Můj syn, můj dar od pánaboha

zlatinko9  Vydáno: 22.12.13

Možná dnes sesmolím zcela fádní a nezajímavý deníček. Možná se někomu bude líbit a možná také ne. Chci jen tímto vyseknout velikou poklonu a úctu svému 2 roky a 2 měsíce starému synkovi, zkrátka vykřičet všem, že děti jsou nebeským darem.

Dlouho, předlouho jsem otálela s otěhotněním. Byla jsem tak trochu sobecká a milovala svou volnost. Mít dítě po hranicí 30 let, to přece nééé. Však si musím užívat, cestovat, vydělávat peníze, bavit se… a občas se zabavit s dětičkami od kamarádek.:-)

Moje maminka mi vždy říkala: „Mončo, až ty budeš mít jednou děti, ty budou úplně zblbnuté od radosti.“. Poněvadž já děti milovala, ale jen ty od přátel. Já jim blbla hlavy, skotačila, povídala jim neuvěřitelné příběhy, vydávala všechny zvuky světa a ony mě obšťastnovaly ryčícím smíchem a říkaly: „Teto, ještě…“

A pak jsem se přehoupla přes třicítku a říkala si „Tak jo, mám ještě čas, do 33 to dám.“ :-) Ale Kristova léta se překulila… a já nic. Bez chlapa. Ten, se kterým jsem chtěla spojit život, mě opustil, ale to už je jiný deníček. Nicméně jsem se zcela nečekaně seznámila v Řecku s mým současným mužem. Není Čech, je z Balkánu. :-) A po svatbě a dvou letech soužití jsme se začali snažit o miminko.

Trvalo to 6 měsíců a mně se to zdálo neskutečně dlouho. Poněvadž bylo před Vánoci a já začala pochybovat o sobě. Takové ty bláznivé myšlenky, že už není za minutu 12, ale obráceně, že jsem asi neplodná. Doktor na gynekologii mi tedy přislíbil po Novém roce řádné vyšetření a eventuálně že by manžel absolvoval spermiogram. No páni, říkala jsem si, ten bude asi nadšením bez sebe. No ale jo, řekl, že tedy kvůli mému klidu podstoupí.

Uplynul Štědrý den a my odjeli ke známým oslavit Silvestra. No a nad ránem proběhlo novoroční milování. :-) A bylo to tak zvláštní, poněvadž ihned poté já usnula slabým mikrospánkem a najednou vidím světlo - dlouhý tunel a obrysy přibližující se postavy, která něco nese, přináší v náručí. Postava byla muž, oblečený v bílý oděv splývající ke kotníkům. Vztáhla ke mně ruce a já viděla, že mi ukazuje miminko, chlapečka. V tom snu jsem si říkala: „Jů, mám děťátko, tak jsem se dočkala. Je můj.“ a najednou konec.

Já jsem se vzbudila a vzpřímila se na posteli, manžel se lekl, řekl jen: „Co se děje?“ A já mu odvyprávěla svůj sen. Říkám mu: „Já vím, že po dnešku jsem těhotná, vím to…“ „Tak pojď už spát.“

Druhý den jsem zavolala mamince a odvyprávěla jí toto. Ona ví, že jsem senzitivní člověk a že si nevymýšlím, pravila jen „Je to zajímavé, necháme se překvapit.“

A ano, pár dnů po Novém roce, možná po 14 dnech jsem nabyla pocitu, že mám asi tu německou chřipku, co tenkrát řádila. :-) Ale chřipka se po 5 týdnech představila jako dvě čárky v těhotenském testu. :-)

Proběhla návštěva gynekologie a bylo jasno - čekám děťátko. Po celou dobu těhotenství jsem všem tvrdila, že čekám chlapce. I při odchodu na toaletu jsem vtipně říkala, že malému se chce čůrat, ale snad se nepohorší, že jdem na dámské toalety. Spousta lidí mě odhadovalo na děvčátko, jen já zarytě tvrdila „Nééé, čekám kluka…a basta.“ :-)

Když došlo na ten den, kdy „hyn sa pravda ukáže“ :-), pan doktor (ale fakt obr kapacita) říkal: „Tak se ukaž, ať víme, čím jsi… ááá, máte holčičku, maminko.“ Byla tam moje sestra a v tom tichu řekla: „A nespletl jste se?“ A on s úsměvem pokračoval ve zkoumání a řekl: „Já se vám velice omlouvám, teď je vidět na milion procent, že je to kluk jako buk.“ Věděla jsem to i teď, že má pravdu…

Když se prcek narodil, moje emoce praskaly ve švech. Když mi ho přiložila laktační sestra k prsu, kropila jsem malého niagárským proudem slz. Něco tak nádherného, ten zrod, ten dar v podobě malého človíčka. Je tento zázrak vůbec možný? To já jsem mu dala život a je můj, jen můj. Manželovi jsem ho půjčila. :-)

Už jsem u nás doma a dennodenně obklopená svým úžasným kloučkem. On je jako andílek. Jsou mu dva, ale je tak chápavý a něžný k mé osobě, můj obranář, můj spasitel ve smutku. Můj velký komediant, můj mudrlant… Panebože, kolikrát mě rozesměje, během dne políbí. Hned ráno, jak se vzbudí, mě vítá polibkem na rty. Říká mi: „Maminko vstávej, jdeme spolu papat.“ Vypráví mi, ukazuje hračky…

Dnes u obvodního lékaře, kde jsem byla žádat o registraci a pozvali mě na zítřek, říkal ve velkém strachu před panem doktorem „Maminko, jdeme, ten pán není doma.“ Měl o mě strach, byl mým mluvčím a doktorovi řekl: „Maminka ááááááááá nechceme dělat, jdeme papá, naskle…díky.“ :-)

Někdy se ho ptám, jestli on je mým andělem tam seshora. :-) A on říká „Mamino, ano…“

Lidičky, hlavně mě neškatulkujte mezi bláznivé pánbíčkáře. Odjakživa jsem totiž reálným ateistou. A co mezi nebem a zemí… jen bůh ví. :-))) Jedno je jisté. Miluju svého syna neskutečně obrovskou láskou, co hory přenese. A vám všem přeji, abyste cítili a prožívali takové krásné chvíle jako já a odpouštěli svým dětem ty jejich, někdy drásající, zlobivé momenty. Ony nám za to stojí.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.3 bodů
 Váš příspěvek
 
zagora
Ukecaná baba ;) 1004 příspěvků 22.12.13 03:00

Já přeji, ať Vám ta obrovská radost ze syna vydrží, jenom mě trochu zaráží, vysmeknout poklonu a úctu velkému spisovateli nebo lékaři, to bych pochopila. Ale vysmeknout poklonu a úctu dvouletému klukovi, s tím jsem se ještě nesetkala :)

 
Crystalline  22.12.13 07:13

Opravdu umi ve dvou letech tak dobre mluvit?

Denicek mi prijde zbytecne nadneseny, to o tom snu o bohu, atd. Nahoda

 
Lada84
Ukecaná baba ;) 1280 příspěvků 22.12.13 07:45

Ve Vasich poslednich dvou vetach jsem se nasla. Ano, je zapotrebi detem odpoustet jejich obcasne naladicky a uzivat si, a vic se soustredit, na ty pekne chvilky :srdce: Plati to i ve vztahu s partnerem, obcas ma clovek vztek na nektere veci, ktere jdou tezko ovlivnit, ale mel by se soustredit na to pekne…Diky za pripomenuti.. :potlesk:

 
Riky69
Závislačka 4903 příspěvků 1 inzerát 22.12.13 09:13

Můj syn také mluví plynule ve větách a jsou mu čerstvě dva roky.

 
chelsea001
Ukecaná baba ;) 2175 příspěvků 22.12.13 10:31

Na čem jedete??? Já chci taky :D

 
MartinaIrena
Echt Kelišová 8368 příspěvků 22.12.13 11:50

@chelsea001 :lol: :lol: :lol:

 
MartinaIrena
Echt Kelišová 8368 příspěvků 22.12.13 11:52

@Crystalline A není to hezký, věřit na anděly? Třeba právě teď, v době Vánoc? Mého syna a dceru taky ochraňují, protože jsem je o to poprosila :mavam:

 
piškotíček
Závislačka 3794 příspěvků 22.12.13 12:10

Mě se deníček hrozně líbil..jsem v 7 měsící a ja osobně doufam že to mateřství budu prožívat stejně jako vy… :hug:..at vam synek děá nadále takovou radost jako ted.. :kytka:

 
bamba  22.12.13 12:48

Je hezké, že svého syna miluješ, ale věř, že pánbůh v jeho početí persty ani nic jiného nemá. Hezký deníček, jen ten pánbůh mi v něm neštimuje.

 
věrasek80
Echt Kelišová 7604 příspěvků 22.12.13 13:13

Pěkný deníček ale ten bůh mi tam nesedí, že já mám názor takový že kdyby byl tak nepřipustí to aby hodní lidé přicházeli o své ještě nenarozené dítka. já své dítka taky miluju ale taky budu milovat i to o které jsem ve 12tt přišla.

 
kaja00
Extra třída :D 10238 příspěvků 22.12.13 13:51

Jů to je krasny :kytka: :hug: :dance: :* :srdce: ;)

 
Adaneli
Extra třída :D 14128 příspěvků 22.12.13 16:20

Deníček se mi moc líbil a nepřijde mi nadnesený. Je vidět, že obrovsky milujete svého syna a i on vás, krásné :kytka:.

 
kotýsek
Ukecaná baba ;) 1934 příspěvků 22.12.13 21:01

Zakladatelko, já také věřím nato, že mezi nebem a zemí něco musí být-nějaké nadpřirozeno. Já, když jsem přišla o chlapečka ve 26.týdnu. Doma, už hodně věcí, hlavně oblečení a vše v klučičích barvách. Tak jsem se topila v depce, co sevším budu dělat, že se nato nemůžu ani podívat. A asi týden nato, jsem měla uplně živej sen. Nademnou se mi zjevila osvícená postava, ženy v dlouhých šatech a v náruči držela dítě. A já ji říkám-Jé to je krásná holčička a ona mi říká ta bude vaše. A já ji v tom snu říkám a nevadí, že bude chodit v klučičím oblečení, co máme doma. A ona mi nato říká-to vubec nevadí a tak krásně se usmála a začala odcházet do dálky takového jasného světla. A já na ni neštastně volám a kam mi sní odcházíš a žena se otočila a řekla ona příjde, až bude ten pravý čas. Já se ráno vzbudila a s takovým klidem na duši jsem s určitostí věděla, že budeme mít holčičku. A taky se nám do dvou let narodila Sofinka. :-)

 
Lynette
Echt Kelišová 7572 příspěvků 1 inzerát 22.12.13 21:13

No mám to úplně stejně. Jen teda když se narodil tak jem štěstím nebrečela - byla jsem v euforii ale slzy štěstí nikde. To až když jsem přišla domů, tak jsem zjistila že si nejsem nějak schopná připustit, že je to můj syn, protože se mi chtělo vždycky štěstím brečet. Teď už jsem si zvykla…nebo si to už radši naplno nepřipouštím abych zase jak trapka nebrečela štěstím? Je úžasnej, je dokonalej a dar od boha to bezesporu je, protože je přesně takový jakého jsem si přála - jak na objednávku - a to jak vzhledem tak povahou. Je moje všechno, dala bych za něj život a děkuju za něj bohu každý den.

 
zlatinko9
Kecalka 112 příspěvků 22.12.13 23:50

Děkuji, vám všem, jež jste se jaly přečíst a dočíst můj deníček…kritiku přijímám byt bude jakákoliv…když už se někdo odhodlá, viz já:-)sem něco napsat a zveřejnit…musí zkrátka počítat i s + a taky bohužel:-)-,A TED TEDY ZKUSÍM LISTÁRNU:-)táákže:Zagoro:dle mého srdce a pocitům lásky, si to vyznání můj synek záleží…poněvadž je to možná to nej-víc povedené v mém životě…a kdyby snad jednou byl spisovatelem nebo snad lékařem…tak mu připomenu, že kdysi dávno v jednom deníčku jsem mu už poklonu vysekla:-)A BUDU TO MÍT Z KRKU:-),Crystalline:Můj syn má velice ukecanou matku..takzvaně takovou matku co moc hubu nezavře:-)ZŘEJMĚ SI S NÍM POHRÁLA GENETIKA A TED ŽVANÍ I TO CO BYCH RADĚJI NECHTĚLA SLYŠET…:-):třeba..mami bud ticho:-)maminka je hloupá? táta moc zlobí…nebo třeba k vánočnímu tématu, co koupíme babičce k vánocům odpovídá:koupíme bábinka autíko, jo? No ale jinak nemůžu jeho dovednosti nijak zvlášt nadnést nebo zveličovat…odpovídá vývojově svému věku a třeba na nočník byl líný chodit dost dlouho a plýnek se zbavujem až ted…tak zase aby byl klid a nikdo nemyslel, že se tady hodlám povyšovat nad jiné…:-)jESTLI JE MŮJ DENÍČEK NADNESENÝ NEBO NE…TO ZÁLEŽÍ NA ŮHLU POHLEDU…KAŽDÉ Z VÁS…já to psala od srdce…jak mi zobák narostl…a pravdivě…Lado84:dě­kuji, souhlasím s vámi a méte obr pravdu. Riky69,je to tak, některé děti mluví ve větách už kolem 2roku jiné později…každé z našich dětí má zkrátka jiné přednosti. CHelsea001 na lásce mateřské a užívání si všedních dnů:-)OVŠEM nĚKTERÉ TY DNY JSOU TAKY, bez dopingu a děti vysávájí..i můj syn mě někdy dokáže…rozmělnit:-)A ZLOBÍÍÍ:-)MartinaIrena:ten slogan je naprosto ůžasný..moc se mi líbí…to je mé krédo…Piškotí­ček:děkuji, že jsem vás potěšila, při čekání i na vaše ještě nenarozené mimi a jestli se vám líbí můj deníček, tak to u vás doma bude jistě stejné jako u mě, poněvadž z vás čiší optimismus:-)PŘEJI HLAVNĚ TO ZDRAVÍČKO VÁM I DĚTÁTKU:-)Bambo:Já vím kdo mi syna udělal:-)A DUCH SVATÝ TO TEDA ROZHODNĚ NEBYL:-)PONĚVADŽ MŮJ MANŽEL SE OBČAS PROJEVUJE JAKO DÁBLÍK:-)Věrásek 80:na konci deníčku jsem vám všem zdůraznila, že pánbíčkařka nejsem, a to platí, jen zkrátka ten sen se opravdu stal…to vidění proběhlo…jestli to bylo náhodné, nebo bláznivé…to nevím…ale syn se narodil…co se týká těch neštastných konců početí a průběhu těhotenství, je opravdu bolestné pro všechny maminky, které o miminky přišla at v těhotenství nebo po porodu…já také trpím a pláču, když si tady ty příběhy čtu… oto víc musím vyznávat lásku ke svému synkovi…protože si vážím, že mě toto nepotkalo a doufám nepotká… :srdce: kája00: :hug: děkuji, mám radost za váš radostný projev… :mavam: :kytka: Ivča78:pochopila jste mě :hug: moc děkuji. kotýsek:jsem velice štastná, že jste byla odměněna za vaše utrpení a bolest, holčičkou, to je nádherné a skvělé…a jinak myslím, že jsme obě zažily něco podobného formou těch snů, je to velice blízké té mé vidině…hodně velká podobnost..to je dobře… :srdce: Lynette:Jak na objednávku. perfektně řečeno…poněvadž tak si to přejeme všechny mámy, své vysněné a krásné dětičky:-)TAK TO MÁ BÝT :hug:

 
svycarka
Kelišová 6323 příspěvků 23.12.13 12:34

Hezky napsane :kytka:

 
Vermilion
Kecalka 305 příspěvků 26.12.13 15:22

Moc krasny denicek a silny pribeh, verim, ze mezi nebem a zemi neco opravdu je.
A jaka jste ted mama, blbnete, zpivate, drandite s malym jako za svobodna s vypujcenymi det­mi?

 
zlatinko9
Kecalka 112 příspěvků 09.01.14 16:39

@Vermilion :-)))TO JE FAJNÉ OTÁZEČKA:-)JÁ MYSLÍM, ŽE BLÁZNIVĚJŠÍ MATKU SVĚT NEVIDĚL:-)já tomu našemu kloučkovi blbnu tu makovičku tak, že on po mě skáče radostí a neustále mě zahrnuje věrnostním programem:-)NAUČILA JSEM HO XY BLBOSTÍ:-)JÁ MYSLÍM, že ta spokenost je vzájemná… :srdce:

 
Vermilion
Kecalka 305 příspěvků 10.01.14 12:03

@zlatinko9 Tak to jsme dve :-) Ja mela taky vzdycky u deti uspech a hrat si s tim mojim a bavit ho mi nedela problem, ale taky musim rict, ze kdyz jsem delala aupair, byvala jsem prisnejsi, zato s mojim vlastnim jsem mnohem mekci. Mozna je to tim, ze jako aupair jsem mela starsi deti a mojeho mam od malicka a porad ho vidim jako male nevinne stvorenicko. Nekdy si rikam, ze jsem na nej az moc mekka, ale pak si vzdycky prectu, ze dostatek lasky v prvnich rocich zivota je klicovy k vytvoreni zdraveho sebevedomi a dobreho emocionalniho zakladu osobnosti a fakt mi prijde jeste brzo ho drilovat. Zas rict NE umim, ale jsem hodne flexibilni a trvam jen na opravdu dulezitych vecech a jak ja rikam, zakazy mu davam pro jeho bezpecnost, ne pro moje pohodli. Tak snad mi jednou nepreroste pres hlavu, ale naopak budeme mit spolu krasny komunikativni duveryplny vztah a totez preju vam!

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček