Narození Mirečka

Grumlik  Vydáno: 14.12.06

Už to jsou skoro tři měsíce, co se nám narodil Mireček. Ale začnu od začátku. Těhotenství bylo bez komplikací a strašně krásné. Až na závěrečnou dietku kvůli těhu cukrovce. Ale dalo se to zvládnout. V těhotenství jsem měla tolik pohybu, že jsem tajně doufala, že budou svaly trošku uvolněné.

21.9. jsem za:,–(ila cca 30 tůjí kolem plotu. Druhý den jsem byla na kontrole a dr. mi odloupla kousek čípku, a říkala, že po tomto zákroku jedna pacientka do rána porodila. Pro sebe jsem se tomu smála a říkala jsem si, že se Mireček prostě narodí 27.9., což byl taky stanovený datum porodu. A taky kvůli tomu,že jsme doma neměli žádné topení. Krb nám měli stavět až v dalších týdnech. 22.9. po prohlídce jsem už odpoledne měla slabé bolesti, ale přičítala jsem to tomu odloupnutí děložního čípku. Večer bolesti neustávaly a nepomohla ani sprcha, tak jsem si vlezla s manželem do vany a to trošku pomohlo :o), ale za chvíli byly bolesti zpět. To jsem si už říkala, že to nebude z toho vyšetření.

Šli jsme spát a bolesti stále neustávaly a byly cca po 10 min. Volala jsem do nemocnice, jestli máme přijet. Sestřička se mě ptala na to, jestli mi odtekla plodová voda, nebo jak intenzivní jsou bolesti. Voda mi neodtekla, tak jsem si šla zase lehnout. Měla jsem u sebe mobil a tak jsem neustále kontrolovala v jakých intervalech jsou bolesti. Celou noc byly po 10 minutách. Usnula jsem až nad ránem. Ráno jsem opět volala do nemocnice, že jsou bolesti po 7 min. A jestli máme přijet. Říkala jsem si, že pořád je lepší být v bolestech doma, než v nemocnici. Dala jsem si sprchu a tam mi odešla hlenová zátka. Ještě jeli ke tchýni na oběd a tam se bolesti zkrátili na 5 minut a trošku se zintenzivněly. To jsem řekla manželovi, že už to déle nevydržím ať se zvedne a jedeme. Manžel mi dal na vybranou, buď rodit v Trutnově, nebo v Hradci Králové. Vybrala jsem si Hradec Králové, protože tam manžel pracuje a je tam i JIPka, kdyby se něco s miminkem dělo. Tak mi řekl ať se nedívám na tachometr, ale to nešlo. Ta cesta byla horší, jak celý porod. :o)) Manžel se mnou jel cca 160km/h a v HK jsme byli za necelých 30 min. V autě se bolesti zkrátili na 4 min.

Na příjmu jsme chvíli čekali a až si mě zavolali tak mě napojili na monitor. Bolesti se sklidnily a sestřička se mě pořád ptala, jestli nějaké mám. Říkala jsem, že ano, po chvílích. Nezdálo se jí to a tak mě cca po 45 min vyšetřila doktorka. A tak řekla, že jsem otevřená na 1-2 prsty, což je dobré a že mě přijmou. Bez toho by mě snad ani nepřijali, druhý den měli stop stav. Tak jsem šla na přípravnu, sestřička mě oholila a dala klystýr. To byl další zážitek. Sestra říkala ať to v sobě udržím cca 10 min,ale jakmile zavřela dveře, tak jsem letěla na záchod a tam seděla dalších 20 min. :o)

Po hodině na přípravně mi na sále píchla vodu (to bylo 15,30hod) a říkala, že se bolesti zintenzivní a zkrátí se interval. A taky že jo. Ale stále se to dalo krásně vydržet a taky prodýchávat. Manžela už ke mně pustili a tak to bylo veselejší. Manžel mi strašně pomáhal, hladil mě a když jsem měla kontrakce, tak jsem mu mohla mačkat ruku :o). Sestřička mě chodila kontrolovat a říkala, že nález je OK, že hlavička krásně naléhá. Cca v 18,00 hod opět přišla s tím, že jsem na 8 cm otevřená ať se otočím na druhý bok a ať kontrakce prodýchávám jako pejsek, že mě to teď bude hodně nutit na tlačení a ať netlačím. Tak jsem ji poslechla a to bylo něco. Ještě, že jsem měla s sebou manžela. Moc mi pomáhal prodýchávat ty kontrakce. Za chvíli přišla sestra, že se na mě koukne. A hned volala doktorku, že jdeme rodit. Šlo to celkem rychle. Až na to, že jsem našeho drobečka nemohla vytlačit. Po probdělé noci jsem už neměla moc sil. Tak mi dávali kyslík a to mi pomohlo. Cca po dvaceti minutách jsem se ptala, jak dlouho to bude trvat. Doktorka říkala, že buď dvě kontrakce, nebo půl hodiny a ať se snažím, nebo budou muset vzít kleště. A to jsem nechtěla. Tak jsem zabrala a na 3 kontrakce bylo naše největší zlatíčko Mireček na světě. Už se hlásil a měl nožičky ještě uvnitř. Vážil 2830 g a měřil 49 cm. A byl strašně krásnej!!!

Tímto chci moc a moc poděkovat manželovi Mirkovi, bez kterého by ten porod nebyl tak krásný a všem, kteří se o nás tak krásně starali a pomohli mi přivést na svět tak nádherné miminko!!

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 0.0 bodů
 Váš příspěvek
 
Dandy
Stálice 60 příspěvků 14.12.06 15:11

MOc gratuluju k narození miminečka. Já sama mám termín za měsíc a tak teď hltám všechny články tohoto typu a obvzlášť dobře mi na duši dělají takové jako píšeš ty :o) …se šťastným koncem a ještě v průběhu píšeš - že se to dalo zvládnout … hůř už se mi pak čtou ty co holčiny píší že myslely že umřou atd. - i když po pravdě si myslím, že si to asi fakt člověk myslí - že už prostě dál nemůže.
O mimčo jsem se snažili 6 let .. a když se to povedlo jsem řekla, že už se nebojím ničeho - ale jak se porod blíží tak se bát začínám . Někde v nějaké „chytré knize“ jsem četla, že když se žena bojí porodu tak na něj není připravená - tak nevím … ale myslím si, že mít takový nějaký strach je asi přirozené - teda doufám :o)
Tak ještě jednou spokojená rodinko moc gratuluju a přeju ty nejkrásnější „první společné vánoce“.
Dandy + Vojtíšek 36tt

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele