Můj „záchodový“ porod

Yourly  Vydáno: 13.11.11

Ahoj maminky, je tomu už víc než rok, co se snažím sepsat deníček z mého krásného, rychlého a jak s oblibou říkám „záchodového“ porodu. Několikrát jsem ho již měla rozepsaný, ale nějak se zatím nepodařilo ho dopsat až do konce. Tak doufám, že tentokrát už to vyjde :)

Vaše příběhy z porodů hltám snad už od školních let a poctivě jsem si celé ty roky zapisovala do deníčku poznámky, co by mně samotné mohlo jednou pomoci a ulehčit mi. Když jsem na začátku roku 2010 otěhotněla, věděla jsem o porodu teoreticky snad všechno :) Proto mě k závěru těhu velmi překvapilo, že čím víc se to blížilo, tím víc jsem nechtěla nic vědět a všechny informace z hlavy bych nejraději vymazala.

Moje těhotenství probíhalo až na klasické nevolnosti na začátku celkem dobře. Bříško jsem si moc užívala, a proto mě velmi překvapilo, když mě pan doktor přesně v den nástupu na mateřskou, 21. září, poslal ležet do špitálu, že se mu nelíbí, jak je ta naše malá princezna moc nízko. Teď si zpětně uvědomuji, že jsem vlastně nezažila takové to pěkné vysoké bříško. Vždycky jsem měla pupík nacpaný až skoro mezi nohama :)

Nástup do špitálu jsem samozřejmě obrečela, protože nejsem moc nemocniční typ a tohle prostředí mě docela stresuje. Jediné čeho jsem se vlastně celé těhu lehce obávala, byla právě nemocnice. Na příjmu se mě sestřička ptala, proč jsem přišla. Řekla jsem jí, že se panu doktorovi nelíbí, jak je malá nízko a pak, že se mu zdá mimi malé (cca 34. tt – váhový odhad 2 kg). Sestřička na to: a máte kontrakce? A já, že ne. Jen mi občas tvrdne břicho, když si lehnu. Sestřička se na mě škaredě podívala a říká mi, když vám tvrdne břicho, tak snad máte kontrakce :D Já úplně vytřeštěný oči, jak jsem to měla jako prvorodička vědět, že tohle lehké tvrdnutí jsou jako ty kontrakce? :) No, ale abych to zkrátila. Poležela jsem si tam 10 dní na kapačkách s nohama nahoře, aby malá přibrala na váze. Po těch deseti dnech jsem zjistila, že stejně nezajede výš do břicha. Pustili mě domů s tím, že se musím hlídat, ať ještě předčasně neporodím. Termín jsem měla 2. listopadu 2010.

Nevím, co se ve mně stalo, ale tak nějak jsem si vůbec nepřipouštěla, že by to mohlo být dřív. Pořád jsem si říkala, že když vyšly všechny ultrazvuky, až na listopad, tak tam malá nějak vydrží. Jenže jsem už skoro nemohla chodit, jak jsem tu naši prďolku měla nacpanou nízko. Hrozně mě bolely kosti zespodu a celkově jsem prý tak nějak vypadala jak pochodující kachnička. Navíc mi v neděli 3. 10. odešla hlenová zátka, ale podle toho, co jsem měla načtené, mohl porod nastat i za několik týdnů.

Osudný den, byla právě středa 6.,10. a já 36+1 tt, se vůbec nic nedělo. Den proběhl jako všechny předtím, hodně jsem odpočívala, nic mě nebolelo, jen jsem navečer dostala lehký průjem. Nijak mě to neznepokojilo a šli jsme si s manžou lehnout ještě před desátou. Už jsem usínala a přitom ho poslouchala, jak mi něco vypráví a najednou takové divné kopnutí. Lekla jsem se, co to tam ta malá vyvádí a najednou lup! Během vteřiny jsem se převrátila z postele na zem a vyjekla jsem na manžela ježíííš, mně asi praskla voda! Co vám budu povídat :) Než jsem dolezla po čtyřech asi čtyři metry z postele na záchod, abych se přesvědčila, jestli je to skutečně tak, manžel už stál oblečený a vyděšený u dveří, v ruce tašku do porodnice a popoháněl mě, že rodíme a musíme hned jet. :D V životě jsem ho neviděla tak rychle nachystaného k odjezdu :)

Byla to skutečně plodovka a nebylo jí málo. Uklidnila jsem manžela, že se ještě nic neděje, nic mě nebolí a že se musím jít ještě osprchovat a oholit si nohy, protože to ze mě teklo jak z kohoutku. Manžel nervózní, pořád mě chodil kontrolovat, jestli jsem už třeba za pět minut neporodila ve sprše. Chtěla jsem jít do porodnice pěšky, máme to do nemocnice prakticky pět minut chůze, ale vzhledem k tomu, že voda pořád tekla o 106, tak jsem si mezi nohy dala ručník a vyrazili jsme raději autem. V autě mi došlo, že se vlastně vůbec nebojím a naopak se těším, že už to konečně taky zažiji.

Na příjem jsem dorazila vysmátá přesně v 11 večer. Sestřička mi hned řekla, že mě ten smích brzo přejde :) Po vypsání papírů jsme poslaly manžela domů, že to bude určitě až kdovíkdy další den. Na monitoru kontrakce žádné, jen mě občas píchlo v břiše a otevřená na 1 cm. Tak mě sestřička ubytovala na hekárně a řekla mi, že můžu využít sprchu a s balonem mám ještě chvilku počkat, než se to rozjede a tak za tři hodinky uděláme další monitor, ať víme, jak se to vyvíjí. Byla jsem tam úplně sama, nikdo jiný nerodil. Skoro do půlnoci jsem chodila po pokoji, jestli jsem tam fakt jako správně, když mě nic nebolí a přemýšlela o tom, že právě tohle jsem nechtěla – začít rodit v noci a být tam úplně sama. Poslouchala jsem rádio a snažila se dovolat rodičům, abych jim řekla, že tedy asi rodíme. :) Dovolala jsem se mámě o půl jedné a říkám jí se smíchem: mami, tak jsem v porodnici a rodím. Maminka úplně vyděšená, ježíš už? To ne, ještě to vydrž holčičko. Jako by to šlo zastavit, že :)

Sotva jsem položila telefon, tak mě zase přepadl průjem. Šla jsem na záchod a v tom se dostavila první trošku větší kontrakce, bolest jako bych dostala menses. Nic, co bych neznala, kolikrát jsem se v bolestech kroutila na záchodě, tak jsem přesně věděla, jak to prodýchat a jak se správně kroutit. Jakmile to trošku polevilo, tak jsem zalezla do sprchy pod teplou vodu, co to udělá a sotva jsem se namočila, tak zase nutkání s průjmem. Honem osušit a šup zpátky na záchod a zase kroucení a dýchání. Takhle to probíhalo skoro hodinu, kdy jsem se neustále kroutila na záchodě a myslela, že se tam fakt spláchnu, ke konci už byla docela sranda neutrhnout madlo ze zdi, ale pořád to nebolelo víc než moje hodně silné menstruační bolesti tak, jak jsem je mívala. :)

Před druhou přišla sestřička, jestli jsem se fakt nespláchla a že mě vyšetří. A ejhle, otevřená na pět! Byla jsem v šoku, že mi nic moc není, až na ten šílený průjem a ona mi řekla, že to tak někdy začíná a že uděláme klystýr. Řekla jsem jí, jestli je to fakt nutný, protože se ho bojím víc, než porodu :) Nakonec jsem se nechala přesvědčit, že je teď dobrá doba to urychlit a že dostanu jen poloviční dávku kvůli tomu průjmu. Měla jsem to vydržet alespoň 15 minut, ale vydržela jsem to sotva 3 minuty a zase se nemohla odlepit od záchodu.

Najednou nastal zvrat, bolest se nějak změnila, zvětšila a byla taková celoplošná. Pořád jsem to ale v pohodě prodýchala. Bylo něco málo před půl třetí a sestřička mě napojila na monitor. Ještě jsme spolu vtipkovaly a najednou kontrakce, kdy jsem začala lapat po dechu a z nedostatku kyslíku jsem začala křičet. To jsem fakt nečekala. Trvalo to půl minuty a pak slyším sestřičku, musíte dýchat víc, jako pejsek maminko. Tak dýchám, dýchám, dýchám a funím jako hodně uběhaný pes a zase se cítím přidušená a slyším se křičet. Sestřička říká, že můžeme zavolat manžela a já na to, že ne. Tohle rozhodně slyšet nemusí, jak tady křičím. Ještě mě chvíli přemlouvá, že ho to bude mrzet a já jí na to říkám, že stejně nechtěl být přímo u porodu, ale až potom, jak se malá narodí.

Nastupuje třetí taková kontrakce, já se zase dusím, snažím se dýchat, pak se zarazím a říkám sestřičce, že se asi po*eru. Musím nutně na záchod. Sestřička se mrkne a letí hned pro paní doktorku, že se to nějak rychle rozjelo a rodíme. Paní doktorka je u mě během minuty a slyším ji, jak říká, že jdeme na sál. Já na to, že nikam nejdu, že rodím tady a nikam mě nedostanou. Je po tři čtvrtě na 3 a sestřička s paní doktorkou mě berou každá za jednu ruku, zvedají a doslova táhnou na sál :)

Po cestě nás potkává čtvrtá hnusná kontrakce, tak funíme, hekáme a já lehce omdlévám, protože se mi hrozně točí hlava. Na porodní křeslo se dostávám ani nevím jak, mám všechno v mlze. Slyším doktorku, jak mi říká, ať tlačím. Napoprvé špatně, napodruhé dobře, vidím v ruce sestřičky nůžky a protestuji, jestli to nepůjde bez nástřihu. Říkají, že to jde moc rychle a hráz je tvrdá, tak souhlasím. Šmik, vůbec to nebolelo, jen hrozný zvuk těch nůžek… a na třetí zatlačení je beruška venku. Nic se neděje, žádný pláč, tak se ptám, jestli je živá a v tom mi přistane na břiše taková úplně fialová napuchlá Eliška a kvikne :) Narodila se 7. 10. 2010 v mém 36+2 tt, v 3:06, vážila 2550 g a měřila 48 cm.

Nebyla to sice láska na první pohled, protože mi ji sestřičky odnesly na hodinku do inkubátoru a já jsem měla z té rychlovky šok, problémy s nízkým tlakem a s neobvyklými poporodními kontrakcemi, ale to už bude příběh na další deníček. Na závěr bych to shrnula tak, že na svůj porod strašně ráda vzpomínám, až tedy na to šití a těším se, že si to jednou zopakuji :) Myslím si, že určitě velkou roli při porodu hraje i to, jak je maminka naladěná a bojí se nebo nebojí. Moc vám děkuji, že jste dočetli až sem a jsem ráda, že se mi to konečně po víc než roce podařilo snad napopáté dopsat až do konce :)

Ahoj Renda a 13měsíční Eliška

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.6 bodů
 Váš příspěvek
 
Renatka30
Zasloužilá kecalka 918 příspěvků 13.11.11 07:16

:lol: Rendo krásný porod :mrgreen: a musím se smát jak jsou ty sestřičky chytré vid - jestli vám tvrdne břiško a že je to tak a tak a že porodíš až druhý den - a jak si myslí že všechno ví - a ví většinou prd :mrgreen: mě tvrdlo břiško u jednoho těhu od 30tt a u druhého těhu od 24 tt - a k tomu i menstruační bolesti, takže já podle tabulek rodila měsíce v kuse :mrgreen:

hodně zdravíčka pro tebe i malou :mavam:

 
Nainuva
Neúnavná pisatelka 18447 příspěvků 13.11.11 10:06

Moc pěkně napsané, jsi šikula :palec:

 
zRadus
Povídálka 42 příspěvků 13.11.11 10:23

Tak tento deníček mě fakt rezesmál :-D Moc pěkně napsané :potlesk: Škoda, že jsem neměla taky tak veselý porod. Tak třeba na podruhé :dance:

 
Gladys
Vesmírná mluvilka 31606 příspěvků 13.11.11 10:30

Já jsem už před prvním porodem tušila, že strávím dost dlouho na záchodě, menstruace jsem měla vždycky první den „čistící“ :lol:
No taky že jo. První porod teda rychlovka, to jsem na tom záchodě byla hodinku z těch celých 2,5h, druhý byl zdlouhavější a na záchod jsem lítala několik hodin, vždycky sednout, prokroutit kontrakci, něco málo vyšlo a zase kolečkou po kuchyni. Ještě že jsem měla vlhčený toaletní papír, bych jinak měla sedřenou prdku :mrgreen:

Ale záchod je na postup porodu ideální, člověk se tam uvolní, kontrakce může pracovat na plno, k tomuto účelu se používá i porodní stolička, ale ten záchod je takový jistější 8-)

 
martext
Ukecaná baba ;) 2182 příspěvků 13.11.11 14:48

Suprove napsane!!! :palec: Taky jsem se zasmala :potlesk: Stejne nejlepsi jsou ti nasi chlapi, ze jindy jim to vzdy trva a pak v takove situaci jsou vyplaseni pak vic nez rodicka :mrgreen: :lol:
Taky mam hodne silne menstruacni bolesti, tak asi vim co cekat na zacatek, co bude dal, to se bojim uz jen predstavit 8-o Tak hodne radosti s Eliskou :kytka:

 
kaďaska
Závislačka 4267 příspěvků 13.11.11 15:20
:palec:
 
Mishullka  13.11.11 16:52

Ahoj, moc krásně napsaný deníček :palec: My máme doma také holčičku, která se měla narodit 2. 11. 2010, ale nějak se na svět moc těšila a narodila se už 27. 9. :-)
Ať vám Eliška dělá samou radost :lol:

 
Valli
Závislačka 4242 příspěvků 13.11.11 17:39

moc hezky se to četlo, super porod, a seš dobrá, žes to zvládla bez manžela, ja ho tam nemít,tak nevím nevím…

 
Ema N.  13.11.11 18:16

Ahoj Rendo, musim rict, ze jsem mela porod naprosto stejny… :dance: Jako bys psala o mem, az na to, ze to byl chlapecek, 36+2tt a vazil 2080g a 44cm a sel hned ten den do inkubatoru v jinem meste. Ale jinak, jako bys popisovala ten muj…

Drzim palce, at si to krasne uzivate i s malou… :hug:

 
jpichova  13.11.11 19:19

Ahojky,
mám uplně podobné zážitky z prvního porodu. Celou noc nic,ráno o půl šesté :-P mi praskli vodu a prý porodím kolem oběda. Kvůli klystýru jsem se nehla ze záchodu,řvala jsem bolestí jak …a vím jen,že mě sestry táhly pod pažema na sál,tam na třetí zatlačení v šest ráno byla malá venku. Co se týče nástřihu,také to nebolelo jen ten hnusný zvuk těch nůžek a pak samo to šití s umrtvením/bez umrtvení/ :pocitac: .
Malá ať krásně roste,my máme chlapečka 24/07/10 ve 35+1,2 a půl dne v inkubátoru :mavam:

 
anilwap
Kecalka 490 příspěvků 13.11.11 20:38

Ahoj,
moc hezke, vtipne, zajimave :palec: Moje holcicka se narodila 8.10.10, sice planovanym CS, ale taky jsem se vubec nebala a opravdu nebylo ceho. Tatinek u toho byl a jsem moc rada. Byt tebou, priste bych to zkusila ve dvou/tedy ve trech :wink:

Příspěvek upraven 13.11.11 v 20:40

 
madlenka73
Ukecaná baba ;) 2310 příspěvků 13.11.11 21:44

Rendo gratuluji k Elišce,porod si měla ukázkový a tvůj příběh mě zaujal o to víc,že mně se Karolínka narodila tentýž den,jen ve 20.42h.

 
Miťulka
Ukecaná baba ;) 1287 příspěvků 14.11.11 00:00

krásně napsané, aji jsem se dost nasmála :mrgreen: viz rychle nachystaný tatínek :lol: :lol:

 
Lucie K
Kecalka 167 příspěvků 14.11.11 13:10

Moc krásně napsané,zaujalo mě to tak,že jsem to jak román zhltla jedním dechem. :palec: A pro příště si přeji tentýž porod. :-D
Holky,buďte obě zdravé a šťastné. ;)

 
VerčaBart
Zasloužilá kecalka 582 příspěvků 16.11.11 13:43

ahojky,moc hezky napsaný deníček:oD
Jinak máme stejně narozené dětičky,my jsme tedy narozeni ve 40tt ale taky 7.10.2010 a máme Šimůnka :mavam:
ať jste zdravé holky papa

 
werunkaw123
Extra třída :D 14091 příspěvků 16.11.11 19:15

Krásně napsané i jsem se zasmála :lol: Musím říct že to byl fakt krásný porod :palec:

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček