Náš Martínek

E_vasek  Vydáno: 13.10.05

Zdravím všechny e-mimiňačky závislačky,

chtěla bych se s vámi podělit o zážitek z porodu.

Doma jsem měla dvě 14 měsíční holčičky, které jsme počali pomocí IVF, když jsem zjistila, že bříško které mi roste není naplněné tukem, ale dalším malinkatým živůtkem, který vznikl naprosto spontáně a nečekaně…
Zkrátka zjistila jsem své druhé těhotenství až ve dvacátém týdnu… Ve dvacátém týdnu jsem šla poprvé do poradny a tam jsem se zároveň dozvěděla rovnou i pohlaví miminka…

Tím jsem jen chtěla naznačit, že náš Martínek byl bojovník od začátku až do konce těhotenství…:o))

Jelikož jsem holky rodila plánovaným císařským řezem, vůbec jsem netušila co jsou to porodní bolesti, stahy…ještě tři týdny před porodem jsem byla v poradně na monitoru a sestřička mi říkala, že jsou tam docela pravidelné porodní stahy a já se smála, že to ale vůbec necítím a docela pobaveně jsem jí ještě říkala, že ty opravdové asi ani nepoznám…no to jsem se pořádně zmýlila…:o))

Termín porodu byl stanovený na 15. září…14. září jsem se ráno probudila a zjistila jsem, že mi asi odchází hlenová zátka…to mě docela nabudilo a říkala jsem si, UŽ???…hned jsem měla lepší náladu a těšila se, že nás už brzy bude pět…:o)) Navnadila jsem i manžela…ale jakési takové jako kdyby bolesti začaly okolo druhé odpoledne, manžel už byl doma z práce a tak jsme si řekli, že ještě pojedeme nakoupit holkám nějaké oblečení a potom do potravin, ať tu mají co jíst, až odjedu do porodnice… No nakonec bylo asi pět hodin a bolesti začaly chodit po desíti minutách, tak jsem nakupování stopla a jeli jsme domů, ještě jsem zalila zahradu, doma vše připravila a to už byly bolesti pravidelné po pěti minutách. Zavolali jsme mamce, mezitím než přijela, holky byly uložený v postýlkách. Bylo asi sedm, tak jsem si vzala tašku a jeli jsme do porodnice, stále byly bolesti po pěti minutách a já si říkala, jaká je to pohodička… V porodnici mi řekli, že se nic neděje a že mám přijít na kontrolu za čtyři dny…což mě naprosto vyvedlo z míry, byla jsem zklamaná a naštvaná sama na sebe, že ani nepoznám, když rodím. Přijeli jsme domů, šla jsem do vany, ale bolesti nepolevovaly, koukali jsme na telku a okolo desáté to začalo houstnout…bolesti se zintenzivňovaly, byly po třech až pěti minutách a byly čím dál horší, začaly to být opravdu bolesti, okolo půlnoci jsem to už nemohla vydržet, skučela jsem, chodila, mezi kontrakcemi jsem hrozně chtěla usnout, ale nešlo to, byla jsem pekelně unavená a chtěla jen spát a spát.
Nakonec manžel zavelel, že se na to už nebude dívat a že jestli tohle je falešný poplach, tak ať visí…do porodnice jsme přijeli okolo půl jedné…po cestě jsme asi čtyřikrát zastavovali a dojeli jsme tam asi za osm minut…porodní asistentka mě uviděla a začala se smát a ptala se mě…něco se změnilo?..já zrovna prodýchávala další bolest a tak jsem nemohla mluvit, tak mě položila a to už jsem jen uviděla vyděšený obličej a slyšela jsem jak říká…vždyť vy už rodíte, jste otevřená na sedm centimetrů… Pochválila mě a to mě obrovsky pomohlo, ptala se jaký chceme porodní sál, chtěla jsem nadstandard…bylo tam vše co bych snad mohla potřebovat…nakonec naprosto zbytečně. Hned mě položila a připojila na monitor…hrůza, nekonečných dvacet minut… Potom přišla a zjistila, že jsem otevřená na devět centimetrů… Pořád jsem měla jen prodýchávat a to už jsem docela šílela a kousala manželovi ruce…chudák…byla asi jedna ráno… Ve čtvrt na dvě přišla a řekla, že můžeme tlačit, to bylo blaho…aby mě povzbudila, tak mi říkala, že deset minut a Martínek je venku…nemohla jsem se dočkat…
Ale co se nestalo, myslím, že to byla moje chyba…prostě porod se zastavil a já nemohla vytlačit prďolku, kontrakce byly skoro pořád, ale hrozně krátké a já nestíhala zatlačit…no prostě na břiše mi ležely dvě PA a nic…Martínkovi ozvy začaly slábnout a já věděla, že je zle…PA volala doktora a říkala, že musíme jít urychleně na sekci…tak jsem se jen modlila, aby byl malej v pořádku a v duchu si nadávala, že jsem to nezvládla. Přišel dr a rozhodl, že ještě zkusíme mlaďocha vytáhnout kleštěma…no přinesl je a ani je neuměl složit, ale mě už bylo tak zle, že jsem to ani nevnímala…ani nevím jak ale potom jsem jen cítila jak to malinkaté tělíčko vyklouzlo. Položili mi ho na bříško, byl to naprosto nádherně nepopsatelný pocit, nic krásnějšího jsem v životě nezažila…asi po dvou sekundách malýho vzali, začal plakat a byl naprosto nádhernej…narodil se ve 2,55..měl 3,45 a 52 cm.
Z vybavení nadstandardního porodního sálu jsem nevyužila naprosto nic…protože jsem od začátku ležela jen na posteli a nemohla dolů…
Ale i přesto všechno vám chci říct, že tento porod byl naprosto krásný a kdybych mohla jdu rodit znovu a znovu chci prožívat ten krásný pocit, přivést na svět miminko, živého tvorečka, který mžourá očky a křičí o sto šest…který je plně odkázaný na nás…
Každý nový život je pro mě zázrak a možná je to samolibé, ale já na porod hrozně ráda vzpomínám a chtěla bych ho prožít zase a zase a stále se mi o tom chce mluvit…:o))
Náš Martínek byl prostě bojovník od začátku až do konce, a v současné době je to naprosto spokojené miminko, které teď bojuje už jen s bolavým bříškem…:o))
Tak doufám, že jsem vás moc nenudila, závěrem snad jen, že jsem rodila v Brně-Bohunicích a byla jsem naprosto spokojená, rodila jsem tam holky i Martínka a vždy to tam bylo bezvadné. Vřele doporučuji.

Všem přeji krásné zážitky z porodů a ta nejhodnější miminka!

Evásek a cácorky (20m) a Martínek (1m)

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 5.0 bodů
 Váš příspěvek
 
Violet
Ukecaná baba ;) 1533 příspěvků 13.10.05 22:33

Evásku, jsem raáda, že Ti mezi prvními můžu ze srdíčka POGRATULOVAT kezdravému a jistě krásnému mimi!! Tvůj příběh byl poutavý od začátku do konce a opět mě utvrdil v tom, že početí je určitě hodně ovlivněno i psychikou…bylas v pohodě a přišlo to samo :-) -tedy skoro samo, že?
Ať jste celá rodinka v pohodě přeje
 Violet

 
Dana26
Echt Kelišová 9001 příspěvků 13.10.05 22:35

Ahoj Evi,tvůj popis porodu mě hodně dojal,protože já jsem rodila mladšího syna kleštěma.První syn se narodil císařským řezem.Po 16hodinách,kdy jsem měla bolesti po minutě a ztráceli suozvy,jsem jela na císaře.A dodnes zato děkuji,protože to bylo na poslední chvíli.Druhého syna chtěli porosit za každou cenu normálně.Bolesti od 12hodin dopoledne,poho­dička,žehlila jsem,uklízela a myslela,že to nic není.O půlnoci přišly kontrakce po3-5minutách,ve tři hodiny ráno jsme dojeli do porodnice v šest hodin jsem lezla na kozu.Ale taky silné,ale krátké kontrakce,zase ozvy dolů,takže porod kleštěmi.Nejhorší bylo,že Vojtíšek byl přidušený a nedýchal.Ten pocit bych nepřála nikomu.Když ho oživili tak jeho pláč byl nejkrásnější zvuk,který jsem kdy slyšela.O tom,že porod byl klešťový mi řekli až potom.Nikdo mě nevaroval.Vojtíšek je naštěstí zdravý,zítra má 6měsíců.Válí sudy,plazí se a zkouší lozit.Je naprosto v pořádku.
Tobě i Martínkovi přeji hodně zdraví.
Dana,Mirda4roky a Vojtíšek 6měsíců

 
Danny02
Ukecaná baba ;) 1098 příspěvků 13.10.05 22:52

Gratuluji, je to strašně zajímavý, ráda čtu pozitivní porody(čeká mě to v březnu), a taky se mi líbí, že mimčo bylo takové překvapení. To je myslím velká podpora pro všechny snažilky, nebo ty co podstoupily IVF.Příroda si dělá co chce :-)
Přeji moc štěstí a zdraví pro celou rodinu!

 
Makovka
Kecalka 326 příspěvků 14.10.05 01:28

Evasku,

moc a moc gratuluji k Martinkovi, krasne jsi svuj porod popsala. Pridavam se k nazoru, ze priroda je mocna carodejka a dela divy. Preji vam vsem stastnou spolecnou cestu zivotem.

Pa, Makovka

 
Diny
Ukecaná baba ;) 2096 příspěvků 14.10.05 08:17

Evásku:)

Teda ty jsi mě po ránu dojala:) Moc krásně popsaný, hlavně mě dostalo to, že berušky jsou po IVF a Martínek se do bříška proboxoval sám a navrch se tam takovou dlouhou dobu maskoval:))) Příroda je vážně neskutečná a já tě strašně moc obdivuju, jak s přehledem zvládáš ty své cácorky a maličkého raubíře:) Martínkovi moc přeju, aby bříško přestalo zlobit a byl už fakt jen naprostý pohodář:)

Diny+Zuzka+Dav­ča+6tt

 
vendelina
Kecalka 473 příspěvků 14.10.05 08:18

Ahoj Evásku!
Teda přijít na těhotenství až ve 20tt, to muselo být překvápko, že?
Jinak jste opravdu bojovníci, já vám přeju všechno nejlepší do života, hlavně hodně zdraví a spóóóóustu fińančních prostředků na další a další miminka, když tě to rození tak vzalo:o)))) Mějte se celá rodinka moc krásně!
Vendelina + Emma 32tt

 
Sellinka
Kecalka 263 příspěvků 14.10.05 10:26

Ahojky Evásku,
předně moc gratuluju k Martínkovi a přeji vám oběma hodně štěstíčka a hlavně zdravíčka.
Tvůj článek mě moc dojal. Napsala jsi to krásně. I několik slziček mi ukáplo.
Rozhodla jsem se reagovat proto, že já jsem v Bohunicích ležela jen o pár dnů později (22.9.). A cítila a stále cítím to stejně jako ty. Pro mě byl porod taky silně emotivní zážitek. Většina ženských nedokáže pochopit, když říkám, že „můj porod byl super“ a že se těším na další.
Ještě jednou vám všem přeji hodně zdravíčka do života a třeba se někdy ještě v Bohunicích potkáme :-).
Ahoj Sellinka

 
VeronikaR
Stálice 86 příspěvků 14.10.05 13:50

Ahoj

TAk obrovská gratulácia, že ste to takto pekne zvládli a že ste už doma všetci pekne zdraví......
Mňa to čaká o dva mesiace2.x, a dufam, že to bude rýchle a budm na to spomínať aj ja tak ako na prvý pôrod

Veronika + Martin 3 roky + 32 tt

 
Jendys
Kecalka 486 příspěvků 14.10.05 13:51

Evásku, l
moc hezky jsi popsala svůj porod. Vidíš, nakonec jsi začátek porodu bezpečně poznala, i když Tě ještě chtěla porodní asistentka zviklat. Ten závěr s kleštěma byl sice nezáviděníhodný, ale určitě se to nedá brát tak, že jsi to Ty nějak pokazila, a hlavní věc je, že je Martínek v pořádku.
Ještě jednou moooc gratuluji, máš i můj velký obdiv, jak zvládáš cácorky a chlapečka, já mít Emu ve dvou provedeních, tak se asi zvencnu.
Tak ať klouček krásně roste a dělá Ti jen radost. A Tobě přeju moc síly a trpělivosti, hodně mlíčka a moc pochopení a pomoci od manžela.
A jak píšeš, taky bych do toho šla hned znovu, porody byly i pro mě strašně silné zážitky s nejkrásnějším vyvrcholením, jaké si člověk může jen představit, s dítětem na prsou.
Jendys, Ema (skoro 20 měsíců), Alan (6 týdnů).

 
monique
Zasloužilá kecalka 601 příspěvků 14.10.05 15:22

Evásku,

to bylo ale krásné… Já se taky už tak moc těším, až to budu prožívat taky - tak zhruba za 2 měsíce. Taky doufám, že o porodu budu mluvit jako o nejkrásnějším zážitku v životě.
Ať se vám všem dobře daří!

Monika + chlapeček 31tt

 
melsi
Ukecaná baba ;) 1257 příspěvků 17.10.05 22:14

moc pěkné,doufám,že mi to vyjde napodruhé porodit normálně a hlavně nepřijít o tento zážitek…

 
melsi
Ukecaná baba ;) 1257 příspěvků 17.10.05 22:14

moc pěkné,doufám,že mi to vyjde napodruhé porodit normálně a hlavně nepřijít o tento zážitek…

 
KARO1
Nováček 5 příspěvků 22.10.05 20:30

Ahojky, moc hezky jsi to napsala. My mame doma taky 19 mesicni dvojcatka (parecek), ktere jsem rodila planovanym cisarem - epidural.
Hrozne moc bych si prala jeste jedno miminko, uz mozna proto, protoze tehotenstvi bylo jen jedno a porod taky. I kdyz jsou to dva raubiri, pridje mi, jako bych mela doma „jedinacky“. Prala bych si prozit norm. porod a znovu ten krasny pocit mrñouska/sek v brisku!
Preju vam HOOODNE stesti!!!
 Karo

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček