Náš bojovníček!

Koty  Vydáno: 22.03.11

Mé první těhotenství nebylo zrovna ideální. Hned v prvních týdnech jsem skončila v nemocnici kvůli krvácení. Miminko se naštěstí rozhodlo zůstat, a tak jsme společně bojovali dál. Bohužel mě celých 5 měsíců trápily celodenní nevolnosti, takže jsem většinu času strávila v posteli s knížkou v jedné ruce a kýblem v druhé.


1 komentář


3 komentářů


1 komentář


4 komentářů

V 6 měsíci se ale vše obrátilo. Nevolnosti ustoupily, konečně mi trochu vykouklo bříško a já si svůj stav začala užívat. S manželem jsme se na mimi těšili a začali jsme postupně nakupovat nějaké věcičky.

Vše se začalo bortit mezi Vánočními svátky. Šla jsem na pravidelnou kontrolu. Tlak byl klasicky trochu vyšší. Pak jsem vylezla na křeslo, doktor mě vyšetřil a řekl, že máme menší problém, že se mi začal zkracovat čípek, ale že se nemám nijak znepokojovat. Napsal mi magnézko, doporučil klidový režim a ať se za 14 dní příjdu ukázat. Jenže od té doby jsem byla jako na trní, strašně mě znervózňovalo vědomí, že není vše OK. Vydržela jsem to asi týden a znovu jsem navštívila svého gynekologa.

Začínala jsem 28. tt a asi to byl tenkrát šestý smysl či co, protože když mě doktor prohlédl, řekl, že čípek je zase o něco kratší. Vypsal mi žádanku do nemocnice. Šla jsem si domů sbalit nějaké věci a manžel mě odvezl na příjem. Při vstupní prohlídce v nemocnici se doktorka tvářila velmi vážně a oznámila mi, že se otvírám a že si mě v nemocnici nemůžou nechat, protože nejsou tak dobře vybavení pro předčasné porody. Napíchla mi injekcí na vývoj plic miminka, dostala jsem kapačku a čekala jsem na rychlou, která mě převeze do vybavené fakultní nemocnice.

Ve fakultní nemocnici jsem naštěstí dostala jednolůžák, takže jsem se mohla dosyta vybrečet. Byl to prozatím můj nejhorší zážitek v těhotenství a to jsem nevěděla, že je to teprve špička ledovce, který budu muset sjet až dolů. Musela jsem ležet na posteli hlavou dolů, tzv. na netopýra, dostala jsem spoustu léků na zastavení děložní činnosti a každým dnem se mi zvyšoval počet prášků na tlak úměrně s jeho výší. V té době už jsem přestávala věřit, že je to syndromem bílého pláště. Postupně jsem se dostala na 9 prášků na tlak denně, ale stále se ho nedařilo srazit. Stejně tak nezabíraly léky na zastavení děložní činnosti a čípek se mi stále zkracoval. Tohle trvalo 14 dní a já na tom byla psychicky stále hůř a hůř. Každý večer jsem domlouvala svému miminku, ať ještě v bříšku vydrží.

Bylo pondělí, já absolvovala klasické vyšetření čípku. Doktor mi udělal i ultrazvuk a sdělil mi nemilou zprávu, že miminko za celých 14 dní v bříšku nic nepřibralo a navíc, že velikostně neodpovídá týdnu těhotenství. Také se mu nějak nepozdávaly ozvy. Miminko ve 30. tt mělo váhový odhad pouze kolem kila. Řekl, že tomu dá ještě pár dní a kdyžtak by mimi muselo ven. Od té doby jsem musela několikrát denně absolvovat dlouhé vyšetření na poslech ozev miminka. Stav se stále neměnil, a tak padl návrh na středeční císař. Měla jsem rodit císařem, protože jak mi bylo řečeno, děti do kila a půl se nerodí přirozeně.

Z neznámého důvodu středeční císař neproběhl, dokonce ani ten čtvrteční. Místo toho jsem ještě musela jít na genetiku, aby se vysvětlilo, proč je mimi tak malé. Doktorka mi rejdila ultrazvukem po břiše, u srdíčka cosi strašně dlouho zkoumala, a pak mi sdělila věc, která mě naprosto položila. „Vaše dítě má vážnou srdeční vadu. Bohužel se v této chvíli už nic nedá dělat. Jste v moc vysokém stupni těhotenství“. Byla jsem jak po ráně palicí.

Ještě mi nabídla, pokud budu chtít, podívá se na mimi dětský kardiolog. Samozřejmě jsem s tím souhlasila, posadila se do čekárny a hodinu a půl čekala na doktora. Po tvářích se mi koulely slzy a kolem mě chodily budoucí maminky s úsměvem na tváři a s bříšky jako balón. Konečně jsem se doktora dočkala. Odevzdaně jsem si lehla a čekala na konečný ortel, který pohřbí mé děťátko. Doktor dlouze zkoumal srdíčko miminka a nakonec prohlásil, že neví, co se kolegyni nezdálo, ale že je naprosto v pořádku! Teď už jsem se naplno rozbrečela, ale tentokrát úlevou. Můj drobeček má stále šanci!

Po návratu na oddělení, kde jsem ležela, jsem se dozvěděla definitivní termín císaře. Na přípravu jsem měla nastoupit v pátek v 5 hodin ráno. To jsem ještě netušila, že vše bude úplně jinak. Večer jsem zalezla do postele, dostala diazepam na uklidnění, abych se trochu vyspala. Bohužel jsem ze všeho byla tak vystresovaná, že ani tenhle oblbovák na mě nepůsobil a já měla oči jako na pérkách. Stále jsem hladila bříško a mluvila na miminko, aby bylo silné a statečné a že brzy budeme spolu. Pak jsem upadla do krátkého spánku.

O půl třetí ráno mě probudila bolest v zádech. Stále nechtěla polevit, a tak jsem šla za sestrou a řekla jí svůj problém. Asi zrovna neměla náladu, protože mě jen odbyla s tím, že to mám zaspat. Když jsem jí řekla, že jí tady porodím, odpovědí bylo ironické: „no to určitě“. Tak jsem se zase vrátila na pokoj a poslušně zalezla do postele. Jenže bolest neustávala, navíc jsem pořád lítala na záchod čurat. Při asi 15 návštěvě WC jsem na toaletním papíru měla krev. To bylo něco po čtvrté hodině ráno. Vyděsilo mě to a znovu jsem šla za sestrou.

Ještě jsem se jí blbec omlouvala za to, že ji pořád otravuju. Konečně se odhodlala, že mi udělá kontrolní poslech miminka a změří případné kontrakce. To už jsem se na posteli kroutila jak žížala a občas hekla bolestí. Sestra mi nasadila pásy a po chvíli řekla, že žádné kontrakce nemám. Už jsem byla vážně naštvaná a řekla jí, ať to ze mně sundá, že musím akutně na záchod. Tohle konečně uvedlo sestru do pohybu. Po chvíli za mnou znovu přišla s tím, že se na mě příjde podívat doktor, ale asi až tak za 10 minut, protože má ještě práci na porodním sále.

olestí v zádech jsem málem lezla po zdi. Znovu se mi chtělo na záchod, jenže tam zrada. Nešlo to ani na velkou ani na malou. Vstala jsem, a pak to na mě přišlo. Silná potřeba zatlačit! Stála jsem v koupelně, zkřížené nohy, rukama jsem se držela mezi něma, dívala se na sebe do zrcadla s hrůzou v očích a rychle vzpomínala na všechny rady o porodu. Žádný porodní kurz jsem nestihla absolvovat a jediné, co se mi v té chvíli vybavilo bylo, že nesmím tlačit příliš brzo, že bych tím mohla miminku vážně ublížit. Tuhle kontrakci jsem nějak přestála a rychle se vrátila do své netopýří postele. Takhle jsem absolvovala ještě jeden silný stah. Při třetím už jsem prostě zatlačit musela.

V té chvíli akorát vstoupil do dveří doktor. Rychle ke mně přiběhl a v tu chvíli začal šrumec. Nevím, kde se najednou vyrojilo tolik lidí, z chodby se ozýval dusot stáda, jak se ke mně valili všichni doktoři a neonatologové. Vůbec netuším, kdy jsem přišla o kalhotky. Konečně někoho napadlo sklopit mi postel do normální polohy, odsunuli ji od stěny, já se zapřela z jedné strany postele o doktora, z druhé o sestru, rukama se držela čela postele a takhle jsem porodila své první dítě. Samotný porod byl neskutečně rychlý. Asi při třetím zatlačení ze mně vyklouzl můj synáček Davídek.

Ani jsem ho neviděla, jen jsem uslyšela slabé kňournutí. Pak už jsem jen slyšela vzdalující se stádo slonů, jak s mým broučkem běží o patro výš, kde bylo oddělení intenzivní a resuscitační péče pro nedonošeňátka. Pak následovalo vypuzení placenty a šití, které mi přišlo bolestivější než samotný porod. Pak jsem musela 2 hodiny ležet na poporodním pokoji. Mezitím za mnou přijel manžel. Také jsme se dozvěděli, že náš Davídek je stabilizovaný, váží 990 g a měří 34 cm. Odpoledne jsem se na něj šla podívat. Zase jsem plakala strachem o maličkého. Vůbec jsme nevěděli, co máme do budoucna očekávat.

Po třech dnech mě propustili domů. Samozřejmě bez Davídka. Celou cestu jsem probrečela. Bylo strašně zvláštní být najednou bez bříška a nevízt si domů miminko. Také mi postupně docházela hrůza z mého porodu. V porodnici jsem si prakticky odrodila sama. Nikdo nekontroloval miminko, nikdo nekontroloval mě. Mohli jsme tam umřít oba a to jen proto, že jsem narazila na debilní sestru. S šílenými sny jsem bojovala asi měsíc, každopádně na svůj porod na pokoji nezapomenu nikdy.

Naštěstí se koná happy end. Davídek se narodil v 31. tt, ale velikostně odpovídal 29. tt. Strávil na JIPce 4 týdny, prodělal nějaké infekce, dostal 2 transfúze, ale vše bravurně zvládnul. Poté ještě strávil 3 týdny na oddělení intermediární péče. Poporodní verdikt zněl, že mi z důvodu vysokého tlaku začala selhávat placenta, která miminko dostatečně nevyživovala. Teď už Davídek váží přes 2,5 kg, měří 45 cm a konečně na nás kouká z postýlky, kterou máme hned vedle naší manželské postele.

Závěrem bych chtěla říct, že když je potřeba, žena dokáže být neskutečně silná. Příroda to opravdu zařídila tak, že pudy fungují. Porodit se dá i bez předporodních kurzů, nic Vás totiž stejně nepřipraví na holou realitu, která může být naprosto odlišná od toho, co si člověk naplánuje. Taky jsem se naučila důvěřovat sama sobě a nespoléhat na jiné. Jsem vděčná osudu, že dal možnost našemu děťátku ochutnat tento svět, i když start nebyl zrovna raketový.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 5.0 bodů
 Váš příspěvek
 
Zuzylka
Ukecaná baba ;) 1061 příspěvků 22.03.11 07:59

Gratuluji! :kytka:

Také jsem neměla na CTG záznam při kontarkcích. Prý se to stává. Bylo mi řečeno, že porodím až za dlouho a ještě budu ráda, když mi to něčím urychlí. Byla noc - lékaři šli rodit na sál císaře. Když se vrátili, už byla moje Anička dávno venku, narozená přirozeně, jen s manželem a PA, naštěstí ve 40tt.

 
Dorisov
Povídálka 50 příspěvků 22.03.11 08:02

Úžasný deníček :potlesk: Obdivuji tě, že jsi to všechno tak zvládla!!! Moc gratuluji k Davídkovi a ať vám roste a sílí!!! :hug:

 
steveka
Kelišová 5200 příspěvků 22.03.11 08:14

kotysku,chudat­ko,tys to mela takto hnusne??hlavne ze uz je vse ok.. :dance: :hug:

 
girlie sage
Kelišová 6258 příspěvků 22.03.11 08:19

Jsi moc statecna :kytka: :kytka: Gratuluju k Davidkovi a se vam dobre dari :hug: :hug:

 
Kačenka 30
Echt Kelišová 7511 příspěvků 22.03.11 08:24

Moc gratuluji k bojovníčkovi Davídkovi :kytka: . Přeji mu hodně štěstí, zdraví a lásky :andel: . A ať už vám dělá jen radost a roste jako z vody. :hug:

 
kotýsek
Ukecaná baba ;) 1934 příspěvků 22.03.11 09:03

ahojky Koty…krásně napsaný deníček…blahopřeji ke krásnému a zdravému chlapečkovi. Jen ten přístup k porodu v dnešní době mi připadl ,jako ,,za vlády Františka klacka,,…no ,strašné :cert:
ale …hlavně ,že to všechno dobře dopadlo :palec: :-D

 
Hony
Zasloužilá kecalka 547 příspěvků 22.03.11 09:04

Koty ještě jednou moc gratuluj k Bojovníkovi a opravdu máš můj upřímný obdiv. Jsi velmi silná žena :palec: .

 
Sýkorka2
Kecalka 457 příspěvků 22.03.11 09:04

Moc pěkný deníček! Hlavně, že všechno dopadlo dobře. Davídek je velký bojovník, takže velká gratulace a přeju celé rodině hodně zdraví a pohody! A ten porod byl opravdu mazec, jsi moc statečná! :hug:

 
petrulka_lbc
Zasloužilá kecalka 547 příspěvků 22.03.11 09:30

Koty, klobouk dolů, zvládlas to perfektně. :kytka:

Sem moc ráda, že už je teď vše o.k. :dance: :hug:

Moc krásně napsaný, takhle už sem si dlouho nepobrečela :kytka: :palec:

 
Veveří
Ukecaná baba ;) 1490 příspěvků 22.03.11 10:57

Perfektně napsaný deníček, ale příběh je to šílený. Nechybělo moc a Davídek by se stal obětí nezájmu, ta sestra by měla vrátit diplom, to je otřesné. Taky věřím na instinkty a na to, že žena je neskutečně silný tvor schopný přežít a vyřešit cokoliv. Gratuluju k Davídkovi a přeji mu ať je zdravý :kytka:

 
Bohďula
Zasloužilá kecalka 805 příspěvků 22.03.11 11:08

Koty,to je hodně smutné!si statečná! :hug: obdivuju co jsi musela prožít a že jsi to zvládla..
Přeji maličkému ať se moc daří a už Vám dělá jen samou radost :huban:

 
Hanulínek
Ukecaná baba ;) 2331 příspěvků 22.03.11 13:08

Gratuluju k takhle silnému miminku a Tobě, žes to tak úžasně zvládla!!
Jsi dobrá!
Strašně mne z Tvého vyprávění naštvala ta sestra bez zájmu :cert: !! Jsem totiž taky PA a za tohle bych škrtila- už jsem se mnohokrát přesvědčila, že ženské a maminkovské instinkty mají něco do sebe a vyplatí se je minim.vyslechnout.
Držím Vám palce, ať si rodičovství užíváte a Davídkovi do života hodně štestí a síly!! :mavam:

 
marjanka1
Stálice 95 příspěvků 22.03.11 13:35

Gratuluji!!!
Nicmene opet kroutim hlavou nad silenym pristupem sestry a i lekaru. Kdyz jsi mluvila o tlaku a o tom, ze miminko nerostlo, ihned me napadlo, ze to bylo kvuli tlaku, naprosto logicke vysvetleni pro kazdeho cloveka, ktery pracuje v oboru. Nevim, nad cim se podivovali a proc te tahali po genetice…
Rodit vaginalne se samosrejme da i dite mensi kla a pul, nevim, co ti to blabolili. A to, ze te sestra odbyla s bolesti v zadech (predcasne porody vetsinou zacinaji bolesti v zadech), povazuji za naproste zanedbani zakladni pece o rodicku. Mas velike stesti, ze jste oba prezili.
Jen se tu divim, pri castem cteni takovych denicku, jak je mozne, ze ceska umrtnost matek a deti pri porodu je jedna z nejnizsich na svete, pri takovem jednani…stat se to v Kanade, tak bych okamzite prisla jako sestra o licenci, a uz bych si do konce zivota ani neskrtla.
No, pevne doufam, ze tyto pribehy jsou jen anekdotni, a ze vetsina profesionalu se profesionalne i chova.
Hodne stesti vam vsem!!!

 
Ditta77
Závislačka 4156 příspěvků 22.03.11 14:40

Ani nevím-co napsat jako první…tak neskutečně mě rozčílil přístup sestry a vůbec :pocitac: já říkám stále-že všechno je jenom o lidech…nechápu, proč takoví lidi dělají takovou práci-ať jde někam do fabriky k pásu…
omlouvám se…a moc gratuluji ke krásnému drobečkovi a tobě vyjadřuji poklonu, protože to bylo všechno hodně náročné na psychiku-od teď už všechno bude jen a jen dobré :hug:

 
suvik
Generální žvanilka 24524 příspěvků 22.03.11 14:56

Drsný :-( , fakt drsný, čímm sis prošla. Přeji malému do života jen to nejlepší, je šikula, že to zvládl a ty taky. Ale kroutím tu teda hlavou.....hlavně ta sestra :cert: .

 
EmmSat
Povídálka 35 příspěvků 22.03.11 16:48

Ahoj, četla jsem tvůj deníček a strašně mě dojal. Mám taky hrůzu prožitou z porodu, kdy se mi taky nikdo nevěnoval a nakonec málem jsme to ani jeden nepřežili!!!! Hodně štěstí a at Vám špuntík dělá obrovskou radost!!!!! :srdce:

 
KÁJA92
Povídálka 45 příspěvků 22.03.11 16:59

No to je teda síla. A já se vztekám, že mi doktor neměří CS score ultrazvukem ale pohmatem… Chápu, že maminka má asi jinačí a díkybohu radostnější povinnosti, ale tohle je tak zralý na to, aby tu sestru někdo zažaloval. Nechybělo málo a happyend nemusel být :-( Ale tak hlavně že jste v pořádku ;-)

 
Pavla23
Extra třída :D 10652 příspěvků 22.03.11 17:56

Uzasn denicek uplne me to dojalo.mam taky syna narozeneho takto brzo ale s dvojnasobnou vahou.do nemocnice jsme jeli na posledni chvili a tak jjjjjsem sevsetkala s silenm pristupem ale koukam ze jsme na tom byli dobre.davidek je skvelej bojovnik a ty taky. Ze jsi to takle zvladla.preju vam obema hodne stesticka a hlavne zdravicka.

 
vodaziva
Echt Kelišová 9918 příspěvků 22.03.11 18:36

Jméno David znamená král a bojovník a v tomto případě to platí dvojnásob :srdce: :srdce: :srdce: Musíš být velice silná, když si něco takového zažila. O to víc vám teď přeji radosti a společného štěstí :hug: :kytka: :kytka:

 
Katka_LEE
Ukecaná baba ;) 1741 příspěvků 22.03.11 18:44

Koty, všichni jsme na tebe v diskuzi mysleli, však ty víš :wink: a jsme rády, že to nakonec dobře dopadlo a máš už mimíska u sebe. Četla jsem deníček jedním dechem. Ať se daří :kytka: :hug:

 
Koty
Závislačka 3505 příspěvků 22.03.11 19:46

Moc všem děkuji za reakce, maličkému pochvaly vyřídím :wink: No byl to prostě mazec a jsem neskutečně šťastná, že už je za náma. S tou sestrou to nejspíš ještě v budoucnu budu řešit. Nemyslím si, že lidé jejího ražení by se ve zdravotnictví měli vyskytovat..ale to až se hodíme do pohody. Davídek teď potřebuje klidnou a spokojenou maminku :srdce:

 
consi
Kelišová 6882 příspěvků 22.03.11 20:58

Úžasný deníček. :hug:
Davídek je bojovník každým coulem. :srdce:

 
Mondík
Závislačka 4497 příspěvků 22.03.11 21:12

Moc te obdivuji za to, ze jsi to vsechno zvladla a taky moc gratuluji k chlapeckovi, ktery to vsechno vydrzel, pekne na tom svete bojoval. Snad uz bude vsechno v poradku a uz vas ceka jen to lepsi. Opatrujte se!

 
atominnka
Generální žvanilka 20911 příspěvků 22.03.11 21:49

Obrovská gratulace, Davídek je krásnej. :kytka:
Reakce sestry je víc než zarážející :pocitac: podle mě takový člověk nemá v nemocnici co dělat!. Hlavně, že jste oba v pořádku, jste moc stateční. Davídkovi a samozřejmě i tobě, hodně zdraví a radosti.

 
Elleník
Ukecaná baba ;) 1315 příspěvků 23.03.11 07:44

Koty jsi neuvěřitelně statečná, vůbec jsem netušila, že to bylo takhle dramatické :hug: :hug: :hug:
Davídek je moc krásný a já Vám ze srdce přeji už jen dobré, snad jste si oba ten valník smůly už odtáhli a budete mít už jen štěští!!!! :hug:

 
Cobruska
Ukecaná baba ;) 2060 příspěvků 23.03.11 15:21

uff..tak jsem to přečetla jedním dechem..a na konci si hluboce oddychla, že jste oba v pořádku.Hodně zdraví do života Vám oběma :-))

 
Haňulda
Zasloužilá kecalka 714 příspěvků 23.03.11 16:55

Moc gratuluji..měli jste z pekla štěstí :wink: jen se udivuji nad jednou věcí a to nad tím že takto malé děti se nerodí přirozenou cestou :think: já rodila malou ve 27tt. a bolesti jsem měla podobné.Nejprve v kříži a pak se začli stupňovat a mudr věděl že dojde k porodu.Čekal jen na plné otevření.A rodila jsem normálně.Malá vážila 960g. a to jak se chovala k tobě sestřička mě vůbec nepřekvapuje já sice narazila na super sestry a celkově na personál ale v jiné nemocnici jsem narazila na mudr které bych :pocitac: postřílela.

 
Koty
Závislačka 3505 příspěvků 23.03.11 18:17

Ještě jednou všem děkujeme za reakce a moc si vážíme Vaší empatie. Je fajn se ze všeho vykecat :srdce:

Příspěvek upraven 23.03.11 v 18:23

 
Nunysek
Povídálka 48 příspěvků 24.03.11 21:51

Moc gratuluji k takovemu silnemu chlapeckovi. s minulym tehotenstvim jsem v 26 tt byla take v nemocnici kvuli zkracovan cipku ale nakonec se to povedlo zastavit ale chapu jak ti muselo byt. Probrecela jsem spoustu noci… Jen si uzivej mimiska a hoodne stesti do zivota vam vsem......

 
Petrabery
Kecalka 268 příspěvků 26.03.11 19:01

ahoj Koty.
jseš statečná holka a prcek je pašák!!! já bych tu sestru asi umlátila pantoflí za takový přístup :evil:

taky čekám Davídka a pevně doufám, že to, cos popsala se odehrálo ve zcela jiné porodnici, než kam se chystám, i když taková „milosrdná“ sestra se asi může vyskytnout všude :-(

držím palečky, ať malej roste, jak má a ať je vše v pořádku. a určo napiš, jak rostete :mavam:

 
obrazek
Echt Kelišová 9866 příspěvků 26.03.11 19:58

Tak jsem si tu pobrečela, to je opravdu neskutečný přístup… už od toho, jak tě nechali čekat v čekárně u kardiologa, a přitom bys měl ležet v posteli…
a samotný porod - zaplaťbůh, že to dopadlo dobře…

to nejtěžší už jste si vydobyli a teď ještě chvíli piplat a zakrátko si srovná korigovaný a chronologický věk a nikdo do něj neřekne, že je to nedonošeneček. Podívej na našeho Vojtíka :mrgreen: (33+3, 2,30/45)

 
DeTer
Závislačka 4459 příspěvků 07.08.14 12:29

Pravděpodobně s velkým zpožděním čtu tolik krásného nakonec… musím tleskat vám oboum..
Přeji moc a moc zdraví
Jak se máte teď, jestli se mohu ptát?

 
Koty
Závislačka 3505 příspěvků 07.08.14 16:24

@DeTer Děkujeme Ti :srdce: Davídek je zdravý chlapeček, postupně nás vyřadili od všech lékařů, ke kterým jsme v prvním roce jeho života docházeli. Jediná vada, kterou si odnesl nejspíš z pouštění kyslíku v inkubátoru, jsou brejličky, ale to je to nejmenší. Je šikovný, všude je ho plno. Od dvou let poznává barvy, všechno ho zajímá, pusu nezavře. A už třičtvrtě roku se vzorně stará o svou mladší sestřičku :kytka:

 
DeTer
Závislačka 4459 příspěvků 07.08.14 21:35

Koty to je skvělý. Tvůj deníček respektive zážitek mě moc chytil. Jste neuvěřitelní :potlesk:
jsem ráda, že jste to zvládly… krásné zprávy.
Tak hodně zdraví bojovníčci :hug:

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele