Napotřetí

Martufa  Vydáno: 20.09.08

Přečetla jsem si některé články o vašich porodech a rozhodla jsem se přidat taky svou  (troškou?!) do mlýna.
První  dcera se narodila 30.12.2003 v 11­.45 na manželův svátek, takže jako takový pozdější vánoční dáreček.
Na první porod si moc nevzpomínám. Snad jen, že mi v půl šesté ráno praskla voda a tak jsme asi o hodinu později vyrazili směr Zlínská nemocnice. Bolesti jsem zatím neměla, cesta byla vcelku rychlá, vzhledem k tomu, že jsme jeli brzo ráno. V nemocnici mi natočili monitor, potom oholili, dali klystýr (pro mě asi ta nejhorší věc z prvního porodu) a odvedli mě do porodního boxu. Manžela mezi tím poslali na snídani, takže se vrátil asi kolem deváté, kdy už mi začínaly bolesti. Sem tam jsem si zastonala jako správná rodička a manžel mě napomínal ať nebrečím (prostě chlap!). No a okolo půl dvanácté mi sestřička dovolila tlačit. Tak jsem si v 11:45 vytlačila dceru Lucinku.

Druhý porod se konal o téměř dva roky později 25.11.2005. Ten­tokrát jsem nejela do porodnice tak v pohodě, protože mi o půl desáté večer začaly bolesti, které se vcelku rychle stupňovaly a tak jsme ve 22:00 vyrazili s manželem směr tentokrát Uherskohradištská porodnice (ve Zlíně se opravovalo a doporučili mi abych tam nejezdila).

Cestou nám začalo pěkně sněžit a tak jsme v bolestech dorazili asi o půl jedenácté do nemocnice. Na zazvonění pro nás přišla sestřička, odvedla nás na porodní a dala mě košili na převlečení. Potom jsem čekala na chodbě kdy přijde doktorka, aby mě vyšetřila. Dorazila asi po půl hodině (nutno podotknout, že bolesti už byly dost silné) a konstatovala, že jsem na sedm centimetrů otevřená a bude to rychlovka. Potom se opět vzdálila. Dostala jsem tentokrát Yal a po sprše mi píchli na vyšetřovně vodu a vlekli mě po chodbě na porodní sál (no chuťovka).

Jenom jsem dolehla na porodní lůžko začala jsem tlačit. Pamatuji si nějakou mladou sestřičku(nejspíš se teprve učila), která mě chtěla nastřihnout, ale to už měla malá hlavičku napůl venku. Porodní asistentka volala paní doktorku, že rodíme, ale než se stačila lékařka ukázat, byla už malá na světě v 0:05. Paní doktorka se podívala ode dveří a když viděla, že už je zbytečná, alespoň zavolala na manžela ať jde zaplatit 500Kč za účast u porodu. A tak se nám narodila druhá dcera Amálka.

No a konečně třetí porod, konal se 26.5.2008. Byla neděle a Lucinka měla první besídku se školkou. Odpoledne jsme se všichni vypravili, včetně babiček, dědečků a strýčků a vyrazili jsme do kulturního sálu v naší hezké Suché Lozi. Besídka proběhla v poklidu a já jsem byla ráda, že jsem vydržela. Doktor mě strašil už tři týdny, že můžu každým dnem odjet. Naštěstí mimčo počkalo a voda mi praskla ož kolem 21 hodiny. A tak jsme vyrazili do třetice všeho dobrého, opět do Zlína. Opět v pohodičce bez bolestí. Opět mi točili monitor ( V Hradišti mi ani monitor nenatočili) a opět jsem dostala klystýr. Jelikož jsem , ale celé těhotenství trpěla hemeroidy moc mi klystýr nepomohl a pamatuji si nejvíc z první doby porodní bolest konečníku. Ovšem v 1 hodinu ráno mi začaly bolesti (opravdu silné a bolestivé). Po předchozích pohodových porodech jsem byla mírně v šoku z těchto bolestí. Naštěstí jsem se otevřela velmi rychle a v 1:45 se nám narodila třetí dcera Gábinka.

No a jak shrnout mé tři porody? Po třetí to bylo nejhorší a po konzultaci se známýma, které mají taky tři děti, jsme se shodli, že třetí porod je nejhorší. Ale na konci je ten krásný tvoreček miminko, takže to stojí za to!

Ale opakovat už bych si to nechtěla.

Tak se mějte mamky fajn a nebojte zvládnete to všechny!!
Martufa

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 0.0 bodů

Nikdo zatím tento deníček nekomentoval. Buďte první!

 Váš příspěvek
Poslat
nový deníček