Můj vydařený vztah

petra85  Vydáno: 08.03.10

Už jste někdy potkaly úžasnýho chlapa? Perfektní postava, oči tak nádherný, že když se na vás podívá, vidíte, že jste jediná na světě a že i kdyby vám řekl, že země je placatá, tak mu to budete věřit .....

Už jste někdy potkaly úžasnýho chlapa? Perfektní postava, oči tak nádherný, že když se na vás podívá, vidíte, že jste jediná na světě a že i kdyby vám řekl, že země je placatá, tak mu to budete věřit a ještě mu řeknete, že je ten nejúžasnější chlap na světě a jestli bude někdo tvrdit, že země není placka, tak ho pošlete do háje…

Nosil mi modrý z nebe, byl milej, gentlamoun, vtipnej, až jsem se někdy málem počůrala 8-o , věděl co chce (to se mi na chlapech strašně líbí) chtěl rodinu, miloval děti - pořád o nich mluvil. Jak moc se těší, jakou krásnou a velkou rodinu bude mít a že rodina je pro něj to nejdůležitější na světě. Samo tvrdil, jak jsem krásná a dokonalá a SEXY (to vždycky zabere :lol: že?) No zkrátka plájbój Eda a chtěl jenom mě a přísahám, na žádnou jinou se ani nepodíval. No to je něco pro nás ženský. Cítila jsem se jako na obláčku a taky si na něm plula.

Ukončila jsem svůj tříletý vztah, který se už ukončil půl roku před tím, jen jsme se tak míjeli a ten oný se k ničemu neměl. Navíc bydlel se svou bývalou a kvůli dítěti nechtěl odejít… No zkrátka pecka, ale to je jinej příběh :-)

A po hlavě jsem skočila do nového vztahu, kterej byl jak z pohádky. Hned jsme spolu začali bydlet a plánovat budoucnost, teda spíš on plánoval a mě se to moc líbilo, pořád jsem tomu nechtěla věřit, že bych mohla najít pana Dokonalého a utěšovala jsem se že v tom musí být nějaký háček, ale já prostě žádný neviděla. a on vlastně tenkrát opravdu žádný nebyl. Jediné mínus bylo, že jsme bydleli u jeho rodičů, což ale problém nebyl, jelikož si chtěl vzít úvěr a šli bysme do svýho. No není to nádhera? Po dvou měsících mě požádal o ruku a já se z obláčku vznesla až na mars :huban: Byla jsem dokonale šťasná.

Po půl roce jsem zjistila, že jsem těhotná. Nebyla jsem si jistá, protože jsem si dítě chtěla pořídit až později. Bylo mi 23. Ale jeho nadšení a štěstí, když jsem mu to řekla mě přesvědčilo, že on je ten pravý a neodolatelný. Jo abych se vám svěřila, nic z toho on samo nevěděl… Nemůžeme ty chlapy moc chválit, aby nám moc nezpychli, že? :lol: Ale milovala jsem ho a on to věděl a miloval mě, to jsem věděla :srdce: Takže jsme začali nový plány (svatba, první dítě, dovolená v jugoslávii, první auto , druhé dítě :lol: … musely počkat) a začalo se s jedním dítětem a kde teda bydlet, peněz nebylo nazbyt, zvlášť když je dítě na cestě.

A tak dohoda padla, že se přestěhujeme k mým rodičům. Mají vilku a měli bysme tam větší soukromí než u nich v paneláku. Jo a jeho rodiče byli fakt v pohodě, jen známe maminky od mazánků, což on byl. Všechno od maminky až pod nos, ale na jeho obranu - uměl se o sebe postarat a dokonce mi i VAŘIL - téměř každý den, dělala jsem dvanáctky, takže jsem v deset končila, měla jsem odvoz z práce, paráda - mhd mi to trvalo hodinu a půl, a doma na mě čekala večeře. Jak on se o mě staral :hug: .

No a začalo se stěhovat. Pokoj jsme celej přestavěli, koupili nějakej ten nábyteček, krásnou manželskou postýlku, moji rodiče postýlku pro mimi, jeho rodiče kočárek a už jsme se jen těšili na mimíska. Hladil mi bříško a povídal si s ním a plánoval jakej to bude BOREC 8-o no přece po tatínkovi :mrgreen: a tak plynul časík a najednou předčasně mimčo tu. Překrásnej chlapeček jménem Patrick. Jediný dvě kalný věci tenkrát byly, že u našich v baráčku se přestavovalo a nastěhovat jsme se měli až z porodnice, abych měla s břískem klídek, a to že když se malej narodil můj miláček byl nemocnej, nějaká angína či co. Takže za námi do porodnice chodil, ale jen tak nachvilku, aby neohrozil nějaký mimi nebo novopečenou maminku.

Po týdnu rovnou do hnízdečka lásky. Jen jsem 14 dní čekala, až se k nám nastěhuje aby byl fit. Den D nastal a byla to katastrofa. Můj pan dokonalý totiž tak strašně chrápal (jak byl pořád nastydlí) že budil mě, malýho a já jeho a ten vztek, že si klidně chrápe jako sviňa a já nemůžu spát a kojím a kojím a kojím, no znáte to, novomaminka, prvnička, miminko malinký jen 2,300. A já stresmen jako prase. Takže šupajdil zase k rodičům. To totiž FAKT nešlo. I když mi to trhalo srdíčko, bylo to poprvý co jsme spolu nebyli, když nepočítám dovču a porodnici. No a jáááá nervy v kýblu, byla jsem fakt zralá na vodpal, šestinedělí mám trochu v mlze, vůbec nevím co se dělo. A on si vždycky přijel, byl s námi tak dvě hodiny denně a některý dny vůběc jelikož měl dvě práce a tak jel z jedné do druhé. A já jako chápající a vyrovnaná ženuška jsem ho ještě chlácholila, že bude líp a brzy budeme spolu. Bylo mu to hrozně líto, že s námi nemůže být. A já ho pořád omlouvala. Před kamarády, před rodinou, sama před sebou.

Malej se narodil na začátku října. Omlouvala jsem ho v říjnu, omlouvala jsem ho v listopadu-i když už jsem moc dobře nechápala jak ještě může být nemocnej, když se zdál v pohodě, ale tvrdil, že pořád stráááááááášně chrápe a že kvůli mě, nemůže s námi být, aby nás nerušil. No a omlouvala jsem ho ještě v prosinci, ale to už to začínalo vážně skřípat. Začali hádky a omluvy a výmluvy a promluvy do duše, že to takhle nejde dál ale stále to bylo v klidu, nikdy jsem na něj nekřičela a nevyčítala (my chytrý ženy víme, že to je spíše na škodu než k užitku) a dávala jsem mu šanci za šancí.

Až jednou na nový rok vyústila taková diskuze, že můj vysněný, mi řekl, že jsem sobecká a že on musí pořád jezdit za námi a nemá chvilku pro sebe, nemůže se dojít ani do fitka, nemůže nikam s kamarády, protože po práci musí za náma a že já jsem pořád doma a můžu si s prckem jít kam chci a že jsem egoistka, že myslím jen na sebe a on nemá ve mě tu podporu jako dřív, a že je jen s námi a chce si taky zajít někam, kamkoli, zkrátka kvůli nám nemá svůj život.. .Plácla jsem sebou z Marsu přímo na naší placatou zeměkouli. A že to byl kurňa rychlej pád.

Zareagovala jsem tak jak mě pánbůh stvořil. Jsem dosti tvrdohlavá a výbušná povaha. Takže, když ho to tak obtěžuje, být se svojí rodinou, tak jezdit nemusí, a až si to srovná, tak ať se mi ozve, že ho nechci vidět dokud se nerozhodne, hodila jsem mu ale berličku v tom, že jsem mu pak napsala, že malýho samozřejmě může kdykoli vidět. (a až přijede uvidí mě a malýho a už od nás neodejde, vždyť nás tak moc miluje, hádka občas musí být, pročistí to vzduch a pak je lííííp.) Sice to nebylo moc v klidu ale opět jsem mu nenadávala a vyčítala jsem jen velmi málo. Když uvidí, že jsem v pohodě, tak brzo přileze, bude se mu po mě stýskat a hlavně po mrňousovi a budu mít vyhráno.

Ale to jsem se, holka jedna, přepočítala. Objevil se až po měsíci a půl. Jednou týdně napsal…jak je? a já že v POHODĚ :pocitac: , a malej to a to a to bylo všechno. Jak by mi asi tak mohlo být???? :zed: :zed: :zed: Blbečku jeden,hloupej a pitomej, nechci být sprostá nazývala jsem ho zvučnějšími jmény :oops:

Pak přijel dala jsem mu věci co jsem mu zbalila, on nějaký moje, vrátili jsme si navzájem klíče a moje eso jsem si nechala na závěr. Abych upřesnila, navrhla jsem to já, to vrácšení věcí a klíčů, ale mezi řádky, jsem mu pořád sdělovala, že bych ráda aby byl s námi a vrátil se. Moje eso bylo - a tady máš prstýnek, už bych ho neměla nosit když to tak není (podotýkám, ještě jsme si neřekli, že je konec, spíš to prozatím vypadalo jako pauza na rozmyšlenou, aby se umoudřil) a on na to tak si ho nech. Co já bych s ním dělal? Fajn to jsem čekala a tak s úsměvem na něj - třeba bys mi ho ještě někdy mohl znovu dát. Cha chááá byla jsem na sebe pyšná, jasnější zprávu, že ho chci nemohl dostat.

No a on - no já fakt nevím co bych s ním dělal, já ho nechci, já bych ho asi vyhodil, nebo co s ním. PLESK 8-o PLESK 8-o Tak ahoj a já se ozvu.....plesk a místo přistání na naší již výše zmíněné placce, jsem se ocitla až u zemského jádra. Jo nějaký vysvětlení proč se neozval uvedl a to nějaký svůj problémek, ale to jsem shledala jako výmluvu, a pořád čekala s jakou přijde na vysvětlenou. A ono PLESK. Sbohem a šáteček a žádný důvod a žádné výmluvy a omluvy, a důvody, které jsem mu chtěla blahosklonně odpustit… Nic, jen holé nic.

Tak jsem tam tak sama stála v rukou prstýnek na ho… a dopadla na mě těžká pravda. Viděla jsem jak jsem SAMA a jak se můj krásný sen propadl se mnou. Tu osamělost a prázdnotu a vědomí, že mu nestojím ani za vysvětlení. Že někdo kdo mě přemluvil a škemral o dítě, mě teď s dítětem nechce. Všechny ty dny a noci, co budu koukat na prázdný místo vedle sebe, na naší úžasný novoposteli, a říkat si co jsem udělala špatně a vyčítat s každou věc co jsem udělala, nebo neudělala. Nemůsím se rozepisovat o svých pocitech, každá z nás to zná. Buď jste to zažily a nebo si to umíte představit.

Ale proč jsem se dneska rozhodla tohle všechno napsat? Dnes jsem ho viděla po třetí. Potřebovala jsem koupit nějaký věci, přeci jen je to táta tak ať se aspoň trochu stará. Ten mě tak strašně nas… Chtěl půjčit malýho. Copak je to nějaká věc? Aby jsme si ho půjčovali či co??? No nechápačka, a pak mě uzemnil podruhé, že prý mají s kamarády co mají taky děti, nějaký slez a že by si ho na to chtěl půjčit. Panebože, co jen jsem komu udělala. On si ho nechce vzít aby byl s ním. On si ho chce půjčit aby ho mohl ukázat kamarádům. :cert: To je tvrdá realita. A já mu ho zkrátka dát nechci. Takže proběhne velká debata na téma rodičovství, pozítří…

Dnes jsem mu totiž trošku od plic řekla, že mu ho nedám. Za prvé protože ho malej nezná a protože se o něj nedokáže postarat. A až mě přesvědčí, že je táta jak má být a že malej nemá strach…tak…tak se půjdu picnout… Protože to nepřežiju… Ve mě se všechno vaří. Konečně jsem si uvědomila, že s někým jako on bych nebyla šťastná. Dochází mi zpětně, že vše měří na peníze a když má nějaký problémek tak prchne. Nemůžu se na něho spolehnout, bože pořád ho miluju a tolik bych chtěla aby bylo vše jako dřív, ale kdyby se chtěl vrátit, jako že nechce :pocitac:, doprčic aspoň tohle mi mohlo vyjít abych se necítila tak pod psa :-D , tak bych mu řekla že už to nejde. Nebyla bych šťastná. A tolik to bolí. Jak je možný že se v životě vše obrátí o 360 stupňů?

Tak mám před sebou pár uplakaných a litujících se měsíců. Co asi tak dělají opuštěný maminky s dítětem?

Ne, kouknu se na svoje úžasně nádherný miminko a to mi dává sílu, je to to nejnádhernější, nejnevinější..... a co vám budu povídat… stvoření co znám a je moje a já ho miluju ze všeho na světě nejvíc. A něco vám řeknu, Na tuty vím, že ono miluje mě :lol:

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.6 bodů
 Váš příspěvek
 
Piškot  09.03.10 16:01
jsi bezva

Ahoj, jsi skvělá, jak jsi to napsala:) Hezky s nadhledem… Neboj, to zvládneš, já jsem měla situaci ještě komplikovanější a taky se dalo:) Zatím sice hodně válčíme finančně, ale přesně jak píšeš, stačí s epodívat vedle sebe a víš, že to má cenu. Hodně sil a mějte se oba prima, Lenka

 
mamina44
Zasloužilá kecalka 552 příspěvků 09.03.10 23:57

Přiznám se ,že jsem asi opravdu staromodní, jak tvrdí má dcera ročník 85 a je dneska jiná doba,a nebo si sedím na vedení,protože i přes to že jsem Váš článek četla 3× ,pořád hledám nějaký pořádný důvod k rozchodu.Tatínek ,který se těší na miminko že by opravdu neměl zájem se mi nechce věřit.Maminka ,která si myslí ,že narozením miminka i když je to opravdu silné pouto bude mít tatínka pořád doma je podle mne docela najivní .Nevidím nic špatného na tom když si chce chlap zajít do posilovny,nebo s kamarády,když to není neúměrné vysedávání po hospodách.Pokud ovšem má i maminka možnost vyjít si s kamarádkami a tatínek na oplátku hlídá.Je pravda, že mnoho lidí má před narozením miminka nějaké záliby které se musí přizpůsobit dané situaci ale izolovat se to také není dobře.Tatínek byl poslán k rodičům,protože chrápal a nedalo se to vydržet no chápu že hormony po porodu dělají svoje.Potom se dlouho neozval ,což teda není zrovna jeho plus a když se optá jak je, tak "hrdá " maminka napíše že v pohodě i když se tak necítí.Nám všem sdělí ,že vůbec není v pohodě ale jestli pak to řekla i tatínkovi.Když přijede ,tak má zbalené věci co vymyslela také maminka jako výborný nápad.Chlap si myslí dostal sem kopačky,tak se nebudu vnucovat.Chlapi mají svoji hrdost a dost rychle se dokážou urazit.Pisatelka píše že jí tatínek přemlouval k miminku a teď že jí i s dítětem nechce a tatínek si může myslet že ho nechce maminka.Oni všichni neumí číst mezi řádky na to platí přísloví hloupému napověz,blbého kopni.Nebo další věta kterou nechápu Bože jak ho miluji a tolik bych chtěla aby bylo vše jako dřív ale kdyby se chtěl vrátit tak bych mu řekla že už to nejde.Tak by dostal kopačky podruhý a to opravdu málokterej chlap rozdejchá.A navíc tím že syna tátovi nepujčí (má to být trest pro tátu )nejvíce ublíží právě tolik milovanému dítěti které potřebuje oba rodiče.Tak nevím opravdu mám na život asi jinej názor já bych si dala studenou sprchu,s chladnou hlavou bych znova posoudila situaci jestli opravdu je tatínek tak špatnej že si nezaslouží být tatínkem,protože opravdu DOKONALEJ chlap kterej bude s námi pořád ,je jenom na fotce v životní velikosti přilepenej na zdi.A i méně dokonalý může být výborným tátou a milujícím partnerem.

 
petra85
Povídálka 40 příspěvků 10.03.10 10:47

Piškotko, děkuju, za podporu :lol: Je to vždycky fajn, vědět, že v tom člověk není sám :mrgreen:

mamino44- Je asi jasné, že jsem vynechala spoustu detailů, už tak byl příbeh hodně dlouhej a já ho několikrát zkracovala. Nemyslím si že bys byla staromódní. Jsem ročník 85 ale s lidmi o mnoho staršími vycházím leckdy líp než se sobě rovnými. Tím jsem chtěla říct, že jsem byla vychovaná v úžasné rodině, kde tata chodí do hospůdky, brácha taky a mají svoje záliby a koníčky a já to chápu, chlapi se odreagují a pak jsou doma v pohodě. Ale abych šla k jádru pudla. Důvod k rozchodu opravdu nebyl a já pořád nevím co si vlasně můj ex myslí. V hádce mi řekl, že jsem sobecká a už jsem psala co…protože nemůže dělat to co dřív a to co by chtěl!!!! A já mu nikdy nedělala scény když někam s kamarády chtěl jít. Já bych chlapa kterej věčně vysedává doma opravdu nechtěla, ale nechápu proč se k nám nepřistěhoval. Ano chrápal, ale nikdo mě nepřesvědčí, že chrápal nesnesitelně 3 měsíce. Když jsem se ho každou chvíli ptala, jak mu je a jestli už se přistěhuje. On říkal že pořád strašně chrápe a já ho x-krát posílala k doktorovi. Když kvůli tomu nemůže být s rodinou, tak jsem čekala, že tam zajde. nešel tam, alespoň o tom nevím.
S miminkem mi vůbec nepomáhal a později jsem ke svému zděšení zjistila, že se k malýmu chová úplně jinak před lidmi a jinak doma. Každý se chováme trochu jinak, já jsem například trošku infantilní, když jsem s malým sama :lol: . Ale on si prostě nevšímal. Musela jsem mu malýho doma strkat pod nos aby na něj aspoň promluvil. Nechávala jsem je i samotný, abych mu dala prostor, kdyby se třeba přede mnou styděl. Aby si k sobě sami našli cestu…ale kdykoli jsem potom do pokoje přišla, nebo většinou, on seděl u pc a něco si tam kutil…byl s ním jednou na procházce sám s kočárkem a jednou byl se mnou. Byl s ním na procházce jen proto, že přijela jeho dávná kamarádka a chtěla ho vidět. Takže se šel pochlubit a mě s sebou nechtěl. Tenkrát mě poprvé napadlo, že ho má jen na chlubení, podruhé když nás doma navštívil jeho kamarád, najednou si s ním povídal a choval, a ani nechtěl malýho kámošovi nechat pochovat…
Ano a jsem hrdá, když dávám chlapovi šance měsíc a půl, že pokud nechce přijet za mnou může si samozřejmě přijet vzít malýho a on se ozvě po třech dnech s tím jak se máš, něco není v pořádku. nepřijel si pro něj. nechápu proč, když jsem mu to nabízela, a tenkrát na něj malej byl ještě zvyklej, takže by to nebyl problém.
Zabalený věci byl opravdu můj nápad a pořád myslím že dobrý. Chtěla bych vidět vás, kdyby vás přítel/manžel najednou opustil a nechal vás přes měsíc s malinkým miminkem samotnou, bez vysvětlení, bez zájmu a v neposlední řadě bez peněz.
Možná jsem fakt hodně tvrdohlavá, ale já taková opravdu sem, a když ho zvu aby přijel, aspoň za malým, tak v tom vidím aspoň náznak přízně, no ne? Když mu vracím prstýnek a říkám mu ať si ho vezme, ale že by mi ho mohl ještě znovu dát, tak snad není blbej a ví že chci aby mě mohl znovu požádat o ruku…
Další věc miluju ho opravdu, ale můžu přemlouvat chlapa aby s námi byl? prosit a podlézat a znovu dokola. Když jsemse ho zeptala jestli nad námi přemýšlel, když se měsíc a půl neukázal a on řekl že ANI NE. Tak to se asi moc nesnaží cokoli urovnávat a vrátit se k nám. Já zkrátka nikoho přemlouvat nebudu. Ve mě by to pořád bylo a ten vztah by se prostě poničil do budoucna, kdybych to urovnala já a neřešila. Dala jsem mu tři měsíce kdy jsem byla na všechno sama a bez pomoci a on se pak na mě utrhuje že si nemůže dělat co chce. Promiňte ale tohle je zkrátka na mě moc!
Pokud jste četla dobře, psala jsem že mu malýho půjčit nechci. Ale není tam nic, že mu ho nedám. Půjčujou se věci a ne děti. A to se na mě nezlobte, ale nepůjčím pětiměsíční miminko člověku, kterého to dítě vůbec nezná, copak to nechápete? A člověku kterej ho choval tolikrát, že by se to na prstech ruky mohlo spočítat. Tomu mám na tři hodiny půjčit dítě, aby se s ním mohl vytahovat někde na kafi s kamarády? Řekla jsem mu, že pokud se s malým začne vídat, párkrát aby se ho malej nebál a já abych věděla, že se o něj dokáže postarat, tak není problém. Od té doby se opět neozval…

Tak po mě házejte kamenem, za to jaká jsem a že nebudu podlézat. Možná si šlapu po vlastním štěstí, ale já si k životu potřebuju partnera taky vážit a potřebuju si vážit i sebe. Ani jednou jedinkrát neudělal nic co by jen trošičku naznačovalo, že chce k nám spátky.
Budu ráda, když mi ještě napíšete, a poradíte, co byste v mé situaci udělala vy…aniž bych musela dolézat…díky

 
kadlina
Neúnavná pisatelka 16319 příspěvků 10.03.10 13:09

Mamino dle mě přestože píšete, že 3× jste nečetla důkladně. Pokud tatínek 3měsíce vůbec nejeví zájem se k mamince přistěhovat, tak tu asi něco není v pořádku, zvlášť když to miminko bylo tak moc vytoužené. Soudím tak dle mého manžela, kterému jsem miminko doslova musela rvát z rukou, protože ho o víkendu nechtěl položit a mně pak probrečelo celé pondělí, protože se chtělo chovat. Kdyby nemohl s námi bydlet, tak vím, že by naprosto každou chvilku trávil s námi a měl by setsakra zájem udělat něco s důvodem, pro který být spolu nemůžeme. Navíc dle popisu na mě nepůsobí, že Petry přítel by se jakkoliv omezoval ve svých zájmech. Navíc Petra se to snažila řešit konstruktivně - zkraje nevyčítala a neustále dávala šanci situaci změnit. Já bych takovou trpělivost neměla, zvlášť v tomhle hormonálně vypjatém období.

Na mě to dělá dojem, že tatínek se těšil, jenže tehdá ještě netušil na co. Nedokázal si představit, že s miminkem je hodně práce a tudíž se mu Petra nebude moct věnovat. Možná ho překvapilo, že najednou je středobod Petřina života někdo jiný než on, jeho mazánkovství doma tuto domněnku jen podporuje.

Petro takových chlapů jsem už kolem sebe pár viděla. Láska jako trám, nic nebyl problém, děsně vytoužené miminko a pak potkání s tvrdou realitou toho, že dítě není panenka Chouchou, která se v případě potřeby vypne a hodí do skříně. Manželův kamarád řešil stejnou situaci nevěrou, manželku ponechal naprosto osudu a nakonec jí vystěhoval :cert:

 
mamina44
Zasloužilá kecalka 552 příspěvků 10.03.10 15:42

Petro teď po přečtení tvého komentáře již chápu trochu více ,asi mám opravdu trochu pomalejší myšlení.Já osobně bych také nemohla žít s chlapem kterého bych si nemohla vážit a na kterého bych se nemohla spolehnout.Prosit to už bych vůbec nešla mám také svoji hrdost a řídím se rčením krále Miroslava Nad nikým se nepovyšuj a před NIKÝM se neponižuj!!Dala si asi opravdu tatínkovi dost šancí které on bohužel nevyužil a sám sebe připravuje o to nejkrásnější.Ne­uslyší to první tata které malý jednou řekne.Asi ještě nebyl opravdu dost zralý na vytvoření rodiny.Někomu to asi déle trvá.Ale trpělivost má své meze.Určila bych jasná pravidla ,kolik na malého přispívat a za jakých okolností se s malým může vídat.Možná že si uvědomí že je miminko i o zodpovědnos­ti.A ještě by mě zajímalo jak se k tomu staví jeho rodiče? Jim nevadí že se jejich syn o miminko nestará?Oni nemají potřebu malého vídat? A nevadí jim ani to že na něj finančně nepřispívá.?Pak asi jeho chování vyplývá i trochu ze špatné výchovy.Zatím se drž jednou budete s malým šťastní ať už s pravým nebo náhradním tatínkem.A v žádném případě nechci házet kamenem.Jen si trošku rýpnu neviděl někdo v době kdy si z prominutím měla růžové brýle, něco co si ty neviděla?Snad pochoppíš jak to myslím.

 
petra85
Povídálka 40 příspěvků 10.03.10 22:29

kadlina - ani nevíš jak moc mi mluvíš ze srdce. Myslím, že si opravdu nedokázal představit, jaké to bude. Viděl jen mimi, ale to všechno okolo ho zaskočilo. I když stále nechápu, proč se s ním nevídá, když tvrdí jak moc ho chce vidět. Když jsem mu tu možnost dala. :nevim: Jak se z bezvadnýho chlapa může stát takovej pitomec :pocitac:
Je totiž fakt, že je z domova tak šíleně rozmazlenej, že se mi to až občas hnusilo. Jeho máma je otrok, ale jaký si to uděláš, takový to máš. mamina - A pokud jde o růžové brýle, musela jsem mít nejspíš růžovoučkej skafandr :-D , jinak si nedokážu vysvětlit, že jsem se nechala takhle obalamutit, že jsem tu jeho povahu neprohlídla dřív…když si člověk promítá věci zpětně, tak mu dochází mnohem víc. A vidí tam náznaky už od počátku. Ale s růžovou člonou jsem neviděla zhola nič…
S jeho rodiči, jsem vycházela myslím moc dobře. Hlavně s jeho mámou. Malýho viděli jen asi třikrát. čekala jsem že se ozvou, ale zatím nic, tak jsem se ozvala dnes já. Tak uvidíme co se z toho vyvrbí. Pokud by vás to zajímalo, tak to sem hodím, až se něco dozvím…ještě ani sama nevím co on jim řekl a jestli bych jí to popravdě měla vyprávět. Je to její rozmazlený synek a nerada bych se s ní dohadovala. A nerada bych jim v rodině dělala dusno. Některý věci se dozvědět nemusí…

zatím pa a děkuju

 
kadlina
Neúnavná pisatelka 16319 příspěvků 11.03.10 09:27

Petro pokud je takový mamánek, tak neuděláš dusno jemu, ale spíš sobě, protože maminka nebude chtít věřit tomu, že by mohla být chyba na synově straně. To, že se nezajímá o vnuka, tomu hodně napovídá. S tím má zkušenost moje máma - myslí si, že si jí můj otec pojistil miminem=mnou, protože ho začala prohlížet a chvíli to vypadalo, že ze svatby sejde. Nakonec sice byla vdaná, ale s půlročním miminem si musela navozit uhlí, aby měla čím topit, protože tatík běhal po tanečních pro dospělé, zábavách a plesech. Když to napsala tchýni, aby mu domluvila, tak ta jen řekla, že věří synovi - co on řekne, to je pravda :cert: Samozřejmě to máma moc dlouho nevydržela a tím jsem téměř přišla o prarodiče, protože pro ně jsem byla vždycky TÍM OUTĚŽKEM, na který tatík musí platit, že si mě vyrobil jaksi opomněli :pocitac: . A to mu prosím nebylo 19, jak bylo v té době zvykem, ale 27. No on je ostatně dítětem ještě v 60 :evil:
Takhle rozmazlených chlapů jsem také potkala spoustu, ale u tebe to bylo jiné, že jste spolu nebydleli a ty si ho poslala pryč v té nejvypjatější chvíli, která v životě miminka je. Přece jenom, když dva spolu bydlí, tak to není tak jednoduché se odstěhovat už jen třeba z důvodu veřejného mínění, tak ten rozmazlenec vydrží a některý si časem zvykne /můj švagr/ nebo krom něvěry znám případ, kdy začal chlastat. U tebe se na situaci, ve které jseš podepsaly okolnosti, ale je dost možné, že by to stejně nevydrželo a třeba v případě alkoholu by to bylo vleklejší a asi i bolestnější. Růžový skafandr si nevyčítej, tvářil se jako skvělý chlap a že byly nějaké náznaky? Každý máme chyby, kdo mohl vědět, že u něj budou tak fatální.
Poučení do života? Syny nehýčkat, všem problémovým chlapům, které znám, maminka všemožně podstrojovala, doma nemuseli hnout prstem a co řekli, bylo svaté.
Ale jak poznat tu správnou hranici těžko říct - znám i druhý extrém, kdy maminka syna cepovala a cepovala a samozřejmě si to vyčíhla holka, která toho umí náležitě využít, chlapec doma dělá naprosto všechno a ona jen ukazuje prstíčkem. To taky není rozumná varianta.

 
Mahu
Zasloužilá kecalka 559 příspěvků 12.03.10 10:39

Mila Petro,
po precteni Vaseho denicku musim rict, ze je obdivuhodne jak vse zvladate. Nevim kolik let je tatinkovi Vaseho syna, ale vy jste ve svych 23 letech vyspela, rozumna a zodpovedna vic nez on.
Sanci jste dala az az…

Ja ze sve zkusennosti ze vztahu se sobcem, nekolikaleteho trapeni a snazeni se vse zlepsit, bohuzel marne a snaha byla jen z me strany…jsem taak stastna, ze jsem dokazala udelat tlustou caru a to jsem ho opravdu bezmezne milovala.

Dnes jsem stastne vdana, jen ta rodina nam zatim chybi.
Nedokazu si ani predstavit jak moc je narocne resit takovou situaci, kdyz jste v obdobi rozbourenych hormonu.
Moc Vam preju hodne stesti, aby jste se odstrcila od dna a Vas krasny syn Vam dodaval hodne sil.
Moc rada se dovim jak Vas pribeh pokracuje, urcite napiste, ono se to vse lepe snasi, kdyz to clovek dostane ze sebe ven.
Drzim palce na kontakt s rodinou.

 
Hannah75  07.04.10 15:37

Milá Petro,
ani nevíte, jak moc mi váš článek mluví z duše. Můj příběh se shoduje s vaším asi z 80%. Můj bývalý přítel se mnou také drsným způsobem vymetl asi 2 týdny po narození miminka :cry: .Takže jsem šílenost šestinedělí měla mockrát znásobenou. Kromě uzdravování se po velmi těžkém porodu, péče o své první miminko, bojů s kojením-nekojením, rozbouřenými hormony, jsem ještě čelila nenávistným útokům ex-přítele a jeho rodiny. Přesně jak říkáte, je to období jako v mlze, ale je to tak lepší, protože jinak bych se asi zbláznila. Velmi jsem ho milovala, byl má první láska, mnoho se obětovala a jeho chování mě naráz tvrdě srazilo na zem. Pořád jsem doufala, že se to poddá, pořád jsem polykala všechny jeho útoky a dávala šance se vrátit. Teď jsou to 3 proplakané měsíce plné smutku a zoufalé osamělosti, ale začínám se zvedat. Bohužel bývalý není schopen jednat slušně, takže i přes mé velkorysé návrhy na minimální výživné a neomezenou možnost vidět dítě, stále reaguje agresivně a výhružkami soudem :nevim: .
Považuji se za hrdou ženu a nikdy bych nikomu nedovolila, aby se mnou jednal tak, jak se mnou jedná můj ex. Co všechno je člověk schopen a ochoten akceptovat, když někoho miluje… Ale je na čase se nadechnout, udělat tu tlustou čáru a jít dál. Chce-li se soudit, budu se soudit. Nemyslím, že vysoudí lepší nabídku než je současná možnost neomezeného styku s dítětem a malý na soudu alespoň vydělá adekvátnější alimenty. A možná už se mi má zhnusit definitivně, aby šla udělat ta tlustá čára. :palec:
Když si někdy říkám, že byl tento vztah chyba a jestli mi to vše stálo za to, při pohledu na své děťátko si uvědomuju, že je to to nejcennější, co mi osud mohl dát a že to zase všechno zvládnu. A děkuji prozřetelnosti, že to tak dopadlo dřív než jsem se na něm stala závislá nejen citově, ale i materiálně, protože pak by ta situace byla o mnoho těžší.
Moc vám přeji, abyste se brzy zvetila, otřepala a začala lepší život a aby vám s miminkem bylo už jen líp a veseleji :kytka:

 
EEEDIT
Kecalka 219 příspěvků 09.04.10 10:25

Četla jsem si Tvůj příspěvek a myslím, že by ses měla trochu na to podívat z jeho strany.On měl také plány ,také se těšil,podle toho co popisuješ.Pak když konečně miminko přišlo onemocněl,určitě ne schválně.Když s Váma mohl být,vyhodila jsi ho od Vás za to že chrápe.Co myslíš jak mu asi bylo?Nejdříve musel být zklamaný, že s Váma nemůže být a po čase?,Zřejmě začal být rád.Měl volnost a to chlap mít nemá.Tedy ze začátku určitě ne.Ano chrápal a ano hrozně, ale podle mě jsi to měla vydržet.Chlap má být s rodinou hned od začátku.Aby viděl co to obnáší a třeba se o dítě taky postaral.Prostě ho zapojit hned má rodinu a jsou tu povinnosti.Ne že od začátku má povinou volnost a ejhle ono mu to vlastně vyhovuje.Vždyť Ty si všechno tři měsíce zvládala bez něj.Muži jsou hrdí prostě potřebují cítit , že jsou potřeba a tys to zvládla bez něj!“Myslím, že to chce koukat také z druhé strany.Obrat si to.Co kdyby to bylo obráceně.Vím zní to divně, ale zkus to.Čekala by si, že s ním budeš a on by tě ,, vykopl“s tím že chrápeš a nevyspí se.Jak by Ti bylo.Odstrčená jen kvůli chrápání.Stýskalo by se Ti!A stále.Jenže on není ženská on je chlap.Taky se mu stýskalo , ale do té chvilky než-li si uvědomil, že být u Vás nemůže jen, když ty řekneš a pak už mu to vlastně vyhovovalo.Třeba nebyl připraven na to ,že bude otec, ale to ,že si ho odstřihla hned ze začátku mu nepomohlo.Navíc jestli je mazánek jak si psala.Chodí do dvou pracích a pak rychle musí za Tebou než-li opět domů a Ty jsi nervozní , nepříjemná , vyčítáš.Asi se mu to začalo zajídat.Je to muž, ty žena, musíš ho zaměstnat,dát mu pocit vyjímečnosti,že je potřeba a bez něj to nejde.Jsou prostě takový.Chyba komunikace,on nevěděl co se Ti honíš hlavou, Tvá hrdost Ti to nedovolila přiznat a co on?Myslíš že není hrdý??Jak se má v Tobě vyznat.Nejdříve ho vyhazuješ ,pak vše dovoluješ,pak vyčítáš,pak se rozcházíš,mezi řádky ale naznačuješ.Ježíš holka vždyť je to chlap!!!Píšeš , že nemá zájem o kluka.Napadá mě,může to být z těch mužů,kterému když ustřihneš kontakt ihned ze začátku, pak si ho dlouho hledá zpět.Ty si s malým byla od začátku, on s ním nemohl být ve dne v noci.Měl to zakázané,proč?Vím, že je Ti asi hrozně, ale zkus se na to podívat obráceně.Přeji ,aby jste to dali dohromady, aby ste spolu mluvili a aby jste si vážili jeden druhého.Zamilování je krásné a snadné, ale udržet si vztah chce přemýšlet plánovat a být tolerantní.Jedna maminka Ti tu napsala svůj názor a Ty hned, že hází kamenem?Jistě to napíšeš i o mém komentáři, ale pokus se zamyslet zda za to také nemůžeš trochu Ty.Třeba se Ti udělá líp a budeš tuto situaci lépe zvládat.Nikdo není dokonalý a nikdo nevidí druhému do hlavy.On udělal jistě chodně přešlapů a chyb, ale ani Ty si nedělala vše ku prospěchu.Budeš si říkat co ona ví a máš pravdu ,reaguji na to co si tu napsala a dopodrobna tu nikdo nevíme co se stalo.Jen si myslím a píšu komentář na to co jsem tu četla.Je jen na Tobě zda dokážeš popřemýšlet a hledat zda se nedalo udělat něco lépe i z Tvé strany.Souhlasím s jednou věcí,pokud se s kloučkem nevídá a neumí se o něj starat, také bych ho s ním nenechala o samotě.Přesně jak píšeš, nejdříve se ujisti zda se o něj dokáže postarat a zda s ním chlapeček bude v pořádku.Jsi pěčlivá maminka a já Vám přeji hodně zdraví a štěstí.A věř, že můj komentář není myšlen ve zlém,naopak.

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček