Naivní káčátko - 36.týden

Naivní káčátko  Vydáno: 12.09.02

Ahoj holky, mám pro vás hned na úvod zá:,–(ní zprávu - oproti minulýmu tejdnu se u nás nezměnilo vůbec nic :) hihi - takže tentokrát spolíhám spíš na vás, že se dozvím nějaký ty novinky (nějaký ty přírůstky :o).

U mě byl přírůstek pouze jeden - ač nezvyklej - chodím teď do poradny každej tejden a oproti tomu minulýmu jsem přibrala kilo. To je, co? Takže už +9, no, tak to už je snad normální :o)

Jo a taky se mi udělaly podivný fialový ďubky pod pupíkem, prvně jsem myslela, že je to nějaká vyrážka, ale ony se ty tečky začaly protahovat.. a ejhle.. strie kuk :) No nenaštvalo by vás to? Teď, 4 tejdny před.. :)) Ale zase je fakt, že mě aspoň nijak nevyvedly z rovnováhy - teď mě deptá spíš to, že pokojík ještě není dodělanej než nějaký .. pchá :o))

Protože jak jsme tam minulej tejden vymalovali (to jsem si tam mazaně dala množný číslo, co? hehe), tak manžílek akorát složil tu novou skříň, ale jinak ty věci všechny jsou ještě rozstrkaný různě po bytě.. prostě není čaaaaaaaaaaaaaaas, to jsou furt nějaký kurzy a poradny a nákupy.. :-))) Jo, vlastně to je taky důležitá změna - tašku do porodnice mám sbalenou a nakoupíno už máme taky všechno!! Už jsem i vyprala první pračku prádýlka a taštičku pro opíka mám taky sbalenou :)) Chicht, musím to teď střídat - semtam zaměnit opičku za opíka nebo opičátko.. po těch zkušenostech s Jiřinčinou myšičkou.. :-)) Doktorům se fakt nedá věřit :o)

Taky jsme začali nakupovat dárky na vánoce - protože jak jsme teď furt běhali po městě a vymetali všechny obchody, tak jsme tu něco zahlídli na vánoce.. tu k narozeninám.. no, trošku s předstihem hihi :))

Bratr se mi chce stěhovat do Brna, tak bych asi měla porodit co nejdřív, protože jak jednou odjede, tak bůhví kdy bude jezdit na návštěvy.. :))

A holky užmaminy - chtěla jsem se zeptat, jestli jste doma samy nebo s někým? My jsme si naplánovali, že prvně by se mnou dva tejdny byl doma manžílek a pak tejden mamka.. tak bych chtěla vědět, jestli jste některá taky aplikovala takovejhle model a jak se osvědčil? :o)) Sama bych se asi bála.. zas možná ten první tejden by mi máma byla platnější, ale chtěla bych, aby si drobečka manžel taky pořádně užil a možná, když se to budem učit spolu, tak to pak půjde líp i jemu?

No, budu tentokrát končit, není mi moc dobře.. vydala jsem se totiž koupit sůl do myčky a měli jenom dvoukilový balení a než jsem došla domů, tak mě docela bolelo břicho. Ach jo, jsem nezodpovědná a opička mi to pořádně vytmavila. Že jsem se na to nádobí nevyprdla! Takže odcházím na gaučík :)) hihi tam se všechno hned spraví :o)

Držím palce Frndulce a mějte se všechny krásně a ať jsou mazlíčci hodní a zdraví a zatím ahoooooooooooooooj :-))

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 0.0 bodů
 Váš příspěvek
 
naivnikacatko
Kecalka 140 příspěvků 12.09.02 08:49

hihi poslu si sama sobe prvni komentar :o)
jsem psala jirince, jak jste ji gratulovaly a poslala mi sms: „juuu holky diky, ja uz se na vas tak tesim, jeee kdybych mela klavesnici urcite napisu hooodne dlouhy, hned jak to pujde papa“. psala to teda uz vcera, ale to mi pak neslo se pripojit. myslim, ze uz dneska by ji asi meli pustit :o)

 
esterka
Ukecaná baba ;) 1622 příspěvků 12.09.02 16:15

Ahoj Kačátko,
teda ty musíš mít úžasnou maminku. Ta moje sice dělala takové ty scény jako musíš přijet po porodu k nám a podobně. Vůbec jsem nechápala, proč by měl být manžel sám doma a já u rodičů. NNavíc jsem doma měla všechno připravený a načinčaný a u našich nebylo vůbec nic, tak nevím, jak si to představovali. Nakonec jsme naštěstí zůstali doma, manžel (šťastný a pyšný otec) si vzal tři dny dovču plus víkend a úplně mi to stačilo. Stejně bych asi s těma stehama transport k rodičům (130 km) nepřežila. Máma během prvních 4 měsíců od narození prvorozeného!!! vnuka přijela dvakrát!!!Pokaždé prohlásila, že je příšerně oblečenej, sebrala mi ho a převlíkla do nějakých krásných oblečků ještě po mně.
Tentokrát nevím jak to proběhne, manžel by sice asi uvítal, kdyby mu tady během mého pobytu v porodnici někdo pomohl, ale máma už dopředu řekla, že ona sem nepojede, tak si tady asi kluci budou muset poradit sami.
Docela Ti začínám závidět, když tak čtu o sbalený tašce do porodnice. Taky bych už chtěla mít před sebou takový kousek.
Přeju hodně moc zdraví a hezkej den.
Esterka 24.t.

 
esterka
Ukecaná baba ;) 1622 příspěvků 12.09.02 16:24

Ahoj Kačátko,
teda ty musíš mít úžasnou maminku. Ta moje sice dělala takové ty scény jako musíš přijet po porodu k nám a podobně. Vůbec jsem nechápala, proč by měl být manžel sám doma a já u rodičů. NNavíc jsem doma měla všechno připravený a načinčaný a u našich nebylo vůbec nic, tak nevím, jak si to představovali. Nakonec jsme naštěstí zůstali doma, manžel (šťastný a pyšný otec) si vzal tři dny dovču plus víkend a úplně mi to stačilo. Stejně bych asi s těma stehama transport k rodičům (130 km) nepřežila. Máma během prvních 4 měsíců od narození prvorozeného!!! vnuka přijela dvakrát!!!Pokaždé prohlásila, že je příšerně oblečenej, sebrala mi ho a převlíkla do nějakých krásných oblečků ještě po mně.
Tentokrát nevím jak to proběhne, manžel by sice asi uvítal, kdyby mu tady během mého pobytu v porodnici někdo pomohl, ale máma už dopředu řekla, že ona sem nepojede, tak si tady asi kluci budou muset poradit sami.
Docela Ti začínám závidět, když tak čtu o sbalený tašce do porodnice. Taky bych už chtěla mít před sebou takový kousek.
Přeju hodně moc zdraví a hezkej den.
Esterka 24.t.

 
esterka
Ukecaná baba ;) 1622 příspěvků 12.09.02 16:29

Ahoj Kačátko,
teda ty musíš mít úžasnou maminku. Ta moje sice dělala takové ty scény jako musíš přijet po porodu k nám a podobně. Vůbec jsem nechápala, proč by měl být manžel sám doma a já u rodičů. Navíc jsem doma měla všechno připravený a načinčaný a u našich nebylo vůbec nic, tak nevím, jak si to představovali. Nakonec jsme naštěstí zůstali doma, manžel (šťastný a pyšný otec) si vzal tři dny dovču plus víkend a úplně mi to stačilo. Stejně bych asi s těma stehama transport k rodičům (130 km) nepřežila. Máma během prvních 4 měsíců od narození prvorozeného!!! vnuka přijela dvakrát!!!Pokaždé prohlásila, že je příšerně oblečenej, sebrala mi ho a převlíkla do nějakých krásných oblečků ještě po mně.
Tentokrát nevím jak to proběhne, manžel by sice asi uvítal, kdyby mu tady během mého pobytu v porodnici někdo pomohl, ale máma už dopředu řekla, že ona sem nepojede, tak si tady asi kluci budou muset poradit sami.
Docela Ti začínám závidět, když tak čtu o sbalený tašce do porodnice. Taky bych už chtěla mít před sebou takový kousek.
Přeju hodně moc zdraví a hezkej den.
Esterka 24.t.

 
Evca5
Povídálka 45 příspěvků 13.09.02 18:31

Ahoj holky pupíkaté

U nás doma se toho taky moc nezměnilo. Pořád peru a žehlím a zase peru a žehlím. No prostě se ze mě stala Pradlenka :))
Na mimíska jsme konečně dokoupili ještě nějaké ty věcičky a drobnosti, tak to budu mít už brzo všechno přichystané. Na to vyprané oblečení jsem ještě položila látkovou plenu aby se na to neprášilo a když se jdu na to podívat, tak nějak cítím že už to voní miminkovsky :o)) Jedinou věc kterou jsem nesehnala bylo nějaké pěkné prostěradlo do postýlky. Měli jen takové obyčejné jednobarevné froté, to se nám zrovna moc nelíbilo a tak jsem koupila takovou pěknou látku (žlutou s králíčky) a ušiju si ty prostěradla sama.

Včera jsem si vzpomněla na Martinu - Frndulku, tak už i ona má mimíska u sebe. A asi nejen ona. Ten čas tak strašně letí…

Taky jsem volala do porodnice a dovolala jsem se zrovna přímo na porodní sál. Tak jsem čekala, že mi řeknou abych zavolala někam jinam ale byla tam taková ochotná sestřička a všechny informace mi řekla. Taky jsem zjistila, že za tu exkurzi se platí a to 200,– Kč. To jsem teda nečekala, já myslela že aspoň tohle je zadarmo. Ale jak je vidět, tak se prostě za všechno platí. Teď tam budou malovat, tak se tam vypravíme až potom. Jinak to zatím vypadá slibně.

Ještě jsem si vzpomněla, že minulý týden se tu trochu probíraly bolesti bříška. A protože už doma jednoho jednoho rošťáčka máme, tak bych vám mohla zkusit poradit jednu věc. Malého tenkrát taky zlobilo bříško a kapičky nebo masáže pomáhaly jen trochu. Ale pak jsem se asi až ve třetím měsíci dozvěděla, že občas pomáhá když si na své holé břicho položíte miminko taky s holým bříškem. Prostě bříško na bříško. Nám to tedy pomohlo. Tenkrát jsem tomu moc nevěřila ale zkusila jsem to. A taky nám to pomohlo. Vlastně pak už bylo malému dobře. Mohlo to být i tím, že už to prostě odeznělo samo, tak aby jste si nemyslely, že jsem tu za „chytrou“ :)))

Ještě jsem chtěla něco připsat ale najednou si nemůžu vzpomenout co. Ach ta hlavička :) Tak tedy budu končit. Mějte
se fajn.
Ahoj Evča - 30.t.

 
Anonymní  13.09.02 18:39

Ahoj holky,

no teda, to se mi moc nestává, abych sem psala mezi prvníma. Že by jste už všechny rodily miminka??!!

To my se teda ještě vůbec nechystáme. Jsem s panem doktorem domluvená, že 2.10. se domluvíme na mém termínu porodu a taky na tom, jak teda budu rodit (jestli císař nebo pokus o normální porod). Takže mám ještě skoro 3 týdny čas - hurá, hurá.

K tomu, tématu Káčátka - kdo bude s námi doma po porodu - musím přiznat, že mám v úmyslu si hrát na celkem samostatnou matku. S přítelem jsme domluvení, že si pár dnů po porodu vezme dovolenou a bude s námi doma. A pak bych už chtěla být s mimi sama - jsem hroznej sobec. No uvidíme, jak to dopadne, až se tu budu vláčet jak mátoha, nevyspaná. Možná, že i změním strategii.

Jinak u nás taky nejsou žádný změny. Jen asi nepoznám to „tvrdnutí břicha“. Mám pocit, že ho mám tvrdý pořád a to mi ostatně taky řekl pan doktor na poslední prohlídce, protože ani nemohl mimi nahmatat, jestli se náhodou neotočilo. No prostě mám břicho jako kámen.

Taky jsem si koupila náááádhernééj fusáček na zimu. Je z manšestru a uvnitř beránek a dá se i prát. Mám ho v postýlce a zatím v něm spinká látkovej Křemílek.

Jiné novinky nemáme, takže se budem loučit. Pište, pište, ať tu nejsme sami a nemusíme se o vás bát.

Andrea, 36.týden (Brno) + mimi „naopak“

 
Anonymní  13.09.02 19:43

Ahoj holčiny,tak jsme byli na dnešek nachystaní,že budem rodit(páč jsme měli na toto krásné datum termín-13.9.a pátek k tomu-já se tak těšila-vážně!!!) a ono NIC! Tak budeme přenášeti,těžko říct,jak dlouho,18.máme jít ještě na kontrolu,já jen doufám,že porodím tento víkend,fakt už sotva lezu. Moc Frndulce i mimískovi přeju hlavně at jsou v pořádku,a v podstatě jim závidím,už chci mít taky mimíska v postýlce,bů­ůůůbůůů…To čekání ke konci je NEKONECNY!!! Tak já jdu překontrolovat,jes­tli máme všechno sbalený(vím,že jo,ale přece jen…) a zatím ahojky!!! Monča,Brno,co měla dneska termín porodu a nic.

 
Aja99
Kecalka 208 příspěvků 14.09.02 15:59

Ahoj Kačátko a ostatní těhulky, jestli můžu poradit přivítejte po porodu jakoukoliv pomoc! Každá chvilička, kdy si budete moci odpočinout nebo dokonce zdřímnout se vám bude moc hodit..moc vám přeji,abyste měly zdravá a spavá miminka-pokud mimčo spí asi 16 hodin tak, jak se píše v knížkách, dá se to všechno docela v pohodě zvládnout..ale stačí úplná „banalita“ jako je rýma nebo větříky a je po spánku a mimčo vám zabere celý den-takže není čas se ani najíst, natož uklízet nebo vařit…pokud můžete, určitě si navařte něco do mražáku, po porodu na vaření není čas ani nálada..(alespoň u mě to tak bylo).Jen, abyste měly představu: můj Ondrášek se zdál být ideální-nejhodnější miminko-po porodu pil asi co 3 hodiny a v noci (po půlnoci) mi spal 5 hodin vkuse..od 4. dne se vše změnilo-dostal rýmu-od té doby jsem kojila co 2 hodiny ve dne v noci..pak se" režim" všelijak měnil, někdy spal více někdy méně..a momentálně nás opět trápí rýma, takže zvečera spí 2-2,5 hodiny a v noci se budí co 1,5 hodiny(budí se kvůli ucpanému nosánku) a přes den je to různé-někdy spí asi 2 hodinky dopoledne a 2-3 hodinky odpoledne, ale jsou dny, kdy spí za celý den jen asi 3 hodiny(po půl hodinových intervalech)..takže jsem vděčná mé mamce, že se každý den na chvíli staví a venčí mi hafíka a taky chvilku zabaví to moje zlatíčko a já můžu dělat taky něco jiného..(manžílek je klempíř, takže celé dny maká na střeše..v zimě si nás konečně trošku užije..).

Opět oslovuji zkušené maminy:Holky, kdy jste začaly dávat miminkům čajíčky? A jaké? Malého přes den kojím hrozně často a myslím, že tím trpí i zažívání, takže řeším dilema, zda plně kojit dle potřeb mimča(jak se všude píše) anebo alespoň částečně řešit žízeň čajíčkama. Navíc by mu mohly možná čajíky pomoci s tou rýmou a se zažíváním..(Zatím se čajíčkama nalívám já sama..) Mimochodem, trubička je výborná! Zatím nám pomáhá..k té poloze bříško na bříško-mohlo by to fungovat-v noci po kojení si malého vždy dávám na bříško a po chvilce mi odříhává i „pouští větříky“

Moc se těším na vaše tipy.Všechny moc zdravím! Těhulkám přeji, ať jim bříška krásně rostou a mimča ať se hezky vyvíjí.. a maminkám, ať jsou miminka zdravá !!
Zatím ahoj Andrea a Ondrášek(8 týdnů)

 
Aja99
Kecalka 208 příspěvků 14.09.02 16:19

Ahoj Kačátko a ostatní těhulky!
Jestli můžu radit, přivítejte jakoukoliv pomoc vašich příbuzných. Po porodu se vám bude hodit každá chvilka, kdy si budete moci odpočinout anebo dokonce zdřímnout. Přeji, abyste měly zdravá a spavá miminka-pokud mimčo spí asi 16 hodin(jak se píše v knížkách), dá se vše docela v pohodě zvládnout..ale stačí úplná „banalita“ jako je rýma nebo větříky a je po spánku..Jen, abyste měly představu: můj Ondrášek se zdál být zcela ideální-nejhodnější miminko-po porodu jsem kojila co 3-3,5 hodiny a v noci (po půl noci) spal 5 hodin vkuse..4. den dostal rýmu a vše se změnilo-kojila jsem co 2 hodiny ve dne v noci..pak se „režim“ všelijak měnil-někdy spí méně někdy více..momentálně se opět naplno trápíme s rýmou- večer po koupání spí asi 2-2,5 hodiny a pak se budí co 1,5 hodiny(budí jej plný nosánek-takže pilně odsáváme)..Jsem opravdu vděčná mé mamce,že se k nám každý den staví a vyvenčí mi hafíka a taky na chvíli zabaví to moje zlatíčko, abych mohla dělat taky něco jiného..(manžílek je klempíř, takže celé dny maká na střeše..užije si nás až v zimě..). Takže vám přeji, ať jsou vaši mimísci zdraví a ať pěkně spinkají..
Opět mám dotaz na zkušené maminy:Holky, kdy jste začaly dávat miminkům čajíčky? A jaké? Malého kojím hrozně často (během bdění asi co hodinu..) a myslím, že to není dobré pro jeho zažívání..Navíc by možná čajíky pomohly s tou rýmou a větříkama(zatím liju čaje jen do sebe..).Mimochodem, na trubička je výborná (díky za radu), zatím nám pomáhá..a k té poloze bříško na bříško-mohlo by to fungovat..v noci po kojení si vždy dávám malého na bříško a po chvilce mi odříhává i „pouští větříky“..
Moc se těším na vaše zkušenosti..
Těhulkám přeji, ať bříška krásně rostou a miminka, ať se hezky vyvíjejí..a maminkám přeji, ať jsou jejich ratolesti zdravé!
Zatím ahoj Andrea a Ondrášek (8 týdnů)

 
Aja99
Kecalka 208 příspěvků 14.09.02 16:22

Omlouvám se,že můj komentář je dvakrát-počítač si ze mě dělá legraci-první komentář se vůbec neobjevil a když jsem to poslala podruhé, objevily se oba. Snad to nějak překousnete..
 Andrea

 
Anonymní  14.09.02 16:38

Tak se zase hlásí nepřihlášená Jiřina - a tentokrát už s bříškem v kočárku :o)))))

Ahoj maminky s bříškama i bez bříšek,

tak už určitě víte, že z naší myšičky se vyklubal chlapeček Jíra. Děkuji vám za gratulace, které mi Naivní kačátko tlumočilo pomocí SMSek. Ještě jsem vaše pozdravy nečetla, ale až vám popíšu jak to všechno bylo, tak se na to podívám - už se moc těším :o)))

Ve středu 4.9. jsem si pro vás připravila komentář k 35. týdnu, abych ho ve čtvrtek zkopírovala do nového dílu Kačátka. Dneska už to samozřejmě není aktuální, takže to posílat nebudu, nicméně jen stručně co jsem tam psala: za prvé jsem psala, že jsem měla sen, že už je miminko na světě (v tom snu to byl chlapeček, přestože dle UZ to měla být holka) a už mluví a nadává mi, že jsem mu ještě nepřipravila ani peřinky ani oblečení ani kočárek. Tak jsem druhý den všechno vyprala, posléze vyžehlila, kočárek vydrhla a usušila na sluníčku, omyla postýlku. Taky jsem psala, že jsme v úterý absolvovali kurs pro tatínky. Takže jsem to shrnula: jsme připravení, můžeme se narodit. To jsem ale netušila, že se narodíme hned druhý den. Ještě mělo zbývat tolik času !

Ještě v tu středu odpoledne se u mě stavovala kámoška, že jde s dětma na hřiště, jestli nechci jít s nima. Když jsem řekla, že žehlím miminkovský oblečení, říkala mi: to počká, uděláš to zítra. Bylo krásně, ale já jsem neposlechla a nešla jsem a všechno to dožehlila.

Ve čtvrtek jsem se nad ránem vzbudila (nedívala jsem se na hodiny, ale mohlo být tak okolo 4 nebo 5 hod, ještě byla tma) a měla jsem pocit, jako že jsem se připočůrala. Tak jsem šla na záchod a dobrý. Během hodiny se to opakovalo ještě asi pětkrát. Začala jsem být nervózní, nicméně jsem si říkala, že to NEMÚŽE být plodová voda, protože na tom kursnu nám říkali, že to poznáme, protože to je množství asi jako když vyleje sklenici vody. Taky bylo do termínu ještě 5 týdnů. Tak jsem si myslela, že je to nějaký výtok (nebyla jsem si jistá ze kterého otvoru to je :o)) nebo že mi mimi tlačí na močový měchýř a je to z toho. Nějak jsem to dospala do rána a pak jsem měla pocit, že to přestalo. Asi v 9 jsem vstala, nasnídala, oblíkla se. Pak mě začalo nějak divně bolet v podbřišku, asi jako při menstruaci, ale nijak extra silně. A pak jsem si všimla, že na vložce je to trošku naoranžovělý. Začala jsem být pěkně nervozní co to je, myslela jsem, že je to třeba ta hlenová zátka, ale nikde jsem nenašla popsané jak to vypadá. Honem jsem koukala do příruček, ale u příznaků porodu nic takového nebylo. Volala jsem své doktorce, jestli se teda u ní mám zastavit, a ona mi řekla, že pokud je to zabarvené, tak ať okamžitě mažeme rovnou do nemocnice. Tak jsem to říkala manželovi, sbalila jsem nejnutnější věci, kdyby si mě tam jako třeba nechali (měla jsem připravený seznam co s sebou, nicméně nebrala jsem všechno, protože jsem fakt nevěděla, že už je to ono) a jeli jsme. Do Motola jsme dorazili okolo poledne, díky školení jsme věděli kam jít. Tam se divili, proč ještě nemám kartu z ambulance (měla jsem tam jít poprvé až další týden). Sestřičky na příjmu byly moc příjemný, my s manželem jsme vůbec byli takový rozesmátý, ještě jsme si dělali srandu při vyplňování formuláře pro matriku. Pak mi natočili monitor, řekli že slaboučké kontrakce tam jsou, polili vložku nějakým roztokem a bylo jasno: je to plodová voda, žádný domů, ale hezky zůstat v porodnici a do 48 hodin se musíme narodit. Manžela poslali domů, protože zatím se prý nic dít nebude a včas ho zavoláme. Já jsem začala být nervózní, hlavně jsem se bála, že mi ho nezavolají včas, a taky jsem měla hrozný strach o to miminko, jak bude vypadat 5 týdnů před termínem a jestli bude v pořádku. I když doktor mě ujistil, že má dle UZ minimálně 2,5 kg a bude to v pohodě.

Pak mě odvedli na „čekatelský“ pokoj, kde bylo 6 postelí, ale byla jsem tam sama. To už byly asi 3 hodiny odpoledne. Tak jsem se vysprchovala, četla si, jenže pak ty bolesti v podbřišku začaly být silnější a taky mi začalo být špatně od žaludku. Snažila jsem se měřit jak často ty bolesti přicházejí a jak dlouho trvají, ale když to vždycky skončilo tak jsem si nebyla schopná pamatovat kdy to začalo. Byla jsem tam asi 2 hodiny, pak už mi bylo fakt zle a bolesti byly asi po 3 minutách. A manžel mi chyběl. Občas přišla sestra se na mě podívat, ale jinak jsem tam byla celou dobu sama. Tak pak už jsem jí říkala, že ho prostě zavolám (pořád jsem měla strach, že nestihne dojet, máme to přes hodinu cesty). Sestra mě vyšetřila, zjistila, že jsem otevřená asi na 3 centimetry, takže se porod rozbíhá a půjdeme na přípravu. A došlo na otázku holení (možná si pamatujete, jak jsem se tomu bránila). Samozřejmě jsem se bránila dál, ale vysvětlila mi, že vzhledem k předčasnému porodu je nástřih velmi pravděpodobný. Taky mi slíbila (a dodržela to) že vezme fakt jen ty nezbytné cca 1,5 cm okolo, a že prý je tam úplně jiná kůže a že se mi to podebírat nebude (a měla pravdu). Když jsme to pak konzultovaly se spolubydlící na pokoji, tak ta se neozvala a prý ji vyholila skoro úplně. Takže rada: bránit se. Pak mi nalila klistýr (teď nevím jestli i nebo y, tak pardon) a píchla nějakou injekci. Na její obranu: vždy mi vysvětlila co a proč mi bude dávat, to jen já si to nepamatuju :o)) Pak mě po:,–(ila na WC, kde jsem se vyprázdnila doslova ze všech otvorů (ještě že bylo na dostřel malé umyvadýlko, nicméně i tak jsem jim pěkně nablila na podlahu :o)) a udělalo se mi mnohem líp. Pak jsem asi půl hodiny seděla ve sprše a ty bolesti už jsem musela prodýchávat. A tam za mnou dorazil manžel. To už bylo asi 6 večer. Pak už jsme šli na porodní sál a měřili velikost branky. Bylo to 4 až 5 cm a řekli mi, že miminko bude ještě dnes. Přišla velmi milá a úžasná a skvělá mladá paní doktorka, která krom toho že se mi představila (samozřejmě že jméno jsem si nepamatovala) mi neustále vysvětlovala co bude a tak. Pak nám řekli, že si klidně můžu jít hopkat na balon, jenže já jsem byla tak unavená, že jsem říkala, že jestli to nevadí, zůstanu už rovnou na tom porodním sále a budu ležet na boku. Jelikož jsem rodila jediná, tak to nevadilo. Teď už vím, že kdybych se vrátila na balon, asi by se to urychlilo, ale já fakt neměla sílu. Tak mě napojili na monitor a nechali nás o samotě, akorát občas někdo přiběhl a různě mě vyšetřoval a kontroloval monitor a tak. Tím že jsme byli jediní, tak se tam míhalo spousta různých sester, měla jsem pocit že pokaždé přišla jiná. Byla jsem hrozně ráda, že to jsou samý ženský. Pak už ty kontrakce začaly být nesnesitelný, vždycky když to přišlo tak začal hučet ten monitor, manžel se mnou hrdinně dýchal (ještě že má dobré plíce z foukací harmoniky, prý už jim tam takhle několik tatínků zkolabovalo :o)), jenže ty konce už jsem nějak nezvládala, tlačila jsem kdy jsem neměla, cítila jsem jak ze mě pořád něco teče a vůbec jsem nepoznala odkud. Měla jsem pocit, že občas si mezitím trošku schrupnu a ke konci kontrakce naopak upadnu do komatu. Nabízeli mi, jestli chci něco na bolest, což jsem přijala s radostí, ovšem odmítla jsem epidurál, takže mi dali jen nějakou kapačku (opět vysvětlili a opět si to nepamatuju). A pak už bylo asi 10 večer a paní doktorka naměřila, že jsme konečně dostatečně otevření a půjdeme na tlačení. To jsem si oddychla, jak jsem tak slyšela tak se třikrát zatlačí a je mimi venku, ovšem tak jednoduché já jsem to mít nemohla. Nebo mohla, kdybych tlačila tam kam se má. Já se nadechla, zatlačila, ale břicho se ani nehnulo a krom toho, že mi napuchly tváře, tak mi div nevylezly oči z důlků. To už nade mnou stálo asi 6 lidí a všichni mi pomáhali, jedna sestra tlačila loktem na břicho, manželovi jsem drtila ruku. Snažili se mi pomoct najít správnou polohu. Takhle jsem se snažila dle mého dost dlouho, a samozřejmě všechno marně. Říkali mi, že budu nateklá a mít rudý oči (a taky jsem pak samozřejmě měla). Taky se mi snažili pomoct nástřihem. Píchli do toho injekci (to teda docela bolelo), ten nástřih samotný jsem cítila jen jako pálení, ale slyšela jsem to. Manžel pak říkal, že z toho bylo hrozně krve, prý tolik krve pohromadě jako u toho porodu v životě neviděl. No a pak mě napadla spásná myšlenka: když si budu rukama tlačit proti obličeji, tak tam přece žádný vzduch nebude moct a snad to půjde. Do tý doby jsem se držela za nějaký madla, na který jsem špatně dosáhla. Tak mě nechali, a pak už jsem skutečně zatlačila párkrát, pak jsem cítila, že něco povolilo a už nám hlásili: a máte chlapečka. A my na to jéééé chlapečka, vždyť my čekali holku ! No a už už začal plakat, tak mi ho v rychlosti ukázali a za dohledu manžela odešli na ošetřovnu. No a v tu chvíli všechny bolesti přestaly a ulevilo se mi. Než jsem se ale vzpamatovala že teda bychom měli porodit placentu, tak mi paní doktorka řekla, že už jsme jí dávno porodili a že už jí odnesla, tak mi ji ani nemůže ukázat. Což mě teda docela mrzelo. A pak mi manžel chlapečka přinesl zpátky, ještě ani nebyl umytý, jen zabalený v plence, měl 2,7 kg, 48 cm a narodil se teda 5.9. ve 22,55. Nechali mi ho jen na chviličku, ani jsme ho nepřikládali k prsu, protože prý potřebuje hodně rychle do teplíčka do inkubátoru, kvůli tomu nedonošení. Ale řekli mi, že je naprosto zdravý, takže se mi tak ulevilo, že jsem ani neprotestovala. Pak ještě to šití, tvrdili mi že to nebolí, ale není to pravda. Pěkně jsem cítila, jak to tahá a pálí. To už jsem byla docela v pohodě, zůstali jsme tam s manželem a tou milou paní doktorkou sami a povídali jsme si. Manžel se bál, jestli budu zklamaná, že to není ta holčička, ale když Jíra byl tak krááásnej, že to mě teda vůbec nenapadlo. No a pak mi ještě dali nějakou kapačku (teď si vzpomínám, byly to antibiotika a už mi je dávali asi 2× během toho odpoledne, a sice kvůli možné infekci při tom předčasném odtoku vody) a dvě hodiny jsem musela ležet na zádech s nataženejma nohama a rukama na břiše kvůli správnému zavinutí dělohy. Mně se hrozně chtělo lehnout na bok, ale to mi nedovolili, takže to ležení bylo dost nepříjemný. Hned na tom porodním sále jsem konstatovala, že to nebylo tak hrozný, abych si to nezopákla ještě s druhým miminkem. Protože ten pocit, když to miminko vykřikne, a je jenom vaše, je tak úžasný, že na nějaké bolesti prostě okamžitě zapomenete. Ještě z toho porodního sálu jsme volali našim, že máme chlapečka, taky jsme pár slziček uronili. Všichni byli překvapení stejně jako my. Za prvé z toho že už mimi máme, vždyť jsme ho čekali až v říjnu, a pak taky že je to kluk, když všichni čekali holku. Pak jsem ještě na tom porodním sále dostala večeři a asi ve 2 hod mě šoupli na pokoj, vysprchovat a konečně spát.

Ještě toho napíšu spoustu, ale až v dalším komentáři. Šťastná maminka Jiřina s 9-denním Jírou

 
Anonymní  14.09.02 16:39

Zase Jiřina - pokračování

Tak teď nevím kde začít, teď s odstupem mi připadá že se to všechno odehrálo nějak hrozně rychle. Miminko bylo v pořádku, ale 2 dny si ho nechali na sesterně, aby ho pozorovali kvůli tomu nedonošení, jen mi ho začali v 3-hodinových intervalech nosit na kojení. Ze začátku jsme s tím měli hrozné problémy, protože Jírovi nešlo správně se přisát, taky já jsem byla neohrabaná jak mu mám to veliký prso nacpat do tý malý tlamičky, k tomu si ho držet, podpírat se vleže na boku a ještě to prso mačkat, aby se mu do pusinky vešlo a aby ho nabral dostatečně hluboko a aby mu neucpalo nos. Celý tři dni to bylo dost krušný a naučili jsme se to jen díky trpělivosti sestřiček, které nade mnou třeba 15 minut stály a pomáhaly mu přisát se. Taky u toho hodně usínal, no oba jsme se pěkně natrápili. Jen druhý den, když jsem ještě neměla mlíko, mi řekli, že mu musí dát trošku sunaru, aby přestal ubývat na váze. Pak už jsem - i když s obtížema - jenom kojila. Byl hrozně hodný miminko, vůbec neplakal, až jsem si říkala, jestli vůbec plakat umí (umí, při koupání :o)), skoro pořád spinkal, takže jsem ho musela budit, lochtat, štípat ale stejně pil ze začátku jen malinko. Přišla dětská paní doktorka, zase se mi velmi věnovala a všechno mi vysvětlila jak to s ním vypadá a řekla, že ať počítám, že tam budeme tak 10 dní, než se zadaptuje natolik, abychom mohli domů. Třetí den, kdy už jsem myslela, že mi ho konečně dají na pokoj, se u něj projevila - jak se dalo očekávat - novorozenecká žloutenka. Zase kvůli tomu nedonošení na něj byli přísnější, takže ho museli nechat v takovém jakoby inkubátoru, kde na něj svítili modrým světlem, aby se mu ten bilirubin rychleji dal do pořádku (opět si to vysvětlení jak to funguje nepamatuju). A zase jsem ho měla jen na kojení. To nám vždycky trvalo přes půl hodiny, a když jsme dopapali, tak jsme se mazlili, začali si na sebe zvykat a budovat tu nádhernou vzájemnou lásku maminky a miminka. Ty návaly citu byly občas tak silný, že jsem myslela, že mě to úplně roztrhá, taky jsem si poplakala, zvlášť poté, kdy na mě začal špulit pusinku, koulit očkama, vystrkovat jazýček, usmívat se … a pak když mi začaly chodit krásný gratulace a návštěvy.
Abych to zestručnila, v pondělí mi doktorka řekla, že bychom mohli možná domů už v pátek (tedy po 8 dnech), druhý den dokonce byla naděje, že už zítra (po 6 dnech). Stále byl ale na té fototerapii a stále jsem ho měla jen na kojení a večerní koupání. Pak už se i to kojení zlepšilo, začali jsme vážit kolik toho vypije, pak už i začal přibývat na váze, takže jsme každý den čekali na hodnoty bilirubinu. No a ve čtvrtek, tedy týden po porodu, bylo všechno v pořádku a mohli jsme domů. Říkali mi, že na to, o kolik je nedonošený, je ve skvělém stavu, vůbec tam myslím za ten týden všem přirostl k srdci, protože je úžasně roztomilý a maličký a krásný a taky je hrozně podobný taťkovi a a a … no prostě je to moje krásné spokojené miminko, a určitě bude hrozně velikej, jako táta (190 cm), protože už teď má hrozně dlouhý ruce a nohy. Kdoví, do jakého rozměru by do toho 40.týdne dorostl :o)
Takže už jsme od čtvrtka doma. Návrat byl takový trošku hektický, protože jsem dost věcí neměla připravených, takže doma bylo neuklizeno, nepovlečená postýlka, nesestavený přebalovací pultík, taky jsme mu na cestu z porodnice zapomněli vzít čepičku a pak se nám doma pořád klepal zimou, nicméně teď už je vše v pořádku, nad přebalovák v koupelně jsme koupili teplomet, aby na to měl teplíčko, a zrovna teď spokojeně spinká :o)) A táta vaří oběd, takže mám čas se tady s vámi vybavovat :o) Jenže nechce být ve své postýlce. První noc jsme skoro nespali, takže jsme to vyřešili tak, že spinká v sundané korbičce kočárku, přes den třeba na stole u okna, aby na něj šlo světlo (kvůli té žloutence) a v noci si ho i s tou korbičkou dáme mezi sebe do postele, takže když pláče, stačí trošku pohladit a nemusím vstávat. Dnes už jsme se budili jen po těch 3 hodinách na krmení, takže se i maminka konečně vyspala (poslední 3 noci v porodnici jsem nespala kvůli pláčícímu miminku mé spolubydlící). Prostě těště se, je to to nejkrásnější, co jsem v životě zažila.

A jen tak na okraj: při odchodu z porodnice jsem měla váhu a míry na původních hodnotách před těhotenstvím. Nikde žádné strie. Jen těch +5 cm přes prsa mi zůstalo :o))

Ahoj Jiřina + Jíra

 
Anonymní  14.09.02 16:40

A ještě jednou Jiřina :o)))

Napadlo mě pár věcí, co by se vám mohlo hodit při pobytu v porodnici.
Za prvé: věci, které jsem potřebovala bezprostředně pro porod: těhot. průkazka, oddací list a doklad o školení tatínka bylo to jediné, co chtěli při příjmu. Dále pantofle (ehm, nejdřív jsme věci nechali v autě a manžel pro ně musel běžet), ručník, mýdlo (sprchový gel), voda na pití, mobil (velmi důležité, abyste si mohli tatínka zavolat sami, když vám ho odvelí pryč). Ještě foťák, který my jsme nevzali a pak toho dost litovali, takže jsme Jíru poprvé fotili až asi 3.den, kdy manžel foťák konečně našel a donesl. Ještě něco na čtení. To je myslím vše.
Noční košili jsem dostala a pak byly k dispozici kdykoli během celého pobytu. Doporučuji používat ty jejich, pokud je to i ve vaší porodnici tak zařízeno, protože já osobně jsem byla neustále od krve, mlíka, potu, blinkání atd., takže jsem ji měnila minimálně 2× denně. Tolik svých košil bych fakt neměla. Vložky jsme měli též k dispozici v libovolném množstvím. Opět doporučuji využít ty jejich, jsou to ty prodyšné, které dobře sají a mají výhodu, že se dají nosit i bez kalhotek. Křidýlkové vůbec nedoporučují, hlavně nesmí mít folii, aby to větralo a hojilo se. Kalhotky jsem totiž skoro nenosila. V posteli jsem byla úplně „bez“, pro příležitost když jsem šla na jídlo nebo mi přišla návštěva jsem měla z domova pár starých vytahaných, které jsem pak rovnou vyhazovala. Žádné síťované jsem neměla a přežila bez nich. Na doma jsem si pak ve zdravotnických potřebách koupila balík vložek pro šestinedělí, je jich tam asi 30 a stály okolo 40 Kč. Takže na nějaké allwaysky se klidně vyprdněte. Já jsem předem 2 balíky koupila a teď nevím co s nima.
Veškeré vybavení na miminko bylo k dispozici, takže stačilo jen oblečení na cestu domů. Pozor, nezapomenout jako my na čepičku, i když se zdá že je sluníčko.
Podprsenku a vložky do ní jsem potřebovala až v dalších dnech.

Věci, které jsem vůbec nepoužila: župan, vlastní noční košile, teplé ponožky (pořád mi bylo vedro).

Takže já už jsem se (snad) vyčerpala, doufám, že vám to takto bude stačit :o))) Mějte se krásně, já se tu teď sice občas objevím, ale spíš budu z povzdálí sledovat vaše osudy a uvažuji o založení rubriky „Jak roste naše miminko“. Doufám, že se tam zase brzy všechny sejdeme :o)))
Držím palce, ať jsou vaše miminka i vy šťastné a spokojené tak, jako já s Jiříčkem.
Ahoj Jiřina

 
esterka
Ukecaná baba ;) 1622 příspěvků 14.09.02 18:17

Ahoj holky,
vy jste všechny o moc víc těhotné než my (já) -24.t., ale je to druhé těhotenství, tak je to zase něco trošku jiného. Chápu dobře mimčo „naopak“, že je zadečkem dolů? Jestli jo, tak to jsem si napoprvé zažila. Měla jsem pocit, že mi mimčo snad přirostlo nohou na jedno místo pod žebry a nechce ji dát pryč. Nemohla jsem ani sedět, jak to do těch žeber bolelo. Pak vše vyjasnil ultrazvuk někdy na začátku 8. měsíce, nebyla to nožička byla to pěkně zapasovaná hlavička. Náš chlapeček byl individualita už v bříšku, on tam přece nebude potupně viset jako netopýr. On si udělal pohodlíčko a sedl si jako velké mimi. Nařídili mi cvičit, což jsem vydržela asi jen tři dny poctivě a pak příležitostně, protože to byl tak nepříjemně bolestivý pohyb, že jsem se na to vybodla. Od 3. měsíce mi stejně tvrdili, že to kvůli úzké pánvi bude císař. Dítko zmoudřelo dva týdny před porodem a pánev se přizpůsobila taky.
Pomoc po porodu (i později) je určitě úžasná věc. Já měla a dodnes mám „nespavé“ dítko. Z prvních dnů po návratu z porodnice mám živou vzpomínku, jak miminko spinkalo a papalo a já si vesele v 6 ráno vyskočila, vyžehlila plínky, udělala manželovi svačinku atd. Pak začalo „špatné“ spinkání, prdíky, a když ho poprvé očkovali (trojkombinace) vydržel plakat od 11 do 17 hodin. Celou tu dobu jsem s ním běhala v náručí po bytě, protože to jediné aspoň tochu zabíralo. Po hodině jsem dostala křeč do obou rukou, ty mi postupně ztvrdly do absoloutní necitlivosti. Od té doby mám pocit, že jsem se nezastavila. Po roce jsem byla hubenější než před těhotenstvím a po roce a 4 měsícíh mě odvezli na chirurgickou pohotovost, odtud na internu, odtud na gynekologii a závěr byl psychiatrie. Mých 48 kg (172 cm) se jim opravdu nelíbilo. No mě taky ne. Bez spánku a jídla to opravdu nešlo. Ovšem ani tohle s mojí matkou nepohnulo, vede si svůj život a jediné co tehdy udělala, bylo, že vysekla scénu mému muži, který se od začátku snažil, jak jen bylo v jeho silách. Všem závidím pečující babičky.
Proto, jestli máte možnost využít pomoci babiček, tetiček, švagrových atd. Buďte rády a rozhodně ji neodmítejte. Ono to je dobré i pro dětičky. My máme doma „asociála“, který na všechno potřebuje JEN maminku.
K těm čajíčkům, já opravdu 6 měsíců výhradně kojila a čajíčky jsem na:,–(ili až někdy od 8. měsíce.
Hezkej víkend všem!
Esterka 24.t.

 
esterka
Ukecaná baba ;) 1622 příspěvků 14.09.02 18:44

Ahoj Jiřino a Jíro,
tak jsem všechny Vaše příspěvky proplakal. Hrozně moc gratuluju a přeju hodně zdraví, a ať se Jírovi na světě líbí. Z Motola jsme si přinesli chlapečka koncem srpna 1999. A mám na to samé příjemné vzpomínky, které jsem si teď díky Tobě hezky oživila.
Mějte se všichni krásně a znovu gratuluju.
Esterka momentálně 24.t.

 
Anonymní  14.09.02 20:43

Ahoj Jiřinko a Jíro,
ten váš příběh je tak krásnej, že u něho bulím. Byla jsi hrozně moc statečná, fakt tě obdivuju. Opravdu to narození miminka musí být nejkrásnější věc na světě.
Moc vám přejeme jen ty nejkrásnější starosti na světě a už se těším, až budu moct napsat něco taky tak krásnýho.

Ještě jednou blahopřejem

Andrea, konec 36.týdne

 
Anonymní  14.09.02 20:51

Ahoj Esterko,

moc tě zdravím s mým mimi „naopak“. Skutečně je to poloha nožičkama dolů. I já mám pocit, že naše miminko bude velká individualita, když už teď musí mít něco „extra“. A je fakt, že žebra mně od té hlavičky pěkně bolí, brní, úplně cítím, jak se mi tam nemůže vejít. Mně řeknou za 14 dní termín i způsob vedení porodu (já bych totiž hrozně moc chtěla zkusit „normální porod“.
S tím tvým vyčerpáním po porodu (a hubnutím) to muselo být docela náročný. Mám z toho trošku obavy, prtože když jsem trošku ve stresu tak taky ubývám dost na váze (před porodem jsem nebyl žádnej cvalík - 174cm a tak 55kg) a taky nemám moc možností využít příbuzné, tak doufám, že vše dobře zvládnu.
No, tak ti aspoň moc přeju hodňoučké druhé mimi. Oni stejně bývají sourozenci úplně jiní, tak myslím, že máš velkou šanci.
Držíme palce.
Andrea+mimi naopak

 
naivnikacatko
Kecalka 140 příspěvků 15.09.02 08:17

jirinkoooo buuu buuu ja taky breciim, ja uz taky chci opikaaaaa :)) a urcite tu novou miminkovskou rubriku zaloz, jen co se nam opicka vyklube, hned tam za tebou prijdeme :-)) ja si ted asi 10× denne kontroluju kalhotky, jestli nahodou neco.. ale zatim nic :o) tak pusinku jirovi
paaaaaaaaaaa kace

 
Anonymní  15.09.02 14:27

Ahoj Jiro,

tady Kaja, momentalne taky anonymusova.
Jsem prave v internet. kavarne a snazim se nebulet, kdyz ctu tvoje psani. Mohli by si lidi okolo me myslet, ze jsem blazen.
Jsem z tebe uplne mimo.
Chtele bych ti jeste jednou poprat vsechno nejlepsi hlavne aby se vam oboum vsechno darilo. Vlastne trem.
Ja doufam, ze me taky brzy postihne tahle krasna udalost.
Tak zatim pa, snad uz v te nove rubrice,

Kaja 36t.

 
Anonymní  15.09.02 14:55

Ahoj Naivni Kacatko, cekatelky i vy co uz sve mimousky mate doma.
Tady se hlasi Kaja co je anonymus.

Musim te Kacatko a mozna i jine potesit, ze i me se udelaly strie. Na leve strane mam jednu a na prave strane bricha asi 7 kousku. A to mazu jak blazen, ale je videt ze to je k nicemu. I kdyz mozna bez toho mazani by to bylo asi horsi.
Vcera vecer jsem vytahla manzilka do kina na film Znameni. Doporucuji, pokud nejste tehotny. V noci se mi zdalo, ze si pro me prisli mimozemstani a tak jsem byla z toho vystresovana, ze jsem nemohla usnout a vsude jsem vydela prisery.
Pak jsem se zas probudila z pocitem, ze mam nejak mokro mezi nohama. A tak sem zacala zkoumat jestli je to voda, pot a nebo jestli jsem se pripocurala. Bohuzel jsem na nic neprisla. Po chvilce se mi chtelo zvracet a bricho me bolelo jako kdyz to mam dostat a tak jsem se asi hodinu pozorovala a az jsem z toho usnula. Takze nevim co to bylo asi streva a nebo ty mimozenstani na me neco zkousej.

Jinak me hrozne boli kost mezi nohama, snad se ji rika stytka [ nevim jak se to pise]

a v podbrisku jako kdyz jsem posilovala brisni svaly. Boli Vas taky neco takoveho.

Ve cvrtek jsem byla na kurzu o kojeni a taky se zaregistrovat v porodnici. Teda tam bylo tehuli to jsem jeste nevidela. Jen doufam, ze vcechny nebudou rodit ve stejnou dobu jako ja.
Nevidela jsem tu Majku, ma rodit zhruba ve stejnou dobu jako ja i na stejnem miste, ze by to mela uz taky za sebou .
Ja uz budu radeji koncit nejak me boli bricho a tak se radeji odvalim domu, kdyby nahodou.

Pa Kaja 36t.

 
Anonymní  15.09.02 14:59

Ahojky Jiřinko,
tak ještě jednou gratuluju k narození chlapečka a doufám, že všechno bude v pořádku a prima. To zjišťování pohlaví dle UZ je asi pěkně zavádějící. Znám tolik lidí, kteří čekali „jedno“ a bylo to „druhé“, že už taky přestávám věřit, co mi říkala doktorka, a to že to je určitě kluk. Ale ono je mi to teď opravdu jedno.
Díky za krásný popis porodu, oživila jsem si alespoň vzpomínky a máš pravdu, ty bolesti za tu radost a štěstí stojí. Tak držím palce ať je Jíra zdravé a hodné a veselé miminko, ať vám dělá víc radostí než starostí a ať má brzy bratříčka nebo sestřičku - hi. Já vím, že na to teď určitě ani trošku nemáš pomyšlení, viď? Držím palce, abys dlouho kojila a neměla s tím žádné problémy (Jako Já - hrdinně jsem kojila do roka a půl) a ať prostě všechno klape
Ahoj Kačka

P.S. Ozvu se asi až porodím, abych mohla přijít se svou troškou do mlýna

 
Anonymní  15.09.02 17:46

Ahoj Jiřinko,moc přeju Vám oběma jen to dobré,a celkem ti závidím,že už to je za tebou.Mě to čeká nevím kdy,už 3 den měl být malej na světě,jenže se mu u mě v pupíku tak líbí,že doufám,že vyleze sám a nebudou mě muset porod vyvolávat…Popsala jsi průběh porodu tak dojímavě,že jsem měla co dělat,abych nebrečela…muselo to být hrozný,co?Ale ty jsi tak statečná,že můj strach trošku pominul,i když…n­evím,co mě čeká,tak se ještě pořád bojím.Tak at se ti s miminkem daří,a snad to taky zvládnu!!!! Přenášející Monča,Brno,41­.týden.

 
Anonymní  15.09.02 17:55

Ahoj Kájo,musím tě potěšit,že s bolestí té kosti se potýkám už dýl,jak 2 měsíce,prý se pánev připravuje na porod a tudíž se roztahuje,ale že bych z toho byla nějak odvázaná,to se říct teda nedá,protože už přenáším,a je to den ode dne horší…Tak vydrž,nic jinýho nám nezbývá!!! Papapa,Monča,Brno,41­.týden.

 
Evca5
Povídálka 45 příspěvků 16.09.02 14:19

Ahoj Jiřino

Také se připojuji ke gratulacím. Je pravdou, že tvůj příběh je tak dojemný, že jsem se taky skoro rozbrečela. Asi jako každý :)) Je fajn, že si svůj zážitek takhle pěkně popsala, ať taky ostatní holky vědí že né vždycky to chodí přesně podle „chytrých“ knížek.
Přeji vám ať vám malý Jíra pěkně roste a jste s ním moc a moc šťastný. Ať vás provázejí jen ty příjemné starosti.
Ahoj Evča 31.t.

 
Evca5
Povídálka 45 příspěvků 16.09.02 15:10

Ahoj holky

Tak mám dnes o něco veselejší náladu než obvykle. Byla jsem totiž na ultrazvuku a viděla tak mimíska. I když už jsem toho moc nerozeznala. Třeba nožičky jsem nepoznala vůbec. Doma jsem pak ohlásila, že maličký váží 1613 gramů a manželovo rodiče se na mě tak nevěřícně dívali. Prostě nechápali jak by mohl nějaký ultrazvuk mimíska zvážit. (ach jo, to je ta stará generace :))
Jak to budeme aplikovat u nás doma po porodu ani nijak neřeším, protože manželovo rodiče pochází až z druhé strany polokoule, tak jsou nyní už u nás a po porodu tu tedy budu mít na „výpomoc“ tchýni. Ale řeknu vám, že bych byla asi raději bez té „výpomoci“.

Vím, že je lepší používat v porodnici ty jejich vložky ale jaksi si neumím představit vložky o kterých psala Jiřina, že je mohla nosit i bez kalhotek. Pamatuju si z prvního porodu, že ty nemocniční vložky byly dobré ale že bych je mohla nosit i bez kalhotek, tak to by se mi asi nepodařilo:)) I když jsem si někdy připadala jako zápasnice sumo:)) Měla jsem je od pupíku až přes celý zadek a ještě k tomu mě sestřička upozornila, že si ze začátku musím brát minimálně tři. No nevím jestli mají všude stejné …

Poslední dobou si holky připadám i nějak víc aktivnější. No nevím jestli to není jen tou přípravou výbavičky. Já bych pořád něco dělala. A když třeba jeden den mám volný, tak si připadám líná. Na mimíska mám skoro všechno připravené. Postýlku a kočárek se mi ještě nechce připravovat, protože si myslím, že je ještě brzo. Tak já si asi půjdu dát svačinku.
Zatím ahoj Evča - 31.t.

 
Evulka
Zasloužilá kecalka 804 příspěvků 16.09.02 19:03

Ahojte maminky a skoromaminky!!

Musím se pochlubit, že 4. září 2002 ve 2:04 v noci se nám narodila Lucka, byla sice droboučká 2,90 kg, 50 cm, ale krásná a zdravá!!

Porod byl fuška, ale proběhl ještě relativně hladce a v porodnici mě pochválili, jak jsem na prvorodičku krásně rodila.

Na internet jsem se dostala až teď, protože s malou je o zábavu postaráno 24 hodin denně, navíc nás stejně jako Kryštůfka nebo Viktorku trápí prdíky a teď se k tomu přidal ucpaný nosík.

Přeju všem skoromaminkám, ať už mají svoje pokládky brzy u sebe (vidím, že miminek přibývá) a maminkám, ať jejich děti pěkně spí, nehltají a netrápí je prdíky, protože je to kolikrát fakt o nervy, dívat se na plačící dítě a nevědět, jak mu pomoct.

Eva a Lucka (13. dnů)

 
Barcaz
Kecalka 108 příspěvků 16.09.02 21:55

Ahoj, posílám upřímnou gratulaci k dalůšímu miminku. Doufám, že brzo budete v pořádku, nás trápí bříško pořád… Barča + Kryštůfek

 
Barcaz
Kecalka 108 příspěvků 16.09.02 21:56

Ahoj, posílám upřímnou gratulaci k dalšímu miminku. Doufám, že brzo budete v pořádku, nás trápí bříško pořád… Barča + Kryštůfek

 
Milada01
Kecalka 174 příspěvků 17.09.02 09:02

Ahoj maminky a miminka a skoromaminky s bříškama!
Konečně se také hlásím, měli jsme teď počítač v opravě, ale i když teď není moc času, počtení na e-miminu opravdu chybí.
Nejprve chci pogratulovat Jiřince k Jírovi (jsem dost silná povaha, ale při čtení Tvých komentářů mi opravdu ukápla slzička) a Evulce k narození Lucky. Přeji Vám všem hodně zdraví a hodná miminka!!!
My jsme se už druhý den začali také potýkat s prdíkama, ale Adámek statečně bojuje, kope a pobrekává u toho, naštěstí zatím nijak silný pláč. Tak jsem dnes ráno na:,–(ila fenyklový čaj, snad mu to pomůže.
Jinak jsme teď museli udělat restrikci ohledně kojení, protože Adámek si zvykl pít tak hodinu, někdy i déle, a to tím způsobem, že mezitím dlouho žužlal, pak chvíli zase pil, pak se začal rozčilovat, že mu vypadla bradavka atd. Tak jsme ho jednou „odtrhli“, že ho budeme muset nechat vyplakat, ale po hodině už jsme neměli sílu, a tak jsem si ho po:,–(ila do klína a uhoupala ho k usnutí.
Dudlík zatím nechceme zavádět, prý se tím zničí technika kojení, nejdříve prý po šestinedělí. Jak jste na tom s šidítkama Vy?
A ještě mám dotaz na maminky chlapečků. Přetahujete pindíka nebo ne? U nás co doktor, to jiný názor, ten náš řekl, že do pěti let vůbec nic nedělat, že si to „příroda zařídí sama“.
Mějte se moc hezky!!!
Milada a Adámek (29 dnů)

 
Ivik4
Závislačka 3152 příspěvků 17.09.02 10:55

Ahoj Evi!
Gratuluji k narození Lucinky. Na to, že měla 2,90 je to pěkná dlouhánka!!! Ať hezky roste a všechno spolu zvládnete.
Ahoj
Ivča, 33.t.

 
Ivik4
Závislačka 3152 příspěvků 17.09.02 10:56

Ahoj holky e-mimčový!
Tak jsem si minulý týden udělala zcela neplánovanou třídenní pracovní pauzu. Jsem totiž holka ?šikovná?.
Abych to vysvětlila: minulý týden (v úterý večer) si takhle kráčím po chodníku s kamarádkou těhulí a najednou ležím na zemi ani nevím jak. Ten chodník končil takovým malým schůdečkem, kterého jsem si vůbec nevšimla (jak manžel zhodnotil: když kecáme, nevidíme, co se kolem nás děje - to možná trochu uhodl), špatně jsem na něj stoupla a vyvrtla si kotník. Válela jsem se tam asi deset minut, protože jsem vůbec nebyla schopná přes tu bolest vstát. Úplně se mi udělalo zle, na omdlení. Po chvilce ta bolest trochu odezněla a my dostaly s kámoškou záchvat smíchu, protože jsme si představily, jak musíme vypadat ? jedna s břichem se válí na zemi, druhá s břichem nad ní stojí a neví si rady, co má dělat… Pak jsem dopajdala k autu se záměrem, že zamířím na pohotovost, aby se podívali na tu nádheru ? snad během pěti minut mi na té noze naskočila v místě kotníku obrovská boule a nešlo se toho ani dotknout. V autě jsem pro změnu dostala záchvat pláče, protože mi došlo, že se klidně mohlo stát něco mimískovi, když jsem sebou tak třískla. Tak jsem si pořád hladila břicho a přemlouvala jsem mrňouska, aby kopnul a dal mi znamení, že je v pořádku (no ? kdyby mě někdo viděl, tak by si musel myslet, že jsem se zbláznila… ). Když jsem se po chvíli uklidnila, dojela jsem na tu pohotku. Tam mi to paní doktorka prohmatala, zkonstatovala, že to asi bude jen výron a zlomenýho nic, což mě uklidnilo. Chtěla mě poslat na rentgen, ale tomu jsem se bránila. Tak mi nakonec napsala jen nějakou mastičku, doporučila ledovat a poslala mě do postele. Vydržela jsem lenošit ještě ve středu, ale jen mi trochu otrnulo, tak jsem začala pokulhávat po bytečku a musela pořád něco dělat ? já jsem hrozně neukázněná pacientka! Šéf mi už ve čtvrtek volal, kdy jako přijdu do práce, čímž mě trochu naštval (máme navíc kanceláře v pátém patře ? bez výtahu ? takže mi dá zabrat se tam s tím bříškem vyšplhat i normálně, natož když jsem měla ?hnátu? bolavou…). Skoro za týden bych měla končit a on se pořád tváří, jak když se nic neděje… No, chápete to???? To je teda uznání pro nastávající matku!
Včera jsem se celá lačná hned vrhla na e-mimčo, abych si přečetla všechny komentáříky. Bylo toho tolik (u Káčátka a u Monáčků), že jsem si to musela vytisknout a četla jsem si to až večer).
Ze všeho nejdřív musím ještě jednou pogratulovat Jiřince k narození chlapečka. Na to, že se narodil o tolik dřív, je to docela chlap!!! (Moje neteř byla v termínu a měla drobeček jen 2,60 kg!). Jíři nečekaný odjezd do porodnice mě jen trochu ?rozhodil? vzhledem k tomu, co všechno ještě nemáme… Měla bych to asi začít brát vážně a už si pomalu vše připravovat. A hlavně už konečně koupit tu postýlku !!!
Když čtu příspěvky, tak koukám, že holčičkám se na svět nějak nechce ? je to tady skoro samej kluk!!! Já jsem stále vydržela a nenechala jsem si to říct, ale podle toho, co mi paní doktorka naznačila na UZV, tak mám na 90% předtuchu, že budeme mít taky klučíka. Manžel se mnou totiž nemohl jít na ultrazvuk, tak jsem si to chtěla nechat nahrát na kazetu, aby se na mrňouska mohl mrknout doma na videu. Paní doktorka povídá: Vy už víte, co to bude, že jo? A já na to, že ne, že chcem překvapení. A ona: Tak se na to doma nekoukejte!!! Já samozřejmě hned doma hodila kazetu do videa a mohla si oči vykoukat, jenže v těch šedočernobílejch šmouhách jsem teda nic neodhalila… Ale myslím si, že ta holčička by zas tak k poznání nebyla… (a když paní doktorka naznačovala, jak je to jasný ? no, nevím, ale už se pomalu začínám smiřovat s tím, že to bude nějaký rošťák a že můžu zapomenout na copánky!!!).
Bříško mi za poslední dva týdny docela vyrostlo. Asi před rokem jsem si nechala na břiše vyříznout takové tři nepěkné velké pihy a kdybyste viděly (nebo spíš cejtily!) co teď dělaj ty jizvy… no, někdy se můžu udrbat! Manžel už si z toho dělá srandu, že vypadám, jak když mám nějaké blešky. Můžu to mazat, jak chci, ale jak se ty jizvy asi natahujou, tak to fakt hrozně svědí.
Nevíte, co se narodilo Frndulce? Možná se to tady někde píše a přehlídla jsem to.
Měla jsem toho na srdci asi ještě víc, ale nějak mi neslouží paměť… Já teda trošku doufám, že je to nějak způsobený tím těhotenstvím ? protože co jsem včera odpoledne předváděla, to by bylo snad za normálního stavu neomluvitelné: nejdřív jsem si vyzvedla na poště balíky, všechno pěkně podepsala, zaplatila a balíčky tam zapomněla!!! Naštěstí na mě nějaká hodná paní zavolala, tak jsem se pro ně vrátila. Pak jsem šla do samošky koupit rohlíky a něco k tomu. Smetánek a sýr jsem dala na ten pojízdný pult a rohlíky držela pořád v ruce. Prodavačka namarkovala to z toho pásu a říká: Rohlíky máte vedle z pekárny? Já na ni koukala jak tele ? proč bych je jako měla mít z pekárny??? A ona zas: No, jestli jsou od nás, tak vám je ještě musím započítat…! No, já musela bejt rudá až někde, jak jsem se styděla. Snad pochopila, že to byla opravdu zapomnětlivost ? takhle okatě bych asi těžko něco kradla! No, hrůza… (připadala jsem si jak pitomec).
To jsem se zas rozkecala…
Mějte se moc hezky a užívejte si bříšek nebo těch dárečků v postýlkách, Ivča, 33.t.

 
Barcaz
Kecalka 108 příspěvků 17.09.02 13:20

Díky, zkusíme to, fakt už nevím, co s tím… Barča

 
Johanka1
Zasloužilá kecalka 601 příspěvků 17.09.02 13:25

Ahoj Ivčo, před chvílí jsme si s Katy na Monáčkovi psaly, jaká je to nuda, když nikdo nic nepíše… ale jaké to příjemné překvapení - někdo je taky hodně ukecanej jako já. Od srdce jsem se musela zasmát, vím, že tvoje vyprávění moc k smíchu není, ani nejsem škodolibá, ale ja to tak dobře napsaný, že to nejde vydržet nesmát se!! Hlavně že jsi to všechno přežila ty i mimoušek ve zdraví. Dobrý vzrůšo. S tím tvým šéfem - jako bych viděla toho mýho - nenechal by mě ani v klidu umřít, otravuje mě pořád na mobilu i když jsem na dovolené nebo nemocná a ještě se rozčiluje, že to neberu HNED, protože ON něco potřebuje…a běda jak není signál nebo když si to vypnu… někdy, dost často, mám chuť mu ten telefon hodit na hlavu a na všechno se vykašlat, příplatky za nervy žádný neberu, i když na plat si nemůžu stěžovat. Docela mě trápí to, jak se toho otravování zbavit, abych měla na mateřské klid a nemusela se s ním kvůli tomu rozejít ve zlém, chci se do práce brzy vrátit. Taky mu asi ještě nedochází, že jsem těhotná, i když narozdíl od tebe budu ještě víc než 2 měsíce chodit do práce. Prostě chová se někdy hrozně a aspoň tady si můžu postěžovat.
Tak se měj fajn a někdy zase něco pěknýho a dlouhýho napiš.
Johanka 22. t.

 
Barcaz
Kecalka 108 příspěvků 17.09.02 13:51

Ahoj holky, moje rada ohledně pomoci doma v začátku - určitě jo. Já jsem si myslela že to sama v pohodě zvládnu, ale ač si s tchýní rozumím všelijak, byla jsem nakonec ráda, že s námi byla a ukecávala jsem ji na dýl. Už jsem si musela domů pozvat taky kamarádky a sestřičky z hlídací agentury, protože jsem potřebovala pracovat nebo si odpočinout a Kryštof a jeho prdíky jsou opravdu zabíračka. Takže někoho to určitě chce, Kryštof si mění rytmus podle sebe, takže nikdy člověk neví, co za chvíli bude, pokud ho zrovna nemám v kočárku, ale to zase musím pořád jezdit a skoro se nezastavit, jinak je hned vzhůru … Takže žádná mateřská „dovolená“ (cha, moc by mě zajímalo, kterej chytrák tenhle název vymyslel). Spíš si přijdu jako na odtučňovacím táboře, i s nočníma bojovkama, poplachama, přepadama a hlídkama. A s heslem: „Buď vždy připravena, pořád se něco děje“. A denní program přepestrý a bohatý s minimem jídla. Docela bych brala spavé miminko, když si představím, jaký divoch Kryštůfek bude až ještě vyroste… To asi zhubnu až na těch svých vysněných 65 a méně! Ale abych jen nefňukala, jinak se s Kryštůfkem i hodně nasmějem, třeba když je po kojení hodný a já s ním chodím po bytě, jeho hozeného přes rameno a on drží hlavičku nahoře, oči dokořán a kouká na různé věci, oči vyvalené.. A po jídle se tváří taky moc pěkně, vyvaluje oči, vyplazuje jazyk až na bradu, kroutí očima a usmívá se šibalsky nebo naopak ušklíbá se takovým zhýralým úsměvem. A někdy vypadá jako kdyby se při tom kojení děsně opil a vypadá hrozně legračně. A když Kryštůfek spinká, je tak sladkej… No, já vím, je jako ostatní miminka, ale tohle je prostě můj slaďoušek. Tak se mějte Barča+Kryštůfek

 
Barcaz
Kecalka 108 příspěvků 17.09.02 13:54

Mě se taky strie udělaly až v 8 měsíci - především na břiše a pak na bocích a na jednom stehně, a to jsem se mazala skoro od začátku. Prostě přírodu neoblafneš. Ale když to budeš mazat pořád dál, zmizí ti po porodu rychleji. Barča

 
Anonymní  17.09.02 16:10

Jiřko, moooc gratuluju a dávejte na sebe pozor!

Bublina s Viktorkou (už 5 týdnů, to to letí :)

 
Evka1
Povídálka 15 příspěvků 18.09.02 10:56

Ahoj Milado a Adámku!
Taky se potýkáme s prdíkama a kopeme a cvičíme.

S tím kojením to je potíž. Mně obě děti, naštěstí, došli docela brzo k tomu, že nejlepší je se pořádně nacpat během jednoho kojení z obou prsů a z každého tak 7 minut a je to. Štěpánek (23 dní)přibral tímto stylem 40 deka za týden a začíná být zřetelně buclatý. V porodnici říkali, že se přepíjí, že je mu pak špatně, tak ho mám mírnit. Vyřešil si to sám. Taky mi tam říkali, že mu nic přetahovat nemám. I dětská doktorka. Ta, myslím, mluvila o dvou letech. TAkže to tak nechám být.

Dudlík jsem dávala dceři od prvního dne doma, takže s ním hlavně spala. V kojení se to neprojevilo vůbec. Odstavila jsem jí až v osmi měsících, do té doby pila a tloustla vzorně. Klučina ho moc nechce a rozhodně s ním nespí. Když už mu ho vnutim, tak ho to na chvíli zaměstná, takže se nemele a nekřičí, ale když se uklidní, tak ho zas vyplivne a spí bez něj. S kojením to taky nic neudělalo, takže neměj obavy.

Zdraví
Eva a Štěpán

 
Ivik4
Závislačka 3152 příspěvků 18.09.02 13:15

Barčo, dej za nás Kryštůfkovi k dnešnímu svátku pusinku! Přejeme hodně zdravíčka, štěstíčka a hlavně hodné a milující rodiče!
Ivča + 33.týdenní kopající štěstíčko

 
Anonymní  18.09.02 13:39

Ahoj Evo a Lucinko,

gratulujeme k další potenciální kamarádce - konečně taky nějaká holčička! :)))

Bublina s Viktorkou

 
Evca5
Povídálka 45 příspěvků 18.09.02 14:31

Ahoj Evi

Gratuluji vám k vaší Lucince. Ať vám přináší jen samou radost. Mějte se hezky.
Ahoj Evča 31.t.

 
Anonymní  18.09.02 20:47

Ahoj Milado,

my dáváme dudlíka jen ve chvíli, kdy přesně jak popisuješ, kojení dlouho trvá, a přitom Jíra jen žužlá. Tak ho uložím, dám dudlíka, chvilku ho hladím a většinou za chviličku usne a vyplivne ho. Jinak dudlíka mi pořídila ségra nějakýho toho spešl zdravotního (je takovej zploštělej) pro novorozence.

Co se týká pindíka, doktorky v porodnici i naše dětská říkali nepřetahovat, v podstatě s pindíkem nic nedělat. Takže s ním nic neděláme.

Snad jsem Ti aspoň trošku pomohla.

Jiřina + Jíra

Vložit nový komentář