Předčasný porod dvojčat

kudiska  Vydáno: 21.03.14

Jak se malé neštěstí v podobě hospitalizace v porodnici nakonec ukázalo jako velké štěstí. Po zpětné konzultaci s doktory, nebýt v porodnici, porodila bych doma v posteli. Nedošla bych totiž ani do auta. Člověk nechce myslet na všechno, co by se mohlo stát.


1 komentář


6 komentářů


4 komentářů

Ve středu 12. 2 mě celý den pobolívalo břicho a bylo mi špatně celkově. K večeru se to uklidnilo, ale ráno jsme se rozhodli, že radši do Podolí sjedeme. Udělali mi kompletně vyšetření a čípek byl 9 mm. „Tak si tady trochu poležíte, napícháme kortikoidy, kdyby přišel porod dřív, aby děti měly vyvinuté plíce a uvidíme.“

Uložili mě na porodní sál, protože jinde nebylo místo. Porodní asistentka byla zlatá, pořád chodila a opečovávala mě. Kolem odpoledne se uvolnilo místo na rizikovém oddělení a přestěhovali mě. Střídavě mi dávali kapačky magnesia, kapačky antibiotik pro případnou infekci.

Pak po pár dnech zjistili, že děti mi tlačí na ledvinu a neodchází moč, jak by měla, a vytvořily se mi tam bakterie. Tak další antibiotika. Ve čtvrtek 21.2. mi na vizitě mi doktorka řekla, že zítra uděláme vyšetření čípku a mohla bych jít domů. V pátek však jiná MUDr. na vizitě řekla, že mám vyšetření naplánované až na pondělí, tak to uděláme v pondělí. A ještě ten tón, když jsem se jen zeptala…

O víkendu mi nebylo nějak dobře, pořád jsem pospávala a cítila se celkově strašně divně a měla zvláštní pocit. V pátek po sprše koukám na břicho v zrcadle a koukám, že mi dost spadlo dolů, navíc na pohmat jsem měla povolenou kůži v podbřišku. Ptala jsem se na to MUDr a nic. V neděli bylo nádherně, tak jsem poprosila, jestli bych mohla jít odpoledne na 30 minut ven. Víkend před hospitalizací nás totiž měl fotit fotograf, ale pak jsem zůstala ležet v nemocnici, tak jsme se dohodli, že přijede za námi do Podolí. Vznikly krásné fotky, které ve finále byly opravdu 36 hodin před porodem, což jsem v tu chvíli ještě nevěděla.

V pondělí přišel na vizitu jiný doktor a že bych tedy mohla jít domů. Strašně jsem se těšila. Byla jsem tam už 12 dní, chyběl mi manžel a naše kočičky, ale vnitřně jsem cítila, že to není správné a domů jsem ani moc jít nechtěla. Nicméně doktor si mě pozval na vyšetření a já se mu tam rozbrečela, že mám strach, že se doma něco stane. Ani nevím, co mě to popadlo se tam takhle rozbrečet.

Říkal: „Já myslel, že Vám tím udělám radost, paní Kudová, hezky si odpočinete doma, vyspíte se a pak bych si Vás pozval tady k nám do poradny a uvidíme, jaký bude nález.“ Nicméně ještě dodal, že uděláme vyšetření - a to ukázalo, že čípek z 9 mm se zkrátil na 4 mm a že na propuštění to stejně není. Přišla jsem na pokoj a brečela jak želva. Bylo mi to strašně líto, že domů nakonec nejdu. Prostě pomatená. :)

Večer jsem nemohla vůbec usnout, nakonec jsem ve 23 hodin usnula. Ještě předtím mi manžel napsal, že nebude lajdák a nabije si telefon a nechá vyzvánění, prý kdyby něco. Odpo na návštěvě jsme se trochu i nepohodly s mamkou, prostě jsem měla blbej den a ta mi večer napsala zprávu, že si nechává zapnutý telefon (vždy jej vypíná na noc).

O půlnoci jsem se vzbudila a bolest v podbříšku jako menstruační, ale ty jsem měla celou dobu, co jsem tam ležela, tak jsem si říkala, že budu koukat na mobil na čas a příp. zavolám sestřičku. Dali by mi zase kapačku magnesia, aby se to uklidnilo. Další bolest byla v 00.15 a pak jsem usnula.

Vzbudila jsem se přesně v 01.32 (úterý 25.2.2014) a ve vteřině, kdy jsem se vzbudila, bouchly špunty a praskla voda. Opravdu to bylo, jako když bouchne sekt. Strašně velké množství vody. Rychle jsem se posadila a automaticky zvedla deku a tam kaluž vody. Zazvonila jsem na sestru a ta přiběhla.

„Sestři, asi mi praskla voda.“ „Tak pojďte na monitor.“ „Sestři, já tam asi nedojdu, strašně to teče.“

No nicméně jsem popadla župan a vzala pantofle a celou chodbu za mnou louže a boty čvachtaly. Sedla jsem do křesla, napojili monitor a chtěli odejít a já vyděšená se celá klepala a říkám: „Co teď bude?“ „No, natočíme Vám monitor, buď začnou kontrakce, nebo můžeme počkat 2 dny“.

Rychle jsem volala manželovi, že mi praskla voda, ale že ještě čekám, co bude. Stačila jsem zavolat i mámě, že mi praskla voda a že jí Petr zavolá. Chtěla přijet. „Mami nejezdi, Petr ti zavolá.“ a zavěsila jsem. Celá vyděšená jsem čekala, co bude a začala strašně brečet.

A v tom to přišlo - jedna kontrakce za druhou. Jako bolelo to dost, ale dalo se to vydržet. A já věděla, že tohle je konec. Znovu jsem tedy manželovi zavolala, ať přijede hned, že jdeme rodit. Když mi praskla ta voda v posteli, tak první, co mě napadlo „Ještě ne, do prdele, ještě nemůžu rodit, ještě ne, je brzo.“

Za chvilku přišly a řekly, že půjdem na to, a zavolali doktora. Ten přišel během 3 minut. Kouknul a řekl, že jdeme na sál. Jen se zeptal, jak jsou uložení, tak říkám, že koncem pánevním. Sestra mi řekla, ať jdu za ním na vyšetřovnu a on na ni začal trochu křičet, že žádná vyšetřovna, ať si tady hned lehnu na lehátko, strčil do mě ruku a řekl „jedem“.

V tom jsem začala zase brečet, klepat se, zimnice. Sestry tam byly najednou asi čtyři. Začaly mi sundávat mokré oblečení, napíchly kapačku, rychle cévku, andělíčka, punčochy. Najednou tam byl sanitář a doktor, jestli se chci na něco ještě zeptat.

„Jak to tedy teď bude?“ „Císařem v celkové narkóze.“ „Pane doktore, můžeme ještě počkat na tatínka?“ „Ne, to nemůžeme, hrozí nebezpečí, že se něco stane, zaklíní se tam, jedeme hned“.

Cestu na sál jsem probrečela, začala mi být ukrutná zima a klepala jsem se jako osika. Přijeli jsme na sál a tam už bylo asi 8 lidí, všichni se oblíkali, natahovali gumové rukavice. Ten zvuk si pamatuju.

„Posaďte se tady na lůžko.“ „Paní Kudová, kdy jste se narodila?, Jaká jména máte pro děti?…“

Nemohla jsem si vzpomenout na nic, ale reagovala jsem.

„Kdy jste jedla naposledy?“ „V deset, měla jsem ovocný jogurt.“ „Jaktože jste ještě jedla v deset?“ „Mám těhotenskou cukrovku, mám druhou večeři“ „Kdy jste pila?“ „O půlnoci dva loky minerálky. Pane doktore, jak to bude s tou anestezií, doktor mi říkal, že bude celková.“ „Víte, pan doktor je gynekolog, ten tomu nerozumí, já jsem anesteziolog a taky se jim do císaře nepletu - uděláme spinál.“

Seděla jsem na kraji lůžka a jak se klepala, tak mě musely dvě sestřičky držet, aby mě nepíchnul vedle. Za chvilku jsem cítila, jak jde rychle teplo od nohou.

„Paní Kudová, zvládnete si lehnout?“ „Jo, to zvládnu.“

Haha, nezvládla. Jednu nohu jsem na stůl dala, ale druhá mi upadla jak hadrová panenka. Sestra rychle zareagovala a pomohla mi. Pořád mi byla zima a anesteziolog říká „Nebojte, my Vás přikryjeme, vydržte chviličku. Cítíte něco?“ „Jen takový lechtání.“

V tom se ozvala sestřička: „Paní Kudová, natírám Vás dezinfekcí a celkem to bude 3×, nebojte se ničeho.“

Pak na mě natáhli fólii přes břicho. Okraje byly papírové a zbytek plachty dali předemně, abych nic neviděla. Natáhla jsem ruku a další kapačka. Do toho pod plachtu nakouknul neonatolog, MUDr. Kučera, představil se mi a říká: „Jsme připravení, máme pro děti inkubátor, nebojte se, všechno bude v pořádku.“

Anesteziolog mě začal hladit po vlasech a po tváři, protože viděl, jak pláču. „Paní Kudová, cítíte teď něco?“ „No takový šimrání.“ a to už mě řezali. :)

Pak mi MUDr. říká: „Nelekněte se, teď to bude trochu tahat.“ No, já se samozřejmě lekla, takový pocit, že se mi někdo hrabe v břiše, jako kdyby Vás někdo tahal za kůži na břiše…hodně. Za chvilku slyším pláč…

„Maminko, máte holčičku.“ Bylo 02.19 (tedy přesně 47 minut od prasknutí vody). Anesteziolog „Maminko, podívejte se doleva, uvidíte holčičku.“ Koukala jsem a do toho on „Tak ji neuvidíme, už ji odnesli.“

„Teď to bude ještě tahat.“ Tahalo to víc. Štěpán byl totiž uložený u žaludku kolem žeber. Uslyšela jsem další pláč, ale ne tak intenzivní a hrklo ve mně. „Další je chlapeček.“ (02.20)

„Maminko koukněte doleva.“ a skutečně - ukázali mi Štěpána. Byl tak nádherný, od krve, ale strašně krásný. Pak si už nic moc nepamatuju. Zašili mě. Přendali na postel, dali na mě deku a fólii na zahřátí a jeli jsme. V předsálí už čekal manžel, pamatuju si jeho obraz trochu matně (později mi řekli, že mi dali opiáty do kapačky, jak jsem se klepala, abych se uklidnila), ale řekl mi: „Děkuju ti za děti, jsou moc krásný.“ A dal mi pusu.

Přivezli mě na JIPku v 03.00 a já měla pocit, že můžu kácet les. Najednou mi bylo strašně dobře a kdyby mi řekli, že můžu vstát a jít domů, tak bych šla. Samozřejmě jsem necítila pořád dál nohy. Vůbec jsem nemohla usnout, nakonec jsem snad mezi 5. a 6. hodinou ranní usnula (hned potom jsem si šahala na břicho a opravdu tam nebylo :).

Pak jsem celý den měla zavřené oči a tak podřimovala. Kolem 8 hod jsem se sestřičky zeptala, jestli ví, co je s dětmi. Hned šla ochotně zavolat na RES JIP (kde děti ležely) a přišla mi říct, že pediatr za mnou přijde po 10. hodině a řekne mi, co a jak. Opravdu přesně 5 minut po desáté přišel, že je všechno v pořádku, že leží na RES JIP a až budu moct vstát, tak se za nimi můžu přijít podívat. Ukázal mi fotky na telefonu, byla jsem dojatá.

Ještě předtím mě navštívila laktační poradkyně, promasírovala prsa a začala mi mačkat první mlezivo do zkumavky a u toho všechno vysvětlovat. Celkově mě navštívila 3× a vždy to bylo stejné. V 15 hodin přišla rehabilitační sestra a vysvětlila, jak budu vstávat, vstala se mnou, udělala hygienu u umyvadla. Celou dobu byla u mě a čekali jsme na sanitáře. Přijel s křeslem a odvezli mě na G2 – pooperační gynekologie, staré oddělení, strašně malé pokoje. Ale dali mě na pokoj s dvěma slečnama se stejným průběhem, všechny po císaři a všechny jsme měly děti na RES JIP, tak to bylo fajn.

Později jsem se dozvěděla, že nás takhle dávají schválně sem, abychom nebyly na šestinedělí s ostatními maminkami. Je to dost náročné vidět děti v inkubátoru a celé to psychicky ustát.

Ve čtyři za mnou přijel manžel s mamkou. Oba mi přivezli krásnou kytku. Byla jsem šťastná, že manžela vidím. Po krátké návštěvě jsme vyrazili za dětmi. Moc jsem chodit nemohla, ale touha vidět je byla silnější. Mamka chtěla jít s námi, ale návštěvy tam nesmí, pouze rodiče.

Na RES JIP bylo moderní pracoviště, jak nějaká vesmírná stanice, všude obrazovky počítačů, vše čisté a krásné. Před návštěvou pořádně umýt ruce mýdlem a pak ještě dezinfekce. Sestřička, co se o ně starala, se nás hned ujala a začala vše vysvětlovat. Došli jsme k inkubátorům a já začala dojetím plakat. Byly tak krásní, ale tak maličkatí. Pláč z dojetí se změnil v pláč strachu o ně, aby byly v pořádku. Mohla jsem k nim strčit aspoň ruku a dotknout se jich na ruce a pohladit je. Bylo to pro mě moc těžké, vždy je tam nechat a odejít a po večerech jsem plakala.

Další dny jsme začali s klokánkováním, na rizikovém stačili napíchat kortikoidy, tak nás nečekala žádná plicní ventilace. Dýchali sami a žádné obtíže nebyly. Museli jsme tedy čekat 2 dny, to jsou nejvíc kritické. Naštěstí všechno bylo v pořádku.

V pátek 28. 2. je převezli na intermediární péči a jsme tam stále. Oddělení je staré, vše oprýskané a jsem trochu v šoku z toho přesunu, ale už jsem si zvykla. Zkouším přikládat, zkoušíme láhev a příští týden bych k nim měla nastoupit na rooming a možná už konečně půjdeme koncem týdne domů nebo další týden.

Každý den bez nich je strašně těžký, často pláču, moc mi chybí. Odstříkávám mléko a aspoň takhle pro ně můžu něco udělat. Je to náročné psychicky i fyzicky. Každý den za nimi dojíždím a snažím se tam trávit co nejvíc času. Manžel jezdí, jak práce dovolí, a když jsme s nimi, tak jsem oba moc šťastní a zároveň dojatí. Někdy i pláčeme, když si uvědomíme, jak moc nám doma chybí.

Dříve jsem nad příběhy z Nedoklubka a Nedošenců byla smutná, dnes pláču, protože už vím, jaké to je. Tahle zkušenost je nepřenositelná! Stejně jako zkušenost, když dítě moc chcete, projdete si vším možným a nakonec to 3. IVF vyjde!

Dodatek, 31.3.

Anička (1880g, 41cm) a Štěpán (1840g, 40cm) se narodili 32+3tt 25.2.2014 v po­rodnici ÚPMD Podolí v Praze.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.9 bodů
Stránka:  1 2 Další »
 Váš příspěvek
 
vlezdo.prdelka
Kecalka 208 příspěvků 21.03.14 00:54

Moc pekny a napinavy denicek…! Preji, at Vam mrnouskove poradne rostou, a at je mate co nejrychleji doma…!

 
bismarck
Kecalka 381 příspěvků 1 inzerát 21.03.14 01:44

Moc hezky napsane.at je vse v poradku. podle toho co pises i personal je moc fajn.to je dobre

 
Saroya
Neúnavná pisatelka 17592 příspěvků 21.03.14 06:04

Dolehlo na mě, jak moc stresující to bylo. Gratuluju a preju hodně zdraví!

 
obrazek
Echt Kelišová 9866 příspěvků 21.03.14 06:12

Gratuluji predevsim ke zdravym detickam, byt se vylodily driv :hug: v kolikatem tydnu se narodily?
ja jsem sice rodila spontanne a jen jedno dite, ale take predcasne (33+3) a mnohe z pocitu jsme mely stejne…
take mel nastesti kortikoidy a dychal sam, take jsme nebyli spolu od zacatku, i kdyz bych uz po 2dnech mohla… ale ja mela dvoje silna atb v kapackach na zanet ledvin, musela jsem kuryrovat nejdriv sebe… k sobe jsme se dostali 5.den a popravde to bylo strasne narocny. dodnes nejak nechapu, jak jsem to fyzicky zvladla. v sobotu a v nedeli v noc porodu jsem mela 39,6, ve ctvrtek mi rano vyndali kanylu, dojela jsem si domu vyhodit spinave veci a zabalit ciste, a jeli jsme zpatky… brala jsem dal atb kapsle, odstrikavala maraton po 3h, po 3h jsem ho musela prikladat ve dne v noci a prebalovat… dostala jsem moucnivku do pusy z tech atb.
Vojtisek se narodil 7.6. a domu jsme sli 29.6.
Priznam se, ze kazdy vecer, kdyz jsem se sprchovala a mela konecne chvilku „pro sebe“, jsem ve sprse brecela a obvinovala se z predcasneho porodu. preslo me to az kolem 5.mesice, kdy uz nebylo tolik mlicka, a tak se zacaly davat dokrmy UM a uz jsem plne nekojila…
neboj, dockas se a zakratko budete vsichni spolu doma :hug:

 
Renaku
Ukecaná baba ;) 2080 příspěvků 21.03.14 06:13

Jsi statecna a zvladla jsi to skvele! Deti jsou moc krasne! :-) a pekny denicek. Brzy budete vsichni spolu doma :-)

 
rusovlaska.e
Ukecaná baba ;) 1896 příspěvků 21.03.14 06:28

Pláču a vzpomínám na moje kluky před rokem

moc hezky napsané, když už jsou děti na intermediálu tak je vše na dobré cestě :hug: za chvíli budeš mít ty malinkaté uzlíčky štěstí doma :hug:

 
Adinka_2012
Ukecaná baba ;) 2132 příspěvků 37 inzerátů 21.03.14 07:04

Já taky pláču a to to neznám na vlastní kůži…Moc gratuluji k dětičkám a přeji hodně zdraví :kytka:

 
LuMiTa  21.03.14 08:19

Krásný deníček :* :* :hug:

 
biggi
Nováček 7 příspěvků 21.03.14 08:38

Deníček jsem četla doslova jedním dechem. Držím Vám palečky, jste velcí bojovníci a vše zvládnete! :hug:

 
balestra
Závislačka 4477 příspěvků 21.03.14 08:41

Petulko, je mi líto, že sis toto musela prožít, ale už bude dobře! Lucka V.

 
Bugaboo
Závislačka 2730 příspěvků 54 inzerátů 21.03.14 08:53

Moc hezké a dobře vím, jak se cítíte, prožila jsem si to skoro stejně…taky mě „rodil“ MUDr. Kučera, měla jsem to v celkové narkóze, takže pocit prvního pohledu na dcerku jsem nezažila a dodnes mě to mrzí… dcerku jsem tam musela nechat 3 týdny, stejně tak jsem ležela na G2, stejně tak čekala na rooming, až budu moc za ní, nepotřebovala kyslík, ani inkubátor, ale i tak tam musela být, jak byla maličká, 3 týdny byly strašné…držím všechny palce, co mám, aby vše dobře dopadlo a skřítci byli zdraví a prospívali…hodně štěstí celé rodince a mamince pevné nervy… :kytka:

Příspěvek upraven 21.03.14 v 08:54

 
fusa
Ukecaná baba ;) 1126 příspěvků 21.03.14 08:54

Moc hezky napsano, clovek ma pocit ze je pri tom. Preju vam at jste brzo spolu doma a at je vse v poradku!

 
paola white
Extra třída :D 12611 příspěvků 21.03.14 08:59

Deníček je moc hezký. Dětičky si to vybojovali a určitě všechno rychle doženou. Moc vám držím palce jen mi chybí informace, ve kterém týdnu se vlastně narodili

 
burkina
Povídálka 15 příspěvků 21.03.14 09:04

MOC hezky napsané, úplně sem to prožívala s tebou. držím vám palce :hug:

 
Reyne  21.03.14 09:23

Moc pěkný deníček, slzička ukápla. Gratuluji a přeji hodně zdraví :kytka:

 
nire55
Kecalka 202 příspěvků 21.03.14 09:57

Moc, moc gratuluji, a preji Vam hodne zdravicka, me tam taky ceka porod dvojcatek :-)

 
pomenkova
Generální žvanilka 24091 příspěvků 21.03.14 10:01

Krasny denicek Vam, vsem preji zdravicko :kytka: :hug: :srdce:

 
Xverunka
Ukecaná baba ;) 1211 příspěvků 21.03.14 10:07

Moc hezky napsané! Přeji, ať jste co nejdříve všichni doma :) :kytka:

 
Kissminka
Kecalka 469 příspěvků 21.03.14 10:18

Gratuluju! Moc krásný deníček. Dětičky jsou nádherné. Tak nějak jsem si to přála i u nás, bohužel to dopadlo jinak…

 
Janettka23
Ukecaná baba ;) 1406 příspěvků 21.03.14 10:39

Mos krásný deníček. Opět jsem si poplakala. Ať jste zdraví :*

 
Reaskiller
Závislačka 4237 příspěvků 21.03.14 10:53

Slzicky mi vybehli pri citani.. prajeme vela zdravicka!

 
luffinka
Kecalka 392 příspěvků 21.03.14 12:03

Četla jsem tvůj deníček a i příspěvky do diskuzí a skupin a musím říct, že jsi po dlouhé době člověk od kterého se vše dobře čte :lol: bez hrubek a čtivé :potlesk:

Jinak moc gratuluju ke krásným dvojčátkům :srdce:

Příspěvek upraven 21.03.14 v 12:04

 
majka 4
Kelišová 7413 příspěvků 21.03.14 12:35

Tééda brečím jak želva, až jsem na to chvilkama neviděla. Krásně živě napsané.
Moc gratuluji a přeji jen to nejlepší celé rodince.
A neboj za půl roku už budeš vzpomínat jen v dobrém.
:kytka: :kytka: :kytka: :srdce: :andel:

 
Fialka84
Kecalka 448 příspěvků 21.03.14 13:02

Jsi skvělá, jak jsi to všechno zvládla!!! Deníček jsem obrečela, je to zvláštní číst deníček někoho, koho znám osobně. Moc se těším, až tě venku potkám s kočárkem a doufám, že to bude už hodně hodně brzy! :hug:

 
shagga
Ukecaná baba ;) 2343 příspěvků 21.03.14 13:16

Úplně jsem se vrátila o dva roky zpět, když jsem ležela na rizikovém a čekala až se rozhodne, kdy půjde prcek na svět. Musel ven 32+0tt a když jsem četla co všechno jsi prožívala, všechno se mi zpětně vybavilo. Strach o to malé štěstí :srdce: Malý strávil 3 týdny v nemocnici, chodila jsem za ním každý den. Nosila jsem mlíčko, učila se přebalovat, koupat, zacházet s tak malým tělíčkem. Zvládli jsme to na výbornou a teď je z něj ulítanej a ukecanej kluk :) A i tvoje zlatíčka už mají to nejhorší za sebou a můžete se určitě brzy těšit na odjezd domů :potlesk:

 
Barbulka
Závislačka 2751 příspěvků 21.03.14 13:45

Krásně napsané :kytka: gratuluji, držím palce a přeji hodně štěstíčka a zdravíčka do života :hug:

 
petulle
Kecalka 339 příspěvků 21.03.14 14:11

Moc pěkný deníček, brečela jsem a vzpomínala na sebe jaké to bylo před 3 lety, také jsem rodila v Podolí předčasně, Vojtík tam musel zůstat 6 týdnů a bylo to opravdu moc náročné a hlavně těžké ho tam pokaždé nechávat a vracet se domů. Bohužel já ze šoku že jdu domů jsem přišla o mléko. Přeji Vám aby jste už byli všichni brzo doma.

 
Bobulka26
Echt Kelišová 9279 příspěvků 21.03.14 14:12

Zvládla si to skvěle, miminka jsou krásný a vypadají moc spokojeně. Přeji hodně sil.
Také se mi hned vybavily vzpomínky. Starší syn se mi narodil trochu dřív a těch 11 dnů, co byl beze mě na JIP bylo.. no přesně jak to popisuješ. Přeji, ať už jste doma. :-)

Příspěvek upraven 21.03.14 v 14:13

 
Claire7
Závislačka 2566 příspěvků 21.03.14 15:36

Gratuluji ke krasnemu parecku a preji Vam hodne zdravi a stesti :srdce:

 
miisenka
Extra třída :D 14313 příspěvků 21.03.14 15:45

Krasny dennicek.. :hug:
V dovrom Ti zavidim to G2 iddelenie..mna dali ba sestonedelie na pokoj s dalsimi 2matkami a ich mimcami..bolo to priserne na psychiku..nastastie ken 1 noc a pottom uz bol nadatandart…

 
kudiska
Ukecaná baba ;) 1253 příspěvků 21.03.14 19:21

Děkuji všem za krásné komentáře! Moc jste mě potěšily:-) Deníček jsem posílala v sobotu a mezitím uběhl celý týden a dnes nás pustili domů! Jsme hrozně moc šťastní a doufáme, že teď už to bude všechno jen dobré.

Děti se narodily 32+3, dnes nám je 35+6 a předevčírem jsme pokořili hranici 2kg :srdce: :srdce:

 
petulle
Kecalka 339 příspěvků 21.03.14 19:55

Tak to je SUPER zprávička :dance: :dance: :dance: tak teď už to bude jen a jen dobré, tak ať mrňouskové hezky rostou :hug:

 
lenka4444
Kecalka 243 příspěvků 21.03.14 19:59

Moc hezký deníček, poplakala jsem si. Taky čekám dvojčátka a pořád doufám, že vydržím co nejdéle. Jestli se mohu zeptat - v kolikátém týdnu jsi rodila? Přeju moc zdravíčka a ať Vás pustí brzy domů :hug:

 
lenka4444
Kecalka 243 příspěvků 21.03.14 20:01

@kudiska Až teď jsem si přečetla komentáře. Je super, že jste už doma. Tak ať hezky rostou a dělají Vám jenom samou radost :hug:

 
Lucink-a
Závislačka 4689 příspěvků 21.03.14 20:13

@kudiska Super, že už jste doma, gratuluju ke dvojčátkům!

Já jsem teda rodila holky 36+6 a velký byly dost, ale i tak se mi při tvém deníčku spousta zážitků vybavila - byla jsem taky strachy vyklepaná a taky mě museli držet dva sanitáři, aby mi nepíchli jehlu jinam. Taky jsem měla milou anestezioložku, která mě hladila po ruce a uklidňovala mě. A vybavuju si i dost živě ten pocit, že ti „rvou vnitřnosti“, když tahají děti ven.

Dál už se naše příběhy liší, já měla holky u sebe hned. A tobě ještě jednou moc gratuluju a přeju hodně sil do příštích dnů! Jen maminky vícerčat totiž ví, kolik jich bude potřeba ;) Ale na jedno pamatuj: je to dvojitá starost, ale i dvojitá radost :palec:

 
Zzzuuzzii
Kecalka 207 příspěvků 21.03.14 20:47

Moc krásně napsané, taky jsem si pobrečela ;-) Přeju hodně zdravíčka ;-)

 
Tynk
Zasloužilá kecalka 922 příspěvků 21.03.14 21:23

@kudiska Taky jsem rodila císařem v 37tt 4.2. 2014 a při porodu jsem měla podobné pocity jako ty.. taky jsem se úplně celá klepala a ani nevím proč. A chtěla jsem celkovou narkózu, ale jedla jsem a tak mi museli dát spinál… a to byla hrůza, bolelo to moc. A můj chlapeček se jmenuje taky Štěpán :)

 
macis30
Závislačka 3525 příspěvků 21.03.14 22:49

Opravdu moc hezký deníček, díky přečtení tvého deníčku jsem si dopodrobna připomněla jak to bylo s námi. Moje dcera se narodila ve 32.týdnu a byla také na Jipru a pak na intermediálu. I porod byl stejný avšak já rodila v Ostravě.
Po měsíci a 5 dnech jsme si dcerku vezli domů a dnes je to 2 letý čertík.¨
Přeji vám aby jste měli už dětičky co nejdříve doma a užívali si jich.
Uvidíte že po čase si ráda i na toto období zavzpomínáte. :hug: :hug: :hug: :kytka:

 
MINKA22
Kelišová 5922 příspěvků 21.03.14 23:40

Moc hezký napsané ukápla mi i slza něco takového potkalo i mě na tu zimnici nikdy nezapomenu, já to měla nakonec v celkové anestezii děti byly také předčasně ale dotáhli jsme to krásne až do 35+2tt hned 2 den jsem měla děti u sebe po 11 dnech nás pustili domů. přeji hodně sil to budeš potřebovat a dětem zdravíčko :hug:

 
Maia22
Závislačka 3089 příspěvků 21.03.14 23:53

Tak do Tvého deníčku jsem se uplně vžila, zažila jsem to samé, v dubnu to budou 2 roky a připadá mi jako by to bylo včera. Přeji Ti ať děti krásně přibírají ať je máte co nejdříve doma, vím jak se cítíš taky jsem při odloučení cítila hrozné prázdno a je dobře že odsáváš opravdu je to to nejlepší a nejdůležitější momentálně co pro ně můžeš udělat. Pořádně si odpočiň než půjdeš za nimi na rooming, bude to náročné, držím palce :hug:

 
daja87  22.03.14 01:04

Přeju hooodně moc štěstí až jsou broučci co nejdříve doma u Vás :srdce:

 
marketa-mouchova
Povídálka 46 příspěvků 22.03.14 06:39

:kytka: Moc gratuluji k dětičkám! :kytka:

 
smiley1
Závislačka 3106 příspěvků 22.03.14 08:49

Moc hezký deníček. Celou dobu jsem se držela, ale u věty tvého muže, že ti děkuje za krásné děti jsem začala bulet jako želva dojetím. Mohla bych se zeptat, v kolikátém týdnu se děti narodily?

 
NašeFazolka
Ukecaná baba ;) 2068 příspěvků 1 inzerát 22.03.14 21:12

MOC VÁM GRATULUJI K MIMINKŮM :srdce:

Chtěla jsem vám napsat, jaký předčasný porod jsem zažila já, ale všechny pocity, dojmy, myšlenky, obavy jste do puntíku stejně popsala sama! My máme chlapečka Ondráška, narodil se v 32+6 tt s váhou 1140 g a délkou 38 cm.

Diky vašemu deníčku jsem si opět oživila vzpomínky, které mě ještě teď trápí a není to tak dlouho, co jsem brečela a trápila se, že jsem miminko nedonosila až do konce. Přesně jak píšete, bylo to hodně psychicky i fyzicky náročné.

Ondrášek se narodil v polovině listopadu a dnes ve 4 měsících má už 5 kilo a cca 57cm :andel: uvidíte, strašně rychle vše uteče. Moc vám držím palce Ať jste všichni brzy spolu doma :kytka:

 
kudiska
Ukecaná baba ;) 1253 příspěvků 23.03.14 00:10

@smiley1 32+3tt :-) jsem trubka, úplně jsem z toho dojetí to zapomněla do deníčku napsat a opravit to už nejde…měli 1,8kg…následně zhubli na 1,6kg, hranici 2kg jsme překonali tento týden…

 
karkullinka
Závislačka 4020 příspěvků 23.03.14 01:04

Moc krásný deníček, a gratuluji k miminkům a přeji jim jen to nejlepší, hlavně to zdravíčko :) :kytka: Můžu se jen zeptat, proč ti ta poradkyně brala mlezivo do té zkumavky? to se pak zkoumá, jestli má všechny potřebné živiny nebo? (možná trošku blbý dotaz) :oops:

 
smiley1
Závislačka 3106 příspěvků 23.03.14 09:09

@kudiska To to krasne dohnali - mam z toho radost, ze to takhle dobre dopadlo. Moc moc gratuluju a preji tobe i prckum hodne stesti, zdravi a lasky do zivota :kytka: :srdce:

 
Andrea.Tom
Zasloužilá kecalka 605 příspěvků 23.03.14 18:25

Štastné konce mám ráda :) Moc Vám to přeji :))

 
kudiska
Ukecaná baba ;) 1253 příspěvků 23.03.14 20:58

@karkullinka zpočátku to bylo pár kapiček, tak to sbírali do zkumavek a pak už já sama na pokoji a oni jim to nosili do inkubátoru a míchali s mlékem z mléčné banky od jiných maminek

 
Reaskiller
Závislačka 4237 příspěvků 24.03.14 13:25

@kudiska velmi gratulujeme.. prezila si si toho vela ale teraz uz cakaju na Vas iba same radosti (no dobre, mozno aj trosku starosti ale to je nic) :) hlavne zdravia prajeme vela :) zela snazilka Lenka :)

Vložit nový komentář
Stránka:  1 2 Další »
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele