Můj rozvodový deníčku...

 Vydáno: 28.11.08

Rozhodla jsem se, že zveřejním svůj příběh. Pár týdnů jsem si psala deníček, kde jsem zaznamenávala, co se mi dělo poté, co jsem podala žádost o rozvod.
Jsem normální obyčejná ženská, která chtěla mít manžela a děti. Už dřív jsem věděla, že nikdy nebudu budovat kariéru na úkor rodiny. Pocházím z rodiny, kde se máme rádi, dokážeme si pomoci a držíme všichni pospolu. Na prvním místě u nás není majetek a bohatství. Naši mě i mému mladšímu bráchovi umožnili krásné dětství a myslím, že nás dobře připravili na život. Mě umožnili vystudovat VŠ. Osamostatnila jsem se, když mi bylo 30 let, zrekonstruovala jsem si domeček po babičce.

S manželem jsem se seznámila na inzerát. Seznámili jsme se v únoru, na vánoce už bydlel u mě v domečku po babičce. Měl nějaké peníze, takže chtěl bydlet ve svém. Nechtěla jsem opustit to, co jsem vybudovala, ale nakonec jsem se rozhodla, že půjdu s ním.
Na počátku všech mých potíží bylo přání manžela bydlet společně s jeho rodiči.. Moc se mi to nezamlouvalo, ale nechtěla jsem být ta špatná. Mojí podmínkou pro společné soužití byly dvě oddělené kuchyně. Když se děti narodily (jsou to dvojčata, kluk a holka), manžel nás odvezl z porodnice už rovnou k němu do nového domu. Tcháni mi hodně pomáhali, ale dost jsme si lezli na nervy. Jedna kuchyň, společné prostory, soukromí žádné. Tcháni si svojí kuchyň udělali až letos na velikonoce. To už bylo pozdě.
Manžel začal byl vždy na straně rodičů. Nikdy se mě nezastal, ani když jsem byla v právu. Sprostě mi nadával, pořád jsem poslouchala, jak jsem blbá a neschopná, že jsem líná a já nevím, co ještě. Začal mi vyčítat, že mu nepřispívám na bydlení a na jiné věci, přitom jsem mu přispívala polovinou na výdaje na děti a dávala jsem tisícovku do kasičky na jídlo. Nemohla jsem si tam udělat a zařídit nic po svém, protože jsem si to nezaplatila. Byla jsem tam jako nechtěný host. S manželem jsme si přestali rozumět. Hádali jsme se, nebo jsme spolu nemluvili. Pro roce a půl přišla první krize, to jsem začala uvažovat o rozvodu. Nechtěla jsem mu už platit polovinu výdajů na děti a on mi zakázal návštěvy, jen moji rodiče tam mohli přijet. Stejně k nám nikdo nechtěl jezdit, protože klima v jeho domě bylo vůči mým blízkým nepřátelské. Tehdy jsem si ještě podání žádosti o rozvod rozmyslela. Domluvili jsme se, chvíli jsme fungovali, ale za půl roku jsme byli tam, kde předtím. Měla jsem zkažené vánoce, našla jsem si právníka a připravili jsme spolu návrh na rozvod. Pak jsme se ještě jednou domluvili a manžel dostal poslední šanci. Zahodil ji na jaře, podala jsem návrh na rozvod a co se dělo dál, to píšu v deníčku:

Duben
Pondělí
Dneska jsem byla u právníka. Dodělali jsme spolu papíry k rozvodu. Slíbil mi, že je zítra podá.
Zase jsme se chytli s manželem. Vypáčil ze mě, že jsem byla u právníka kvůli rozvodu. Zeptal se mě, jestli vím, že mám minimální šanci získat děti do své péče. Zjistil to poté, co někomu všechno řekl. Tak jsem mu řekla, že minimální šance je taky šance.

Čtvrtek
Manžel zas útočil proti mým kamarádkám. Vyhrožoval mi tím, že za nedlouho přijdu úplně o všechno. Že prý mi zůstanou už jen ty kamarádky. Neřekla jsem na to nic, protože se na to nic říct nedá.

Víkend
Manžel byl s dětmi skoro celé oba dva dny. Už si netroufá jít se válet do ložnice. V neděli jsme šli s kočárem na procházku na klouzačky a do lesa. S manželem spolu pořád nemluvíme. Chtěla jsem po něm těch 5.000,–Kč, co mi slíbil ze společného zdanění (on si nechal desetinásobek), ale řekl, že mi nic nedá a že si to nechá pro děti. Ani 4.000,–Kč, které dostaly děti od našich, a které jsem mu neprozřetelně půjčila, mi nechce vrátit.

Středa Šla jsem s dětmi do vedlejší obce na čarodějnice. Manžel za námi přijel a pak nás odvezl domů autem.
Začali jsme se  spolu bavit, i když v tom není žádná srdečnost.

Pátek
Měla jsem vařeno, tak jsme jeli koupit dětem nějaké věci do Lidovky. Nakonec jsme vzali jen čtvery punčocháčky. U pokladny se mě manžel zeptal, jestli to má platit on. Podala jsem mu jeho peněženku a šla s dětmi ven.
Odpoledne jsem jela do Prahy za kamarádkou a šly jsme spolu ke kartářce. Dozvěděla jsem se, že do měsíce se s dětmi odstěhuji, že naše manželství rozbiji já, že mi to manžel ještě osladí a že největší zlo dělá tchyně. Kartářka se nakonec nespletla vůbec v ničem, vyšlo jí to skoro do slova. Že to bude těžké, to jsem věděla, ale že to bude takový děs, co mě čeká, to jsem fakt nečekala.

Neděle
Odpoledne jsme konečně jeli na Pražský hrad. Byl by to hezký výlet, kdybych tam nebyla s manželem. Zase jsme tam byli každý sám za sebe, je to hrozné. Jako bychom k sobě vůbec nepatřili. Vezl kočár a dětmi a bavil se jen s nimi. Na mě se ani nepodíval. Jako bych tam nebyla.

Úterý
Dnes nám přišlo předvolání k rozvodovému soudu. Hrozně to se mnou zacloumalo. Docela jsem si pobrečela. S manželem to zamávalo taky.

Středa
Odpoledne jsme šly s kamarádkou k její druhé babičce do vedlejší vsi. V půl páté jsem vyrazila zpátky. V 16:55 mi volal manžel, kde jsem, že mám být přeci v 17:00 doma s dětmi - to bylo už delší dobu. Prodlouženou vycházku jsem měla jen v úterý, kdy jsem s dětmi chodila pěšky 6 km do mateřského centra a to končilo v 17 hodin. Jinak jsem musela být s dětmi doma nejpozději v 17 hodin, aby pan otec nebyl krácen ve styku s dětmi a to za každého počasí, i když bylo hezky. To, že mnohokrát nebyl doma v 17, ale i později a já jsem tam s dětmi čekala jako hlupačka, bylo vedlejší.
Na mou otázku, jestli jedeme druhý den ke švagrovi na Moravu mi manžel sdělil, že jede se svojí mámou a s dětmi. Už jí řekl o rozvodu, paní tchyně si mě pěkně podala. Vyhrožovala mi, že mě vyhodí z domu, vyčetla mi veškerou pomoc, kterou mi kdy poskytla (pomáhala dřív hodně, to jí nemůžu upřít), že mi toho hodně ušila. Tak jsem jí slíbila, že jí to všechno nechám. Tchyně na mě vyjela, že jsem k nim nebyla upřímná, protože jsem manželovi zatajila, že moji rodiče dali dětem poměrně velkou finanční částku. Jenomže to jsou peníze dětí, tak tchánům do nich nic nebylo. Manžel tchyni lhal, řekl jí, že děti dostaly částku čtvrtinovou oproti skutečnosti. Tchyně „skutečnou" výši částky zjistila z výpisu z účtu. Tvrdila, že to syn vyhodil ze šuplíku a ona to jen sebrala a dala zpátky do desek. A přitom zjistila částku, datum, na koho je vedená smlouva a jiné věci :-). Tak sem jí řekla, že to je teda úroveň, když se mi hrabe v šuplíkách.

Čtvrtek
Manžel s tchyní odjeli s dětmi na Moravu

Neděle
Přijeli s dětmi o dost dřív, než jsem je čekala. Tchyně se mi chechtala, že honím děti po baráku a že děti ke mně nechtějí jít. Smála se jako rejžák na poslední schod. Ale podařilo se jí mě vykolejit, to zas ne že ne.
Manžel po mě opětovně žádal úhradu poloviny výdajů na děti. Když jsem to odmítla, tak se mu to nelíbilo. Prý bude kupovat jídlo jen pro děti. Tak jsem mu řekla, že nemusí kupovat nic. A to jsem ještě nevěděla, že na tohle čekal a že to splní doslova a do písmene.
Tchyně mi zakázala používat její pračku na moje věci. Dětem jsem tam prát mohla.
Celé odpoledne byli s dětmi všichni tři, manžel i tcháni. Manžel s dětmi nebyl ani na chvilku sám.  On na to fakt nemá.

Pondělí
Tchyně mi zakázala vjet s kočárem na trávník. Prý jsem si ho nezasela.
Vyházela mi věci z předsíně, nejdřív mi to hodila na zem před dveře kuchyně a když jsem se vrátila z nákupu, měla jsem všechny věci naházené na zemi v kuchyni.
Prvně jsem nakupovala všechno sama. Pleny až na náměstí ve vedlejším městě,  Sunar v lékárně. Zpátky jsem s kočárem jela asi 5km lesem.
Odpoledne jsem zjistila, že si tchyně vzala všechny ubrusy, které mi kdy ušila.

Úterý
Tchyně mi aspoň schovala dětské botičky.

Čtvrtek
Jela jsem s dětmi k našim. Na zádech jsem měla velkou polní (vojenský batoh) vážící 13 kg, na břiše malý batoh asi 5 kg těžký, kočár s dětmi a s taškou měl asi 45 kg. Tchyně mě nepustila na záchod, tak jsem musela jít do lesa. Šla jsem s kočárem na autobusovou zastávku. Do autobusu mi pomohla kamarádka, sama měla golfky s dvouletým klukem, z autobusu mi pomohl brácha, který mi přijel naproti. Další cestu dvěma vlaky už jsme zvládli bez problémů.

Neděle
Cesta zpátky byla v pohodě. Ale byla zima a dost pršelo. Manžel mi nikam nepřijel naproti, přestože věděl, že pojedu s kočárem dvěma vlaky a autobusem zase zpátky.
Sotva jsem s dětmi dorazila, manžel si je vzal, šel s nimi ke tchánům a děti jsem až do večera neviděla.
Holčička předvedla parádní hysterák. Prý je to moje výchova.

Úterý.
Odpoledne jsem šla s dětmi do vedlejší obce do MC. Nepršelo. Když jsme šli domů, tak lilo jako z konve. Obě děti si sedly do louže. Zašla jsem do obchodu, volala jsem odtud manželovi, aby pro nás přijel, ale nevzal mi telefon. Doma jsme dostala vynadáno, že jsem blbá, protože jsem šla za deště pryč. Málem jsme se poprali. Vyhrožoval mi, že na mě pošle policii. Bylo mi hrozně, pobrečela jsem si. Večer nám přestala jít televize v ložnici. Nešla ani tchánům. Prý odešlo něco v anténě. Tak manžel zprovoznil jen televizi u rodičů, já jsem měla smůlu.

Čtvrtek.
Jela jsem s prádlem ke kamarádce. S dětmi jsme počkali, než se prádlo vypralo a jeli jsme zas domů. Manžel mi nepřijel naproti, protože zas dělal něco do práce. Pořád mi nejde televize, ale tchánům ano. Manžel se dívá v obýváku na satelit. Tak mě napadlo, že si můžu aspoň pouštět filmy na DVD, protože DVD přehrávač funguje.

Pátek
Měla jsem další konflikt s tchyní. Manžel dal děti tchánům. Celý den dělal něco do práce.

Sobota
Byla jsem si v Praze vybrat peníze, zaplatit složenky na poště, jela jsem za kamarádkou a ta jela se mnou do vedlejšího města a pomohla mi nakoupit. Nákup byl hrozně těžký, ale nakonec jsem ho domů dovlekla. Dozvěděla jsem se, že jsem líná uvařit dětem polévku. Argument, že jsem neměla maso na polévku, neobstál.
Když jsem se vrátila z nákupu, zjistila jsem, že v ložnici není televize ani DVD přehrávač. Manžel si to přenesl k rodičům do obýváku. Ze zoufalosti jsem v ložnici aspoň hrála nějakou hru na svém mobilu. Děti se před spaním dívají na to, jak had papá kuličky.

Neděle
Dozvěděla jsem se, že jsem líná a pomalá, protože jsem za 3 hodiny stihla jen uvařit hovězí polévku, sáček rýže, upéct koláč, uklidit nádobí z myčky, umýt nádobí, které do myčky nepatří a uklidit kuchyň.
Odpoledne jsem chtěla ještě jet něco koupit do vedlejšího města, protože jsem v sobotu všechno nepobrala, ale nesměla jsem. Měla jsem dovoleno odjet až v pondělí, až manžel přijede domů z práce.
Odpoledne jsem šla s dětmi s motorkami na cyklostezku, kluk řval celou cestu, že chce tatínka, ale tatínek měl důležité koukání na formule, tak měl kluk smůlu.
Dostala jsem vynadáno, že jsem v sobotu přijela pozdě z nákupu (až před sedmou) a že prý jsem pořád pryč od děti. Ha ha ha.

Pondělí
V 18 hodin jsem vyrazila na autobus, jela jsem do vedlejšího města na nákup. Bohužel autobus jel až po půl sedmé. V klidu jsem si nakoupila a pak čekala na autobus zpátky, který jel až před 20 hodinou.
Doma jsem uklidnila řvoucí holčičku a přesvědčila jí, aby dopila zbytek mléka.
Už pár dnů nemůžu do počítače. Manžel mi zrušil přístup do PC, jeho heslo neznám. Tak to občas zkusím, ale marně.

Úterý
Sešly jsme se s další kamarádkou na cyklostezce a nechaly děti projet na motorkách. Když jsem přišla domů, manžel se mě zeptal, jestli jsem byla s dětma vůbec venku nebo někde zalezlá. Druhá otázka byla, jestli děti měly polévku. To byla naše veškerá komunikace. Nemám přístup do počítače, nemám televizi a ani DVD přehrávač. Tak si aspoň čtu. Mám od vánoc novou knížku, kterou jsem ještě nestačila otevřít. Knížku schovávám v šuplíku, aby mi jí manžel taky nevzal, kdyby zjistil, že jí tam mám.

Sobota
Jela jsem si vyprat prádlo k rodičům. S velkým báglem na zádech, jela jsem autobusem, metrem a vlakem. Autem to trvá asi 40 minut, jinou dopravou 2 hodiny.

Červen Čtvrtek
Dneska u nás byla na kontrole paní ze sociálky. Bohužel se mi nepodařilo mluvit s ní o samotě. Manžel přišel dolů do kuchyně hned, jak zazvonila. Připravila jsem tři židle ke stolu, ona si připravila podklady a dotazy na nás. Za chvilku přišli k nám do kuchyně tcháni s dětmi. Změna klimatu v naší kuchyně by se dala výstižně popsat: „atmosféra v baru zhoustla". Paní se ptala na nějaké věci ohledně našeho bydlení, našich příjmů a na jiné formality. Přestože se jich nikdo na nic neptal, tcháni se do našeho rozhovoru začali montovat a začali na mě říkat takové věci, že  jsem se nestačila divit. Chvíli jsem výhružně mlčela a pak jsem jim začala vracet údery. Nebylo to moc pěkné setkání. Paní okamžitě poznala, odkud vítr fouká. Doporučila nám, abychom se odstěhovali od rodičů, s čímž manžel nesouhlasil. Řekla mu, že se mi nediví, že chci odejít, když jsou oni tři pořád proti mně, že to by nezvládnul nikdo a že se většina manželských párů rozvádí kvůli generačním neshodám. Celkově jsem měla pocit, že je na mojí straně. Když už odcházela, tchyně si jí ještě vytáhla nahoru do patra a začala na mě kydat další hnůj. Pak chudák paní sešla zase zpátky a ještě se stala svědkyní slovní přestřelky mezi mnou a manželem. Myslím si, že rodiče manželovi svými výpady proti mně spíš ublížili. Docela mě to povzbudilo, i když jen na chviličku.

Sobota
Manžel mi vyházel ze skříně taneční kostýmy a další věci. Divím se, že ho to ještě baví.

Neděle
Manžel ztrácí nervy. Začal mi ven vyhazovat sedačku z obýváku. Ještě že jí sám neunese.
V poledne se do mě pustila tchyně. Chce zpátky zlatý náramek, který mi dala k svatbě. Prý jsem hamižná. Ha ha ha.
Chtěla jsem zpátky svoje dary, které jsem jí kdy dala, ale prý si je nechá za to, že jsem tady dva roky bydlela zadarmo. Když jsem tohle po telefonu řekla kamarádce, manžel mi vytrhnul telefon z ruky a třísknul s ním o dětskou ohrádku. Telefon se rozletěl na šest kusů.
Tchyně chce zpátky oblečení, které mi koupila na Moravě, ale já nevím, co je od ní a co ne. Ať si nechá hadry, já si nechám děti. Ty jsou pro mě nejcennější.
Taky chce zpátky pračku, tu starou plečku, která je na domečku po babičce. Tak kdo je tady hamižný. Prý mi nedají moje věci, dokud tu pitomou pračku nepřivezu.
Musela jsem vrátit klíč od baráku, který jsem měla pár jen týdnů.
Chtěla jsem jet dneska k našim, ale kamarád právník mi radil nikam nejezdit. Prádlo mám sice pořád špinavé, ale jsem vzorná matka, která dobře pečuje o děti.
Zítra máme soud. To bude maso.

Pondělí
Dneska jsme měli první soud o děti. Odjela jsem autobusem před polednem, jela jsem nejdřív za kamarádkou pro zlatý náramek od tchyně. Pak jsem jela na soud, měli jsme se ještě domluvit s právníkem, co budeme říkat.
Soud byl pěkná fraška. Hned po zahájení napadla manželova právnička soudce, že nemá nějaké jejich vyjádření. Soudce ho měl a předal ho nám a paní ze sociálky.
Dostali jsme čtvrt hodiny na to, abychom si to přečetli. Takový hnus jsem už dlouho neviděla. Dozvěděla jsem se na sebe, že jsem citově  a psychicky labilní se sklony k sebevraždě a chudák můj budoucí bývalý manžel má strach, abych neublížila sobě nebo dětem. Přesto mě nechával s dětmi každý den. Neumím vést domácnost, neumím uklidit, neumím vařit, dětem nečistím uši a nepřebaluju je. Místo péče o děti raději vysedávám s kamarádkami a na internetu, kromě toho věnuji mnoho času čtení bulvárních časopisů. Zato můj manžel vzorně pečuje o děti, je psychicky i emocionálně stabilní, jeho péče o děti je příkladná. Svou domácnost vede se svými rodiči ve svém domě. O tom, že by měl domácnost vést hlavně se mnou, tam nepadlo ani slovo. Bylo toho hodně, co jsem se na sebe dozvěděla. Pes by si ode mě kůrku nevzal. Vlastně nechápu, jak může taková stvůra, jako jsem já, mít tolik přátel a známých ochotných mi pomoci ze svízelné situace.
Soudce se očividně dobře bavil. Po prohlášení mého právníka, že s vyjádřením nesouhlasíme, odročil soud o 5 týdnů s tím, že se k těm všem obviněním máme vyjádřit zas naopak my.
Pozval na soud tchány jako svědky, to bude tedy paráda.
Sešla jsem se s mámou a se švagrovou se synovcem a šly jsem to zajíst do KFC.

Pátek
Opravdu jsem si myslela, že pojedu s dětmi na 4 dny k našim. Opravdu jsem nevěřila tomu, že  manžel nepustí děti k našim.
Zavolala jsem policii, ale oni nemohli udělat vůbec nic. To je v háji. K našim jsem nakonec jela sama s bráchou. Jsem úplně vyřízená. Ale zas vím, že kdybych s dětmi odešla, tak s tím zas nenadělá nic můj manžel.
Potřebovala jsem napsat a odeslat právníkovi odpověď na ten hnus, co napsal manžel se svojí právničkou.
Dopoledne jsem si ještě vyzvedla lékařskou zprávu, kterou jsem měla získat pro soudce. Sháním důkazy o tom, že se dobře starám o děti. Připadám si jako blázen. A to mi ještě paní ze sociálky volala, že na kontrolu domku, kam chci jít s dětmi, přijede někdo jiný, protože to nespadá do její kompetence.
Byl to opravdu vypečený den. Když se daří, tak se daří.

Sobota
Konečně jsem sepsala a odeslala odpověď na vyjádření manžela. Taky jsem si nebrala servítky, jen mám lepší vyprávěcí schopnosti.

Úterý
Odpoledne jsem zjistila, že jsou zamčené skříně v dětském pokoji. Dost mě to překvapilo. Na mojí žádost mi milostivě otevřeli tu, ve které mám věci pro děti. Velmi laskavé. Skříně zamkla tchyně. Asi proto, aby se tam nedostaly děti, které stejně tak vysoko zatím nevylezou.

Čtvrtek
Jela jsem s dcerou autobusem k doktorce. Manžel mě odmítnul pustit do počítače, takže jsem si nemohla najít, jak mi jedou autobusy.
Autem bychom celou věc zvládli za hodinu a půl. Pěšky a autobusem nám to trvalo přes 3 hodiny.

Sobota
Začala jsem si balit věci na odstěhování. K dispozici jsem měla jen pár krabic, ostatní, které jsou na půdě, pro mě zůstaly nedostupné. Ani na několikero výzev mi manžel půdu neotevřel.

Neděle
Odvoz věcí se ukázal jako více než obtížný. Nepustili mého kamaráda do baráku, když jsem za ním vyšla ven na schody, tak za mnou staří zamkli. Na zazvonění mě manžel pustil zas do baráku, nechali mě vynosit pár krabic až na 3, které mi manžel nechtěl dát, dokud nevrátím zlatý náramek. Mezitím dorazil brácha i s kolegou z práce. Ale ani je do baráku nepustili. Kolem stěhování bylo hodně křiku, nadávek a urážek.
Tchán s tchyní se střídali ve hlídání dětí a mě. Manžel mě hlídal pořád, abych náhodou nevzala něco z jejich. A to ještě netušili, že budu odvážet i skříně. Nakonec jsem vybrala knihovny, skleníky a jednu šatní skříň. Neobešlo se to bez hysterie. Musela jsem před dům vynosit knížky a pak i ty skříně. Manžel mi řekl, že co vlastníma rukama ven nevynesu, to si neodvezu. Nikdo neměl šroubovák, tak jsem skla rozdělávala příborovým nožem.
Mezitím, co mě hlídal starý, mi manžel vyházel všechno oblečení z poličky a jedné skříně v ložnici.  Rozházel to po zemi.
Kluci s věcmi odjeli před pátou.
Manžel mi vyházel všechny kytky s tím, že když je neodvezou kluci, tak on je vyhodí. Zachránila jsem dvě orchideje, pár fialek na zakořenění, ušetřil tři palmy a ibišek. O zbytek kytek jsem přišla. Už nemám sílu kvůli nim ani brečet.
Zamkli dětský pokoj, takže tam už nemůžu.
Ale přesto všechno je můj manžel hodný. Dal mi hodinu na to, abych si uklidila všechny věci, které mi vyházel z ložnice, do zbývajících skříní v obýváku, které jsem tu musela nechat.

Pondělí
Zatímco jsem dávala ráno dětem sunar, manžel mi vyházel další oblečení ze skříní a věci ze šuplíků v komodě. Už mám jen pár věcí v psacím stole.
Navečer, když manžel přijel z práce domů, jsem chtěla jet na nákup. Ale nemohla jsem. Směla jsem odjet, až uspím děti. Bránila jsem se, že děti můžou také usnout třeba až po 22 hodině. Na to jsem se dozvěděla, že mám na nákup celou noc, to on prý bude s dětmi. Představa, že pojedu v noci autobusem někam do Prahy a někdy k ránu se zas s plnými taškami budu vracet zpátky, mě děsila.
Mezitím mi manžel vyházel poslední věci z psacího stolu. Jsem zvědavá, co mi vyhodí teď. Možná, že z ložnice vyhodí mě.
Děti naštěstí usnuly už ve 21 hodin, takže jsem nákup stihla, ale byly to fofry. Byla jsem v obchodě za blázna, lítala jsem tam s plným košíkem, ale koupila jsem všechno, co jsem potřebovala. Jak jsem očekávala, barák byl zamčený a klíč nikde. Ale manžel mě pustil domů poté, co jsem ho prozvonila, jak mi slíbil.

Pátek
Tak už je to tady. Uspala jsem večer děti a byla s nimi, když přišel do ložnice manžel. Šla jsem se osprchovat a když jsem se vrátila, ložnice byla zamčená. Spala jsem v obýváku pod tenkou dekou a byla mi celou noc zima. Ráno jsem se dozvěděla, že mě manžel s dětmi v ložnici nechtějí.

Neděle
Manžel pokračoval ve svém teroru. Děti mi bral a zas mi je vodil naprosto nekontrolovaně. Kolikrát se stalo, že přišel z práce a hned vzal děti ke tchánům, viděla jsem je pak až večer, když mi je přivedl na koupání. Nebo je přivedl dřív a odešel. Zklidnila jsem plačícího syna, který se dožadoval přítomnosti tatínka. Když byl u nás chvíli klid, manžel se na pár vteřin dětem ukázal a zas odešel. Poté se zas syn rozplakal a volal tatínka. Bylo to k zbláznění.
Takže dneska mi je tak různě vodil a zase bral. Začal slibovat dětem dlouhý výlet. Zpanikařila jsem, že je chce odvézt na  Moravu k bratrovi, to bych pak děti asi dost dlouho neviděla. Už jsem byla rozhodnutá, že s dětmi uteču, ale chtěla jsem to udělat až v prostředku týdne. Příslib dlouhého výletu mě vyděsil natolik, že jsem se s bráchou domluvila, že uteču hned zítra. Švagrová mě měla vyzvednout dopoledne v lese na cyklostezce.
Po odpoledním spaní dětí jsem chtěla žehlit, ale musela jsem být s dětmi. Prý mám žehlit v noci. Tak jsem se rozhodla, že jestli zůstanu spát v obýváku, tak vynesu v noci z baráku pár věcí a hodím to kamarádce přes plot, abych měla aspoň něco.
Večer jsem uspala děti a po 22 hodině jsem šla za manželem, aby šel k dětem, že budu žehlit. Ale musela jsem počkat, až mu skončí fotbal v televizi.
Pak jsem vyžehlila a šla spát do ložnice, ale vyhodil mě.
Pobalila jsem pár věcí do tašky, aspoň nějaké oblečení pro děti a pár knížek. Bylo to těžké rozhodování, co si vezmu a co jim nechám napospas.
Před jednou v noci jsem se vykradla z baráku. Nechala jsem si otevřené balkonové dveře a jedno okno v obýváku. Z vrátek jsem se dostala, ale otřela jsem se taškou o sloupek. Ten zvuk musel být slyšet až ve vedlejším městě. Srdce mi bušilo strachy, div jsem nedostala infarkt. Slyšet byl každý krok. Manžel měl v ložnici otevřené dveře, ale nikdo z nich nevylezl.
Přehodila jsem tašku u kamarádky přes vrátka a vrátila se zpátky pro jistotu po trávě. Z odbočky k nám jsem šla bosa, aby nebylo slyšet, jak kráčím po štěrku. Balkonové dveře ložnice byly zavřené. Úplně se ve mně zastavilo srdce. Kdyby mi zavřeli dveře a okno v obýváku, nevím, jak bych vysvětlila, kde jsem byla. Ale dveře v obýváku byly otevřené. Proklouzla jsem dovnitř, srdce mi bušilo a klepala jsem se jako ratlík. Rozrušením jsem nemohla usnout.

Pondělí
Ráno se manžel nemohl vypravit do práce. Vůbec jsem nevěděla, jestli mě v noci neviděl, ale pak jsem si řekla, že kdyby věděl, že jsem venku, tak by mi určitě zavřel balkonové dveře.
Nakonec jsem ho viděla, jak jede do práce, ale svojí mámě předtím řekl, že se vrátí brzy. Zpanikařila jsem a zrušila jsem cestu švagrové k nám.
Pak jsem zavolala jiné kamarádce, jestli by mě nemohla vyzvednout na cyklostezce a odvézt k nim. Naštěstí mohla. Vzala jsem si jen poloprázdný batůžek a vydala se s dětmi na cestu z vězení. Cestou jsem se ještě zastavila u té kamarádky, které jsem v noci házela přes plot věci a pak jsem táhla děti do lesa. K jídlu jsem měla jen 2 banány, v batohu 2 pleny, ubrousky, doklady, peníze a dvě lahve s pitím pro děti. Kamarádka nás odvezla k nim a tam nás vyzvedla švagrová. Od našich jsem napsala manželovi SMS, že jsem u našich. Chtěl vědět, kdy se vrátím. Během následujících dnů mi vyhrožoval, že mi vyhází zbytek věcí. Pořád chtěl vědět, kdy vrátím děti a já jsem mu nemohla říct pravdu, že už se nevrátíme.

Červenec Úterý, středa
Byl klid, i když mě děsí každá SMS a každé zazvonění mobilu. Jinak se mi celkově ulevilo. I děti jsou dost v pohodě.
Ve středu mi volal chlapík ze sociálky, že přijde druhý den podívat se na ten domeček, který manžel ve svém vyjádření tak hrozně ztrhal.
Odpoledne přijela kamarádka a domluvily jsme se spolu, že druhý den s dětmi odjedu k ní a že tam zůstanu až do neděle.
V neděli nás pak odveze brácha ke svojí tchyni, kde už bude od soboty švagrová se synovcem.

Čtvrtek
Odpoledne, když děti spaly, jsem zabalila pár věcí, které budu potřebovat v azylu u kamarádky. Navečer to vypadalo, že vůbec neodjedeme,protože začalo lít a vypadalo to na velkou bouřku, ale nakonec jsem odjeli.

Pátek
Dopoledne pršelo, tak nám nakoupila máma kamarádky. Odpoledne jsme šli s dětmi k ní na návštěvu. Dcera jezdila na tříkolce a na to, že na ní seděla poprvé, jí to docela šlo.
Právník mi řekl, abych na manžela podala trestní oznámení, když mi manžel vyhrožoval přes SMS, že když do soboty do 16 hodin nepřijedu s dětmi domů, tak si podá žádost o předběžné opatření. Jenže mi to řekl v době, kdy už jsem na policii, kam jsem dostala doporučení, nikoho v práci nezastihla.

Sobota
Ráno volal manžel, že si přijel pro děti. Volala jsem mámě a manžel stál před jejich barákem. Šla jsem na  policii, ale můj případ (připadalo mi to jako docela slušné domácí násilí) je prý jen přestupek. Tak jsem se rozhodla, že se na to vykašlu a že to tedy připraví právník pro státního zástupce.
Před obědem mi volal brácha, že je u nich policie, tak jsem paní policistce nakonec řekla, kde jsem, dala jsem jí k telefonu děti a řekla jsem jí, že jsem ráno tady byla na policii, takže si mohla ověřit, že jsou děti v pořádku. Prý to musí nahlásit na sociálku, ale s tím už nic nenadělám.
Dostala jsem tady pro děti spoustu oblečení, nějaké hračky a pár knížek. Jsem za to moc ráda.

Neděle
Ráno nás tady vyzvedl brácha a odvezl nám do jižních Čech. Nebylo mi tady moc dobře, protože jsem byla jen pár kilometrů od bydliště rodičů a navíc manžel tu se mnou dřív párkrát byl.

Pondělí až čtvrtek
Děti se pomalu sžily se psem bráchovy tchyně. Nejsou zvyklé na zvířata, u manžela doma viděly živé zvíře tak maximálně v televizi.
Manžel prudí s SMSkami. Posílá mi je několikrát denně na mobil, na mail. Zaplnil mi úplně schránku na přijaté zprávy. Text je pořád stejný: Kdy vrátíš děti. Jako kdybych je měla půjčené, jako kdyby se mě ptal, kdy mu vrátím jeho věci.
V pondělí jsem volala na sociálku a tam mi bylo řečeno, že když budu manželovi bránit ve styku s dětmi, tak k tomu soud přihlédne a dá je jemu. To mě pěkně rozložilo. Obrečela jsem to. Paní na sociálce mi nabídla mediátorku, která by nám prý pomohla s asistovaným stykem otce s dětmi. Mediátorka mi nabídla, že nám vše pomůže vyřešit. Zákony se prý dají vykládat různě. To mi řekla na dotaz, jestli mi fakt vezmou děti, když je k manželovi nepustím.
Jen nevím, jestli manžel bude ochotný k nějaké dohodě přistoupit. Spíš si myslím, že ne.

Pátek
Celý den byl pěkný pařák. V půl osmé volal brácha, že u nich zas byla policie kvůli mně. Policista mi řekl, že nás přijde zkontrolovat někdo místní. Bylo mi trapně, že tady bude zvonit policie, ale paní domácí se jen smála.
Večer psal manžel, kam jsem jela s dětma tak večer. Já jsem psala, že sedíme na terase a čekáme, kdy nás přijede policie zkontrolovat.
Policajti manželovi lhali, tak jsem se to snažila řešit, manžel je magor, tak aby někomu nezpůsobil v práci potíže.
Ještě v noci jsem se dohodla s bráchou a se švagrovou, že nás odveze k příbuzným raději už ráno. Nevěděla jsem, jestli policajti manželovi neprokecli, kde jsem. A tady, kde jsem teď už manžel taky jednou byl.

Sobota
Vstávala jsem v 5 hodin, dobalila jsem zbytek věcí a před šestou vzbudila děti. Vyjeli jsme před sedmou.
Dorazili jsme v pořádku. Po poledním spánku mě manžel zas naháněl po telefonu, nakonec poslal SMS, kde mě prosil, abych mu to vzala, že se chce domluvit, jak by mohl vidět děti. Nakonec jsme se dohodli, že přijede bez autosedaček, aby mi nemohl děti odvézt. Byli jsme v jižních Čechách, až na hranicích s Rakouskem.
Všichni jsme byli nervózní, já, teta i strýc, který je zde starostou a nestál o žádnou ostudu. Manžel přijel, měl radost z dětí a děti měly radost z něho.  Ještě večer jsme se domluvili na dětech a na všem. Slíbil mi, že mi dá nějaké peníze a že mi vrátí 4 tisíce, které vzal dětem.

Neděle
Ze všech nás spadlo napětí. Manžel byl celý den s dětmi. Večer jsme si opět potvrdili, na čem jsme se dohodli v sobotu.

Dál už jsem si nic nepsala. Už mě nebavilo vést si deníček. Ale dlužím Vám všem, kdo jste to dočetli až sem, informace o tom, jestli naše pohádka má nakonec šťastný konec.
Po týdnu u těchto příbuzných jsem se vrátila s dětmi k našim. Druhý den (v neděli) jsem donutila manžela, aby s námi jel do Prahy na výlet, domluvili jsme se totiž, než od nás odjel z jižních Čech, že si vezme děti od čtvrtka do neděle. Bála jsem se, že mi je nevrátí, ale pohrozila jsem mu, že když mi děti nedá, tak po něm budu vyžadovat milion jako můj podíl ze společně nabytého majetku. Jinak jsem nechtěla nic, jen děti do své péče, s čímž on souhlasil.
V Praze jsme se sešli, ale vše bylo zas ve starých kolejích. On šel s kočárem a já jsem cupitala za ním, jako by mě ani neznal. Navečer mi nakonec ještě nechal v Mekáči zaplatit dětem jídlo a pak s nimi odešel ven. Já jsem zůstala vevnitř v restauraci a cítila jsem se hrozně. Na Karlově mostě mi řekl, že by si chtěl děti odvézt už teď. Moc se mi to nelíbilo, ale vyhověla jsem mu. Domů k našim jsem přijela sama, bez dětí. Dozvěděla  jsem se, že jsem blbá, že jsem mu je vůbec neměla dávat.
Mezitím dorazilo předběžné opatření, ve kterém manžel žádal soud o to, aby se mohl stýkat s dětmi. Nežádal je do své péče, protože věděl, že by je nedostal. Manžel navrhoval soudu, abych mu děti vozila k němu domů a pak si je u něj zas vyzvedávala. Chtěl je vidět každý víkend, ale v tom mu naštěstí nebylo vyhověno. Nakonec jsme s manželem jeli v systému, který jsme si domlouvali po našem útěku, on tři víkendy a já měla ten čtvrtý. Dohodli jsme se, že mu děti budu vozit k práci a vyzvedávat si je budu ve městě vedle jeho bydliště, kam jezdí vlak. Skřípala jsem zubama, ale nebylo mi to nic platné.
Výživné mi platil tak, jak jsme se domluvili.
Měli jsme mít soud, ale odročili jsme ho, protože jsme se chtěli domluvit na všem, i na majetku. Mezi námi bylo střídavě dobře a špatně, ale spíš špatně. Nechtěla jsem, aby měl děti tři víkendy v měsíci, připadalo mi to, že jsem s nimi málo. V neděli navečer jsem si děti vyzvedla ve městě vedle manželova bydliště a ve čtvrtek jsem děti vezla zas manželovi do práce. Tak jsem chtěla navrhovat standardní styk jednou za 14 dnů. Řekla jsem mu to do telefonu, tedy on to ze mě vytáhnul a urazil se. Vyčítala jsem si, že jsem to podělala, protože mi můj právník řekl, že mu to nemám říkat, ale já neumím lhát. Nakonec týden před soudem přijel manžel k mě domů a po několikahodinovém tvrdém vyjednávání jsme dali dohromady dohodu o všem, včetně majetku. Nakonec jsem uhádala aspoň 25 tisíc, to bylo všechno, co jsem ze společně nabytého jmění získala. Děti si bere 1× za 14 dnů od čtvrtka od večera do pondělí do rána, o vánoce a velikonoce se budeme střídat, v létě je bude mít 4 týdny. Kromě těch peněz po něm nebudu nic chtít, ani výživné na sebe.
Soud proběhl v pohodě, jen soudce byl smutný, že jsme se domluvili a nenechali rozhodnutí na něm.
Dva týdny po soudu o děti jsme jeli s manželem a s dětmi na prodloužený víkend do Krkonoš. Byl to pěkný víkend, vůbec jsme se nehádali, na všem jsme se domluvili, bylo to fakt dobré.
Dobrá komunikace nám vydržela ještě pár dnů a pak jak když utne. Rozvodový soud jsme měli v listopadu. Dohodu o majetku a dětech jsme podepsali ještě před soudem o děti, tak jsme tam vzali tuhle dohodu. Manžel se mnou vůbec nekomunikoval, když jsme se potkali, tak mě ani nepozdravil ani neodpověděl na pozdrav.
Připojil se k rozvodu, takže už jsme rozvedení.
Nemluví se mnou a dál mi znepříjemňuje život. Nechce mi nechávat autosedačky, takže když mám možnost jet někam s dětmi autem, tak mám smůlu, protože když si nemůžu tady u nás půjčit dvě autosedačky, tak sedíme doma. Když jsem si tady chtěla autosedačky nechat a zkoušela jsem jednu uvolnit z auta, přejel mi autem nohu. Řekl mi, že si mám koupit svoje autosedačky. Dělá mi potíže s výživným, ale nakonec vždycky zaplatí. Ví, že na tom finančně nejsem zrovna dobře a zjevně mu to dělá radost. Dětem už byly tři roky, takže příští měsíc dostanu už jen minimální rodičák. Děti se nedostaly do školky, takže si nemůžu vzít práci na celý úvazek. Dělám po nocích daňovou evidenci, ale na práci mám jen tak 1,5 - 2,5 hodiny denně, když děti večer spí. Přes den s nimi nic nemůžu dělat, to prostě nejde. Je to těžké, ale vím, že všechno má svůj řád a vše se děje z nějakého důvodu.  Nejdřív musí být hůř, aby pak mohlo být líp.
Máme teď svůj klid. Děti mají svůj pokojíček, který jsem zařídila z odstupného, když mě před pár měsíci propustili z práce. Máme co jíst, máme hračky a knížky, máme se rádi. Můžeme dojet kamkoliv autobusem nebo vlakem. Jezdí sem za námi návštěvy, s dětmi i bez dětí. Děláme si co chceme, kdy chceme a jak chceme. Mám svobodu, nikdo mi nenadává, nikdo mě neponižuje.
Jezdím s dětmi sama, byli jsme na okružní jízdě Prahou parníkem, byli jsme na výstavě vláčků, projeli jsme se historickou tramvají, byli jsme v divadýlku. Máme doma dva půlroční kocoury a děti jim dávají jídlo a starají se o ně.
Předpokládám, že se i můj bývalý manžel časem srovná a začne se chovat jako chlap a ne jako uražená ješitnost. Jsem samostatná, leccos si dokážu zařídit a jsem na sebe hrdá, že to tak zvládám, i když to není pokaždé jednoduché. Mám samozřejmě  i chvíle, kdy cítím, že zas naopak nezvládám vůbec nic.
Zatím si nikoho nehledám, potřebuju si užít trochu svobody. Mám pořád co dělat, rozhodně se nenudím.

Opravdu jsem chtěla vydržet tam s nimi všemi až do pravomocného rozhodnutí soudu o dětech, ale nedalo se to. Neměla jsem klíče od domu a nikdy jsem nevěděla, jestli mě pustí do baráku nebo ne. Ponižující vláčení těžkých tašek s nákupy, které jsem vlekla od autobusu každý týden, neustálý tlak, který se zvětšoval, moje obavy,  abych se v baráku nepotkala s tchyní, neustálá nadávky, výčitky a vyhrožování  na mou adresu, nedával mi peníze, ani mi nenakupoval, ponižoval mě, nadával mi, vždycky našel něco, co se mu nelíbilo..... nevydržela jsem to a udělala jsem, co jsem udělala. Necelé dva roky děsného soužití mi trvalo, než mi došlo, proč jsem mezi ně nezapadla. Před vánocemi, než jsem si připravila papíry k rozvodu mi došlo, že mezi ně nechci zapadnout, že nechci žít jako oni.
Několikrát týdně jsem volala svému bráchovi, abych se ujistila, že manželovo chování je opravdu nenormální a že si to fakt nezasloužím. Nabyla jsem dojmu, že si to zasloužím a že jsem fakt tak nemožná. Dlouho jsem váhala, jestli mám vzít dětem tátu.
Pak jsem se vrátila zpět do domečku, komunikace s manželem relativně fungovala a mě otrnulo. Začal mi hrozně moc chybět. On, člověk, před kterým jsem nakonec utekla. Všechno jsem mu odpustila a doufala, že se odstěhuje k nám a začneme znovu, ale sami. Jenomže on nepřišel a já jsem mu za to vděčná. Kdyby teď chtěl jít za námi, už bych řekla, že ne.

Na úplný závěr bych ještě chtěla napsat, že ve skutečnosti jsem člověk opatrný a bojácný. Jak cítím průšvih, tak se mu snažím vyhnout. Nedoufala jsem, že bych dokázala odejít od člověka, který mě neměl rád a kterému jsem nestála za víc, než za nadávky a ponižování. Ale dokázala jsem to. Bylo to hrozné, ale zvládla jsem to. Do budoucnosti se dívám s optimismem i s obavami. Ale vím, že všechno se děje samo od sebe bez ohledu na to, jestli plavu s proudem nebo proti němu. I to nejhorší, co se mi dělo, se nakonec ukázalo, že bylo ku mému prospěchu. Vydržela jsem to a posílilo mě to.
Děkuji, že jste vydrželi až sem :-)))

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.3 bodů
 Váš příspěvek
 
pepina01
Ukecaná baba ;) 1035 příspěvků 28.11.08 13:55

Pane jo, to je teda sila. Obdivuju Te a preju uz jenom same stesti, radost a pohodu :-)))))))

 
Jitka L.
Extra třída :D 10186 příspěvků 28.11.08 14:19

Obdivuji že jsi tohle všechno zvládla. Je krásné kolik je kolem tebe hodných a úžasných lidí … Přeji Tobě i Tvým dětem jen štěstí, smůlu už máte určitě vybranou.

 
Ivik4
Závislačka 3152 příspěvků 28.11.08 14:27

Statečně jsem dočetla a chce se mi brečet… za tebe… Kéž by už bylo jen líp!!! Zasloužíš si to.
 Iva

 
čičinka
Echt Kelišová 8299 příspěvků 28.11.08 16:07

Předem chci napsat, že jste hrozně moc silná ženská. Kdysi dávno jsem  zachytila, co se děje, ještě jste nebyla rozvedená. Moc vám třem fandím, dotáhli jste to dokonce a to je asi to nejtěžší. Asi to není jednoduché, obzvlášť ty finance. Držím všechny palce, co mám!

 
suvik
Generální žvanilka 24528 příspěvků 28.11.08 17:35

Dočetla jsem to po kouskách a je to fakt drsný! Podle mě teda o jistou formu domácího násilí šlo (psychický teror je taky dost hroznej), ale musí být strašně těžké tohle řešit (když to policie vyhodnotí jako přestupek apod.). Doufám, že už teď bude jen líp, však rozhodně tisíckrát lepší než být s tím člověkem, co si říkal manžel… Přeju jen to nejlepší! :-)

 
Aladina
Echt Kelišová 7584 příspěvků 28.11.08 17:54

No teeeda. Taky jsem celé psaní přečetla. A i když jsem měla vztek na mýho chlapa .............­.......... tak už m asi přešel. Věř tomu, že se tchýni, tchánovi i manželovi jednou všechno vrátí. A i teď nejsou šťastný, když se takhle chovají.
Přeju Ti a dětem hodně štěstí do dalšího svobodného života.

 
aňa.š  28.11.08 17:55

To je teda síla. Skoro mi příjde, že vašeho manžela naváděli jeho vlastní rodice. Moc vám třem držm palečky......

 
xyz
Závislačka 3294 příspěvků 28.11.08 18:20

Teda… četla jsem jedním dechem a držím palce, ať je už všechno ok.
Prosím tě a nepsala jsi tu už jednou svůj příběh? Teda už dřív, ještě než došlo k útěku a k rozvodu… je mi to nějaké povědomé.

 
Fifik
Ukecaná baba ;) 1956 příspěvků 28.11.08 19:13

Taky držím palce, ať už je jenom lépe…  

A taky mi připadá, že jsem tenhle příběh na emiminu už četla…Je to síla, pořád mi hlava nebere, že se takové věci nestávají jen v přiblblých telenovelách, ale i ve skutečném životě :-( Je to o to smutnější, že jsou do těchto záležitostí vtahovány i děti…  

Přeju ti hodně sil do budoucího (a bohužel asi nelehkého) života!!!
 M.

 
vranecka
Závislačka 2661 příspěvků 28.11.08 19:40

To je tedy síla. A ty jsi statečná ženská. Přeju ti do dalšího života jen to nejlepší. Opravdu si to zasloužíš.

 
Boriska
Extra třída :D 12331 příspěvků 28.11.08 21:12

ahoj, tak jsem na etapy taky dočetla tvůj příběh. Je šílené, co všechno si ženy včetně tebe líbit. Jsi dobrá, že jsi odchod zvládla. Škoda, že tě dříve kamarádky nebo rodina nepřesvědčily, že je třeba situaci řešit s odborníky. Ale asi sis hodně nechávala pro sebe a okolít to tajila. Tak hodně štěstí v novém životě.

 
bubli
Kelišová 5545 příspěvků 29.11.08 08:23

Teda to je sila. Jen nechapu kdyz jste meli dum, proc jste se stehovali k jeho rodicum? To je jasna sebevrazda. Si silna zenska ze si to zvadla. Preju at se vam dari.

 
andela  29.11.08 09:30

To bylo napínaví … fí ha. Teda smekám, máš můj obdiv za to že jsi vydržela tak dlouho … já bych je asi poslala někam mnohem dřív a byla bych pryč raz dva. A to i svěcma který jsou moje … já bych se prala … ;).
No ale hlavně že jsi pryč, spokojená, a svobodná, že je to vše za tebou. Přeju tobě i tvým dětem klidný život.A tobě novou lásku která bude tisíkrát lepší než ta předchozí :).Je fajn že to dobře dopadlo.
Andělka

 
evas
Stálice 79 příspěvků 29.11.08 10:34

smekám před Tebou.. I já jsem váhala, jestli se svým mužem zůstat, ale po přečtení Tvého příběhu mi je jasné, že řeším úplné blbosti, zbytečnosti a že si svého muže mám vážit! Takže děkuji za příběh a přeji Ti a Tvé rodině jen to nejlepší!!

 
DeDe1
Kecalka 138 příspěvků 29.11.08 21:07

To je něco neskutečného, nedokážu pochopit, jak jsi  s takovým kreténem mohla žít, úplně to ve mně vře..Muset být v 17 doma, aby si pán užil dětí, bože držte mě nebo ho pojedu zmlátit…
Doufám že už budete mít klid…
 Dáša

 
maxik
Kelišová 5659 příspěvků 30.11.08 14:32

Pamatuju si nějakou tvou diskuzi, možná dvě, kdes něco z toho řešila. Moc dobře, že už jsi pryč, právně je to uzavřeno a konečně máš klid. Přeju už jen hezký život s dětmi a s někým, kdo si tě bude umět vážit a bude tebe i tvoje dvojčata mít opravdu rád.  

E.

 
Lucci
Neúnavná pisatelka 15043 příspěvků 02.12.08 07:15

Máš můj obdiv, že jsi to všechno takhle výborně zvládla, při čtení jsem chvílemi nevěřícně valila oči. Držím palce, ať ti dál život klape přesně tak, jak by sis přála.

 
sari1
Povídálka 45 příspěvků 02.12.08 11:20

Mas muj obdiv, precetla jsem to fakt  „jednim dechem“… rekla bych, ze podobnou situaci proslo hodne manzelskych paru… je to moc dobre popsane, vzila jsem se do toho… drzim ti pesti, at je tech bezmocnych chvilek cim dal mene a nakonec uz neni vubec zadna zavazna .) at mas z deti jen samou radost a nakonec at se objevi i nejaky hodny pan, co vas vsechny bude mit moc rad :) a zase doda silu - i kdyz tu ty mas a snad ji timto dodas i ostatnim, ktere treba v podobne situaci jsou…
at jste stastni
 s.

 
radúna
Extra třída :D 10385 příspěvků 02.12.08 12:26

Téda, i když si asi pamatuju diskuzi, kde jsi řešila problémy doma, tak tohle je teda mazec. Držím palce, ať jsi v pohodě Ty i Tvoje děti. Pěkné svátky a drž se!

 
Taminka
Extra třída :D 13377 příspěvků 02.12.08 12:38

Mas muj obdiv!!!Precetla jsem to jednim dechem a je moc dobre ze jsi se rozhodla od manzela a jeho rodicu odejit a ze stojis na vlastnich nohach.Hodne stesti

 
helmitka
Ukecaná baba ;) 1013 příspěvků 03.12.08 21:43

Ahoj, jsem svobodná (i když s taťkou své dcerky žiju) a po přečtení tvé story si zatím vdavky asi rozmyslím… :-) Je neskutečné, jaký nadhled a emocionální odstup je cítit ze tvého deníčku. Myslím, že jsi, bohužel, narazila na muže, který ti nesahal ani po kotníky a asi to sám dobře věděl, proto ty schválnosti a ponižování. Buď na sebe hrdá, máš být na co a do budoucna tobě i tvým dětem přeju klidnější a veselejší časy!!!

 
Valli
Závislačka 4242 příspěvků 04.12.08 10:24

AHoj,  jsi statecna zenska.
ja vubec nechapu, jak tchyne s manzelem mohli byt tak zli?asi ziju v naivite,ze je to vsude krasny, u tvyho pribehu jsem skoro brecela,jak se toto muze vubec dit.smutne,poucne.
drzim ti moc pesti at to zvladas!
valli,kája,martinek

 
Werča
Ukecaná baba ;) 1346 příspěvků 06.12.08 22:37

já prostě nemám slov.....smutné

 
lenula
Závislačka 3467 příspěvků 08.12.08 13:34

Ahoj,

četla jsem jedním dechem a u každého dne z Tvého deníčku jsem si řekla: „To není možné. Jak někdo může být tak zlý a jak to ona mohla vydržet takovou dobu?“. Já bych se (i přes děti) po týdnu takového psychického teroru složila jak domeček z karet. Nechápu, jak se v někom (v Tobě) může vzít taková síla, že to všechno překoná a žije v klidu dál, ale moooc Ti to přeju, je to opravdu zasloužený klid!

Bohužel tím, že máš s manželem děti, se ho nezbavíš už nikdy a myslím, že kdykoliv to půjde, tak Ti bude znepříjemňovat život. Hlavně aby do toho nezatahoval vaše děti (nepomlouval Tě před nimi, až budou větší), protože se mi zdá přesně jako ten typ, co by to klidně udělal. :-(

Přeji Ti pohodový život!
Leňula

 
Bibianeta
Nováček 1 příspěvek 08.12.08 13:55

Nemám slov…! Snad jen, že tobě a tvým dětem držím palce!
Bibian  

 
KM2
Nováček 1 příspěvek 10.12.08 15:09

Musím říct, že jsi vydržela fakt dlouho. Kdybych byla na tvém místě, tak došlo v domě určk vraždě (možná i vícenásobné) :-)))

 
dandenka
Kecalka 145 příspěvků 05.01.09 12:22

Držím ti palce a přeji hodně síly. Tvůj bývalý manžel si potřeboval něco dokazovat a zvedat sebevědomí a ty jsi mu k tomu měla posloužit. Je to slaboch, který si nedokáže stát za svojí rodinou. Stůj na vlastních nohou, s VŠ máš šanci najít si solidní práci a on zůstane sám. Určitě se to jemu i jeho rodičům vrátí. Držím palce!!!

Vložit nový komentář