Na jednoho člověka moc

Anonymní  Vydáno: 29.04.16

Jeden životní příběh, který se v davu neztratí. Je to skutečný příběh, a přesto všechno se mi vyplatilo jít dál a dát svým dětem to, co se mně nikdy nedostalo.

Všechno začalo, když jsem byla malá. Bylo mi devět let, bydleli jsme v Praze asi pátým rokem. Žádná rodinná idylka, ale do té doby hezký dětství. Do té doby mám dobré vzpomínky, které si nesu doteď. I když jsme se sestrou byly vychovávané přísněji, bylo to tak správné.

Moje sestra je má nevlastní (stejná máma, jiný otec). Moje máma pracovala v baru, měla 12hodinové směny, byl to děs, skoro jsme ji neviděli a když jo, spala a spala. Pak ale přišlo období, kdy se nevrátila, den… dva… týden.

Když se vrátila, byla hrozně ukřivděná, proč to tátu tak bere. Začala nás brát po různých kamarádech, po bytech a jejích známých. Já nevěděla, o co šlo, nevěděla jsem tou dobou nic, co se děje a tak.

Pamatuji se na jeden okamžik, kdy máma vzala jen mě, spaly jsme na gauči v nějakém bytě možná na Žižkově, možná na Florenci… už nevím. Máma se probudila a začala říkat nesmysl: „Já je slyším, Lucka (moje sestra) nás práskla, dole je táta a jeho máma, já je slyším, musíme být ticho, nebo nás dostanou.“

Ani v tu dobu jsem nechápala, co to má znamenat. Její týdenní výlety byly čím dál častější a táta měl někdy práce moc a někdy méně, a tak peněz nebylo nazbyt, nezvládal se postarat o nájem a dvě děti.

Byl naštvaný, a když se máma jednou vrátila, zbil ji. (To mu nezazlívám, nevěděl, co už si má počít.) A ona zas odešla. Příště, když se vrátila, byla jeho agrese mnohonásobně větší, vzala si na ochranu mě, ležela jsem na ní a prosila tátu, ať ji nechá být… Nechal, ale sbalil se a odešel, že se jde zabít.

Tenkrát mi řekl: „Vždycky budeme mít stejnou krev, zlato.“

Nikdo si nedokáže představit, jak to bolelo. Neudělal to, co měl v plánu, ale máma nás zase někam vzala a bylo jí jedno, co je s ním… úplně jedno. Pak jsme byli zase doma, chodili do školy a tak vše v normálu.

Jeden večer, to mi vyprávěl táta, seděla máma asi tři hodiny na WC. Když po ní našel za záchodem injekční stříkačku, uhodil na ni, že co to je, začala se vymlouvat, že to má medicínu do uší či co. Jenže táta je taktik a nedůvěřivý, tak že půjdou do laboratoře a udělá se rozbor, pak kápla božskou. Brala drogy.

Když už to táta věděl, nezdráhala se mu postupně vybrat byt (knížky, topení atd.). Byla to hrůza, ale já se sestrou jsme stále nic netušily. Až jeden den, když jsem přišla domů ze školy, jsem viděla, že ve schránce je daný dopis, který se dal ale dobře vytáhnout, a tak jsem ho vzala a šla ho domů číst.

Přečetla jsem jen dvě věty, než přišla sestra a vzala mi ho (přišla po obědě jen vzít věci na odpolední vyučování). Věděla jsem, kdo to psal a co to znamená, ani nevím, jak ty věty zněly, ale sakra věděla jsem, že máma odešla… Šla za svojí láskou… Za drogami.

Ségra se vrátila ze školy dřív a nebyla schopná přestat plakat, četla to celé a věděla, že máma už nepřijde večer z práce. Táta musel jednat, neměl peníze, odvezl nás k babičce (mámy mámě).

Tam to bylo super, bydlela tam teta s mimčem. Dobře se o nás staraly. Pamatuji si, že byl podzim a tak, že pojedeme na houby, ale do auta jsme se nevešli všichni, takže jeden den pojedu já a druhý den sestra.

Na to sbírání hub si nepamatuji a to ani není důležité, zato druhý den si pamatuji. Byla to celé léčka. Věděli, že si pro mě táta přijede a že nás se sestrou rozdělí. Babička nechtěla, chtěla si nás nechat obě, měly jsme se sestrou silné pouto, byly jsme to my proti světu, ale táta prý mával nějakým papírem od sociálky, že mě mu mají vydat, a tak se taky stalo.

Bylo to nejhorší období, nechápat, netušit, co dál. Chodila jsem tedy do školy a asi po týdnu předešlých událostí si pamatuji, jak k nám přišla paní ze sociálky, ptali se mě, s kým chci být, řekla jsem jim, že chci vidět maminku, ale oni pořád: „Řekni, že chceš zůstat s tátou a my ti mámu ukážeme.“

Tak jsem to řekla, uvedli to do záznamů, ale mámu nepřivedli. Jen to ze mě chtěli dostat, protože museli. Mámu jsem neviděla od svých deseti let do 14 let. Situace se stabilizovala a v mých 13 začal další příběh, příběh otce, který mě viděl i jinak než jako dceru.

Ano, osahával mě, chtěl abych já sahala na něj. Neměla jsem z toho rozum, tenkrát nebyla doba jako je dnes, kdy už ve 12 letech vědí, co je to sex a co se smí a co ne. Nechci psát podrobnosti, je to hnusné a já bych si přála zapomenout.

Trvalo to rok… Do té doby, než jsem začala utíkat z domu. Nikomu jsem o tom nikdy neřekla, tátu měli za vzorného otce a já se bála, že mi nikdo neuvěří, a tak jsem to začala řešit po svém.

Nechodila jsem tím pádem do školy, a naháněli mě policajti a sociálka. Dělali z táty svatouška, on byl perfektní otec, kterého já trápím, když utíkám. V té době se ozvala i máma. Začala se léčit a měla syna, mého bratra.

Navštěvovala jsem ji, dokud byla v Praze, byla jsem ráda… moc ráda. Bráchu jsem milovala od první chvíle. To on ji zachránil, doteď mu jsem za to vděčná. Ona se pak odjela léčit i s bráškou někam daleko do nějaké komunity.

A já se dál řítila do propasti, utíkala jsem, vzdělání mi bylo fuk. Nechtěla jsem být doma s tátou. Když mě po páté chytli, už jsem domu ani nešla, odvezli mě do nějakého ústavu, že prý ohrožuji svůj život a mravní výchovu.

Byl to diagnostický ústav, kde byly děti dva až tři měsíce, každý den komunikovaly s psycholožkou a ta pak rozhodovala, co dál, jestli půjde dítě do dětského domova, nebo do „pasťáku“ a v nejlepším případě domů.

První měsíc byl pohoda, bezpečí a klid. Pak ale hrozilo, že půjdu domů, k tátovi. Tak jsem utekla, jednou na měsíc a pak zas na necelý týden. Podepsala jsem si ortel, navrhli mi ústavní výchovu a zařazení do dětského domova se školou (dodatek SE ŠKOLOU znamenal pasťák).

Tam jsem byla od března už nevím kterého roku do června. Byla jsem hodná, neutíkala jsem, dodělala jsem tam devátou třídu a byla přijata na učňák. Pustili mě domů… k tátovi, ale máma už tou dobou bydlela v Praze a já byla spíš u ní.

Učiliště jsem zvládala levou zadní. Po roce si ale táta vymohl, že musím bydlet u něj a to já zas, že ne. Utekla jsem tentokrát ale ne do okolí, ale až za hranice. Na sklonku 18. narozenin jsem otěhotněla a vrátila se zpět.

Kvůli doktorům… Na útěku by mě někde na prohlídkách totiž sebrali. Pak jsem bydlela u mámy… Těhotná a se sociálkou na krku, museli mě hlídat, než mi bylo 18 a oni ode mě mohli dát ruce pryč. Pak byl klid.

Přítel za mnou z toho daleka jezdil a i já tam. Vše sluncem zalité, měl se přestěhovat do Prahy, zrušil doma i pracovní poměr, ale pak když měl přijet, pohádal se se mnou kvůli maličkosti (pak až jsem zjistila že tou dobou už měl jinou).

Přijel za mnou až dva týdny před porodem, a teprve až po porodu jsem se o jeho nevěře dozvídala, ona mu psala a jeho kamarádi, co byli i mými, zase mně. Ta pravda bolela. Nechala jsem ho u sebe kvůli malý do jejího půl roku a pak nadobro odjel, naše cesty se rozdělily. I přesto, že toho litoval a omlouval se, já už nemohla… Nedokázala jsem mu odpustit.

Zůstala jsem sama, než se objevil můj nynější. Máme dvě děti a dáváme jim obrovskou lásku. Nikdy nedovolím, aby jim bylo ublíženo tak, jako mě a mé sestře. Se sestrou nám rozdělení ublížilo a už nikdy to nebylo jako dřív. Máma se vdala a žije vskutku spořádaný život a táta zůstal sám.

Chtěla bych jim odpustit, ale nedokážu zapomenout. Čas rány zahojil, ale ne úplně. Přeji všem krásný život, bez malicherností, zbytečných hádek… Plno lásky, pokory a vážení si maličkostí, nic totiž není samozřejmost. Děkuji za pozornost.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.4 bodů
 Váš příspěvek
 
MIŠMA 22
Kecalka 275 příspěvků 61 inzerátů 29.04.16 06:56

Moc krásně napsaný i když je moc smutný čím vším jste si musela projít :hug:.Moc vám držím pěsti a přeji nádhernej život :hug: :hug:.

 
Tiger-lily
Nadpozemská drbna 29290 příspěvků 61 inzerátů 29.04.16 07:13

:hug: :hug: To muselo být hrozné dětství :( přeju, ať ti štěstí, které jsi našla, vydrží. Odpuštění? No, asi bych odpustila mámě, drogy jsou svině a ona se s nimi dokázala vypořádat, i když po dlouhé době. Otci bych neodpustila nikdy, ten ti ubližoval vědomě. :cert:

 
kessi22
Závislačka 3950 příspěvků 29.04.16 08:30

Wau.. mrzi me, co sis zazila :( preji, at uz jsi jen stastna tve deti maji tu spravnou mamou :palec: :hug:

A jedna rada - vim, ze je to tezke, opravdu to chapu, ale odpust - ne kvuli sve mame a otci, ale kvuli detem i parnerovi a predevsim kvuli sobe :hug:

 
Daniela PB
Kecalka 191 příspěvků 75 inzerátů 29.04.16 08:48

Četla jsem jedním dechem. Jste silná osobnost. Vám i Vaší rodině přeji jen to hezké :hug:

 
padandy
Kecalka 423 příspěvků 29.04.16 09:59

Tvůj příběh me rozplakal, muselo to byt hrozné tezke, jsi silná žena, přeji do budoucna uz jen krásné chvíle :hug:

 
freeport
Kecalka 147 příspěvků 29.04.16 10:12

Ty brďo, to je osud! Držím palce do dalších let a přeji už jen to nejlepší

 
u763
Zasloužilá kecalka 789 příspěvků 29.04.16 10:26

Zakladatelko, pokud už je máma čistá a žije jiný život, odpusť jí. Drogy a buhví jaké chování tvého táty jí musely hrozně ubližovat. Na začátku deníčku jsem tvou maminkou opovrhovala, pak se to ale celé obrátilo a pochopila jsem to její utrpení, jaký asi musel být otec k ní, když se pak tak odporně choval k tobě. Tebe a sestru ale natolik milovala, že Vás vždy brala s sebou, ať už její chování bylo jakkoli nepřípustné. Přeji Ti krásný život plný lásky i zcela běžných problémků a prkotin.

 
Anonymní  29.04.16 10:50

Vlastně jsem jim oboum už odpustila, máma má po tom všem zdravotní problémy a ne zrovna malé, bere to jako trest, jenže tenhle bude trvalý i když už si to nezaslouží. A táta, zůstal sám s vědomím, že byl takový jaký byl, že dělal věci které se nedělají. Všem moc děkuji za takovou podporu :-) Zakladatelka

 
SlecnaSally
Kelišová 5053 příspěvků 29.04.16 10:52

@u763
Jenomže právě máma dopustila, že ona zůstala s tátou a takhle to dopadlo :(

 
radúna
Extra třída :D 10401 příspěvků 29.04.16 11:16

Plno lásky, pokory a vážení si maličkostí, nic totiž není samozřejmost.

Pravda.
Držím palce a přeji hodně štěstí do života.
:kytka:

 
kekelecnik
Povídálka 31 příspěvků 57 inzerátů 29.04.16 13:41

Pěkně napsané, ale muselo to být velice těžké. Mějte se již jen pěkně :-)

 
sebaanez
Ukecaná baba ;) 1025 příspěvků 29.04.16 13:49

To me rozbrecelo. A ja si myslela, buh vi jak jsem to mela tezky ja. Jsi silna, fala jsi to vsechno levou zadni. S otcem uz bych nepromluvila. Pro me je to povl za to co delal. Zbytecna osoba, ktera bere misto na planete nekomu, kdo si ho vazne zaslouzi. A zlob se na me jak chces. Zajimalo by me, co je se segrou? @SlecnaSally Sorry, ale ona nemohla vedet, ze je jeji manzel uchyl. Pokud se delal navenek dobruckym, jasne, ze se takovy delal i u ni.

 
Anonymní  29.04.16 14:27

@sebaanez Sestra vyrůstala u babičky, vídali jsme se už pak málo někdy jednou za tři měsíce, někdy ani to ne. Babička bydlela za Prahou a ségra si pak našla učiliště v Praze, tak až pak jsme se scházeli víc, bohužel její život nebyl u babičky jednoduchý a tak mámě nikdy neodpustila…možná má za zlé i mě to že jsem s ní nebyla, zkrátka pouto co jsme měli už nikdy nebylo jako dřív. Teď je to máma jednoho úžasného kluka :-)

 
pomenkova
Generální žvanilka 24101 příspěvků 29.04.16 14:39

Uffff silny pribeh, Jsi velice silny clovek-uz jen to krasne v zivote preji :kytka: :kytka: :kytka: :kytka: :hug:

 
jenika1
Závislačka 3037 příspěvků 29.04.16 15:35

Člověk ani netuší, co některé děti zažívají. Smutné, ale důležité je, že tvoje děti poznají jenom láskyplné rodiče. Drž se!

 
Švábík
Povídálka 15 příspěvků 29.04.16 18:15

Milá zakladatelko, je mi moc líto, co sis musela místo bezstarostného dětství zažít. Dětem by se takové hrůzy dít neměli. Osobně bych otci nikdy neodpustila, pro to co dělal není žádná obhajoba, je to hnus, za to by si zasloužil tak akorát do chládku. Matce netuším jestli bych odpustila. Ona sama se rozhodla že bude brát drogy a co si budeme povídat, vždycky se dá všechno řešit jinak. Každopádně, přeji ti v životě už jen štěstí, úctu od lidí, lásku a radost. Žijeme jen jednou, tak života užívej. :kytka:

 
micmonek
Povídálka 31 příspěvků 29.04.16 18:33

Dekuji za to, ze ses s nami podelila o tvuj nelehky zivot. Jsi statecna a vazim si te, za to ze ses dokazala postavit na vlastni nohy. Verim, ze se o sve deti budes pecovat vzorne a s laskou. Preji tobe a cele tve rodine uz jen pohodu, stesti a lasku. :kytka:

 
MartinaIrena
Echt Kelišová 8368 příspěvků 29.04.16 23:22

Velmi smutne detstvi. Preji uz jen krasny zivot :hug:

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček