Muselo to ze mně ven

medvidek  Vydáno: 18.06.11

Po skoro dvou letech. Děti jsou dědictví od Hospodina, plod lůna je přece odměna(žalm 127:3-4). Dnes to na mě padlo… nevím co, ale měla jsem potřebu sepsat si svůj nepříjemný a bolestný „zážitek“ z 30. 12. 2009, kterému předcházel potrat ve 13. tt.

Pobolívá mě břicho, už celý den, nevěnuji tomu pozornost do chvíle, než jdu na záchod a zjistím,že trochu špiním. Ale není to moc, tak dál dělám rozdělanou práci. Odpoledne si všímám, že břicho bolí víc, ale krvácení se nehorší… To horší, bolest, strach, křeče, to mě potom provází celou nocí. Ráno vypravíme holky do školky a školy a jedeme do Brodu s mezipřestávkou u mamky. Je mi zle, krvácím už hodně, chci už být bez té bolest,i co mi připomíná porod Lucky… mamce jsem dokonce zašpinila židli svou krví.

Přijíždíme do nemocnice, tam se mně po chvíli ujímá sestra, potom vyšetření doktorem, zápis nálezu a podepisování papírů, kde u několika odpovědí zaškrtnu, že jsem nedostala informace, které ode mě chtějí mít podepsané a zaškrtnuté jako splněné, se slovy, že mi to sestřička na oddělení všechno poví… V šoku ze ztráty miminka, které nebylo plánované a i chvíli nechtěné, píšu to, co chtějí. Lékař mi sděluje, že to bude on, kdo zákrok provede a slibuje, že když bude vše v pořádku, budu moci po 4 hodinách odejít domů.

Míša celou dobu sedí na chodbě, prý za mnou nesmí. Dostávám nemocniční erární dlouhou košili a jdu čekat na chodbu, než půjdu na sálek, kde mě vyčistí. Potom mě zavolají, já přijdu dovnitř, sestra se mně rutině ptá, jestli mám spodní prádlo… před tím mě pošle za mužem, ať mu odnesu hodinky, potom zas, jak to, že mám na nohách ponožky :-(! A vyzvou mě, ať si vylezu na kozu.

Nikdo se mi nepředstaví, nikdo mi neřekne, že je jim to líto. Já tam ležím a je mi vidět… až kam. Musím si říct o přikrytí sama, nikoho z nich to ani nenapadne. Zřízenec, co tam je, naštěstí stojí stranou a nekouká se tam, kam nemá. Celou dobu pláču, nikdo se se mnou nebaví. Podložka, co mi ji dali místo prostěradla, mě zakrývá jen z části a taky mi spadne. Sestra mi ji tedy ještě podá a já si ji přikurtovanou rukou držím.

Do druhé ruky mi jakási ženština, co neumí ani pozdravit a představit se, napichuje kanylu a vystraší mě prohlášením, co mám se štítnou žlázou, že ji mám nějak vystouplou… naštěstí se odněkud vynořuje anestezioložka, která se mi představuje a dává najevo svou účast. Utěšuje mě, ať už nepláču, že budu mít plný nos a oni nebudou moci provézt zákrok. Potom už dýchám a usínám…

Uteklo jen „pár minut“ a já se probírám na úzkém pooperačním lůžku s kapačkou v ruce. Míša sedí na židli a drží mě za ruku. Prý jsem víc krvácela. Ale nic dramatického. Když mi kapačka dokape, odvážejí mě na oddělení, kde sděluji, co mi lékař slíbil. Tu pitomou kanylu mám ještě pořád v ruce. Vadí mi a bolí. Sestra mi slibuje, že se zeptá, jestli a za jak dlouho mi ji bude moci vyndat. Míša byl u mně, když jsem se probrala a i potom se mnou čekal na doktora.

Ale když už to trvalo déle než 2 hodiny, odjel s tím, že mu mám zavolat a přijede pro mě, až mě doktor propustí. Doktor slibuje příchod další 4 hodiny. Já už na nervy, že mě tam chtějí držet, i když mi doktor slíbil, že budu moci jít domů. Vyhrožuji, že odejdu a ať mi zprávu pošlou poštou. Jsem oblečená ve svém oblečení a přecházím po chodbě sem a tam jako lev v kleci. Chci domůůů… vyplakat se, schoulit se do klubíčka, zavřít oči a být jen sama se sebou bez asistence cizích lidí. Myšlenky se mi honí hlavou, že to snad nechápou.

Jak mi bylo zle, když maličké předčasně odcházelo, tak po vyčištění mi po tělesné stránce nebylo nic, jen psychika za nic nestála. To oddělení mě dusilo, ještě k tomu mi týden před tím zemřela v téže nemocnici mamka, takže i proto jsem chtěla PRYČ! Kanylu mi vytáhla sestřička asi po třech hodinách od zákroku. Odchod domů jsem si prosadila, ale muž si pro mě mohl přijet až kolem šesté večer, chvíli před tím totiž přišel Dr., trochu nasupený, že ho naháním. Do zprávy mi napsal, že na vlastní žádost a riziko jsem byla prouštěna.

Bože, jak já se na Tebe zlobila, jak mi to přišlo nefér, když už jsi jednou dal svůj dar, tak proč sis ho zase vzal… Pochopila jsem, že když jsme zjistili, že čekáme mimíse, nebyla v nás radost a těšení, ale obava co bude, nedůvěra k Tobě. Jak ohromnou radost jsem potom měla, když jsem zjistila, že jsi odpustil a daroval nám naše Sluníčko. Mé srdce je naplněné vděčností…

PS: Tento deníček je"JEN"vzpomínkou na to, co bylo.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 5.0 bodů
 Váš příspěvek
 
mara24
Nováček 4 příspěvky 18.06.11 10:13

:-( Je to opravdu smutne a moc lito, drzte se. Pak jeste musim podotknout jak je to nase zdravotnictvi na h… nikdo se nepredstavi, nikdo nema kousek citu…tohle vam opravdu moc nepomohlo. Nejhorsi je na tom, ze je to realita. Ja si vzdycky rikam asi to tak melo byt, ze Buh to tak chtel, je to priroda. Treba kdyby jste to donosila tak by to bylo mnohem horsi, ale o tom muzeme jen spekulovat. Hodne sily preji :andel:

 
chelsea001
Ukecaná baba ;) 2175 příspěvků 18.06.11 10:56

Taky je mi to líto,ale nechápu proč jsi do nemocnice nejela hned jak jsi začala mít bolesti. :nevim:

 
medvidek  18.06.11 11:15

Chelsea001,mě nenapadlo,že by to mohl být konec.Já to přisuzovala zvětšování dělohy.Už to bylo mé třetí těhu tak nějak jsem tomu nevěnovala pozornost.Má chyba.
Děkuji.

 
kachora7
Stálice 61 příspěvků 18.06.11 11:39

Ahoj je mi to moc líto. Mám dotaz? Píšeš ještě než jste jeli do nemocnice tak jste se zastavily mamky, a pak že mamka před týdnem v nemocnici zemřela tak jak to tedy je?

 
medvidek  18.06.11 11:54

Mužově mamince tedy mé tchýni říkám mamko.To jen na vysvětlenou :-).
(odstraňuji podpis,ten tu překáží :-) )

Příspěvek upraven 18.06.11 v 12:23

 
Anabellka
Závislačka 4764 příspěvků 18.06.11 12:24

Je to hrozné, jak se někteří zdravotníci chovají. Já bych jim udělala to samé. Položit vyslečené na vyšetřovací stůl a nechat kolem nich chodit lidi, ať se na ně koukají. Já sama pracuji taky ve špitále, ale na tohle si dávám vždycky pozor.

 
chelsea001
Ukecaná baba ;) 2175 příspěvků 18.06.11 13:01

Aha,promiň to mě nenapadlo :-( omlouvám se

 
kachora7
Stálice 61 příspěvků 18.06.11 15:17

Aha jo tak to promin. Tak to musíš mít super tchýni že ji tak oslovuješ. Tiše závidím.

 
asad  18.06.11 18:35

Ahoj!prošla jsem něčim podobnym mam doma taky dvě dcery 12,9 let.když jsem v roce 2009 zjistila že budeme mit tře ditko samozřejmně neplanovane tak jsem byla trochu v šoku kyž jsme to doma z manželem probrali ,tak jsme si řikali že teda dobře že to třeba bude ten klučina a ja se toho držela,kdyz mi ve 20 týdnu dělal Dr.ultrazvuk a byla to zdrava holka zevšim všudy probrečela jsem 2dnyale zase jsemsi na to zvikla že to teda bude třeti holka bohužel manžel umi jen holky.Ve 32 týdnu mi museli vyvolat akutni porot cisařem Adelce se nedařilo,bohužel naše zlatičko svuj boj tři dny po porodu prohrala.prvni rok jsem chtěla jit za ni ukrutna bolest a bezmoc.Tak si říkam že to mam za to že jsem ji prvně nechtěla po tom za to že jeto zase holčička že to mam zatrest.nevim dnes říkam 5 holek nebo kluku hlavně zdrave. Drž se uvidiš brzi budeš mit nove mimi už to tak chodi.Ja bYch taky chtěla ale mam ztrach že kdyby se něco stalo tak už bych to fakt neustala.

 
medvidek  18.06.11 19:47

Asad,je mi líto co tě,vás s mužem potkalo.
Nevyčítej si to prosím,ubližuješ si a udržuješ v sobě strach.To je škoda.
Já po tom potratu velice brzy znovu otěhotněla,to je to Sluníčko co o něm píšu v článku a teď k němu čekáme další mimi.Jsem momentálně v 15+6tt.

Drž se a nečekej na nic.Děti jsou nádherný dar :-) .

 
pajinka111
Ukecaná baba ;) 1740 příspěvků 20.06.11 13:37

je mi to moc líto :hug: :hug: :hug: ,ale jak tady už psáno,nic si určitě nevyčítej,možná už by stejně nebylo pomoci..
já prožila něco podobného ,měla jsem 2× potrat ve 12 a v 16tt,to sem jela hned do nemocnice,ale miminko už nežilo :cry: ..už sem si myslela že nebudu mít nikdy děti a nakonec mám dcerku a ted novopečeného syna :srdce:

 
lisacek
Ukecaná baba ;) 1661 příspěvků 20.06.11 14:59

Je dobře, že ses z toho vypsala :hug: :hug:

Naše zdravotnictví co se týče komunikace a přístupu k pacientovi je na h…o :cert: a asi se to jen tak nezmění :roll:

Přeji hodně štěstíčka v životě a další zdravé miminko :-D :palec:

 
barbara21
Echt Kelišová 7711 příspěvků 20.06.11 15:10

je dobře že jsi se vypsala… moc jsem si poplakala.

Vložit nový komentář