Narození dítěte - „medicínská záležitost", a nebo fyziolo

Šárka  Vydáno: 05.06.05

Když se blíží příchod děťátka - zrození na zázračné planetě Zemi - často nám vytanou v mysli otázky, zvláště tehdy, zažíváme-li „něco" poprvé: „Jaké to bude?" „Co se se mnou stane"? „A co bolest, jak ji vydržím…?" „Bojím se?" „A co malá, maličký…?" …každá maminka se určitě s podobnými „obavami" ve větší či menší míře setkává, přestože se na miminko jistě i se svým partnerem (manželem) denně těší. Těší se, a mimo jiné se zpravidla na porod uvážlivě připravuje - třeba i tím, že si v dostatečném předstihu zvolí právě tu nemocnici, jež moderním vybavením porodních sálů poskytuje nejen profesionální medicínský standard současnosti, ale též soukromí, možnost být po celou dobu s osobou nejbližší (zpravidla s tatínkem dítěte), a nebo i s někým jiným…

Tím „někým jiným" byla v našem případě porodní asistentka sl. Eva Jaremejková z agentury PAMAD (Přerov), která nás bez nadsázky velmi nadchla svým „umíněným" stylem vedení předporodních kursů… „Umíněným?" Totiž - abyste rozuměli - ona „umíněnost" spočívala (spočívá) v čemsi naprosto jednoduchém… Mnohý zarputilec vžitých stereotypů by klidně či pobaveně řekl: no jo, zase někdo objevil Ameriku a oblbuje matkám hlavy, jenže…! Vlastně - vůbec žádný „objev", stačí se pouze zeptat svého srdce, zda náhodou „tam kdesi v hlubinách duše" nešeptá: porod je přece naprosto přirozeným, fyziologickým procesem v životě ženy - maminky, tak proč se jej vlastně vesměs všichni bojíme? Proč již dopředu se stresujeme - matky i otcové?! Proč nesčetněkrát slýcháváme „těžká hodina"… A proč se vlastně většina maminek cítí „dodělané„, „bolavé“, ba dokonce říkající: porod už nikdy…!!! Jak je tohle možné, vždyť přece právě p o r o d e m přichází na svět, na Zemi, nový život, malinký, něžný človíček, děťátko… tak - tak PROČ?

Říkává se: každé proč má svoje proto! …protože se západní i evropské národy přespříliš „zcivilizovaly", velmi se vzdálily přirozeným životním procesům, propadly chemii a konzumnímu stylu života. Svérázně, ale o to více pravdivě, řečeno slovy jednoho brněnského pana veterináře: staly se z nich (z nás) panelákoví brojleři…

Je bezesporu pozitivní skutečností, že porodnictví nejen v naší společnosti prošlo významnou proměnou; doby, kdy otec dítěte trapně a poníženě koukal kamsi do výšin okna nemocnice na svou dcerku nebo syna, či spíše na nicneříkající hroudu zpravidla bílých peřinek, jsou naštěstí, doufáme, napořád za námi. Ale co tedy s oním strachem, bolestí, nepříjemnými pocity, obavami a častokrát i tísnivými vzpomínkami…? Vždyť přece: „…je to v á š porod, vy si musíte uvědomit, jak jej chcete prožít, máte na to právo. A znovu - pamatujte si: porod je zcela přirozená záležitost, nebojte se jej…" Často jsme tyto věty (a další a další) v kursu slýchávali, a přiznáme se: „seděly nám", přímo v nás ladily jako struny houslí, a když jsme jednoho dne shlédli videozáznam průběhu celého „normálního“ porodu, kdy se maminka před chvilkou narozeného miminka šťastně usmívala, bavila se s partnerem, zkrátka nebyla ani náhodou „vyřízená„, sílilo v nás čím dál více přání: též prožít něco podobného, v klidu, stranou zbytečných chemických „pomocí“ omezujících matku i novorozence, zažít onu „kouzelnou přirozenost" sváteční chvíle, kdy poprvé, možná i se slzami dojetí v očích, pohladíme a políbíme „své" mimi… A bylo pro nás obrovským překvapením, že „mimi" …, že máme děvčátko! …neb celou dobu těhotenství jsme byli docela přesvědčeni, že čekáme chlapečka. Nevěděli jsme to, a nechtěli jsme znát pohlaví
dítěte. Doslova sami sobě ukrást toto krásné tajemství díky moderní technice co nejdřív to je možné, jsme už před jakýmkoliv vyšetřením striktně odmítali, protože ženskost či mužnost zpočátku zcela bezbranného lidského mláděte není ani za mák důležitá… Důležité přece je, že JE!!! Že dýchá, pláče, krmí se… časem se směje, zlobí, běhá… a těch otázek…!

Nyní dovolte, abychom na chvíli zdánlivě odbočili:

Již několik let se docela hluboce zajímáme (a nebo zabýváme) homeopatickou léčbou. Pojem HOMEOPATIE není dnes zcela neznámým, jakýmsi záhadným termínem, přesto šířeji vysvětlovat filozofii nebo historii oboru by rozhodně zaplnilo mnoho listů. Na druhé straně je ale určitě vhodné alespoň ve stručnosti podotknout, že homeopatie není ani náhodou vsugerovaná placebo pohádka (jak se vesměs oponenti o ní s opovržením vyjadřují) náležející do oblasti bájných bludů nemoderních snílků, nýbrž komplexní léčebný systém (žádná přírodní alternativa či doplněk alopatie!! - obvyklého lékařství) zasahující (harmonizující) nejjemnější struktury všech živých organismů - tedy např. i dětí (miminek) nebo zvířat, u kterých předpokládat placebo efekt je čirým nesmyslem…! Vlastně se dá zcela jednoduše říci, že homeopatie je „energetická medicína", jejímž prostřednictvím léčíme nejenom tělo, ale především „nadřazené" jemné, neviditelné energetické úrovně člověka (živých bytostí) - duši i ducha, to, čemu říkáme „VĚDOMÍ„, a „zrcadlením“ pak následně mysl (mentální a emocionální projevy neboli chování konkrétního jedince) a hrubohmotné tělo. Totiž „tam", tam v duši, nikde jinde, se nacházejí počátky všech onemocnění, všech našich reakcí, bázní, předsudků… A tak pomocí vhodně zvolených homeopatických léků můžeme nejen v rámci porodu významně ovlivnit („odejmout") strach, úzkost, tíseň, sebekontrolu, hněv, smutek či deprese, nesebedůvěru… a další a další „psychické bloky", za nimiž především se skrývají obávané fyzické bolesti. A přitom „vědomí„, a tolik důležitá hladina všech nepostradatelných hormonů přítomných v tělech matky i dítěte v průběhu jednotlivých dob porodních, zůstává po podání cíleného homeopatika nenarušena (neutlumena) nebo dochází velice rychle „k napravení“ fyziologických funkcí, má-li rodička např. strach. A tak (matka, dítě) mohou víc a více odevzdaně otevírat chráněni láskou svou náruč i svá srdce něžnému, vzájemnému „sebepřijetí" v transcendentní rovině po odloučení hmotných těl… První pohledy „z očí do očí„, první doteky, pohlazení…, jak nesmírně důležité jsou pro celý další život děťátka, si zřejmě málokdo uvědomuje… (Tedy tam, kde „selhává“ z různých příčin ona tolik žádoucí přirozenost, a nebo chceme-li ji velmi jemně, avšak účinně, podpořit, nesmíme ani náhodou spoléhat na chemické pilule či injekce, neboť po jejich aplikacích nikdy nemůžeme pít „křišťálovou vodu ze džbánu…„)
Musíme ještě podotknout, že celý vesmír, tedy i naše Země, podléhá zákonům Stvoření, a právě homeopatie neomylně působí v souladu s „přírodními“ (rozuměj: Božími) zákony, proto l é č í v tom nejčistším slova smyslu. Chemie ve své základní materiální podobě neléčí NIC… Ano, pomáhá - to nelze pominout - mnohdy dlouhá léta překonávat těžkosti, „přežívat", a nebo v chirurgii i v určitých akutních stavech, či dokonce v ohroženích života rozhodně nelze říci, že je k ničemu, avšak v konečných důsledcích svými vedlejšími účinky i účinky „přímého působení" (potlačování symptomů) bohužel neuvěřitelně škodí nejen fyzickému tělu… A v okamžicích zrození života… Bez komentáře… Raději velmi doporučujeme přečíst si knihu např. Ingeborg Stadelmann „Zdravé těhotenství, přirozený porod" nebo Elisabeth Geisel „Slzy po porodu".

Ale zpět k původnímu tématu.

Narození dítěte… Tak tedy - kde? Ve které nemocnici? Zvolili jsme porodnici v Přerově. Líbila se nám, a rozhodně ne pouze vybavením, nýbrž i seriózním přístupem všech zaměstnanců, s nimiž jsme se během návštěvy v prosinci loňského roku setkali. Staniční sestra (dnes již bohužel v důchodu) pí Milena Masaříková zdůrazňovala, abychom si připravili tzv. „porodní plán", pokud máme zřejmá přání; personál nemocnice se nám v případě fyziologického porodu bude snažit vyjít vstříc. A protože jedním z našich „přání" byla i možnost přítomnosti vlastní porodní asistentky, popř. porod do vody, obrátili jsme se na primáře oddělení MUDr. Lumíra Studeného a požádali jej o stanovisko, zda si příliš „nevymýšlíme", je-li možné „to či ono…" …bylo nám vyhověno po všech stránkách a jsme za to vděčni.
A samotný průběh výjimečného dne v životě lidském? Bez nadsázky báječně nezapomenutelný! Coby „prvorodiči" jsme samozřejmě předem zvažovali různé alternativy vlastních možných reakcí, neboť teorie je sice „krásná věc" a člověk si mnohdy říká: maličkost, to zvládnu „levou zadní…„, jenže skutečnost, ocitáme-li se v určité situaci zcela nově, bývá tolikrát jiná, až (míněno obecně) zmatkujeme a chováme se neadekvátně. Naštěstí se nám nic takového nepřihodilo, což rozhodně bylo i nesnadno popsatelnou měrou zásluhou sl. Evy, která se nastávající mamince nepřerušovaně několik hodin věnovala. Mohla tak (maminka) „vypnout mozek“, nepřemýšlet o ničem a plně se odevzdat „sama sobě" a přicházejícímu novému životu. Masáže, koupele (nahřívání - uvolňování) ve sprše nebo ve vaně (na případný porod do vody není ovšem v přerovské nemocnici vhodná, což je škoda), různé polohy v sedě, ve stoje… Ty chvíle byly vážně krásné, a vlastně klidné, souladné… …a miminko čím dál jasněji ohlašovalo, že už brzy uslyšíme jeho sladký pláč… Ale ještě předtím jsme už během první doby porodní použili ke zmírnění bolestí podle okamžitého především psychického profilu nastávající maminky homeopatický lék; během 15 minut se cítila mnohem lépe, klidněji, uvolněněji a soustředěněji. Ještě 2× jsme jej zopakovali. A po třech hodinách jsme podali další, tentokrát s působením velmi koordinujícím kontrakce dělohy a usnadňujícím 2. dobu porodní. A za necelé další dvě hodiny jsme poprvé spatřili naši dcerušku, která „ani za mák neřvala na celé kolo", netřásla se strachy, vyděšená, co se s ní stalo… Vítali jsme ji se slzami v očích, děťátko na prsou usmívající se šťastné maminky, v šeru porodního sálu, kdy pojednou jakoby všichni cítili nebývalou úctu k poupěti života… Co více si mohou rodiče přát? Klidné děťátko, usměvavá maminka, která ani ne za 20 minut žertovně pronese: „Porod? Klidně další, já už ani nevím, že by mě něco bolelo!" …jako tenkrát v kurzu na videu…

Poznámka: názvy homeopatických léků neuvádíme zcela záměrně, protože v homeopatii nelze paušalizovat, z deseti rodiček zpravidla každá bude potřebovat jiný (jiné) lék(y), takže činit jakákoliv doporučení zavání nezodpovědností a vágní obecností. Rozhodnout musí člověk (homeopat) dle konkrétního okamžiku, konkrétních symptomů konkrétní ženy - rodičky.
Homeopatie sice nevykazuje žádné vedlejší účinky, nicméně není právě příjemné (natož během porodu) byť za použití nízkých potencí něco nejistě zkoušet a nechtěně se tak ocitnout v obraze toho kterého léku, což se u citlivých jedinců k dané esenci (souboru symptomů - obrazu) může přechodně snadno stát…

Závěrem trochu rekapitulace, aby se předchozí řádky poněkud literárně zpracované rozevřely bezprostřednější srozumitelností:

Takže - porod určitě není „procházka rozkvetlou alejí„, avšak též rozhodně není žádným „hororem“, který nutně musí vyvolávat úzkost, nebo dokonce psychické následky x dalších let. Především by si každá nastávající maminka i tatínek měli uvědomit, že se jedná o zcela fyziologický proces, na nějž je prakticky každá žena „svým ženstvím" dokonale připravena a je schopna jej zvládnout zcela přirozeným způsobem. Jakákoliv sebelépe míněná „pomoc" aplikací (medikací) chemických preparátů porodní proces nemístně urychluje a nebo naopak brzdí. A bohužel „oblbuje" i samotné dítě, které ví, kdy se má narodit!!!, a jež poté mimo jiné není schopno bezprostředně a plynule reagovat na kontrakce dělohy sérií rotačních pohybů (hlavičky, tělíčka) usnadňující jeho vypuzení z dělohy.
A přitom skutečná, lidsky citlivá pomoc je vlastně na dosah ruky. Každý má možnost vybrat si „tu svou" porodnici i „svou" porodní asistentku, která rodičku (rodiče) provází již od prvních chvil viditelného těhotenství. Ač nezkušení, cítili jsme, že „doprovod" známé osoby schopné optimálně a nezaujatě reagovat v nás předem vyvolává pocity klidu, pocity bezpečí. Mohli jsme naslouchat mnoha ověřeným radám - a samozřejmě sami se rozhodovat, přijmout to, co jsme považovali (cítili) za vhodné, nebo snad nezbytné. Např. „porodní plán" - ani jsme pořádně nevěděli, co s ním, a k čemu vlastně… A kdo jiný v poklidu třeba i domova vysvětlí, „co a jak, a proč…" …dobře, že jsme jej měli a že jsme předem kontaktovali primáře oddělení. I tento fakt je důležitý. Sami bychom takto určitě nepostupovali. A podobně bychom se zřejmě divili (možná ani to ne), že zařizovat leccos doslova „v hodině dvanácté" zavání velmi nejistým výsledkem… A třeba též obyčejný pocit, že můžeme kdykoli, tedy i v noci, zatelefonovat, poradit se, jistota, že kdyby se „něco dělo", porodní asistentka přijede, vyznívá každopádně jako další „plus", proč ještě jednou doporučujeme nastávajícím maminkám zvážit výhody navázání osobních kontaktů s ženami „z branže".
Současně bychom byli neradi, aby někdo chápal naše zkušenosti tak, že personál v přerovské nemocnici (nebo v jiné) snad nosí nálepku neodbornosti, neochoty - to ani náhodou!!! Ale rodiček se zpravidla sejde více, a pak se jen stěží lze každé z nich věnovat individuálně, což platí zcela obecně všude. A přesto, a nebo právě proto!, nemůže opomenout jmenovat lékaře konajícího v den „D" službu - MUDr. Miloslava Zdráhalu, jenž s trpělivostí i citlivostí sobě vlastní rozhodující měrou přispěl v konečné fázi zrození miminka k velmi poklidné, skoro bychom řekli rodinné, atmosféře. Naše poděkování rovněž náleží porodním asistentkám Jiřině Tomáškové, Janě Jiříčkové a dětské sestře Petře Böhmové.

Tak, a konec pohádky…? Ale ne, ta teprve začala - se všemi radostmi, starostmi, ale i úsměvy a slzami, neboť na každé růži se třpytí i trní, a než poupátko rozkvete v nádherný a voňavý květ, toužebně očekává vláhu, slunce, pohlazení… …totiž péči svých rodičů, do jejichž náruče se na čas svěřila… Dítě a život vůbec je dar, neuvěřitelný zázrak, stačí se rozhlédnout kolem sebe, a rozhodně si zaslouží, abychom jej strážili i chránili - onen největší poklad nebo štěstí již od okamžiku početí…

Narodila se nám dcerka,
sluníčko štěstí, vítej, v náruči máj. Život - sníh roztál, miláček Terka
a nebo Terinka - Terezka… …začíná příběh se psát…
11.2.2005 21.48 hodin.

Petr Kunc
ing. Dagmar Zámorská

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.5 bodů
 Váš příspěvek
 
Anonymní  05.06.05 22:42

Ahoj, hezky , jemně, napsané…
Ale polemizovala bych s tím, že „žena je na porod připravena z důvodu svého ženství“ atd..
Trochu statistiky- 20 procent porodů končí operativně- císařským řezem, manuálním odloučením placenty, kleštěmi , vexem- a proč, zřejmě ne pro potěšení lékařů, kteří touží v hodinách mezi psem a vlkem pobíhat po operačních sálech a masírovat si srdeční tepny stresem…
V současné době je perinatální úmrtnost okolo 4 promile, zatímco před pouhými cca 30 lety byla 2 procenta!!!!!! A dnes šance umřít u porodu je statisticky" pouze" 1:10000. Fyziologie ženy se zřejmě za posledních cca 100 let nezměnila, znamená to tedy, že úmrtnost a nemocnost klesá jen díky farmakologickému a jinému postupu v porodnictví…
Můj dobrý známý gynekolog říká, že o porodu se dá říct , že je fyziologický, až skončí a matka i dítě jsou v pořádku na odd . šestinedělí…
A k „oblbování“ matek u porodu- je dokázané, že za určitých podmínek může byt podání určitých látek, třeba formou epidurální analgezie prospěšné i pro plod, snížením porodního stresu.
Jinak moc blahopřeju k narození miminka , ale nedalo mi to:))))))))))))))))
 SARA

 
Uživatel je onlinejanat
Extra třída :D 10687 příspěvků 05.06.05 23:04

Ahoj, ja souhlasim s predchozim prispevkem. Ja mela naprosto fyziologicky, bezproblemovy i kdyz dlouhy porod. Mam na nej jenom krasne vzpominky (teda skoro :), ale presto si uvedomuji, ze i kdybych nejake problemy mela, tak se vetsinou daji zvladnout prave diky tomu, ze mame moznost te „moderni medicinske pece“. Nikdy bych po druhe nerodila bez medicinske asistence, protoze si uvedomuji, co vsechno by se mohlo stat a co bych i presto, ze jsem zena a k tomu vsemu vybavena, tak bych sama nezvladla. Nechci zbytecne riskovat a vracet se o stoleti zpatky kdyz nemusim :) Jana

 
Anonymní  06.06.05 11:22

Mám za sebou 2 fyziologické, velmi rychlé porody, ten druhý v Přerově. P. Jaremejková je super ženská, poznala jsem ji, bohužel, až v porodnici po porodu a jsem pevně rozhodnutá chodit do jejích kurzů při dalším těhu. Je to přesně moje krevní skupina, energická a rozhodná ženská, přesně tak si představuju porodní asistentku, která by mi při porodu opravdu dodala odvahu a klid. A porodnice v Přerově? ještě jsem na ni neslyšela negativní názor.
 Radina

 
Bludicka
Zasloužilá kecalka 918 příspěvků 06.06.05 11:31

Holky mám pocit, že v článku není nic o tom že by mamimky měly rodit „někde v houští“ bez zázemí porodnice a lékařů, ale pokud jsem pozorně četla, tak se autoři snažili sdělit svoji osobní zkušenost, že je fajn mít v porodnici po ruce osobu se zkušenostmi, která se rodičce může věnovat nepřetržitě po celou dobu porodu (což obvykle nemůže být personál porodnice běhající od jedné rodičky ke druhé), a že je k nezaplacení personál porodnice, který umožní porod v klidu a soukromí a příliš se nevměšuje pokud porod běží jak má a akutně zasahuje pouze v případě komplikací. Nikdo tu nepsal, že by se bránili sekci v případě ohrožení plodu nebo matky a pod.

 
stefinka
Ukecaná baba ;) 2304 příspěvků 06.06.05 16:51

Ahoj tatínku, maminko a Terinko, maličká měla krásný vstup do života. Přeji celé rodince hodně láky, štěstí a zdraví.
Po třech medicínských porodech, které by správně měly být také přirozené, jsem porodila čtvrté dítě přirozeně a konečně vím jaké to je a jaká je ve mně síla, připravenost, jaká je vzájemná komunikace mezi maminkou a miminkem. K nám se ještě přidal tatínek, který nás dvě vnímal a souzněl :-). Měli jsme u porodu asistentku a v povzdálí tiše pozorující lékaře. Byl to nejkrásnější zážitek v mém životě, jsou to tři roky a kousek a já od té chvíle tiše toužím prožít si příchod človíčka ještě jednou.
Stefinka

 
Neffy
Ukecaná baba ;) 1182 příspěvků 06.06.05 20:23

Ahoj, mně se příspěvek hrozně líbil. Cítím z něj klid, pohodu. Gratuluju k takovému pohodovému porodu.

Zrovna včera jsem četla: alopatická medicína slouží k záchraně života, homeopatie léčí. A dnes vlastně totéž čtu znova v tomhle článku. To už je opravdu důvod k zamyšlení. Používají PA běžně homeopatii?

 
Anonymní  06.06.05 20:40

Ahoj,

nedá mi to, musím se ozvat. Za prvé se ve mně vždycky něco naježí, když o potřebě „přirozeného“ (co to proboha vlastně je?) porodu píše chlap. Je to podobné, jako když nejmenovaný primář mé kamarádce svíjející se bolestí tak po taťkovsku povídal: „Ale ale maminko, takhle moc to bolet nemůže!“ Měl štěstí, že měla dost co dělat sama se sebou :-).

A za druhé - takové horování pro „přirozený“ porod, a pak dvojí aplikace léků, byť homeopatických - jak tomu mám rozumět? Tak porod po přirozenu se vším všudy nebo s tlumením bolesti? Každou chvíli někde čtu nebo slyším o boji za aktivní mateřství atd. , podobný tón cítím z vašeho příspěvku. Moc nevím, co si pod tím mám představit - je tedy žena, která si nechá píchnout analgetikum, protože jí ta bolest přijde moc velká, horší? Nebo špatně rodí? Já jsem rodila dvakrát, pokaždé to byl spontánní porod, nedostala jsem žádné léky ani epidurál. Porodila jsem tedy přirozeně?

Nějak těmhle debatám nerozumím - já šla do porodnice porodit zdravé dítě - jakou cestou se k němu dostanu, mi bylo jedno. Vybrala jsem si zcela záměrně velkou fakultní nemocnici, protože mi víc než na tom, jestli mi bude někdo vonět u nosu rozmarýnou a pouštět moje oblíbené cédéčko, záleželo na tom, aby kdyby náhodou bylo potřeba, bylo během pár sekund moje děťátko v rukou nejlepších specialistů. Je to přirozené? Pro mě ano!

A že je někdo po porodu dobitý? Vždyť je to dřina! A že někdo řekne: už nikdy!? To může pochopit jen ten, kdo 20 hodin trpěl velkými bolestmi a kdo si přitom sáhl na dno, byť třeba „jen“ psychicky. Snižovat proto jeho pocity může jen ten, kdo si nevidí na špičku nosu.

Jinak je bezva, že jste si to tak užili a hlavně, že se vám narodila zdravá holčička. Jen myslím, že z vlastního zážitku nelze dělat obecné úsudky k pocitům druhých. Mějte se hezky.

Zuzana s Pepíčkem od Letních miminek

 
kaila
Kecalka 256 příspěvků 07.06.05 01:06

Ahoj denicek je velmi hezky.Jak rika Neffy jde z neho citet pohoda,klid.Moc hezky napsane.Uz se tesim az budu tehu a pak rodit.A protoze jsem z Prerova,tak pochopitelne v Prerovske porodnici.Ja davam homeopatii zelenou!!!!!Taky jsem si precetla knihu" Zdrave tehotenstvi,pri­rozeny porod" je moc super a tech informaci je tam hodne,prave to co jsem potrebovala a hledala!Gratuluji k Terezce a preji krasne chvile.Kaila

 
Anonymní  07.06.05 11:42

Milá Zuzano,
myslím, že není tolik důležité, kdo o tématu POROD píše, zda chlap nebo ženská. Samozřejmě, že konkrétní pocity kohokoliv nikdo druhý nemůže jednoznačně přijmout - a nebo spíše „zažít na vlastní kůži“. Spíše zde jde o jakýsi stav „vyciťování.“ Žena, která se rozhodne rodit např. s tišením bolesti pomocí alopatik, není o nic lepší nebo horší než ta, která použije homeopatii. Potíž není v ženách, potíž je v přístupu alopatické medicíny jako takové k člověku, neboť je postavena čistě na materialistickém vnímání světa, a nic jiného nepřipouští. Podrobně Vám vysvětlit, oč vlastně ve skutečnosti jde, by byl velmi dlouhý článek - takže: nejste „o nic horší“, zvolila jste svůj přístup, a na to máte výsostné právo. Tak jako my jsme volili svůj. A jsme velmi šťastni, že vše proběhlo tak v klidu… Přejeme Vám moc krásných chvil s Vašimi dětmi.
P. Kunc, D. Zámorská

P.S. „Přirozený“ znamená v případě porodu, že maminka není nesmyslně a nuceně „dopována“ jakoukoliv možnou chemií, co mají lékaři k dispozici, v žádném případě jsme neměli na mysli, že je správné rodit někde v lese… A rozdíl mezi běžnými medicínskými preparáty a homeopatickými jsme se snažili vysvětlit dost podrobně. Pokud „to“ necítíte, nedá se nic dělat.

 
Bibina
Zasloužilá kecalka 741 příspěvků 07.06.05 18:53

ahoj,

po přečtení článku bych chtěla reagovat. Jednak ohledně tišení bolesti. Váš postoj se mi zdá jednoznačně odsuzující ženy, co se rozhodly pro tišení bolesti. S tím nemůžu souhlasit. Rodila jsem s epidurálem, protože porod byl těžký a epidurál pomohl mojí holčičce dostat se bezproblémově a rychleji na svět, což si myslím, že by homeopatika nedokázala. Navíc nevím, proč by kterákoliv ženská měla trpět, něco dokazovat sobě nebo ostatním, když ta možnost tišení bolesti tady je. A nemyslím si, že by nám to medicína vnucovala, vždyť teď už je porodnictví na takové úrovni, že se každý může svobodně rozhodnout. Taky mě z vašeho popisu porodu přijde, jako by porod vůbec snad ani nebolel a bolí jenom ženy, které nejsou připraveny svým ženstvím, nebo jak to je… přiznejme si to, porod je sakra velká zátěž, sakra velká bolest a každý to vnímá jinak.

A k tomu, že si myslíte, že porod může posoudit chlap, nebo dokonce vžít se do toho… nemůže. Jednoznačně ne, ať je sebevnímavější, sebechápavější, prostě to nejde. Příroda to tak zařídila, že prostě rodí ženy a chlapi nemůžou pochopit porodní bolesti, stejně jako nemůžou pochopit mateřský pocity. U nich je to zkrátka něco jinýho. Tím ale nepopírám, že mohou být skvělými otci.

Tak to je všechno.

Je to jenom můj názor, nerada bych aby to někoho pohoršilo. Gratuluji vám za zvládnutí porodu, gratuluji k Terince a přeji hodně zdraví tomu broučkovi… :o)

Bibina

 
Anonymní  09.06.05 10:35

Ahoj, Bibino,
tak nevím, zda jste si pozorně přečetla krátkou odpověď Zuzaně, v níž se jasně říká, že žena, která si zvolí tišení bolestí medicínskými prostředky není nic horší než ta, která se rozhodne jinak. Víte - věsměs každá bolest má původ v naší psychice, k postoji k té či oné situaci. Jenže - zatímco homeopatie ovlivním onen „náš postoj“, chemie pouze potlačí bolest, nedotkne se příčiny jako homeopatie! A nejvíce bolesti si užijeme v okamžicích strachu. Porod Dáši nebyl bezbolestný, možno říci, že asi hodinu se dost trápila, stále jsem nebyl rozhodnutý, která lék jí dát, ale 15 minut poté, kdy už jsem se rozhodnul, se po podání homeopatického léku velice uvolnila.
A ještě něco - když vám v náručí pláče a svíjí se maličké (a nebo velké - to je jedno) dítě, protože jej třeba bolí bříško, a nic už nepomáhá - ani Amálka, ani obklady, ani kapky ani nošení… a sáhnete po hom. léku s obrazem podle chování dítěte, a ono se za 5 - 10 minut zklidní, pak ten, kdo něco takového vidí poprvé, neuvěřitelně kroutí hlavou: zázrak… A já mu říkám - žádný zázrak, to je homeopatie. Nikomu ji nevnucujeme, ještě nějakou domu potrvá, než si další a další lidé uvědomí, o čem vlastně je alopatické lékařství, a co ve skutečnosti znamená slovo LÉČIT.

Porod neposuzuji pouze ze svého pohledu, a už vůbec si nemyslím, že mám „na to patent“, celý článek je též vyznáním Dáši, popisem jejich osobních zkušeností, takže si dovolím tvrdit, že jako osoba (žena - maminka) napsala či odsouhlasila jen a jen to, co sama prožila, co sama vnímala.

Jinak děkujeme Vám i všem všem ostatním za blahopřání k narození Terezky, bez dětí je život smutný… Petr

 
Anonymní  11.06.05 17:32

Milý Petře,
Váš názor že „vesměs každá bolest má původ v naší psychice a v postoji k dané situaci " je pěkný nesmysl… samozřejmě tyto psychické pochody bolest mohou významně modifikovat. Je zo velmi zjednodušující v současné znalosti mediátorů bolesti a neurofyziologie .
O bolesti vím dost, pracuji v operačních oborech a akutní medicíně. Jinak porodní bolesti jsem sama zažila a souhlasím s tím, že se běžně ve vizuální škále bolesti řadí na číslo cca 8, přičemž 10 je "nepřestavitelá bolest“ a „pozitivní postoj“ mi po 20 hodnách porodního utrpení jaksi nepomáhal.. takže jsem vzala zavděk epidurální analgezií a nějaké " přirozené" ženství mi bylo zcela ukradené..
Ale každý máme svoje, že?
Moje nedůvěra v homeopatii je z doufám omluvitelná oborem ve kterém pracuji.
 SARA

 
Libik
Povídálka 18 příspěvků 15.06.05 19:15

Milý Petře,
Vám i Vaší paní srdečně blahopřeji, nicméně.
Taktrochu jste zažili, to, co víceméně mnozí z nás,pouze jste to oděli do roušky alopatické medicíny.Já s Vámi souhlasím v tom, že psychika hraje velkou roli např. při průběhu porodu, ale proč by pozitivně naladěná žena nemohla přijmout ještě navíc úlevu v podobě, jak vy říkáte, chemie?
Rodila jsem 2× a vždycky to byl neopakovatelný zážitek plného vědomí síly vlastního ženství a vlastního těla, souladu s přírodou, lásky a dojetí. LZE to zažít i v tradičním pojetí.
A k samotné homeopatii. S mým alergickým synkem jsem prošla velmi vášnivé období alternativní medicíny, zvl. homeopatie, protože mi srdce usedalo nad tou chemií, kterou jsem byla nucena dávat malému tělíčku.. Nešlo o chvilkový rozmar a řešili jsme to skutečně zeširoka a s erudovanými odborníky. (homeopatie,vý­živa,denní režim,..), po dvou letech byl na hranici astmatu bez úlevy, vrátili jsme se ke klasickým antihistaminikům a dodnes mám trošku pocit provinění z toho, že se tak trápil. Dneska je dospělý alergik se stabilizovanou formou senné rýmy a nezrušit vojenskou službu, tak by na tu alergii modrou knížku nedostal, je tedy naštěstí OK.
Myslím si, že homeopatie nám pomůže, pokud nám tak nějak nic není:), ale nic ve zlým a ještě jednou:Hodně štěstí .L.

 
Anonymní  16.06.05 09:26

Vážená paní „L.“,
nevím, proč se docela dost čtenářů znovu a znovu pozastavuje nad tím, že snad odsuzujeme ženy, které se rozhodly použít úlevy běžného lékařství. To není pravda! Každá žena má právo se zcela svobodně rozhodnout, jakou cestou se vydá - ostatně jako každý člověk. A psychika - ta hraje obrovskou roli při jakékoliv naší činnosti, tím více během porodu. A samozřejmě má obrovský vliv i na to, jak vnímáme bolest. Paní doktorkdy (asi) z předešlého příspěvku bych se musel zeptat, jak vysvětlí, když bolest není záležitost psychiky, že někdo klidně chodí po rozžhavených uhlících, ve střepinách, lehne si na jeden hřebík vedle druhého… a nic se mu nestane ani jej nic nebolí… I žena může rodit zcela bezbolestně, hlavně nesmí „pozitivně myslet“, to je k ničemu, myšlení je spjato s rozumem… Kdo dokáže „odpojit“ mozek a „pozitivně cítí - tak to chci“, pak teprve otvírá náruč transcendenci, a dokonce zažívá i stav, jemuž se říká mystický nebo kosmický porod.
A ještě poznámku k homeopatii - pakliže Vašemu synovi nepomohla, není to „její vina“, ale chyba těch, co volili léky. Homeopatie dokáže rozplést hluboce chronické případy, s nimiž si alopatie ani za mák neví rady. Ano, pravda, někdy je lepší, „žít na práškách“ a mít relativní klid. Jenže příčina zůstává v člověku dál a dál jako časovaná bomba, nevyřešená- ale to už bychom se dostali úplně někde jinde, což s tématem porodu nesouvisí.
Mnoho štěstí přeje P.

 
Wilma
Kecalka 108 příspěvků 01.05.06 15:17

Saro, ale to je právě to, o čem se v článku píše! To, že 20% porodů končí císařem a je už nevím jaké procento porodních komplikací je z většiny způsobeno právě tím, že si dnes ženy nemyslí, že žena je připravena na porod tím, že se narodila jako žena. A že si to nemyslí ani doktoři, naopak, stále unás trvá trend „zachraňování dětí z děloh matek lékaři“ Vím, o čem píšu, zažila jsem před porodem martýrium, kdy na mě doktoři týden tlačili abych si porod nechala vyvolat protože měli podezření na možnou špatnou funkci placenty, i když všechny aplikované testy vycházely v pořádku. Když jsem nátlaku(ani si nikdo neumí představit, jakému!!!) nakonec podlehla a k vyolání svolila, ukázalo se, že vlastně žádný problém nebyl, ale doktoři prý to, aby dítě už bylo venku prostě považovali za „bezpečnější“!!! Tohle mi řekl sám primář na vizitě po porodu. Prostě u mámy podle nich bylo dítě v nebezpečí! Já věřím tomu, že kdyby se tam dítěti nelíbilo, dalo by samo podnět k porodu. Ale lékaři věří tomu, že oni musí zasahovat, zabezpečovat, zachraňovat. Ostatně musí být pro ně traumatizující skutečnost, že tělo obyčejné ženské je dokonalejší než všechny ty jejich vymoženosti. Pokud ovšem těm signálům svého těla umí naslouchat a pokud se medicínsky nezasahuje už v těhotenství.
Medicinský porod má určitě svou úlohu, ale ne v množství jak se to aplikuje dnes. Jsem ráda že se ženy vrací zpátky ke svým pocitům, ale je pravda že lékaři právě toto neradi vidí, klesla by tak jejich prestiž.

Vložit nový komentář