Krátká, ale krásná cesta s Terezkou

nurse.007  Vydáno: 10.09.12

Je mi skoro 28, manželovi 32 a dnes jsme rádi, že jsme se začali o miminko snažit brzy. Před čtyřmi lety jsme se rozhodli po dvou letech neúspěchu navštívit lékaře. Gynekolog poslal manžela na spermiogram a dlouhé čekání jsme s dr. zkrátili i mým preventivním vyšetřením – laparo průchodnosti vejcovodů. Průchodnost byla v pořádku, ale zjistili endometriózu. Byla jsem z toho vedle a manžel mě uklidňoval slovy, že na tom můžeme být s výsledky stejně, a ono to tak i bylo.

Výsledky spermií byly téměř nulové – azoospermie. Já jsem potom jednou za měsíc chodila na injekce, které mě uvedly jakoby do umělého přechodu. Když jsme jeli na první konzultaci, bylo nám hned doporučeno využít sperma dárce, z čeho byl manžel hodně špatný, a IVF jsme odložili. Začátkem roku 2011 jsme se rozhodli zkusit, zda se nenajde alespoň nějaká spermijka, která by se dala použít, a k našemu údivu se našla. Tak mě začali stimulovat a po zdlouhavém procesu a čekání se podařilo jedno embrijko, které se bohužel neuchytilo. Byla jsem z toho hodně špatná a nechtěla jsem znovu prožívat další stimulaci, protože mě odběr folikul dost bolel a měla jsem z opakování velký strach.

Letos začátkem roku se manžel rozhodl, že bude chodit na pravidelné odběry spermií a pokud bude něco použitelné, tak to nechá zamrazit a použije se to najednou. Letos už jsme se tak nějak smířili i s dárcem, kdyby bylo potřeba. Začala jsem stimulovat krátký protokol, odběr byl už za čtrnáct dní a odebrali mi 17 folikul a všech 17 bylo použitelných k oplodnění. Ze strachu, že se manželovi spermie nechytí, jsme nechali 6 vajuch oplodnit dárcem a 11 manželem. Oběma se povedlo 6 embryjek, ale od každého pouze dvě použitelná k ET. Dárcovy jsme tedy nechali zamrazit a nechali si zavést obě naše embryjka. Před ET mi bylo zjištěno opět ložisko endometriózy a syndrom polycystických vaječníků. Měla jsem strach, že bude malá možnost na uchycení embryjek, tak i proto jsme nechali zavést obě. Čekání na testování bylo hrozné a pořád jsem se cítila nafouklá a těžko se mi dýchalo.

Test jsem udělala za týden a už jsem tam viděla tenkou čárečku a měla neskutečnou radost. Od začátku letošního roku jsme si říkali, že máme dobrý pocit a letos to prostě musí vyjít. Hladina HCG stoupala a na UTZ byly dva gestační váčky. Měli jsme obrovskou radost, jen mi dr. řekl, že mám postimulační syndrom, tak jsem musela hodně vlákniny a větší příjem tekutin než normálně. Na další kontrole už to bylo lepší. Za dalších deset dní bylo po syndromu, ale překvapení na UTZ. Stále dva váčky, ale tři živé plody. Chvíle bušení srdce a otázky, co teď, je to přece obrovské riziko. Dr. si nás hned vzali na konzultaci a vysvětlovali, že tři ne, je to malé procento donošení, tak jsme se ptali, jaké jsou možnosti a bylo nám řečeno, že bude vhodné podstoupit fetoredukci ze tří na jedno mimi.

Chtěla jsem si nechat dvojčátka, ale jedno bylo ve vývoji skoro o dva týdny opožděné oproti druhému dvojčátku a bohužel z jednovaječných dvojčátek nešlo redukovat pouze jedno. Bylo i riziko, že fetoredukci nezvládne ani to mimi samotné, tak to byly šílené nervy. Naštěstí to všechno dopadlo dobře a jedno mimi se udrželo. Po necelých třech týdnech mě začalo bolet břicho a začala jsem špinit. Zase strach. Naštěstí to bylo způsobeno růstem miminka a potlačováním redukovaných plodů. V 16. tt nám potvrdili, že čekáme holčičku a těšili jsme se z každého UTZ, kde jsme viděli, jak se tam malá princezna vrtí. I když jsem musela ležet a nic nedělat, tak jsem se moc těšila z každého dalšího dne.

Do 20. tt bylo vše v pořádku, až na zjištění Leidiena, a najednou na běžné kontrole také, že máme méně plodové vody. Raději vás pošlu do nemocnice. Ležela jsem tam před měsícem, já nechci. No, i když kvůli Terezce všechno. Šla jsem na příjem. Při vyšetření nalezen pozitivní průsak plodové vody, ale malinký. Dle UTZ to nebylo na panikaření. Budeme čekat. Byla jsem ráda, že se není čeho bát. Další UTZ a vody bylo zase méně než minule. Proč? Od začátku, kdy mě přijali, jsem brala preventivně atb. Řekli mi, že mám infekci, kde, jakou, nebo co, to už jsem se nedozvěděla.

Týden jsem brala atb a stále jsme mohli jen čekat. Někteří lékaři měli odlišný názor, ale já chtěla za život naší Terezky bojovat, jak to jen šlo. Začala jsem krvácet a vypadl ze mě kousek nějaké sraženiny. Hrozně jsem se bála, ale po kontrole byly porodní cesty zavřené a v pořádku a UTZ stále stejný. Názor jedné paní dr., že to chce asi příroda vyřešit za nás, se mi v tu chvíli vůbec nelíbil a strašně jsem se bála, že je konec. Nebyl.

Krvácení přestalo, dva dny byl klid a zase jsem krvácela a takhle dokola. Měli jsme NT screening, a tam nás paní dr. tak povzbudila. Malá je naprosto v pořádku, 400 g, 20 cm a všechny orgány se vyvíjí tak, jak mají. Druhý den mi řekl sám pan primář, že jestli nechci těhotenství s malým množstvím ukončit, že můžu čekat doma, protože atb mám dobraná a doma to bude asi psychicky lepší. No proběhla mnou šťastná myšlenka na cestu domů, ale hned ji shodila myšlenka, co když začneš zase krvácet? Co budeš doma dělat? Pojedeš zpět, nebo budeš čekat? Vůbec jsem nevěděla a nakonec raději zůstala. Bylo to v úterý 24. 7. 2012.

Odpoledne jsem šla ještě na UTZ, kde nastal první šok. Dr. mi oznámil, i to bylo vidět, že nemáme vodu téměř žádnou. Zmocnila se mě strašná slabost a chtělo se mi brečet. Nicméně jsme věděli ještě o možnosti doplnění vody s obavami, že díky vpichu bude další otvor pro odtok. I tak jsme se rozhodli pro doplnění, to bylo hned ve středu. Manžel čekal od rána se mnou na dr. a i u samotného doplnění byl se mnou a držel mě za ruku. Probíhalo to rychleji, než co jsem si o tom četla, ale říkala jsem si, že dr. ví, co dělá.

Najednou ještě před koncem zákroku mě chytly strašné křeče do břicha. Byla to taková bolest, ještě nikdy jsem nic podobného nezažila a i pan dr. mě hned šel prohlížet, zda se neotevřely porodní cesty. Neotevřely, vše bylo ok, tak mě odvezli na pokoj a dali magnezium. Druhý den jsem se cítila dobře, jen jsem pořád špinila. Šli jsme na kontrolní UTZ a tam jsem přestala žít, když jsem uviděla, že tam není voda žádná. Všechna do rána odtekla. Nevěděla jsem, co bude dál, jen jsem se strašně bála. Najednou dr. říká, že bohužel, ale miminko nemá ani srdeční činnost. Říkala jsem si, že to není možné, něco viděl nebo udělal špatně. Před týdnem bylo všechno absolutně v pořádku, až na malé množství vody! Bohužel, vaše miminko je mrtvé. Nejhorší věta.

Pak nastal shon kolem porodu, hned zavedli jednu tabletku na změkčení čípku, večer před spaním nějaké tyčinky do čípku na jeho roztažení, ráno zase vyndat tyčinky a už jsem měla kontrakce po deseti minutách, tak mi dr. zavedl zase nějakou tabletu na vyvolání a slíbili mi epidural, abych netrpěla, ale ten jsem nedostala. Dvakrát se mě přišli zeptat, jak se cítím, a to se dalo ještě vydržet. Když už jsem měla silné bolesti a kontrakce po třech, a pak i méně minutách, a zvonila na sestřičku, tak už nikdo čas najednou neměl. Nikoho nezajímalo, jestli se otevírám a nic. Manžel tu byl celou tu dobu se mnou.

Najednou to hrozně bolelo, tak jsem zvonila a sestra mi přišla píchnout něco do žíly, ani nevím co, a zase odešla. Moc to nepomohlo, chtělo se mi strašně spát, ale bolesti mi to nedovolily. Najednou jsem cítila tlak, silný tlak a už jsem neměla sílu ani zazvonit, tak jsem poprosila manžela, aby zazvonil a šel pryč, protože ze mě něco vyklouzlo. Manžel zazvonil a čekal na chodbě a zase dlouho nic. Přišla sestra, tak jsem ji řekla, že ze mě něco vyklouzlo a ona se podívala pod peřinu a zase odešla. Po chvíli přišla s paní dr. a najednou jsem porodila a cítila, jak se ze mě jakoby vylila krev. V tu chvíli mě začala strašně bolet záda, ale strašně. I když mám po operaci ploténky, toto se nedalo srovnat. Odvezli mě na sál na čištění, kde jsem jen zaslechla, že mám tlak 120 na 40. Pak jsem se probudila na pokoji, vedle mě byl manžel a držel mě za ruku. Najednou jsem cítila to prázdno a plně si začala uvědomovat, že jsem vlastně porodila. Chtěla jsem Terezku strašně moc vidět. Nevěřila jsem tomu, že je mrtvá, že tu není s námi, že si ji nepochovám. Panický pláč, další injekce na uklidnění, atb a kapačka plazmy. Tabletky na zastavení laktace. Já nebudu kojit? Aha, koho bych vlastně kojila. Ani jsem malou neviděla.

Nezapomenu to datum, 27. 7. 2012 po jedenácté hodině, vždyť jsem měla rodit až 4. 12., tak proč teď? Co jsem udělala špatně? Po dvou dnech prázdna v nemocnici jsem naštěstí mohla domů. Celkem jsem v nemocnici strávila 17 dní a porod mě připravili o těch pár kil, která jsem nabrala. Nechtěla jsem už dál bojovat, ani za nic. Najednou jsem začala mít pocit, že budu manželovi na obtíž a že jsem jako žena zklamala, protože jsem mu nedala naše první miminko, o které jsme už od začátku moc bojovali. Měla jsem pořád pocit, že má právo mě opustit.

Uvědomila jsem si, jak to před rokem a půl myslela paní kartářka, která mi z karet vyčetla, že budu mít buď dvojčátka, nebo holčičku a do roka po holčičce přijde chlapeček. Říkala jsem si, že když musím na IVF, jak bych mohla mít do roka po holčičce chlapečka. Ted už mi to smysl dává. Byla jsem teď znovu na kartách a řekli mi, že budu mít chlapečka a prý hodně brzy. Až mě z toho mrazí. I když se strašně bojím, aby to nedopadlo zase špatně, drží mě tyhle karty nad vodou.

Zrovna končím šestinedělí a mám pocit, že ta bezmoc se zase s každým dnem vrací. I tak ale nelituji toho krásného období, které jsme spolu s Terezkou prožily, ani chvil, kdy mě dělala nejšťastnějším člověkem na světě. Doufám, že se teď má lépe a je mým andílkem v nebi.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.8 bodů
 Váš příspěvek
 
zrustice
Ukecaná baba ;) 1807 příspěvků 10.09.12 06:48

Je mi moc líto co tě potkalo :hug: :hug: Přijď mezi nás do Prázdné náruče, třeba ti budeme moct v tvé bolesti trošku ulevit.

 
Ráďa 25
Závislačka 3108 příspěvků 10.09.12 08:13

Je mi to moc líto a přeji aby tě tvůj :andel: ochraňoval tvé druhé mimi, které určitě brzo budeš mít :hug:

 
Lucinatko
Závislačka 4735 příspěvků 10.09.12 08:13

To je moc smutne :,( doufam ze uz se brzy sveho stesti dockate :hug:

 
Petra2829
Kelišová 7390 příspěvků 10.09.12 08:14

Posílám moc :hug: na bolavou dušičku. A přeji kupu zdravých dětiček. :hug:

 
Paja01
Ukecaná baba ;) 1086 příspěvků 10.09.12 08:23

Je mi to moc líto :( Přeji Vám do dalšího snažení hodně síly :hug: Držím vám palečky.

 
rawala
Ukecaná baba ;) 1813 příspěvků 10.09.12 08:45

Moc mě mrzí, co vás potkalo! Držím palečky s dalším snažením a aby se podařilo a narodilo se vám krásné zdravé miminko! Terezka se na vás dívá z nebíčka a drží nad vámi ochranou ruku!

 
mona.k.79
Závislačka 4706 příspěvků 10.09.12 09:08
:hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug:
 
jeudi
Stálice 90 příspěvků 10.09.12 09:26

Tohle by se nemelo stavat :,( drz se :hug: :srdce:

 
Kote5
Echt Kelišová 8772 příspěvků 10.09.12 09:37

Tvé věty plně chápu a rozumím tvým pocitům. Něco podobného jsem si prožila s naším chlapečkem ve 20.tt Akorát nám neunikala polodová voda, ale pomalu přestávala fungovat placenta. Tu bezmoc, kdy víš, že miminko umře a ty nemůžeš nic udělat, je strašná. Vidím to jako dnes a to už je to nějaký ten rok dozadu. Taky si den porodu neustále vybavuju, ale s postupem času už u toho tak zoufale nebrečím. Už je to jen nepřijemná vzpomínka na porod a v srdci zlstalo jedno prázné místočko po Matýskovi. Já měla tu výhodu, že jsme s manželem otěhotněli tenlrát přirozeně a tak jsem si říkala, že to třeba taky půjde zase přirozeně. Měla jsme strašný strach, ale nakonec jsem po 3 měsících opět otěhotněla. A do osudného 20.tt jsem vše tajila, věděla to jen moje mamka a manžel. Nikdo jiný nic nevědl. Nechtěla jsem o tom mluvit a opět zažívat tázavé pohledy, co čekáme a kdy porodím. Po 9 měsících s enám tenkrát narodila naše dcerka Míša. Takový malý zázrak. A teĎ už ji je 1 a půl. Věř tomu, že jsou roky špatné a roky dobré. Tento byl pro tebe smutný, ale ten následující bude šťastný a ve znamení narození dalšího dítěte. A když se bohužél nemílila kartářke, tak teĎ se mílit určitě nebude. Někdy to příroda rozhodne za nás. Takto jsme se na to podívala já. Někde se prostě něco špatně stalo a tak to příroda ukončila, aby se všichni zůčastnění netrápili. Uvidíš, že další mimčo vám v rdci vyplní místo, které teď bolí a časem budou vaši andílci na svého sourozence z nebe koukat a ochraňovat ho.

Jak píšeš, že bys nejraději manželovi nebránila mít děti, že si mu na obtíž apod. Tak nějak to tam píšeš. Věř, že to je normální. Já to měla taky. Je to žal a hledání viníka, který za t může. Tím že manžela miluješ, tak vinu svaluješ na sebe. Ale přitom nejsi viník. Kdybys manžela nemilovala, tak svalíš vinu na něj. Uvidíš, že po tomto období přijde dalíš, jiné a postupně časem se rány a bolavé srdce začnou vytrácet. Neztratí se, ale vystřídají je jiné, radostné okamžiky. A budeš na svá dvojčátka a holčičku už jen vzpomínat.

Mě vždy Matýsek vyvstane na mysli, když jsem rozrušená, nebo je nějaký pohřeb, či dojemná chvilka ať už v reálu nebo v televizi. Pak si pobrečím a zase je dobře. Ale díky dcerce nemám tolik času na to myslet a vzpomínat. My o našeho chlapečka přišli 25.5.2010 a 30.3.2011 se nám pak narodila dcerka. 25. vždy zavzpomínám a rozsvítím svíčku a na Vánoce jsem vyrobila ozdobu na stromeček. A tak na něj vždy zavzpomínám. Ale už jen s pár slzami v očku, není už to taková bolest.

Drž se a neztrácej naději. Jak se říká. Naděje umírá poslední.

Mě tenkrát strašně pomohlo se tulit k manželovi, plakat, truchlit, asi první měsíc. PAk jsem byla šťastná se vrátit do práce, vymněnit šatník, dojít si na kosmetiku a ke kadeřnici a jet na dovolenou. A čas, který jsem potřebovala překonat rychleji utekl. Dej si datum, od kdy do toho zase chcete jít. A do té doby si navymýšlej program. Uvidíš, že to rychleji uteče a bude lépe. A nezapomeň, chlapy truchlí jinak. Tak se nerizčiluj nad tím, že manžel třeba nepláče a nemluví o tom apod.

 
Uživatel je onlinelilia81
Extra třída :D 14687 příspěvků 1 inzerát 10.09.12 09:39

Držím moc moc palce, ať to zvládneš! :hug: :hug: :hug: :hug: :hug:

 
Miš-El
Závislačka 3063 příspěvků 10.09.12 09:42
:,( :roll: :hug:
 
teretere
Kecalka 141 příspěvků 10.09.12 10:02

Moc mě mrzí, že Terezka odešla mezi andílky. I nám umřel chlapeček po IVF/KET ve 30.tt, zanedlouho to budou 2 roky. Přeji vám, ať se vám stejně jako nám podaří brzy otěhotnět a donosit zdravé miminko. Posílám moc a moc síly, držte se. :hug:

 
cihajda87
Ukecaná baba ;) 1376 příspěvků 10.09.12 10:10

Ahoj broucku, prizila jsem si to same… 27.4.2012 jsem porodila nasi holcicku, ktere nebilo srdicko. Duvod nezname, vse bylo v poradku i z histologie. Strasne to boli, myslim, ze se s tim nelze ani nikdy smirit… ale po celodennich uzkostech, vsteku a sebeobvinovani jsem se snazila pozdeji dat dohromady kvuli rodine. Namluvila jsem si, ze holcicka dala prednost jinemu sourozenci, nebo si pocka na silnejsi telicko a zacal studovat otazku plodnosti a pripravovat se na ni. Presto, ze hlava nebyla uplne zdrava (psychika) jsem otehotnela a nyni posloucham srdicko nase miminka a raduji se, modlim a doufam, ze vse bude v poradku a ze na to se shora dohlidne i nase holcicka. :srdce: :* i tobe, az se srdicko trochu otupi, doporucuji jit do noveho boje!!! Stoji to za to a jinak se ta bolest nezmirni.

 
Makkulka  10.09.12 11:01
Kartářka

Ahojky,
minulý rok v červnu jsme se rozhodli pro druhé mimi, problém byl v mé antikoncepci, nechávala jsem si píchát injekce Depo provera. Čekala jsem 6 měsíců na MS a nic, ztrácela jsem naději. Kamarádka si na mě nechala udělat věštbu, kartářka říkala: Ale ona je úplně sterilní!! (následek injekcí) Ale šlo by to, ať si pohlídá v březnu plodné dny a vyjde to. V těhotenství jí čekají problémy, ale po porodu bude vše v pořádku. No a? V březnu jsem otěhotněla, čekala jsem dvojčata, jedno odešlo, ale druhé je úplně v pořádku. Má se narodit na Ježíška, moc se na něj těšíme. Vždycky když se v mém těhotenství objevila nějaká komplikace, vzpomněla jsem si na kartářku: Po porodu bude vše v pořádku. :srdce:

 
melounek00
Kecalka 262 příspěvků 10.09.12 11:14

Autorko netrap se…určitě k tobě brzy přijde malé miminko a :andel: Terezka na celou tvou rodinku bude dohlížet a pohlídá aby se již nic špatného nestalo…Držím palce at máš co nejdříve plnou náruč a úsměv na tváři..Věř, že brzy bude líp..Si velmi statečná… :hug:

 
FreeLady12
Nadpozemská drbna 25995 příspěvků 10.09.12 11:36

Sakriš nemůžu tyhle deníčky číst… jsem 17tt :zed:
Pláču tu :,(
Je mi to moc líto… ale jedno vím jistě… tvůj budoucí chlapeček bude mít svého andílečka strážného, kterej na něj jistě bude dávat pozor!!! :hug:

 
Marruš
Kelišová 6410 příspěvků 10.09.12 12:03

Držím ti moc palce, aby tvé trápení bylo co nejdříve co nejmenší a aby se vám brzy zadařilo mít vysněné miminko :hug: :hug:

 
lucka83
Hvězda diskuse 45851 příspěvků 112 inzerátů 10.09.12 12:17

Je mi to moc líto, drž se holka :hug:,posílám ti sílu :hug:

 
Lacenka
Neúnavná pisatelka 18643 příspěvků 10.09.12 12:27

Třeba budete mít takové štěstí jako mi a podaří se vám i přes „zákaz“ lékařů, velmi brzy znovu počít. Nám se to povedlo a je to vážně nejlepší lék…Nikdy nezapomeneš, ale časem to trošku zšedne. Drž se :kytka:

 
evcav
Závislačka 4435 příspěvků 10.09.12 12:41

Posílám mnoho sil a ať se slova kartářky do puntíku vyplní :hug: :hug: :hug: :hug:

 
cetrina
Kecalka 183 příspěvků 10.09.12 14:29

_Je moc smutné co se vám stalo. držím palečky ať už přijde jen to dobré. jste silná, jak čtu, tak to určo zvládnete. :hug:
A ač sama bývalý zdravotník, tak takhle by se chovat neměli. :pocitac:
Držím palečky k chlapečkovi, at přijde co nejdřív.

 
balestra
Závislačka 4477 příspěvků 10.09.12 15:56
:hug:
 
habet
Kecalka 447 příspěvků 10.09.12 16:42

I kdyz jsem pri zamlklem tehu prisla o dvojcatka, nedokazu si predstavit tvoji bolest :hug: posilam hodne sil a prani, aby Vam to s manzelem tentokrat vyslo a pristi rok jste doma chovali rvouci uzlicek stesti :hug:

 
sonam
Kelišová 6227 příspěvků 10.09.12 19:05

Tak drzim palce, nech to s tym chlapcekom vyjde. Kazdopadne mi pride luto, ze najprv sa pracne „vyrobia“ deticky, ktore sa nasledne „redukuju“ :(

 
Conulka
Ukecaná baba ;) 2308 příspěvků 10.09.12 20:22

Zlatíčko, drž se, ikdyž to teď tak nevypadá, tak to bude zase lepší, já vím, co říkám, stalo se mi to samé jen s chlapečkem v 19tt, taky infekce, taky odtok plodové vody, ale rychlý během 3minut a rodit jsem ho musela živého. My ho vidět nechtěli, nezapomněli bychom to do konce života a kdybych viděla jak z něho vyprchává život, tak to bych nezvládla. Chci se dát co nejrychleji do kupy, ať se to může zkusit znova.
Ale jsi statečná, já se na deníček zmohla až po půl roce a 2měsíce jsem byla zavřená doma a bulela jak želva. A s tou kartářkou - tomu věř - mně se zase stalo, že jsme koupili byt a první noc se mi zdálo, že se nám narodila holčička jak kdyby manželovi vypadla z oka a pak jsem za měsíc bydlení otěhotněla, ale když mi dr. řekl, že je to kluk, tak mi to pořád vrtalo hlavou - jak to, že kluk ikdyž mi to bylo jedno, takže u nás se zase čeká na holčičku

 
Luminex
Závislačka 3276 příspěvků 10.09.12 20:32

Tak to je fakt smutný a tebe obdivuju jak jsi statečná ženská :hug: Určitě se svého štěstí dočkáte. Obdivuju, že dokážeš napsat, že to byla krásná cesta…mě přijde až moc drsná na dva úžasný lidi co chtějí taky kousek svého štěstí :,( Držím pěstičky a držte se :kytka:

 
Jancaqa
Ukecaná baba ;) 1846 příspěvků 11.09.12 08:59

Je to desne smutne, moc me to mrzi…ale verte, ze brzy prijde ten krasny okamzik, kdy budete mit sve miminko v naruci a budete si s nim uzivat kazdicky den :hug: :hug: :hug: :hug:

 
ševelka
Ukecaná baba ;) 2257 příspěvků 11.09.12 13:13

Je mi to moc líto… :hug: :hug: jak tu psala už Zrustice…příjd mezi nás andělské maminky do Prázdné náruče.. :hug: :hug: :hug: :hug:

 
bjetuschka
Závislačka 3882 příspěvků 2 inzeráty 11.09.12 14:51

Je mi to líto. Přeji hodně síly. :hug:

 
nurse.007
Zasloužilá kecalka 952 příspěvků 12.09.12 14:28

Všem moc děkuji za podporu je fakt, že se mi daří to líp zvládat a brát díky vám všem tady a díky emiminu, protože jsem si říkala proč zrovna já a tady jsem přestala být tak sobecká, když jsem zjistila, že tohle potkává strašně moc lidí jen se o tom veřejně moc nemluví. I v rodině máme pár potratů o kterých jsem se dozvěděla až ted, když mě chce každý utěšit a řekne ta naše o to taky přišla. Už se na to koukám trošku jinak, ikdyž to bolet jen tak nepřestane.

@Luminex - Krásná cesta proto, že jsme měli aspoň zatím to tak řeknu, štěstí vědět jaký je to pocit být těhotní a cítít jak roste a vidět jak bojuje. To bylo pro mě neskutečně krásné.

@Kote5 musím bojovat už jen pro další snažení a chuť do dalšího těhotenství pro další miminko. Dívám se, že máš taky takové čarovné datumy. To naše bylo 27.7.2012

Ještě jednou všem děkuji za podporu.

 
milena13
Závislačka 4133 příspěvků 14.09.12 08:42

Je mi to strašně moc líto co se stalo, ale vím, že tvůj :andel: tě bude opatrovat jak budeš čekat toho chlapečka a všechno dobře dopadne :hug: :hug: držím palečky aby to bylo brzo a bylo to tvoje šťestíčko u tebe a u manžela to krásné miminko

 
nurse.007
Zasloužilá kecalka 952 příspěvků 14.09.12 09:49

@milena13 děkuji :hug:

 
Adriapia
Ukecaná baba ;) 2120 příspěvků 13.10.12 11:56
:( :andel:
 
Anonymní  19.10.12 17:51

Neuvěřitelný a smutný příběh, dnes jsme s přítelem, stejně jako ty, podstoupili fetoredukci ze 3 na 1, jedno z dvojčátek bylo opožděno v růstu a bohužel sebou strhlo i to druhé, je to strašný pocit a nedokážu si ani představit to prázdno po tom co se celou dobu těšíte alespoň na to jedno, kterému po tom všem rozhodování se a trápení se dáte šanci narodit se donošené a zdravé a nakonec nemáte ani to :,( nicméně věřím, že všechno zlé je k něčemu dobré a že ten chclapeček opravdu příjde, aby vytěsnil tu bolest, i když ta tam bude v koutku duše stále, přeji hodně síly a zdravé a zdárné další těhu :hug:

 
misicka38
Zasloužilá kecalka 582 příspěvků 08.01.13 22:48

To je hrozn :,( :,( :,(

 
MAKINACB
Kecalka 464 příspěvků 09.01.13 13:56
Terezka

Ahoj.Taky jsem čekala trojčátka. Ale já si je nechala.Dnes mám dvě skoro půlroční holčičky. Narodily se dříve o dva měsíce, ta třetí bohužel mrtvá.

 
nurse.007
Zasloužilá kecalka 952 příspěvků 09.01.13 14:54

@MAKINACB Taky to musí bolet, ale snad ti to dvojčátka vynahrazují.

Já zkusila další IVFko a bylo neúspěšné, teď zkusím KET a pak nevím, boj nechci vzdát, ale… je to strašně těžké.

 
luckaluk
Povídálka 32 příspěvků 20.04.13 12:54

Je mi to moc líto, ale určitě se brzy dočkáte s manželem druhého mimíska, kterého Vám Vaše Terezka bude z nebíčka opatrovat a dohlížet, aby vše probíhalo tak jak má a aby jsi měla brzy plnou náruč. Moooc držím palce, ať se co nejrychleji povede. Posílám mnoho sil :hug: :hug: :hug:

 
nurse.007
Zasloužilá kecalka 952 příspěvků 20.04.13 14:23

@luckaluk děkuji za hezky příspěvek a snad máš pravdu. Nyní jsem ve 12tt a věřím, že na nás dává Terezka pozor.

 
luckaluk
Povídálka 32 příspěvků 20.04.13 14:56

@nurse.007 jééé, tak to moc gratuluju :hug: Moc držím palce ať vše probíhá, tak jak má :hug: Terezka ti v tom pomůže a dá na vás oba pozor :) :kytka:

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček