Nakonec to byla Jindřiška...

Helča J  Vydáno: 24.10.16

Když jsme zjistili, že neplánovaně čekáme třetí mimi, byli jsme v totálním šoku. My oba s manželem jedináčci a mít takhle velkou rodinu. Navíc nejstarší dcerce mělo být v době porodu 4 a 3/4 let. Ale samozřejmě jsme se začali těšit na mimi, i když obavy byly. Teď si říkám, jestli některé moje výroky nebyly rouháním a to, co se nám stalo, trestem.. :(

V únoru letošního roku jsem objevila velmi neplánovaně dvě čárky. Byl to šok, ještě jsem kojila v té době 16měsíčního syna a menstruaci jsem měla do té doby jednou. Muž hrozně řešil, že tři děti v dnešní době jsou fakt divný. No ale nakonec si to nějak sedlo a my se začali těšit.

Prvotrimestrální screening nám (tak trochu očekávaně) vyšel opět špatně, stejně jako u syna, vždycky mi špatně vyjdou ty hormony. U syna jsem kvůli tomu pak byla na CVS (odběr choriových klků), to jsem teď určitě nechtěla. Zaplatili jsme tedy 15 tisíc za testování z mojí krve, které díkybohu vyšlo dobře. Takže těšení už nestálo nic v cestě.

Bylo mi dobře, ani jednou jsem nezvracela, na kontrolách vždy vše úplně vzorné. Běhala jsem kolem dětí, takže pohybu dost a odpočinku málo, večer jsem bývala dost hotová, ale celkově to bylo krásné období. Hodně jsme cestovali, byli jsme v létě v 7. měsíci v Itálii autem.

Koncem června jsme se přestěhovali do domečku, koupili jsme ho právě kvůli malé, abychom se všichni vešli. :) Léto bylo fajn, postupně jsme se zabydlovali. A pak přišlo září…

Dcera šla poprvé do nové školky, ve čtvrtek a v pátek. Měla jsem veliké obavy, jak si zvykne, přece jen v minulé školce to bylo moc fajn a ona tam měla dvě hodně dobré kamarádky. Ale po těch dvou dnech to bylo super, hned si tam našla nějakou holčičku, se kterou si hrála a vše vypadalo úplně ideálně.

Ten pátek 2. září (já 35+6) jsme pak odjížděli na víkend k mojí kamarádce z gymplu do Nového Města nad Metují. Jezdíme takhle na dámskou jízdu s kamarádkami každý rok, tentokrát jsem poprvé „přibrala do party“ i muže, aby mi pomohl s dětmi, když už jsem měla takový pupek.

Cesta byla zdlouhavá, objížďky a tak, trochu mě břicho tlačilo, ale přičítala jsem to pásům v autě. Ubytovali jsme se v apartmánu a pak šli za tou kamarádkou domů. Má tři děti, naše si s nimi hezky hrály, my povídaly, bylo to fajn. Ale najednou k večeru mě to břicho začalo tlačit už docela dost.

Postupně mi začalo být tak špatně, že jsem si musela lehnout na gauč. A začala jsem zvracet. Myslela jsem, že je to z jídla (byli jsme na obědě v takové pochybné hospodě). Bylo mi taky na omdlení, pak jsem i omdlela. Ale absolutně by mě nenapadlo to spojovat s pupkem.

A nechtěla jsem do nemocnice, abych tam nejela s nějakou hloupou virózkou. Nakonec šel manžel uložit děti k spánku a zatím se o mě starala ta kamarádka. Do toho ještě přijely ty dvě další kamarádky z Prahy. Chudinky musely na mě koukat, jak se tam svíjím a zvracím. :( Pak se vrátil muž, že děti už spí a jestli teda nepojedem.

Byla jsem už fakt mimo, nakonec jsem mu to teda odsouhlasila, že pojedem, ale hned jak jsem se pokusila zvednout, omdlela jsem, takže jsme nakonec volali rychlou. Naštěstí nemocnice v Náchodě byla asi 8 minut jízdy. Hned se mnou na gyndu, na ultrazvuk, kde mi pan doktor oznámil tu hnusnou věc - předčasně se mi odloučila placenta a miminko zemřelo.
A že je tam za placentou velký hematom a bude akutní císař.

Pamatuji si, že jsem prosila, ať mě uspí, že nechci o ničem vědět. Bylo to hrozné, ale jak mi bylo zle, už jsem lezla bolestí po zdi, hlavně jsem toužila, aby mě už uspali a já měla „klid“. No a tohle bylo v pátek pozdě večer a já se nakonec probudila v sobotu večer na ARO a začínala se dozvídat, co se se mnou dělo.

Ve zkratce - najednou jsem jim na sále začala hrozně krvácet, neměla jsem najednou žádné srážlivé látky, krvácela jsem odevšad a ztratila jsem 2,5 litru krve. Vypadalo to se mnou hodně zle, taky mi reálně chtěli vzít dělohu, ale už jsem se pak začala stabilizovat, tak mi ji nakonec nechali.

Když mě probudili z umělého spánku, byla jsem na ARO a ze mě spousta hadiček - na dýchání, z nosu, kapačky, z břicha, cévka… Chudák můj muž, měl o mě hrozný strach a k tomu byl ještě v cizím městě, sám s dětmi, které s sebou měly málo oblečení, protože jsem balila na víkend a náš pobyt se nakonec prodloužil na 12 dní.

Muž mi pak, když už jsem vnímala, řekl, že to byla holčička (do poslední chvíle jsme to nevěděli) a že tedy vybral jméno Jindřiška - jedno z těch, o kterých jsme se bavili. Podle papírů se nakonec narodila v sobotu 3.9.2016, jen dva dny potom, co jsme ještě šťastně slavili synovy druhé narozeniny.

Skvělý pan doktor, který mě operoval a nakonec zachránil, za mnou pak ještě několikrát přišel a dobře jsme si popovídali, mimo jiné říkal, že si nemám dělat výčitky, že jsme přijeli tak pozdě, že i kdybychom jeli hned, už by stejně asi bylo pozdě. Ale stejně mě to občas napadne - neudělala jsem něco špatně? To, že jsem byla tak aktivní, běhala kolem dětí, pořád jsme někam cestovali, tahala jsem malého - nemohlo tohle všechno nějak přispět? To už se nikdy nedozvím. :(

Po návratu domů jsem byla tak moc vděčná za moje děti - bez nich bych asi reálně uvažovala o sebevraždě. Nemusím vám říkat, jaký je to masakr pro psychiku - prostě v jednu chvíli nosíte zdravé dítě a najednou cvak a je všechno jinak, v jediné sekundě. Jak moc chce člověk v té chvíli vrátit čas…

Snažím se věřit tomu, co mi všichni říkají - že vše má nějaký důvod. Ale zatím jsem nepřišla na to, jaký. Je pravda, že tohle člověka hrozně změní, já si třeba mnohem víc vážím chvílí s našimi dětmi, i když jsou občas opravdu na pěst, stejně si nakonec řeknu díkybohu za ně! A mnohem víc se s nimi mazlím, ňuchňám je, prostě jim dávám najevo, jak je miluju. Jinak se budu asi vracet do práce, aspoň snad přijdu na jiné myšlenky. A taky uvažujeme o štěňátku.

Malou máme v urničce, chceme ji pochovat u nás na zahradě, když už jsme to tady kvůli ní kupovali. A taky chceme zasadit strom. Myslím na ni denně, ale už nepláču tak často. Život prostě musí jít dál, už kvůli dětem a manželovi. Jestli bude ještě někdy třetí, to se uvidí, zatím mám na dva roky zákaz a pak mi bude 33, tak to by snad ještě šlo.

Omlouvám se za román, ale opravdu jsem to potřebovala někomu sdělit, je to pro mě taková terapie. Všem maminkám přeju nejvíc ze všeho zdravé děti, protože to je opravdu velké požehnání a není to bohužel samozřejmost.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 5.0 bodů
 Váš příspěvek
 
Andrea.Tom
Zasloužilá kecalka 605 příspěvků 24.10.16 12:06

Teda 8o Čekala jsem pěkný příběh, podle nadpisu… Ale teda tohle je mi líto :/ Každopádně 2roky by na mne byla dlouhá doba, ale pokud by to bylo neplánované, tak bych si tu pauzu dala :) :hug:

 
Ketty655
Zasloužilá kecalka 609 příspěvků 14 inzerátů 24.10.16 12:22

Drzim palce at uz je vse u vas jen stastne :hug:

 
krepelkad
Povídálka 45 příspěvků 24.10.16 13:08

Uplne jsem cekala jinej zaver. Drzte se a urcite za ty cca 2 roky muze mit miminko. Je to smutny, ale asi to tak melo proste byt. Bouzel znam 2 maminky co takhle museli porodit mrtve miminka :( ja bych se asi zhroutila, ale jak pisete musite tady byt pro deti a manzela. A dekujte bohu ze jste jim nakonec nezustala na stole, podle toho co pisete, tak to tak malem vypadalo.

 
hanulech
Zasloužilá kecalka 510 příspěvků 15 inzerátů 24.10.16 13:40

Ať už Vasi rodinu ceka jen to dobre! Posílám hodně sil! :hug: běhání kolem deti, cestování apod. má spousta maminek..a do nemocnice bych také nejela hned, vůbec nic si nevycitej, příroda je (bohužel) mocna čarodějka..

 
chs.jasmin
Závislačka 4393 příspěvků 24.10.16 14:00

To je mi moc líto, pobrečela jsem si. Člověk se začne bát s prvním pozitivním testem a bát se nepřestane ani po porodu :hug: Upřímnou soustrast.

 
cafina
Stálice 58 příspěvků 24.10.16 14:28
:-( smutny pribeh

Uf jako bych cetla muj pribeh, ale s tim ze u me vse dopadlo dobre a jako zazrakem jsme oba prezili…uplne se mi to vratilo :-(. Taky se mi v 34tt odloucila placenta a ztratila jsem 2,5l krve..do ted mam velke bolesti bricha a taky jsem mela zakaz otehotnet, ted se po trech letech snazime o druhe. A to mi 33let uz klepe na dvere. Drzim palecky at se jeste dockate a preju hodne sil.

 
samanta2208
Kelišová 5368 příspěvků 24.10.16 14:43

Jste silná držím palce ať to co nejdřív přestane bolet. Člověk si právě slovniho spojení přeji hlavně zdravé dítě nejvíc začne vazit když se něco podobného stane. Na mě také při každé kontrole doktoři civi jak na blázna když jim mezi dveřmi říkám nechci vědět co čekáme přeji si jej zdravé dítě.

 
Tichopredbouri
Kecalka 286 příspěvků 24.10.16 15:55

Smutný deníček :( Nečekala jsem takový konec. Je mi líto, že vás potkalo tohle neštěstí. Doktorům poklona, že ti dokázali zachránit život. Upřímnou soustrast a vaší rodině už jen klid a všechno dobré :hug:

 
Taka
Kecalka 238 příspěvků 24.10.16 17:34

Nějak nemám slov… :,(
Upřímnou soustrast. Přeji vaší rodině už jen to dobré :hug:

 
Dominika2016
Stálice 63 příspěvků 24.10.16 17:43
:hug: :srdce:
 
Romilda
Kecalka 137 příspěvků 24.10.16 18:16

O odloučení placenty jsem se poprvé dověděla až ze smutného příběhu Frndy, předtím jsem vůbec nevěděla, o co se jedná.(A to čekám už třetí dítě)
A teď čtu další podobný smutný denicek a to mi potvrzují i Vaše slova, že mít zdravé miminko není samozřejmost, ale je to dar. Čím víc se toho na emiminu o možných komplikacích v těhotenství dozvídám, tím zřetelněji si to uvědomuju.
Z posledních odstavců na mě už naštěstí sálá jakási Vaše vnitřní síla nevzdat se a bojovat, navíc máte děti, manžela, zkrátka rodinu, která Vás potřebuje. Ze srdce Vám přeju, abyste ztrátu Jindrisky nesla statečně a vnitřní síla Vás neopoustela. Ženy toho někdy musí vydržet opravdu hodně :kytka:

 
Aslei
Zasloužilá kecalka 583 příspěvků 24.10.16 18:43

:,( Takový konec jsem nečekala.. Přeji Vám ať jsou Vaše dny plná radostí a bolesti u srdíčka žádné :hug:

 
Jahudka82
Kecalka 470 příspěvků 24.10.16 19:43

No teda, tohle by se opravdu nemelo dit, ale urcite vam Jindriska jeste posle brasku nebo sestricku - kdyz uz si vas naslo treti miminko takhle neplanovane, tak jeste ani za ty dva roky nebude pozde to zkusit, asi je to vas osud, mit velkou rodinu a urcite se jeste dockate - vypadate na rodinu ktera drzi pohromade a dokaze ustat leccos, moc preju aby vas tohle jeste vic stmelilo a bolelo to cim dal tim min! Trochu vim jake to je si vycitat vsechno mozne, co clovek mohl a mel nebo nemel udelat, ja sice „jen“ potratila v 7. tydnu, coz je proti tomu, co se stalo vam, nesrovnatelne, ale ty pocity, proc se to muselo stat zrovna nam, co jsem udelala spatne, ty znam moc dobre a tak trochu, obcas, me pronasleduji doted, i kdyz uz je to pul roku - ale mne uz tahne na 35 a taky mam ted narizeno to snazeni nejak usilovne nehrotit, dost mi lital tlak, takze to je ted hlavni priorita u me ho dat do poradku a vypada to ze se to i dari, prasky pri kterych by se otehotnet nemelo uz dobiram a snad budu moct po dobrani cca za tyden, od dalsiho cyklu prejit na ty povolene i v tehu a pred nim…zaplatpanbu uz jednoho prcka doma mam, ale mit 31 a dve zdrave deti, tak bych si piskala, ja mela v 31ti teprve prvni…a ani to nebylo „na prvni dobrou“, pritom mam kolem sebe kamaradky, ktere otehotnely hned, jak na to i jenom pomyslely…proste takove ty typy „otrou se o trenky a jsou v tom“, nam to pokazde trvalo 3/4 roku nez se mi srovnal cyklus a telo bylo ready… takze ty obavy, ze uz to pak nepujde tak snadno po te narizene pauze docela chapu, pockala bych treba pul roku a pak to nechala na prirode, pokud tam nejsou nejake vazne zdravotni duvody proc dva roky cekat, telo stejne dalsi tehotenstvi nedovoli, dokud na to nebude pripravene… drzim moc palce, at se s tim vyrovnas, nezatlacuj to kvuli detem a snaze vypadat silna a v pohode nekam do podvedomi, to by se nemuselo vyplatit, asi je lepsi to ze sebe fakt dostat ty emoce, treba i touhle formou - dobry krok, a meli jste vybrane krasne jmeno! Tak treba na nej jeste dojde:-)

 
Uživatel je onlinereinkarnace
Závislačka 3734 příspěvků 6 inzerátů 24.10.16 20:14

Na to se nedá nic napsat…hodně štěstí a hlavně zdraví pro všechny!!! A jak si pořád pokládáš otázku o tom smyslu: minimálně nějaká vyšší síla chtěla, abyste se přestěhovali…zřejmě vás v novém domově něco zásadního ještě čeká :kytka: :hug:

 
123Soňa
Kecalka 229 příspěvků 24.10.16 21:16
:hug:
 
slavuska1
Vesmírná mluvilka 31224 příspěvků 24.10.16 21:49

To mi je líto :hug: :hug:

 
Uživatel je onlinepe-terka
Echt Kelišová 8191 příspěvků 24.10.16 21:50

Moc mě to mrzí :hug: Podobných příběhů čtu bohužel čím dál víc a nechápu, jak je to možné. Musí to být hrozné :? Máš štěstí v neštěstí, že už máš fungující rodinu, zázemí, muže a dvě krásné děti.
Moc vám fandím, aby vám jednou Jindřiška z nebe poslala další dítko, živé a zdravé :kytka:

 
ChZuzka
Zasloužilá kecalka 909 příspěvků 25.10.16 13:25
:srdce: :srdce: :srdce: :hug: :hug: :hug:
 
Lidym
Ukecaná baba ;) 1300 příspěvků 29.10.16 21:57

Moc mě to mrzí. Tak jsem zažila nečekané otěhotnění a říkala si jak to zvládnu, že to mohlo ještě chvíli počkat. Když jsem se začala těšit a ještě na vysněnou hočičku, přišla jsem o ni. Také jsem si to vyčítala, potom i té spoustě doktorů, kteří nepřišli na to, že mám zánět. Dlouho mi trvalo, než jsem se s tím nějak srovnala. Teď jsem těhotná a naštěstí si mě doktorka hlídá, protože se mi zase objevil problém, na který se přišlo včas.

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček