Mých posledních 21 dní

O životě

Předem se chci omluvit všem, kterým jsem slíbila, že něco pošlu a ještě neposlala, ale posledních 21 dní bylo a je nářez.

Tak jak to všechno začalo, všechno jedním blbým telefonátem : M… děda je v nemocnici má zlomená žebra, je u tebe ve městě v nemocnici, je potřeba abys za ním chodila každý den, vem fotky rodiny a furt mu nás připomínej (děda má Alzheimer, 2 stádium) je potřeba mu neustále pomáhat oživovat paměť, takže celých 21 dní, každý den do nemocnice s malým, připomenout kdo jsem, kde je, ukázat na fotce děti, vnoučata a druhý den nanovo.

Takže dopoledne do práce, odpo pro malého, k paní na hlídání do nemocnice, večer domů a ráno nanovo. No,ale stálo to za to, po 14 dnech už děda věděl, kdo jsem a občas si vzpomněl kde je, jediné, na co si vzpomínal každý den, že mu před 35 lety umřela dcera po operaci srdce, byla dítě, 4 roky, a každý den to prožíval jako by se to odehrálo zrovna ten den, strach ze smrti, cizí prostředí asi dělalo svoje, napadl zdravotní sestřičku a doktora, naštěstí personál zlatý a měli pro dědu pochopení… Po třech týdnech naštěstí pustili dědu domů, kde se o něj starají moji příbuzní.

Když jsem chodila do té nemocnice (nebo toto oddělení spíš je už taková čekárna na smrt, měla jsem pocit, že jsme snad jediní příbuzní, kteří navštěvují pacienta na celém oddělení :-() Tak se vě mě tak nějak začala rodit taková potvůrka, furt přemýšlím, jak dlouho tady ještě budu, mám strach abych neumřela mladá, abych mohla svoje děti vychovávat a neustále mám strašně tíživý pocit, že se mi stane něco strašného.

Čeká mě operace ŠŽ, mám Graves-Basedowu chorobu (zvýšená funkce štítná žlázy), endokrinoložka mi operaci doporučuje pro další těhotenství, ale já na ní asi teď nedokážu jít, vím, že je to v dnešní době banální zákrok, ale nemůžu se zbavit pocitu, že se z narkózy neprobudím, že se operace nepovede, ale mám strach, že když si nenechám štítnou žlázu vyoperovat, tak že se může můj stav ještě zhoršit.

V pondělí jdu na krev v úterý budou výsledky a pak se uvidí, za jak dlouho na operaci. Je pravda, že od porodu se mi ŠŽ zvětšila, ale furt nějak doufám, že se prostě všechno ustálí a já na operaci nebudu muset. Nehledě na to, že jsem měla být na odběru krve už před 3 měsíci, ale nějak jsem neměla sílu tam dojít :-( A teď mám strach tam jít, co když se to zhorší ještě víc :-( Ráno nemám na krku nic, večer velkou bouli. A co bude pak, budu přibírat na váze?! Budu mít problém otěhotnět, udržet těhotenství nebo bude líp?! Bude ještě pak něco… nebo pak už nebude nic?!

Hodnotilo 0 lidí. Score 0.0.

Reklama


Reklama

 Váš příspěvek
 
TornadoLou
Ukecaná baba ;) 1268 příspěvků 22.03.11 07:16

Mabit-v prvom rade sa sklanam pred tvojou silou,ze si zvladla chodit za deduskom a tak krasne mu pomahat. Chce to vela sil a aj odvahy,klobuk dolu! :palec:
Prezila som nieco podobne-a tiez som mala ist na operaciu-prvu v zivote. Strasne som sa bala-ako to bude,ako prezijem narkozu,ako dlho tam budem-ci sa vratim domov k dcerke…
Prave to mi pomohlo-to ze mam dcerku a chcem byt s nou-zdrava,bez strachu co to v mojom tele rastie a kedy ma to polozi.
Nakoniec ta narkoza bola skvela! Daju ti liek,mas skvelu naladu,potom si lahnes a zrazu si lahucka ako pierko,je ti prijemne,vsetko jedno. Spis a snivaju sa ti nadherne sny.
A ked ta prebudia-zistis ze ta tarcha strachu je prec! Operacia sa podarila,teba caka uz len par dni v nemocnici a hura domov k svojim.
Uz sa nemusis rozhodovat kedy a ci ist na operaciu.
Si doma a mozete si planovat s rodinkou pekne chvilky.

Mabit,drzim ti palce aby aj u teba prebehlo vsetko hladko a rychlo a podobne prijemne ako u mna. Narkoza je to najprijemnejsie z celeho procesu operacie,a aj ked mas strach(kto nema),ver ze to trapenie z teba spadne a budes stastna ze mas po operacii.
:huban: Vela stastia a odvahy! :pankac:

 
Kamča.dalmatinka
Hvězda diskuse 46984 příspěvků 22.03.11 10:24

Mabit já sem asi ta poslední kdo by měl někomu říkat neboj se,proto že já se bojim každou vteřinu všeho a i zubař je pro mě zlej sen,ale moc ti držím palce.
:hug:

 
tetma
Kelišová 5164 příspěvků 22.03.11 16:11

dík

 
Mondík
Závislačka 4502 příspěvků 22.03.11 21:21

Muj deda ma taky Alzheimera a ja navic pracuji se starymi lidmi, takze te obdivuji, neni to sranda. Co se tyce operace - drzim pesticky, to zvladnes! Ja te chapu, taky jsem se o sebe vzdycky bala a ted se bojim nekolikanasobne, protoze mam v brisku mimiska a porad mam strach, ze kdybych mela nejakou nehodu, ze bych to treba prezila, ale miminko ne… Takze na sebe davam pozor, ale nic se nema prehanet, takze zij obvykly zivot a vse ber s nadhledem! :hug:

 
tripetri
Echt Kelišová 9615 příspěvků 23.03.11 11:50

Ten tíživý pocit, že se ti něco stane, chápu…Taky ho mám :roll: A nejvíc se v tom vždycky utvrdím, když se dívám na nějakej dokument o někom slavným a na konci řeknou: ‚Nojo, on vždycky tak nějak věděl, že se stáří nedožije…‘ Fuj fuj…No ale nesmíme být paranoidní, stejně to neovlivníme, tak si prostě aspoň o to víc užívám každej den (jako by byl poslední :) )
Držím pěsti, ať operace dobře dopadne (taky mám jednu v plánu :-( ) !!

 
Kaczenka
Echt Kelišová 8919 příspěvků 23.03.11 15:10

Mabit, úplně chápu, jak se cítíš. Před necelým rokem jsem byla v podobné situaci a úplně jsem se z ní nevzpamatovala dodnes. Nám doma umírala babička, se kterou jsem do 28 let vyrůstala. S tehdá asi dvouletým synkem jsme u ní byli každý den a tušili jsme, že jsou to naše poslední chvíle s ní. Mamka se o ni starala doma a byla psychicky úplně vyčerpaná. Popadaly mě stavy úzkosti, strachu ze stáří a smrti.
I dnes jsem se z toho úplně nedostala…Na operaci jsem byla koncem listopadu (laparoskopie cysty), také jsem se hodně bála - ne bolesti, ale toho, že umřu. Nakonec jsem usoudila, že úplně zbytečně. Na operaci mě právě donutila touha po druhém dítěti…Otěhotnět se mi s velkou radostí podařilo v den babiččiných narozenin začátkem ledna, ale v únoru nás čekala další velká rána. Miminku přestalo bít srdíčko… Člověk musí nabrat síly, aby tu mohl být pro ty, kteří ho potřebují…Přeju hodně sil a štěstí…Život jde dál a určitě nás ještě čekají krásnější a veselejší chvíle…

Vložit nový komentář

Reklama


Reklama