Myslíte, že se psi dostanou do nebe? 2. díl

Hako  Vydáno: 07.03.13

Je to 2 roky a 6 měsíců, co jsem psala o úmrtí taťkovy fenky Sáry. Tomuto deníčku jsem se bránila, ale mám pocit, že mu to dlužím. Taky, že se mi uleví na srdci, i když…
Vím, že tam je a že se na mně dívá z krásného mráčku, vím, že tam na něho spousta psích kamarádů čekalo. A děkuji Žofince, Báře, Dášence, Danečkovi a Sáře, že se tam o něho postarají.

na procházce

dělání třísek ze dřeva

dovolená a pohoda

opatrování mimíska
2 komentáře

oči na které nezapomenu

ve svém pelíšku

na procházce

Život se bere vždy od narození. Já se ho pokusím napsat obráceně. Asi proto, že bolest kterou cítím je tak veliká, že mně samotnou to překvapuje.

27.2.2013 jsme nechali uspat našeho pejsvídka JAGA. Pravděpodobnost jeho stavu: nádor v hlavě. Dle jeho zhoršujícímu se stavu mu nebylo už pomoci a jen se trápil. Vždy jsem říkala, že kdyby přeci jednou to přišlo, že ho trápit nenechám. Své slovo jsem dodržela, ale bolí to, moc to bolí. Týden před jeho smrtí měl epileptický záchvat, jeho první. Pak se to opakovalo nejdříve za dva dny a častěji a častěji. Naposledy jich měl i přes veškeré léky a uspávací injekce (aby si odpočinul) za den 15 záchvatů. Dělo se to převážně v noci, tak že i to ponocování s námi dost zamávalo. Jezdili jsme na pohotovost, protože nežijeme v baráku, ale v paneláku a vše je v noci víc slyšet a JAG u těch záchvatů dost řval.

Jinak to byl vitální, zdravý pes. Měl na svůj věk jen slabší srdíčko, ale vše se upravilo léky a bylo to super. Chodil s námi na dlouhé procházky a je fakt, že na té poslední dlouhé se mu tak nějak podlamovali kolena, kolikrát i čumákem se zabořil do země. Ještě jsem říkala, že by si měl dávat pozor, že už je to psí děda, tak ať jedná s rozvahou a ne jak nějaký mladíček.

Miloval nás i my jeho. Hlavně když jsme byli všichni pohromadě, to měl nejraději. Miloval i cizí lidi, i když se ho spousta lidí bála, vždy když už poznali jeho povahu byl oblíbený. Neměl problém ani s jinými psy. Byl tolerantní, nevyhledával rvačky a spíš s grácii odcházel, když na něho nějaký pes vrčel a cenil zuby. Byl to přesně ten pes jakého jsem si vysnila.

Strašně rád jezdil se mnou k mým rodičům, kde měl, než mu umřela, svoji nej kamarádku Sáru. Tam se cítil hodně svobodný, uvolněný a šťastný. Celý den dokázal být venku a hrál si se svými dřevěnými poleny. Když našel ohromný pařez, byl to pro něho ráj. Kousal do něho tak dlouho, dokud ho celý z kůry nesvlékl. Při tom vydával hrůzostrašné zvuky, že to vypadalo, že tam někoho rdousí. Já si kolikrát dělala legraci, že stačí JAGOUŠKOVI dát poleno a on z něho nadělá třísky na zátop.

Když se narodil první syn, byl z něho opatrovník. Nekousal, nevrčel, ale k postýlce si lehl tak, aby se tam už nikdo nedostal. Tak to bylo i s druhým synem. Jezdil se mnou i na procházky s kočárkem. Zdál se mi snad i pyšný, že má někoho na hlídání, opatrování.

Jeho psí dospívání bylo trošku komplikované s tím, že už od malička miloval dřevo. Bylo to vidět na naší kuchyňské lince a dřevěných obložkách u dveří.
Ale přestalo to, sám dospěl uznal, že se to nemá dělat. O rozkousaném telefonu ani nemluvím, o vylízaném cukru, rozsypaných věcech a roztrhaných zásobovacích potravin ve spíži…

Jinak Jaga jsme si vybírali v knize o psech, strašně se mi líbil jeho kukuč a jeho povaha. Vše jsme si zjistili o rase a oslovili chovatelku. Po domluvené návštěvě jsme si vlastně našeho pejsvídka zamluvili a čekali, co se narodí. Chtěli jsme psa. 21.7.1999 se narodily samé holčičky a jeden jediný pes. Byl neskutečně krásný. Pamatuji si, že když jsme si ho přivezli domů, vzala jsem si týden dovolené, abych s ním byla a starala se o něho. Až časem jsem zjistila, že ho mám jako dítě - psí dítě.

Za rodiči, kteří bydleli 70 km daleko, jsem s ním jezdila vlakem. Nejdřív jako miminko byl v košíku, později to zvládal na vodítku sám. Strašně moc měl rád cestování. Já se s ním cítila v bezpečí, on asi taky.

I přesto, jak vypadal, byl trošku bázlivý. Bál se pověšeného prádla, stínů a čeho se bál nejvíc v zimě, byl postavený sněhulák. Kolikrát, jak rostl, jsem od kolemjdoucích slyšela poznámky „hele ona má zabijáka“. Trápila jsem se s tím, protože jsem věděla, jaký je, ale na druhou stranu nás nikdo neotravoval. Když jsem byla s ním, byla jsem tak neskutečně pyšná, sebevědomá, šťastná. To on mi dával tu jistotu, předával tu silnou, zdravou energii, tu radost do života, optimismus, beztarostnost.

Před těmi 2 lety a 6 měsíci tu vedle mě smutně oddechoval, protože mu odešla kamarádka. Dnes je tu ticho, pusto, smutno, hodně smutno. Myšlenky se pořád vracejí, jak jsem s ním jezdila vlakem, velké naše procházky, jeho oči vidím všude. Na jeho místo, kde měl pelíšek se nemůžu vůbec dívat, mám i ve spaní v očích slzy. Stýská se mi!

JAGOUŠKU - je mi tu moc, moc smutno, nedá se to ani vyslovit, jak strašně moc to bolí, ale věřím, že jsem se rozhodla dobře tě netrápit. Obzvlášť když jsem to slíbila. Rozum mi říká, že Ti je už dobře, ale srdce je pořád dost bolavé.
Nikdy na tebe nezapomenu, ani to nejde za ty krásný léta, kterým s mi obohatil můj život. Pozdravuj tam všechny pejsvídky a políbej je.

Vám všem co jste dočetli až sem, děkuji, myslela jsem, že se trošku uleví. Ale mám pocit, že to chce asi čas, jak všichni říkají, když odejde někdo hodně blízký. Ať je to člověk nebo pes či jiné zvířátko.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.4 bodů
 Váš příspěvek
 
careynka
Neúnavná pisatelka 19493 příspěvků 07.03.13 06:45

Uprimnou soustrast, je to moc krasny nezny denicek. Je videt, ze jste Jagouska opravdu milovali. Ted uz je mu dobre a uz jen ceka na svoje panicky, se kteryma se zase za par let setka a radostne oblize :-)
myslete na nej a poridte si kamarada, treba nejakeho pribuzneho jemu, a vypravejte mu o nem :-) opravdu to chce cas, ten tomu ulevi :hug:

 
irenakovarova
Kecalka 460 příspěvků 5 inzerátů 07.03.13 06:46

A co tak poridit stenatko aby jsi trochu zahnala smutek? My jsme prisli o biglika kdyz mel 6mes.sli jsme ven a najednou uvidel naproti psa zacal tahat voditko a karabina bohuzel navydrzela a vletel na cestu pod auto. Pamatuji jako by se to stalo dnes ja z pejskem cela od krve letim na veterinu. Bohuzel uz bylo pozde.Pak jsem rikala ze zadneho pejska nechci a stejne jsme nevydrzeli a na druhy den jeli pro biglika. I kdyz vzpominat budes jeste dlouho ale budes litat kolem stenatka tak rychleji na to zapomenes.

 
snikinka
Ukecaná baba ;) 1954 příspěvků 07.03.13 06:52

Vim, jak se citis. :hug: je to 8 mesicu, co jsme nechaly uspat naseho Benika.bylo mu 16let a uz byl taky nemocny. porad to boli i kdyz jsme si poridily pejska jineho :hug: chce to cas, bolest se otupi, ale vzpominky zustanou. :andel:

 
phoma
Echt Kelišová 7711 příspěvků 07.03.13 07:31

Upřímnou soustrast je to jako by odešel člen rodiny…je to 6 let co nám umřel jezevčíček psa jsme uz nechteli ale smutek byl velký a do roka jsme si poridili přesnou klopii (i kdyz měl dle rodicu vypadat uplně jinak )ale stejne na něj často myslím. škoda že zvířatka žijou tak krátkou dobu… :,(

 
Jahudka87
Ukecaná baba ;) 2374 příspěvků 07.03.13 08:23

Je mi líto co vás potkalo, i já já mám slabost pro toto plemeno. Zrovna v neděli jsme si přivezli krásnou fenečku. Je to zatím raubíř, ale je to ještě miminko.

Štěňátko by vám určitě moc prospělo, vím že nejde nahradit jednu bytost druhou, ale přinese k vám novou pozitiní energii, určitě to udělá jenom dobře.

 
St. Estephe
Závislačka 4641 příspěvků 07.03.13 09:44

Modlitba psa

Jednej se mnou laskavě,
můj milovaný pane, žádné srdce na světě není
vděčnější za laskavost
než moje milující srdce.
Nesnaž se zlomit mou duši násilím,
já bych mezi ranami lízal tvé ruce.
Tvá trpělivost a porozumění mne rychleji
naučí dělat věci, které si přeješ.
Mluv se mnou často.
Tvůj hlas je pro mne nejsladší hudba na
světě,
jak musíš vědět z
divokého mávání
mého ocasu,
když zaslechnu
Tvoje kroky.
Když je chladno a
mokro,
prosím, nech
mne uvnitř,
protože já jsem zdomácnělé zvíře, které
už není zvyklé na drsné podmínky.
A já nežádám větší výsadu než čest
sedět u Tvých nohou u rodinného krbu.
I kdybys neměl žádný domov,
raději bych Tě následoval přes led a sníh,
než odpočíval na nejměkkčím polštáři
v nejteplejším domově na světě,
protože jsi můj Bůh a já Tě oddaně miluji.
Udržuj mou misku stále plnou čerstvé
vody, protože já Ti nemohu říci, že trpím žízní. Krm mne kvalitním jídlem,
abych byl pořád zdravý, abych mohl
dovádět, hrát si a plnit Tvé příkazy,
chodit vedle Tebe a být připravený a
schopný chránit Tě svým životem,
kdybys byl v ohrožení.
A milovaný pane, až přijde čas, kdy už
nebudu zdravý a nebudu mít radost ze života, nedávej mne od sebe pryč.
Raději mne drž jemně ve svých rukou
a dopřej mi milosrdný věčný odpočinek
a já odejdu s myšlenkou, že můj osud byl
nejbezpečnější v Tvých rukách.

Myslim, ze Jag u vas prozil uzasne psi roky a az pocitite, ze je spravny cas, udelate stejne stastnou dalsi psi dusi.

 
palapa
Závislačka 2910 příspěvků 07.03.13 10:00

Vim, co prozivas, mame to za sebou taky, je to rok a mesic. Bylo ji skoro 15let, belgicky ovcak!! Je mi smutno porad. Ted ma segra pritele a ten ma ctyrletou pitbulku. Uzasnej pes. Hlavne k diteti. Ale uz to nenahradi tu, co umrela :-(

 
Terezka s Denískem
Závislačka 3578 příspěvků 07.03.13 11:36

MaDoRaBe- :,( to bych se rozberečla hned jdu za svýma holkama a udělám si s nima krásný den to je fakt síla je to pravda a díky takovím slovům si to člověk uvědomí..

Hako- Už je to 8 let co mi umřela moje fenečka v náručí a až po tolika letech i ní můžu mluvit s tím abych nebrečla. Nikomu bych nepřála vidět ten pohled co jsem musela vidět já ale neopustila jsem jí když jí bylo nejhůř a ikdyž sem si jí nemohla zachovat jaká byla zdravá a vidím jen to trápení hřeje mě na srdíčku že jsem byla s ní :srdce: :srdce: opravdu to chce čas, ale ani ten nevymaže vzpomínky!! nikdy! :hug: :hug:

 
Tiger-lily
Nadpozemská drbna 29280 příspěvků 61 inzerátů 07.03.13 12:21

Pejsci jsou úžasná zvířátka. Vím, jak moc to bolí, když odejdou do psího nebe :hug:

 
evousek
Ukecaná baba ;) 2312 příspěvků 07.03.13 12:51

Netreba moc rozpitvavat, ze tu u toho bulim.. sama mam dva jezevciky..jednomu se epilepsie projevila ve dvou letech, takze si trochu dokazu predstavit, jake to bylo. Druheho jsme koupili o rok pozdeji, aby prvnimu nebylo smutno.. no jenze ten druhy byl takovy zaprtek uz jako stene.. ale ja nejsem typ na chozeni po vystavach, tak jsem rekla, ze toho vejskrabka bych chtela ja, ze ho budeme mit radi a ze mu u nas bude dobre. Pozdeji jsme ho nechali vysetrit, protoze se porad zadychaval.. furt, moc neusel a uz sedel a funel. Diagnoza: neuzavrena prepazka v srdci mezi komorami. Takze se mu neustale micha neokyslicena s okyslicenou krvi.. navic ta jedna komora je scvrkla, celkem nefunkcni, takze druha komora to pumpuje co to da.. takze deformovane srdicko. Prognoza: jednou se mu plice zacnou zavodnovat a pri predstave, ze to dojde do faze, ze se „utopi“ tak to bych se taky musela rozhodnout.. a vim, ze bych se rozhodla stejne jako ty, netrapit ho.. a hodne a hodne bych plakala, dokud by se vsechna bolest neodplavila se slzama pryc… Preju ti, at to brzo preboli!!! A treba se u vas najde misto pro JAGa Druheho :)

 
Zuzka-Lucka
Nováček 3 příspěvky 07.03.13 17:05
Určitě je mu v nebi krásně :)

Ahoj. Ani jsem to celé nečetla, začala jsem brečet hned na začátku :(( Máme dva pejsky, dvě kočičky, všichni nám už stárnou před očima :(( Několik pejsků a kočiček a dalších domácích zvířátek jsem už pohřbila a vím, co prožíváš. Je to peklo!!
Jsem ale člověk, co se hodně zajímá o duchovní svět a tak jsem na 100% přesvědčená, že jdou pejsci a všechny ostatní zvířátka do nebe, stejně jako lidi. Často se také stává, že se velmi rychle reinkarnuje a když si vybereš nového pejska, tak je to vlastně ta duše tvého bývalého pejska :) tak nesmutni a pořiď si nového pejska, který ti bude zase dělat radost. Tento vám zůstane ve vzpomínkách, nikdy na něj nezapomenete, i když už budete mít padesátého pejska - tomu věř, mám to z vlastní zkušenosti.

Posílám fotečku našeho zvěřince (chybí teda čičiny, ty byly doma :)

 
hani811
Zasloužilá kecalka 766 příspěvků 07.03.13 19:08

Sice sotva vidím přes slzy :,(, ale chci ti také vyjádřit upřímnou soustrast, nikdy to úplně nepřebolí, ale bolest se otupí, je to stejná bolest jako přijít o nejlbližšího člena rodiny. Naši museli nechat před Vánoci uspat jejich sedmnáctiletou venku kokříka, už to pro ní bylo také vysvobození. A hned týden potom jim odešel ven jako každý den kocourek a už se nevrátil, zmizel… Byly to smutné Vánoce, ale už se přemýšlí nad novým štěňátkem :). Já jsem také spoustu zvířátek už pochovala (psi, kočky, morčátka, pískomilky), zahrada u rodičů je takové menší pohřebiště, ale stejně jsem nikdy bez chlupáče dlouhou dobu nevydržela a šla do toho znovu. Lidé, kteří mají rádi zvířata a a láskou se o ně starají, jsou dobří lidé. Určitě v nedaleké době uděláte šťastným další štěňátko, které u vás najde domov plný lásky… Drž se!! :hug:

Příspěvek upraven 07.03.13 v 19:10

 
Shield-maiden
Neúnavná pisatelka 16909 příspěvků 07.03.13 20:03

Mám z toho hroznej strach. Máme 14letýho pejska. My v něm pořád vidíme mladíka, ale okolí nám připomíná, že mladík není. Všichni ho pochválej, jak je krásnej a hodnej, ale že už špatně jde a že si těžko lehá…nerada to poslouchám. Občas začnu pobulívat, když se mi do hlavy dostane myšlenka o tom, že tu jednou nebude. Já ho znám 4 roky, ale manžel ho našel v roce 1999 a od toho dne jsou pořád spolu, prožili spolu strašně věcí. Manželovi kvůli němu vykopli zub a miliony dalších veselejších vzpomínek. Pořídili jsme si před rokem fenku, aby mu bylo veseleji, aby ožil…a sobecky abychom i my jednou nesli jeho odchod trošku líp. Je zdravej. Ale poslední týden jdeme ven a on už se sotva došourá domů. Nekňučí, nic ho snad nebolí…jen je to už asi moc náročný ujít. Mám hroznej strach, jak to jednou zvládneme. Nejtěžší mi připadá udělat to rozhodnutí a nechat pejska uspat…a dívat se na něj. :,( :,( :,(

 
Luminex
Závislačka 3276 příspěvků 09.03.13 15:07

Krásnej Jagoušek a má se určitě v nebíčku dobře ;) Byl to vyjímečný, skvělý pes. Ať si každej říká co chce, jsou to členové rodiny a skutečně nejlepší přátelé na celej život. Jagoušek byl stafordšírský bulteriér, viď? Jsou to neskuteční miláčci a úžasní psi do rodiny. Mám doma fenečku stafbulíka a neskutečně jí miluju, je to moje chlupaté dítě a už se moc těším až bude parťačka pro naší malou ;) Tak se drž!

 
gebča
Stálice 68 příspěvků 17.03.13 13:12

Bolest je daň za lásku. Bohatí ti, kteří platí…

Ale hrozně to bolí, chápu Tě. Zkus v duchu poděkovat že´s měla příležitost s takovým úžasným psem jít kus cesty společně, ne každý má to štěstí.

 
klafina123
Ukecaná baba ;) 2473 příspěvků 22 inzerátů 30.03.13 23:01

Připojím se k upřímné soustrasti.. :hug: A musím říct, že Tě úplně chápu. Taky jsem měla pejska-fendu, kterou jsem díky nemoci musela dát uspat. Byla ale mnohem mladší a přitom tak hodně nemocná. Třeba o ní jednou taky nějaký deníček napíšu. Byl to nejzlatější pejsek, jaký se už asi nikdy nebude opakovat. děti jsem tou dobou neměla, takže tu lásku jsem dělila mezi ní a přítele. A když přišel čas beznaděje a zároveň uspání, poslední, co jsem mohla pro ní udělat bylo, že jsem jí do poslední chvíle držela v náručí. Celou dobu jsem se držela, asi aby se nebála, ale pak jsem brečela…strašně a nic nepomáhalo. Taky byla členem rodiny. Jedna tehdejší kolegyně mi při důvodu, proč jsem skleslá řekla, že mám být ráda, že nezemřel člověk. Nenáviděla jsem ji. Kdo nedokáže svého psa zařadit jako člena rodiny, nedokáže pochopit tu bolest, kterou pak člověk prožívá s jeho odchodem. A jak píšeš, je jedno, jestli jde o zvíře nebo člověka…

 
Bloncka0201
Kecalka 407 příspěvků 13.04.13 20:53

12.3.2013 sme taky nechali uspat našeho kamaráda Čertika. Bylo mu skoro 15 let a byl taky už prolezlý nemocema a už padal na nohy a měl ošklivej kašel. Tak sme se rozhodli ho nechat uspat než aby se trápil. chtěli sme aby usnul a už se neporbudil ale on bojoval ale prostě se už jen trápil tak než ho nechat trápit tak sme ho nechali uspat. Je to těžký a hrozně moc to bolí. Jelikož už nebydlím u rodičů a máme s manželem pejska tak Čertik byl Čertik. Každej pes je jedinečnej a moc to bolí byl to člen rodiny já s nim vyrůstala. I když na něj člověk někdy zařval ale stejně to byl miláček. Je to dost čerství a moc to bolí.
Před rokem nás s manželem napadlo že vybereme nějakou pěknou fotku a necháme našim udělat puzzle s Čertikem aby měli jednou pěknou vzpomínku. Puzzle jim visí v kuchyni a maj ho tak pořád na očích kuchyň byla jeho oblíbená místnost. Pohled na obraz mě vždy rozpláče ale vím a věřím že v nebíčku prohání fenečky a má tam svoje kamarády a brášku. Chce to čas ale nikdy to nepřestane bolet.

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele