Můžeš být blbý, ale musíš si umět poradit

evinkaa  Vydáno: 06.02.12

Přátelé, kamarádi. I mě začala svrbět ruka a můj vnitřní hlas mi dnem i nocí neustále našeptával, že napsat sem svůj deníček je ta správná volba. Nu, tedy pohodlně se usaďte, uvařte si kafíčko, děti zamkněte na sedm západů někam do komůrky a ujměte se louskání mých písmenek.

Měla jsem zrovinka rok před maturitou, kdy jsem potkala svého prince na bílém koni. Sice tedy přišel hezky po svých a bez meče a brnění, ale zato s úsměvem na rtu a s vlídným slovem. Prostě pravá a nefalšovaná láska na první pohled. „Miláčku, jak se máš? Ani nevíš, jak moc tě miluji. Chybíš mi.“ Psával mi můj Romeo den co den. Krásná to byla věru doba. Nejhezčí léta mého života, můžu nyní bez nadsázky říct. Každý jsme bydleli ještě u svých rodičů, ale jen kilometr od sebe, denně jsme se vídávali, jezdívali na výlety, plánovali, jak si u jeho rodičů na půdě zařídíme útulné bydleníčko. „A třeba tam bude místo i pro malého špuntíka.“ Šeptal mi přítel do ouška a já se tetelila blahem.

Jenže ouha. Člověk míní a život mění. Na přítelovi rodiče přišla exekuce, barák zastavili a my si tedy našli jiné hnízdečko lásky – přestěhovali jsme se do velkého města do bytu k jeho babičce. „Nu co, vždyť jsme mladí, milujeme se a v tom jednom pokojíčku, co nám babička vymezila, to chvíli vydržíme. Však to nebude navždy.“ Říkávali jsme si, když jsme zrovna odcházeli od přátel, kteří měli krásně zařízený malinký byteček. Snad tisíckrát jsme si říkali, že si najdeme podnájem a ke stále více nemohoucí babičce budeme docházet a pomáhat jí, ale nikdy jsme tento plán neuskutečnili. Oba jsme pracovali, cestovali, užívali si, byli jsme šťastní i s tím málem, co jsme měli. Jen čas od času jsem propukla v žalostný pláč, který pramenil z touhy o miminko. „Babička a dítě, to by opravdu nešlo.“ Utěšila jsem sama sebe a běžela si za odměnu koupit třeba hezkou knížku. Kupodivu to fungovalo.

Po sedmi letech našeho společného soužití babička zemřela. Kajícně přiznávám, že se nám i jí ulevilo. Byla už rok hodně nemocná, měla bolesti a trpěla a my byli unavení a zaseklí v neustálém stereotypu. A tak jsme jí zařídili pohřeb (bohužel přítelova rodina se o nás ani o ni nezajímala), zrekonstruovali jsme si celý byt a poctivě začali pracovat na miminku. Otěhotněla jsem a příteli se začalo v podnikání náramně dařit, společně jsme nakupovali nábytek, výbavičku, začali se těšit na své první dítě. A když nám potvrdili, že to bude chlapeček, kterého si přítel strašně moc přál, pak bylo vymalováno. Co více člověku může chybět ke štěstí.

Přátelé, kamarádi, život není pohádka. A pokud tomu stále ještě věříte, pak tímto pro vás vyvolené uzavírám svůj příběh.

Ti ostatní pozor, nechť při údivu věcí následujících nezapomenou zavřít pusu. „Pořád máš nějaké pindy. Tak já tady dřu a tobě se furt něco nelíbí. Jestli se ti něco nelíbí, tak se seber a vypadni. Takových holek, jako jsi ty, můžu mít na každém prstě deset.“ Křičel na mě opilý přítel někdy o půlnoci dva týdny před termínem porodu. Hrůza. Předporodní chlapská deprese, jistě vám vyvstalo na mysl. Houby! Peníze, holky. Jsou to užitečné papírky, ale dokáží strašně moc měnit charaktery. Z milujícího člověka se stane namyšlený frajer, sotva stačíte mrknout okem (až nyní se dozvídám, že za ta hromada peněz, která se proměnila v luxusní auto, značkové oblečení a drahou elektroniku jsou daně a pojištění, které mělo být dávno, dávno odvedeny státu.) Ovšem za hluboké noci s obrovským bříškem se těžko kamkoliv putuje, takže zůstáváme.

Tři dny nato odešel přítel do hospody. Byli tři hodiny ráno, on nikde a já dostala stahy. Bůh ví, kde tenkrát byl, že neslyšel můj telefon. A tak mě do porodnice zavezl taxikář. Byly to poslíčci, ráno mě propustili. Byla jsem šťastná, protože jsem celou noc nespala. Ono SMS typu: „Pokazil jsem to, že jsem nebyl doma. Bude lepší, když už nebudu.“ vám na spánku moc nepřidají. Za týden jsem však porodila toho nejkrásnějšího chlapečka na světě. Kluk jako buk, zdravý jako řípa a přítel šťastný jako blecha. Přátelé, kamarádi, zklamu vás, no právě vás, kteří jste už už očekávali velký happy end.

„Měla jsem zrovna pár týdnů po rozvodu, dva šikovné velké kluky a prima práci managerky, kdy jsem poznala svého prince na bílém koni.“ Mohla by s klidným srdcem začít psát příběh milenka mého přítele. Poznali se pár dní po tom, co jsem otěhotněla, jen se ještě nemohli spolu scházet, protože jsem všude chodila s přítelem já. „Vidíš to. Celých deset let jsem musel být jen s tebou, teď už si konečně můžu užívat.“ Slýchávala jsem od přítele, který se ráno vracíval bůhví odkud a já mu to samozřejmě s třítýdenním miminkem v náručí vyčítala. Paradox, že? Člověk nikdy v životě nemůže mít vše… tedy já ne.

Nikdy jsem se necítila tak na dně. Zůstala jsem prakticky sama v krásně zařízeném bytě a večer co večer brečela do polštáře při představě, kde je přítel a co tam asi dělá. A co budu dělat já. Čtyři měsíce na to jsem náhodou narazila na přítelův facebook, kde měl v přátelích i mimochodem mé sourozence a bratrance a x společných přátel (mě samozřejmě ne) a kde si se tou svou hvězdou v klidu píší na zeď, jak moc se milují a že jsou spolu ve vztahu. Polovina společných přátel jim gratulovala, druhá polovina se divila. Se slzami v očích jsem si sbalila svých pár švestek a šupajdila i se synem k rodičům. Avšak dojemným SMS typu: „Miluji vás. Vy jste moje rodina. Vraťte se. Zařizuji pro vás novou kuchyň, přesně takovou, jakou sis přála. Už nikdy vás neopustím. Udělal jsem velkou chybu. Nerozbíjejme naši rodinu…“ se těžko odolává.

Pár dní před Vánoci tedy v duchu „hurá, konečně dostal rozum a budeme šťastná rodina až do smrti smrťoucí“ jsem se svými pár švestkami putovala zase zpátky k příteli. Přátelé, kamarádi, nechci být pesimista, ale žádná procházka růžovým sadem se konat nebude. To bych to měla tedy v životě just jednoduché. Štědrý den. Slavnostní nálada, přítel kuchtí celou večeři, na stole svíčky, pod stromečkem halda dárků, co více si přát.

Celé dvě hodiny je se synem rozbalujeme, až pod stromečkem zbydou poslední dva dárky. „To bude asi pro mě.“ Sebere je přítel a začne rozbalovat. Nebudu vás napínat, samozřejmě hádejte, od koho jsou. Dát si pod rodinný stromeček dárky od své milenky, která už dávno neměla být milenkou, tak to pardon, ale to může udělat opravdu ten největší hlupák na světě. Pokud to tam tedy nedal schválně… Horší Vánoce jsem věru nezažila. A zatímco já neudržela slzy a sama sebe litovala nad tím, s kým to dítě vlastně mám a jak jsme dopadli a jak mi někdo něco takového může udělat, přítel se oblékl a odešel do hospody. Tedy údajně do hospody.

Ve stejném duchu jsme přežili Silvestra, ve stejném duchu přežíváme dodnes. A ve stejném duchu budeme přežívat dalších x týdnů, měsíců, let… než tedy půjde syn do školky a já do práce. Nechci momentálně bez příjmů opouštět zařízený byt a město, kde mám možnost občas si přivydělat, ačkoliv mě za to možná zaplatím svým duševním zdravím, neboť žijte s člověkem, který vás podvádí a tímto vám neskutečně ubližuje. Avšak vás i dítě živí…

„Princ si vzal princeznu, měli spolu kupu dětí a žili spolu spokojeně a šťastně až do smrti“ se bohužel nekoná, ale… je mi 29 let, mám za sebou x let odpracováno, procestovala jsem celou republiku a kus světa, poznala jsem lásku i zklamání, mám krásného syna, už pomaličku přicházím na to, co od života vlastně chci… to se taky počítá. A láska? Co my víme, co nám osud naservíruje na talíř, dobré roky se střídají s těmi zlými jako aprílové počasí a po každé velké bouřce jednou musí zákonitě vysvitnout sluníčko. Ještě stále pláču, ale těch úsměvů je den ode dne víc a víc…

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 5.0 bodů
 Váš příspěvek
 
beruska03
Kelišová 7469 příspěvků 06.02.12 09:28

tak to je tedy silné kafe :( je mi to moc líto že to takto dopadlo :( přeji moc moc vnitřní síly !!!!! :kytka:

 
LilinkaM
Povídálka 48 příspěvků 06.02.12 10:04

Bhá mi mráz po zádech !!! :-( Je opravdu až nechutné jak dokáží peníze udělat z lidí bezcharakterní idioty!!!!! :-( opravdu silná káva! :poblion: :poblion: :poblion:
Jste silná ženská a zasloužíte si náruč plnou něhy a upřímné lásky a ne takového blbečka jakého „musíte“ trpět!!!!
Přeju vám moc moc moc pevné nervy a v brzské době konečně pohodový život s tím pravým a nezkaženým partnerem :hug: :kytka:

 
wildcat
Echt Kelišová 8561 příspěvků 06.02.12 10:26

Hustej příběh, proč mi ale jen něco zatraceně připomíná? Jen ta doba před miminekm netrvala tak dlouho, vlastně docela krátce, ale věřila jsem že mi to tentokrát vyjde. Když bylo prckovi asi 4měsíce zjistila jsem že má milenku, a už nějakou dobu. Ale přesně, co bych dělala se 7600měsíčně a miminem? Navíc jsem věřila že to já budu ta která vyhraje, dost naivně. Za 2,5 roku jsem vyzkoušela všechno možné i nemožné aby jsem to udržela pohromadě. Výsledkem byly stále zhoršující se stavy a hádky při kterých mě dokázal přivést na pokraj nervového zhroucení. Stočení na zemi v klubíčku jsem se nervově klepala a přála si nebýt.

Ale evinkaa, věř že všechno má jednou dobré konce. Můj prince se objevil když byly prckovi přesně 3 roky. Po měsíci jsem od bejvalýho odešla, a dnes jsem vdaná, za 2 měs mě čeká porod a mám se jako princezna. Nemáme vlastní bydlení, ani luxusně vybavenej byt, jsme v podnájmu ve 2+1 ale jsme šťastní a můj syn je taky šťastný. Věř že budeš jednou taky. Posílám hodně sil a snad jsem tě trochu povzbudila. ;)

 
Nodynka
Stálice 84 příspěvků 06.02.12 10:49

Tedy, tohle je jeden z nej deníčků, co jsem tady kdy četla. Máte v sobě kus literárního talentu. Bohužel to, o čem jste psala, už tak skvělé nebylo. Máte zkušenost, kterou si některé z nás ani neumí představit (ani nechtějí), ale z toho, jak jste to tady podala soudím, že nebudete žádná květinka a že se dokážete vzchopit a vzít život do svých rukou. Psát fráze, že bude líp a že se vše v dobré obrátí nebudu, protože to tak je. Vždycky to tak je :srdce:

 
Jadla
Zasloužilá kecalka 523 příspěvků 06.02.12 11:09

Jsi statečná, obdivuhodná žena. A máš pravdu, sluníčko zase musí vyjít, je to přece statisticky dokázáno :kytka: Přeji hodně energie a sil!

 
Falka
Kecalka 184 příspěvků 06.02.12 11:23

Naprosto souhlasím s Nodynkou. Ještě snad nikdy jsem nenapsala komentář k deníčku, ale tenhle je opravdu výborně napsaný, působíte neobyčejně vyzrále a jako silná osobnost, proto věřím, že se Vám i přes tuhle šílenou zkušenost bude v životě moc dařit. Přeji hodně sil ke zvládnutí složitých situací v životě a ať se Vám i se synem daří :) .

 
Dankár
Kecalka 252 příspěvků 06.02.12 11:51

Velice hezky napsané :potlesk: i když to o čem se tam píše už tak hezké není…Je to smutné,ale po bouřce přece vždy musí vyjít sluníčko :hug: Ať svítí už jenom to sluníčko a už žádná bouřka nepřichází :mavam:

 
Klárka82
Kecalka 134 příspěvků 06.02.12 12:08

A co na nic nečekat a vrátit se zatím zpátky k rodičům? Určitě by pomohli, když už pomohli jednou, a měli byste klid.
Držím palce :hug:

 
mikina7777
Povídálka 39 příspěvků 06.02.12 22:18

Teda moc pekne napsany Vas pribeh,zezacatku jsem si myslela ze to bude opravdu stastny konec,az me slzy vytryskly z oci.Je mi to lito a preju Vam hodne sil,stesti a at Vam to slunicko brzy zasviti :-)

 
Kornel
Závislačka 3777 příspěvků 06.02.12 22:56

Evi,to je na mě moc a nejste určitě sama,já jsem po 11ti letech zamilovaná a muj manžel mi to opětuje,neříkám že vždy bylo vše na 100procent ale opravdu se milujeme a neskutečně vás obdivuji a přeji at se co nejdřív postavíte na své nohy a jste štastnáááááááá :( :srdce: :srdce: :srdce: :srdce: :srdce: :srdce: :srdce: :srdce:

 
marfušenka
Stálice 72 příspěvků 08.02.12 10:17

Přesně tak,sluníčko zase vysvitne. :D Určitě to teď není jednoduché, zvlášť, když s ním máš dítko a máš ho stále ráda. Ten malý tě potřebuje vlastně pořád,ale pokud máš možnost a rodiče ti malého pohlídají,tak určitě neseď doma. Udělej nějakou změnu. Jiná barva vlasů.účes, cokoli. Buď k němu lhostejná,aspoň na oko. Ale hlavně pokud to jde,tak neseď doma.Vyraž si s kamarády nebo jen odjeď na víkend k rodičům. Řekni jemu,ať synka pohlídá,že jdeš s kamarádkou do kina. Řekne ne, tak malého odvez k rodičům,pokud tu možnost máš. Některý chlapy bych :pocitac: Bude líp,dočkáš se toho pravého prince, ale rozlížej se už teď. Třeba už ho někde kolem sebe máš,jen to ještě nevidíš. :lol:

 
Loki01
Echt Kelišová 8733 příspěvků 08.02.12 17:05

Je mi to moc lito:( Ja jenom aby jsi radsi odesla hned protoze toto je horor. Problem je v tom, ze potom se najde jeste milion dalsich duvodu proc tam mas zustavat a ani se nenadejes a bude ti 50 a zivot jsi zahodila kvuli idiotovi. Rodice te domu podle toho co pises vezmou, neblbni a odejdi! Cim dyl tam budes, tim vetsi budou vazby na ten byt atd.to mi ver:(

 
KKKytičkaaa  11.02.12 22:09

Ahoj, po přečtení tvého deníčku je mi s toho smutno, s toho co prožíváš, protože to musí bejt šílené… Víš, mě napadá jen to, jak tohle někdo může dělat, nechápu člověka, který nemá svědémí (on asi ne) to, že někdo podvede, vzchopí se a jde se dál, to ještě pochopit jde..Nebo nevěra a konec…Ale tohle ???Koho tedy chce? Chápala bych, že chce žít dva životy s tebou a sní…Tohle je opravdu nechutné, nechutné to co ti dělá…Ano ono asi hodně záleží na penězích,ale ber to tak, že mladá nebudeš pořád, máš taky jenom jedny nervy a život nebo láska neni vždy taková jakou ji tady popisuješ…Možná slova od nás, jsou jen pouhá slova, protože nejsme v tvé kůži, ale opravdu by bylo dobré byť odejít k rodičům a začít od začátku..Je to težký a bude to těžký,ale pokud ho opustíš, jednou bude líp , ale takhle ? Takhle líp nebude…Zatvrdla jsi v něčem s čeho není úniku a jak to tak vypadá on se opravdu asi nenapraví.Stojí ti za to ? Chceš si nechat zničit nervy a být rozklepanou matkou?Rozklepaným člověkem? Protože přesně tam to spěje.Né vždycky bude mladá jak jsem psala, nenech si utéct nejhezčí roky tvého života, vždyť ho máš ve svých rukou, postav se a začni za sebe a své dítě bojovat, ano bude to tvrdé prvních pár měsíců, budeš se trápit, bude ti chybět,bude to boj, ale tahle cesta vede k tomu,aby ti bylo zas líp…Až půjdeš po mateřské do práce, můžeš řešit i své bydlení, potkáš třeba muže, který ti všechna utrpení vynahradí…Nezahazuj se.Držím ti palce. :kytka:

 
netkaa
Kecalka 211 příspěvků 12.02.12 15:04

přeji z celeho srdce jen to nejlepsi.. Zvaz, jestli by preci jen nebylo lepsi odejit a otevrit dvere nekomu, kdo tebe a maleho zahrne laskou jakou si zaslouzite.. :hug: :hug: :hug:

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček