Můj první klešťový porod

Melinda5  Vydáno: 06.02.12

Od chvíle, kdy jsem zjistila, že jsem těhotná, jsem tu trávila snad každý den a četla si vaše deníčky a příběhy. Chtěla jsem být na svůj porod připravená a vědět, jak to bude zhruba probíhat, ale že můj porod bude probíhat tak, jak proběhl, to mě opravdu nenapadlo.

Je to už 4 měsíce a pár dní, co jsem porodila krásnou a díkybohu zdravou holčičku. Bylo 25. 9. 2011, nedě­le. A co tomu předcházelo? Bydlím s přítelem v Praze, ale doktora mám 80 km daleko, a jelikož jsem nechtěla k jinému, tak jsem dojížděla. První měsíce to šlo, ale jak už jsem se blížila ke konci, tak mi ty cesty vlakem nebo autobusem nedělaly dobře. Celkově cesta trvala přes 2 hodiny. Naštěstí jsem pak zůstávala u rodičů, ale když jsem byla ve 35. tt a pár dní, sdělil mi doktor, že bych neměla už tolik cestovat a být v klidu. Abych alespoň ještě 14 dní vydržela, že už se začínám otevírat.

Je pravda, že mě poslední dobou bolely, kyčle, boky, prostě celý spodek. Cítila jsem, jak se roztahuje. Tak jsem tedy volala příteli, že už budu muset zůstat u rodičů, abych nerodila dřív. Docela jsem se začala už těšit, že to budu mít za sebou a na malou jsem se taky hodně těšila, ale tím, jak jsem přestala cestovat a cestovali jsme každý víkend k rodičům na obě strany (nemáme auto, tak jsme jezdili autobusem), přestala jsem se otevírat a ejhle, už byla poslední kontrola u doktora. Vše bylo v pořádku, byl čtvrtek 15. 9., pan doktor mi ještě řekl, že porod by měl proběhnout bez problémů, že je vše ok. A když neporodím, tak mi v úterý 20.9. Měla jsem jet do fakultky v Hradci a tam už, že si mě vezmou pod kontrolu.

Tak jsem tam v úterý jela zdrcená, že stále nerodím. Udělali mi veškerá vyšetření a zase vše v pořádku, tak mi pan doktor, který mě prohlížel, udělal nečekaně Hamiltonův hmat. Auuu, bylo to nečekané, dost jsem se lekla, jinak vše v pořádku a porod by měl taky být ok. Taky mi řekl, že bych měla malou v pohodě vytlačit. Na další kontrolu jsem měla přijít v pátek 23. 9., pokud do té doby neporodím. Sice ze mě po tom hmatu padaly kousky hlenu, ale jinak nic, tak jsem tam zase vyrazila. Tentokrát tam byla mladá a příjemná doktorka. Měla jsem z ní lepší pocit a byla i šetrnější. Opět mi udělala Hamiltona, ale oproti panu doktorovi to nic nebylo. Popovídala si se mnou, jak se cítím, hlavně i psychicky. Sdělila mi, že pokud neporodím po tom hmatu, objedná mě na vyvolání, ale až za týden. To by bylo až 30. 9., tak jsem doufala, že to na mě brzy přijde.

Po tom vyšetření z pátku 23. 9. na sobotu 24. 9. se mi špatně spalo. Vlastně jsem skoro nespala, cítila bolest zad, stále jsem chodila na wc, už jsem chtěla, aby bylo ráno. Dočkala jsem se, od rána mě začalo pobolívat břicho a vjelo to do zad, ale bylo to třeba jednou za hodinu. Tak jsem si toho nevšímala, ale kolem druhé odpoledne jsem si uvědomila, že to je zhruba po 10 minutách. Za hodinu už po 5, ale nebylo to úplně pravidelné, někdy 4, někdy 5 až 6 minut. Čekali jsme do 5 odpoledne a nepřestalo to. Tak jsme vyrazili do porodnice, byli jsme tam asi před 6 odpoledne. Vzali mě na pásy a nic moc, prý to na porod ještě nevypadá, ale už si mě tam nechali, že zítra bude malá určitě na světě. Přítel čekal na chodbě, tak jsem mu to řekla.

Zatím šel spát k babičce, která bydlí od fakultky 10 minut pěšky. Až budu rodit, dám vědět. Zatím sem šla na přípravnu, klystýr, holení, sprcha a tak. Po hodině, co jsem tam byla, jsem šla znovu na pásy. Bylo už skoro 8 večer. Ozvy zase dobré (ale ne na porod). Dali mě na pokoj, mezitím přijela paní, už jen tak tak to stihla. Do hodiny odrodíno, tak jsem jí záviděla. Přišel za mnou na pokoj pan doktor a dal mi dva čípky, že prý se mi po tom uleví a urychlí se to, jj urychlilo, ale neulevilo se, bylo to hrozné. Prý, zkuste usnout, ať nejste unavená. Jo, kdyby to šlo, začaly mi bolesti po 3 minutách, křížové. Nemohla jsem ležet, sedět, jen chodit po pokoji. Mezitím další porod. Opět rychlovka, ale paní ječela na celou nemocnici a já jsem si jen říkala, že jestli ta bolest bude ještě horší, tak budu taky řvát bolestí. A to bych nerada.

Asi za pár hodin (uběhly asi 2 až 3 hodiny, kdy jsem byla na pokoji) přišel doktor a znovu mi něco dal. Asi další provokačku. Potom ty bolesti už opravdu nešly vydržet, byly snad už bez pauz. Chodila jsem neustále na záchod. Začala jsem krvácet takové krvavé blány (hleny), dost veliké. To mě vyděsilo, tak jsem zavolala na sestru. Ne, že by byla přímo protivná, ale moc příjemná taky ne, prý to je jen po tom vyšetření. To mi už řekla i dvakrát předtím, ale na konec se rozhodla, že mě prý tedy prohlídne. Už jsem brečela bolestí a sestřička jen zajásala, že jsem prý na 8 prstů. Jde se rodit. Tak jsem hned napsala příteli a šla na sál.

Sál byl hned vedle pokoje, to už byly 2 ráno (25. 9.). A tam začalo peklo. Musela sem jen ležet na zádech nebo boku a nemohla chodit, ty křížové bolesti se nedaly vydržet. Dali mi něco do žíly a propíchli plodovku, pak po mě sestra chtěla, abych si lehla na záda, že mi pomůže, abych byla na 10 prstů, ale já jsem se zaboha nemohla otočit. Byla jsem unavená, ospalá, a ta bolest… prostě celkové vyčerpání. Byla jsem zoufalá. Přítel byl u mě, dával mi napít a pomáhal personálu, když bylo třeba, ale já jsem už nemohla, řvala jsem na celou nemocnici, plakala bolestí a strachem, že ublížím malé. Už jsem na tom byla tak, že jsem je prosila, ať něco udělají, že už nemůžu a nechci. Pak přišla jiná sestra, tak jsem se už donutila na ty záda. Víc mě otevřela a už volala doktora, že budeme rodit. To mohlo být kolem půl 4.

Začala jsem tedy tlačit. Sestra, že prý netlačím. Nemám prý tvrdé břicho. Snažila jsem se ještě víc, ale jak jsem víc a víc tlačila, tak jsem šla do mdlob. Přítel mi musel podepírat hlavu a držet u pusy kyslík. Od toho tlačení jsem měla popraskané oči, ale prý stále netlačím, tak sestra musela na břicho a tlačila malou dolů a druhá držela monitor, jestli je v pořádku. Malá stále nešla ven. Doktor zjistil, že malá má 2× omotanou pupeční šnůru kolem krku a rotaci hlavy. Proto nešla vytlačit. Zavolal pana docenta, aby rozhodl, jestli se stihne císař nebo musí přistoupit na kleště. Já jsem to nevěděla, řekli to bokem příteli. Prý jde hlavně o malou. Rychle udělali nástřih. To jsem skoro nepostřehla. Vzali kleště, a to jsem už nevěděla, co mě bolí víc, jestli kleště, bolesti v kříži nebo tlak hlavičky. Snažila jsem se pomoci tlačením. Sestra mi zase ležela na břichu.

Nakonec pomocí kleští, sestřičky na břiše a mojí snahou tlačit, byla malá venku. Sice lehce přidušená, ale v pořádku. Bylo 5.15 25. 9., měla 50 cm a 3320 g. Ukázali mi ji a hned odnesli do inkubátoru. Těsně po porodu jsem byla šťastná, že ji mám, že je v pořádku a taky, že mi konečně přestaly bolesti, ale zase jsem se styděla za to, jak jsem křičela. Přítel byl víc v šoku než já, protože u všeho byl a pomáhal. Vše viděl. Já jsem chvílemi nevnímala. Pak se mi ještě na porodním sále rozplakal. Měl o nás strach. Nebyl to zrovna nejlehčí porod. Spíš dost komplikovaný, ale malé jsou 4 měsíce, je zdravá, krásná a hrozně ji milujeme. Tak to byl můj klešťový porod.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 5.0 bodů
 Váš příspěvek
 
kalinichta
Kecalka 411 příspěvků 06.02.12 09:50

Při čtení mi naskočila husí kůže a málem jsem se rozbrečela. Kleště jsou hrozná věc, ale někdy by to bez nich opravdu nešlo :? . Taky mám za sebou první porod kleštěma. Hrůza. Hlavní je, že jste obě v pořádku :srdce: . A věř, že podruhé to bude lepší, půjde jako po másle ;-)

 
Janca29
Kecalka 473 příspěvků 5 inzerátů 06.02.12 10:12

Jsem na tom podobně, taky mi naskakovala husí kůže, když jsem to četla a vzpomněla si na svůj porod, ten byl pro změnu vexem, ale trval asi 8 hodin a voda mi sama praskla, takže sem to měla trochu lehčí, nicméně omdlení a toho, že mi sestřička ležela na břichu jsem se také nevyhnula. Doufám, a pevně věřím, že druhý porod už bude lehčí :)

 
Fífule
Závislačka 4847 příspěvků 06.02.12 10:21

Taky mi při čtení naskakovala husí kůže. Jsem na to podobně, malému pomáhali na svět ale zvonem. Porod jsem teda měla mnohem jednodušší, protože jsem rodila překotně. Obdivuju všechny ženy, které rodily spoustu hodin :potlesk:

 
Zdeňka K.  06.02.12 10:25

Nemůžu se zbavit pocitu, že kdyby tě nechali rodit spontánně, hlavička by dorotovala a byl by to o dost lehčí porod. Z celého toho deníčku bylo cítit, jak porod vedli lékaři a né Ty. Jsi statečná, žes to zvládla a malou přivedla na svět zdravou :hug: Příště už to bude určitě lepší ;)

 
Markul  06.02.12 10:28

Panebože…lituju tě, že sis vytrpěla tak hrozný porod ( je to vzpomínka na celý život a měla by být pěkná),ale na druhou stranu jsem ráda, že se Vám nic nestalo a že jste zdraví. Přeji hodně štěstí a držím Vám pěstičky , krásný deníček :hug:

 
Dankár
Kecalka 252 příspěvků 06.02.12 11:17

Né že jenom husí kůže,ale i slzy sem si musela utřít…Si statečná :potlesk: :potlesk: příště to bude určitě lepší.

 
Kamča.dalmatinka
Hvězda diskuse 46984 příspěvků 06.02.12 11:25

Ahojky.Měla sem to podobné.Rodila sem dlouho,malej se pak už dusil a už nešlo nic jiného než kleště proto že by sestouplej tak že chvilkama se objevila hlavička a zase zmizel.
U nás to bohužel měla na malého velkej dopad a měl otisk branží,poporodní nádor na hlavě,špatnou hybnost pravé ruky,celej sedřenej do krve,jizvu nad okem a já naražená žebra a rozseklou hlavu.
14 dní sem se nemohla hnout.Ted mě to čeká znovu a mám hruzu s toho zda se tohle vše bude zase opakovat.Noční mury sem s toho měla první rok a dlouho mi trvalo než sem se s toho dostala :roll: a ted už to přichází zas…

Hlavně že to dobře dopadlo a moc gratuluji

Příspěvek upraven 06.02.12 v 11:26

 
Larinka
Povídálka 19 příspěvků 06.02.12 11:35

Moc hezký deníček. Trošku mi připomíná ten můj. Hodně zdraví Tobě i holčičce! :potlesk: zvládla jsi to!!

 
Saroya
Neúnavná pisatelka 17592 příspěvků 06.02.12 12:08

gratuluju k tomu, že jste to zvládly a že se s tím takhle dobře vyrovnáváš

ach jo…nemůžu si pomoct, ale když čtu takové příběhy potvrzuje se mi moje přesvědčení, že to zkomplikovala ta chemie, kterou ti zbytečně dávali, nešetrné zásahy, nutnost ležet na zádech, neustálé monitory…

pokud můžu, ráda bych ti doporučila si příště do toho nenechat tolik zasahovat! napsat porodní plán a pokud možno rodit tam, kde ho budou respektovat.

hodně zdraví celé rodině :kytka:

 
Mišanila  06.02.12 12:34

Konec dobrý, všechno dobré :) takže gratulace ke zdravé holčičce.
A souhlasím s holkama níže a mám z toho stejný pocit, všechny ty čípky, urychlovače, vlastně ti ani neřekli co ti dávají (což je taky ěšpatně) to byla možná chyba. Dítě po tom náporu chemie může špatně dorotovat, nebo to ani nestihne a pak to takhle končí. Navíc ta poloha na zádech je pro tlačení špatná.

Vím o čem mluvím, první porod taky kleště a podle mě asi jen díky špatné poloze na koze. Ale druhý porod byl nádherný, tak držím pěsti, ať je to lepší, třeba to příště zkusíš bez těch urychlováků a všeho a půjde rto mnohem líp!

 
Romanetka
Ukecaná baba ;) 1319 příspěvků 06.02.12 13:45

Ahoj, měla jsem v podstatě stejný porod, ale zakončený vexem. A doufám a těším se, že druhý porod bude přirozenější a krásný…

 
gabulda
Kecalka 160 příspěvků 06.02.12 15:40

Tak to jsi měla podobný porod jako já :(,tak snad ti dělá malá jen a jen radost,jsi šikulka ,že jsi to zvládla,bylo to velmi dramatické fakt......i já padala do mdlob,ale to jsem jaksy zapomněla do svého deníčku napsat a asi taky dobře.jsi šikulka,já už taky nechci kleště ani vidět,ale zato jsem byla ráda,že mi ji tím pak pomohli vytáhnout:) hyhyhy :palec: :mavam: :kytka:

 
damanka
Nováček 3 příspěvky 06.02.12 16:34

Jen abych tě potěšila a povzbudila _ můj první porod byl taky zakončený kleštěma, trauma jsem z něj měla docela dlouho, ale druhé dva byly neskutečná rychlovka. To bylo asi za „odměnu“. :D

 
Melinda5
Stálice 51 příspěvků 06.02.12 16:58

kamčo tak hlavně jestli je malý ted v pořádku a přeju aby ten druhý porod byl pohádkový :)

 
Melinda5
Stálice 51 příspěvků 06.02.12 17:00

Moc vám děkuju jste zlaté potěšilo mě to :) a trochu ujistilo že sem nebyla hysterka a neschopná porodit,stále ještě se mi to v hlavě odehrává co mohlo být jinak a taky si přeju aby to příště bylo mnooohem lepší :) .......nikomu bych nepřála komplikovaný porod a všem přeji jen ty nejlepší :)

 
kalinichta
Kecalka 411 příspěvků 06.02.12 19:45

Kamčo: určitě bude, nikomu jsem to do poslední chvilky nevěřila, ale napodruhé to bylo tak krásné, že přemlouvám manžu na třeťátko :lol: Jak říká damanka, druhé bylo „za odměnu“ :pankac: :kytka:

Příspěvek upraven 06.02.12 v 19:46

 
Simoncicak
Zasloužilá kecalka 584 příspěvků 06.02.12 21:51

šla s toho na mně až hrůza :think: ale hlavní je že jste obě v pořádku :kytka: :kytka: a jsem opravdu ráda za císaře sice akutního ale jsme ráda jinakbych asi rodila podobně …tak holkyy hlavně zdravííčko Vám oboum :kytka: :kytka: :hug:

 
Kornel
Závislačka 3777 příspěvků 06.02.12 22:40

uauuuuuuu,peneč­ku!!Díky bohu vše dobře dopadlo a jste štastná rodinka a hlavně zdravááááá!!!Přeji hooooooodně štěstíčka :srdce: :srdce: :srdce: članek je moc krásný

 
Melinda5
Stálice 51 příspěvků 07.02.12 08:37

Děkuju :) na slohy sem nikdy nebyla ale deníček sem napsala protože sem to ze sebe potřebovala dostat ven,v mém okolí měli všichni porody bez komplikací a věděla sem že mě nemužou tak pochopit jako vy tady :) proto sem se dala do deníčku :)

 
kate02
Nadpozemská drbna 26078 příspěvků 07.02.12 12:41

Tenhle popis porodu mě dorazil… Je hodně podobnej mýmu druhýmu porodu, až na to, že prcek byl jen blbě dorotovanej, pupečník omotanej neměl (takže pro něj lepší)… Doktoři už taky řešili, že vytáhnou kleště, prcek měl špatný ozvy, ale nakonec se nám podařilo porodit bez pomoci (teda se zatlačením na břicho)… U mě byl hlavní problém v tom, že do porodnice jsem sice přijela s kontrakcema po 3 minutách, ale jak jsem měla tlačit, necítila jsem vůbec nic… :zed:

 
Mišanila  07.02.12 14:39

Kate
mně se tohle stalo u obou porodů a to v okamžiku dosedu na tu příšernou kozu s nohama nahoře. Okamžitě přestaly kontrakce a první porod skončil kleštěma. Druhý už jsem zvládla sama, ten byl ale překotný, takže to jelo samo jak po másle.

Takže já dávám vinu té pitomé poloze na zádech/v polosedě s nohama nahoře, mně to zastavuje kontrakce a nevím kdy tlačit a taky ty chybějící kontrakce asi nenapomáhají k vytlačení miminka.

 
Kamča.dalmatinka
Hvězda diskuse 46984 příspěvků 07.02.12 21:18

Holky no tak to vám brzo napíšu jestli jste měli pravdu :lol: a jestli né tak se těšte :cert: :mrgreen: :kytka:

O mě nejde já vydržim vše hlavně at je mimčo o.k.

 
Janettka23  20.02.13 09:21

Když jsem četla váš příběh tak jsem si vzpomněla na svůj porod, který byl téměř totožný:-) Dva dny jsem nespala a nakonec mi taky dělali kleště. Taky první porod a kleštěma. Byla to opravdu hrůza. Nejhorší je to vyčerpání a nevyspalost, protože jsou ty bolesti ještě větší. Po porodu jsem se jim tam omlouvala za to jak sem byla hrozná. Akorát když mi dělali nástřih tak mi to umrtvili, takže jsem nic necítila. To tlačení bylo pro mě vysvobozením. Mnohem lepší než ty příšerné bolesti před tím. A když mě šili tak pod narkózou. Vzbudlila jsem se asi za 2 hodiny po porodu a nemohla jsem se ani zvednout s postele jak to bolelo. Ale touha starat se o malého byla větší než bolest a já jsem to musela překonat. 2 měsíce jsem seděla pouze na nafukovacím kruhu. Jinak to nešlo.
Malému ted bylo 5 měsíců a já už jsem úplně v pohodě a užívám si to :-) Jen doufám, že to byl můj první a zároveň poslední klešťák. ;)

 
Janettka23
Ukecaná baba ;) 1406 příspěvků 20.02.13 09:37
První klešťový porod

Když jsem četla váš příběh tak jsem si vzpomněla na svůj porod, který byl téměř totožný:-) Dva dny jsem nespala a nakonec mi taky dělali kleště. Taky první porod a kleštěma. Byla to opravdu hrůza. Nejhorší je to vyčerpání a nevyspalost, protože jsou ty bolesti ještě větší. Po porodu jsem se jim tam omlouvala za to jak sem byla hrozná. Akorát když mi dělali nástřih tak mi to umrtvili, takže jsem nic necítila. To tlačení bylo pro mě vysvobozením. Mnohem lepší než ty příšerné bolesti před tím. A když mě šili tak pod narkózou. Vzbudlila jsem se asi za 2 hodiny po porodu a nemohla jsem se ani zvednout s postele jak to bolelo. Ale touha starat se o malého byla větší než bolest a já jsem to musela překonat. 2 měsíce jsem seděla pouze na nafukovacím kruhu. Jinak to nešlo.
Malému ted bylo 5 měsíců a já už jsem úplně v pohodě a užívám si to Jen doufám, že to byl můj první a zároveň poslední klešťák.

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček