Na cestě za rodičovstvím

eronek  Vydáno: 31.01.12

Vyjít to prostě musí, jinou možnost nemáme. O našem životě, osudu. Od začátku snad až ke šťastnému konci. Jeden život? Ano, můj život. Píše se rok 1980, a já?

Narodila jsem se těm nejúžasnějším dvěma lidem pod sluncem jako jejich třetí dítě a jediná dcera. Bohužel pro mě jsem na svět vykoukla v 7. měsíci těhotenství místo v 9, a protože nic není bez následků, lékaři rodičům řekli, že se jejich holčička narodila s DMO, dětskou mozkovou obrnou, a mají se rozhodnout, co se mnou dál, jestli mě odloží do ústavu, nebo si mě naopak vezmou domů. V případě, že se rozhodnou pro druhou variantu, musí lékaři rodiče informovat, že mají před sebou těžký život s postiženým dítětem, které nikdy nebude chodit, mluvit, prostě nic :-(

Pro rodiče to bylo hrozně těžké, rozhodněte se ze dne na den, co s malým 48 cm dlouhým a 2 kg těžkým uzlíčkem, který neskutečně milujete. Konečný verdikt zněl: žádný ústav, zůstane s námi, a tímto začal můj život a boj o místo na slunci, a taky boj s mým zdravím a žitím normálním životem. Rodiče se snažili, seč jim síly stačili. Každodenní cvičení Vojtovou metodou, i několikrát denně, k tomu rady lékařů, že je to zbytečné, že ze mě nic nebude, ať se raději smíří s tím, že budu nevzdělaná. Rodiče se nevzdávali, a já nevědomky tak nějak s nimi, protože jsem kolem sebe měla milující rodiče, starší bratry a také širší rodinu, ani mi v mladším věku nepřišlo, že je něco jinak. Doma se na mou nemoc nebral ohled, prostě pro všechny jsem byla normální a s tím, že špatně chodím, si nikdo nijak nelámal hlavu. I přesto, že jsem nikdy neměla chodit. Chodím sice špatně, ale přece. Takže dlouholetá snaha rodičů přináší první ovoce, boj ale nekončí.

V úporném cvičení se pokračuje i několikrát denně, není to nic příjemného, občas to i bolí, ale já jsem jako dítě všechno brala tak, že to musí být a přesto vlak nejede. Cvičení se prokládá lázněmi, rok míjí rok a rodiče pro mě vybojovali nástup do normální ZŠ. V době, kdy ještě nikdo neznal osobní asistenci, jsem začala chodit do normální školy s normálními dětmi. A ke každodennímu cvičení přibývá další boj s učením se číst, psát. Pro normálního zdravého člověka zcela normální věc, pro děti s DMO naprosto „nemožné“. Obětavá mamka se mnou chodí do školy, píše se mnou domácí úkoly cca do 5 třídy. Když říkám píše, myslím tím, že mi vede ruku s perem, takže v podstatě to bylo spíše její než moje písmo.

O klasických školních radostech jako je škola v přírodě nemluvě, pro školu a učitele problém, protože jsem byla už od malinka zvyklá, že se na mě ohled nebere. Na všechny tyto akce, jako je branné cvičení, škola v přírodě a jiné, jsem prostě s ujištěním učitelky, ředitelky a prostě všech, že to zvládnu, vždy jela. Tělocvik? I když se svou chůzí nezvládám vše, tak se i přesto v tělocviku snažím dělat téměř vše. Doma se s bratry učím jezdit na kole, což je pro jiné naprosto normální a běžná věc, ale pro mě zázračná činnost, jako vždy bojuji a i to se časem naučím. Takže jezdím na kole :-) Vzhledem ke své chůzi nemám moc kamarádů, ale přes věčné cvičení a učení se normálních věcí, jako je vázání si tkaniček aj., není moc času nad tím uvažovat. Čas letí šíleným tempem a já střídám cvičení, učení, lázně, atd., a najednou je tady konec školní docházky a otázka, co se mnou dál. Takže jsem se musela začít prát s vědomím, že i přes mé ne moc vynikající výsledky ve škole, se musím někam dostatačíná bo. Začíná boj s učením a přípravou na přijímačky na střední školu.

Přijímačky jsou za mnou a já se na svou vysněnou školu dostala, bude ze mě sekretářka a můžu se učit psát na stroji. Už bude konec věčným poznámkám: piš lépe, škrábeš atd. Střední škola mě začala bavit a já, i když už jsem si uvědomovala, že jsem jiná, měla jsem chuť s životem bojovat a něco dokázat. Psaní na stroji mě hrozně bavilo, a tak kromě cvičení, které už je opravdu samozřejmostí, se k dalším běžným činnostem mého života přidává i cvičení psaní na stroji. Vše nese ovoce, od prvního ročníku navštěvuji různé soutěže, reprezentuji školu, až je mi nabídnuto udělat si státnice, takže ke všem starostem se zdravím, nastává další boj, zlepšit se a prostě ty státnice udělat. STÁTNICE MÁM.

Protože mi čím dál větší problém dělá chůze a já si připadám, jako že jsem na někom závislá, odhodlávám se k získání řidičáku. Cesta, jak už u mě bývá zvykem, začíná být hodně trnitá. Řidičák ano, ale jedině na ruční ovládání, s tím se já nesmířím, a tak dělám první poslední jen proto, abych přesvědčila všechny kolem, že zvládnu řídit jakékoliv auto. S pomocí svého taťky jezdím v našem favoritu na různých uzavřených cestách, samozřejmě ještě před nástupem do autoškoly. Nakonec se mi nějakým zázrakem podařilo přesvědčit všemožné doktory, od kterých jsem potřebovala povolení, že normální klasické auto zvládnu. Takže razítko máme a hurá do autoškoly. Jeden pokus nevyšel, řidičák nemám, druhý pokus, výsledek se opakuje, třetí pokus je poslední, jsem z toho zdrcená, ale přece to tak nevzdám, výsledek – MÁM ŘIDIČÁK a čeká mě maturita. Takže opět cvičení, lázně a k tomu učení se na maturitu. MATURITU MÁM, a tak nastává čas: co teď?

Napadá mě vyšší odborná charitní škola. Mám na to, dám to? Toť moje otázky. S pomocí a podporou rodiny se i do tohoto boje pouštím a připravuji se na přijímačky, bohužel, nevyšlo to a skončila jsem 5. pod čarou, ale ani na odvolání mě škola nepřijala :-( Zklamání, ale žít se musí dál, a tak je mi alespoň útěchou dobrovolnická práce v Ústavu sociální péče pro děti a mládež, kde klientům pomáhám zařadit se do „běžného“ života, navštěvujeme různé akce, keramickou dílnu, připravujeme akce např. ke Dni matek, vánoční večírek atd. Tahle práce mě velice baví a naplňuje :-) Ať už to zní jakkoliv, cítím se zde fajn, nikdo na mě nijak divně nepohlíží, všichni mě berou takovou, jaká jsem. Nikdo se na mě nekouká přes prsty, neukazují si na mě, prostě moje druhá rodina :-)

Později tady nacházím i pracovní příležitost na jeden školní rok, pracuji v tom samém ústavu sociální péče, ale tentokrát v pomocné škole jako osobní asistentka hluchoněmého chlapce. Začínám se učit znakovat (tohle je zatím ještě můj nesplněný sen, umět znakovou řeč, tak třeba někdy v budoucnu). Po roce má pracovní smlouva bohužel skončila, ale do ústavu docházím dál, nepřestávám se stýkat ani s dětmi (klienty), ani se zaměstnanci, ale je čas jít dál, a tak s těžkým srdcem opouštím místo, kde je mi hodně fajn. Jinak jsem v podstatě s ústavem sociální péče pořád v kontaktu, navštěvujeme je třeba na Vánoce, to nám domů chodí osobní pozvánka na vánoční večírek, kam s manželem rádi pravidelně chodíme).

A tak přichází čas evidence na UP, nějaká práce se nachází i pro mě, i když na zkrácený úvazek, protože delší pracovní dobu než 6 hodin bych bohužel kvůli svému zdraví nezvládla, ale práce je. Bohužel se časem začínám setkávat s další realitou, rozvázání pracovního poměru, všude narážím na to, že mám částečný invalidní důchod, takže nejsem úplně bez příjmu. Ke všedním starostem s udržením zdravotního stavu se přidává starost s hledáním práce. V době hledání a běžných starostí s cvičením a vyrovnáním se s faktem, že opravdu nejsem jako každý jiný zdravý člověk, protože mám problém s obyčejnými věcmi, jako je vázání si tkaniček, otevírání konzervy, přenesení obyčejného jídla z místa na místo, kupování si věčně nových bot, protože jsem schopná je během 2-3 měsíců neskutečně prošoupat až v obr díru, se stane něco zásadního.

POTKÁVÁM TOHO NEJUŽASNĚJŠÍHO KLUKA. Nemám potřebu mu nic zatajovat, takže jednám na rovinu, upozorňuji ho na všemožné nástrahy, které ho se mnou čekají, ať už to začíná jen podivnými pohledy lidí při mé chůzi, až přes celoživotní pomoci s obyčejnými věcmi, které zdravé holky zvládají (stříhání si nehtů, přenášení předmětů z místa na místo, věčné zakopávání atd.), i přesto všechno se mnou ON zůstává, nestydí se za mě - za to, jak chodím, nevadí mu věčné pošklebující se pohledy lidí, a tráví se mnou víc a víc času. Jsme spolu rok, dva, tři, k příteli se stěhuji a bydlíme spolu. Čekají nás různé životní peripetie – nečekaně manžel dostává epileptický záchvat, protože se nehoda stane na silnici, má vyražené 3 zuby, ale konec dobrý, všechno dobré, zuby má v pusině, bere léky, dodržuje režim a vše je tak, jak má, další jiný záchvat nikde, ťuk ťuk, ťuk, jeho rodina ze mě sice není moc nadšená :-(, ale co nadělám :-(, i přesto se mnou zústává a ujišťuje mě, že to bude náš život a né život jeho matky. A tak žádá mého taťku a brášky o mou ruku :-)

Ještě před svatbou u nás převládá hodně velká touha po rodině, a tak diskutujeme a diskutujeme, nastávající tchyně dělá trable, není ze svatby ani z úvahy o rodině vůbec nadšená a trvá na genetických testech. Podstupujeme genetické testy, výsledek zní: u ženy zjištěno přenašečství spinální atrofie s 5% možností, že se dítě narodí s touto nemocí :-( Dostává mě to na kolena, říkám si, proč za to všechno? Proč alespoň něco nemůže být v mém životě jednoduché? :-( Uvažuji, že svatbu zruším, přece nemohu po relativně zdravém muži chtít, ať si vezme někoho takového, jako jsem já. A výsledek? Ujištění, že i tak se mnou chce žít společný život a věří, že 5 % není nic a my se dočkáme zdravého miminka.

7. 8. spolu máme nádhernou pohádkovou svatbu, oba si ji moc užíváme, je to ten nejkrásnější den v našem životě, den, kdy jsme se všemi, co máme rádi. Ubezpečuji neteř a synovce, že i přesto, že jsem se vdala, vždy tady pro ně společně se strejdou budu :-) Snad jsme si tímto krásným dnem nevybrali všechno štěstí v životě.

Po svatbě pokračuje naše touha po kompletní rodině, a tak je před námi několikaměsíční snaha o miminko. I přes všechny vyhlídky a genetické testy jsme se rozhodli zase bojovat, vzhledem ke svému zdravotnímu stavu máme relativně vše v hlavě ujasněno, jak co bude a nebude, jak mi ulehčit péči o miminko, jak přenášet dítko tak, aby mi třeba neupadlo, nebo abych s ním já sama nezakopla a nespadla. I přesto všechno se nám nedaří a my se vytouženého miminka nemůžeme dočkat, a tak podstupujeme vyšetření, proč to tak je, a je to tady, další rána osudu… už víme, kde je problém :-( Bohužel v mém úžasném manželovi :-( Jsme tím naprosto ohromeni a v šoku. Proč, jako proooč, když oba ve vytvoření rodiny vidíme smysl života? Copak chci od života po tom všem tak strašně moc, když chci se svým mužem vychovat alespoň jedno dítko a žít spokojený a uspořádaný život tak, jak se má :-( Jediná naše možnost je umělé oplodnění dárcem.

Je to čerstvé, ale oba jsme rozhodnutí bojovat a podstoupit vše pro náš vysněný sen o kompletní rodině. Jen si teď říkám, proč musím ve svém životě pořád o něco bojovat, proč alespoň jednu věc nemůžu mít, jak se říká, tak nějak zadarmo? Proč místo jednoho nesplněného snu (alespoň 5 minut chodit jako zdravý člověk, musí přijít další nesplněný sen o miminku? Nechceme toho po tom všem přece jen od života hodně? Můžeme za miminko bojovat? Snad ano. Tak a je to tady, další zjišťování odhalilo, že pravděpodobně u mě nedochází ani k ovulaci :-( Je to sice řešitelná věc, ale protože momentálně „nemáme breberky“, tak řešení se odkládá a řešit se to bude nejspíš až v CARU :-(

Nechci se rouhat, ale povzdechnout si prostě musím, Bože bože, já se taaak strašně moc bojím, že se nedočkáme, až to není možné! Každopádně jsem ale rozhodnutá a momentálně mám v hlavě brouka, nápad, jak trávit čas, napadá mě lék na mé prázdné místo v srdíčku, chtěla bych hlídat malé děti, uvidíme, jestli se mi to splní :-) Někdy je to hrozně těžké a jak pravila mamča s taťkou, počkej, teď si nad tím lámeš hlavu, zoufáš a trápíš se, ale může přijít čas, kdy se ani nenaděješ a děti se ti třeba posypou samy a ještě ti z nich půjde hlava kolem. Snad mají pravdu. Jsou to ti nejúžasnější rodiče, i o to víc mě mrzí, že na naše dítko musí tak dlouho čekat, i když už jsou několikrát babičkou a dědou :-)

Na cestě za rodičovstvím

Náš příběh má pokračování, doufejme, že s tím nejšťastnějším výsledkem :-)
Po čase rozhodování a hledání řešení pro a proti, jsme se dobrali k výběru centra, kde by nám mohli pomoci k vytouženému uzlíčku :-) Vůbec není jednoduché vybrat ten správný CAR, a jak už to tak bývá, ze 3 vytipovaných jsme nakonec vybrali úplně jiný :-) Nicméně jsme objednání na první konzultaci, na niž jsme v celku pochválení za přístup k celé věci :-)) Nicméně po první návštěvě je ve mně strach, který mě dennodenně trápil (ať se na nás doktoři nekoukají jako na blázny, že s mojí a manželovou diagnózou chceme miminko), nic takového se nekonalo, nikdo nekoukal, světě div se, o mém zdravotním stavu nepadlo téměř ani slovo :-) A snad poprvé v životě nebyla první věta doktora: "Projděte se ", na to už mám celkem kopřivku. Určitě si hodně lidi teď pomyslí, vždyť jde o gynekologii, tak proč projděte, ale bohužel s touto větou sem se setkala i v ordinaci gynekologie :-)

Po první návštěvě jsme nabití energii, víme a máme dohodnutý plán, ten zní: dohoda 1 IUI, v případě neúspěchu pokračujeme v IVF, to vše s pomocí dárce, do Vánoc možná "budeme tři " :-), no kéž by! Nicméně s centra odcházíme nadšení a v žilách nám koluje nová naděje. Čekáme na další cyklus, ať můžeme začít. Mrška v podstatě přichází na naše poměry brzo, takže tradá do zobání tabletek s vidinou pomoci. Netuším, jestli je to vlivem hormonů, ale moje stavy zoufalství, strachu a obavy, že se rodiny nedočkáme snad nikdy, jsou zpět :-( Nicméně je tady čas kontrol, čas ultrazvuků, bohužel zjišťujeme, že se nic neděje :-(

Moje tělo nereaguje tak, jak by mělo :-( A sakra :-( Zase další klacek pod nohama, moje obavy a strach z prázdnoty v srdíčku je tady zase a přichází opět a zase :-( V podstatě ani sama nevím, co dělat, jak se chovat. Když myslím pozitivně, slyším, neupínej se na to tolik, nemusí to vyjít (jako bych to nevěděla), když to nechávám tak nějak vpovzdálí, slyším, zase ale musíš věřit, musíš myslet pozitivně, a tak sama nevím, jak dál. Začínáme se smiřovat s tím, že do Vánoc nestihneme ani IUI, natož IVF :-(( Jsme ve stadiu, kdy naše přání je, ať alespoň to tělo dostane rozum, ale i přesto se nevzdáváme a bojujeme dál. Od pana doktora jsme nafasovali další dávku léku, tentokrát vyšší, s tím, že snad teď už bude tělo vědět, jak se má zachovat. Jako bonus jsem dostala injekci na mršku, abychom na ni zbytečně x dní nečekali.

Ani po 14 dnech od vyvolávačky se opět nic neděje :-(, takže konzultace s centrem. Vyčkáváme dva dny, z čehož se nakonec po šíleném začátku mrška klube :-) Sice vůbec, ale vůbec, není taková, jakou ji znám, je úplně jiná, přijdu si jako puberťačka, která o MS neví vůbec nic, nicméně všechno je jednou poprvé a my pokračujeme v boji se zvýšenými dávkami léků a vírou a nadějí, že třeba tentokrát… Že by? Je tady opět čas ultrazvuků a zjišťování. Plní strachu, ale i naděje, jedeme na kontrolu do centra, kde nám zase vlili sílu do žil :-) Sice se od pana doktora dovídáme, že prostě dvojčátka jsou u nás vyloučená, přímo zakázána, přece jen se musí brát ohled na můj zdravotní stav (mimochodem po třech měsících první zmínka o mých neposlušných nohách). V podstatě jsme s tím smíření, ale nevadí nám to, stačí nám jedno zdravé malé plešaté a klidně i ošklivé miminko, to druhé rádi a s láskou přenecháme jiným párům :-)

Nicméně lékař nařizuje klid a pohodu. Miminko prostě bude, není důvod, proč by nebylo. Jak krásně tato věta zněla, myslím, že nemusím nijak zdlouhavě popisovat. Tak a je to tady, tělo reaguje a máme jeden folikul, takže v prosinci nás čeká naše první IUI :-) Vánoce jsou úžasné, čas splněných snů a přání, začínáme tomu věřit, sice ještě vůbec nemáme vyhráno, ale naše obrovská šance je tady. Budou naše letošní Vánoce šťastné a veselé?

Prostě to vyjít musí, jinou možnost nemáme

Naše životní peripetie mají pokračování, ještě pořád není konec, takže snad se ho dočkáme a bude to ten nej konec na světě :-) To datum, tu hodinu, snad nikdy nezapomenu, čtvrtek 8. 12., za deset minut 10. hodina a my čekáme na naši první inseminaci :-) Otestovat se máme 24.12. To je snad osud, no uvidíme, Štědrý den je ještě tak daleko a může se cokoliv stát. Je nám naprosto jasné, že je to sázka do loterie, ale prostě si myslíme, že nám bude dopřáno a vyjde to hned na poprvé :-) Možná trošku sázka do loterie, ale proč ne, je to pro nás šílená šance, kromě umělého oplodnění prostě žádnou jinou nemáme.

Bohužel, radost z případného těhotenství se nekonala a tyto Vánoce jsou, byly a vždy budou, smutné, nevyšlo to :-( Nicméně ani nevíme, kde se v nás bere síla, ale je leden a my máme podanou žádost na pojišťovně :-) Super, ani to moc dlouho netrvalo a máme schváleno a potvrzeno pojišťovnou své první IVF. Jupííí, tak teď už jen čekat, jak tahle naše VELKÁ ŠANCE dopadne.

Držte nám, prosím, prstíky.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.8 bodů
 Váš příspěvek
 
marinka5
Echt Kelišová 8965 příspěvků 31.01.12 07:32

Moc krásně napsaný deníček, jsi moc statečná a silná, v životě jsi si toho hodně prožila tak věřím, že i miminka se brzy dočkáte a jak píšeš vyjít to prostě MUSÍ :hug: držím pěsti ať je další deníček už jen o těhotenství ;)

 
werunkaw123
Extra třída :D 14091 příspěvků 31.01.12 07:45

UUffff Pane jo 8o já vůbec nevím jak mám vyjádřit svůj veliký obdiv.. Jsi úžasná a máš za sebou tolik překážek, které jsi zvládla a šla prostě dál až mám z tvého příběhu slzy na krajíčku.. Je to něco neskutečného, vůbec si nedokážu představit jak pro tebe byl ten život těžký a přeju ti z celého srdíčka aby jste s manželem měli co nejdříve miminko :kytka: Zasloužíte si ho… Opravdu mě tvůj deníček takhle po ránu úplně dostal a určitě (pevně věřím a držím pěsti) se brzy dočkáte a budete mít svou vysněnou rodinu ;) :kytka: :hug: :hug: :hug: :hug:

 
Liduše
Ukecaná baba ;) 1900 příspěvků 31.01.12 07:47

Držím pěsti, přeji vám, ať to tentokrát vyjde :kytka:

 
Mafina5
Kelišová 5352 příspěvků 31.01.12 08:01

Dokázala jsi toho v životě tolik, jako málo kdo, takže to miminko taky zvládneš. Vůbec se toho neboj! Určitě brzy příjde. Modlím se za vás.

 
NoeBi
Stálice 75 příspěvků 31.01.12 08:10

Nejvíce mě dojímá ty tvoje neskutečná síla bojovat, a nejen tvá,ale hlavně i tvých rodičů a tvého nejbližšího okolí. :hug: Je to opravdu krása,číst tak krásný deníček,byť trošku naplněný zklamáním z miminka.Ale neboj se,jednou,kdy to budeš nějmín čekat,nejmín čekat na tu až se otestuješ,přijde ten den,kdy proastě pocítíš šestý smysl a budou tam :) uvidíš :) :srdce: :* Někomu to vyjde napoprvé,někomu ne.Mé kamarádce to třeba vyšlo až na 4té.Ale tím se nesmíš stresovat !!! :* Přeji Tobě a Tvému manželovi hodně štěst a zdraví a hlavně to miminko!!! Užasný deníček a užasná jseš i ty :)

 
kufnerka
Zasloužilá kecalka 877 příspěvků 31.01.12 08:13

Obdivuji tvoji a manželovu sílu.Jste oba moc stateční. Velice mě dojalo jak si se do všeho vrhla s velkou sílou a elánem. Určitě nic nebylo jednoduché, ale našla si v sobě výjimečnou sílu, kterou hodně málo lidí v sobě najde. Ty jsi to zvládla a za to tleskám :potlesk: :potlesk: :potlesk:
Mám sestru, která také prodělala DMO, také rodičům radili ať jí dají do ústavu,nedali. :palec: Ale nedůsledným cvičením má sestra omezenou hybnost pravé strany. Bohužel je to chyba na straně rodičů, protože podcenili cvičení. A školu? Musela do zvláštní. Vyučila se zahradnicí, bohužel tam kde bydlí, je to neperspektivní zaměstnání. Se svým handicapem + epilepsie a bydlením na vsi je hledání práce obtížné. Jeden čas pracovala v dílně pro postižené, bohužel ji neprodloužili smlouvu. Dost jsem to nechápala, dílna pro postižené (OBZOR) a vyhodí postiženého člověka. :zed: :zed: Jela jsem se zeptat na ředitelství OBZORu, ale nikdo tam nebyl. :pocitac: :pocitac: Myslím, že podle nich nestíhala normu. :pocitac: :pocitac: Tak nevím, ale když jsou tam postižení tak proč neudělat normu tak, aby vyhovovala všem? :think: :think: Sestra si musela několikrát vzít práci domů, aby to stihla. Byli tam tedy většinou ženské, které měli problémy s nohami. Bohužel sestra má i ruku málo pohyblivou. Mít větší byt, vzala bych si sestru sem, měla by tu pokoj a našli bychom jí práci. Zde v Plzni už by se něco našlo. Měla by kontakt s lidmi a neměla problém s vyjadřováním, jako má nyní u rodičů. snažím se něco vymyslet, ale nic moc mě nenapadá.
Omlouvám se, že jsem si tu postěžovala, je to tvůj deníček. Je moc krásně napsaný a držím vám palečky :palec: :palec: ať vám vyjde miminko. Ať se máte moc rádi a jste šťastní a zdraví. :hug: :hug: :hug: :kytka: :kytka: :kytka:

 
Ráďa 25
Závislačka 3108 příspěvků 31.01.12 08:33

co dodat :palec: Smutný a zároveň plný síly je tento deníček.Autorce moc moc přejeme aby alespoň jednou poznala to štěstí,když má vlastní miminko.Přeji jí to víc než komukoli jinému na tomto světě a držíme palečky :potlesk:

 
cher  31.01.12 08:56

Jsi statečná holka, přeji Ti i manželovi hodně zdraví a štěstí a hlavně vytoužené zdravé miminko. :srdce: :srdce:

 
mapos
Ukecaná baba ;) 1154 příspěvků 31.01.12 09:05

Ahoj, tvuj denicek jsem primo hltala. Tak krasne napsany! Jses silna a statecna zena a moc Vam preju,aby se brzy zadarilo.
Smekam pred tebou :potlesk:
Jses krasny a uzasny clovek

 
rosolina
Kelišová 6653 příspěvků 31.01.12 09:13

Jsi velmi statečná a moc Ti držím pěsti, ať Ti/Vám to co nejdříve výjde a jste krásná a šťastná rodina :D

 
koblizek8
Závislačka 4671 příspěvků 31.01.12 09:23

:palec: :palec: moc držím palce. s touhle sílou se to určitě podaří. je krásné vidět, že jsou i lidi jako ty, kteří jdou vždycky dál. myslím, že bys byla zářivým vzorem pro všechny. :srdce:
moc držím palce, ať se dočkáte, ať tady tvůj boj skončí a ty všechno vyhraješ :kytka:

 
Peitra
Ukecaná baba ;) 1421 příspěvků 31.01.12 09:47

Teda, uplně si mě ohromila. Je vidět, že zdravý člověk opravdu neví co má a stěžuje si na malichernosti… Ani rozum mi nebere, jak si to všechno dokázala. Každopádně mě moc mrzí, že alespoň tu jedinou věc si nedostala, jak sama říkáš zadarmo. Přeju Ti z celého srdce, aby si už brzy držela v náruči ten svůj vytoužený uzlík :mavam:

 
Haňulda
Zasloužilá kecalka 714 příspěvků 31.01.12 09:54

Ahoj tak v první řadě jsem se lekla jak jsem viděla peříčko že mezi nás zase přibula nová andělská maminka 8o ufff že né!!!
Ale ty by jsi neměla mít v obrázku peříčko ale minimálně METÁL jak jsi statečná a šikovná…opravdu to nemáš vůbec lehké a koukám že co životní krok či etapa to zkouška??moc tě obdivuji a musíme doufat že bude lépe a vše se jednou otočí :hug: já jsem svůj deníček už napsala tak se koukni…jen čekám až ho budu moci jednou dopsat ale se šťastným koncem :palec: drž se holka šikovná a šťastnému osudu v před a zdar :hug:

 
dirli
Ukecaná baba ;) 2217 příspěvků 31.01.12 10:11

Nejdrive bych chtela smeknout jak jsi neuveritelne silna a statecna.. Miminko k vam urcite prijde.. :-* a urcite mysli pozitivne, pozitivni mysleni je pulka uspechu.. ;-) ale o tom vis urcite sve.. Drzim palecky :-)

 
Gabika83
Závislačka 3221 příspěvků 31.01.12 10:32
Ahoj budoucí maminko

Jsi moc statečná a neboj miminka se dočkáš hlavně tomu nepropadej..myslím že je nás hodně které i když jsme o néco zdravější jako ty tak máme stejné problémy a právě proto jsme tady aby jsme se vzájemně ve svém boji podpořili :pankac: Takže držím palečky a hlavu vzhůru ono to půjde :palec: :palec:

 
lilia81
Extra třída :D 14645 příspěvků 1 inzerát 31.01.12 10:36

uffff - tedy, smekám před tebou a tím, ajk dokážeš bojovat a jak se rvát o svůj kousek štěstí! máš můj bezmezný obdiv a věřím, že se dočkátě i vytouženého miminka! určitě! a věřím, že pak bude mít tu nejskvělejší mámu pod sluncem, která z něj vychová stejně statečného člověka jako jsi ty sama!

 
quatruska
Ukecaná baba ;) 1700 příspěvků 1 inzerát 31.01.12 11:35

Ahoj,držím moc palce.A neboj určitě se miminka dočkáte.Já jsem po DMO a rozštěpu páteře.A 19.1­.2012 se nám narodila krásna holčička Verunka.

 
Moodymare
Závislačka 4533 příspěvků 31.01.12 11:37

Moc krasny denicek, ktery je povzbuzenim do zivota pro kazdeho kdo si ho precte. Moc vam drzim palecky a preji vam z celeho srdce at je vytouzene miminko co nejdrive s vami, tak uzasnymi lidmi co budou ti nejuzasnejsi rodice svemu ditku. :srdce: :hug:

 
nevsik  31.01.12 12:15

:potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: a kdyby tady byl klanějící se smajlík tak se ti pokloním !!! Strašně moc ti to přeju aby vyšlo,jsi neuvěřitelná ženská…nemám slov,nevím jak se takhle moc vyjadřuje obdiv a úcta k tomu jak to nevzdáš a budeš brzo máma!

 
MajdaT27
Kecalka 111 příspěvků 31.01.12 12:51

:palec: :palec: :palec: :palec: :palec: :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: :* :* :* :* :kytka: :kytka: :kytka: :kytka: :kytka: Nemam slov,budete ty nejlepší rodiče na svetě a proto vám držím palečky ať je to vaše vytoužené drobátko co nejdříve s váma.Hodně štěstí do života,zasloužíš si ho moc.!!! :srdce: :srdce: :srdce: :srdce:

 
Eduarda
Kecalka 418 příspěvků 31.01.12 12:56

Eronku, moc Vám přeju, aby se k Vám konečně štěstíčko otočilo čelem:) E.

 
Adaneli
Extra třída :D 14128 příspěvků 31.01.12 13:38

Moc krásný deníček, jsi silná, tvůj manžel je skvělý chlap, takže vy dva si miminko určitě zasloužíte a já věřím tomu, že i mít budete! Také mám chlapečka díky CARu, a také nemám ovulaci. Jako zázrakem se povedlo druhé IUI, ani doktoři tomu prý nevěřili, ale vyšlo to. Takže neztrácejte naději a věř, že se dočkáte, moc bych vám to přála.

 
žirafííí  31.01.12 13:40

TY jsi důkaz toho když se chce tak vše jde :potlesk: . Moc pěkně napsaný deníček ;) .
Držím Vám palce , určitě to vyjde :hug: .

 
Sandra84
Zasloužilá kecalka 778 příspěvků 31.01.12 13:45

Nádherně napsané, až z toho všeho mám husí kůži po celém těle a slzy na krajíčku. Jsi neskutečně silná žena a más můj velký obdiv. Kolik překážek už jsi překonala, kolik klacků ti bylo pod nohy házeno a ty jsi se stejně nevzdala a rvala jsi se vpřed. Myslím, že spoustu „zdravých“ lidí by boj už dávno vzdali, ale ty máš síli jako nikdo…Moc moc držím pěstičky, ať se dočkáte vašeho společného snu a máte doma zdravé miminko :hug:

 
skritek Petra
Kelišová 5504 příspěvků 31.01.12 13:49

Teeeeeeeda, devce, Ty jsi ale super bojovnik … precteni Tveho denicko me naprosto nabilo energii a optimismem, libi se mi, jak se nevzdavas a proste se peres s zivotem, protoze zivot je proste nadhera :)

Tak ted jen aby to IVF vyslo! :) … a kdyz nevyjde prvni, vyjde druhe a kdyz ne druhe, tak to proste jednou vyjde, neboj se nic, jednou se s manzilkem dockate, to je jasna vec! :hug:

Hoooooodne stesti a hlavne zdravi!

 
atominnka
Generální žvanilka 20911 příspěvků 31.01.12 14:08

Krásný deníček. Máš můj velikánský obdiv. A nejen ty, ale i tvoje rodina. Za to, jakou máš schopnost jít přes překážky a za to, kolik máš životního elánu. Snad se miminka brzy dočkáte :* Budem držet palce!!! :hug:

 
MacinkaCZ
Závislačka 2900 příspěvků 31.01.12 14:54

Taky se přidávám a držím palce, už máte toho za sebou hodně… někdy to štěstí musí přijít doufejme že už to bude tentokrát. Seš opravdu silný člověk s odhodláním to se jen tak nevidí. Tady jse vidět co řešíme za malichernosti běžného života a že jsou na světě lidé kteří se potýkají s opravdovými překážkami.. :potlesk: :potlesk:

 
Maudn
Stálice 85 příspěvků 31.01.12 15:01

Ahoj, jsi úžasná a odvážná holka, s životem se pereš, jak to jde, nejsi určitě jedna z těch, co vykřikuje diagnozu, aby ji bylo uleveno od povinností- jsi zkrátka bojovnice. 5% šance na nějakou dědičnou vadu je malinkatá, u úplně zdravého páru je tato šance 4%, takže se neboj! Můžeš si dokonce ještě zkusit zase nějaké příjimačky dálkově na fakultu, když budeš mít chuť- věř mi, z prvního neúspěchu se nestřílí- a vím o čem mluvím! Mimčo jisto jistě přijde, jen nikdy nevíš když, nejspíš až to budeš nejméně čekat a možná i jinak než přes IVF, ale to tě nechci lanařit, jen tvrdím, že zázraky se dějí a mám s tím i moji zkušenost. Drž se dál a buď silná jako doposud! držím vám palečka k malému uzlíčku

 
netkaa
Kecalka 211 příspěvků 31.01.12 15:39
:potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk:

Lidé jako ty, nepotkávám zrovna často. Moc Vám s manželem přeji spoustu lásky a vzájemné podpory, která Vám jistě přinese to, po čem toužíte.. :srdce: :srdce: :srdce: :hug:

 
Leeena_4
Kecalka 237 příspěvků 31.01.12 15:45

Krásný a dojemný deníček, nezoufej, máš v sobě tolik síly a lásky, že si vás ten uzlíček brzy najde. :kytka: U IVF je mnohem větší šance a ta určitě vyjde. Těším se, že si přečtu šťastné pokračování.
Jinak musím říct, že i mě tvůj deníček pomohl. Můj muž má od narození jen jednu ruku, takže hodně z toho, co jsi ty popsala znám z vlastní rodiny (odsuzování okolí, starosti s prací, řidičákem a vším kolem…). Ale miluju ho a pro mě je zdravý a vážím si ho tak moc, že to ani popsat nejde. Taky jsme měli problémy otěhotnět, po IUI se nám povedlo, ale zjistili nám ve 13tt Downůw syndrom a špatné srdíčko, takže jsme šli na potrat, nebyla jiná možnost. Ale stejně jako vy, se nedáme a bojujeme za naše miminko ;-). A taky věříme. Tak přeju hodně síly do dalších dní a vážně věřím, že se brzy dočkáte :srdce: :srdce: :srdce:

 
petule9
Kelišová 7432 příspěvků 2 inzeráty 31.01.12 15:49

Obdivuju tě, cos všechno dokázala a držím moc moc moc palečky :kytka:

 
Kamča.dalmatinka
Hvězda diskuse 46984 příspěvků 31.01.12 16:47

Narodila si se jako velká bojovnice.
Narodila si se a čelila už od mala své nemoci ani na moment nepochybuju že budeš čelit i tomuto kroku stát se maminkou a už vubec nepochybuju že se to nepovede!
Moc vám držim palce.Drž se.Je to psychicky vyčerpávající ale stojí to za to

 
Saroya
Neúnavná pisatelka 17592 příspěvků 31.01.12 18:03

jak se ptáš proč zrovna ty, proč musíš bojovat a nemáš to zadarmo..

přijde mi, že tím, že jsi tak úžasná, silná, schopná se rvát o to, co druhým přiletí do klína samo..tím to je - prostě ti život naložil, protože ty to zvládneš :hug:

jsi skvělá a přeju, ať se brzo dočkáte miminka :kytka:

 
KKKytičkaaa  31.01.12 19:40

Obdivuju tebe a tvého manžela…Ani nemám slov, každopádně vám strašně od srdce přeju,aby to vyšlo.. :kytka:

 
pomenkova
Generální žvanilka 24065 příspěvků 31.01.12 20:35

Tak predevsim nejdriv musim smeknout pred tvymi rodici,kteri s tebou tak dlouho dreli a dreli az se s tebe stala tak fantasticka zena jakou rozhodne jsi :srdce: :palec: :palec: :palec:(ne vsichni maji stesti na takove rodice,ale to ty urcite vis) Nevzdavali to s cvicenim,ale ani v pestovani sebeduvery,ktere mas rozhodne za dva.Diky jim si umis prosadit svou.Jsi neskutecne silna zena a dosahla jsi v zivote vseho,tedy skoro vseho az na to miminko.Ale to prijde stoprocentne,neboj se toho.S tvym bajecnym manzelem a Tvou uzasnou rodinou prekonas vsechno v zivote-klobouk dolu a drzim Ti moc a moc palecky :palec: :palec: :palec: :palec: :palec: :hug: :hug: :hug: Silu ti ani prat nebudu-te mas na rozdavani :D :D :D

 
Miruše
Echt Kelišová 9870 příspěvků 31.01.12 20:50

Jsem v naprostém úžasu, ještě stále nedýchám tak jako při čtení od samého začátku tvého deníčku… já vám oběma tak strašně moc fandím a přeji aby se už konečně zadařilo! jsi tak úžasná bojovnice, myslím že jsem tady ještě nečetla tak silný příběh! Těším se na další deníček, až budeš popisovat nevolnosti v těhu, jak s tebou mlátí hormony a podobné radosti těhu :pankac: Píšeš skvěle! :potlesk:

:hug: :hug: :hug:
 
martast
Kecalka 301 příspěvků 31.01.12 22:29

Uau, to je krásný deníček. Nejdří chci vyjádřit neskutečký obdiv tobě, ale v zápětí také tvým rodičům. To, že ti dali možnost se stát tím, kým jsi. Ať už tím, že tě nenechali zavřít do ústavu nebo tím, že s tebou dokázali každý den dřít do úmoru. Dělala jsem osobní asistentku slečně s DMO, která chodila do sedmé třídy. Ta nedokázala ani z pětiny to, co ty. Rodiče na cvičení zvysoka kašlou a spíš holčinu odkládají k pc. Zavedli dokonce, že asistentka píše úkoly a písemnky za ni. Taky jsem z tohoto důvodu skončila, protože jejich požadavky byly neadekvátní. A bohužel asistentky se u ní střídají každý rok.
Bohužel od těžkého porodu mám doma chlapečka s ochrnutou ručkou a cvičíme 4× denné vojtovku. Každý den si říkám, že je to jenom ručička a vzpomenu si na děti s DMO, které do zdejší základky chodí. Narozdíl od nich máme téměř jistotu, že se ručka uzdraví. A i tak je to stresující a velmi vyčerpávající.
Tím tě nechci litovat, protože ty to rozhodně nepotřebuješ. Mnoho zdravých lidí by se od tebe mohlo učit, co je to trpělivost, neuvěřitelná dřina a nepropadání depresím. Opravdu před tebou smekám.
Přeji vám s manželem, ať se vám miminko zadaří, protože vy ho prostě mít musíte. Četla jsem jeden takový krásný článek, že miminka si rodiče vybírají, takže není možné, aby si tak skvěkou ženu, jakou jsi, miminko nenašlo :hug: .

 
smiley1
Závislačka 3106 příspěvků 01.02.12 00:23

Tvůj deníček mě neskutečně dojal. Moc vám oběma fandím a držím palce :srdce: :srdce: :srdce:

 
verububu
Závislačka 4436 příspěvků 01.02.12 17:55

:hug: chtěla bych mít sílu Tvých rodičů. Zrovna čekám na výsledky jednoho vyšetření u syna a nevím, jak zvládnu špatnou zprávu.

Jsi neuvěřitelně silná! :potlesk: :potlesk: :potlesk:

 
enie83
Povídálka 50 příspěvků 03.02.12 09:56

Moc držím palečky :hug: . Jsi užasně silná žena :hug:

 
Illyriah
Závislačka 2871 příspěvků 03.02.12 15:46

Jsi opravdu skvělá :hug: :hug: :hug: :hug:
strašně moc držím palce, aby všechno vyšlo tak jak má..já mám 2 měsíčního syna z prvního IVF - věř jim, oni opravdu umí zázraky- doufám, že jeden mají nachystaný i pro tebe :*

 
Pesee23
Závislačka 3817 příspěvků 06.02.12 23:55

Tak jsem se neudržela a uronila několik slz. Jste neskutečně silní. Manžel, ale hlavně ty!!! Smekám klobouk a tleskám. Věřím, že mimčo vyjde a hlavně z CELÉHO SRDCE Vám ho přeji. A věřím, že bude mít tak milující rodiče, jako jsi měla ty!!!
P.S. Na tchyni se vykašli. Však ona to jednou snad překouše, až bude držet v rukou své vnouče!

 
Suzienna
Kecalka 397 příspěvků 08.02.12 21:26

Normálně moc deníčky nekomentuju, ale tvůj přístup k životu mě opravdu dostal!!! I když jsi v životě nic nedostala zadarmo, pořád neztrácíš sílu bojovat a myslíš pozitivně. Myslím, že taky můžeš poděkovat svým rodičům a svému okolí v mládí, kteří tě brali takovou jaká jsi a ve všem tě podporovali. Holka opravdu máš můj obdiv a já věřím, že to mimi už klepe na dveře :) Protože jestli si ho nezasloužíš ty, tak potom nevím kdo :hug:

 
lukinka
Ukecaná baba ;) 2364 příspěvků 20.03.12 13:02

Teda musím smeknout před tvou bojovností a praní se se životem.Četla jsem tvůj deníček jedním dechem.Kéž bych měla i já tolik síly pro život.A to si kolikrát zanadávám jak je ten svět nespravedlivý,možná si řekneš malicherná ženská.Každopádně díky moc za to jak krásně jsi napsala svou bojovnost a odhodlání,musím se nad sebou zamyslet a trochu přehodnotit priority.Přeju ti hlavně,abyste se s maželem dočkali vytouženého miminka a byli šťastní.Držím palečky.

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček