Můj syn dostal křídla...

zitorka  Vydáno: 09.05.10

Nikdy bych nevěřila, že já budu muset s něčím takovým žít. Vždycky jsem si přála mít velkou rodinu, ale že j budu mít i v zastoupení v nebi, to bych nikdy nečekala…

V březnu roku 2009 jsem se dozvěděla, že jsemv jiném stavu, udělala jsem si těhotenský test a byly tam…dvě čárky a já držela ten malý proužek a plakala…jsem těhotná, moje malá Nicole bude mít sourozence…

Manželovi jsem dala tenhle těhotenský test k narozeninám zabalený v krásném sříbrném papíře v malé krabičce… Slavili jsme u nás jeho narozeniny i se známýma a kamarádka se pořád divila, proč nepiju…řekla jsem jen, že nemám chuť a dál se to neřešilo… Manžel rozbalil dáreček a podíval se na mě, aniž by něco řekl… a já mrkla na kamarádku a řekla: „Vždyť jsem Ti říkala, že do Petrových narozenin budu těhotná!!!“, tak z gratulací k narozeninám přibyly i gratulace k našemu druhému těhotenství…

Všechno bylo tak jak má a miminko se krásně vyvíjelo a rostlo a já byla nejšťastnější na světě! Ve 20.týdnu jsem jela k doktorovi na určení pohlaví, pan doktor najel sondou na bříško a já jsem hned poznala, že je to kluk, ale nechala jsem pana doktora, aby mi to potvrdil. Měla jsem obrovskou radost a poslala kamarádce smsku, že je to kluk. Jela jsem vyzvednout malou od babičky a pak taťku z práce. Pořád jsem nic neříkala, večer jsem řekla malé, ať jde pošeptat tátovi, že je to Damián… Petr se změnil… Já měla obrovskou radost, že je to kluk a on ochladl, pořád mi říkal, neraduj se předčasně… Nejezdil se mnou na ultrazvuky, ale nechala jsem to být a žívala jsem si toho, že mám v bříšku chlapečka.

Kolem šestého měsíce jsem začala mít sem tam bolesti v bříšku, zprvu stačilo si jen na chvilku sednout a přešlo to. I tak jsem to doktorovi řekla a ten mě uklidnil, že je to jen natahování dělohy. Pak jsem jsem začala mít i výkyvy v náladě, byla jsem zlá a protivná a hlavně pořád strašně unavená. Pak začaly být bolesti intenzivnější, už nestačilo si ani sednout, ani lehnout, prostě nic, jen v předklonu a co nejmíň se pohybovat. Řekla jsem to doktorovi na kontrole 9. září, on mě prohlídl, vypsal dva body z pěti na porod, napsal magnesium a řekl, že to nic není, že malej roste a jde jen o natahování dělohy. Dal mi poslechnout srdíčko Damiánka přes zesilovvač s proslovem, že tenhle kluk je jako řípa a srdíčko bije jako zvon… Já při zvuku jeho srdíčka začala plakat, ale ne štěstím. Pořád mi něco přišlo jinak, tak moc jinak a nějak jsem tušila, že ho mít nebudu. Bála jsem se a moc. Odjela jsem domů, bříško už jsem měla sestouplé a šla jsem zase spát.

16. září jsem si vykládala s Nicole, že budu muset jít s bříškem brzy do porodnice a až se vrátím, tak přijedu zpátky s miminkem s bráškou Damiánkem. Malá pohladila bříško, dala pusinku a řekla:,,Mám Tě ráda, bráško" a za chvilku usla. Já jsem usla v obývacím pokoji na sedačce a čekala až se vrátí manžel z práce. Přijel a já se akorát s pohybama malýho vzbudila a přešla si lehnout do ložnice. Ráno jsem vstala o půl osmé, ale jen co jsem otevřela oči, tak jsem vylítla z postele, podívala jsem se kolik je hodin a jak to, že jsem spala tak dlouho…proč mě Damísek neprobudil?? Seběhla jsem dolů do kuchyně, udělala si kávu, ale po behu na schodech a neprobuzení se malého jsem začala tušit. Seděla jsem v obýváku ve svém křesle, slzy mi tekly proudem a čekala jsem až se manžel probudí. Když přišel dolů, řekla jsem mu, že musím k doktorovi. Jela jsem s malou k babičce, tam mě naložil děda do auta a jel se mnou ke gynekologovi. Čekala jsem v čekárně se třema dalšíma maminkama s tupým výrazem a se slzama v očích na potvrzení, že ON už se mnou nikdy nebude. Pak si mě pozval doktor dovnitř a já začala za plentou strašně plakat, on mě vybídl, abych si lehla na lůžko a když uviděl, že to bříško trdne, tak ztuhl a najel sondou na bříško. Otočil obrazovku a já…uviděla jsem ho…jak má zatlý pěstičky a vůbec se nehýbe…marně jsem hledala srdíčko, ale to netlouklo, už z něj zbyla jen bublinka bez pohybu…slzy tekly ještě víc…čekala jsem, až mi doktor vypíše papíry do porodnice a hladila to bříško, nechtěla jsem ho dát za nic na světě…ale věděla jsem, že ho musím porodit a dát mu tak možnost tenhle svět opustit se vší úctou…odešla jsem z ordinace a šla za dědou do auta, tan když viděl, že se přes slzy nemůžu ani nadechnout, tak na mě ani nemluvil. Vzala jsem telefon, vytočila manželovo číslo a s šíleným brekem a řevem jsem manželovi oznámila, že Damiánek umřel!

Přijela jsem do porodnice a čekala až mě prohlídne pan doktor na příjmu. Pak jsem musela počkat až uklidí porodní sál a mě na něj zavřou, až do doby než Damiánka porodím. Ráno přišel pan doktor, zvedl tabletku na otevření čípku a čekalo se… Já jsem střídavě brečela a odmítala jídlo a kohokoliv okolo sebe a jakékoliv léky na uklidnění..manžel postupně přicházel a odcházel (začal po roce a půl znovu kouřit), zavolal svým rodičům a našim známým a mé mamince.

Ve čtyři hodiny mi sestra píchla plodovou vodu a řekla manželovi, že jestli chce, tak může odjet, protože to bude do rána, že porodím nejdřív v sobotu večer. Manžel se mnou zůstal, neměla jsem vůbec žádné bolesti, jen jsem ležela hladila bříško a křičela sama v sobě, proč zrovna JÁ??? Co jsem komu udělala, že jsem musela být takhle potrestaná??? Ve třičtvrtě na šest jsem cítila nepříjemné píchání v podbříšku, sestřička přišla, zkontrolovala mě, že ještě nic a odešla. V momentě, kdy za sebou zavřela dveře jsem ucítila v ruce hlavičku, pípla jsem na sestru a ta měla moře času. Přišla, zavřela dveře a řekla, že mám tlačit a mezitím si teprve všechno chystala. Manžel mě držel za ruku, já dvakrát zatlačila a už jsem necítila nic. Jen svýho syna, jak se dotýká mého stehna. V momentě, když jsem Damiánka porodila, umřel i šílenej kus mě samotné. Setřička začala plakat, paní doktorka mě držela za ruku a chlácholila, že za tři měsíce budu moct těhotnět znovu. Pak setřička Damiánka zabalila a odnášela ho pryč a já jsem viděla jen to, že měl krásný hustý černý vlásky a byl baculatý. Můj baculatý andílek. Pak jsem jim zkolabovala.

18.9.2009 se narodil anděl Damián s váhou 2040g a 47 cm v nedokončeném 32. týdnu těhotenství

a navždy mi zůstane v srdíčku. Neměla jsem odvahu a vlastně nám ani nikdo neřekl, že ho můžeme vidět. Odjela jsem domů v sobotu ráno a v pondělí ráno jsem byla rozhodnutá odjet na patologii a podívat se na svého syna. Manžel mi to zakázal a domluvil se s patoložkou, jestli by nám ho mohla vyfotit.

Tak strašně jsem se za sebe styděla, když jsem ho uviděla a zjistila, že vypadá jakoby spinkal. V tu chvíli jsem věděla, že jsem odeslala do nebe nádhernýho anděla.

Už je to skoro osm měsíců a pořád mám problémy se svým vlastním žitím. S porodem Damiánka zemřel velký kus mě a vím, že už nikdy nebudu šťastná. Vždycky tu bude někdo, kdo se mnou není a nebude. Za chvilku bude mít první narozeniny a neoslaví je se mnou.

Nikdy ho neuvidím smát se, nikdy se ho nebudu moct dotknout, nikdy ho nebudu moct políbit, ale vím, že ho vždycky budu milovat!!!

Miluji Tě, Damiánku, a vždycky budu.
Tvoje máma

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.8 bodů
 Váš příspěvek
 
petrajda
Závislačka 2752 příspěvků 09.05.10 22:34

JE MI TO MOC LÍTO!!!
Více ze sebe přes slzy nedostanu..

 
BettyB.
Echt Kelišová 8241 příspěvků 09.05.10 22:42

Je mi to opravdu moc moc moc líto a doufám, že se na vás brzy znovu usměje štěstíčko! :srdce: :srdce: :srdce:

Taky jsem si pobrečela..

 
subaru
Ukecaná baba ;) 1920 příspěvků 09.05.10 22:42

je mi to moc lito,ale vim cim jsi prosla,my takto ztratili holcicku,ale ja porodila ve 26tt a mala mi jeste pet dni zila :cry: nikdy na ni nezapomene,a nyni uz vedle me skoro pobiha jeji 11 mesicni sestricka luci.
jsi velice silna a vse zvladnes :hug:

 
natašimi
Ukecaná baba ;) 1159 příspěvků 10.05.10 08:25

**Zitorko ** je to až nepochopitelný jak tuhle naši ztrátu můžeme tušit dopředu… :cry: :cry: … já o svého Šimonka přišla před 22 dny a mám pocit, že mě ta bolest zabije…
a tak jak píšeš ty " s mým synem zemřel i kus mě" :andel:

 
Miarei
Závislačka 3410 příspěvků 10.05.10 08:57

život je tak strašně nefér? :cry:
Proč dostávají další a další šance vrahové a „ti zlý“ a tihle drobečkové, nepopsané dušičky, nemají šanci na život?
Nemůžu říct, že s tebou cítím, protože to co cítíš je nepopsatelné. Jen při čtení jsem se rozbrečela a tohle píšu přes slzy :cry:
Posílám ti hodně síly, ať se ti zase na tvářích objevuje úsměv …

 
rosolina
Kelišová 6653 příspěvků 10.05.10 09:11

já přes slzy nevidím na klávesnici, je mi to hrozně líto :cry:
Jen bych se chtěla zeptat, jestli patoložka nezjistila příčinu proč maličký umřel??

 
ABRILL
Kelišová 6570 příspěvků 10.05.10 09:26

slzy nic jiného… čas vše zahojí :srdce: pokuste se další zlatičko… mám kamarádku které umřela miminko 2 měsíce po narození a do roka a měsíce se jim narodil chlapeček, zrovna minulý týden :srdce:

 
Macík74
Generální žvanilka 22162 příspěvků 10.05.10 09:37

taktéž.. přes slzy nevidím! přeju brzké těhotenství.. malinko zacelí ránu, kterou v sobě máš! ale určitě na Damiánka nikdy nezapomeneš!

 
Smaikii89
Zasloužilá kecalka 757 příspěvků 10.05.10 09:55

JE MI TO MOCINKY LÍTO!!

 
Aspi
Zasloužilá kecalka 859 příspěvků 10.05.10 10:01

Zitorko,je mi to strasne lito.kazdy takovy bribeh obrecim a zapalim svicku za nase andilky.DRZTE SE! vim jak ti je a jak moc to boli.

 
zitorka
Ukecaná baba ;) 2198 příspěvků 10.05.10 10:09

pitevní protokol tvrdil, že můj syn byl zdravý, bez vývojových vad, pupečník a placenta v pořádku..prostě žádná známka proč by mě umřít..takže něco z mé strany…byli jsme s manželem i na genetice, manžel je v pořádku, ale já mám krvi nějakou trombofilní mutaci..
ale i tak si myslím svoje, prostě a jednoduše se mi odlučovala placenta, vždycky se zacelila a ten můj gyndař to nepoznal, protože když jsem porodila, tak šlo i velké množství sražené krve..

 
Aspi
Zasloužilá kecalka 859 příspěvků 10.05.10 10:19

je to hrozne proc se tohle stava,mala nam umrela na trombozu pupecniku,byla uplne zdrava takze sme ani na genetiku nemuseli, rekli nam ze se tohle proste stava ze sme meli smulu.

 
zitorka
Ukecaná baba ;) 2198 příspěvků 10.05.10 10:19

Natašimi: ještě máš před sebou velkej kus cesty, já už jsem popošla o osm měsíců, ale když to přijde, tak mě to chce zabít i dneska…to nikdy nepřebolí, jen to budeš mnohem víc častěji vnímat jako příběh někoho jiného…je potřeba mluvit a hodně, nezastírat skutečnost, která se stala, protože jinak se usídlí někde hluboko a bude to vylízal na povrch v nejmíň vhodnou dobu..
já tomu říkám bumerang a lavinový efekt, po šíleným spadnutí na dno se zvednu a pokračuju, odešlu to dál, ale i kdybych to chtěla hodit na konec světa, za nějakou dobu se mi ten bumerang vrátí a pohltí mě lavina..někdy to trvá tři dny, někdy týden, ale pokaždé jsem se zvedla a šla dál (i když jsem vůbec nevěřila tomu, že to ještě půjde)
teprve až po osmi měsících si začínám užívat, doslova užívat své tíleté dcery…předtím jsem jí jen vnímala a snažila se jí dát všechno, co bylo potřeba, případně se postarat o hlídání, když na mě přichází lavina..dnes už se dokážu smát z jejího úsměvu a jsem ráda za to, že ji mám..a Damiánek, pořád chybí a moc, pořád ho mám moooc ráda…protože nenaplněná touha a láska bývá zničující!!! :cry: :andel:

 
čičinka
Echt Kelišová 8299 příspěvků 10.05.10 10:35

Je mi to tak lito!

Ale zemrel u maminky, v teple, u cloveka, ktery ho nejvic miloval a vzdy bude. Jednou se zase uvidite a on ti vse povi.

 
Mišulinka
Kelišová 5021 příspěvků 10.05.10 12:27

Ahoj,nevím co napsat,bulím tu jak želva.snad jen at to brzo přebolí!!!zrovna jsem v 31´TT a kousek o to víc je mi z toho úzko.přeju hlavně hodně síly!!! :hug:

 
BohunkaP
Extra třída :D 14178 příspěvků 10.05.10 12:39

Taky jsem to obrečela… Přeju hodně sil!!!

 
Tynkka
Ukecaná baba ;) 1553 příspěvků 10.05.10 12:54

Je mi to strašně líto!!! Život není fér!!

 
kubykula
Kelišová 5408 příspěvků 10.05.10 13:07

Přečetla jsem jedním dechem a brečím a brečím.....bohužel bolest asi nikdy nezmizí, ztráta se nepřekoná, ale časem otupí…vždy to bude tvoje zlatíčko, tvoje dítko, a věř,že Damiánek to ví…hodně síly.

 
Amber
Extra třída :D 14492 příspěvků 10.05.10 13:13

Je mi to strašně líto.. Nejsi první, komu se to kolem mě stalo, je to šílená podpásovka, zrada.. Není to fér. Určitě ale šťastná zase budeš, určitě budeš mít další miminko, které tuto bolest snad zmírní.. Je to šílené, smutné, ale život musí jít dál. Krásně jsi to napsala, brečím u toho. Drž se a zkus se dívat kupředu..

 
Vlaďka28
Echt Kelišová 9535 příspěvků 10.05.10 14:16

Je to hrozný. Život opravdu není někdy fér. Přeji hodně sil, i když to asi nikdy doopravdy nepřebolí. :cry: :cry: :cry:

 
Caty  10.05.10 15:20

Je mi to strašně líto. Přes slzy jsem skoro nedočetla. Jen věřím, že Váš andílek na Vás shora kouká a bude opatrovat Váš další uzlíček štěstí. :srdce:

 
Potápka
Extra třída :D 10054 příspěvků 10.05.10 15:57

Zit - díky za ten deníček.
A šťastná? Myslím, že tam někde uvnitř určitě jsi. Jen ten smutek a stesk to někdy přehluší :srdce: :srdce:
Věřím, že naši synové tu jsou s námi a pořád budou i když jinak, než jsme si kdy představovaly.

Příspěvek upraven 10.05.10 v 15:57

 
majavcelka28
Nováček 2 příspěvky 10.05.10 16:05

:cry: :cry: klepou se mi úplně ruce.jsem týden hospitalizovaná v nemocnici ve 33.tt pro předčasné kontakce a skrácení děložního hrdla.bulila jsem tu jak mimino,když mi řekli,že aspon do 36ttto musím vydržet na udržování.cítila jsem se hrozně,ale nedá se to srovnat s tím co cítím teď po přečtení vašich slov.je hrozné,co jste zažila,je mi to moc líto a chci vám poděkovat za to,že jste o tom napsala.mě osobně to pomohlo.už vím jak je důležitý to tu vydržet.hodně štěstí vám přeji a ostatním maminkám též.obdiv jak jste silná žena,je na mé straně :potlesk: :potlesk: klobouk dolů

 
Erian
Echt Kelišová 9216 příspěvků 10.05.10 16:16

Upřímnou soustrast… Brečím tady jak želva, možná i proto, že taky máme Damiánka a já si nedokážu představit, že by nebyl :-(

 
Anyone
Neúnavná pisatelka 17026 příspěvků 10.05.10 16:53

Je mi to tak lito!! Topim se tu v slzach, jsem ted v 31tt a cekam druhorozeneho syna Damianka.Dnesni kontrola mi taky nepridala,kdyz dr.rozhodla,ze se zkusi rodit normalne pres nizkonasedajici placentu..
Uprimnou soustrast a mensi bolest v srdci jak jen to jde
:srdce:
 Any

 
FP
Nováček 1 příspěvek 10.05.10 17:40
Naděje

Je mi moc líto, co se Vám stalo-je to smutné a strašné!Přeji Vám, aby se ta šílená bolest časem otupila… Damiánka budete mít stále v srdci a vlastně s Vámi stále je, i když ne fyzicky.Přeji Vám hodně lásky od Vašich blízkých. Máte Nicolku a ta je tu s Vámi a Vy pro ní! Buďte hodně silná!A věřte tomu, že Štastná budete,i když ted to tak necítíte- nebojte se!!!! Hodně maminek si prožilo to samé a u všech je jejich bolest nepřenositelná-zní to jako fráze,ale čas otupí bolest a Vy se s tím vším musíte smířit, protože tu žijete pro svojí Nicolku, rodinu a další lidi,kteří Vás mají neskutečně rádi! Budete zase štastná- uvidíte. :srdce:

 
aaajája
Závislačka 3858 příspěvků 10.05.10 18:15

i já přes slzy nevidím :cry:

 
Leník127
Kelišová 6243 příspěvků 10.05.10 19:04

Už dlouho jsem tak nebrečela…Přeji hodně sil a ať máš brzy úsměv na tváři :kytka:

 
KPKristy
Hvězda diskuse 46470 příspěvků 10.05.10 19:17

Takhle jsem už dlouho nebrečela. Přeju ti hodně sil, co víc říct…

 
Ema N.  10.05.10 19:44

Ahojky, je mi to fakt hrozne moc lito… jsem 34+0 dneska a v ocich slzy. Doktor nam hrozi predcasnym porodem a vsim moznym, takze jsem vydesena uz tak… doufam, ze brzo budete tehotni a stastni a tohle budete mit v sobe jenom jako vzpominku na mileho clovicka, ktereho jste dali nebi, aby pomahal jinym lidem. Drzim moc palecky. :srdce: :srdce: :srdce:

 
Staninka30
Extra třída :D 10052 příspěvků 10.05.10 20:09

Ahojky.
Je to velice nemilé tyhle slovíčka číst.
Ale je to krásně napsané.
A tvoji celičké rodince přeji hodně radosti.
At jsi brzo štastná a v náruči držím novej život nrbo spíše ve tvém bříšku.
Je mi to strašně moc líto to co tě potkalo nikomu tohle nepřeji.
Ale život jde přeci dál a máš tu krásnou holčičku ta tě moc potřebuje a taky i manžel.
Neboj jednou budeš štastná a vždy si spomeneš na svého synka Damiánka.
Moc držím palečky a velice se drž.
 Staňa.

 
honey_star
Zasloužilá kecalka 954 příspěvků 10.05.10 20:14

Zitorko, je mi to strašně strašně moc líto. Přeju vám, ať se z toho co nejdříve dostanete a brzy znovu najdete štěstí :hug:

 
mosy  10.05.10 20:37

Je mi to moc líto!!!!! :cry: nedokázala jsem to přes slzy ani dočíst!!!!drž se a nezoufej brzo ti Damiánek pošle brášku…

 
matenka32
Echt Kelišová 9749 příspěvků 10.05.10 20:57

Zitorka, urprimnu sustrast Tebe aj Tvojej rodine… je mi to velmi luto…

 
Alyss
Extra třída :D 10421 příspěvků 10.05.10 21:48

Je mi to strašně moc líto!! :cry: :cry:

 
Vendulla  10.05.10 23:40

Zitorko,
i já tu brečím jako želva, je mi moc líto, co se Vám stalo …
Bohužel se řadím mezi maminky, které si tohle prožily na vlastní kůži. Loni v dubnu jsme v 18tt přišli o chlapečka, dle pitvy byl také zdravý … a mě na genetice našli, tak jako Vám, trombofilní mutaci. Vím, že nemohu srovnávat porod ve 32tt s „potratem v 18tt“, ale také jsem ho musela porodit a musím říct, že horší „zážitek“ ve svém životě nemám …
Nyní jsem ve 24tt, opět čekáme chlapečka a já „šílím“ při každém jeho delším spánku. Zatím beru jen kyselinu listovou, ale čeká mě ředění krve injekcemi.
Jak již psali holky předemnou, čas to otupí. Já se z těch stavů dostala, až novým těhotenstvím, ale stejně není dne abych si nevzpoměla …
Mnoho síly a zdraví přeje Vendula

 
beckie
Závislačka 4132 příspěvků 11.05.10 09:30

Je mo to opravdu hrozně líto. Nidky nepochopím, proč se zrovna takové věci stávají, jakoby té nespravedlnosti nebylo dost. Přeju Ti spoustu štěstí a sil do života. Víc asi není třeba. :hug: :hug: :kytka: :kytka: :kytka: :kytka: :kytka: :kytka:

 
maky
Zasloužilá kecalka 574 příspěvků 11.05.10 10:42

Bože, napsalas to s takovou láskou… Musí to bolet strašně…mám kamarádku, co si prožila to samé skoro ve stejném týdnu…dřív jsem si nepřipouštěla, že děti umírají…drž se…

 
Oz
Echt Kelišová 9305 příspěvků 11.05.10 13:18

Tak já se přidávám, že přes slzy nevidím, je to strašný příběh a nádherně napsaný. Četla jsem jej u kojení a málem jsem Nelinku umačkala, nedokážu si představit, že by nebyla :cry: Přeju hodně sil :hug:

 
Taminka
Extra třída :D 13377 příspěvků 11.05.10 17:53

achjo,je mi to tak lito ale vic pres slzy nenapisu :srdce: :srdce: :srdce:

 
Věrka80
Ukecaná baba ;) 1474 příspěvků 11.05.10 22:11

Tak tohle je tak smutné, že mi tečou slzyčky z očí jako nikdy jindy. :cry: Přeji Ti, jak tu už bylo napsáno tolikrát, aby Tě štěstí našlo co nejdříve a síly aby tě neopouštěly. :hug: :mavam:

 
Marketa2008
Ukecaná baba ;) 2060 příspěvků 12.05.10 10:52

Ach jo, uplne tady rvu nad pocitacem, to jsou strasne smutne osudy :cry: Drz se, cas utika jako voda, preju at mas brzy zdrave miminko v naruci.

 
Mašinka1
Kecalka 485 příspěvků 12.05.10 14:18

Je mi to moc a moc líto!!! Není nic horšího! Kamarádka si prošla něčím podobným - pomáhá teď v organizaci Dlouhá cesta, kde se snaží pomoci maminkám, který si tímto prošli - kdyžtak je kontaktuj… Aby ses necítila tak sama, a našla skutečné pochopení…

 
Lacenka
Neúnavná pisatelka 18643 příspěvků 12.05.10 16:08

dlouho jsem čtení deníčku odkládala. Zítra to bude rok co jsem se dověděla že náš chlapeček umře a a stále to moc moc bolí… Termín porodu jsem měla 19.9.2009 takže by se vlastně narodil stejně jako váš andílek.
Náš život, naše rodina už je úplně někde jinde, ale i tak teď prožívám hrozně smutný období, mám záchvaty pláče (pro ostatní nevysvětlitelné), hůř se mi spí, chuť k jídlu nic moc, je to jako bych si to podvědomě prožívala znovu…Nikdy to nepřestane bolet a já bláhová si myslela že další těhotenství a miminko bolest vyléčí, nestalo se. Miluji svoji holčičku nadevše na světě, je to naše štěstíčko, sluníčko, ale chlapečka mi nemůže nahradit. Ve svém srdíčku mám děti 4 a vždy to tak bude. Přeji vám, aby i vy jste brzy drželi v náruči nové štěstí a i přes ohromnou a nekonenou bolest mohli jít dál :kytka:

 
IvanaEliska
Nováček 5 příspěvků 12.05.10 17:08

Zitorko, moc Tě obdivuji,že jsi dokázala o Tvém smutném příběhu napsat.Je mi to také moc líto a brečím tady :cry: Moc Ti přeji,aby jsi brzy našla sílu ty i Tvůj manžel a pořídili si další děťátko,určitě Vám nenahradí Damiánka,ale aspoň budete mít zase radost ze života.Jsem právě ve 38tt a strašně mě to zasáhlo.Opatruj se a přeji moc štěstíčka a lásky,ať vše příště dobře dopadne :srdce: :srdce: :srdce:

 
Dandulka 03
Nováček 6 příspěvků 13.05.10 19:49

Ahojky, mám pocit, jako bych četla svůj příběh, Radimek taky zemřel na 32 týdnu,nikdy jsem se nedozvěděla, proč(?), snad nějaký problém s nevyživováním přes placentu.Nějak jsem neměla sílu to řešit a pátrat po tom, stejně by mi ho nikdo nevrátil. Je mi moc líto toho, čím si musíte projít a že tu naši chlapečci nemohou být s námi. Držím palce, ať to ustojíte a přeji mnoho sil.

 
Alice19761
Neúnavná pisatelka 17745 příspěvků 14.05.10 14:05
:hug: :hug: :hug:
 
piskle2
Ukecaná baba ;) 1570 příspěvků 02.12.10 15:12
Zit,
:hug: :srdce:
Vložit nový komentář