tam mnohem min doktoru taky. Zakroku se dela mnohem min. Dat diteti dite neexistuje jako moznost. Vsechno se zvlada v naprostem poklodu. Pokud maminka neni schopna se postavit na nohy tak holt si ty sestricky zavola, kdyz potrebuje pomoct pri manipulaci s ditetem. Oni ty mimnka po porodu potrebuji jenom mamu a pak ani nic vic nechteji.
Neco jako skakani po brise je nepredstavitelne to same nastrih

 
Krissttie
Kecalka 113 příspěvků 23.09.16 13:29

Musím se přiznat, že i já souhlasím s En.Joy a ostatními maminkami. I na mě působí tenhle deníček trochu nevyrovnaně.
Zakladatelko, porod, jak ho popisuješ byla nepochybně tramatizující zkušenost, ale zkusila bych se zamyslet, nakolik byla celá situace vyhrocena personálem nemocnice a vedením porodu (neříkám, že vše bylo uděláno dobře), a nakolik zapracovala tvá psychika a očekávání, která se nevyplnila. Přeji ti do budoucna především pevné nervy, hodně štěstí a tvé dceři hodně zdraví :srdce: :kytka:

 
Ela515
Kecalka 163 příspěvků 23.09.16 13:44

Taky mi pokládali na břicho závaží, prý aby se děloha lépe zavinula.
Pokud mačkání, tak jen jemně, nic drastického (tedy kromě kdysi Apolináře).
Nicméně docela by mě zajímalo, kdo přišel s tím, že bez toho mačkání se děloha nezavine. Vždyť napříč přírodou žádným samicím nikdo po porodu na břichu neskáče a většina z nich nemají komplikace.
Netvrdím, že to pomáhání je špatně, ale myslím si, že je to možná moc invazivních zásahů do něčeho, co je jinak naprosto přirozené.

Zakladdatelko, drž se, vím, co prožíváš, já si peklem prošla u prvního porodu a dostávala jsem se z toho snad půl roku, psychicky mě to poznamenalo na hoddně, hodně dlouho. :hug:

 
kaminky
Kelišová 6518 příspěvků 23.09.16 13:58

Mačkání dělohy? :roll:

V přírodě po porodu někdo rodičkám kdy mačkal dělohu? Nebo jiným savcům?
Všem ženám v porodnicích mačkají dělohu? Nemačkají.
Zavinování se přece děje přirozeně, nikdo nemusí nic rutinně mačkat. Při porodu a i při porodu placenty se vylučuje oxytocin. Když ještě píchnou umělý oxytocin (rutinně další nesmysl), tak to tím ještě podpoří, byť je to kolikrát zbytečný tlak proti zdi a akorát to víc bolí. Dál se zavinuje přirozeně den za dnem a při kojení - protože tehdy se opět vyplavuje oxytocin. Stejně jako se vyplavuje při menstruaci a při orgasmu.

zabicka737 ano, zneužívají oslabení žen při porodu, dělají si s nimi, co chtějí. Do propouštěcích zpráv píší půlku informací. To, jak jsi psala, že ses cítila jak po znásilnění, je poměrně přesné. I kdyby ten porod proběhl „normálně“ a nic „hrozného“ se nestalo, tak tenhle pocit je častý a může za něj jednoznačně personál. Příště si krom zajištění PA zjisti svá práva, práva rodičů a práva dítěte. Až je budeš znát, bude pro tebe snadné cokoliv odmítnout, včetně mačkání břicha a mnoha dalších postupů.

 
Ajvi89
Ukecaná baba ;) 1064 příspěvků 23.09.16 14:12

Taky jsem rodila v breclavske nemocnici.. až na pár vyjímek si nemuzu nejak extra stezovat.. Ani nechci. Holčičku mam zdravou a to je hlavní
edit. chyby :D

Příspěvek upraven 19.10.16 v 11:37

 
Kristanka
Závislačka 3519 příspěvků 23.09.16 14:17

Zakladatelko, vyhledej psychologa, nebo psychiatra. Nemas to zdaleka zpracovane a tenhle tvuj spatny psychicky stav se muze zhorsovat. Ten kolaps v aute mi prijde jako priznak latentni tetanie, ale nejsem odbornik, zkus na to mrknout. Obecne se z porodu clovek vylizava psychicky, fyzicky i rok, pro tebe je to hrozne cerstve, jsou to teprve ctyri mesice a prijdes mi jako hodne citlivy emotivni clovek s vysokym prahem bolesti, tj. Boli te extremne veci, ktere se proste daji pro jineho cloveka vydrzet. Vysetreni na kolik jsi prstu boli, tlaceni na bricho po porodu taky neni prijemne, tres taky byva, cevkovani nepovazuju za zadnou hruzu, spis je to o pristupu k situaci, siti poraneni jojo…vsechno tohle mi delali, ale uplne jsem na to zapomnela, kdybys to tady nepopisovala. proste to beru, ze to tak ma byt a k situaci patri. Kdyz se mnou nekdo u porodu nemluvil, okamzite jsem se ptala co delaji a proc. Takze sice mi to nerekli rovnou, ale po otazce holt musi nasledovat odpoved. V pripade, ze ne, upozornila bych je, ze je to jejich povinnost a budu si stezovat. Pak jsou raz dva srovnani. Ale chapu, ze pokud je clovek citlivejsi, tak si proste nedupne a tyhle megery vedle nej rychle vyrostou.
Preji ti, at se pres tohle obdobi rychle dostanes, priste uz budes vedet co a jak, budes mit treba vlastni PA nebo jinou baby friendly porodnici, budes instruovat manzela, aby on se nenechal odbyt, jestlize ty budes ‚mimo‘. Ale urcite ted vyhledej odbornika

 
Attila8
Ukecaná baba ;) 2402 příspěvků 23.09.16 15:36

Tak to je masakr! No a pak měj děcka!

 
Jitusee
Echt Kelišová 7800 příspěvků 23.09.16 16:18

A davová psychóza už jede :potlesk: na obou diskuzích kam chodim už to holky uplně zděšené řeší-podotýkám, že obě diskuze jsou plné holek před porodem.
Holky uvědomte si, že kazdý porod je jiný, zdravotníci jsou pouze lidé (mluvím o nepříjemných sestřičkách)sáhněte si do svědomí kolikrát vy jste nebyly sluníčkove jak se patři, je to sice obzvlášť u čerstvých maminek nepříjemné, ale na zhroucení a žalobu to snad neni. V neposlední radě bych chtěla podotknout, že deníček se mi zda velmi hystericky a ublíženy a ačkoliv Pani zřejmě neměla porod z žurnálu (jako spousta z nas),tak toto se mi nezdá psané jakožto konstatování od racionálně smýšlicí maminky, ale jako velice citově zabarvený,,výlev " maminky jež má trošku psychické trápení a potřebuje jinou pomoc než se vypsat na emiminu. Čímž se nechci autorky dotknout, ale chci apelovat na ostatní maminky, aby místní deníčky braly trošku s nadhledem.

 
Ela515
Kecalka 163 příspěvků 23.09.16 16:53

@Jitusee Tak určitě každý deníček lze brát s nadhledem, protože každý lékař, porodní asistentka či každá zdravotní sestra můžou mít jiný přístup a ne/schopnost empatie.
Nicméně si myslím, že je v naprostém pořádku, když maminky zveřejní svou špatnou zkušenost a nebojí se napsat, kde se to odehrálo. Protože tím mohou předejít traumatu jiné nastávající maminky, která se nakonec rozhodne porodit jinde a lépe.

 

Kecalka 291 příspěvků 23.09.16 16:57

Rodila jsem dvakrát v Podolí - ani jednou mi nikdo nemačkal břicho a ani jednou mi nikdo netahal za placentu, nikdo mi neskákal po břiše a nikdo mi nepodal nevědomky léky. A rozhodně jsem neměla problémy se zavinováním dělohy, naopak. Vše má mít svůj čas. Nic z toho mi rozhodně nepřijde normální - naopak mi to připadá jako spousta chyb na straně zdravotníků. Ale ani se Ti nedivím že si nechceš stěžovat - akorát by to skončilo tak, že se někde budeš psychicky obnažovat a opakovat dokola co se stalo a závěr bude (něco jako zdejší Krasomila): hysterie. Držím palce ať brzy zapomeneš. P.

Příspěvek upraven 23.09.16 v 19:49

 
MiaRimonta
Ukecaná baba ;) 1171 příspěvků 23.09.16 17:15

@Pé tak já jsem asi krasomila číslo dvě, protože mám uplně stejný názor. Z deníku lze vyčíst, že ta žena není psychicky uplně v pořádku. Jsou ženské, které věci zveličují. Mé dítě mělo taky novorozeneckou žloutenku a taky mi jej vzali po porodu ať si odpočinu a když prodělala tolik zákroku v anestezii, tak se nemuže divit, že po tom ji hned nedali dítě. Kdyby ano a něco se stalo, tak by šlo vše hned na hlavy zdravotníku. Při porodu nepíše, ze by ji nekdo skákal po břiše. Mne davali na bricho sáčky s ledem at se děloha rychleji zavinuje. Každá porodnice ma jiny postup a nevěřím, že z ni nekdo trhal placentu. Za tu sraženinu a dalsi zakrok bohužel doktoři nemohou to se stava každe xté rodičce. Já taky nemela nejpřijemnějši porodni asistentky ale to nedělá z mého porodu takové trauma 8o.

 
vbu
Povídálka 17 příspěvků 23.09.16 17:33

@MiaRimonta Ale tak kazda to vnima jinak, reaguje odlisne na hospitalizaci, pripadne problemy. Urcite by si ostatni zeny nemely z denicku vzit to, ze breclavska porodnice je spatna, protoze neni. Ma sve rezervy, ale celkove je to za me dobra porodnice, kde se snazi vyjit vstric. Take zalezi ale, na koho clovek narazi. Spis by si mely vzit to, ze poporodni pece muze byt pro nekoho narocna jak fyzicky, tak psychicky a nebat se si to nasledne priznat a resit to.

 
Anonymní  23.09.16 17:37

Rodila jsem v Břeclavi své první dítě, porod mi vyvolávali v 36tt kvůli mému vysokému krevnímu tlaku. Dr. Bambas začal s vyvoláváním v úplně uzavřených porodních cestách a dopadlo to tak, že měl syn ochrnutou ruku, protože mu utlačil dr. při porodu nervy na krční páteři. Další tři mé děti se narodily v Brně.
Autorko, držím pěsti, ať to zvládneš zpracovat. Mně to trvalo taky celkem dlouho a popisovat svůj první porod krátce poté, tak mě tady taky určitě označí za nevyrovnanou osobu potřebující psychoterapeuta. :roll:
 M.

 
oliii
Kelišová 5386 příspěvků 23.09.16 18:06

To je mi líto porod má být krásný zážitek a ne tohle chjooo :hug: :hug: :hug: :hug: :hug:

 
MiaRimonta
Ukecaná baba ;) 1171 příspěvků 23.09.16 18:10

@Ela515 „Protože tím mohou předejít traumatu jiné nastávající maminky, která se nakonec rozhodne porodit jinde a lépe.“

Prosím tě napiš mi jak se dá rozhodnout a porodit „lépe“ :mrgreen:??? Co nevidět mně čeká porod a scénář jak bude dopředu probíhat nevím, protože vědma nejsem, ale pokud budu mit sraženinu budu několikrat uspávaná a mé dítě bude mít novorozeneckou žloutenku což má každé druhé určitě zde nebudu psát deník o tom jak traumatizující ten porod byl, protože to vše nebudu moct ovlinit ani kdybych se postavila na hlavu

 
Jitusee
Echt Kelišová 7800 příspěvků 23.09.16 18:27

@Pé prosím te zlato, kdyz uz ti můj nazor nedá, aby sis rádoby vtipně nerypla, tak měj aspon takove,,koule",abys me označila a dala mi tim možnost přímé reakce.
Jsem pro autorku deníčku velice rada, ze se dočká svých objimacich smajliku a virtuálního pohlazeni, ačkoliv si myslim ze ted potřebuje uplne neco jineho.
Můj apel byl smerovan vůči holkam, jez ted po diskuzich blázni stylem,,cetly jste ten deníček "..? Kdyz mají chvilku pred porodem.
Závěrem bych rada podotkla, ze můj syn se narodil po 20 hodinách, špatných ozvach, nulovem bondingu a ve 3 letech mu diagnostikovali AS, s největší pravděpodobnosti diky problémech pri porodu-nikoho nezaluju, varovné deníčky nepíšu a dokonce pro lékaře i ostatní lékařský personal dokážu najit pochopeni. Měj se fajn :mavam:

 
kaminky
Kelišová 6518 příspěvků 23.09.16 18:27

@Jitusee " Pani zřejmě neměla porod z žurnálu (jako spousta z nas),tak toto se mi nezdá psané jakožto konstatování od racionálně smýšlicí maminky, ale jako velice citově zabarvený,,výlev " maminky jež má trošku psychické trápení"

Nevím, ale silně bolestivé (v Břeclavi zřejmě rutinní :roll: ) tlačení na břicho a půllitrová sraženina nebude „trochu psychické trápení“. Ono se hlavně nenosí dát najevo slabost nebo mít nějaký problém, natož normální přirozenou reakci na prožitý stres. Ať jde o cokoliv. Já bych do internetových recenzí na břeclavskou porodnici suše konstatovala, co se stalo s tím, že v mnohých porodnicích rutinně na břicho netlačí a i v přírodě porody placenty mají probíhat bez toho. Aby pak zdravotníci nezachraňovali akutní stav, který sami způsobili.

 
Jitusee
Echt Kelišová 7800 příspěvků 23.09.16 18:28

@Ela515 Ja se obavám, ze deníček neni natolik objektivní, aby si z neho ostatní maminky pred porodem mely neco brát.

Vložit nový komentář
Stránka:  1 2 3 Další »
Poslat
nový deníček