Naděje umírá poslední

 Vydáno: 12.05.04

Ahojky snažilky, těhulky, nesnažilky a ostatní lidičky. Už delší dobu chodím pročítat tyto stránky - jsou bezvadný!! Opravdu, moc mi pomáhají, člověk v tom všem není sám… Je mi 27 let, jsem tři roky vdaná a tři roky se snažíme s mým manželem o mimčo. Brali jsme se po sedmi leté známosti z velké lásky :-)). Po vysazení HA jsme čekali a čekali a nic a nic.. Tak utekl rok a půl a můj gynekolog mi doporučil, že bych se měla obrátit na specialistu. Tak jsem se poprvé objednala.

Znáte to, plno vyřizování, formuláře, znovu spermiogram - ten vyšel pokaždé na 100%, bylo jasné, že je problém u mně. V šestnácti mi praskla cysta a v sedmnácti jsem měla operaci kvůli cystě, takže jsem tak trochu komplikace očekávala. Na nic se nečekalo, hned jsem se objednala do nemocnice, doktor chtěl pouze rentgen a to mi bylo v nemocnici u primáře vymluveno, že je lepší zrovna laparoskopie.

Předoperační vyšetření a nástup - manžel to nesl docela špatně a to ještě netušil co bude následovat… Za pět dní po operaci jsem byla propuštěna, vejcovody jsou průchodné, pouze v pravém je zřejmě endometrióza - výsledky budou za týden. Bylo mi dost divně, bolesti břicha, .. Manžel si mě s velkou slávou přivezl domů, tam jsem se šla pozdravit s našima zvířátkama ( koník málem spadl radostí do žlabu!), ale únava a bolest mě za chvíli dohnali do postele, zhoršovalo se to.. myslela jsem si, že je to tím jak jsem chodila, bylo mi hůř a hůř.

V noci už jsem bolestí lezla po čtyrech, o nemocnici jsem nechtěla ze začátku ani slyšet, manžel se několikrát nabízel, že mě odveze. Byla noc, když se manžel starostlivý vzbudil a zkontroloval mě, začala jsem ztrácet vědomí, okamžitě volal záchranku, nemusím asi říkat jak mi to vyčítal - že jsme nejeli zrovna.. A pak to šlo rychle, odvoz do nemocnice, vyšetření,.. krvácení a operace, a do toho bolesti, ze kterých mě pomáhalo jen upadání do bezvědomí a potom narkoza… Na operačním sále byli všichni lékaři z nemocnice (mj. to byla jiná nemocnice než kde jsem měla předtím tu laparoskopiii). Dala jsem jim zabrat jak mi potom vyprávěli. Po probrání následoval šok, protože mi pan primář sdělil, že to bylo mimoděložní těhotenství, nechápal jak je možné, že na to nepřišli.. Byl to opravdu hrozný zážitek. Do té doby se mi nedařilo otěhotnět a pak tohle. Tak to bylo vloni v dubnu.

Následovalo rozhodnutí pana doktora, který nám doporučil IVF, a tak jsme jeli vloni na podzim na první IVF, která se nezdařila, nemusím opakovat jaké je to zklamání, protože to tady hodně lidí popsalo. Letos v březnu druhá - taky nezdařená, to nás bolelo, protože vyhlídky byli nadějné. Při prvním pokusu jsem měla nízké endometrium, při druhém už to vypadalo 100% - leč nebylo… Krevní testy na hormony - které mě odebrali před druhým IVF, ukázali úplně jiné hodnoty a tak pan doktor nebyl překvapen špatným výsledkem. Ukázalo se, že mi nezabírá nosní sprej na prodloužení ovulace, k ovulaci došlo tedy dříve než byla vajíčka odebrána, pak odebrali jen ty co tam zůstali a ty se moc dobře nevyvíjeli - samozdřejmě..

Bolelo to, to víte, bolí to pořád, ikdyž se snažím myslet pozitivně, penízky se rozkutáleli a nic z toho není.. Pan doktor řekl, že by chtěl aby jsme ho překvapili my, ikdyž ani druhý vejcovod - který mi zůstal nemá optimální tvar :-(. A tak jsme si řekli, že si dáme pauzu. Nemyslet na to a být v pohodě - jenže - co se nestalo - nedostavila se MS, 28. den, 32. den - a TT neg. - tak jsem se objednala 37. den na kontrolu, v koutku duše jsem si myslela, že to bude těhotenství - NEBYLO, prostě jen zřejmě spoždění cyklus, tělo je přehormónovaný, brání se… Do té doby jsem to dostávala dřív a nejdéle 28. den… Navíc mě zarazil docela negativní projev pana doktora - skoro jako - co to tam hledám, když je test negativní.. A aby mi napsal aspoň něco tak na srovnání cyklu NORETHISTERON, ale po přečtení letáku jsem ho odmítla brát. MS dorazila až 42. den. Teď uvidíme.

Po přečtení článku, který tady byl myslím v únoru, jsem se spojila s paní, která se zabývá čínskou medicínou a snažím se dát dokupy. Myslím, že mi to hodně pomáhá - hlavně na psychiku, nechci dělat reklamu, ale je to tak. V podstatě mi nic jiného nezbylo, jen nevím co dál - byli jsme dohodnutý na třetí IVF na podzim, ale nevím, bojím se zklamání, a navíc je to náš poslední cyklus - na další asi už nebudou peníze, a tak si ho asi pošetřím - na příští jaro.

Jen nevím proč nám nenabídnul nejdřív ?inseminaci?, proč se víc nezabýval rozborem hormonů - vyvaroval by se minimálně jednoho pokusu IVF.. Patří u nás mezi špičku, ale myslím, že počty pacientek, které naplňují jeho ordinaci ho k tomu přiměli - nechci ho omlouvat, ale proč to dělat složitě…

Hodně mě zajímá co si o tom myslíte - vy které jste tím taky prošli, vím že trpělivost přináší růže, myslím že mám trpělivost, ale někdy k tomu chybí trochu štěstí nebo v případě IVF spousta peněz, což?!

Dal by se na to napsat román, zkušenosti z odběrů - dvě místa - dvě zkušenosti, apod., ale o tom jsem psát nechtěla. Jen jsem se chtěla vypovídat, je mi hned líp. A jinak zkoušíme možné i nemožné, teprve minulý týden jsem si přečetla ?prstíkovou metodu?, tak budem zkoušet :-)).

Brali jsme se 4 páry kamarádů v jeden rok, asi nemusím ani psát, že všichni už mají mimčo a jedni očekávájí už druhý přírůstek. Přeji jim to, přeji to všem, aby neměli tohle peklo co si prožíváme my ostatní.

Takže hlavu vzhůru, hodně miminek a bříšek, a // nám všem co po nich toužíme!!!
Krásný dny přeje Blanča

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.9 bodů
 Váš příspěvek
 
Anonymní  12.05.04 19:51

Ahoj Blani.
Je mi 31 let a mám za sebou něco podobného jako Ty. 1×inseminace a 2×IVF. Druhá IVF po 1/2roce s ICSI. Manipulace ICSI stála 12.000,– Kč a nebylo z ní žádné embryo!!! Veškerá má snaha byla zatím na nic. Slzy tekly vždy potokem, ale nevzdávám to. Nyní máme za sebou genetické vyšetřní, které je v pořádku. Chyba je hold někde jinde. Věřím, že se dočkám mimča a Ty se dočkáš taky nesmíme to vzdávat.
S pozdravem Alex

 
Anonymní  13.05.04 08:34

Ahoj Blani,

nemám vůbec žádné zkušenosti s tím, co jsi popisovala. Ale nedá mi než Ti napsat, že upřímně přeju hodně štestí ať to vyjde. A až to vyjde, tak napiš, ať to povzbudí další. Taky patřím mezi snažílky a zatím taky nic. A taky zatím nevím o žádných komplikacích u sebe. Ale co by me zajímalo je, který lekař Tě ošetřoval a nebo alespoň ve které nemocnici.
Takže ještě jednou hodně štěstí a miminek..

Bea..

 
Anonymní  13.05.04 09:00

Ahoj Blani

Mám za sebou laparoskopii, cviky podle mojžíšové, inseminaci, 1× IVF atd. Je mi 28, jsem 6 let vdaná teď se chystám na druhý pokus, žádné zmražené embryo nemám takže všechno od začátku, navíc švagrová čeká druhé. Při návštěvě nemocnice kde ona ležela jsem mluvila s paní, která čeká dvojčata - kluka a holku a podařilo se jí to na popáté. Takže neztrácejme naději snad budeme mít také štěstí. madela

 
Anonymní  13.05.04 09:17

Ahoj Blani,zrovna dnes jsem zjistila,že 3 pokus /IVF/je opět v háji a mám náladu pod psa,opakovaně jsme byli i na kryotransferech,ale bezúspěšně.Nic méně když jsem si přečetla Tvůj a další příspěvky tak se opět stávám bojovnicí a věřím,že se to jednou musí podařit.L.

 
Anonymní  13.05.04 09:38

Ahojky holky, moc všem děkuju, jak říkám - je nás tady hromada a je to dobře, že v tom nejsme sami, jestli chcete tak mi můžete napsat na email - 77Sluni@seznam.cz a můžem si o tom víc popovídat…
Jééé já nejsem přihlášená :-( .. No ale jsem to já - Blanča.. tak hezký dny - ikdyž je venku zima až hrůza… pa
Takže ještě jednou - držme se…

 
Anonymní  13.05.04 09:50

Nějak mi zlobí přihlášení, ale chtěla bych poděkovat všem za to, že napsaly, ta první operace - kde nepřišli na to, že jsem těhotná - ikdyž mimoděložně byla v Trutnově - sama jsem si jí vybrala, protože jsem nechtěla do Náchoda pod který spadám a nakonec mi tam zachránili život - mj. moc pěkný, byla jsem moc překvapená.
Kdyby jste chtěli, tak mi můžete napsat na mail - 77Sluni@seznam.cz a víc to probrat - IVF, inseminace a tak…
Zdravím všechny, hlavičky vzhůru a bojovat.. pa Blanča

 
Mmiiaa
Zasloužilá kecalka 553 příspěvků 13.05.04 10:23

Ahoj Blani!
Situace, kterou popisuješ je mi velmi vzdálená, já jsem otěhotněla, ani nevím jak a jsem šťastná. Píšu ti proto, abych tě povzbudila. Mít víru a věřit v dobro, je to nejdůležitější na světě, byť se ti to může zdát banální nebo úplně zbytečné.
Já věřím v rovnováhu tohoto světa, když dělám dobro, jsem odměněna dobrem, když se to zvrtna, sype se to všechno. Můžeš si myslet, ona je ta šťastná, ona to miminko čeká, ale věř, že ten pokus, kdy jsme do toho s manželem šli, nás oba překvapil. Všechny kamarádky měly stejný problém jako ty, když mi to líčily, říkala jsem si, to je jako mor, já to mimi nebudu mít tak lehce. Pak nás začali strašit manželovi příbuzní, že může být manžel neplodný, když jsou i jeho dva strýcové… Tak jsme to prostě zkusili. Nic jsme si od toho neslibovali, naopak, já počítala s komplikacemi, plánovala jsem kariéru v práci…a ono se to podařilo hned v prvním cyklu!
Blani, pokud jsi našla paní na čínskou medicínu, může to být jedna z cest, jak si pomoct. A věř tomu, že všechny nemoci těla pocházejí z nemoci duše!!!
Až se sama dostaneš do rovnováhy, duševní i tělesné, určitě velmi snadno otěhotníš. Vždyť se ti to i jednou stalo, i když neúspěšně, ale zkus popřemýšlet o tom, v jaké jsi byla situaci, životní, v psychickém rozpoložení, kdy k tomu došlo.
Nelpi na tom a ono to půjde samo. Je mi tolik co tobě, a věř, že i když tvé kamarádky už mají jedno či dvě děti, ty máš ještě čas. Užij si ho cestováním, vzděláváním, nemysli na to miminko. Já jsem zase jako „exot“, že už to mimčo čekám, mé kamarádky mimčo nemají, buď ho mít nemohou nebo nechtějí, ale hodně mi fandí. Věřím, že tvé kamarádky tě taky povzbudí, vždyť od toho je máme, že?
Věř mi, držím palce a klidně mi napiš na mamiamia@centrum.cz

Mia z podzimního očekávání ve 20tt

 
Anonymní  13.05.04 17:35

Milá Blani, i já mám za sebou tuto strastiplnou cestu,3 IVF+IC­SI,bez výsledku,přišli jsme o spoustu peněz a iluzí a přesto, že mě je 34 a manželovi 40, pořád doufáme, že se to snad povede. Za měsíc půjdu na laparoskopii, pak budou následovat nějaké inseminace a až našetříme, tak půjdem do 4 "nehrazeného pokusu.Nebaví mě neustále vysvětlovat, že nejsem sobec a děti mít chci, ale nejde to, nebaví mě neustále poslouchat věty typu "tak na to nemyslete, jeďte na dovolenou… "Takže věř, že v tom nejseš sama, je nás takových víc a určitě to dopadne dobře.Hodně štěstí, taky Blanka

 
Anonymní  13.05.04 17:37

Milá Blani, i já mám za sebou tuto strastiplnou cestu,3 IVF+IC­SI,bez výsledku,přišli jsme o spoustu peněz a iluzí a přesto, že mě je 34 a manželovi 40, pořád doufáme, že se to snad povede. Za měsíc půjdu na laparoskopii, pak budou následovat nějaké inseminace a až našetříme, tak půjdem do 4 "nehrazeného pokusu.Nebaví mě neustále vysvětlovat, že nejsem sobec a děti mít chci, ale nejde to, nebaví mě neustále poslouchat věty typu "tak na to nemyslete, jeďte na dovolenou… "Takže věř, že v tom nejseš sama, je nás takových víc a určitě to dopadne dobře.Hodně štěstí, taky Blanka

 
MartulaR-2
Kecalka 153 příspěvků 13.05.04 21:12

Holky držím Vám pěstičky.....já si taky vystála „svoje“, takže tuším aspoň trošku jak Vám je.........

Marťula + Kubík (7 měsíců) (od Ed)

 
JFialka
Povídálka 17 příspěvků 13.05.04 21:32

Milá Blančo,
nemůžu se nepřipojit - chci Ti dodat naději - kamarádka měla endometriózu, po téměř roční léčbě a 2 laparoskopických operacích se „jako zázrakem“ mimi podařilo přirozeně a nyní je v 18. t.t. V mém případě byl problém u manžela - to je jiná situace než u Tebe - ale bylo to pro nás stejně bolestné si to prožít až na dno… A řekla bych, že chlapi svou neplodnost prožívají ještě hůř než my ženy… Poslali nás pro velmi sníženou plodnost manžela rovnou na ISCI - povedlo se na 1. pokus. Nyní se radujeme z 8-měsíčního chlapečka a když to vidím zpětně, mám pocit, že jsme si tu krizi prostě museli v tomto životě projít. A kdyby se nám to poněkolikáté nezdařilo? Uvažovali bychom asi o pěstounské péči nebo o adopci, ale tak daleko jsme skutečně ještě nešli.
Musíš věřit, že tam „nahoře“ na vás s manželem čeká ta pravá dušička, ale ještě nepřišel její čas… Když je vám nejhůř, povídejte si s ní, víra dělá divy!
Janina + Dominik (8,5m)

 
Anonymní  14.05.04 07:24

Ahojky, moc děkuju všem co sem napsaly, my se jen tak nevzdáme :-)), pořád tu je šance adopce, ikdyž můj manžel se o tom zatím odmítá bavit - možná to znáte, dokud je naděje.. Ta endometrióza v mém připadě bylo to mimoděložní těhotenství,.. uvidíme co dál… Do srpna pauza…
Taky to znám moc dobře - nemyslete na to, jeďte na dovolenou… vím, že to všichni myslí moc dobře, ale.. tři roky čekání.. už o tom vím svoje…
Tak - držme se!! pa pa zdraví Blanča

 
Dadla
Ukecaná baba ;) 1930 příspěvků 15.05.04 08:38

Ahoj Blani,
vidím, že to taky nemáš lehký… Taky si tím vším procházíme. Máme za sebou 3× inseminaci, 3× IVF + ICSI (bez úspěchu). Máme před sebou ještě jeden hrazený pokus (při prvním IVF nedošlo k transferu), ale zatím se nám do něj nechce, mám pocit, že to budou jen vyhozený peníze a výsledek je mi předem jasný. My bohužel neznáme příčinu, proč to nejde, o to víc mě deptají ty neúspěšný pokusy.
I kolem nás se rodí jak na běžícím pásu. Už rok máme podanou žádost o adopci, takže víme, že bez dětí nebudeme, do tří let by jsme si taky měli užívat miminka. Ale co si budem povídat, není nad to, nosit si to své miminko v bříšku.
Budu držet tobě, sobě i všem ostatním s podobným „údělěm“ palečky, ať se z miminek radujeme co nejdřív !!!
 Dadla

 
Dadla
Ukecaná baba ;) 1930 příspěvků 15.05.04 08:38

Ahoj Blani,
vidím, že to taky nemáš lehký… Taky si tím vším procházíme. Máme za sebou 3× inseminaci, 3× IVF + ICSI (bez úspěchu). Máme před sebou ještě jeden hrazený pokus (při prvním IVF nedošlo k transferu), ale zatím se nám do něj nechce, mám pocit, že to budou jen vyhozený peníze a výsledek je mi předem jasný. My bohužel neznáme příčinu, proč to nejde, o to víc mě deptají ty neúspěšný pokusy.
I kolem nás se rodí jak na běžícím pásu. Už rok máme podanou žádost o adopci, takže víme, že bez dětí nebudeme, do tří let by jsme si taky měli užívat miminka. Ale co si budem povídat, není nad to, nosit si to své miminko v bříšku.
Budu držet tobě, sobě i všem ostatním s podobným „údělěm“ palečky, ať se z miminek radujeme co nejdřív !!!
 Dadla

 
Dadla
Ukecaná baba ;) 1930 příspěvků 15.05.04 08:40

Nechtěla jsem to poslat 2×!! Ach jo. Nějak mě neposlouchá PC. Dadla

 
Anonymní  17.05.04 17:16

Po delší době jsem se dostala na tyto stránky a hned první příspěvek .......... něco podobného co jsem si také prožila. Již třetí rok snažení a stále nic ........... inseminace, 1× IVF, imunobiologické vyšetření, cvičení podle Mojžíšové a dokonce jedno mimoděložní těhotenství (9/2003), na které se také nepřišlo hned ....... byla jsem na ultrazvuku, zrovna na imun. vyš. a k doktorce jsem šla po týdenních bolestech a pak to šlo rychle ....... rovnou z práce na sál. Achjo. Nyní si dáváme pauzu, jedeme na dovolenou (na dovolené jsem právě otěhotněla i když mimoděložně) a pak se uvidí jestli podstoupíme další inseminace nebo IVF. Ale jak všechny víte to čekání každý měsíc je hrozné. A ty neposlušné nervy tomu moc nepřidají. Takže musíme být všechny moc a moc silné a jestli máte mužskýho jako já, tak to určitě zvládneme. Ten mně vždy podrží a ke všemu přistupuje ........... no prostě super.
 Zdenča

 
Anonymní  17.05.04 23:12

Ahoj Blani,

já jsem měla 1 potrat a 2 mimoděložní těhotenství a odebrání vejcovodů a nezbylo nic jiného než IVF a byla jsem na 3 pokusech a až 4 se povedl a máme krásnýho 4 měsíčního chlapečka a jsem za něj vděčná a šťastná.Už jsem nečekala že se dítě povede-je mi 37 let,ale dočkala jsem se.Proto říkám vydržet-dočkáš se!!!

Hodně štěstí přeje Martina+Patrísek

 
Anonymní  24.05.04 09:45

Ahoj Blani,
po přečtení Tvého příspěvku jsem si poplakala. Vím jak se cítíš. S manželem jsme spolu chodili 10 let. Byla to moje první láska a já jeho. Nikdo nám nedával příliš naději, ale milujeme se do dneška. Teď jsme 4 roky manželé a zhruba 3 roky se snažíme o mimi. Před 3 lety jsem podsoupila laparoskopii z důvodu cisty na vaječníku, ale byla jsem ujištěna, že by to neměl být problém. Nicméně zatím pořád nic. Všichni naši známí už mají děti, někteří i dvě. Moc tím vším trpím, protože svého manžela strašně miluju a cítím, že po miminku moc touží, i když o tom s ohledem na mě nemluví. Problém je 100% na mé straně. Spermiogram dopadl dobře. Já jsem prodělala vyšetření na průchodnost vejcovodů - taky v pořádku. Teď jsem několik měsíců brala léky pro zvýšení činnosti vaječníků, ale ne jenom, že to nepomohlo, ale mám pocit, jako bych byla v přechodu. Mám návaly horka, často mě bolí hlava a pak jsou tady problémy se sliznicí. Už od puberty trpím častou kvasinkovou infekcí. Čípky už nechci ani vidět a tak s tím bojuju vším co příroda nabízí. Příští měsíc pravděpodobně jdu poprvé do centra asistované reprodukce, a ani Ti určitě nemusím říkat, jak moc mám obavy. Vím, že tomu musím věřit, ale já občas propadám hrozné depresi. Před půl rokem mi umřela maminka na rakovinu a tak se nemám komu svěřit. Před kamarádkama, které mají děti to ani nemá smysl. Někdy mám pocit, že se na mě dívají jako na chudinku, která nedokáže dát svému manželovi potomka a já mám hrozný strach, že to tak opravdu je. Je mi 28 let. Vím, pořád je ještě čas, ale tím mě nikdo neuklidní. Dokonce mě neuklidňuje ani fakt, že nejsem sama. Jsem si vědoma toho, že máš za sebou spostu bolesti, která mě možná čeká taky. Jsem na ni připravena s nadějí, že se to nakonec podaří a to utrpení nebude nadarmo. Držím Tí palečky. Kamča

 
Anonymní  24.05.04 13:26

Dobrý den, chtěla bych VŘELE doporučit k pročtení knihu Láska muže a ženy z pohledu duševních a duchovních sil od autorů Staněk, Brzobohatá - je v ní popsán mimo unikátní postřehy o vztazích - návod, jak otěhotnět, když to nejde samo a jak ochránit dítě. Je tam takový obrázek, který vyzařuje a přivádí matce duchovní energii, pokud ona o ni požádá. Petra

 
Anonymní  24.05.04 22:18

Ahojda také se řadím do skupiny odkázaných na skleněné trubičky a mikroskop. Teď jsem po dvou ICSI a chystáme se na první IVF.Musím přiznat, že i mě překvapliy položky nehrazené pojišťovnami. Co naplat, když to jinak nejde. Doufáme stejně jako ostatní, že se to povede no kdo ví. Přeju ti hodně štěstí - říká se do třetice všeho dobrého.

 
Anonymní  28.05.04 11:26

Ahojky Kamčo,
i já měla slzičky na kraji když jsem si četla Tvůj příspěvek k mému článku..husí kůži po těle.. Je mi moc líto, že Ti umřela maminka - to si ani nedovedu představit, ikdyž já o tom s mojí mamčou moc nemluvím, tak nějak si v tomhle nerozumíme - bohužel..
Jestli chceš tak mi napiš mejlík a toho centra se neboj - ale chce to pevný nervy a bohužel i peníze…
Taky vím, jak můj manžel touží po mimču, jak vypadám v očích těch, které mají mimča normální cestou bez problémů, .. někdy to bolí, když si člvoěk uvědomí tu nespravedlnost.. ale chce to bojovat… nevzdát to… Já už začala přemýšlet i o adopčátku, pomalu na to začínám připravovat i manžela, tak uvidíme…
Přeji nám všem hodně štěstí!!!!! To potřebujeme nejvíc…
Pa a držme se Blanča

 
Anonymní  14.06.04 21:42

Ahoj Blančo!!!
Chtěla bych ti dodat trochu naděje.Prošla jsem také peklem.
Po 8 letech snažení jsme podstoupili IVF a ze 3 embryí se chytli všechny 3.Po uvážení a na rady doktorů,vzhledem k mé drobné postavě,jsme to zredukovali na 2 mimi.V pátém měsíci mi odešla voda a já začala krvácet.Mimískům přestaly pracovat ledviny,tak jsem je musela v pátém měsíci porodit a to bylo to poslední,co jsem pro ně mohla udělat.
Zhroutil se mi svět,ale já jsem začala znovu bojovat.Podstoupila jsem další zákrok KET,opět neůspěšně.Poté ještě 2×IVF 1× KET,jak jinak než neůspěšně.
Zbýval nám poslední KET/poslední 2 embryjka/ .Udělala jsem pro to absolutně všechno.V prvé řadě jsem začala cvičit cviky paní Mojžíšové.Určitě je znáš,né?
A v 8.8.2003 se stal zázrak a já porodila syna Kubíčka.Takže prosím tě neztrácej hlavu a chce to jenom věřit.Moc moc Ti budu držet pěstičky a kdyby jsi třeba chtěla říct něco blíže k těm cvikům,dej vědět.
Moc na Vás všechny snažilky myslím a věřte,že vím jak Vám je.Pa Pa Ivča Brno

 
Anonymní  23.06.04 22:02

ahoj,já jsem tedˇčerstvě po půlroční léčbě endometriozy Dipherelinem,takže ted po půl roce relativního klidu zase začínají nervy,jestli se „to“ konečně povede.Každý říká „hlavně to chce klid a nepřipouštět si to,psychika dělá hodně“,jenže to říkají ti, kterým stačilo otřít se o trenky.není to vůbec tak snadné,být v klidu.Dávají mi v IVF centru ultimatum ,budˇdo konce srpna otěhotním přirozenou cestou nebo podstoupím inseminaci a pak IVF kvůli riziku nové endom.Bojím se.

 
Anonymní  25.06.04 02:12

Ikdyz jsem nepodspoupila nic takoveho jako vy (inseminaci apod.) o „snazeni“ mimiska jsem si prosla taky svym.
Pokud bych neotehotnela „sama“ bez pomoci lekaru urcite bych dopadla jako vy.
Uz od 17 let, kdy jsem zacla mit problemy „se spodkem“ mi bylo doktory receno, ze deti mit pravdepodobne nebudu. Mela jsem neustale problemy. V 18 mi nasly endometriozu, kterou odstranily laparoskopii. Mimo to mi odebraly cely levy vajecnik a pulku z praveho aniz by mi o tom nekdo rekl. Tak si dovedete predstavit ten sok, ktery me cekal kdyz jsem se probrala z narkozy. Na obou jsem mela cysty, ktere pri ultrazvuku prehledly. Prvni ma otazka byla zda muzu mit deti. Jejich odpoved - nevi, pry bych mela zacit zkouset uz ted. V mych 18 letech jsem nebyla pripravena na to mit mimi. Vdana jsem nebyla a ani jsem se neplanovala vdavat tak brzo. Ale i tak jsem to mela neustale v hlave, protoze jsem 100% vedela, ze mimi budu jednou chtit. Takze od te slavne operace jsem studovala kdejakou knizku o tom co udelat aby clovek otehotnel. Ve svych 24 letech jsem se rozhodla, ze jsem nejen psychicky ale i fyzicky pripravena na to to zkusit. Protoze jsem se dozvedela ze, zene po 27 roce kvalita vajicek upada a proto maji zeny kolem 30 problem otehotnet, takze ja ikdyz jsem byla po zdravtni strance ok, zadne problemy, jsem vedela, ze moje sance je o to mensi, ze mam vlastne jen jeden - pulku vajecniku, tak jsem necekala a dala se do snazeni.
I presto ze mi doktori nedavali moc sance, (skoro zadnou), jsem to nevzdavala. A za par mesicu k memu i lekarovu prekvapeni jsem otehtnela. Nevim co se stalo, jak se nam to povedlo. Jen vim, ze jsem za to hrozne vdecna. Dnes mam 6 mesicniho klucinu jmenem Jakoubek.....
Pisu vam abych vas pozvbudila a rekla vam , nikdy se nevzdavejte. Kdyz se to povedlo me vam se povede taky. Nekdy k tomu miminku vede cesta trnita.
Preju vam moc a moc stesti a budu drzet palecky aby vam to vyslo a vy se dockaly toho vytouzeneho miminka…:-)))))))

papa Eva a Kubicek :-)

 
Anonymní  01.07.04 10:57

Ahoj,
přečetla jsem si tvou zkušenost a celkem by mě zajímalo něco bližšího k cvičení paní Mojžíšové, taky se snažíme o mimimko a po mimoděložním těhotenství (mém prvním těhotenství), kdy mi vzali letos pravý vejcovod chci začít něco dělat, aby se to co nejdříve povedlo. Díky Lenča
e-mail: ltichopadova@vol­ny.cz

 
Anonymní  01.07.04 11:13

Ahoj Kamčo,
až mě z toho mrazí. Dokud jsem si nepřečetla větu o Tvé mamince, tak jsem si říkala, kdy jsem ten článek psala. Já mám úplně stejný osud jako ty. Pouze je mi 25 let a maminku mám, to je pravda. Do centra jsme šli poprvé v ten den, kdy jsi napsala tento komentář. Není to nějak moc náhod???
Ozvi se, když budeš chtít: beruskasedmitec­ka@seznam.cz

 
Anonymní  18.08.04 15:59

Ahoj, dokazem si predstavit ako ti asi teraz je. Tiez mam endometriozu, ale liecbu som odmietla, prislo mi to ako strata casu co si v 34 rokoch nemozem dovolit. Po takmer 5 rokoch pokusov o mimco som rady obvodnych gynekologov prestala brat na vedomie a sama som si zariadila IVF v Art Sanatoriu v C.Budejoviciach. A bolo to zrejme najlepsie rozhodnutie mojho zivota, zda sa mi to cele ako zazrak, ale hned na prvy krat sa to podarilo a ja som v 20 tyzdni. urcite nevahaj a pusti sa do toho, IVF rozhodne nie je taka hrozna ako vsetky vysetrenia ktorymi si urcite presla. Velmi ti drzim palce.jana

 
Anonymní  16.02.05 22:51

ahoj,
ma gynekolozka ma podezreni na endometriosu a doporucila mi otehotnet, bohuzel vzdy uprostred cyklu krvacim cca 1 - 3 dny pak zhruba po 10 dnech dostanu normalni menstruaci - pry je to ale v poradku jak tedy otehotnet kdyz behem ovulace krvacim?
 DIKY

 
Anonymní  01.03.05 09:59

Já mám také endometriózu a doporučení otěhotnět, ale už se snažíme 5 měsíců a pořád nic.

 
Anonymní  28.03.05 22:48

To prý je normální, že některé holky během ovulace krvácí - aspoň přesně víš, kdy ji máš a navíc vzrušení krev staví, takže milovat se jde. Na doporučení holek na rodině jsem začala chodit na stránky www.fertilityfriend.com - je to sice v angličtině, ale dá se tam sledovat osobní cyklus ze všech možných aspektů - hlavně na měření bazální teploty, cervikálního hl., i případné ovulační krvácení se tam píše a je to přehledné. Prý se má nejraději milovat dva dni před ovulací a v den ovulace a podle grafů holek, co jim to vyšlo to odpovídá.

Vložit nový komentář