Musím věřit v dobrý konec

Julliet  Vydáno: 12.05.10

I když život přichystá mnoho překážek, ať jsou dobré nebo zlé a ať je nám pouze pár dní nebo už chováme vnoučata, musíme je přijmout do našeho života a žít s tím.

Dobrý den milé maminky a uživatelky.

Dneska jsem narazila na tyto stránky a jsem jima nadšená. Je krásné, že jsou diskuze, kde si maminky pomáhají navzájem, ať radou nebo jen tím, že si to jen přečetli. Hned jsem se musela zaregistrovat a vstoupit mezi vás. Trochu vám popišu svůj dosavadní život.

Je mi 22 let a mám 3letého andílka a smysl mého života. Ano, i já patřim mezi mladé maminky, které často slýchávájí, jak moc jsem mladá maminka, jestli toho nelituju, že jsem se uvázala tak brzo, že jsem si toho přeci tak málo užila… Dřív mě rozčilovaly takové otázky. Copak mám čeho litovat, když mám vedle sebe kus sebe, které je tak mne závislé, tak bezbrabné, tak nádherné. Každý den, každou minutu mi muj synáček dokazuje, když se na mě usměje, přijde se pomazlit nebo jeho zlobení mi dokazuje, že teprve až teď mi začal ten krásný život, kterýho rozhodně nemusím nikdy litovat.

Teď už jen odpovídám, cožpak dobrým rodičem se stáváte věkem, ten rozhoduje, zda jste dobrým rodičem? Co jsem si neužila, randění s klukama, chození na zabavy, dlouhý spánek, cestování…? Věřte nebo ne, nic mi z toho nechybí. Cestovat se dá i s dítkama, randim každý den s naším tatínkem večer u televize, když naše štěstí usne a občas si i někam vyrazíme s přáteli na nějakou tu zábavu. Ale my prostě stejně srdíčkem tíhnem k tomu pokladu, které jsme nechali u babičky.

Nyní dokonce jsme mohli oznámit světu, že čekáme další pro někoho nepochopitelné štěstí. Jsem ve 23tt a i ve svém věku a bezproblémovém prvním těhotenství jsme si prošli už svoji ztrátou a nepochopetelné ztrátě.

Snažili jsme se o druhé děťátko, které přišlo asi po 3 měsících snažení. Ano, jsem mladá, zdravá, pročby to nešlo. Příteli je už sice 30, ale copak je to pro chlapa.
Byli jsme šťastný při pohledu na ty dva krásný proužky. naše štěstí se ještě zvětšilo, když nám byly dopřány hned dvě. Čekali jsme totiž dvojčátka. Bylo to pro nás ale i zároveň nečekané překvapení, protože v naších rodinách se žádné vicečetné těhotenství nevyskytovalo. Ale vždycky jsme si přáli dvojčata a oba jsme chtěli velkou rodinou.

Tak velkou radost jsme si přeci nemohli jen nechát pro sebe, začali jsme to oznamovat babičkám a přátelům. Byli jsme nesmírně šťastní.

Samozřejmě se mi nevyhnuli celodenní nevolnosti a velká únava, které vedle 3letého caparta nešli jen tak zaspat. Vše se zdálo být tak jak má. Ultrazvuk proběhl v pořádku a bylo nám řečeno, že jsou dvojvaječná. Moje nevolnosti i únava pominula a já jsem si mohla konečně užívat svoje druhé těhotenství. Asi kolem 13tt mě začalo pobolívat břicho, nevěnovala jsem tomu moc velkou pozornost, přeci jen čekám 2 a to je pro tělo větší zátěž. Ale druhý den to bulo horší, tak jsme vyrazili k naši paní gynekoložce. Ta nám udělala ultrazvuk a oznámila nám,že jedno se nevyvíjí tak jak se má, že je o něco menší, ale to se občas stává a musíme vyčkat, jestli to dožené nebo zemře. Ale i kdyby se stala ta horší varianta, nemáme se obávat o to druhé, že máme štěstí, že jsou dvojvaječné tudíž každý má svůj ochranný váček. Nevěděli jsme, jestli plakat nebo doufát v štěstí, ale jako každý milující rodič věří, že to dobře dopodne. A tak jsme začali doufát a věřit. Bude to možná znít strašně, ale aspoň jsem si říkala, že aspoň to jedno máme jistý.

Břicho mě postupně přestávalo bolet a tak po dvou týdnech jsem se vydala docela klidně ke gynekoložce. Po nekonečně dlouhém vyšetření, při kterém jsem věděla, že je zle mi oznámila, že je něco v nepořádku, nevidí ani jednu srdeční činnost. Jak ani jednu, mají tam být přeci dvě?

A tak po nekonečném štěstí nekonečná bolest. Naše dětičky nežijí. Ještě ten den jsem je musela porodit. Ta neuvěřitelná bolest ze stráty, to nekonečné prázdno. Jen jsem brečela a v mysli vyprovázela svoje děti do říše, kam ještě přeci neměli patřit. Nedostali šanci tento svět poznat, tak proč zrovna oni, proč zrovna nám.
A víte, co je ještě vedší zloba? Že to tak nemuselo dopadnout, kdyby doktorka, která na tohle povolání tak dlouho studovala, poznala ne dvojvaječné těhotenství, ale jednovaječné. Tudíž to zdravé čekalo na to nemocné až zemřeli spolu. V nemocnici nám potvrdili, že u jednovaječných se na nic nečeká a že to zaostalejší mělo být dáno hned pryč, že pochybení bylo na straně mý gynekoložce. Pohoršovalo je, jak je možný, že tak zkušená doktorka nepoznala tak jednoduchou věc.
Nejdřív jsem byla rozhodnutá, že to přeci nemohu jen tak nechat být, musím přeci s tím něco udělat, vždyť mi zabila hned dvě děti. Ale byli jsme obeznámení, že taková válka bude trvat několik let, několik let připomínky ty největší bolesti. A stejně by to bylo uzavřený pro lidské pochybení. Jsem asi pro mnohé srab, ale já prostě na toodvahu ani sílu nemám.

Teď jak jsem už psala, opět jsem těhotná. Avíte, co je na tom zvláštní, že jsem opět otěhotněla v den, kdy se měla naše dvojčátka narodit.

Musím se s touto bolesti naučit žít a smířit se s ní. Věk nad štěstím i nad neštěstím nehrahje žadnou roli.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.8 bodů
 Váš příspěvek
 
IvanaEliska
Nováček 5 příspěvků 13.05.10 08:13

Ahoj Juliet,
moc krásně napsaný příběh.Je mi moc líto Tvé ztráty dvojčátek,musí to být velmi bolestivé.Poslední dny si zde čtu hodně příspěvků s podobným osudem a je opravdu strašné,proč se takové věci dějí?! Musíš být silná a radosvat se z nového těhotenství :potlesk: Jsem dnes ve 38tt a věř mi,že i když je to mé druhé těhotenství (první bylo bez problémů,mám krásnou skoro 3 a půl letou holčičku),tak pořád trnu hrůzou,co by se mohlo ještě stát,jestli bude náš chlapeček v pořádku.
Držím Ti palce,ať je tentokrát vše v pořádku a brzo se raduješ z toho malého uzlíčku,co přijde na svět :hug: :srdce:

 
jitka 11
Neúnavná pisatelka 16808 příspěvků 4 inzeráty 13.05.10 08:33

Ahoj Juliet,
jsi silná žena, když můžeš takhle vypsat Svůj nezdar s těhotenstvím. Ale gratuluji k dalšimu těhotenství, určitě dopadne dobře a budeš se radovat ze Svého miminka.
Tvoje miminka :andel: se tam nahoře hrají s mým synkem :andel: /9tt/, zamlklé těh. a určite se mají dobře. Nic jim tam neschází a čekají, až se budou moci narodit znova.
Vždycky něco špatné je pro něco dobré.
Mám 15 l. dceru a 6 m. synka a pro ty ted žiju.
Hezký den
 Jitka

 
Dajma
Ukecaná baba ;) 1423 příspěvků 13.05.10 09:24

Milá Juliet,
krásně napsané… Jsem taky mladá -26 mi bude, ale mám už 3syny, i jednu ztrátu..to mi připomíná, že tento týden je zrovna 3.výročí té ztráty (8tt zamlklé)..
No k tomu mládí, já taky chtěla vždy velkou rodinu, ale začala jsem špatně (se špatným chlapem) a celé se to zkomplikovalo. Teď dokonce i vidím, že mi to „užívání si“ chybí. je to v reálu jinak, nějak se nedokážu 100% vžít do té role pořádné matky a hospodyňky a furt s něčím válčím, jenže u mne to má kořeny v minulosti a já se s tím neumím správně poprat. Tak Tě moc obdivuju, že Ty si to rodičovství pěkně užíváš a po ničem jiném netoužíš…

K dvojčátkům - z mého pohledu, je spíš dobře, že zůstaly spolu, protože halvně jednovaječné dvojčátka jsou nerozlučné a většinou se doplňují, tudíž by tomu jednomu pořád něco (možná jen vnitřně) scházelo. Snaž se to vidět i z té lepší strany, taky jsem se to naučila. A teď čekáš znovu, tož si to užij, je to paráda :wink:

 
Babáč
Povídálka 21 příspěvků 13.05.10 12:30

Aho moc hezky jsi to napsala. I já jsem otěhotněla v 19 letech. Syn se narodil když mi bylo 14 dní dvacet. A ani já ničeho nelituji a moc ho miluji. Druhé jsme chtěli taky po třech letech , ale nějak se nám nechtělo podařit, otěhotněla jsem, až po dvouletém snažení.No mezi tím jsem mněla samovolný potrat. A tuto neděli už mám termín. Druhé těhotenstí bylo vymodlené a celou dobu jsem měla nějaké problémy. Ale ted už je vše v pořádku. Tak tím jsem jen chtěla říct , že člověk nesmí stratit odhodlání poprat se s tím co mu stojí v cestě. Proto ti držím pěstičky , at tentokrát je vše v pořádku. Drž se :palec:

 
rija
Zasloužilá kecalka 687 příspěvků 13.05.10 13:00

Ahoj,moc krásné a přitom hrozně smutné,ale jsi silná a máš před sebou další štěstíčko v podobě svého miminka,moc ti to přeju :mavam: :huban: :huban:
Máš pravdu,otázka dobrého rodičovství nezáleží na věku,ale na každém z nás.Já čekala na moje štěstíčko do svých 36 let a kdyby přišlo třeba v 19,vůbec by mi to nevadilo.
Přeju mooooc zdravíčka a štěstíčka :potlesk: :kytka:

 
BohunkaP
Extra třída :D 14164 příspěvků 13.05.10 17:03

Je mi to moc líto!! Přeju hodně sil…

 
Vedaniga
Kecalka 466 příspěvků 14.05.10 13:36

Taky jsem mladá maminka. Je mi 28 a nejstaršímu synovi 10. Spousta lidí mě nedokázala pochopit, stejně jako nechápou, že toužím po veliké rodině a s přítelem čekáme teď už čtvrté dítě. A je moc, moc vytoužené.

Příspěvek upraven 14.05.10 v 13:37

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček