Narození naší Nelinky

MartickaNela  Vydáno: 17.02.13

Dnem 2. 11. 2012 jsem poznala, že moje srdce bude navždy mimo moje tělo a nikdy se už nepřestanu bát.

Předpokládaný termín porodu byl 2. 11. 2012. Celé mé těhotenství probíhalo naprosto v pořádku, až ke konci mě začalo znepokojovat, jak se většina maminek zmiňovala o poslíčcích. Jedna je měla týden před porodem, druhá měsíc, další už mnohem déle. A já jsem pořád nevěděla, co si pod tím pojmem mám představit. Celé těhotenství jsem doufala v to, že mi praskne voda, atak poznám, že máme vyrazit do porodnice.

Bylo 31. 10. a stále se nic nedělo, žádné popíchnutí ani známka něčeho divného, co by naznačovalo porod. Kromě toho, že jsem špatně spávala, jako asi každá druhá těhotná, mě opravdu nic netrápilo. Ale pozor, něco se začíná dít. Bylo 1. 11. 2012 v 02:00h, když mě probudily bolesti. Byly pravidelné po 10 minutách, ale pořád se to dalo vydržet. Takže jsem vstala, zkontrolovala tašku do porodnice, šla uvařit oběd, následně jsem vydrhla kuchyň a poklidila celý byt. Bolesti přicházely stále po 10 minutách, ale já jsem pořád čekala, že musí přijít něco horšího. Ještě jsme odpoledne absolvovali návštěvu u rodičů, kteří si ze mě dělali srandu, že to určitě nic není, neboť bych nebyla tak v pohodě. Navečer jsme přišli domů, já jsem se osprchovala a zalehla do postele.

Asi v 19 hodin večer se moje pravidelné bolesti po 10 minutách změnily a interval byl kratší, každé 3 minuty. Bolesti se stále daly vydržet, ale jako prvorodičce se mi ten interval zdál už krátký, tak jsme kolem 21. hodiny vyrazili do porodnice. Kolem 22. hodiny jsme se dostali na příjem. Posadili mě na monitor a kontrakce naměřili opravdu po 3 minutách, jenže při vnitřní prohlídce se neukázalo naprosto nic. Čípek byl celý a já naprosto zavřená. Odvedli mě tedy s přítelem na předporodní pokoj a sestřička mi doporučila malinko se vyspat, že za chvilku už to nebude. Jenže jak to dořekla, tak už se bolesti začaly víc projevovat a šanci na spánek mi prostě nedaly. Porodní asistentka mě chodila každou hodinku kontrolovat, zda se otvírám, ale k mojí smůle se stále nedělo nic.

Bylo 2. 11. 2012 asi 2 hodiny ráno a konečně nastal malý pokrok, odešla mi zátka a chvilku nato mi píchli plodovou vodu na urychlení, abych se začala otevírat. 24 hodin nespala a byla vyčerpaná, a to jsem měla teprve vše před sebou. Kolem 5. hodiny přišla sestra opět provést vnitřní prohlídku. Byla jsem v očekávání, že mi řekne, že se otvírám a za chvilku budeme mít princeznu venku. Bohužel, to se nestalo, byla jsem stále zavřená. Takže mi zavedli čípek, bolesti byly už nesnesitelné, nepomáhala sprcha, chození, prostě nic a já jsem byla na pokraji svých sil. Po zavedení čípku jsem se začala otvírat, sice pomalu, ale jistě. Kolem 6. hodiny přišla sestra, že mi zbývá už poslední 1 cm. Byl to ale můj nejdelší cm v životě.

Kolem půl 8. dorazila sestra se zprávou, že ten jeden cm tam stále je a měla bych si vylézt na balón. No na rovinu, musím říci, že kdyby tam se mnou nebyl přítel, tak toho rozhodně nejsem schopna, musel mě na tom míči držet silou, a ani to mu pořádně nešlo. Bolesti byly úplně neúnosné. Před půl 9. se nade mnou sestra smilovala a řekla, že jsem úplně otevřená. Byla jsem úplně vyčerpaná, sotva stojící na nohou a sestra mi oznamuje, že budeme tlačit vestoje a následně v čupu.

Tlačím, tlačím, najednou cítím hlavičku a sestra nikde. No myslela, jsem, že se zblázním! Po 10 minutách dorazila, že si můžu vylézt na kozu, což šlo opravdu těžko, když jsem cítila hlavičku. Nakonec jsem se vyšplhala nahoru, miminku pořád kontrolovali ozvy, ale ať jsem tlačila sebevíc, malá ven prostě nechtěla. Už si chystali kapačku, aby mi pomohli a vtom se Nelinka nejspíš rozhodla, že prášky nechce a při posledním tlačením v 9:02 vyklouzla ven. Byl to ten nejvíc zvláštní pocit uvolnění, který jsem kdy zažila.

Nelinka vážila 3840 g a měřila 51 cm, přitom byla, tak malinká. I přes její váhu a vzhledem k tomu, že jsem byla prvorodička, jsem porodila jen asi s cm nástřihem. Samotný porod byl pro mě opravdu krásná věc, jen kdyby ty kontrakce a otevírání nebyly tak hrozné. Ale hlavní je, že jsem s Nelinkou obě v pořádku, to bylo nejdůležitější a navždy bude.

Doufám, že deníček dává smysl, nejsem žádná spisovatelka, ale chtěla jsem se také podělit o jeden z nejkrásnějších zážitků v životě :)

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.4 bodů
 Váš příspěvek
 
Jančounek
Kecalka 437 příspěvků 17.02.13 07:21

Krásný deníček :kytka: Ať Vám Nelinka dělá jen a jen samou radost :hug:

 
archienka1
Kelišová 5159 příspěvků 17.02.13 09:26

Dává smysl a je moc hezkej, hodně zdravíčka :kytka:

 
moniicfka
Závislačka 2774 příspěvků 17.02.13 10:10

Kráásnýýý :srdce: :kytka: :kytka:

 
Pejtsna
Zasloužilá kecalka 826 příspěvků 17.02.13 11:02

Gratuluji k Nelince :kytka: :kytka: :kytka:

 
Terezka s Denískem
Závislačka 3578 příspěvků 17.02.13 11:16

Krásný deníček Marti :hug:

 
cosinka
Ukecaná baba ;) 1096 příspěvků 17.02.13 19:38

Moc pěkně si to napsala :potlesk: :potlesk: :srdce:

 
Saroya
Neúnavná pisatelka 17592 příspěvků 17.02.13 20:00

Gratuluju k holčičce a k tomu, žes to zvládla, věřím, že to nebyl žádný med, takové pomalé otvírání.

při čtení jsem si na začátku pomyslela, jestli ses tím gruntováním místo odpočinku nevysílila, to mi nikdy nejde do hlavy, že žena před porodem ještě vysmejčí celý byt a opravdu by to asi bylo lepší zalehnout a snažit se nabrat síly. tak příště :)

 
MartickaNela  17.02.13 20:03

Děkuji všem :)

@Saroya
No když já jsem právě ležet nemohla a usnout už vůbec ne. A co jinýho dělat ve 2 ráno :D

 
Elionor
Kecalka 455 příspěvků 17.02.13 22:06

Bola si statočná a denníček si napísala krásne a zrozumiteľne ;)

 
Skytafka
Závislačka 4164 příspěvků 18.02.13 13:12

Moc pěkné ;) Gratuluji k Nelince :kytka:

 
Ninesen
Stálice 80 příspěvků 25.07.13 22:48

Kasny deniček :-)

 
Inuš-ka
Stálice 98 příspěvků 26.07.13 07:43

Nádherný deníček, přejeme Nelince hodně zdraví.

Vložit nový komentář