Můj život...

anetka89  Vydáno: 25.07.16

Ahojky, občas pročítám deníčky a pokaždé si říkám, že taky nějaký napíšu. Stále to odkládám, tak teď se pokusím jeden napsat. Zda bude dlouhý nebo krátký… uvidíme. :)

Tak ze začátku něco o mně…

Od malinka jsem měla moc ráda děti, když se mé tetě narodila druhá holčička, pořád jsem se snažila být u ní. Pozorovala, jak a co dělá, přebalování, koupání, krmení. Vozila jsem ji v kočárku… V té době mi bylo 9 let. Bylo super sledovat jak roste, co umí.

Bylo mi jasné, že děti do budoucna rozhodně budu chtít. S holkama jsme hrály různé hry (psaní na ruku, v kolika chceme mít děti, kdy svatbu, jaké jména se nám líbí… už ani nevím, jak přesně jsme to hrály). :-)

Čas plynul, my rostly.

Dodělala jsem úspěšně :) ZŠ a z vesnice měla začít jezdit a nastoupit do města na střední. Dostala jsem se na hotelovou školu na kuchaře. Vaření mě vždy bavilo, tak jsem se těšila.

Pár jedinců a nadšenců jezdilo skoro hned po soutěžích. Tak jsem si řekla s kamarádkou, proč to taky nezkusit. Sice jsme nevyhrály ani jedna, ale byla to zkušenost. Potom jsem se spíše hlásila do kurzů studené kuchyně, cukrovinky, vyřezávání melounů, atd.

Během tohoto období jsem o prázdninách jezdila na tábory jako kuchtík a následně jako instruktorka. A právě při prvním táboře, jakožto kuchtík a už né účastník tábora jako dítě, jsem se poznala s mým přítelem. On dělal na táboře nočního hlídače. :)

Zkráceně: po odjezdu dětí jsme se loučili všichni a povídali o celém táboře, vtipné okamžiky s dětmi apod. Blbli, smáli se a nikomu se domů nechtělo. Měla jsem slabou chvilku a právě zmiňovaný přítel byl jediný, kdo si se mnou šel povídat stranou, trošku jsem ho „oslintala“, jak jsem brečela - ani nevím proč už, vzal mě do náruče a odnesl do srubu, kde jsme přespávali…

Teď čekáte, co bylo a co se stalo?

Nic. Uložil mě, přikryl, dal pusu do vlasů a odešel. Druhý den nás čekal odjezd domů. Přítel byl ségry spolužák na ZŠ, tudíž po přistěhování bydlel v té samé vesnici. Po táboře jsme se občas potkali, prohodili pár slov a pak většinou při zpívané se začali tak nějak pravidelně vídat. Slovo dalo slovo a dali jsme se dohromady. Ať už to vypadalo všelijak…

Po roce, kdy jsme trávili volný čas spolu, jezdili na tábory společně k oddílu, jsem se jednoho večera nečekaně dočkala žádosti o ruku. Koukala jsem jako blázen a neviděla v tom problém, proč bych to měla odmítnout. :) Oznámení rodičům bylo taky celkem v pohodě. :) Jelikož mi bylo 17 v té době, spíš tomu dávali jen lehkou váhu a že je to jenom pobláznění.

Končila jsem učňák a zkusila se přihlásit na nástavbu. Začali jsme s přítelem bydlet v garsonce a čas utíkal. Nástavbu jsem úspěšně dodělala, odmaturovala. Nastoupila do práce. V průběhu jsme se bavili několikrát o miminku.

Po 5 letech jsme se přestěhovali do většího bytu. V té době jsem neměla žádnou ochranu a už jsme se pokoušeli o mimčo. Že uvidíme, jestli se zadaří. Po půl roce snažení stále bez výsledku. Možná jsem to chtěla moc a tlačila na pilu… Tak jsme si po přestěhování řekli, že to necháme být a uvidíme časem.

Netrvalo to dlouho a mě se nedostavila menstruace. Měla jsem to vždy nepravidelné, tak jsem to moc neřešila, jenže už bylo něco jinak. Koupila jsem si tedy test, chvilka napětí a koukám, dvě čárky se na mě smějí. Měla jsem neuvěřitelnou radost a volala příteli tu novinu - už se mu blížila pracovní doba ke konci, tak se těšil domů.

Objednala jsem se k doktorovi, abych to tedy měla jisté. A test nelhal. Byla jsem v 6. týdnu těhotenství. Měli jsme takovou radost, že jsme to hned řekli přítelovo rodičům a postupně ostatním. Samozřejmě s tím, že se cokoliv kdykoliv může stát.

Začala jsem koukat po výbavičce. Průběh byl v pořádku. Všechny testy dopadly skvěle. Na screeningu nám doktor řekl, že to vypadá na chlapečka. Popravdě jsme si ho oba i přáli. Jediný problém, který se dostavil, byl po testu OGTT (cukrovka v těhu). První test byl v pořádku. Vzhledem k tomu, že má sestra diabetes, mě hlídali doktoři víc. Druhý ukázal, že těhu cukrovku mám.

Ale nic hrozného, při dodržení diety si nebudu muset píchat inzulín. Tak jsem si psala vše, co jím a chodila častěji na kontrolu. Bylo to kolem 7. měsíce těhu. Tak jsem si říkala, že to zvládnu. A taky že jo. Vše v pořádku. :) Bez inzulínu.

Když přišel den D, bylo vše nachystané. Šla jsem si s přítelem lehnout. (Stále jsme se totiž nevzali i po tolika letech. Uvažovali jsme, že na začátku těhu se vezmeme, finance to ale nedovolily. Nechci jen pidi svatbu, alespoň pár přátel tam chci mít). Bylo půl jedné v noci.

Lehám si, přitulím se k němu a říkám mu, že mám hrozný tlak v břiše. Než jsem to dořekla, slyšeli jsme oba ránu, jako když praskne balonek, ale pod vodou, :) a všude plodová voda. Takže jme se převlékli a přitom jsme volali přítelovo rodičům, že musíme jet. Ten den jsme totiž dali auto na opravu, s tím, že doufáme, že zákon schválnosti nás nepotká - potkal. :-)

Ale byli jsme klidu, jelikož jsem věděla, že se mám dostavit do 2 hodin do porodnice od prasknutí vody. Po příjezdu kolem druhé ráno jsem uslyšela tlukot našeho miláčka na ozvičkách. Byl to krásný zvuk. Kontrakce jsem ale stále neměla. Po vyšetření výsledek, že jsem otevřená jen na 1 cm.

Přítel byl poslán domů, že to jen tak nebude. Mě uložili a chodili měřit ozvičky pravidelně. Blížila se 6. hodina ranní. Paní doktorka mi znova vyšetřila a provedla Hamiltonův hmat. V tu chvíli jsem myslela, že porodím hned, jak to bylo nepříjemné. Ale přežila jsem to. :)

Konečně se sem tam ozvala kontrakce. Po píchnutí oxytocinu přišla dlouhá vlna kontrakcí. Mohla jsem do sprchy, a to tedy byla veliká úleva. Říkala jsem sestřičce, jak to vypadá a že hlavně nechci, aby přítel porod propásl. Napsala jsem mu tedy po 9. hodině, ať dorazí. Že už se snad dočkáme.

Před 10. hodinou už byl v zeleném „mundůru“ u mě. Já ve sprše a kontrakce zesilovaly a začaly být pravidelné. Pro odlehčení mi přítel povídá, že si vzal i hodinky, aby mi mohl měřit kontrakce. :) Hladil mě, mluvil se mnou. Byl stejně vystrašený jako já a myslím, že i většina prvorodiček.

Následovala příprava na porod. Ještě jsem byla nějakou dobu na „hekárně“ a sestřička povídá: „Až vás to bude tlačit, jako když se vám chce na wc, půjdem na sál a zkusíme to.“

Po další kontrakci následoval přesun na porodní sál. Přišel pan doktor a že prý to zkusíme. Ať pořádně zatlačím. Říkal, že to půjde, že už vidí hlavičku. Když jsem to slyšela, už v tu chvíli jsem měla na krajíčku. Zatlačila jsem tedy ještě 2× a naše zlatíčko nás přivítalo krásným řevem.

Sestřička nám povídá: „Máte krásného chlapečka!“

Přišla veliká úleva a už jsem se těšila, až toho malého drobečka, který tam tak křičí na sestřičku a taťku, uvidím. Za okamžik jsem si poprvé pochovala naše malé zlato v náručí a měla neskutečný pocit štěstí. Měl 52 cm a 3350 g. Dali jsme mu jméno Kryštůfek.

Jakmile mi ho sestra dala do náruče, přestal plakat a koukal na mě. To už jsem nevydržela a štěstím začala plakat. Stejně tak přítel. I když se držel. :) A porod bez jeho přítomnosti si nedokážu představit. Byl pro mě tou největší oporou a jsem za to moc ráda a vážím si ho, že chtěl být se mnou při tak důležitém okamžiku. Né každý tatínek chce být u porodu.

Je to naše zlatíčko. Uplynula nějaká doba a během toho se stala spousta věcí… ale to zase až příště. :)

Pokud vás deníček zaujal, napíšu, co se dělo dál. :) Až bude čas…

Tak nakonec je to hodně dlouhé, snad si to někdo přečte a vydrží až do konce. Pokud ano, budu velmi ráda, ať už vás v deníčku zaujalo cokoliv, snad si přečtete i pokračování. Bude o něco kratší. :) A.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 3.8 bodů
 Váš příspěvek
 
Alternativa
Kecalka 184 příspěvků 25.07.16 03:04

Gratulují k miminku deníček hezký. Budu se těšit na pokračování :-)

 
chromecci
Zasloužilá kecalka 635 příspěvků 5 inzerátů 25.07.16 06:25

:potlesk: Moc pěkné ;)

 
Tableta
Ukecaná baba ;) 1925 příspěvků 25.07.16 07:53

Bezva deníček :potlesk:

 
Tiger-lily
Nadpozemská drbna 29290 příspěvků 61 inzerátů 25.07.16 07:57

:kytka: Tvůj deníček se mi moc líbil. Krása obyčejného života, štěstí z maličkých věcí… jste šťastní lidé.

 
kacaba379
Ukecaná baba ;) 1424 příspěvků 25.07.16 09:18

Moc hezké, gratuluji! A přeji zdraví a štěstí celé rodince! :kytka:

 
Lucmína
Kecalka 245 příspěvků 25.07.16 09:28
:potlesk:
 
kecak
Zasloužilá kecalka 757 příspěvků 25.07.16 10:58

Moc pěkný a pozitivní deníček :) děkuji že jsi mi vyloudila úsměv na tváři :kytka:

 
En.Joy
Kecalka 437 příspěvků 25.07.16 12:29

Takova životní idylka… tak držím palce ať se nic nepokazí a všechno ti dal vychází jak si přeješ.

 
unuděná
Ukecaná baba ;) 2238 příspěvků 8 inzerátů 25.07.16 12:40

Me nejvic zaujaly „ozvicky“ a jeste dvakrat za sebou :lol: Ale jinak moc mile a lidsky napsane, urcite dodej pokracovani. Preji hodne stesti v zivote!!

 
amka.82
Kecalka 207 příspěvků 25.07.16 12:40

Moc hezky denicek, blahopreji k prdolce :kytka:

 
reinkarnace
Závislačka 3763 příspěvků 6 inzerátů 25.07.16 13:01

Hm, nezaujal..samé těhu těhu těhu, mě se to četlo špatně. btw kdybych neměla finance ani na svatbu, do mimina se nehrnu, ale to je váš boj. tak hodně zdraví malému

 
svycarka
Kelišová 6330 příspěvků 25.07.16 13:07

Moc mily denik :kytka: :palec:

 
Včelička992
Zasloužilá kecalka 686 příspěvků 25.07.16 13:11

Krasne, az mi slzicka ukapla. Asi ty tehotenske hormony :D rada si prectu dalsi pokracovani :hug:

 
dagmarkaa
Kelišová 5715 příspěvků 25.07.16 13:11

Pěkný deníček :kytka:

 
jun
Kecalka 475 příspěvků 25.07.16 13:59

Pěkný deníček, těším se na pokračování :mavam:

 
eriika89
Povídálka 46 příspěvků 7 inzerátů 25.07.16 15:47

Krasný deníček :palec: gratuluju k malému :kytka:

 
lear
Ukecaná baba ;) 1109 příspěvků 25.07.16 15:59

Zápisek bych si dovolila pochválit. Kromě několika začátečnických zaškobrtnutí je to hezký, plynulý a vcelku konzistentní text, který zcela slouží svému účelu: komunikovat s ostatními maminkami o vlastních zkušenostech.

Netrpí žádnými nenaplněnými literárními ambicemi, snahou o ukrutnou vtipnost či točité věty, a autorka je natolik dobrosrdečná, že čtenáře ušetřila sdělování zásadních životních pravd typu „jaký si to uděláš, takový to máš,“ ze kterých dostávám zánět spojivek.

Dílko není nikterak originální ani nápadité, ale v tomto případě to ničemu nepřekáží, spíše naopak. Namísto otřesného, bezobsažného škváru o špinavých trenýrkách účastníků tábora nám autorka poskytuje hezkou historku o tom, jak její budoucí partner nezneužil její zranitelnosti, ale položil ji na lůžko, dal jí pusu do vlasů a zase šel. Nejpovedenější segment textu.

Z obsahu šlo vynechat ta předznamenání i sliby budoucích zápisků, zmínku o soutěžích a kurzech, neb jsou dějově slepou uličkou, „úspěšné zakončení ZŠ“ a zásnuby v 17 letech ve mně vyvolávají trochu rozpaky (partnerovi své dcery bych řekla „nenasazuj jí prstýnek, ale sobě kondom“), ale jinak mi v obsahu nic nepřekáželo, dokonce ani „ozvičky,“ neb jsou užity adekvátně kontextu.

Kdyby každý zápisek měl češtinářsky aspoň tuto úroveň, přestanu se bát chodit kolem hrobu Jungmanna či Dobrovského, jak v nich neustále vrže.

Příspěvek upraven 25.07.16 v 16:01

 
Merenwen
Ukecaná baba ;) 1022 příspěvků 25.07.16 16:16

Takový pohodový deníček :) spíš čekám, kdy se tu objeví kritický komentář od LEAR nebo jak si tady říká :mrgreen:

 
Merenwen
Ukecaná baba ;) 1022 příspěvků 25.07.16 16:17

:mrgreen: :mrgreen: :mrgreen: to byl fofr :mrgreen: :mrgreen: :mrgreen:

 
vertunka
Ukecaná baba ;) 1822 příspěvků 25.07.16 17:06

@lear tak dneska jsi mě opravdu hodně zklamala. Myslela jsem, že stylistice opravdu rozumíš, ale to co jsi napsala dnes o tomto díle :zed: :zed:

 
sunshinegirl  25.07.16 18:36

@lear A pak, že literatuře rozumíš…ach jo :zed: :zed: :zed: :zed:

 
unuděná
Ukecaná baba ;) 2238 příspěvků 8 inzerátů 25.07.16 19:40

@lear ma dnes nejakou slabou chvilku :mrgreen:

 
Airika
Kecalka 382 příspěvků 25.07.16 20:31

@lear A já zase s Lear souhlasím. Spousta vysokoškoláků by ani podobný text nevyplodila, případně by tam nasekali klidně spoustu gramatických chyb a o větné interpunkci ani nemluvím. Deníček nebyl kdoví jaký „trhák“, ale mile překvapil :palec:

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček