Narození Kryštůfka

kirvi  Vydáno: 25.08.11

Už v těhotenství jsem si moc ráda pročítala deníčky o porodech a těšila se, až se s vámi podělím i o ten svůj. Bohužel nedopadl tak, jak jsem si představovala, ale to je jen o důvod víc, proč se o svůj zážitek s vámi podělit.

Páni, mám už skoro měsíc po porodu a snad stokrát jsem přemýšlela nad svým porodem a jakou formou vám o něm napíši. Teď tady sedím a vůbec nevím, jak začít a jestli to vůbec bude dávat nějaký smysl. Tak začnu hezky od začátku…

Naše první miminko bylo plánované a celé těhotenství probíhalo absolutně bez problémů. Termín porodu jsem měla 31. 7. 2011 (i když podle UZ 2. 8. 2011). Tím, že těhotensví bylo v pohodě jsem se porodu vůbec nebála. Jako hrdinka jsem si říkala, že to zvládnu! Ano, bude to bolet, bude to hodně bolet, ale je to přece přirozené a zvládly to všechny přede mnou. Navíc jsem absolvovala i předporodní kurz a přítel chtěl být u porodu se mnou, takže jsem byla „vyškolená“ o průběhu a věděla jsem, že tam budu mít tu největší podporu.

Nemyslete si, prosím, že jsem nějaká naivka, řekla bych, že je to právě naopak, jen jsem si říkala, že když z toho budu mít strach a budu nervózní, bude to jen horší a tak jsem se porodu vůbec neobávala. Naopak by se dalo říct, že jsem se i těšila - vždyť měl přijít na svět náš malý rarášek, co mě celou dobu v bříšku tak kopal a dával o sobě vědět :-) Poslední týden v červenci jsem začala pociťovat bolesti jako při menstruaci, ale rozhodně bych to nenazvala poslíčky. Když se teď ohlédnu zpátky, ty jsem asi vůbec neměla, až na ty den před porodem, ke kterým se za chvilku dostanu :-)

V noci z 27. na 28. mi ve 3 hodiny ráno začaly kontrakce. Zkušeně jsem si připravila papír a tužku a začala pravidelně zapisovat. Kontrakce byly pravidelné po 4-5 minutách, před spaním jsem si dala horkou sprchu, takže jsem si říkala, že mi ta sprcha utlumila ty úplně počáteční, co bývají po 8-10 min a teď že už se to pomalu rozjíždí. Samozřejmě jsem si dala další sprchu, ani jsem nebudila přítele, jen čekala, co bude dál. Přítel vstával v 7 hodin do práce a přede mnou stálo rozhodnutí. Byla jsem si vcelku jistá, že rodím (jak jsem už psala, poslíčky jsem předtím neměla). Takže otázka byla, jestli poslat přítele do práce a já bych byla doma, nebo ho požádat, ať mě rovnou odveze do porodnice, s tím, že bychom jen vyplnili papíry a podle toho, co by mi řekla doktorka, by buď jel do práce nebo už počkal na porod :-)

Nakonec jsme vyrazili hned ráno a v 8 hodin jsem byla v porodnici. Chvilku jsme čekali, protože na příjmu byla další maminka, ale musím říct, že jsem chytla skvělou sestřičku i vyšetřující doktorku. Výsledek však byl, že jsem otevřená na 1 prst a kontrakce taky nic moc. Přesto řekli, že si mě tam nechají, takže jsem oficiálně nastoupila na hekárnu a přítel frčel do práce. Během dne se kontrakce trošku zlepšily, takže jsem si připadala jako magor, že jsem tam jela zcela zbytečně. Celý čtvrtek 28. 7. jsem tam proležela a jelikož to na porod nevypadalo, čekala jsem, že ještě na noc pojedu domů. Nechali si mě tam ale do rána a asi věděli proč.

V 8 hodin večer mi začali opět pravidelné kontrakce po 5 minutách a ta bolest se začínala stupňovat. V 10 večer jsem požádala o něco proti bolesti a o půlnoci jsem je seřvala, co mi to dali, že to vůbec nezabírá. Až potom jsem se od maminky, co tam ležela se mnou, dozvěděla, že jsem nedostala nic proti bolesti, ale nějaký urychlovák. V pátek 29. 7. v 3:30 ráno mi praskla plodovka. Měla jsem takovou radost! Hned jsem volala sestru, abych ji to řekla, protože jsem konečně měla „důkaz“, že opravdu rodím a nejsem tam jen tak, dostalo se mi však jen chladného „no a co?“ a pak se teda uvolila k tomu , že mi udělá alespoň klystýr. Mimochodem, teď odbočím - já byla v šoku, že se klystýr dělá v posteli! Myslela jsem, že to dělají rovnou ve sprše nebo blízko toalety - já totiž pak měla co dělat, abych stihla doběhnout na wc :-/ Kontrakce nepolevovaly, voda byla pryč, sprcha mi nedělala moc dobře. Ani mě to tam samotnou nebavilo.

V 8 ráno už mě bolelo opravdu všechno a doktorka po kontrole prohlásila, že se začínám otevírat, tak ať mě přehodí na porodní box. V tu chvíli jsem si požádala o epidural, který jsem původně vůbec nechtěla, ale moje „milá“ PA mi neustále připomínala, že tahle bolest nic není, to je teprve začátek, takže jsem k němu nakonec svolila. A teď se dostáváme k tomu nejhoršímu. Začnu asi tím, že jsem měla tu nejhorší porodní asistentku v celé nemocnici. Můžu tady mluvit sprostě? No dobře, budu mírná, ale byla to nehorázná krá… Opravdu si musím ulevit a napsat to takhle. Jsem přesvědčená, že za komplikace při porodu může z části ona. Zapomněla jsem zmínit, že od té doby, co mě uložili na hekárnu, jsem byla skoro nonstop napojená na monitor srdíčka a kontrakcí. Jo, je fajn, že nás (mě a miminko) takhle hlídají, ale pro mě to znamenalo prakticky 24 hodin v poloze na jednom boku.

A teď abych se vrátila k průběhu na porodním boxu. Napíchli mi epidural a uložili mě do mé „oblíbené“ polohy na stejný bok, napíchli monitor a kapačky. Moje milá a příjemná asistentka mě kritizovala snad za všechno, co jsem udělala, ale dobrá zpráva byla, že porod se opravdu rozbíhal, takže jsem věděla, že dneska bude můj maličký venku. Bohužel jsem se sama musela zeptat, jestli už můžu volat přítele, aby přijel k porodu (a pobýt se mnou i předtím na porodním boxu). Moc jsem se těšila na to, jak spolu budeme chodit po boxe, budu se sprchovat a on tam bude se mnou, budeme si povídat, budu skákat na balonu, budu se o něj opírat při kontrakcích… bohužel, nic takové jsem nezažila. Musela jsem neustále ležet (samozřejmě na boku), když jsem chtěla na záchod nebo do sprchy, musela jsem PA prosit!, aby mě pustila. Nakonec byla tak laskavá a dovolila mi jít na 15 minut do sprchy. Stejně jsem byla nervózní, ať to neprošvihnu, takže jsem si dala jen rychlou sprchu a hurá zpátky do postele.

Dorazil přítel, který byl naprosto úžasný a svou přítomností a podporou mi neskutečně pomohl. Jak už jsem ale řekla, nebylo žádné užívání boxu a já byla dokonce tak hotová (z bolestí a únavy), že jsem s ním sotva mluvila. Mezitím mě pořád někdo chodil kontrolovat, jak píší jiné maminky - prsty do mě strkali snad všichni, co šli okolo. PA jen kritizovala, co dělám špatně, nejhorší bylo dýchání, prý funím jak lokomotiva a podobné hlášky. Doktoři pak přišli s tím, že otevřená jsem na 6, ale malý tam špatně leží. Sice byl hlavičkou dole, ale dělal se mu „porodní nádor“. Abych to vysvětlila jednoduše, jak to chápu já, tak prostě neležel hezky rovně v tom „východu“, ale tlačil se na jednu stranu. Chcete hádat na jakou? Ano, na tu, co jsem na ni už den a půl ležela. Bohužel to způsobovalo, že se mu začal dělat na hlavě takový otok a po porodu vypadal jako šišounek.

Přišla jiná sestřička a otočila mě na druhý bok s tím, že jsem zvedla nohu. V té poloze se mi ulevilo, ale taky mi přišlo logické, že malého musí dostat pomocí gravitace níž, aby se hezky dostal tam, kde ho potřebovali mít. No jo, po 2 minutách však přiletěla moje drahá PA, seřvala mě, proč tak ležím a pro velký úspěch jsem si opět musela lehnout na můj oblíbený bok. Při každé kontrakci ze mně stříkala plodová voda (protože to malý tou hlavičkou netěsnil). PA byla naštvaná, jako kdybych za to mohla. Nakonec to dopadlo tak, že jsem byla otevřená na 8 cm, ale i po dávkách oxytocinu, co jsem dostávala, jsem se dále neotvírala a malý už chtěl opravdu hodně ven. Ke konci už jsem ani nevnímala bolest z kontrakcí, jako spíše to, že se mi chtělo strašně tlačit, ale nemohla jsem. Do toho jsem byla jak fontánka s plodovou vodou, no hrůza. Prosila jsem každého doktora, který se ukázal, jestli už nemůžu rodit.

Ve 3 odpoledne se jeden slitoval a rozhodl, že jdeme na císaře. Ještě na stole jsem se jim klepala jako osika, i když tam byla jiná sestřička a ta mě pochválila, že kontrakce prodýchávám dobře. Prostě jsem se jen nelíbila té mojí PA, kdybych měla více odvahy, tak jsem ji poslala do háje hned ráno a vyžádala si nějakou jinou, ale na to jsem opravdu neměla. Měla jsem celkovou narkózu, takže jsem maličkého neviděla, ale tatínek na to naštěstí dohlížel :-) Malý Kryštof se narodil 29. 7. v 15:48, 3650 g a 49 cm a byl úplně zdravoučký a v pořádku. Mojeho malého Kryštůfka mi přinesli až na JIPku. Moc jsem se těšila na to, až ho po porodu položí na mě a my se poprvé seznámíme :-) Nevyšlo to přesně tak, jak jsem si přestavovala, ale když mi malého přinesli, byla to i tak nádhera. Nejvíc mě však mrzelo, že jsem to nezvládla, bylo mi moc líto, že jsem ho neporodila normálně. Měla jsem vztek na PA a byla naštvaná na sebe, že jsem to ještě mohla vydržet, nebo pro to udělat něco víc, aby šlo vše tak jak má.

Samozřejmě mi porod přišel jako ta nejhorší věc, co mě kdy potkala. A už nikdy žádný další! Píšu to ale hlavně proto, že s postupem času se můj názor změnil. Chtěla bych povzbudit budoucí maminky, ať nevěší hlavu, když nejde vše podle jejich představ. Na bolest už si ani nevzpomenu, naštvaná na PA jsem pořád, ale nestojí mi za to to řešit a nakonec jsem ráda, že mám císaře, protože Kryštof je zcela v pořádku. Když jsem od jiných maminek slyšela, jaké komplikace nastávají při normálním porodu, říkám si, že to mohlo být ještě mnohem horší. Takže mám nádherné zdravé miminko, jizva se mi hezky hojí a cítím se úplně v pořádku a přítel má radost, že tam dole zůstalo vše při starém :-D A ať se dělo opravdu cokoli, můj malý miláček by mi dokázal vynahradit úplně všechno. Držet v náručí své děťátko je ta nejkrásnější věc na světě…

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 5.0 bodů
 Váš příspěvek
 
Purelily
Kelišová 6140 příspěvků 25.08.11 08:24

Ahoj, myslím, že jsi udělala vše, co jsi mohla…zvládla jsi to perfektně :palec:
Já jsem nikdy neměla strach z porodu, byla jsem vždycky taková jako píšeš i ty na začátku, že jsem se docela i těšila, ale v poslední době co čtu vaše deníčky začínám mít trochu strach…mám rodit cca za 2 měsíce… :think:
Většinou když je něco špatně, tak za to může PA…já bych je nakopala do zadku…!fakt.
Hlavní je, že jste to zvládli a jste v pořádku :potlesk: Gratuluju ke Kryštůfkovi :kytka: a přeju hodně moc moc zdravíčka a ať dělá jen samou radost :hug:

 
eseta
Neúnavná pisatelka 16883 příspěvků 25.08.11 09:10
:palec: :potlesk: :potlesk:
 
Ropuška_M
Zasloužilá kecalka 720 příspěvků 25.08.11 11:37

:potlesk: Velká gratulace ke Kryštůvkovi a přeji mu jen ty nejšťastnější rodiče, které může mít a co nejvíce zdravíčka a Lásky do života… :kytka:

 
Munenka
Kecalka 145 příspěvků 25.08.11 11:45

Moc blahoprejeme k synkovi, jak rikas nejdulezitejsi je, ze je zdrav a na ten zbytek se postupem casu zapomene a takovou por. asistentku bych uskrtila :pocitac:

 
maca24
Zasloužilá kecalka 516 příspěvků 25.08.11 12:14

Predem gratuluji, ale nikdy nepochopim proc ses neozvala a neco te krave nerekla…ona tam je pro tebe a hotovo.

 
evick2
Závislačka 3539 příspěvků 25.08.11 14:13

Tak místy jako bych to psala já.. tedy alespoň s tou porodní asistentkou.. nechápu, nechápu a nechápu jak můžou takovýhle babizny dělat tuhle práci.. je mi jasný že těch porodů už viděli stovky, ale co jako?!!! grrrr :zed: (kvůli nic by se mělo snad i povolit mluvit sprostě)
já měla sice porod rychlý a pohodový, ale na tu harpyji nezapomenu zkazila mi krásný zážitek…
Ty jsi to zvládla naprosto skvěle a gratuluju k synkovi :) :kytka:

 
Staninka30
Extra třída :D 10052 příspěvků 25.08.11 15:15

Deníček je moc hezký.
A vubec ničeho nelituj a ta dr.to bych si i stěžovala jak se k tobě chovala jsi přeci rodička a né její podřízená.Prostě tohle jednání je desné. :oops:
Ale Gratuluji :kytka: k malímu Křyštofkovi at vám dělá jen samou radost :hug: a vy at jste všeci zdraví. :hug: :dance:

 
Monny
Hvězda diskuse 36574 příspěvků 25.08.11 17:50

Krásný deníček, zvládla jsi to bravurně, jen ti řeknu, že jsem měla porod do puntíku stejný jako ty.. pořád na jednom boku ani na wc mě nepustili (přinesli mi tu mísu) :roll: Pořád na monitoru, sestřičky nikde, 4 hodiny sama.. :roll:

Každopádně gratuluji a ať ti Kryštůvek dělá jen samou radost :hug: :kytka:

 
kacusek
Závislačka 3389 příspěvků 25.08.11 18:27

já teda měla PA lepší vystřídaly se u mě asi 4 páč od prasknutí plodovky jsem na porod čekala 28hodin…a nakonec to skončilo císařem…taky jsem si to vyčítala ale nakonec jsem s porodem byla spokojená a do dalšího určitě jdu :mrgreen:
Gratuluji k trpaslíčkovi at se Vám daří a jste zdraví :palec:

 
koralina11
Neúnavná pisatelka 16710 příspěvků 25.08.11 19:51

úplně jako když sem rodila já před 10 ,měsící hlavně at je malej zdravej a má se čile k světu

 
Saroya
Neúnavná pisatelka 17592 příspěvků 26.08.11 10:09

Moc gratuluju k miminku, to zklamání moc dobře chápu! Kde jsi rodila, že tam může existovat taková PA? To je opravdu psychická podpora pro rodičku :pocitac: uff teda.

 
Andreika  27.08.11 08:22

Gratuluji ke Kryštovkovi :-) Měli jsme stejný termínek podle MS a nakonec jsem porodila 30.7. Myslím, že jako prvorodička jsi to zvládla skvěle. Vyprdni se na tu ježibabu a raduj se z malého cvrčka :-) Přeji jemu i tobě hodně zdravíčka a ať vám dělá malinký jenom radost :hug:

 
byron  28.08.11 00:19

Gratuluji :kytka: .
A nechápu, jak je tohle možné.....Myslím PA

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček