Nakonec císařem

Aduš97  Vydáno: 24.09.16

…„Miminko je napříč“… Ještě v těhotenství jsem si říkala, že císařem rozhodně nepůjdu, ať bych měla mít sebevětší pocity, že to nezvládnu nebo tak. Byla jsem připravená, že nechci epidural ani žádné jiné chemické látky při porodu.

Během 7. měsíce jsem začala mít velké křeče do břicha. Naštěstí jen málo magnézia, tak mi moje doktorka předepsala Magnosolv a klid s nohama nahoře. Čtyry dny před porodem a 14 dní před termínem jsem byla na kontrole a bylo mi řečeno, že to na porod nevypadá.

Tak jsem si v den porodu řekla: „Super, už se nic nestane, když bych porodila dřív, miminko je hlavičkou dolů, a tak něco udělám.“

Jelikož jsme se stěhovali, tak jsem doma trošku poklízela a dala pár věcí do pytlů. Odpoledne přišel manžel domů a já šla vyndat z pračky prádlo a najednou jsem cítila takovou divnou svíravou bolest v břiše.

Po chvilince to ustalo, tak jsem si řekla: „To je jenom zase jedna z těch křečí, dnes jsem neměla magnésko.“

Potom jsme se domluvili s manželem, že si zajdeme do čajovny, kterou jsme měli kousek od bytu. Manžel byl neklidný z té mé křeče, tak se rozhodl, že pojedeme radši autem. Taky nakonec bylo lepší, že jsme jeli. Když jsme tam dojeli, tak jsme se uvelebili, objednali si a vybírali písničky do auta, protože nám nefungovalo rádio.

Najednou jsem cítila zase křeče, tak jsme s manželem jen tak pro jistotu začali zapisovat intervaly. Nakonec jsme tam seděli do večera i s přáteli, kteří se k nám po chvíli přidali.

Najednou začaly být křeče pravidelné, ale z předchozích zkušeností jsem si řekla, že to nejdříve zkusím rozehnat teplou vodou, jestli to pomůže, nebo spíše to rozeběhne. Nakonec se interval mezi kontrakcemi prodloužil, ale bolesti byly silnější. Tak jsme se rozhodli jet do porodnice a jelikož jsem byla rozhodnutá, že chci rodit jedině v jedné porodnici, tak jsme měli na cestu 1,5 hodiny.

Kontrakce byly pořád stejné, až po 3/4 cesty jsem měla pocit, že potřebuju čůrat, ale nebylo kde zastavit a najednou jsem cítila, jako bych to pustila. Ale žádnej zápach po moči nebyl a bříško mi o něco splasklo, jak mě upozorňovala babička, když by mi praskla voda.

Od té chvíle jsme byli v porodnici do 10-15 minut. Sestřička mě poslala na kozu a zavolala pana doktora. Ten, jakmile mě lehce vyšetřil, se zděsil, že je miminko napříč, tak mě rychle ještě vzal na ultrazvuk a zjistil, že má miminko jenom o kousilínek posunutou hlavičku a oznámil mi, že musím jít císařem.

V tu chvíli jsem měla slzy v očích a asi stokrát jsem se ptala, jestli to nejde jinak, ale všichni se mi omlouvali, že to jinak nejde, protože by bylo v nebezpečí miminko. Tak mě napadlo, chci vidět malé hned, tak chci aspoň jenom poloviční anestezii. Ale to mi bylo opět doporučeno, že to není dobrej nápad, protože poloviční anesteziie nastupuje pomaleji a porod by mohl začít postupovat, a tím by se něco mohlo stát miminku.

Takže jsem šla jak císařem, tak jsem neviděla svoje dítě hned, ale až 5 hodin po. To pro mě bylo to nejhorší, a dokud jsem neusnula, tak jsem jim na sále celou dobu probrečela.

Pamatuju si až jak vedle mě po sedí manžel a moje první slova byla: „Co máme?“

Manžel mi odpověděl, že holčičku a hned další otázka: „Jak vypadá?“

Manžel: „Jako když obalíš duhu slaninou a namočíš ji do Nutelly a teď to milionkrát ztrojnásob a i tak bude málo jak je úžasná a roztomilá.“

Do dneška jsem se ale nesmířila s tím, že on ji viděl dřív než já a i když vím, že za to nemůže, tak mu to i vnitřně vyčítám. To je to už 5 měsíců a máme nádhernou, zdravou a strašně šikovnou holčičku a i tak mám tyhle pocity. Tak doufám, že mi tohle vypsání z toho pomůže.

Už nevím, co jiného s tím dělat, dokonce jsem se mu i s tím svěřila, ale furt ty pocity mám a i mi přijde, že se kvůli tomu v poslední době hádáme, jako že je to z mojí strany důvod proč strašně rychle vyletím kvůli kravině. Tak snad jsem to ze sebe dostala a už to bude lepší. :)

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 2.1 bodů
 Váš příspěvek
 
Uživatel je onlineMalike
Echt Kelišová 8172 příspěvků 24.09.16 06:03

Gratuluji k male:-) ja bych rada ti napsala nic si ztoho nedelj hlavne ze je zdrava.. Spis ti napisu.. S tou krivdou v sobe neco delej.. Jestli te to tak moc zere najdi si odbornou pomoc protoze zenska ma dar opravdu delat s komara velblouda a tenhle velbloud zneprijemnuje vztah mezi partnery. Aby jsi mu do konce zivota vycitala ze jsi musela na cisar a proto videl dite driv to je trosku osklive.Vem si ze ty jsi nosila a citila dite on ne.. Taky ti to ma vycitat? Navic mnoho tatinku vidi a chova sveho potomka driv i u porodu..taky ma kazda holka pak doma vyvolavat hadky? Trosku se nad tim zamysli. Promin ze te peruji jale treba se nad tim zamyslis.

 
Ter85
Ukecaná baba ;) 1991 příspěvků 24.09.16 07:02

Porodila jsem cisarem vsechny 3 deti a vsechny 3 deti si jako prvni pochoval manzel. Krivdu z toho nemam, naopak, jsem na nej hrda. Rodice jsme oba, nemam rada ty predsudky, ze kdyz matka odnosi a porodi dite, tak je jako rodic neco vic, nez otec. Naopak, beru to tak, ze v tu dulezitou chvili, kdy ja jsem nemohla byt u ditete, byl tam manzel a postaral se-tak to preci ma byt ve fungujici rodine.

 
viky23
Extra třída :D 13679 příspěvků 24.09.16 07:23

A co je na tom, ze ji videl drive jak ty? :roll: je to snad taky rodic ne? O nic mene jak ty. Zabyvas se kravinama dle meho :nevim:

 
Cuddy
Extra třída :D 11746 příspěvků 24.09.16 07:34

Nepomohlo by ti, kdyby jsi se na to nedivala ze sveho pohledu, ale z pohledu dcerky? Ji bylo spatne, sc ji lekari pomohli, aby nebyla sama, byl s ni tatinek… Ty budes jako mamka fungovat do konce zivota, je jen na tobe, ajk dobre nebo spatne. Pokud se kvuli takove hlouposti hadate, myslis, ze dcerce prokazes vetsi sluzbu, kdyz se s jejim tatinkem rozejdete? Je to par hodin, osobne se jim dle meho priklada vetsi dulezitost, nez ve skutecnlsti maji.

Mozna by ti mohlo jeste pomoci precist si par denicku zoufalych rodicu nedonosenych deti, poskozenych u porodu apod a podekujes Bohu za zdrave dite a prestanes resit to, s cim jiz nic neudelas.

 
Šmoulice
Závislačka 3615 příspěvků 24.09.16 07:39

Ty tady akorát sobecky řešíš sebe :roll: Já já já :roll: Byla by jdi radši, kdyby jsi rodila klasicky a narodilo se ti třeba přidušené a postižené dítě? 8o
Co je na tom, že ji manžel viděl dřív? Řešiš totální kraviny…

 
Susenkaa
Povídálka 41 příspěvků 5 inzerátů 24.09.16 08:32

Ach jo, no já měla taky celkovou a taky až po otevření na deset prstů, ale spíš jsem byla ráda, že malou měl partner hned a byla s tatínkem a ne s někým cizím. Já měla pocit selhání, že zlatou hodinku jsem prospala na JIP :zed:, ale můžu říct, že když mi donesli malou, tak žádná křivda, ani selhání. A tobě přeji vnitřní přijetí faktu, který nemůžeš změnit.

 
Hobitka
Zasloužilá kecalka 908 příspěvků 24.09.16 08:51

@viky23 @Šmoulice Proc hned takove prikre odsouzeni? Kazdy tohle proziva jinak.

At uz se citis jakkoliv, delej vse pro to, aby to manzel pocitoval minimalne. Klidne si zajdi popovidat s nejakym odbornikem. Mne taky „ukradli porod“, takze tusim, jake to je, clovek sam vi, ze resi kraviny, ale obcas si nemuze pomoct…

Příspěvek upraven 24.09.16 v 08:52

 
Anonymní  24.09.16 09:32

Ja take rodila nakonec cisarem a v plne. Muz syna videl take prvni, choval si ho jako prvni, vazil ho, meril ho, pocital prstiky a nevadi mi to. Naopak jsem rada a hrda, ze ten pul den utrpeni (nez rozhodli, ze klasicky nejsem schopna porodit) se mnou vydrzel a byl mi velkou oporou. Nevim, jak bych to zvladla, byt tam sama. :-)

 
Sofie2013
Zasloužilá kecalka 551 příspěvků 1 inzerát 24.09.16 09:35

Taky mi přijde, že řešíš kraviny. Díky SC máš živé a zdravé dítě, tak se z toho raduj a neužírej se věcmi, které stejně nezměníš.

 
Matahaari
Zasloužilá kecalka 607 příspěvků 24.09.16 09:41

Rozházené hormony po porodu jsou šílené. Není radno si s nimi zahrávat. Pokud tě to pořád takto trápí, tak se přidávám k jiným komentářům tady - je potřeba si popovídat s terapeutem. Není to žádná ostuda. Uleví se ti.
Představuji si chudáka tatínka, který celý pyšný, že tě dokázal zastoupit a být s malou místo tebe, čeká na poplácání, jaký je chlapák a místo toho cítí tvoji zlost, dokonce několik měsíců po porodu. Když on vlastně udělal jen to nejlepší co mohl. Co bych před léty za takového chlapa dala. Když mi u prvního dítěte naplánovali vyvolání porodu, tak bývalý manžel odjel dobrovolně na služební cestu (dělal v rodinné firmě, takže to nejsou moje spekulace). Byla jsem na všechno sama a malého viděl až jako poslední z rodiny, tři dny po porodu… :(

 
Lada84
Ukecaná baba ;) 1284 příspěvků 24.09.16 09:54

Chapu te :kytka: Me u obou porodu zase mrzelo, ze se nekonal zadnej bonding, ale okamzite mi je odnesly a ja ji videla az po x hodinach (predcasne porody). Ted ale vim, ze se nic dramatickeho nestalo, sestricky na neonatologii byly skutecni andele, me prospelo se trochu po porodech vzpamatovat a s detma mam moc pekny vztah. Zkus se na to podivat ocima ditete, je opravdu tak zasadni jestli je v milujici naruci maminky, nebo tatinka? Neni lepsi, ze ji choval tatinek, nez v mem pripade cizi lide? :kytka:

 
Dreezy
Kelišová 5259 příspěvků 24.09.16 09:56

Tohle pochopí většinou jen císařovny. A samozřejmě jsou mezitím takové, které jsou vděčné a nevadí jim to, ale velké procento má problém se s tím smířit. Určitě doporučuji s tím něco dělat, bývají např. podpůrné skupinky pro ženy po CS, nevím, z kterého jsi měst. Jsou i FB skupiny. Kdyžtak klidně napiš, zkusím ti to pohledat ;)

 
jeřáb
Zasloužilá kecalka 820 příspěvků 24.09.16 10:07

Já své první dítě viděla poprvé v mms od dedy. Na živo sem ho viděla až po 17 hodinách od porodu a popravdě mě nikdy nenapadlo to někomu zazlivat.
Rodila sem akutním císařem po 4 dnech vyvolávání a 12 hodinách pokusu o porod. Uspavali mě s tím že malí nemá ozvy a víš co je horší než nevidět své dítě jako prvni? když ti sestra na jipu odmítne podat jakékoli informace o tom, zda tvé dítě porod přežilo. A ty musíš čekat 7 hodin na ranní vizi tu aby si se to konečně dozvěděla. Když mi tehdy řekli ze je vše ok všechno zlé sem zapomněla. Vzala sem si z toho to dobre a šla dál.
Zamysli se nad tím. Tvá zlost je zbytečná a nakonec s ní ublizujes hlavně sama sobě.

 
Aduš97
Stálice 58 příspěvků 24.09.16 10:27

Tak pro všechny co jste sem psaly: To že mám manžela kterej se k tomu postavil úžasně vím. Rozhodně jsem mu hned nic nezacala vyčítat, normálně jsme se po porodu bavili jaká je malá a tak. To až po tom, už doma jsme se o to jenom pobavili a mě je to furt líto a to z toho důvobu, že jsem neměla malou u sebe a nebyli jsme rodina hned po porodu. To až druhý den. A nehádáme se přímo kvůli tomu, ale já mám pocit že by to jenom kvůli tomu mohlo být a proto aby mi to pomohlo jsem se chtěla z toho jen vypsat právě kvůli naší rodině.

 
Uživatel je onlineEn.Joy
Kecalka 435 příspěvků 24.09.16 10:51

Me spíše napadá, jestli výčitky, že držel dite dříve než ty, není jen zástupný problém. Možná ten vztah z Tvé strany není tak sladký jako duha ve slanině namocena v nutelle. Možná je v tvem podvedomi nějaký problém i když si to neuvedomujes nebo nechceš přiznat. Tech vysvětlení tveho stavu muže byt mnohem více než jen poporodní hormony nebo to, že resis ‚kraviny‘ jak tu pisi jini.

 
Ploutvik
Ukecaná baba ;) 1447 příspěvků 24.09.16 11:25

V první řádě gratuluji ke zdravému miminku. Zbytek není k tobě, ale spíš tak obecně ke každému, kdo si z toho bude chtít něco vzít. Holky, porod přeci není něco co si můžu naplánovat a čekat, že to tak bude. Není to přeci úklid, který si rozvrhnu a pak jedu podle plánu.. Je to porod a jeho průběh můžeme jako rodičky ovlivnit jen do určité a někdy dost minimální míry - viz poloha miminka. Můžeme být vděčné, že nám dnešní doba umožňuje veškeré komplikace odhalit včas a vyvarovat se zbytečným rizikům a špatným koncům. Pokud k tomu budeme přistupovat tak, že musím rodit co nejvíc přirozeně, musí proběhnout bonding, musím plně a dlouho kojit jinak bude narušený vztah matka dítě.. tak si zbytečně zaděláváme na psychické problémy, pokud bude něco jinak. To jaký budeme mít vztah k dítěti je přeci ovliněno lety našeho chování k němu.. néé prvníma hodina po narození.. Ano je fajn, když to všechno může proběhnou jak je popsáno výše, ale pokud se tak nestane, tak se prostě nic neděje.. A je třeba k tomu přistupovat, že těch scénářů prostě může být více.. a žádný není špatný.. A ohledně tatínka, vždyť přeci on pokud je u porodu tak vidí miminko vždycky dřív než maminka.. A navíc žena v sobě dítě nosí 9 měsíců, užívá si toho privilegia.. cítí každý pohyb. kojí ho.. je víc než správné, aby mohl dítě držet a pochovat první tatínek a navázat vztah, který tam dosud nemusel být..

 
Carly
Stálice 55 příspěvků 24.09.16 12:05

Pokud sveho manzela milujes, tak jak ti muze vadit, ze malou videl driv nez ty? To nechapu.

 
Bebuše
Kelišová 7191 příspěvků 24.09.16 12:05

Chápu, že jsi zklamaná, rozumím, že jsi měla nějakou vysněnou představu a vše bylo vlastně jinak… Mám dvě holčičky, obě superrychlý přirozený porod jak z učebnice. U první malá komplikace, měla krátkou pupeční šňůru, dosáhla mi jen na stehna… první ji tedy taky choval tatínek ;) Ten pohled na ně budu mít v paměti navždy, chodící, plačící socha s miminem v náručí… Zvonky nehrály a exploze lásky k miminu se nekonala… to ale neznamená, že ji nemiluju, je jí 2,5 a dala bych za ni život.
Druhý porod jsem absolvovala v přecpané okresní porodnici, protože krajská se zrovna přestavovala… porodit, přiložit, odchod na pokoj, dítě vám dovezem… taky mě to chvíli mrzelo…
Porod je jenom jedna chvíle, dítě je na celý život, tak co je důležitější? Hlasují pro dítě a život… :hug:

 
Liunka
Nováček 2 příspěvky 16 inzerátů 24.09.16 12:45

Milá Aduš,
svou dceru (dnes 3 roky) jsem začala rodit spontánně. TRvalo to 11 hodin než jsem se otevřela a začala jsem tlačit. Porod ale nepostupoval. Bolesti hrozné ale malá nechtěla ven. Nakonec po všech těch bolestech a téměř celém přirozeném porodu jsem šla na akutního císaře. Protože mi nefungoval epidural, šla jsem na celkovou anestezii. Malá se narodila v 11:05 ráno, z narkózy jsem se probrala již tak kolem 12. V nemocnici bylo ten den narváno, já byla na JIP a nikdo neměl čas mi malou přinést. Chodily mi sms od rodinných příslušníků a známých, že moc krásná (už viděli fotky narozdíl ode mě) a já ji viděla až v 18 hodin večer. Druhé dítě, syn (nyní 1 rok), začal také spontánním porodem. Chtěla jsem to dokázat, porodit ho přirozenou cestou. Prošla jsem do finále, opět jsem si smlsla radosti spontánního porodu, otevřená jsem začala tlačit a zase nic. Malý byl třikrát omotaný šňůrou, neměl šanci jít ven přirozenou cestou. A opět na akutního císaře. Tentokrát jsem ho viděla, epidural fungoval, ale jen na vteřinu a samozřejmě mi ho nedali. I tak to ale hodnotím takto. U dcery jsem z toho byla trochu smutná, to musím přiznat, ale pak jsem si uvědomila, že na tom nezáleží. Záleží jen na tom, že mi je netahali kleštěmi, že se jim nic nestalo, že jsou zdraví a já taky, a oba po porodu pochoval alespoň tatínek. Nyní po 3 letech po prvním porodu jsem ráda, když je chvíli chová on a nemusím já, neboť mě z nich bolí záda a ruce mám někdy jak orangutan. :-) Buď ráda, že tam byl a věř, že je třeba podporovat tatínky ve vztahu k dětem. Budeš ho potřebovat, až budeš vyčerpaná v noci vstávat měřit každou hodinu nebo dvě teplotu, až bude mít dítě anginu nebo cokoliv jiného, až jí budou růst zoubky nebo bolet bříško. Bude hůř, tak buď ráda že toho tatínka vedle sebe máš, protože to dnes už úplným standardem taky není. Držím palečky, Liunka

 
Krissttie
Kecalka 118 příspěvků 24.09.16 13:57

@Matahaari Naprosto souhlasím. Porod císařem je po emoční stránce pro ženu vždycky těžší než spontánní, ale vyčítat tatínkovi, že udělal to nejlepší, co v danou chvíli mohl, mi přijde trochu hloupé.
Já první dceru porodila normálně, pamatuju si tu strašnou vlnu emocí, když se narodila. Druhou jsem rodila císařem, a upřímně přiznávám, že najít si k ní cestu mi trvalo o chloup dýl než k té první. Ale nikdy by mě nenapadlo, vyčítat mému muži, že byl s dcerou celou tu dobu, co já nemohla.
Zakladatelko, rodiče jste oba úplně stejně, myslím, že nezáleží na tom, kdo z vás byl s dcerou jako první. Záleží jen na tom, zda s dcerou budete i nadále :) :kytka:

 
Anonymní  24.09.16 14:29

Adus, zadna z nas na tebe nechtela utocit, ze nevis, co mas v manzelovi. Jen jsme te chtely podporit, ze se to nestalo jenom tobe. Se svymi pocity by jsi mela mluvit s nejakym odbornikem. Kazda si bereme veci jinak a kazdou rozhodi neco jineho. Preji, aby jsi se s tim brzy vyrovnala. :-)

 
Romilda
Kecalka 139 příspěvků 24.09.16 15:11

@Ter85 :palec: s tímhle se na 100%ztotožňuji.

Příspěvek upraven 24.09.16 v 15:17

 
axelina
Kecalka 145 příspěvků 24.09.16 19:36

…tvým pocitum vubec nerozumím…dle toho co čtu bych si myslela že je to zpověd 8leteho dítěte..a ne dospělý ženský promin :nevim:

 
kaja-88
Povídálka 28 příspěvků 24.09.16 20:04

Já zakladatelku chápu. Naše malá byla dlouho napříč a já jsem se bála, že budu muset jít na císařský řez a nezažiju to, co jsem si naplánovala. A to je ono - všechno pramení z očekávání. Žena si často vytvoří obraz svého porodu, živě si představuje, jak bude do puntíku splněn porodní plán (nebo i nevyslovená přání) a když se něco pokazí, neumí to přijmout.

Já jsem tehdy dělala všechno proto, aby se dostala do správné polohy. Byla jsem schopná neustále cvičit doporučované polohy, cinkat rolničkou v podbřišku nebo ji i slovně přesvědčovat a prosit. V tu chvíli jsem sobecky myslela na sebe, na své potřeby, na své pocity a vůbec jsem nepřemýšlela nad tím, že třeba malá má důvod být v takové poloze. Došlo mi to až zpětně a popravdě mě to teď trochu mrzí, že jsem svoje potřeby upřednostňovala před jejími.

A trochu mi to připomíná i tvou situaci. Ty sis něco vysnila a realita tě vykolejila. Ale jak už někdo psal, zkus se na to podívat ze situace své holčičky. V tu chvíli jsi pro ni udělala to nejlepší, co jsi mohla. Nepřipustila jsi, aby se jí něco stalo a dopřála jsi jí po porodu to nejlepší, cos v danou chvíli mohla - milující péči tatínka, který ji nenechal o samotě a byl tu jen a pouze pro ni. Vlastně ta nenadálá situace dopadla úplně nejlépe, jak mohla!

Příspěvek upraven 24.09.16 v 20:08

 
Ginuš
Hvězda diskuse 35509 příspěvků 24.09.16 20:22

Gratuluji k živému a zdravému miminku. U nás taky chlap viděl mimčo první a nevadí mi to. Jsem ráda za to, že se při porodu nic nestalo :hug: :hug: :hug:

 
Jana0703
Zasloužilá kecalka 757 příspěvků 24.09.16 21:06

V prvé řadě gratuluji ke zdravé holčičce :kytka: :kytka:

Já mám prvního CS po 59 hod čekání od prasknutí vody a manžel byl u toho, malou držel jako první a pak už jsme byli spolu na pokoji :) to jsem nad císařem nějak nepřemýšlela. U druhého mi byl doporučen, rodila jsem CS ráno, pak na poop. začla jsme upadat do šoku, večer mě vzali na revizi, operace trvala 3hod, jednoho dr volali zpět do nemocnice, nemohli to najít kde to teče. Já 2 dny na JIPce a malý u sestřiček beze mě :,( :,(. Nevyčítejte si. že ho měl první manel a buĎte za to ráda, mě dodnes občas mrzí jak byl malý sám bez nás obou. Ale snad jsem to domazlili doma, je to ted mamanek :lol: :lol: :lol:

Držte se, pokud Vás to tak trápí navštivte odborníka, v druhém případě to vemte z pozitivní strany a BUĎTE PYŠNÁ na svou rodinu :hug: :hug: :hug:

 
viky23
Extra třída :D 13679 příspěvků 24.09.16 22:08

Ja chapu zklamani z cisare a to, ze nemohla byt s ditetem hned. Ale nechapu to, byt hotova z toho, kdo videl dite prvni byl manzel a jeste se skrz to hadat :roll: 8o Navic on za to preci nemuze. Prijde mi to detinske. Ja ho nosila 9m tak ho musim i prvni videt? Radim taky odbornika, moc se v tom placas a normalni to neni. Uzivej si princeznu a neres blbosti. Budete ted spolu az naveky :kytka:

 
Jitusee
Echt Kelišová 7818 příspěvků 25.09.16 14:29

Uz mi lezou na nervy sobecké matky! JA nechci tohle, JA nechci tamto. Co na tom, ze miminko by bylo v nebezpečí, zkusím je aspon přemlouvat, pak to obrecim a vyčtu všem okolo. Mas doma zdravou holcicku, tak se věnuj ji a nefoukej si své nesmyslné,,bo­listky "!

Příspěvek upraven 25.09.16 v 14:31

 
Poštolka J
Kecalka 230 příspěvků 25.09.16 15:49

Nerodila jsem císařem, ale 3× spontánně a přirozeně, i tak tatínek viděl všechny naše děti dřív, nevadilo mi to nikdy, ale kdysi jsem si dovolila se špatně vyjádřit tím, že mě štvalo, že všichni už viděli hlavičku a já z lidí u porodu byla vlastně poslední, která ji viděla. Tehdy jsem nemyslela, že mě to trápí a štve opravdu, ani, že by se kvůli tomu hroutil svět. Spíš to bylo o tom, jak vám všichni s nadšením vykládají, jak už vidí hlavičku, vy tlačíte jak o život a nevidíte nic. Byl to spíše takový postřeh, pocit. Tady v jedné diskusi se do mě spousta lidí pustila doslova těmi výrazy, že „řeším kraviny“ přitom já je vůbec neřešila mě to ani netrápilo - nemyslím si dodnes, že někdo pomůže druhému tím, že mu tady napíše, jaké to řeší vlastně kraviny. Myslím, že maminka, která tento deníček napsala, cítí určitou křivdu a sama moc dobře ví, že to co cítí by tak být nemělo, jenže když člověk něco cítí, i když ví, že by ho to nemuselo trápit občas si nemůže pomoct. Před rokem jsem se musela vyrovnat s potratem a taky jsem cítila určitou křivdu, že na něco takového jsem v nemocnici sama a manžel mi po telefonu nedává tu podporu a porozumění, jaké potřebuji. Po příjezdu z nemocnice jsme si o tomhle dost ostře vyměnili názory a z manžela najednou vyplulo, že mi poskytuje oporu jak umí, nechápal co po něm chci, své postoje a mé pocity křivdy jsme si tehdy ujasnili, vzduch se vyčistil a od té doby máme mezi sebou ještě pohodovější a pevnější vztah, než předtím. Přeji autorce sílu se s pocitem křivdy časem vyrovnat, držím palce, aby vás to časem také více sblížilo, ale chce to čas. Ono na všem špatném v životě, když člověk chce se dá najít taky něco dobrého, jen chtít hledat a dát tomu dostatek času, žádná rána se nezhojí hned, chce to čas.

 
aneta_ka
Stálice 83 příspěvků 1 inzerát 30.09.16 20:28

Ja mela planovaneho cisare a „jen“ pod spinalni anestezii, ale i tak mam podobne pocity jako ty. Proste mi chybi to, ze jsem nemohla nijak prozit, kdyz se to mimi narodi, nestalo me to zadnou praci, nevidela jsem ji hned jak vylezla ven. Mela jsem teda stesti, ze jsem malou videla par minut po narozeni, ale jen na chvilicku a bonding byl az na pooperacnim pokoji. Partner byl taky z nas ten prvni, kdo malou poprve spatril. No rikam si, ze snad nekdy az bude druhe, tak to pujde vse v poradku normalne. Hodne stesti i vam :)

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček